Inoran
Inoran se tiše zasměje, když ho Yume upozorní, že jsou tu sami a může mluvit normálně. Už si na to tolik zvykl, že mu to přijde lepší. Tak nějak mu to připadá, že jsou si mnohem blíž, když si takto povídají. Taky proto, jak snadno ho Yume pustil do hlavy, je to příjemný pocit. "Promiň, zapomínám a líbí se mi to." Omluví se jako první.
"Přijde mi to takové soukromější a jenom naše, i když tu nikdo není." Vysvětlí mu, co se mu na tom líbí nejvíc. Z druhé strany si takto může užít barvu Yumetova hlasu, poslouchá ho rád. Nakloní hlavu na stranu a krátce se zamyslí nad tím, jak by se jeho život mohlo vyvíjet. Jistě, není to snadné cesta, aby se k podobnému stavu dopracoval, ale o to mu nejde. Spíš si nikdy nepřipadal nějak speciální a jako někdo, kdo by toho mohl dosáhnout. Přesto všechno svůj, možná tak trochu jejich boj nevzdává předem.
"Budu se snažit, aby to tak bylo." Slíbí mu, i když ne nic konkrétního. Snadno se může stát, že se to nepovede, což by ho dost mrzelo a zklamal by i sám sebe. Tiše se zasměje a krátce přikývne.
"I to je možné, budu se vážně snažit, abych se o tebe dobře staral." Nejde o to, že by to Yume potřeboval, ale o to, že to od začátku dělá rád. V podstatě ho na rukou nosí a nemá v plánu s tím jen tak přestávat. Vypadá to, že si to Yume dost užívá a to je o důvod víc, proč v tom pokračovat. Když se pohodlně usadí v jezírku, je rád, že příroda nevytvořila nic, co by jim teď jejich pobyt znepříjemňovalo. Může se klidně opřít a u toho spokojeně vydechne. Momentálně mu vůbec nic nechybí. Spokojeně se pousměje, jakmile Yume řekne, že to nemusí pochopit, ale stačí to přijmout. To udělal už dávno, ale to neznamená, že nad tím vůbec nepřemýšlí.
"To už se stalo, ale neříkám, že mi to občas nevrtá hlavou. Ale v tomhle případě jsem vlastně dost sobecký a nemám nutkání se tomu bránit." Prozradí mu něco, co se mu už chvíli prohání hlavou. Pak ho zlehka pohladí po hrudníku.
"Nemyslím, tím jsem si jistý. Od tebe zvládnu opravdu hodně." Dává mu jistou moc a prostor k tomu, aby ho trápil, kdyby chtěl. Z druhé strany tuší, že to Yume dělat nebude, tedy ne v takové míře, aby mu opravdu ublížil. Důvěra v něj začíná být opravdu nekonečná a mohl by toho lehce zneužít. Yume rozvede jeho slova o básni a Ino ví, že bude psát dál. Už jenom proto, aby zkusil splnit jeho přání. Má ještě dost času, aby svými verši stěny opravdu pokryl. Možná do toho zahrne i celou tuhle cestu, celý jejich příběh. Později by si to mohli společně pročítat a vzpomínat. Jendou na to bude určitě čas.
"Neznám lepší osobu, o které bych mohl psát, do mé hlavy se nikdo, kromě tebe nevejde." Nemá v plánu psát cokoliv jiného a taky si je jistý, že bude mít ještě dost materiálu na to, aby to splnil. Překvapeně zamrká, protože jeho dlaň už díky Yumetovi míří pod hladinu a on musí zatajit dech. Jistě, myslel na to, že by to udělal, ale asi by mu to ještě chvíli trvalo. Yumeto zdá se nechce ztrácet čas. Je to dobře, nemají ho zase tolik. Zalapá po dechu, když se dostane až do jeho klína, který první jen zlehka pohladí.
"Myslel jsem na to už chvíli." Prozradí mu a má co dělat, aby se nezačal červenat. Nikdo ho za poslední rok nepřivedl do rozpaků, jako se to daří Yumetovi už od začátku.
"První krok je za mnou, už není proč se zdržovat." Dodává si vlastně i odvahu. Jde to snadněji, když za něj první krok udělal Yumeto.
"Můžeš mi přesně ukázat, co by se ti líbilo." Pobízí ho, aby klidně promluvit, i když o vedení tolik nejde. Chce si užít barvu jeho hlasu, jakmile mu Inoranovy doteky začnou být příjemné. Sevře jeho chloubu mezi svými prsty a dopřeje mu několik pomalých spíš něžnějších doteků. Začne v pravidelném rytmu, než se zastaví. Pauza netrvá dlouho, zopakuje své pohyby v pomalém rytmu a u toho začne olíbávat jeho rameno a míří pomalu ke krku až po ouško. Pak se zase vrací tou samou cestičkou. Tempo se plynule zrychluje, ale pauzy do toho zařazuje pravidelně. Chce ho dohnat až na pokraj snesitelné slasti a pak mu pomoct ke hvězdám. Rád se tam podívá za ním, ale klidně se bude polovinu noci starat jen o něj a pak si vybere svou odměnu.
Yumeto
Yumeto se pousměje, když mu Inoran vysvětlí, že má mluvení v mysli raději. Svoje slova o osvícení myslel sice vlastně vážně, ale ne tak vážně pro tuto chvíli. Přesto okamžitě pozná, že Inoran to nezlehčuje a hned o tom přemýšlí. Místo, aby s ním řešil, jestli je to nutné a možné, prostě mu odkývá, že se bude snažit a Yumeto ví, že to tak doopravdy je. Že skutečně bude a že se bude dřít. +Ještě z něj budu mít nějakou duchovní postavu, která bude uctívána generacemi.+ Pomyslí snad i trochu zděšeně a zase se pousměje. "Proč bys taky měl. Urazilo by mě to." Prohodí, když mu Ino řekne, že se jejich vztahu nebrání. Nejde o to, že by se měl o Yumeta s kýmkoliv dělit, Yume přece musí vzbuzovat žárlivost, přece není něco k dělení, no ne? Pak už mu Inoran šeptá o tom, že Yumeto si může dovolit prakticky cokoliv a že se do jeho hlavy nikdo nevejde a on je spokojený. Nechce, aby tam měl kohokoliv dalšího a kromě toho… Dokud si bude jistý tím, že opravdu smí všechno, vlastně mu nikdy nic neudělá a neublíží mu. Nebezpečný by začal být, kdyby mu přestal věřit. Inoran nebyl zrádcovský typ, na to tady byli jiní adepti a možná to Hidemu bylo jedno a možní by měl Teru být rád za to, jak to dopadlo. A možná si Yusuke na pitomce jenom hrál, ale… ne, trochu jím určitě byl! Yumeto si už nechce jenom povídat a tak vezme Inorana za ruku a nevede si ji do svého klína. Okamžitě uslyší to zalapání po dechu. Kdyby měl na hlavě liščí uši, zastříhal by s nimi ze strany na stranu, ale i bez nich slyší mnohem lépe, než kdejaká jiná bytost. Nepouští ho a pousměje se, když se doslechne, že Inoran tohle udělat chtěl.
"Ale neudělal. Bojíš se, co bych na to řekl?" Že by mu tu ruku třeba ukousl, kdyby neměl náladu? V duchu se tomu zasměje.
"Ano." Souhlasí s ním, když se nechce zdržovat už ani Inoran.
"Hmm…" Broukne jenom v protažení, když ho Ino vybízí, aby klidně mluvil dál o tom, co by chtěl, ale on už zavírá oči a víc si užívá jeho doteky, které začínají být pravidelné. Jsou velmi jemné a opatrné, ale nic jiného od něj ani nečekal. Zatím to bere jako součást lázní, nikam nespěchá. Ostatní ať si na ně klidně počkají. Když Inoran přestane, oči otevře a několik vteřin čeká, ale Ino s tím naštěstí zase začne a k tomu se přidají i jeho rty. Yumeto oči zase zavře a nastavuje mu víc svůj krk, aby si všechno mohl naplno užít. Jenže slast se neúprosně stupňuje a za chvíli to začne být neúnosné. Uměl si to všechno užít dostatečně dlouho, nemusel se nutně na někoho vrhat, ale Inoran si vzal do hlavy, že tu dneska zešílí nebo co. Snaží se ještě chvíli, ale jakmile je toho na něj moc, rozhodne se nenechat všechno jenom na něm. Těší se na svůj vrchol, ale chce ho ještě chvíli oddalovat a tak se v jeho náručí přetočí, aby k němu byl čelem a přesune se na jeho klín. Dlaně má zatím opřené o jeho ramena a podívá se mu přímo do očí.
"Nemyslíš si, že je na čase, abych začal trápit já tebe?" Protáhne a něco škodolibého se mu zaleskne v očích. Začne se svým tělem otírat o jeho klín a trochu mu tak dá ochutnat jeho polívčičku. Odkudsi se objeví jeho liščí ocasy, kterým voda zdá se nevadí a začnou ho objímat a provokovat. Jsou sice mokré, ale asi jako kachní peří, nejsou nijak promočené a splihlé. Jednou je přeci vyšší bytostí, tak nebude vypadat špatně ani ve vodě! Jeho drápy se víc zhmotní, když jimi přejede od ramenou po celé délce Inoranových paží. Nechce mu ublížit, není to nic do krve, ale pořád je predátor, který rád použije všechno, co má.
Inoran
Ino ani netuší, jak dalece o tom Yume přemýšlí a kam ho až postavil na pomyslný žebříček. Kdyby to jen tušil, asi by se vážně začal červenat. Na takové věci je příliš skromný, než aby to bral jako možnost. Bude rád, když si prodlouží život o pár let, možná i několik desítek a nad něčím víc se ani neodvažuje uvažovat. Tiše se zasměje a nakonec i přikývne. Už ho zná dost na to, aby věděl, že by se to skutečně stalo, kdyby se bránit chtěl. Nechce, je mu s ním opravdu dobře a nerad by to měnil. Naštvat by ho vážně nechtěl, možná jen trochu poškádlit. Nikdy by ho nenapadlo Yumetovi ublížit. Na to si jeho náklonnosti příliš cení. Nedokáže si představit, že by od sebe byli příliš dlouho. V celé jejich skupině se formovaly vztahy, které by ještě před nedávnou dobou byly nemyslitelné. Teď je však všechno jinak. Osud má své vlastní cestičky, jak se zdá. Málem by protočil očima nad jeho poznámkou, když už má ruku v jeho klíně. "Ne, bojím se spíš toho, že bych něco mohl pokazit. Tvých slov se nebojím, teď ne." Vysvětlí mu svůj pohled na věc.
"Jsi příliš vzácný na to, abych cokoliv uspěchal." Složí mu další kompliment a vážně se snaží soustředit na svá slova a na to, co dělá, ale jde to čím dál hůř. Yume mu neřekne co by si přál, jen se nechává unášet jeho doteky a je to možná i víc, než kdyby promluvil. Takto může Ino naslouchat a snažit se mu mnohem víc porozumět. To je přesně něco pro něj. Užívá si každý pohyb své ruky a Yumetovu reakci, která mu napovídá, kde je to lepší a kam se zase tak často vracet nemusí. Chce to jistou dávku soustředění a to se mu daří. Čeká, kdy dojde na hranici, kde už to nebude moc vydržet. Ví, že se k ní postupně blíží, ale zatím ji nechce překročit. Celé to protahuje, dokud to jde. Dá mu prostor, když ho pustí a začne se k němu otáčet čelem. Pozoruje ho, sjíždí jeho tělo očima a zlehka ho vezme za boky, aby mu pomohl na svůj klín.
"Těšil jsem se, až to uděláš." Povzbudí ho svými slovy, i když ví, že to vůbec nepotřebuje. Vrátí mu pohled do očí a s náznakem vzrušení v obličeji se prudčeji nadechne. Zatváří se, jako když nad jeho slovy přemýšlí a pak přikývne.
"Myslím si, že je ten nejlepší čas, ale to ty moc dobře víš." Narazí na jeho sebevědomí a fakt, že to umí skvěle odhadnout. Sevře o trochu víc jeho boky, když se začne pohybovat proti jeho a pak nestačí zírat. Yumetovy ocasy se objeví a začnou konat. Ina by ani nenapadlo, že je dokáže takovým způsobem využít, ale je to neskutečně příjemné a nechce, aby s tím přestával.
"Tohle by mě nenapadlo. Je to skvělé." Tentokrát už bez ostychu ohodnotí jeho snahu, která má svůj velmi citelný účinek. Když ucítí drápy, víc ho přitiskne k sobě a tiše zasténá. Teď už ej vážně překvapený sám ze sebe. Netušil, že by se mu mohlo něco podobného líbit.
"Probouzíš ve mě věci, o kterých jsem neměl ani tušení." Sdělí mu udýchaně, než položí své dlaně na jeho bedra a pak jednou z nich zamíří mnohem níž. První ho pohladí po jedné z poloviček, kterou nakonec vzrušeně stiskne. Pozvedne bradu, aby dosáhl na jeho rty, a když se spojí, pohladí ho přímo v místech, kde by se později měli spojit. Zase nikam nespěchá, jen si užívá doteky, které mu dovolí a snaží se Yumeta přivést k nepříčetnosti tak, jako to dělá on s ním.
"Jsem zvědavý, kam to až necháš zajít." Pošeptá mu do rtů, když ho přestane líbat a jen se o ně otírá. Prsty dál pokračuje v jeho dráždění, dokud není natolik uvolněný, aby se mohl podívat dovnitř. Zatím jen velmi opatrně, aby mu neublížil a zároveň s tím ani na vteřinu nepřestává. Přestává pomalu vnímat okolí. Do jeho myšlenek se nevejde nic z reality kolem, má ji plnou Yumeta, jeho hlasu, jeho těla a hlavně citů, které k němu chová. Tady už vážně není cesty zpět.
Yumeto
Yumetovi už se sice taky přemýšlí o poznání hůř, ale zvládne u toho převracet v hlavě Inoranova slova, kterým opravdu věří. Věří tomu, že by si nedovolil na něj sáhnout, dokud by sám nechtěl, že by si nedovolil se na něj jakkoliv žádostivě podívat, což se nedalo říct o jiných lidech. Nakonec se k němu otočí čelem a Ino mu řekne, že se těšil na to, až to udělá. Byl si tím tak jistý? Vážně nevěřil tomu, že se Yume nechá dovést na konec jen tak v klidu? Kdo by se tomu vlastně divil, když poznal jeho povahu… Ino naštěstí souhlasí se vším, co by Yumeto mohl chtít udělat, ostatně jako vždycky a když Yumeto vyvolá svoje ocasy, je vidět, že se mu to upřímně líbí. "Myslel jsem si, že to oceníš, už jsem si všiml, jak rád je hladíš nebo si do nich leháš, když jdeme spát." Řekne mu. Byla to pravda a i když byla srst mokrá, nebyla promáčená a bylo v ní pořád dost nervových zakončení na to, aby uměl ocasy dobře ovládat a trochu si jimi pomohl tam, kde nikdo jiný nemůže. Yumeto je rád, že Inorana tahle možnost nenapadla, alespoň pro něj měl malé překvapení. Když ale uvidí, jak zareaguje, když použije i drápy, je překvapený i on. Myslel si, že Inoran nebude ten typ, ale vypadalo to, že když to nepřežene a využije jen tak zlehka, nakonec tomu podlehne.
"Neměli jsme o tom tušení oba, ale je dobře, že to říkáš. Musel bych na to hodně myslet. Neboj, nic horšího ti neudělám." Ujistí ho, že mu v zápalu vášně neserve kůži z těla nebo že odtud nebude odcházet podrápaný jak po boji s medvědem. Bylo hodně bytostí, které to jinak neuměly a vyžadovaly to ke své spokojenosti, ale Yumeto nebyl jednou z nich. Nikdy nebyl sadistický. Ucítí jeho ruce na svých bocích a za chvíli i mnohem dál a v tu chvíli mu dojde, jaké by podle Inorana mělo být rozložení sil. Kdo říkal, že si to Yumeto nechá líbit a že chce být ten dole? Podívá se mu trochu zaskočeně do očí. Měl by tohle dovolit? Mohl ho klidně vysadit nahoru a udělat to opačně, ale ty pocity, které mu Inoran způsobuje, nejsou nepříjemné. +Ale budeme se střídat.+ Pošle mu v duchu myšlenku, že tohle nemá vyhraněně rozděleno a očekává i jisté odměny. Obvykle to tak v párech asi nebylo, ale on nechce být ani trochu jako ostatní. Musí se uchechtnout, když mu Inoran řekne, že je zvědavý, kam to nechá zajít.
"Vážně to chceš vědět? Mám se utrhnout ze řetězu?" Prohodí s podtónem jistého vrčení, které ale není výhružné, spíš vzrušené. Yumeto to uměl na hodně způsobů, ale nebyly zrovna lidské. Nemyslel by si, že je to něco, co by chtěl Inoran zažít hned první noc, ale měl ještě jiné podoby, než tyto dvě, které viděl. Ty mnohem větší a děsivější, z kouře a ohně. Ne, nechtěl by ho popálit, ale ve své nehmotnější verzi by přízračná oblaka jeho těla mohla zaplout vážně kamkoliv. +Přeskočilo by ti slastí.+ Zasměje se uvnitř jeho hlavy. To už se ale Ino prvními prsty podívá do jeho těla a on ho nechává, aby to dnes bylo po jeho. Zakloní hlavu a nechává vyznít svůj hlas, zatímco ho jemně škrábe na prsou a hladí svými ocasy po zádech i stehnech a všude tam, kam rukama nedosáhne. Najde druhou jeho ruku a vrátí si ji do svého klína, ale tentokrát ho nepouští a ukazuje mu, co přesně se mu líbí, tak jak Ino na začátku chtěl. Dává mu všemožně najevo, že je připravený na cokoliv a že dnes to bude podle Inorana a při tom mu nedá ani na chvíli pokoj se vším, co má k dispozici. Udýchaně vzdychá a nakonec začne dosedat na jeho chloubu, aby skutečně mohli být poprvé spolu. Ve vodě to jde velmi snadno a je to poprvé, kdy si on sám všimne čehosi zlatého pod hladinou. Upoutá to jeho pozornost, na chvíli zvážní a chce něco říct, ale pak musí znovu zaklonit hlavu a hlasitě zasténat. Co to bylo??
Inoran
Ino se trochu zarazí, když mu dojde, že si Yume uvědomil, jak moc si jeho proměnu užívá. Bylo to zprvu dost zvláštní, ale pak mu došlo, jak uklidňující to je. Když máte před sebou podobný úkol, je to vlastně dost důležité a pokud jste díky tomu blíž někomu, na kom vám záleží, tak se tento pocit ještě znásobuje. Netrvá to moc dlouho, než se pousměje a přikývne. "Ano, to nepopírám." Dostane ze sebe jako první, protože i na něm je vzrušení patrné a jeho hlas je další známkou.
"Cítím se pak mnohem klidněji a mimo tento svět, na místech, kde nic podobného nehrozí." Prozradí mu, jak se cítí, když společně usínají právě tak, jak nadhodil Yume.
"Teď to ale dostává úplně jiný rozměr." Přizná se, že to na něj působí úplně jinak, než kdykoliv předtím. Nejspíš už po tomto zážitku bude mít problém usnout s prsty zabořenými do měkkých kožešin. Není to o tom, že by ho něco podobného přitahovalo samo o sobě, ale spíš o to, že je to součástí Yumetovy osobnosti. Miluje na něm každičký kousek a nevyměnil by ani jediný detail. Samotného ho překvapí, když mu drápy ani trochu nepřekážejí. Asi by nevydržel nic citelnějšího, ale tohle je jako příjemná masáž s nádechem adrenalinu, který mu zvyšuje krevní tlak. Samozřejmě ho napadlo, že by Yume mohl chtít zajít dál, jeho slova jej však uklidní a už mu nic nebrání, aby si jeho blízkost užil naplno.
"Nemusíš na to myslet, vážně se mi to líbí. Jen bych rád odešel vcelku. Těší mě, že se mi to nejspíš povede." První část myslel vážně, u té druhé už jednoduše vtipkuje. Vážně Yumetovi věří, že by mu neublížil, pokud by si o to sám neřekl a na takové věci vážně není. Je rád, že to mají snad společné.
"Jsi to ty, je to součást tebe." Vydechne už o poznání obtížněji. Když se setká s Yumetovým zaskočeným pohledem, nějakou dobu zkoumá jeho výraz. Neřekli si, jak to bude a tak to vyzkoušel a nechal se vést svým vlastním instinktem. Je jasné, že Yume možná počítal s trochu jiným rozdělením. Zkouší ho nenásilně přemlouvat, aby se mu poddal, ale kdyby narazil na citelný odpor, udělají to klidně jinak. Některým věcem nemělo smysl se bránit a jemu nevadilo si to občas vyměnit. Ostatně je to jen jejich věc, jak si to nastaví. Yume to vyřeší myšlenkou a odpovědí mu je úsměv. Inoran se podívá Yumetovi do očí, aniž by ho přestal dráždit a v těch jeho se zablýskne. To vrčení prostě je sexy, už jen proto, že ví, jaký má podtext. Asi vážně začíná objevovat, co všechno by se mu mohlo líbit. Pozvedne mírně bradu, i když mu tahle hrdá gesta nikdy příliš nešla a nechá koutek vystoupat nahoru.
"Proč by ne? Jdeme do pekla, měl bych zjistit, co všechno vydržím." Má potřebu ho provokovat, aby viděl, co všechno dokáže a co má rád. Ani na vteřinu ho nenapadne, že by si taky mohl zahrávat s vlastním životem, kdyby se to jakkoliv zvrtlo. Jenže má něco, o čem sice ví, ale pořád ještě netuší, jakou to má moc. Zlatá nitka je tu pořád a její záře se s každým jejich dotekem zvýrazňuje. Ještě chvíli ho trápí, než své prsty vymění za přirození a s prvními milimetry už opravdu přichází o dech. Před očima se mu střídavě zatmívá a oslepuje ho zlatavá záře. Ve středu toho všeho je Yumeto a jeho tvář, která září snad nejvíc ze všechno. Jednu ruku si nechá navést do jeho klína a naslouchá svými pohyby jeho touhám. Druhou ruku přesune na jeho bok, později ji trochu posune na zadek a pomáhá mu s pohyby proti sobě. Chtěl být něžný, ale copak to jde? On sám nitce nevěnuje tolik pozornosti, dokud je nezačne svazovat a přitahovat k sobě. Je už tě úplně všude a objímá jejich těla hřejivým dotekem. Ani jeden z nich netuší, že to ona znásobuje společný prožitek a spojuje jejich duše. Je jen těžko říct, co by se stalo, kdyby se odpojili, ale je pravděpodobné, že Ino jako člověk by zemřel. Tak silné pouto mezi nimi vzniklo. Jakmile je slast neúnosná, přitiskne Ino Yumeta k sobě a pomůže mu na vrchol, pak už není žádný důvod, aby ho sám nenásledoval. Zatím mu nedochází, že mu na kůži zůstávají zlaté cestičky, které sice pomalu slábnout, ale nezmizí úplně. Zůstávají mu na kůži v podobě bledých linek, asi jako když se člověk řízne, jen do není na dotek cítit.
"Myslím, že slova o tom, že už se mě nezbavíš, dostávají úplně jiný rozměr." Sdělí mu, ale nepřestává se opírat o jeho rameno, tisknout ho k sobě a hlasitě oddechovat.
Yumeto
Yumeto se musí tiše zasmát. Bylo hezké, jak se Ino přiznal, byl vážně roztomilý. S kým jiným by měl být v bezpečí, než s Yokai, které má navíc ostré drápy a zuby? Někteří v téhle skupině by se nad něj jistě povyšovali, ale Yumeto nebyl bezbranný ani nejslabší. "Hmm, je to zajímavá myšlenka, že už ty ocasy nikdy nebudeš vnímat jenom jako nevinné polštáře, že?" Pak už dojde na úplně jiné věci a když Inovi pošle svou myšlenku o tom, jak by si jejich vztah představoval, nedostane se mu odpovědi hned. To zablýsknutí v očích by přehlédl jenom slepý a Yumeto je tím opravdu překvapený. Dokonce pootevře rty jako trdlo, co je na světě první týdny. Kde se v něm tohle vzalo? Může za to ten les nebo to tam bylo pořád? A aby toho nebylo málo, Inoran ho povzbuzuje, aby mu ukázal úplně všechno. Podle Yumeta nemá ani ponětí o tom, co dělá, ale očividně ho miluje dost na to, aby se po hlavě vrhl úplně do všeho. Tomu se říkalo skutečná důvěra.
"Já ale potřebuju, abys byl v tom pekle ještě trochu příčetný." Řekne mu pobaveně.
"A nech toho nebo se ještě začneš líbit i dalším spolucestujícím." Zamračí se. Někteří tady očividně měli rádi temnější věci. Pak už dojde na jejich spojení a když se mu Ino nebrání a nechává se vést a dělá všechno přesně tak, jak si Yumeto přeje, je Yume naprosto spokojený a užívá si prožitek na plno. Až do chvíle, kdy je nit začne svazovat a je čím dál pevnější, je jí víc a blíž a on se snad doopravdy lekne. Jenže teď nemůže přestat, je uvězněný ve víru vášně a nejde tomu nijak zabránit. Jako kdyby osud věděl, že kdyby si nitky všiml dřív, prostě by od všeho utekl. Příliš by se po všech těch letech bál někomu takto propadnout a odevzdat se jedinému smrtelníkovi. Neudělal by to proto, že by ho přestal mít rád, ale musel by si přiznat, že se bál. A tak to za něj osud zařídil tak, že si ničeho nevšiml a teď už bylo pozdě. Musí na něm na chvíli být vidět všechna ta poplašenost, než si uvědomí, že je na vrcholu a že se jejich duše propojily. Tohle snad jenom slyšel v bájích a byl si jistý, že nikdo jiný v jejich skupině nic podobného nemá a možná ani mít nebude. Nechápe, proč právě oni dva, ale teď, když se to stalo, jeho mysl to najednou přijme a přestane proti tomu bojovat. Necítí se jako zvíře polapené do klece, spíš naopak. Jako kdyby právě udělali ten první krok v vyššímu bytí. Trvá to dlouho, než všechny tyto intenzivní emoce odezní a jejich mysl si uvědomí, že se vrátili zpět do vědomého světa, ale jakmile se to stane, jako první promluví Ino a řekne rovnou něco takového, že by se Yumeto musel plácnout do čela.
"To máš tedy pravdu." Vydechne ještě pořád ohromeně a podívá se na jeho tělo, na kterém se lesknou cestičky. Budou vidět a ostatní si jich určitě všimnou. On sám na sobě nic nemá, ale to je proto, že to zlato nosí v sobě. Ve svých očích a ve své auře. Nakonec se přece jen pozvedne, aby si na chvíli mohl sednout vedle něho, opřít si hlavu dozadu o břeh a vydechovat. Svoje tělo si ještě pořád moc neuvědomuje a vstřebává spíš to, co se vlastně stalo. Na jeho jinou formu zatím nedošlo, ale podle něj to bylo dobře. Teď by toho bylo až moc najednou, až moc vyčerpávajících věcí a Ino by to mohl nepříjemně odnést. Bude si muset počkat, až spolu budou zase sami a daleko od ostatních, jinak by je tím divadlem mohli přilákat. Teď už ale ví, že ukázat mu to chce a že díky jejich svazku bude Inoran mnohem odolnější.
"Ty ani nevíš, do čeho ses to namočil." Broukne vedle něho a už zase zní jako on sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat