Epilog - Die x Kamijo - část 1.

(město)

Kamijo

Zábava už je v plném proudu a Kamijo s Die jedou právě na čas. Rozhodli se, že ozvání na tento večírek přece jen přijmou, aby si udělali další kontakty. Jejich sen se za dobu, kdy opustili farmu, nezměnil, jen se postupně stával skutečností. Po rozhovoru se Senou u bazénu Aquiho, si dal dohromady jistý nápad, který hodlal uskutečnit. Nechtěl o tom Die nic říkat, protože ho prostě a jednoduše nechtěl zklamat. Věřil si, to ano. Stejně tu ale byla velká pravděpodobnost, že to nevyjde. Pustil se do toho s vervou sobě vlastní a mezi randěním s Die, do kterého dával všechno, si zjišťoval potřebné informace. Ano, zůstali spolu. Hned jak vystoupili z autobusu, si ho vzal stranou, řekl mu, co k němu cítí a i když čekal poznámky, doufal, že spolu zůstanou. Kamijo se pak po pár měsících podařilo získat pozvánku na jednu menší, přesto však celkem honosnou akcičku. Taky díky Senovi, který svůj slib dodržel a ztratil pro něj slůvko u určitých lidí. Víc po něm ani Kami nechtěl, i tak to už bylo dost. Tedy kromě jisté malé půjčky na oblečení, které mu hodlal v nejbližší možné době zaplatit. Byl to risk, byla velká pravděpodobnost, že se to nepovede, ale stejně do toho šel. Byl dobře připravený a nesměl o sobě pochybovat, jinak prostě neuspěje. Pak už stačilo jen vzít Die, vyrazit na celkem luxusní nákupy a zamíří na párty, která jim měla otevřít svět. Podrobnosti své drahé polovičce sdělil při nákupech, aby věděl, co si vybrat, ale o tom, odkud má peníze zatím mlžil. Nechtěl, aby věděl, že je to dluh, který musí splatit. Vypadala oba dva naprosto dokonale a sladěni do nejmenšího detailu. Die i Kamijo do elitní vody zapadli přímo na jedničku a z večírku odešli nad ránem, i přes možné problémy doma a odnášeli si pár kontaktů a pozvánky na konkurzy s příslibem práce. Od doby prvního úspěchu uplynulo už pár let. Senovi samozřejmě vrátil všechno do posledního yenu a na první oslavě jejich úspěchu, měl VIP místo. Nabídky na práci se začali kupit a nechybělo moc k tomu, aby si mohli začít vybírat. Později se Kamijovi podařil obchod, který si bude pamatovat do konce života. Prodal svůj návrh na kabáty, který koupila jedna z velkých firem a za opravdu slušnou sumu. Tu Kami investoval do vlastní malé firmičky, kterou koupil, a pak už jen stačilo se víc otáčet a brzy začala vydělávat taky. Na čísla měl prostě hlavu, a pokud to zavánělo bohatstvím, jeho talent se ještě násobil. Pořád se oba dva věnovali oblečení, dokonce měli za sebou i několik spoluprací se Senou, který jim sháněl modely a dokonce víceméně zaměstnali i svého učitele. A Yo sice občas prskal, ale poslouchal. Se Shinem v patách. Nicméně dnes je čas, aby si užili svou první velmi luxusní VIP párty, kvůli níž zavřeli celý salónek i s restaurací. Kami má ale ještě jedno eso v rukávu a tím je půlnoční překvapení pro Die. To už bude doba, kdy se budou moci vypařit. Mají totiž nasmlouvané lidi, kteří párty budou řídit. Už mají dost na to, aby se o to nemuseli starat sami. Kami vystoupí z pronajatého auta i s řidičem a sám se ujme toho, aby Die otevřel dveře a pomohl mu vystoupit. 

"Slušelo ti to i se senem ve vlasech, ale víš…Teď jsi přesně tam, kde máš být. Nic menšího, než tu nejlepší společnost si nezasloužíš." Prohlédne si jeho tvář se svým typicky okouzlujícím úsměvem a políbí ho na hřbet dlaně, než si vydají dovnitř. Vede ho s rukou na jeho bedrech, která mu až výtahu do patra sklouzne na pozadí Die. Nakloní se k němu a přiblíží své rty k jeho oušku. 

"Chtěl jsem tu povodně objednat pokoj, ale mám pro tebe překvapení, které nám to celé vynahradí." Pak očima sklouzne po jeho těle a tiše si povzdechne. 

"Hm, asi ten pokoj zařídil, taková večerní rozptýlení nám překvapení neohrozí." V očích se mu zablýskne a vůbec mu nevadí, že ho slyší obsluha výtahu, která je nakonec tak rozhozená, že místo tlačítka na otevírání dveří, málem zmáčkne to nouzové. 

"Hezký zbytek večera." Popřeje muži, který je skoro stejně starý jako oni. 

"Já ho hezký mít určitě budu." Dodá se škodolibým výrazem v očích. No a co, měl pomačkaný miniaturní kousíček rukávu na košili a to se neodpouští.

Die

Byly okamžiky, kdy se Die propadl do myšlenek a přestal vnímat svět okolo sebe, i když okolo právě zuřila důležitá párty. Věděl, že Kamijo udělá možné i nemožné, aby z ní vytěžil maximum, zatímco on se klidně mohl chovat dost povýšeně na to, aby prostě… nevnímal. Podpírá si dlaní hlavu, zatímco sedí v elegantním křesílku, hledí před sebe a vypadá docela jinak, než dřív. Sice už nevyrostl, ale zmohutněl a po širokých ramenou se mu přes rudé sako ze sametu dolů vlní dlouhé prameny blond vlasů. Tehdy si vlasy skutečně obarvil a už to nikdy nepřestal dělat. Změnil svou image, nechal si udělat tetování na ruce a doma se skoro neukazoval. Nebylo to proto, že by jim neměl být za co vděčný, ale to skutečné rodinné pouto se u něj prostě nikdy nevytvořilo. Nikdy nebyl doopravdy adoptovaný, do své pěstounské rodiny přišel v pozdějším věku a ženě, která ho vychovávala říkal prostě Teto. Nedalo se říct, že by ho k ní nic netáhlo, ale Die byl takový, i kdyby to byli vlastní, natož, když nebyli. To, že ho rodiče opustili, se na něm podepsalo víc, než by kdy čekal a většinu života si namlouvá, že ho to ani za mák netrápí a vůbec o tom nepřemýšlí. Když jel domů, jenom ho to nutilo uvažovat, kde je pravá máma a proč ho odkopla. Prominul by jí stejně jedině smrt. Byly to složité myšlenky a on daleko raději vzpomínal na jejich odjezd z farmy a na to, jak si ho Kamijo vzal stranou ještě před tím, než odešli každý do svého domu. I když všechno mělo být jen nezávazné a tajné a po dobu pobytu na farmě, nakonec spolu začali chodit a netrvalo moc dlouho a i dost veřejně. Někdy tou dobou zjistil, že potřebuje jenom dostudovat a pak už ho v té čtvrti neuvidí vůbec nikdo. Kamijo byl jediný, komu se otevřel, s kým kdy vydržel, ke komu se vracel a komu všechno říkal. Toshiya zůstal daleko a byl mu stále velmi drahý, pořád si volali, sem tam šli na pivo a on ho postrádal jako nikoho, ale musel to skousnout a zapomenout na to, že by byli sousedé. Ty školní roky, kdy byli příležitostní milenci… nevědomky se usmívá. Pak ho ale Kamijo osloví, že je na čase se přemístit a on prostě vstane a společně s ním odejde. Nemá ani ponětí, kam jedou a co budou dělat, ale tohle bylo Kamijovi velmi podobné. Neustále se o něj staral, vymýšlel nákladná překvapení, byl velmi pozorný. Die by si jen těžko mohl přát někoho, kdo pro něj dělal víc a Kamijo skutečně hory přenášel, protože úspěch jejich firmy závisel především na něm. Die měl svoje návrhářské kvality, víc se věnoval reklamě, ale Kamijo byl ten, kdo všechno rozhýbal, kdo všechno počítal, kdo měl nos na investice a peníze obecně. Die neměl pocit, že by se jenom vezl, byli prostě partneři. Takhle si to Kamijo vybral už tehdy v devatenácti a takhle to už zůstalo a oba dělali všechno možné proto, aby zůstali těmi nejzářivějšími v širém okolí. Aby Kamija jednoho dne někdo neodvedl. Když společně stojí ve výtahu a Kamijo mu šeptá sladká slůvka o tom, že pro něj má překvapení a že měl objednat pokoj, protože zdržení by jim nevadilo, Die se samozřejmě dobře baví nad výrazem toho kluka ve výtahu… no, kluka… jim už taky nebylo zrovna dvacet. Společně opustí výtah, on se zasměje tomu závěrečnému komentáři o skvělém večeru, ale je to on, kdo Kamija přibije ke stěně chodby, ať jsou kde jsou a na chvíli ho uvězní mezi svými pažemi. Nějakého rukávku si vůbec nevšiml, ale za to si dobře všiml, jak to Kamijovi sluší. Klouže pohledem mezi jeho očima a rty. 

"To je škoda, že jsi to neudělal, teď to budeš muset vydržet, protože mě už se čekat na překvapení nechce." Brouká mu do rtů a trápí ho.

Kamijo

Kamijo pozoroval Die a měl pocit, že jeho myšlenky prostě vidí. I když se tomu bránil, stejně se dostali k rozhovoru k tomu, jak to mají doma. Kami něco tušil, ale nikdy se víc nepídil po tom, kde se tu Die vzal. Vnímal ho od prvního dne, kdy vstoupil do školy, ale až od pobytu na farmě, mu na něm začalo skutečně záležet. Někdo tak nádherný by přece nemohl být...Ale ano mohl být odmítnutý vlastní rodinou, tak to prostě bylo. Nebyl si jistý, jestli by se do toho měl plést, ale stejně mu to pořád vrtalo hlavou. Podle něj se některé věci měly vyřešit, aby se člověk mohl věnovat budoucnosti. Ne, z hlavy to nepustil ani na chvilku. Trochu se zasní, když si vzpomene na jejich tajné schůzky. Mělo to jisté kouzlo, které tomu nechtěl upírat. Stejně byl ale rád, když s tím šli veřejně ven. Trocha majetnickosti v něm byla vždycky a v případě Die jí bylo víc, než dost. Kami byl vděčný, že mu Die říkal všechno a vždycky mu naslouchal velmi pozorně. Jejich cíl byl podobný a hlavě šlo o to vypadnout z té díry. Chtěl, aby to bylo čistě na něm, aby se o to postaral, ale Die to nenechal jen tak, našel si svou vlastní cestu a Kamijo mu často říkal, jak je hrdý na to, co dokázal. Ne, že by to Die potřeboval slyšet, ale jeho prostě bavilo mu to říkat. Je pravdou, že kdyby Toshiya neměl viditelně zájem jinde, asi by hodně žárlil. Ten pocit tam je pořád, ale i kdyby mezi nimi dřív bylo cokoliv, teď už na tom nezáleží. Můžou spolu sdílet hromadu věcí a jednou z nich je společná láska k jistému stylu. Prostě jen kvalitní kousky a v nejlepším případě originální. Kamijo sice zařizoval chod firmy, ale starost o svůj šatník přenechával Die. Tam měl vždycky jistotu, že bude vypadat nejlépe. Kamijo se ve dveřích výtahu trochu opíjí svým triumfem na obsluhou, když se zničehonic ocitne u stěny. V ledově modrých očích zasvítí a se svůdným úsměvem Die sjede pohledem. Položí mu ruce na prsa a pak jimi pomalu sjede dolů a přes bříško je zastaví na bocích, které stiskne. Nakloní hlavu mírně na stranu a tiše si povzdechne. 

"Ano, přiznávám, že ve tvém případě některé věci nedokážu domyslet. Zaměstnáváš mou hlavu až příliš. Teď už se do ní nic jiného nevleze. Víš, asi to zkusím vydržet, už jen proto, jak se budeš tvářit, až to uvidíš." Trápí ho zpátky, než sevře látku jeho svršku a prudce ho přitiskne k sobě. Znovu neovládne hlubší vydechnutí. 

"Děláš mi to hrozně těžké. Nic jiného bych si ale nepřál." Pošeptá mu skoro do rtů, než ho hluboce a smyslně políbí. Má pořád stejně pocity, když si užívá jeho blízkost jako na začátku. Ani na vteřinu ho to nepřešlo a nedokáže si představit, že by byl s kýmkoliv jiným. Podvědomě se před farmou vyhýbal pohledu na něj, jak kdyby tušil, že jeho láska k Die bude mnohem silnější, než motivace být nejlepší. Nedošlo mu, že osoba, kterou k sobě teď tiskne je ta nejlepší motivace na celém světě. 

"Půjdeme a uděláme ten nejlepší obchod naší kariéry." Dá mu najevo, že i tady bude dál zajišťovat jejich budoucnost a že to má ještě vedlejší důvod. 

"Ale myslím, že se nic nestane, když zmizíme v deset. Pokud to bude příliš k nevydržení, je tu salónek, kam můžeme jen my. Velmi luxusní samozřejmě." Blýskne se mu v očích. 

"Půjdeme hned?" Zeptá se, než se svým sametovým hlasem zasměje. Vezme ho za boky, aby se společně s ním odlepil od stěny. Pak znovu pohladí v podstatě celý jeho hrudník a nakonec i sklouzne dlaní do jeho klína. 

"Uvidíme, kdo bude mít víc trpělivosti." Ty provokace mezi sebou mají pořád a jeho to vždycky neskutečně bavilo. Líbne ho ještě jednou, než mu nabídne rámě. 

"Dneska půjde o šperky." Nastíní mu, o co dneska půjde, když budou slavit. 

"Nepotřebuju je, mám tebe, ale bude z toho dost peněz. Viděl bych to na krásné prázdniny." Do posledních dní dřeli den za dnem a někdy i dlouho do noci. Sen se nestane sám od sebe. Možná je čas si udělat pořádnou dovolenou a procestovat kus světa. Ostatně už by si to mohli dovolit. Vážně by chtěl chvíli strávit ve Francii.

Die

To znělo vážně neuvěřitelně. Velkolepý Kamijo veřejně přiznává, že něco nedovede domyslet. Sice u toho nikdo jiný, než Die nestojí, ale to neznamenalo, že mu to někdy přestane připomínat. Samozřejmě je rád, že má na něj takový vliv. Zvedne jeden koutek nahoru v pousmání. Moc dobře si všiml toho jeho žádostivého lesku v očích. Vypadaly chladně, ale to byla jenom taková hra. Die uměl podobné, proto si tak rozuměli. Kamijo se mu pokouší vracet provokace, když se ho snaží navnadit na to překvapení, ale jakmile ho vezme za svršek a takhle s ním trhne, má chuť udělat nějaký nesmysl hned tady na chodbě. Jejich reputaci by to úplně neprospělo a Kamijo by se týden mračil, ale jeho by to pobavilo. Tiše se zasměje, když mu Kamijo řekne, jak Die věci jenom komplikuje a že se mu přesně tohle líbí. Bylo to tak, protože kdyby ne, jen těžko by vedle něj vydržel. Většina lidí preferovala opak, aby měli doma klid a nemuseli nic řešit, ale oni dva by se nudili. Prostě nebyli ty typy… na to byl život moc krátký, než aby byl takhle obyčejný. Opětuje mu vášnivý a ne zrovna krátký polibek, ale pak mu Kamijo připomene, že se oba chystají pracovat. 

"Myslel jsem, že to překvapení bude ještě před tím…" Zamračí se a začne mrmlat, jak to umí jedině on. Občas hrozí, že by toho nenechal, dokud by na Kamijovi to překvapení nevymámil, ale teď mu Kami sáhne do klína, on se prohne v zádech a prudce zalapá po dechu. Nechal se ukolébat na vavřínech, místo aby on byl ten dravec. Co se trpělivosti týkalo, tak té měl rozhodně mnohem víc Kamijo. Pak už se vydají na cestu a když Kamijo poodhalí, že půjde o klenoty, Die udělá uznalý obličej, že ho to zaujalo. Krátce se zasměje, když Kamijo rovnou dodá, že šperky nepotřebuje, protože má jeho a sice to byla pravda, ale taky moc dobře věděl, že Kami šperky ve skutečnosti miluje. Oni oba. Kamijo navrhuje cestování a dovolenou a on přikývne. Měl hodně míst, kam by se chtěl podívat, i když nikdy nebyl vyloženě cestovatelský typ, ale předpokládal, že to oni oba dva. Nebudou lézt někde po džungli a slézat vysoké hory, zaplatí si nejlepší hotel někde v Habibi a na podobných místech a užijí si ten luxus, na který většina lidí nikdy nedosáhne, i kdyby to bylo jenom na pár dní. Chtěl by vědět, jak vypadá prezidentské apartmá, vážně ano. Nakonec se společně objeví na večírku a jakmile začnou lidé reagovat na jejich přítomnost a přetahovat se o to, kdo s nimi bude mluvit dřív, je zase ve své kůži a ožije. Sem tam se v přítmí blesknou fotoaparáty a on si musí vzpomenout na Toshiyu. Byl spíš takovou noční můrou, co tyhle akce nemusela, ale potřebovala je proto, aby mohla zdokonalovat svoje návrhářské umění. Die na něj bude pamatovat i dnes, rozdá kontakt na něho a bude ho doporučovat, ostatně jako vždycky. Rozhlédne se, jestli tady neuvidí někoho známého, ale Sena ani Yoshiki tady nejsou. Aqui byl daleko v Americe, druhý Aki o módu zájem neměl a tím to vlastně končilo. Uvědomí si, že se mu po nich stýská, ale jeho tvář zkamení místo aby zněžněla. Takhle je to pokaždé, když si na veřejnosti zakazuje pocity. Samozřejmě Kamijo to pozná a ví, jak se věci mají, takže otázky může očekávat za tři… dva… jedna… Otočí se na něj a usměje se a tím mu dá najevo, že o nic nejde. Co by mu asi řekl? Stýská se mi jak nějaké mamce? Zatváří se docela kysele a jeden zájemce si to vyloží, že je to proti němu. Die má chuť mu říct, že na podobné obličeje není zvědavý, ještě že je tady Kamijo, protože on by si bez něj nevydělal asi ani na rohlíky. V tomhle byl jako Toshiya.

Kamijo

Vidí na Die, jak moc s ním jeho prohlášení zamávalo. Jistě, věděl, jak se umí tvářit a že dost často vypadá, že s ním nikdy nic zamávat nemůže, ale není to tak. Tyto chvilky jsou však o to speciálnější. Trhne obočím trochu nahoru, jak kdyby ho vyzýval, aby skutečně udělal nějakou nepřístojnost přímo tady. Bylo by to na pěkný skandál a nejspíš by tím dost věcí ohrozili, ale stejně by do toho šel. Kdyby si Die usmyslel, udělal by úplně cokoliv. Bylo to svým způsobem nebezpečné jednání, ale Kamijovi se ten risk prostě líbil. Tiše se zasměje nad jeho poznámkou a pak si promne rty o sebe. 

"Chci tě ještě trochu napínat. Nikdy jsem si nepotrpěl na všednost." Ne, příliš ho trápit nechce, ale z druhé strany pak dostane celé překvapení ještě lepší atmosféru. Makal na tom dlouho a bylo náročné to tajit před Die. Zatváří se nadmíru spokojeně, když Die reaguje na jeho dotek v klíně přesně podle jeho představ a nemá daleko k tomu, aby ten salónek opravdu využil. Asi by si ten kontakt nechal nakonec uniknout jen pro chvilku strávenou s ním. Je ale čas dotáhnout jistou hru do konce a tak se nakonec dostanou i do sálu, kde už je plno. Jejich večírky byly čím dál vyhledávanější. Když vidí, jak se Die lesknou oči, je mu jasné, že to nebude levná dovolená. To je další věc, ve které si dokonale vyhovují. S radostí si užijí naprostý komfort a poznají kultury právě z tohoto hlediska. Hrozně se na to těší a Die očividně taky. Na chvíli se musí s Die oddělit, ale netrvá to dlouho a jsou zase vedle sebe a občas i zapózují pro pozvané fotografy. Kamijo už má několik kontaktů, které se hodí a nejen pro ně. Pokud byla nějaká cestička, jak by do toho mohl zapojit jejich malou skupinku, který se vytvořila na farmě, udělá to. Zatím má několik kontaktů i pro Yoshikiho. Je však čas se věnovat vlastnímu podnikání. Všimne si pohledu Die a jeho obočí se mírně stáhne. Jeho podvědomí je na něj přímo napojeno a vnímá každou drobnou odchylku v jeho chování. Je si téměř stoprocentně jistý, že to s večírkem, ani se společností nemá co dělat. Nechá zatím Die bez reakce a svými slovy bez obtíží uklidní zájemce a ten jim brzo posílá dokumenty se svou nabídkou a velmi dobrou cenou. Chce s nimi tak moc obchodovat, že si obličej Die vyložil jako nespokojenost s cenou a náznak možného odchodu ke konkurenci. 

"Děkuji za váš čas. Uvidíme se na konci týdne." Rozloučí se a pak se rozhlédne po sále. U toho už bere Die za ruku. 

"Myslím, že je nejlepší čas nechat je tu samotné." Podívá se na Die, jestli souhlasí a pokud ano, vede ho ze sálu pryč. Chvíli to trvá, než se rozloučí s ostatními. Jakmile se ocitnou na ulici, kde na ně čeká luxusní auto, zastaví se. Pomalu najde Dieho ruce a sevře je ve svých. 

"Něco ti schází můj pokušiteli." Broukne tiše a pak ho spojenými dlaněmi pohladí po tváři. 

"Někdy je těžké zapomenout na minulost a někdy to ani není nejlepší řešení. Možná by naše dovolená mohla vypadat trochu jinak." Neřekne přesně, co má na mysli. Chce, aby si pod tím Die představil to, co opravdu chce. Pak mu pomůže nasednout a nechají se odvézt k luxusnímu komplexu, kde se prodávají ty nejlepší byty z celého města. Auto zastaví před budovou. V přízemí je hala s vrátným, který jim popřeje krásný večer. Kamijo je nechá vyvést z jednoho z nejvyšších pater a když se dveře výtahu otevřou, čeká je pohled na obrovský byt, který ještě není z velké části zařízení. 

"Vítej doma." Broukne mu do ouška, když ho zezadu obejme. 

"Byl jsem tak drzý, že jsem nám zařídil bydlení, ale domov z toho uděláš jedině ty." Na tohle překvapení se vážně těšil, ale má ještě jedno. Na barové části kuchyně leží ne příliš obsáhlá složka nadepsaná jménem Die. Našel jeho minulost, ale nechá na něm, jestli ji bude chtít znát nebo ne.

"Budu stát při tobě, ať se rozhodneš jakkoliv. Začínáme nový život, někdy je lepší uzavřít ten starý, Die-koi. Nemusíš nic říkat, ale myslím, že jsi nad tím už párkrát přemýšlel." Nerad odhaduje jeho myšlenky, ale tady to bylo trochu potřeba.