Epilog - Sena x Zyean - část 1.

(Indie)

Sena

Některé věci jsou prostě neuvěřitelné. Tohle byla jedna z nich. Ne, tohle byl vysloveně sen a Senu by nikdy nenapadlo, že se na podobné místo podívá a bude dělat to, co právě dělá. Nikdy by ho nenapadlo plno věcí. Tehdy, když se se Zyeanem poznali, byl Zye ještě kluk na střední škole, co se rozhodoval, jestli půjde na vysokou, ale jemu už bylo třicet. Teď je mu ještě o deset let víc, ale naštěstí vypadá pořád tak nějak stejně. Pro práci modela už to moc nebylo, lovit talenty ho taky přestalo bavit a dlouhou dobu se věnoval propagaci kosmetiky na youtube. Šlo mu to dobře, protože k tomu měl někoho, komu počítače hodně šly a kdo mu se vším pomáhal. Totiž Zyena, který se mezitím stal počítačovým inženýrem a pokračoval dál. Sena se smál tomu, že založí vlastní značku vývojářského herního studia a v poslední době ho smích přecházel, protože se to nejspíš brzy stane. Nebo něco hodně podobného. On sám na tom byl opět podobně. Opustil tvorbu obsahu a začal tvořit trochu jinak. Taky šlo o to založení vlastní značky, jenom už nešlo o kosmetické produkty, ale i o oblečení. Sena si na Ginze otevíral malý butik. Ano, na Ginze. Přímo tam pod všemi těmi mrakodrapy, na místě, kde se ve výloze točila drahá auta a kde bydleli nejbohatší lidé Tokya. Byl vážně maličký, ale všechno si do něj navrhoval a nechával šít sám a pomalu se učil, jak propagovat vlastní značku, jak fotit, jak to všechno prodávat. Bylo zvláštní, že jejich zaměření byla tak jiná a při tom tak stejná a pořád to všechno podnikali tak nějak dohromady. Ale teď si užívali neskutečnou dovolenou v Indii. Dřív měl Sena Indii za místo, kam by nikdy nechtěl jet. Přišlo mu, že je tam bída, moc lidí a samá špína, ale nebyla to tak docela pravda. V Indii byly neskutečné hory, nádherné horské vesničky a džungle a oni dva právě jedou na slonech pralesem na výlet pro ty lidi, co bydlí na Ginze. Sena se kolébá na slonovi před Zyeanem, ještě před ním jede jeden z průvodců, pak za ním Zye a za ním ještě další průvodce a míří k jezeru. Senův slov zrovna máchal chobotem sem a tam a naházel na Zyeho plno prachu a Sena se tak smál, že si myslel, že se z toho slona skutálí někam do prachu na zemi. Uprostřed čela měl hinduistickou tečku, na sobě nádherné růžové sárí a nedělal si vůbec nic z toho, jak zmateně se průvodci dívali, kdykoliv promluvil svým hlubokým hlasem, protože jinak vypadal dočista jako žena. Sena uměl vypadat tak, aby to působilo, že má prsa, protože byla místa, kde nechtěl dělat takový rozruch a tohle bylo jedno z nich. Netušil, jakého pochopení by se mu tady dostalo a tak to vždycky dělali takhle. Zye měl prostě najednou manželku. Už si zvykl na život vedle někoho, kdo byl chvíli jedním a chvíli druhým a neměl to nic co dělat s populárními sty novými pohlavími nebo tvrzením, že je to nebo ono nebo oboje. Sena byl takový od narození, nikdy se za dívku neměl, ale… některé věci byly prostě složité. Sloni se zastaví u jezera a začnou natahovat vodu do chobotů a oni je chvíli nechají, aby si odpočinuli, takže si nechají pomoci dolů z jejich hřbetu. Je tady nachystaný malý piknik pod slunečníkem, zatímco se průvodci starají o zvířata a malou vodní show. Oni dva se přesunou k jídlu a mohou si tu povídat, aniž by je kdokoliv slyšel, i kdyby jim snad japonštinu náhodou rozuměli. Sena si upraví sárí a posadí se na polštáře. Má už hlad jako vlk. 

"Jak se ti líbí Indie? Je to jako sis myslel nebo je to úplně jiné?" Zeptá se ho, zatímco k němu stočí oči. V ruce má zrovna broskev a jak se do ní zakusuje a podívá se na něj, je to najednou jako cílená provokace. Zaplane mu v očích. Tohle ho nepřešlo, škoda že jsou tady ti další lidé… Zatváří se nevinně a při tom se culí tak, že je všechno jasné. 

"Kdyby tušili, co mám pod sárí…" Upravuje si sukénku. 

"Ty to tušíš…" Nenechá toho.

Zyean

Ano, bylo to neskutečné, že se dostal zrovna sem. Zye každý den nepřestane žasnout, jak daleko se dokázal posunout od doby, kdy potkal Senu. Začalo to celé hrozně nevině. Tedy tahle část, co se jeho kariéry týká. To, co nejradši dělali se Senou moc nevinné nikdy nebylo. Ovšem z prvotních úprav fotek a později i videí se vyklubalo něco, o čem vlastně vždycky snil, i když by nahlas nikdy neřekl, jak daleko to chce dotáhnout. Jen malému procentu lidí se podaří dělat to, co je baví a ještě menšímu to, že budou dělat, co je baví a ještě budou vydělávat tolik a už skoro vůbec nikomu, když pochází z podobné čtvrti jako Zye. je to jako sen, který nekončí s ránem. Vlastně k tomu stačilo jen velmi málo a to byla podpora Seny, který ani na vteřinu nezapochyboval o tom, že na to má. Zye by mu nemohl být vděčnější. Stejně pořád nerozumí tomu, že jeho lásce stačila jen jeho přítomnost, aby byl spokojený. K tomu samozřejmě patří jeho věčně ukecaná nálada a taky nikdy nekončící optimismus. Není to moc a zároveň to nejspíš nemá kde kdo. Zye si nikdy nestěžoval a vlastně ani neměl důvod. Cítil, že Senovi na něm záleží a dokonce to dal i dost jasně najevo, když se kolem něj někdo motal, když zrovna pracovali. Taky uměl žárlit, ale nedával to tak hlasitě najevo. Prostě si patřili navzájem a to se podle něj jen tak nezmění. Nastal totiž čas, aby si začali taky užívat a ne jen pracovali. Pro Zyeho to taky není jednoduché. Zrovna začíná rozjíždět svůj vlastní projekt na hru, na kterou získal všechny potřebné sponzory a vypadá to na celosvětový trhák. Jenže teď jsou v Indii a on si zakázal přemýšlet nad tím, jak hru dotáhne do konce. Pro Zyeho bylo tohle místo, kde s emu neskutečně líbí. Pořád se jeho pozornost trhá mezi krásy této přírody, zvířaty, která jsou tu k vidění, ale stejně mu očka vždycky zaletí k Senovi. Hrozně mu to sluší. Miluje každou jeho stránku a nikdy mu ani na vteřinu nevadilo, jaký je. Málem z toho slona spadne, protože dávku prachu prostě nečekal. Zrovna zíral na Senu a sjížděl očima celou jeho postavu. Pak přišla sprška a...Tak hlavně, že se Sena směje a nemá ho za pitomce. 

"Samozřejmě za to můžeš jenom ty." Obviní ho se smíchem, aby bylo jasno, že mu to připisuje na triko, protože se vůbec nesoustředí na to, co by měl. Naštěstí si to můžou dovolit, protože Sena vypadá, jak nádherná dívka a vůbec ne jako kluk. Taky se za ním podle toho otáčejí. Jakmile se sloni zastaví u jezírka, Zye by tam nejradši skočil taky, aby se opláchl a nebylo mu takové horko. Počasím to ale úplně není. Z některých věcí ani nikdy nevyroste a tohle je jedna z nich. Jeho pozornost alespoň na chvíli rozptýlí jídlo. 

"Já už mám zase hlad." Postěžuje si nahlas a pak se tiše zasměje. 

"Já vím, já vždycky." Odtuší už předem reakci na svá slova. Ne, ani tohle se prostě nezměnilo. Naštěstí nevydržel nikde chvíli v klidu a tak se to na jeho postavě neprojevilo. Usadí se kousek od něj a rozhlédne se s úsměvem.

"Já ani nevím. Před pár lety by mě vůbec nenapadlo, že se sem podívám. Ale hrozně se mi tu líbí." Vypadá to, že chvíli přemýšlí nad tím, jak by to popsal.

"Myslím, že je to ideální země na to, aby ses do ní zamiloval během vteřiny." Začíná mít však pocit, že to bude každé místo, kde bude s ním a to se mu vzápětí potvrdí, protože Sena z toho během vteřiny udělá zase hříšnou dovolenou a na jeho sebeovládání to začíná být moc. Už jen ten pohled, který mu věnoval. 

"Už jsem ti říkal, jak moc to není fér." Postěžuje si jako první. Jeho oči upoutá broskev a hlavně Senovy rty, na které by se nejraději přitiskl a pak očima zamíří mnohem níž. 

"Ano, já to tuším." Vydechne skoro zničeně, ale pak se mu na tváři objeví hravější úsměv. No co, nemusí slastně trpět jen on sám. Přesune se za Senova záda k polštářům a přitiskne ho k sobě. Tohle přece není nic, co by se svou ženou udělat nemohl. 

"A ty už nejspíš tušíš, co se mnou provádíš." Musí to být jasně cítit, tohle prostě jen tak nerozchodí.

Sena

Sena si nikdy nenechal sahat na to, co považoval za svoje. Zye byl hezký a mladý kluk, hodně lidí se po něm otáčelo, ale Senovy našpulené rty byly vždy připravené a co víc, uměl se tajně pomstít. Ještě že se Zye podobné věci nikdy nedozvěděl… Byl tak nevinný, asi by se mu to nelíbilo. Sena byl rozhodně ten zlobivější z nich dvou. Měl ho rád pro jeho čistotu a veselou náladu. Zdálo se, že mu ji nemůže zkazit vůbec nic a to byla v dnešní době velká vzácnost. Když Zye dostane svou prašnou sprchu, Sena nečeká, že ho to tolik vyvede z rovnováhy, ale na chvíli má vážně strach, že z té výšky spadne a něco si zlomí. Jeho zalapání po dechu muselo být slyšet, ale vzápětí se hlasitě rozesměje. Ten kompliment v obvinění rozezná bez problému. Bylo by to zlé, kdyby se Zyemu nelíbil, protože se svým indickým outfitem si dal neskutečně záležet a to včetně typických šperků a líčení. Podle něj byly místní ženy opravdu krásné a okaté a dohnat to make-upem bylo docela složité. Jakmile se posadí k pikniku a Zye pronese to o tom, že má hlad a zároveň i Senovu odpověď, nakloní hlavu k rameni a chvíli si ho prohlíží. On sám ještě jíst nezačal, ale pravdou bylo, že si taky uměl poručit ovar a sníst ho na posezení. Stejnou pravdou bylo, že města v Indii se mu zdála příšerná. Bylo tu hodně nepříjemných pachů, lidí, stísněných a nečistých prostor a lidi tu jedli rukama a neměli ani příbor, ale zároveň tu byly dechberoucí svatyně, malebné vesničky a úžasná příroda. Nejlepší hotel s nejlepší kuchyní by Sena označil za dvou až tříhvězdičkový. Nedalo se s tím nic dělat. Přesto tu bylo mnoho velmi vzdělaných lidí, které by jeden mohl následovat a učit se od nich. Indie byla prostě… jiná. Ve všem. Z organizovaného Japonska neměla vůbec nic a byla tu místa, kam jeden nesměl strčit ani palec, aby o něj nepřišel. Dokonce se tu Zyeana ptali, kolik jeho mladší sestře je a jestli by ji prodal a za co. Sena málem omdlel a Zye nejspíš taky. Uvažuje o Zyeanově nadšení, ale ten se hned chytí na udičku a téma se rázem změní. Pokrčí rameny, jako kdyby nevěděl, ale on moc dobře ví a ochutnává u toho broskev. Usměje se, protože sice myslel svoje vybavení, ale nosí na něm pokaždé něco jiného a někdy taky nic. Jsou tam kamínky? Neviditelné prádlo nebo je nahý? Už Zyeanovi ukázal tolik možností, že se vůbec nediví, že si s tím láme hlavu, ale podle něj ho přesně tento druh lámání zajímal a bavil. 

"Máš rád hlavolamy a logické hádanky, dáváš je do svých her." Prohodí, jako by se s ním bavil o počasí a pak ho něco napadne. Zaujatě se na něj podívá a v očích mu zaplane. 

"Navrhneš někdy taky nějakou erotickou? Nemyslíš, že by byla zábava ji tvořit? Všechny mi připadají stejné…" Podsouvá mu další nestoudnosti. 

"Klidně do ní navrhnu inventář." Už se musí vážně rozesmát. Majitelé slonů si jich vůbec nevšímají. Zye nakonec nechá jídlo jídlem a přesune se za jeho záda. Sena se opře a několik úderů srdce je v očekávání, než ho vážně ucítí. Zavře oči a tiše si povzdechne. Musí se jemně kousnout do spodního rtu. Jsou k průvodcům zády a stranou a tak Sena najde Zyeho ruku a nestydatě si ji co nejnenápadněji navede k okraji sárí. Vyhrnuje ho na odvrácené straně a co možná nejméně a nakonec si povzdechne hlasitěji a neklidně se zavrtí. Ucítí jeho horkou dlaň v klíně. Není si ani jistý, jestli tohle budou moci dokončit, ale zakázané ovoce chutná prostě nejlépe. 

"Mezinárodní skandál…" Mumlá pro sebe. Tohle by byl vážně velký poprask, ale snad je uslyší, kdyby se blížili! Muži si čile povídají a sloni cákají. 

"Rychle…" Pobídne svou lásku, ale vážně moc mu vadí, že mu to teď nemůže oplatit. Podobné věci ho vždycky bavily. 

"Vynahradím ti to večer…" Vydechne znovu.

Zyean

Zye vždycky věděl, kdy jde do tuhého a musí zakročit, aby Senova žárlivost neohrozila nic, co se jim podařilo dát dohromady. Naštěstí mu to celkem šlo a je pravdou, že nikdy nedával nikomu záminku, aby to na něj zkoušel. Samozřejmě se to přihodilo a tak jen zmírňoval následky. Opačně to taky nebylo ojedinělé, ale on sám to řešil mnohem klidněji a taky to většinou stačilo. Jednou se ale taky neudržel a dokonce dotyčný dostal pěstí. Nutno dodat, že to bylo po nějaké době, kdy Senovi nedal pokoj a jemu už to vážně lezlo na nervy. Pak se mu ale tajně omluvil a propustil ho, až mu slíbil, že toho nechá. Sena ho taky vyvádí z míry, ale rozhodně ne takový způsobem jako jeho tehdejší nápadník. Projeví se to znovu a zrovna když je na slonovi. Nemá to vůbec jednoduché. Je rád, že s emu směje, ostatně dodávat mu dobrou náladu...Pro to se snad i narodil. Líbí se mu celý tak, jak právě teď vypadá, ale ty oči jsou vyloženě vražedné. Mohl by do nich koukat měsíce a neměl by dost. Už předtím měl problém to nedělat a teď...No tak to nepřežije, to je toho, klidně se s tím smíří. Málem by se rozesmál nad sebou samým, ale vlastně už se směje. Ve výsledku je rád, že už jsou z těch slonů dole, vážně by si ještě pár let užil a teď hrozilo, že se to nestane. Sám ví, že jeho odpověď byla zvláštní, ale Indie pro něj jisté kouzlo měla. Byla plná neskutečných kontrastů a on sám si tak taky občas připadal. Nikdy nezapomněl, odkud vlastně pochází. Jezdil za rodiči pravidelně i se Senou. Sice to první neviděli rádi, ale zvykli si. Trochu k tomu pomohl i fakt, že jim finančně pomáhal se životem. Prohlédne si Senu znovu a tiše si povzdechne, ani se nediví, že si ho tady vyhlédli. On jim však řekl, že by ho za nic na světě neprodal. Senova cena je totiž příliš vysoká. Nemohl by bez něj žít. 

"Asi bych měl začít šetřit, abych si tě mohl koupit." Prohodí pobaveně v návaznosti na svých myšlenkách, ale to už se přesunul k němu a může si užívat jeho krásné vůně. Sena začne se svými návrhy a jemu se z toho doslova motá hlava. Pokaždé věděl, jak ho jen slovy dostat na kraj příčetnosti a teď...Je tam zase. Vážně je k smíchu, jak málo mu stačí. Jenže jak si má člověk poručit, když ho Sena neskutečně přitahuje a vzrušuje. Má pocit, že s každým dnem je to horší a horší. Ne, nestačil mu ani trochu zevšednět, právě naopak. 

"To víš, že navrhnu, za tu dobu s tebou mám tolik inspirace, že by mi to stačilo tak na deset pokračování. Jen nevím, jestli nebudou muset mít větší rating, než plnoletost." Šeptá mu do ouška, když se ho dál dotýká. 

"Vážně?" Ptá se ho jen na oko.

"A budeme to zkoušet?" Zeptá se, aniž by si vůbec uvědomoval, o čem mluví. 

"Já jsem pro." V tuhle chvíli by mu odsouhlasil úplně všechno. Klidně bude dál rozvíjet téma hry a je jen těžko říct, kde by až skončili. Jeho pozornost se ale trhá mezi to a ruce, které se dostanou nebezpečně blízko Senově klínu. Koutky mu povyskočí, jakmile ho pobídne. 

"Kéž bychom měli čas." Postěžuje si, aby Sena věděl, že to vážně nechce odbýt. 

"Ale no táák." Broukne něžně do jeho ouška, když se ho poprvé dotkne v klíně a zlehka ho sevře. 

"Víš, že mě ke spokojenosti stačí ta tvoje." Ne, prostě nepřemýšlel nad tím, jestli svou starost dostane zpátky. Mohl by takto fungovat dost dlouho a vlastně by mu to zase tolik nevadilo. 

"Zvládneme to i se skandálem." Doplní ještě, než si opravdu pospíší. Za chvíli už se válí na polštářích a tváří se, že se spíš přejedli. 

"Vidíš, nemusím čekat na večer." Prohodí Zye udýchaně. Vlastně mu stačilo, je Senovo tělo a to, když mu mohl přivodit slastné pocity až k vrcholu.  Pak nastal trochu problém a Senovi se už několikrát omluvil, protože mu musel zacpat ústa, aby je neslyšeli. Stejné má pocit, že někteří postřehli, co se tu děje a jen mlčí. 

"Něco mě napadlo.." Prohodí a už se cpe jídlem, kterého se zatím zase tolik nedotkli. 

"Co si prodloužit dovolenou?" Nadhodí první. 

"A udělat z toho trochu pracovní cestu kolem světa. Já z toho udělám erotickou hru a ty navrhneš věci, jako svou kolekci." Podívá se na něj s pozvednutým obočím a koutky mu cukají. 

"Zbytek práce bys dokázal udělat z cest ne?" Ví, že toho má požehnaně, ale třeba by to šlo. No ne?

Sena

Sena se pousměje, když mu Zye řekne, že uvažuje o tom, že si ho raději doopravdy koupí. Byl by zvědavý na to, kolik by vlastně stál, ale tak trochu tuší, že na visačce by stálo Duše i tělo nebo něco podobného. Hřeje ho to, i když to Zye nevyslovil a zároveň ho fascinuje, že pro někoho znamená tolik. Ne, nepotřebuje to slyšet nahlas, v hloubi duše to ví. Asi to ví od první chvíle, kdy se potkali na farmě. To, jak zapomněl Boogieho, jak se na sebe dívali a od té chvíle byli vlastně pořád spolu… kdykoliv Sena musel odjet a zase se vracel, pořád si psali, naráželi do sebe, trávili spolu volný čas a vztah se z toho stal rychle a přirozeně. Když se na něj Zye díval, v jeho očích byly hvězdy a nic jiného, neexistovali ani jejich přátelé a ten pocit byl jako droga. Sena litoval všechny, kdo ho nemohli zažít a myslel si, že je jich bohužel většina, ale on byl velmi šťastný. Narodil se krásný, měl skvělou práci a teď tohle. Jako kdyby mu štěstěna měla přát na věky. Přitahoval slunce okolo sebe a užíval si ho a ani na vteřinu o svém miláčkovi nepochyboval. Prohlédne si nehty. 

"Deset pokračování? Tak dobře." Souhlasí s ním. 

"Řekneš na tiskové konferenci, které scény máš z naší ložnice nebo co znamenají moje symboly? Nebo si to raději budeš střežit?" Sena by se nestyděl, zajímaly by ho výrazy ostatních. A měl takové tušení, že díl číslo jedenáct by musel být o Die, protože by žárlil a chtěl být podobně vidět. Die a ložnice… byli si dost podobní. Naštěstí měl Kamija a ten vypadal podobně neúnavně jako Zye. To už mu Zye šeptá do ouška to o ratingu a o tom, že by všechno chtěl zkoušet a než se nadějí, dělají všechny ty zakázané věci. To, co se děje vzápětí, je příliš krásné a on musí hodně okusovat vlastní ret, aby nebyl nahlas. Být potichu mu vždycky dělalo problémy a pořád byl do Zyeho příliš zamilovaný. Jednou dlaní mu vjíždí do vlasů, jak ho má za sebou a druhou zatíná do svého oblečení a vrchol přijde až příliš rychle. Snad to v tomhle horku všechno rychle uschne. Položí se spolu do polštářů a na jídlo teď Sena nemá ani pomyšlení, ale později bude mít hrozný hlad, jestli se k němu nepřinutí. Prudce vydechuje a dívá se někam do korun stromů. Musí se na něj hodně zaraženě podívat a trochu se vrátit z obláčku, když mu Zye z ničeho nic navrhne prodloužení dovolené. Dokonce mu před tím ani moc nedošlo, jak mu zacpával tu pusu.

"Cestu kolem světa?!" Vyhrkne na něho, takže se majitelé slonů ohlédnou. Pomalu vyvádějí zvířata z vody, ale ještě sem nejdou. 

"Tomu říkám trochu prodloužit." Řekne s důrazem na slovo Trochu. Přijde mu to neskutečné, nemyslitelné kvůli práci a taky neví, jestli na to mají dost prostředků, ale… Podívá se někam před sebe a začne si představovat detaily. Jak plují na lodi, pracují, procházejí se v každém přístavu a je to jako líbánky a tak vůbec… Ve svých obrazech má velké značkové sluneční brýle a šál kolem krku, sem tam si půjčí jachtu a… Boo se chtěl ženit ne, dělali přece ten prsten… 

"Dva, tři měsíce počká…" Mumlá pro sebe zdánlivě nesmyslně. Ještě chvíli vypadá, že se přesunul někam mimo tuto realitu a rychle se probírá svými možnostmi, sliby a závazky. 

"Kde jsme na to vzali?" Zeptá se opatrně. Sloňáci jsou zpět a pomalu balí jejich věci a posezení. Stejně jim nic nerozumí. 

"Chci, chci to udělat." Řekne nadšeně a spráskne ruce. Život by se měl žít naplno a měli by dělat plno šílených věcí, aby jednou mohli říct, že to za to stálo. Se Zyem nebyl žádný den promarněný, ale kruci… když na to měli, proč by ty peníze nerozházeli? V hrobě jim na nic nebudou. Popadne ho kolem krku a pořádně ho políbí. Pak ho raději pustí, protože pohledů se jim dostane plno a vypadají rozhozeně. Jakmile je na svém slonovi, asi z něj spadne on, protože myslí pořád jenom na to, kam pojedou, čím poplují, jak dlouho tam budou a co řeknou ostatní. Zejména Die a Yo prasknou. Čtyři z nich byli v Americe a dva z nich rádi seděli doma, ale tihle? Haha…!