Epilog - Yoshiki x Shinya - část 2.

(domeček)

Yoshiki

Možnosti, kvůli lidem, které potkal…. Jistě, jistě… jaké všechny možnosti? Nahlas se nezeptá, vypadal by jako choromyslný. „Shin-chan, víš… já mám jenom obavy, že tobě by přirostli za jediný den k srdci úplně všichni, že to není zrovna to nejlepší měřítko.“ Snaží se to pronášet měkce a věcně, ale stejně nepochodí. Tohle ani není bitva, kterou by mohl prohrát, tady se bojovat ani nezačalo. Ne mu nikdy neřekne a Shin jiný nikdy nebude. Netuší, kdo mu nadělil tak velké srdce. „Podle mě ses naprosto minul povoláním. Měl jsi studovat diplomacii a pomáhat lidem v krizi, něco jako velvyslanec OSN. Na make-up je tě škoda, jakkoliv dobře ti jde.“ Řekne nakonec a myslí to smrtelně vážně. Shin by musel hodně studovat, ale to poslání by mu slušelo. Někdy si říká, že ho k těm šminkám přitáhl on sám. On skrze Senu a své sny a vlastně mu nedovolil najít vlastní. Všichni se v tom pohybovali i Die a Toshiya. Znovu se nadechne, když Shinya pronese, že se nikdo zlobit nebude, když to nevyjde. Bude… nejvíc on sám na sebe, že to nedokázal a že na něm záviselo hodně mazlíčků a obecně ho útulek nebude chtít pustit, když nikoho jiného nemají, ale nechce mu do hlavy nasadit samá negativa. Příliš by se tím trápil. Další otázka mu vyrazí snídani z ruky. Samozřejmě jenom obrazně řečeno. Prudce se na sebe navzájem podívají a oba dva mrkají podobně. Yoshiki to jenom tak plácl, nepřemýšlel o tom, měla to být jenom vtipná poznámka. Jenže Shinya nejen, že o tom asi přemýšlel, on se dokonce diví, že Yoshiki ne! Vůbec neví, co má odpovědět, aby se vyhnul kulce, protože má dojem, že teď bude všechno špatně. Kdysi býval

učitelem, samozřejmě že má vztah k dětem, i těm složitějším, jenže mít jedno doma, je něco úplně jiného a taky si zvykl na život jenom ve dvou. „Teď, když chceš ten útulek?“ Hlesne a vyhne se tak přímé odpovědi. Jak by zvládali oboje najednou a ještě jejich práci? Má dojem, že Shin bude z jeho reakce zklamaný, ale všechno potřebovalo svůj čas. Pokud o takové věci nepřemýšlíte, nemáte ji v sobě nijak srovnanou, nezvážili jste vlastní pro a proti, prostě nemůžete odpovědět hned, leda by to bylo vaše jediné přání na světě. Jeho takové přání stálo přímo před ním a dosud si nemyslel, že by mohl potřebovat jiné. Shinyova matka by samozřejmě byla velmi šťastná. Oni všichni… nejspíš… „Je to všechno jenom proto, že si nemyslím, že bych byl dobrý otec.“ Řekne nakonec velmi upřímně. Yoshiki byl zvláštní. Vypadal velmi sebevědomě, ale uvnitř sebe měl snad víc pochybností, než Shinya. Nevěřil si. Většinu času tohle Shinya chápal, tak snad po něm nehodí botou za to, že to není celé měsíce jeho vysněné přání. Snaží se mu otevřít, ale má strach, že ho zraní. Jakmile zmíní ten šek, má Shinyu kolem krku a všechno se zdá být dobré. „Taky tě miluju.“ Broukne do jeho ucha a trochu si oddechne. Jednoho dne mu půjde na nervy, vážně se toho bojí. Shinya mu vlepí takový polibek, že mu jakékoliv myšlenky vymaže z hlavy. Kdyby na ně měl prostor, napadlo by ho, že tohle snad ani nemůže být on, ale ze společného soužití už věděl, že Shin podobné chvilky má. A on je zbožňoval, jak by taky ne. Shinya šek prozatím odmítne, ale

požádá ho o něco jiného. Yoshiki přikývne. Tohle bylo asi to nejmenší, oba s tím měli zkušenosti a oba uměli vypadat celkem roztomile. Musí se rozesmát, když ho Shinya označí za lákadlo, ale podle něj byl mnohem roztomilejší on. On sám na to půjde spíš přes sundané tričko, se štěňátkem na pláži, na to letěly ženské. Shinya mu plete hlavu sladkými slovíčky a u toho ho lechtá na šíji. Podívá se mu do očí a jeho pohled začíná být hluboký a trochu zamlžený. Tohle nemůže nikdo příčetný vydržet dlouho. Je to jasná pozvánka zpět do postele. Od pravěku nejlepší způsob poděkování, i když je mu jasné, že Shin tohle nedělá záměrně. Na to měli jiné kamarády, třeba Senu.

Shinya

Shin se maličko zarazí, když padne věta, která moc dobře vystihne to, jaký ve skutečnosti je. Trochu se zastydí, i když asi ani nemá za co. Svět by byl hned lepší, kdyby začalo ostatním lidem záležet na zvířatech a osobách, které mají kolem sebe. Je mu jasné, že to tak vždycky není, ale jeho samotného to prostě naplňuje. Bavila ho práce, kterou doteď dělal a hodlá dělat dál, ale...Ten pocit, který měl, když poprvé přišel do útulku byl nepopsatelný. "myslím, že už je pozdě." Uculí se maličko a hned se zase zavrtí na místě. Teď asi podobné řeči nejsou na místě. Když však Yo pokračuje, zavrtí hlavou. "Ne, to ne, hrozně mě to baví, mám pocit, že můžu pomáhat lidem, aby se cítili líp." Opět si něco idealizuje, ale lepší to s ním už asi nebude. "Možná se jednou na ten směr dostanu, ale nemyslím si, že na to mám." Znovu červená, protože Yo v něm vidí něco víc, než jak se ve skutečnosti cítí. Útulek je ideální, podle něj ten malý kousek i někdo jako on zvládne zachránit, na víc si prostě nevěří. Vždycky radši začínal s malými cíli. "Když jsem tam poprvé vešel, měl jsem pocit, že bych to mohl dokázat. Víš, že si zaslouží pomoct a že bych s tím mohl začít já." Je vidět na jeho velkých očích, jak moc doufá, že se mu to povede. "Nechtěl bych ej zklamat a už vůbec ne tebe." Ano, to je ten největší strach, který momentálně má, i tak se přes něj rozhodl přejít, aby mu to řekl. Někde v něm to odhodlání jen, jen si velmi obtížně hledá cestu na povrch. Nakloní hlavu trochu na stranu. Ano, chtěl řešit útulek, ale teď je na stole mnohem ožehavější téma. Yo vypadá hodně rozhozeně a jemu se líbí ještě víc. Nakonec bude ještě on ten nejméně nejistý v místnosti a to je co říct. Nadechne se, aby mu odporoval, jenže přijdou slova, která slyší strašně nerad. "Co blázníš?!" Vytřeští na něj nevěřícně oči. "Jednou, až se na to budeš cítit, budeš ten nejlepší otec na světě. Podívej, co jsme všichni dokázali, jen díky jedinému výletu." Odmlčí se na moment a zamilovaně se usměje. -

"Podívej, co jsi dokázal se svou láskou ke mě. Bez tebe bych to nedokázal. Každý děláme chyby, v tomto případě určitě. Ale celý život se budeme učit všichni. Vím, že jednou budeš naše dítě milovat natolik, že se všechny obavy ztratí. Slibuju ti to a ty víš, že mi můžeš věřit." Yo potřebuje čas, aby si to všechno rozmyslel, a on mu ho s radostí dá tolik, kolik jen bude potřebovat. Není přece kam spěchat. Tohle není rozhodnutí, které se dá udělat za jediný večer. Navíc, už mu visí kolem krku a jeho myšlenky se zaměří jen na jedinou věc a to je to, jak moc ho miluje a jak moc mu chce být nablízku. Dostane souhlas s propagací dobročinnosti a teď už víc nepotřebuje. Líbá ho dál a nemá vůbec chuť se od něj odtrhnout. Už u vlastně sedí na klíně a vůbec netuší, jak se mu to povedlo. Je s ním ta nejšťastnější osoba pod sluncem a ví, že se to nikdy nezmění. Odtrhne se, až mu dojde kyslík, ale nejde s tváří příliš daleko. Konečky prstů ho hladí po tváři a odhrnuje neposedné prameny stranou. Druhou rukou ho objímá kolem krku. "jediné na čem záleží ze všeho nejvíc je to, že můžu být s tebou a ty chceš být se mnou. Ať už se stane cokoliv, chci, abys to měl pořád v hlavě. Jsi pro mě úplně celý svět, nic jiného nepotřebuju." Z očí mu jasně sálá upřímnost. Bude rád dělat spoustu věcí, ale nic z toho opravdu k životu nepotřebuje, kromě Yoshikiho."Vždycky jsem měl pocit, že na tomto světě nemám místo, že sem vlastně nepatřím. Až díky tobě se někde cítím opravdu jako doma a užívám si každé ráno, kdy se vedle tebe probouzím." Šeptá mu do rtů a u toho si prohlíží jeho tvář. "jsem na tobě závislý a taky jsem tebou posedlý. Nevím, co by na to řekl nějaký doktor, ale je mi to jedno. Nic víc nepotřebuju." Uculí se rozverně, než si zkousne spodní ret a v očkách mu zasvítí. -

-"Teď je však jedna velmi konkrétní věc, kterou bych chtěl." Tváře se mu znovu rozhoří. Ano, stydí se, ale tentokrát mlčet nebude a řekne, co opravdu chce. "Chci být jenom tvůj, nechci myslet na nic jiného, než na to, co se mnou asi provedeš, protože víš..." Odmlčí se, než se nakloní k jeho oušku, které polechtá svými rty. "Já se rozhodně bránit nebudu. A udělám, cokoliv si budeš přát, stačí jen říct." Tiše se zasměje, než ho políbí na stranu krku.

Yoshiki

Yoshikiho by vážně zajímalo, jestli to Shinya říká jenom proto, že ta cesta není snadná a vyžaduje hodně úsilí a studia nebo proto, že by ho to vážně nebavilo a chce prostě dělat to, co dělá teď. Dál už se v tom ale nerýpe a nemluví o tom. Pokud bude Shinya hodně chtít, bude mu to vrtat hlavou a něco si o tom zjistí, on už semínko zasel. Podle něj nic nebylo nemožné, pokud jste po tom doopravdy toužili a všichni jejich přátelé a vlastně i oni samotní toho byli důkazem. Shinya si to jenom musí pořádně uvědomit. Bylo zvláštní, že v tomhle ohledu Yoshikimu sebevědomí nechybělo. Trochu vytáhne obočí, když Shinya zmíní, že by mohl zklamat jeho samotného. Pro kami proč? Protože by se mu něco nepovedlo? Muselo by mu na tom útulku podobně záležet, což mu nikdy nemůže říct nahlas a taky by Shin musel být někdo cizí. Shinya ho zklamat prostě nemůže. To, že se něco nepovede, je součást života, jak by se na něj tak mohl dívat? A kromě toho… byl to útulek, ne záchranná stanice nebo městská zoologická zahrada, co by se asi nepovedlo, chovají tam krokodýly nebo co? +Neptej se ho nebo máš jednoho hned zítra doma.+ Pomyslí si a usměje se. 

"To se nikdy nestane." Shrne jednoduše svoje myšlenky a natáhne se, aby ho dlaní mohl pohladit po tváři. A pak přijde na myšlenku rodičovství a Shinya na něj tak vyhrkne, že se ho Yo snad i lekne. Mírně nadskočí a narovná se na židli, když se zatváří zaraženě a pak se tiše rozesměje. 

"To je legrační, že to říkáš ty mě, který si nevěříš s útulkem a už vůbec ne s velvyslanectvím." Připomene mu a rozesměje se ještě víc. Jak se karty pěkně otočily? Smích ho hodně rychle přejde, protože Shinya rozhodně neskončil a s neskutečným odhodláním a odvahou mu říká, jak moc ho miluje, co společně dokázali a taky, že to dítě bude. Vůbec o tom nepřemýšlí, je rozhodnutý a jejich budoucí rodině věří a on má pocit, že by nemohl říct Ne ani kdyby chtěl, ale tak to nebylo. Připomene si, že by měl zavřít ústa a na chvíli skloní oči, aby se podíval na své dlaně, volně položené v klíně. Jaký lepší důkaz toho, že Shinya nechce nikoho jiného, než jeho samotného, by ještě mohl dostat? Jeho obavy byly naprosto liché. Zase se na něj podívá a usměje se. 

"Já vím, že mohu. Nikoho jiného v podstatě nemám, jen tebe. Tak jsem to chtěl." Řekne mu měkce. Pak už ho má v objetí a oplácí mu polibky. Když se od sebe oddálí, zadívá se svýma zvláštníma očima do těch jeho krásných a velkých a přikývne. Od teď změní svůj postoj a svoje přemýšlení a už nebude neklidně spát, když Shinya odjede z domu. Je na čase poslat tohle všechno pryč. Nakloní hlavu k rameni, když se mu Shinya začne svěřovat s tím, jak se doposud na světě cítil. Opravdu silně ho zahřeje na srdci, když mu říká, že až s ním našel domov. 

"To neříkej." Hlesne, protože pořád pamatuje na jeho matku, ale přes to chápe, jak to myslí. Jeho dospívání nebylo snadné a kdyby neměl ty dva hlídače, kdo ví, co by mu kdo kdy prováděl. Jen těžko by popsal pocity uvnitř sebe, když mu Shinya šeptá do rtů, že je na něm závislý. Neměl by to chtít, ale lhal by. Chce to a imponuje mu to. Je to všechno, co potřebuje, aby byl sám šťastný a jeho ego mohlo být vysoko a spokojené. Ano, i on by měl vyhledat psychologa, ale nikdy by si neodpustil, kdyby se k němu měl chovat špatně. 

"Vždycky jsem žasl nad tím, jak dovedeš používat slova, když se odhodláš mluvit. Jsou vždycky vřelá, nádherná a smysluplná a já mám dojem, že sám zapomínám, jak se vůbec mluví. Chtěl bych ti to oplatit, ale nevím jak a tak…" Sáhne do kapsy a vytáhne zmačkaný list papíru, na kterém jsou noty. 

"Kdysi jsem cvičil na piano, myslel jsem si, že bych si nějaké staré zase koupil a pak ti řeknu, co přesně k tobě cítím." Řekne mu tiše. Všechno složí a sepíše a ta píseň tady zůstane i po jeho smrti. Shinya mu připomene, co to před chvílí chtěli dělat a Yoshiki zůstane znovu bez dechu, protože jakmile se Shinya jednou otevře, dějí se zázraky, jako právě teď. To, co mu říká, jak nenuceně ho provokuje… a přesto pořád zůstává tím stejným andělem. Musí několikrát zamrkat, protože už si všechno představuje. 

"Všechno…" Zopakuje po něm a v očích se mu trochu blýskne. Jsou věci, o kterých ani nemluvili… Opatrně se na něj podívá. Zajede mu dlaní do vlasů na spánku a stáhne mu hlavu opatrně dozadu. Ne, aby to bolelo, ale ani aby nemohl odporovat. Prohlíží si jeho spanilou tvář a bílý krk. Tohle bude vážně zajímavá noc. 

"Nikdy bych ti neublížil." Ubezpečí ho. 

"Miluju tě a nezmění to ani smrt. Budeš ve všech tónech a budeš mou duší, já svou nepotřebuju." Otře se nosem o jeho krk a pak ho jemně kousne…

Shinya

Yo očividně přemýšlí, ale to Shin taky. Ví, že do některých věcí se vrhá bez přemýšlení a nemyslí na to, jak moc by mohly být složité. Pak jsou ty, kde se jeho nedůvěra v sebe samého znovu projevuje a pak o tom dokáže polemizovat hodiny a přijde na to, že to není nic pro něj. Ne, že by ho to nebavilo, spíš si myslí, že na to nemá. Tohle je přesně ten případ, kdy to bude přetřásat týdny, možná i měsíce, až před něj nakonec někdo položí hotovou věc a on se do toho pustí. Bylo to s ním složité, možná mnohem víc, než si Yo myslí. Očividně na něj má však dobrý návod a zatím se nestalo, že by udělal něco, co by se Shinovi nelíbilo. Z jedné věci má však opravdu strach a to je to, že si Yo uvědomí, jak moc bezvýznamný proti němu je. Ne, že by mu to dal někdy pocítit, ale má strach, že se to jednou otočí a Yo odejde. Proto se tolik bojí, že ho zklame a stane se to. Jeho hlava umí prostě vymýšlet různé šílenosti a tohle je jedna z nich. Yo ho ujistí, že se to nestane a jemu se zase dost uleví. Ve výsledku bylo vlastně hrozně jednoduché Shina přesvědčit, věřil mu totiž každé slovo. 

"Udělám všechno proto, aby se to nestalo." Slíbí mu bez mrknutí a je jasné, že se do toho pustí po hlavě, i kdyby neměl spát měsíce. Zarazí se trochu, aby si přebral Yoshikiho slova. Ve své podstatě má pravdu a tak se trochu začervená, ale nakonec zavrtí hlavou. 

"To je přece úplně jiné." Obhájí si to po svém. 

"Tady se jedná o spoustu v podstatě neznámých tvorů. Neříkám, že bych měl menší odhodlání, ale v případě našeho dítěte...Víš, byla by to naše rodina, něco za co stojí bojovat každou minutu dne." Není si jistý, jestli je to k pochopení a vůbec tím neodsouvá osamělá zvířata na nižší příčku, jen...Prostě to vnímá jinak. Podle něj Yo dokáže, že to všechno zvládne, stejně jako se postaral o něj a dokazuje každý den, že to v sobě má. Shin se rozzáří jako sluníčko. Tyhle ujištění prostě potřebuje. Ne, že by Yo nesměl s nikým mluvit nebo se s někým scházet. Ve výsledku nebyl žárlivý v tom pravém slova smyslu. Jen by prostě nesnesl pomyšlení, že se o někoho stará stejně. Když viděl, co pro něj Yo pořád dělá, připadal si výjimečný a je to dost opojný pocit. Kdyby měl dojem, že se díky Yoshikimu někdo cítí stejně, asi by umřel na místě. Dokonce by přežil i nevěru, pokud by to bylo jen o té fyzické stránce. Prostě by si řekl, že to třeba potřeboval. 

"Mám jen tebe. Tak jsem to chtěl od první chvíle." Zopakuje po něm, aby ho znovu ujistil, že je na tom úplně stejně. Trochu se zastydí po svých slovech, ale stejně by to řekl znova. Je pár lidí v jeho životě, na které nedá dopustit, ale Yo je prostě jen jeden. Mírně se odtáhne, aby se na něj podíval, a pak se šťastně usměje. Yoshikimu se jeho vyznání líbilo a to je to nejdůležitější.

"To jen díky knížkám." Svede to na to a poslední co by řekl je to, že mluvit umí. Připadá si pořád stejně neobratně jako tenkrát, když se poznali. Pořád mu přijde, že nedokáže své pocity dost dobře vyjádřit. 

"Oplácíš mi to každou minutu dne." Skočí mu do toho tiše, ale pak stočí očka na kousek zmačkaného papíru. 

"Složíš mi píseň?" Nevěří vlastním uším a na velkých očích je jasně vidět, že hned, jak vyjdou z domu nějaké koupí. 

"Víš, že pak mi budeš muset hrát od rána do večera?" Uculí se, ale nadnesené to není vůbec. Neskutečně se těší, až se to stane. 

"Vidíš, ty nemusíš skoro nic říkat a já jsem v sedmém nebi. Umíš to mnohem líp." Broukne něžně a nejradši by se na něj vrhnul, ale to by nebyl on. Nevinně se pousměje a zlehka přikývne, když po něm Yo zopakuje jediné slovíčko. Je čas zase pootevřít další dveře a posunout hranici jejich důvěry, kterou k sobě chovají. Je to dokonalé zakončení dnešního dne. Spokojeně přivře víčka a tiše si zapřede, když ucítí dlaň ve svých vlasech a poslechne její tichý příkaz. 

"Já vím, že ne." Vydechne omámeně, když ucítí dotek na kůži svého krku. Prudce se nadechne, jakmile ho Yo kousne. 

"Ani já tu svou, prostě je dáme dohromady a už nikdy nebudou sami." Ani neví, co to vlastně povídá. 

"Miluju tě a budu až do konce života, ne ještě mnohem dál." Rozplývá se mu v náruči a nechce, aby tento okamžik někdy skončil. Taky neskončí, alespoň ne pro tento večer, kdy se začnou poznávat z trochu jiné stránky, než doposud. Odevzdají se jeden druhému a nic na tomto světě by je od sebe nedokázalo oddělit. Teď neexistuje nic jiného, než oni dva a pokračuje to až do rána, kde se obléknout a vyrazí na nákup piana. To je asi to jediné, co jim v životě chybí. Zvládnou společně úplně všechno, zachrání útulek a nakročen i mnoho dalších. A Nakonec zachrání i sami sebe, když založí rodinu, kde budou chránit sebe navzájem se společným příjmením.