Inoran
Yumetův smích ho jen ujišťuje, že je všechno v naprostém pořádku. Není nejmenší důvod cokoliv skrývat a je znát, jak moc si jsou za tu cestu blízko. Zamyslí se nad vlastními slovy i nad tím, co doplnil Yume. "Je těžké tě vnímat jinak celkově. Víš, ne že by mě to předtím nenapadlo, ale teď když tě mám na klíně..." Ukazuje se postupně jeho hravější stránka, která byla dost dlouho upozaděná předem promyšleným chováním a jistou zdrženlivostí, kterou měl snad od malička. Už i táta mu říkal, že se narodil, jak kdyby mu bylo čtyřicet. Nebral to špatně, byl za to rád, ale teď... Některé věci se prostě mění a možná si tu pubertu užije až teď. Jednou to asi přijít muselo. Musí se rozesmát, když vidí, jak svým chováním Yumeta vykolejil. "Vidíš, kdybych tě nepotkal, byl bych slušný a spořádaný smrtelník. Kazíš mě." Svede to bez mrknutí na něj, ale je vidět, jak moc si to užívá. Cítí se podivně uvolněný a svobodný, tedy když pomine nával slasti a vzrušení, které pohlcují jeho tělo. Ještě chvíli a už vážně nebude moct ani mluvit. Skoro stydlivě sklopí pohled. Nejde o to peklo, ale spíš o to, že by se měl líbit někomu jinému. Podle něj je to blbost a vlastně o tom ani neuvažoval. Vybral si Yumeta a od té chvíle se prostě jen snažil, aby si ho všiml a bylo mu s ním dobře. V začátcích rozhodně nešlo o nic intimního ani fyzického, na to by si netroufl. Spíš měl nutkání se starat o příjemnou atmosféru kolem něj.
"Já už k životu potřebuju jen to, abych se líbil tobě." Ujistí ho, že nic podobného jej ani v nejmenším nezajímá. V tomhle byl Ino stálý a teď cítí, že se zamiloval poprvé v životě. Tak silně určitě. Podle něj jsou různé formy lásky, ale tohle... Nemyslel si, že to kdy zažije. Už tak byl ochotný pro druhé obětovat hodně, ale má obavy, že díky tomu, co cítí, by klidně obětoval celý svět. Když pomine největší slast a Ino si plně uvědomí, co se stalo, dojde mu, jak se Yume může cítit. Pro něj je to překvapivé to ano, ale nic co by si vědomě nevybral. Pomalu zvedne pohled a podívá se do Yumetovy tváře, snaží se odhadnout, jak se díky tomu cítí. Yumeto ale nevypadá naštvaně, ani nic podobné, jen možná trochu zmateně. Zasměje se and jeho slovy a pokrčí rameny.
"Promiň." Omluví se rovnou, i když za to vlastně tak úplně nemůže. Sám netušil, co přesně zlatá nitka znamená, i když nějaké tušení měl. Tohle však předčilo jeho očekávání. Sám pomalu shlédne, aby se podíval co Yume pozoruje a mírně pootevře rty. Netušil, že to jeho tělo odneslo.
"Vidím, že jsem dostal kousek něčeho tvého." Možná proto zlato, které ho vedlo k Yumetovi.
"Nakonec sis asi spíš ty vybral mě. Kdo by to byl řekl. Na to jak jsem ti na začátku lezl na nervy." Samozřejmě to trochu nafoukne. Hlasitěji vydechne, jakmile se Yume posadí vedle. Najednou mu něco hrozně chybí. Automaticky si přivlastní jeho dlaň a pohrává si s prsty, dokonce dojde i na malou masáž. Třeba se mu to bude líbit.
"Můžu se víc oblíkat, nikdo nemusí vědět, že je mám, pokud bys chtěl." Přeje jen je to dost choulostivé téma a je to vidět na první pohled. Dost z těch, kteří s nimi cestují, si to jistě domyslí. Tohle záleží na Yumetovi, on si držel do začátku trochu odstup a víc se tomu bránil. Ohlédne se na něj a protočí očima nad tou poznámkou.
"To možná nevím, ale měnit to nechci. Jdu s tebou na kraj světa. Pokud to přežijeme, nic horšího nás už nečeká. Možná moje nesnesitelná starost o tebe." Protočí sám nad sebou očima v sloup. Přitáhne si hřbet Yumetovy dlaně ke rtům a věnuje jí dlouhý polibek.
"Bude to teď pro mě snazší, když cítím úplně všechno. Už přede mnou neschováš vůbec nic.“ Odmlčí se chvilku, když si prohlédne jeho tvář.
"Nakonec budu trápit spíš já tebe." Jistě, nejspíš dojde na nějakou poznámku, že by mohl být k ostatním lidem trochu mírnější a podobné věci, ale nikdy mu to nebude mít za zlé. Sáhne po jeho bradě a otočí si ji k sobě.
"Miluju tě, Yume-koi. A ani peklo na tom nic nezmění." Pošeptá mu vyznání do rtů, než ho políbí.
Yumeto
Yumeto vypadá pobaveně, když mu Inoran říká, že už ho nedovede vnímat jinak celkově. Nejspíš si ho bude pořád představovat nahého, ale to nevadilo. Do těchto myšlenek nikdo další neviděl. Kromě toho by se před ostatními klidně svlékl, ale nebyli toho hodni! Pak se ale musí rozesmát, když ho Inoran obviní, že ho kazí. "To sotva, s otcem, jakého máš ty." Směje se dál. Nechce Hideho ani Ina urazit, ale copak to nebyla pravda? Je spokojený, když mu Ino slibuje, že k životu potřebuje jenom jeho. Mohl by svůj názor časem změnit, ale ta nit… Kromě toho, Yume bude dělat všechno možné, aby byl stále nejlepší. Přece by nedovolil, aby ho někdo sesadil z pomyslného nebe? Jeho a vyměnit? Nemožné! Pak už je po jejich slastném milování a oba dva si prohlížejí zlatou nit a především to, co provedla s Inoranem.
"Už to tak vypadá." Do dneška netušil, že nějaké zlaté nitě existují a že je rozdává on sám, ale najednou tady byly. Ta barva byla nezaměnitelná. On to ale taky neprovedl! Neměl o tom celý čas ani tušení. Našpulí rty a chvíli se na něj ksichtí, když ho Ino popisuje, že si vybral on jeho a že mu přece lezl na nervy. Plácne dlaní do vody, aby ho pocákal.
"Nech toho nebo si v příští vesnici koupím nůžky." Zlobí se na něj, ale ne, tohle by už neudělal. Ino jako kdyby to ani neviděl, vezme ho za ruku a začne mu ji masírovat a taky podivně zvážní. Chvíli se na něj nechápavě dívá, když mu nabízí, že o tomhle nikdo nemusí vědět. V tomhle prostě není člověk.
"Jak ti mám vysvětlit, že je mi ukradené, co si tamti myslí?" Řekne a ani ho nenapadne, že by toho někdo mohl chtít třeba taky zneužít. V tomhle je najednou podivně naivní. Nebo možná až moc sebevědomý. Neschovával se ani s tím, že spolu odcházeli spát stranou nebo že ho hlídal před tím vlkem. Jediný, komu něco namlouval, byl on sám, ale nikdy ne ti druzí. Inoran to samozřejmě myslí dobře a vlastně je k němu velmi ohleduplný, ale už by mohl tušit, jak Yume přemýšlí. Sleduje ho, jak nad ním protáčí očima.
"Tohle by sis ještě před pár dny vůbec nedovolil." Okomentuje to na oko ofoukle a začne si prohlížet nehty volné ruky. Pak se zatváří snad i vyděšeně, když mu Ino řekne, že před ním neschová už vůbec nic.
"Ani bolest břicha?" Dělá si z toho legraci, ale ještě si nevšiml, že jsou propojeni i vnímáním, ne jenom myšlenkami. To ucítí například svou bolest? A vůbec, před tím to taky Ino cítil? To, co teď dělali? Snad poprvé v životě by možná i zčervenal.
"S mojí integritou je konec!" Zlobí se znovu. Byla to pravda, nakonec bude Inoran trápit jeho a tohle byla perfektní ironie osudu. Celou dobu se ke druhým nějak choval a teď tohle. Nechá si otočit tvář jeho směrem a podívá se mu dlouze do očí. Jako kdyby v nich viděl kousek vlastní zlaté okolo jeho duhovek. Ty Yumetovy však navždy zůstanou sytě zlatožluté a dravčí. Oči se mu trochu rozšíří po tom upřímném vyznání, ale než ho stačí zopakovat, Inoran ho dlouze políbí a na chvíli se oba ztratí v tom okamžiku. Když se od sebe oddálí, chvíli hledí na hvězdy nad jejich hlavami.
"Taky tě miluju." Řekne jako kdyby se bavil o tom, že noc je dnes trochu modřejší, než jindy. Je vidět, že není zvyklý říkat podobné věci, že je v tom neobratný a stydí se. Ne proto, že to cítí, ale že to nahlas zní divně.
"Když to řekneš ty, nezní to tak pitomě. Proč to mě nejde?" Začne se zase zlobit. Inoran to řekne a vyzní to jako něco krásného a když to říká on, je jako nějaké dítě. Hrozné… Nikdy si podobná slovíčka netrénoval. Aaaa tím to je!
"S kým vším jsi chodil před tím?" Vrhne na něj žárlivý pohled.
Inoran
Ino by málem protočil očima v sloup. Má pocit, že je mu úplně jasné, o čem Yume přemýšlí. Zatím se snaží jen velmi pomalu orientovat v pocitech a oddělit je od sebe. Některé totiž přestávají být jeho. Je dobře, že byl vždycky dost empatický, teď s tím nebude mít takový problém. Své pocity zná moc dobře a vždycky si je dokázal připustit. Proto má pocit, že dokáže odhadnout, které jsou jeho a které Yumetovy. Uchechtne se, jakmile dojde na Hideho. "Tím si nebuď tak jistý, dost jsem se některým věcem bránil." Ujistí ho, že si s otcem ve většině věcí nejsou podobní a Inoran měl dost rozumu na to, aby se nenechal ovlivnit ani zkazit. Od začátku věřil své vlastní intuici, i když to občas bylo na škodu. Někdo by mohl říct, že si neužil to pravé dětství ani dospívání. Jemu to však připadlo přirozené.
"Ani já ne, vůbec netuším, jaký by to mohlo být dosah. Potřeboval bych se dostat k určitým svitkům, tam by třeba zmínka byla. Po cestě ale nejsou." Možná až se budou vracet zpátky, by si mohli udělat menší výlet, než se vrátí na místo, které si vybrali. Otázkou je, jestli k tomu dostanou příležitost.
"Možná se zkusím zeptat." Napadne ho, ale na to potřebuje čas a klid. Možná to vyzkouší na další zastávce, a pokud mu budou kami nakloněni, možná se něco dozví. Za pokus to rozhodně stojí.
"Zatím můžeme pozorovat, co se bude dít." Myslí si, že to má větší smysl, než si momentálně oba dva myslí, rozhodně větší dopad. Jak dalece to sahá...Na to jistě taky přijdou. Pousměje se a přikývne, když ho Yume opět ujistí, že okolí je mu jedno.
"Dobře, už to nebudu dělat." Slíbí mu a na tváři a v jeho pohledu je vidět, jak moc ho to těší. Napadne ho, že by toho mohl někdo zneužít, ale tuhle myšlenku si nechá pro sebe a rychle ji zaplaší, než by ji Yume mohl vůbec zachytit. Drobné obavy si snad připočte k pocitu, který měl vůči tomu, že to všichni poznají. Má co dělat, aby se nezačal smát.
"Máš pravdu, tohle bych si vážně nedovolil, jenže teď to nejde ovládnout. Ne, myslím si, že ani to, že se někomu z nás bude chtít na záchod. Nezapomínej, že je to obousměrné." Upozorní ho, že i on dovolil Yumetovi vstup do celé své duše a ke všem pocitům, které má. Sice je většinou dával víc na odiv, ale zase si pro sebe nechával ty negativní věci. Někdy toho byla pěkná nálož a nebýt meditací, brzo by se zbláznil. Sleduje ho s trochu lítostivým pohledem.
"Asi tuším, že by sis to nevybral." Vezme to z úplně jiného konec, ale teď asi nemá smysl se omlouvat, ani jeden z nich to nedokázal ovlivnit a vlastně ani netušili, že ti jde. Nitka, kterou viděl Inoran mohla znamenat úplně cokoliv.
"Ale kdyby tě to uklidnilo..." Odmlčí se na chvilku, protože to asi bude znít všelijak.
"Já bych si to vybral kdykoliv znovu." Sám nemá vůbec žádné pochybnosti. Ví už nějakou chvíli, co k němu cítí a věří, že na tom nic nezmění. Ať už bude jeho život krátký nebo dlouhý, chce ho prožít po Yumetově boku. Pak už je čas na vyznání a Ino vlastně ani nepočítá s tím, že by mu Yume jeho slova vrátil. Podle něj to bude ještě chvíli trvat, než se k tomu dopracuje. Proto ho políbil, aniž by ho nechal mluvit. Když se to však stane, jakmile se jejich rty rozpojí, na jeho tváři se objeví naprosto pohlcený úsměv.
"Pleteš se." Odporuje mu se zavrcením hlavou a prstem pohladí po spodním rtu.
"Nezní to vůbec pitomě, ale krásně." Nechce se od něj příliš oddalovat a tak to ani nedělá.
"Je to jenom tím, že to nejsi zvyklý slyšet sám od sebe. Pokud to budeš říkat častěji, bude to znít i tobě hezky." Snaží se moc neusmívat, protože je to spíš přemlouvání Yumeta, aby se podobných věcí nebál. Chce to rozhodně slyšet znovu a znovu. Pak se začne smát úplně.
"Ty žárlíš." Obviní ho něžně, než ho pohladí po tváři.
"Do dneška jsem to řekl jen jediné osobě před tebou Yume-koi." Prozradí mu naprosto upřímně.
"Stejně cítím, že teď když jsem s tebou je to jiné. Víš…Mnohem osudovější a teď neberu v potaz nějaké spojení. Už jen ten pocit, jaký vnímám, když jsem s tebou." Promne si rty o sebe, než ho znovu políbí. Dlaní sklouzne přes tvář na jeho šíji, kterou zlehka promne mezi prsty. Chvíli se tam zdrží, než se odhodlá zabrousit i mnohem níž. Zatím jeho na hrudník a pak pod vodu na jeho vzdálený bok.
Yumeto
Yumeto pozvedne obočí, když se Ino tolik vymezí proti podobnosti s Hidem. Jistě, byli každý jiný, ale zároveň měl za to, že Inoran svého otce velmi obdivuje. Teď to vypadá, že by vystupovat jako on vážně nechtěl. Není bezpečné o tom přemýšlet zrovna teď, když jsou tak blízko sebe a jejich mysli jsou tolik propojeny. Nechá si to na později, až bude víc o samotě a Ino zaměstnaný. Nechce se na to v podobnou chvíli vyptávat a řešit Hideho. Vypozoruje si to sám. Když Inoran začne mluvit o svitcích, překvapí ho, kolik toho ví. Nevypadal jako někdo, koho Hide poslal na velká studia do lepších škol nebo k velkým mistrům. Nevypadal jako někdo, kdo vůbec kdy chodil do školy, ale o jeho životě toho moc neví. "Vidíš? Já jsem ti říkal, že ti chrámy budou slušet." Kde jinde by se taky podobné svitky nacházely? Říká to jednak kvůli tomu, jak se bavili o jeho osvícení a jednak proto, že on sám je chrámy přímo posedlý. Těmi vlastními, samozřejmě. Když Ino zmíní, že jejich nový dar mohou zatím pozorovat, Yumeto se ušklíbne.
"Jistě, co nám taky jiného zbývá? Stejně to budeme mít pořád na očích, musím to pozorovat, i kdybych nechtěl." Prská, ale je to jenom hra. Pousměje se, když Inoran konečně přijme pravdu a u toho si prohlíží svoje předloktí, jak kdyby na nich něco viděl. Přestane s tím a podívá se na jeho profil ve chvíli, kdy mu Ino připomene, že stejně tak vidí do jeho hlavy on sám a najednou, zdánlivě odnikud, ví přesně, na co Ino myslí. Zatímco Yumetovi bylo všechno jedno, Ino si někdy dělal zbytečné starosti, které ho velmi tížily a on je teď ucítí s ním. A navíc… si to díky němu uvědomil, takže to nebyly jeho myšlenky! Stalo se to tak plynule, že si toho skoro ani nevšiml. To tedy bude něco, už teď je mu to jasné. +Do čeho jsme se to namočili? Je to vůbec zdravé?+ Převaluje to v hlavě, ale stejně mu to pořád vůbec nevadí. Prostě to tak mělo být, milují se a osud si nejspíš myslí, že to bude silnější, než smrt. Z ničeho nic vyprskne do dlaně, protože se těší na ten Yusukeho protažený obličej. Ani neví, co má říct na to, že by si to nevybral. Byla to pravda, ale největším důvodem byl jeho vrozený strach z podobných věcí. A to přece nemůže přiznat nahlas. Zašilhá po něm, jestli to z něj poznal nebo, ale Ino ho místo toho ujistí, že on by si to vybral kdykoliv a Yumeto se musí upřímně a zamilovaně usmát. Takových úsměvů mu zatím dal jenom málo. Ví, že to s ním není jednoduché a stejně v tom tahle čarodějnice byla od začátku až po uši. Pak se políbí a vyznají si lásku a když mu Inoran řekne, že se plete, vytřeští na něj oči. Vážně si několik sekund myslel, že mu rozmlouvá tu zamilovanost, ale Ino mluví o tom, že to neznělo pitomě. Yumeto protočí očima a nejraději by ho praštil. Teď se vážně lekl. Trochu škodolibě mu zajiskří v očích.
"Nepotřebuju mít pocit, že to říkám hezky, to ty to chceš poslouchat." Hned ví, odkud vítr fouká. Zamračí se.
"Čemu se směješ?" Dozví se to samozřejmě vzápětí a tak Yumeto nespokojeně mlaskne, založí si ruce na prsou a odvrátí tvář stranou.
"Na takovou čarodějnici?" Odfrkne si. Dobře ale ví, že odteď bude žárlivější, než ten pes, co chodí kolem Teru. Pardon vlk. A vůbec se mu nelíbí, že už tady byl někdo před ním. To je jedno, že byl jenom jeden, ale existoval!
"Kdo to byl? Kde je teď, proč nejste spolu?" I kdyby umřel, Yusuke se to určitě dozví a vytáhne ho odněkud z podsvětí, jenom aby Yumeta naštval! Pro všechny kami, on nebude mít nikdy klid? Moc dobře si uvědomuje, jak se Inoranova ruka posouvá po citlivé pokožce dolů. Zahlíží na něj. To je nějaká taktika, aby zapomněl na to, o čem se bavili??
"Nějaké spojení… říkáš to, jako kdyby byl každý omotaný klubkem různých nití…" Brblá.
Inoran
Je mu dost jasné, jak ta slova musela vyznít. Není to tak, že by si otce nevážil, nebo ho jistým způsobem neobdivoval, jenže měli příliš rozdílné povahy. On nedokázal být nikdy jako on, i když se v jistém období o to snažil. Jenže některé věci prostě změnit nejde a je nakonec rád, že se nezměnil. "Někdy si o tom popovídáme." Ujistí ho, že tohle téma klidně otevřou, když bude chtít. Nechce před ním mít žádné tajnosti a věří, že si jednou udělají večer, kdy se podobné věci proberou. Teď mají mít chvilku pro sebe a tu nechce ničím narušovat. Pousměje se a přikývne. Dokáže si představit trávit určitý čas čtením svitků a vlastně by se mu podobný život líbil. Žádný spěch, dozvídat se nové věci a prostě si užívat život podle svého. Samozřejmě to obsahuje i pomoc ostatním, toho se jenom tak nestřepe.
"Asi jsme se vážně měli potkat. Společná budoucnost bude vyhovovat nám oběma." Je vidět, jak moc je z toho nadšený a těší se, až tohle všechno skončí a budou to moct uskutečnit. Tentokrát protočí očima v sloup on. Samozřejmě, že to budou mít celou dobu na očích a nezbude nim nic jiného, ale jistě se bude dát vypozorovat, kam až ta hranice sahá.
"Ale ty chceš, stejně tě to zajímá." Dloubne do něj zlehka loktem, aby si před ním na nic nehrál, i když ho jeho prskání neskutečně baví. Vážně by na něm neměnil vůbec nic. Pozoruje jeho tvář, jakmile mu začne docházet, jak moc propojení vlastně jsou. Yumetovi to musí přijít neskutečně zvláštní, když vnímá lidské myšlenky. Ino už ví, že jsou ze své podstaty jiné. Pomalu se snaží orientovat v Yumetově hlavě, ale ještě chvíli to potrvá. +Z jedné stránky je to vlastně děsivé.+ Samozřejmě, že tohle slyšel a nechce ho děsit ještě víc, ale taky mu připomíná, že to vnímá taky. Pořád je to nabourání do soukromí jich obou. Trochu nakrčí obočí, když Yume vyprskne. V první chvíli ho nenapadne, o co tady vlastně jde, než se k němu dostane myšlenka na Yusukeho.
"Jen abychom to nepodcenili." Obavy se na vteřinu znovu objeví. Uvědomuje si, že to co je může zachránit, by je mohlo i zabít. Nakonec se přece jen pousměje. Vztekající Yusuke byl vlastně dost komická představa. Starosti prozatím odsune stranou. Zůstane na něj překvapeně zírat. Vůbec by ho nenapadlo, co by mohlo v podstatě obyčejné vyznání způsobit. Ten úsměv je naprosto dokonalý, a kdyby to šlo, tak ho nějak zvěční. Je mu jasné, že takových neuvidí tolik, kolik by si přál, Yume na to prostě nebyl. Možná se to malinko změní, ale Ino ho vlastně měnit nechce. Tak se do něj zamiloval a tak ho bude milovat dál.
"Jsi nádherný." Složí mu kompliment, protože si nemůže pomoct. Yume si začne uvědomovat, jak věci, které řekl, vyzněly a jemu se chce smát ještě víc.
"Promiň, ale to nejde jinak. Jsi roztomilý." Tohle by asi taky říkat neměl.
"Ano, na tu čarodějnici, kterou miluješ." Připomene mu, co mu před chvílí řekl a když dojde na otázky, které měl asi čekat, smířlivě se pousměje.
"Byla to žena a žije, tedy myslím. Je to už dlouho. Vzala si bohatého muže a odjela s ním. Myslím, že jsem v tom viděl daleko víc, než ona." Odpoví mu, aby se trochu uklidnil. Chce ho vyvádět z míry, ale ne takovým způsobem.
"Byl jsem mladý a bylo ode mně hloupé, tomu tolik věřit. Byl jsem totiž jediný, kdo to neviděl." Pokrčí rameny. Tehdy to bolelo, dneska už je to jen vzpomínka, kterou má v hlavě a která mu připomíná, že by měl být opatrnější. No ne, že by to pomohlo. Nestěžuje si, takový prostě je, a když mu na někom záleží, dává do toho všechno. Tyhle věci podle něj nejdou dělat napůl. Dál ho trápí dotykem na jeho pokožce. Hrudník už si užil celkem dost a teď pomalu míří níž a níž. Zastaví se na podbřišku, kde ho chvíli napíná, než se vydá dolů.
"Nemělo to tak vyznít." Omluví se mu v podstatě šeptem do jeho ouška, ke kterému se nakloní.
"Je to jedinečné a speciální. Něco co se děje jen jednou za tisíc let a víckrát se to nestane. Možná už nikdy na tomto světě." Nadechne se prudčeji, když mu sáhne rovnou do klína.
"A teď už dost slovíčkaření. Máš si to jen užívat, Yume-koi." Chce ho malinko umlčet, aby už se z lásky nepřetahovali a mohli využít každou minutku, která jim teď byla dopřána.
Žádné komentáře:
Okomentovat