Epilog - Boogie x Aki - část 2.

(Andy)

Aki

Aki se maličko zarazí, když Boo zmíní představu táty a mámy společně. Zamrká a je jasné, že si tu představu snaží vyvolat. Ani neví, jak se díky tomu cítí. Asi by byl rád, jako každé dítě, které vyrůstá s jedním rodičem ten druhý mu žádný způsobem neubližoval, ale...

"Vlastně mi táta dost vyprávěl, jaké to bylo. Víš, to zalíbení ve svobodě máme dost podobné. Asi bych měl problém dlouhodobě zůstat ve městě." Když se někdo podíval, jak Aki do nedávna žil, asi to nebylo překvapivé. 

"Jen si myslím, že by si ti dva brzo lezli na nervy tím svým přístupem." Napadne ho, že by to jistě mělo své bouřky, které by se nakonec nepodařilo rozehnat. 

"Máma patří sem a táta to tady má rád, ale potřebuje svou farmu. Víš nirvána, ale taky trochu mezi lidmi. Víš, pomáhat jim." Zasměje se znovu. Jeho táta byl ve výsledku dost společenský. 

"Ale ve městě by mu zase dobře nebylo. Mě asi taky ne, není to ten správný zvířecí chaos." Asi je to tím, jak vyrůstal, ale stejně má pocit, že i kdyby se narodil jinde, nakonec by si ho podobný život našel. 

"Tátovi teď doplňuje adrenalin Toshiya, očividně mu to svědčí." Protočí nad tím očima v sloup, ale už spíš jen z legrace. Prostě si na sebe s macechou tak nějak zvykli. Nadechne se, aby Boogiemu odporoval, protože sám si nepřijde nějak speciální, ale když vidí dolesk v jeho očích a jak se na něj pořád dívá, svěsí trochu ramena a dokonce se i začervená. 

"Vůbec nechápu, jak jsem tě mohl zasloužit." Pousměje se mile a vlastně trochu rozněžněle. Nakloní hlavu trochu na stranu a pokrčí rameny. 

"O tom to není. Spíš je to velký krok pro oba, najednou si nejsi jistý ničím, i když vím, že se milujeme nade všechno. Řekl bych ti, ať si to zkusíš, ale to bychom se museli rozvést." Zasměje se a čeká, jestli otázka na původ prstenu přijde. Ani na vteřinu ho za celou dobu nenapadlo, že by mu o tom měl lhát. Zasměje se nad těmi doly, ale pak zavrtí hlavou.

"Vůbec ne. Je pravda, že něco takového bych si nemohl dovolit. Jenže máme skvělé přátele. Byl jsem za Toshiyou a požádal ho o pomoc s návrhem. Jenže udělal takový, že by mi snad ani prodej farmy nestačil. Ten paličák to nechtěl nechat být a volal Senovi. Sehnal sponzora a Toshiya dostal práci na kolekci. Tohle je první, exkluzivní kousek, který mu byl věnovaný nebo si ho spíš vyhádal a teď je tvůj." Zamrká trochu a dívá se Boogiemu do očí, aby zjistil, jestli se třeba nezlobí. 

"Rád bych ti něco takového koupil, ale nemůžu." Rozhodí zlehka rukama. 

"Ale víš, s tebou jsem svobodný, jako nikdy dřív." Prošacování Boogiemu nepomohlo. Stejně ho sevře v náruči a už by ho nejradši nikdy nepustil. 

"Už jsme toho napracovali dost, je čas si dopřát pauzu." Pošeptá tiše a pak vzhlédne. 

"Však oni se vrátí." Podívá se Boogiemu znovu do očí a nechá ho, aby si v tuhle chvilku diktoval, co by rád. Sice ho musí ze začátku trochu pobízet, ale nakonec se nenechá zase tolik pobízet, i když je to v jeho osobitém, plachém stylu a Aki je z toho u vytržení. Ani neví, kolik času uběhlo, než se vyvalí na deku a přitáhne si Boogieho za pas k sobě. Sám leží s rukou pod hlavou. Zasměje se. 

"Nech ji tam, třeba se bude hodit na topení. Sluší mi to ne?" Líbne ho do vlasů, než shlédne na svou paži. 

"Asi mi nakonec bude líto, že se to zahojí." Upozorní ho na škrábance na své opálené kůži a vážně se těší, jak se Boo bude červenat. Když vzhlédne k obloze, slunce už začíná pomalu zapadat. Měli by vyrazit, po tmě se bude špatně scházet, ale ještě pořád mají nějaký čas navíc. Pozoruje dva ptáky, kteří kolem sebe krouží a jeden z nich předvádí různé akrobacie. 

"Vidíš, to je klasika, jeden dělá psí kusy, aby si ho druhý všiml." Stočí oči k Boogiemu.

"Dal jsi mi zabrat." Uculí se, protože to on spíš celou dobu dával zabrat Boogiemu.

Boogie

Poslouchá Akiho vyprávění, nad kterým oba dva přemýšlí svým vlastním způsobem. On měl rád Sugiza i Mayumi a samozřejmě měl rád i Toshiyu a nechtěl by, aby ho teď slyšel, ale taky dobře věděl, že i když si Aki na Totchiho zvykl a má ho rád jako kamaráda a je mu vděčný za to, že je táta spokojený, zároveň to zprvu nebyl někdo, koho by tátovi vybral on sám. Už by Toshiyu nedal, nikdy by se k němu neotočil zády, ale taky ví, jaký uměl být na škole trapič, i když měl nakonec dobré srdce. Proč by tedy nemohl romanticky vzdychat nad tím, že něco kdysi nevyšlo? Nechtěl by, aby to bylo jinak, aby se ti dva rozešli, ale škoda to v jistém ohledu byla. Tak to bylo vždycky, když se rozpadla rodina. +A teď máte novou, velkou. Prostě jinou.+ Pomyslí si. Kromě toho on sám mámu neměl. Tedy měl… mámu a tátu v jednom, ale celou rodinu taky nikdy nezažil. Byly to příliš složité myšlenky, které asi nemohl pochopit každý a neměl by Toshiyovi nijak za zlé, kdyby se na něj pro tohle zlobil. Tiše se zasměje tomu adrenalinu. To byla pravda. S Mayou by ho Sugizo neměl, ta byla až moc klidná. Zavrtí trochu hlavou, když mu Aki říká, že ani neví, jak si ho zaslouží. Když si vzpomene na jejich začátky a jak kolem toho Boo nadělal a byl nepříjemný… je rád, že je to v propadlišti času. Musí se rozesmát nad tím rozvodem. 

"To je pravda. Kdybych si žádost zkoušel teď, nebylo by to ono, když už vím, že souhlasíš." Prohlédne si znovu svůj nový šperk. A pak se dozví, jak to s tím prstenem vlastně bylo a jak moc se jim snažil pomoct zrovna Toshiya a doopravdy se zastydí. Cítí, jak mu červenají tváře i krk, jak se najednou není schopný podívat nahoru a říká si, že z toho svého pitomství asi ještě vážně nevyrostl. 

"Vážně? To jsem nevěděl…" Zamumlá pitomě, protože je jasné, že to tušit nemohl, ale stejně… Toshiya byl opravdu dobrý, začínal si dělat jméno a ten prsten vypadal trochu jako on, to byla pravda. Zvedne udivený pohled, když se Aki najednou začne omlouvat, že ten prsten nemohl koupit a spíš je to taková Toshiyova odměna za jeho práci. Vůbec by ho nenapadlo, že se kvůli tomu bude cítit nepříjemně. Pocuchá mu dlaní vlasy. Dneska jsou jako malí oba dva, no vážně. 

"Vymyslel jsi, jak se k němu dostat, to je mnohem víc, než ho prostě jít koupit." Řekne měkce. Pak už si užijí svoje chvilky a Boo se tiše zasměje, když mu Aki řekne, aby větvičku nechal na místě. 

"To je pravda, kdo se má pořád vláčet s těmi větvemi? Tady jich není nikdy dost, pořád samý oheň…" Na oko si stěžuje. Udiveně se podívá směrem k jeho paži, protože doposud neměl ani ponětí o tom, že ho vášnivě poškrábal. Vytřeští na to oči, nadechne se, aby se mu začal omlouvat a když vidí ten jeho výraz, protočí očima a zase sebou plácne na zem. 

"Já to neudělal schválně!" Snaží se chabě bránit, ale pod fousy se usmívá a říká si, jestli to tentokrát vážně bylo tak vášnivé. Stočí oči k nebi, když ho Aki upozorňuje na ty ptáky a chvíli vypadá zasněně, ale on zase plácne něco takového a i když Boogie vyprskne smíchy, musí ho znovu plácnout přes prsa. 

"Nech toho, nepřipomínej mi to. Snažím se na to zapomenout!" Však on ví, že se choval hrozně, ale byl v pubertě, to se přece smí, no ne? Ještě na chvíli se k němu přitulí a užije si několik vzájemných polibků, než se zvednou a obléknou. Osel kupodivu nikam neutekl, ale teď nejednou na něm, ale jdou vedle něho. Boo už není jenom Boo, teď je z něj snoubenec. Těší se, až se na jejich svatbě zase všichni sejdou.

Aki

Dál už nechce přemýšlet nad tím, co by kdyby. jsou věci, které se prostě staly a Aki vlastně věří, že to všechno má svůj důvod a opodstatnění. Nikdy se na tátu nezlobil za to, že je máma daleko. Bylo mu to vysvětleno tak, že nebyl důvod, aby pochyboval o tom, ja žijí. Možná to taky bylo proto, jaký měl jeho táta přístup k výchově. Vždycky si říkali úplně všechno a Aki nikdy neměl pocit, že by něco vědět neměl. Obecně se věci u nich řešili úplně jinak a je za to rád. Koutky mu cuknout, když Boogieho pobaví svým prohlášením o Toshiyovi. Můžou si říkat co chtějí, ale tak to prostě je a on to ví. Víc se jim do jejich vztahu rozhodně motat nebude. Je spokojený s tím, jak se věci vyvinuly a navíc k tomu získali několik velmi dobrých přátel. Mohli by se zase sejít. Aki se jen uculí a nevině trhne rameny. 

"To nebylo, ale kdybych věděl, že se na to chystáš, vzal bych si druhé kolo já." Trochu ho škádlí, vlastně chtěl být tím, kdo se na tu otázku zeptá. Kdyby to však Boogieho nějakým způsobem zlobilo, něco určitě vymyslí. Pak už se dívá víc obezřetně, jakmile dojde na prsten a jeho cestu k majiteli. Je to takové složité, když jeden nemá dostatek financí. Boo byl skromný. Je přesvědčený o tom, že by mu o hlavu neomlátil ani prstýnek ze stonku květiny, ale…Takhle to Aki nechtěl. Dokonce ještě ocení způsob, jakým to zařídili. 

"Nebýt našich přátel, tak to nepůjde." Pokrčí zlehka rameny. Nehodlá těchto vztahů zneužívat, to ani náhodou. Pro tentokrát mu to však dost pomohlo. Rád by se na svatbu vrátil domů a na cestách můžou klidně plánovat. Byl by rád, kdyby to bylo, co nejvíce podle Boogieho představ. Své obavy z Boogieho reakce už může nechat stranou a užívat si další společné chvilky. Mrkne na něj a poupraví si větvičku ve vlasech.

"No právě. Víš, jak mě pak rádi uvidí." Zavtipkuje a ještě víc se rozesměje nad zmínkou ohni. Samozřejmě ho jeho myšlenky směřují ke škrábancům, které utržil. Pozoruje Boogieho, jak sebou plácne na zem. Pootočí se, zvedne se a opře o loket. 

"Neudělal? Ani trošičku?" Směřuje ho k tomu, aby se přiznal. Aki to vážně chce slyšet. Boo totiž v tu chvíli byl úplně mimo sebe a kdyby to dál přiznával, Aki bude nadmíru spokojený. Pak se zase položí a ano, má v plánu Boogieho držet v dobré náladě. 

"Ale já na to zapomenout nechci. Ukázal jsi mi, že ty nejlepší věci a zážitky něco stojí. Je to dobrá lekce do života. Nic se nemá vzdávat příliš brzy." Nechce ho trápit. Vlastně je rád, že to bylo tak, jak to bylo a neměnil by ani minutu. 

"Máme na co vzpomínat." Přitáhne si ho k sobě a líbne do vlasů. 

"Neměnil bych vůbec nic." Pošeptá mu do nich a pak zavře oči a vychutnává si začátek další etapy jejich života. Když je čas se zvednout, pomůže Boogiemu s oblékáním a u toho si vychutnává další polibky a blízkost jeho těla. Skoro to vypadá, že dneska odsud neodjedou. Oslík na ně trpělivě čeká, má taky nějakou trávu, tak si nestěžuje. Akimu chvíli trvá, než sbalí zbytky jídla a deku, která je plná kousků větviček. 

"Radši to pořádně vyklepu, aby máma neměla řeči." Prohodí a pak se zarazí.

"No skvělý, to je ještě horší, než když jsem byl puberťák." Znovu se zasekne a podívá se na Boogieho s přivřenýma očima.

"Ano, bylo to horší, než teď." Přesně tuší, co by mu chtěl říct a pak se rozesměje. Pomůže Boogiemu na hřbet osla a sám se vyhoupne za něj a spokojeně se k němu přitiskne. 

"Víš, řeknu ti malé tajemství. Ježdění na koni je prostě nejlepší." Pošeptá mu a ano, sice jsou teď na oslu, ale princip je vlastně úplně stejný. A ne, není pochyb o tom, že tohle dvojsmysl byl. zase ho cíleně trápí, ale jinak to ani neumí. Boo je pak neskutečně roztomilý. Slunce zapadá, Boo se červená a….život by nemohl být lepší.

Boogie

Ano, Aki měl pravdu, kdyby nebylo jejich přátel, tak by to nešlo. Přesto Boo pokrčí rameny. 

"Tak by šlo něco jiného, není to jedno? O tomhle bychom stejně nevěděli." Zasměje se tomu. 

"Víš, není vlastně dobře, že ho máme díky nim? Že si budeme vždycky vědomi, že nejsme sami a že v nich máme takový poklad, jako je na tomhle prstenu? To přece nemůže říct každý. Před odjezdem na tvou farmu jsme všichni měli tak málo a teď máme tak moc… a nemyslím jenom naše nové kariéry." Zasměje se. 

"U Aquiho jsme získali ten největší poklad v lidech kolem nás. To si myslím." Řekne mu a přikývne, aby svá slova ještě utvrdil. Protočí očima, když si ho Aki dobírá, že ho ve vesnici se dřevem rádi uvidí. 

"Oni tě rádi vidí i tak, hlavně holky. A vůbec jim nevadí, že máš mě a já holka nejsem. Proto tady pořád chodíš bez trika, viď?" Vrací mu malé provokace. Mohl by mu říct, že to bude dělat taky, ale na to on neměl nikdy odvahu. Moc by se styděl. Když si ho Aki dál dobírá, že ho poškrábal schválně, odvrací studem tvář, ale naschvál to neudělal. Popravdě si to vůbec nepamatuje… důležité je, že se to Akimu líbilo a příště by to tedy schválně zkusit mohl. Neřekne mu, o čem přemýšlí. Beztak si ho Aki dobírá jenom kvůli tomu, aby mu tohle došlo. Už ho má pěkně prokouknutého! 

"Jsem rád, že jsi to nevzdal." Dodá, když mu Aki řekne o tom, že se nic nemá vzdávat moc snadno. Kde kdo by to udělal, nechal by se odradit, ale on byl jako nosorožec. Nešel odtlačit nikam stranou a dneska plánovali svatbu. Pousměje se. Pak už je na čase balit a když Aki prohodí to o mámě a jejích řečech, Boo se vážně rozesměje. 

"Říkáš to, jako kdyby nevěděla, co tady děláme. Pozná to už jenom podle toho, jak se tváříme. Už chápu, proč žiješ raději se Sugizem. Ten by měl řeči, kdyby nic nebylo, řekl by ti, že nesouložit není zdravé." Je si tím jistý. Měl by nějaké zdravotnické komentáře ohledně pánského ústrojí a důležitosti jeho pročišťování, ideálně v kombinaci s bylinami. Boo se divil, že neprovozuje tantrický sex, ale… ne, na tohle se Toshiyi ptát nebude. Po chvíli se Aki rozhodne, že pojedou přece jenom na oslu, vysadí ho nahoru a sám si sedne za něj a ten jeho komentář… Boogiemu to samozřejmě okamžitě dojde. Zrudne a ohlédne se po něm. 

"Jsem rád, že vím, jak to máš nejradši, vážně. Do dneška jsem si myslel, že to je jakkoliv, ale na oslíka, to nikdo nezná." Na oko se na něj mračí. Pak se podívá před sebe. Jak se vracejí z kopce dolů směrem k vesnici, mají ji před sebou jako na dlani a s ní i celý výhled na hory a údolí. Nemůže se divit, že se tady Sugizo tehdy zamiloval do jedné ženy i do této země. Slunce je dechberoucí, když klesá za štíty a chvilka by nemohla být romantičtější. A když se potom objeví dole a řeknou Mayumi, co se nahoře stalo a ukážou jí prsten, do pár minut to ví celá vesnice a všichni začnou oslavovat. Nikdo nic nečekal ani nechystal, ale i tak se seběhnou sousedé a nosí, co zrovna doma mají. Boo by si nemohl přát krásnější zásnuby. Není si jistý, co na to řekne Toshiya, ale byl by rád, kdyby se tentokrát nevraceli sami. Po cestě by vyzvedli J a především by přivezli Mayu na farmu. Prostě proto, že je taky součástí rodiny, i když už trochu jinak a měla by v takových chvílích být se svými syny a možná trochu i se svým bývalým. Toshiya ji alespoň pozná a… něco mu říká, že ho Maya bude milovat, ale upřímně milovat. Byla na to ten typ. Oheň plápolá dlouho do noci a Boogiemu připadá, že je opilý. Nejspíš láskou.