(doupě)
Elli
"Já mám pořád dobrý nápady..." Opáčí mu dotčeně, když sleduje, jak se Lucas svléká. Pravdou bylo, že jeho nápady občas ostatní vyváděly z míry, ale on nedovedl příliš chápat, proč to tak je. Povytáhne obočí a na okamžik upře pohled stranou, protože se toho v něm probouzí mnohem víc, než jen energie. Těm jeho zádům se nedá odolávat. Povzdechne si, poměrně nahlas, a pohladí ho po páteři. Pak se ale zase tiše zasměje a nakonec si na něj obkročmo vyleze, usazený v prohlubni páteře těsně nad jeho zadkem. Provokativně se na něm zavrtí.
"Tak dávej pozor." Vyzve ho s učitelským tónem v hlase a rychle zauvažuje, co mu na záda napíše.
"Začneme něčím hodně jednoduchým." Začne malovat písmenko po písmenku, pěkně velké a zřetelné. První je S.
"Máš? Víš?" Počká si, až mu to Lucas odkývá a pokračuje písmenem E. Jako poslední samozřejmě namaluje X a hlasitě se rozesměje, přičemž zakloní hlavu a opře se dlaněmi o jeho záda. Znovu se na něm zavrtí.
"To bylo na zahřátí." Vydechne mu horce do ucha, když se nad ním skloní, pak ho jemně kousne do ušního lalůčku a znovu se narovná.
"Nové slovo!" Zavelí. Tentokrát je to hodně nevinné a slovo, které mu na záda napíše je jednoduše Hudba. Asi je to až moc předvídatelné, ale Lucas vypadá, že stejně usne. Nebude ho trápit ničím, co ani sám nevysloví.
Lucas
Už by možná i málem usnul, než se mu na zádech usadí něco ne moc těžkého. Neubrání se, aby se nepatrně pousmál, a koutkem oka na něj periferně pohlédne. Samozřejmě ho trochu probere, když se na něm zavrtí, takovéto provokaci se bude odolávat špatně, ale ještě chvilku to určitě vydrží. Už při prvním písmenu je mu víceméně jasné, co to za slovo bude, zavrtí nad tím hlavou a zasměje se ne moc tiše.
"Jasně sex. Jak jinak, vidím ti až do žaludku…." Rýpne si do něj, jak je u něj zvykem, zdá se, že dobrá nálada je zase zpátky a všechny chmury dnešního dne jsou nadobro zapomenuty. Kousnutí do lalůčku v něm vyvolá celkem znatelnou vlnu vzrušení a neubrání se zamručení do přikrývky, snažíc se soustředit na další slovo, které není zas až tak těžké.
"Hudba. No jasně." Zkonstatuje suše, než se mu v hlavě vyrojí určitá myšlenka a je rád, že Elli nemůže zahlédnout zablýsknutí v očích.
"Já pro tebe budu mít asi taky jedno slovo." Ozve se z jeho úst, když se pod ním protočí tak, že mu sedí na klíně, který už se probudil opět k životu. Trochu se nadzvedne a přitáhne si jej za zátylek k sobě, aby mohl alespoň chvíli drancovat jeho rty. Už to prostě nemohl déle vydržet. Únava je jako mávnutím proutku pryč a on má najednou energie na rozdávání. Vážně chtěl tuhle hru ještě chvíli hrát, ale to můžou zkoušet později, až se ho dostatečně nabaží. Asi to nebude úplně hned.
Elli
"Jasně, jasně, pořád jasně, jen počkej, já si vymyslím slovo." Mrmlá si pro sebe a odfoukne si ofinu nad jeho oznámením, že mu vidí až do žaludku.
"Pro mě? Slovo? To znamená drbání na zádech?" Ozve se nadšeně, ale pak vypískne skoro jako holka, když se pod ním Lucas protočí tak, že málem spadne do peřin. Teď mu sedí na klíně a to umanuté přitažení za krk v něm zvedne vlnu vzrušení a srdce se mu rozbuší jako splašené. Miluje, když je k němu dominantní. Vrací mu náruživý polibek a když se znovu narovná, plynulým pohybem ze sebe stáhne jeho svetr i to, co bylo pod ním. V těchto věcech byl vždycky nedočkavý a nechce si nechat ujít chvilku, kdy Lucas se vším souhlasí.
"Hmm..." Zamručí si, když to odhodí stranou vedle postele a s lehkým úsměvem pozoruje jeho tvář.
"Tak kde je to slovo? No honem!" Vybídne ho znovu velitelsky a zhoupne se na něm v bocích. Roztaženými prsty mu přejede po pevném břichu, které si zálibně prohlíží.
"Posiluješ?" Zeptá se z ničeho nic. On posilovnu neviděl ani z rychlíku. Nikdy… Zatím čerpá z toho, že je mladý a pořád v pohybu a taky toho zase tolik nesnědl. Líbilo se mu ale koukat na kluky, když cvičili.
"Řekni, co máš na mě nejradši…?" Pokračuje dál ve svých hrách a cíleně mu přejíždí po místech, které lechtají.
Lucas
Prohlíží si jej zálibně, když si při polibku sundá svetr. Doslova jej sjíždí pohledem a hodně se mu zamlouvá, co před sebou vidí. Položí mu pracky na boky, po kterých ne moc jemně přejíždí a prozatím nic neříká, ani když jej vybídne, aby řekl to slovo. V očcích má zvláštní jas, který prozrazuje, že by udělal spoustu věcí raději, než mluvil. No hlavě jednu konkrétní a ty ostatní se kolem jisté činnosti taky motají. Až teprve ve chvíli, kdy se ho zeptá na posilovnu, jen skromně pokrčí rameny.
"Když cvičím, nemám čas nad něčím přemýšlet." Prohodí jen tak neurčitě, nerad by se zmiňoval o těch několika měsících, kdy seděl za mřížemi, tam bylo cvičení jediný možný únik z reality, ale dnes už bylo dost vzpomínek a minulost. I když ten zvyk mu zůstal. Nerad by vytahoval další ne moc super věci. Pobaveně sleduje, jaks se ho snaží lechtat, nikdy lechtiví nebyl, co si tak pamatuje. Raději svůj pohled věnuje svým dlaním, kterými nyní přejíždí po jeho stehnech.
"Hm, nejradši… No myslel jsem si, že zadek, ale naposledy jsi byl celkem přesvědčivý, takže se můj obzor rozšířil i o jiné partie." Tváří se stále zaujatě jeho tělem a se zatnutím svalů na břiše se zvedne do sedu, aby mohl ústy zkoumat kůži na jeho krku. Na povídání ho nikdy moc neužilo a většinou velmi rychle přešel k činům. Elli se nebrání, tak proč si to odpírat.
Elli
Líbí se mu, jak se na něj Lucas kouká, když na sobě nemá oblečení. Cítí pak větší důvěru v sebe samého a ve svoje kvality, kterými by pro něj rád oplýval. Na jeho vysvětlení chápavě pokývá hlavou, i když vězení ho ani na okamžik nenapadne. Ze všech věcí, které se mu v životě přihodily, je vězení asi to jediné, čemu se mu podařilo vyhnout a tudíž o něm nemá nejmenší představu. Na jeho motýlí dotyky Lucas vůbec nereaguje, ale to mohl čekat. Je to tvrďák. Hmm ano je, pomyslí si, když ucítí jeho probouzející se tělo pod svým klínem. Při jeho odpovědi se rozesměje.
"Takže teď miluješ moje ústa? Já jsem ti to říkal..." Dráždí ho vlastním sebevědomím a znovu se na něm zhoupne. Dlaně přitiskne na ty jeho, co jsou na jeho vlastních stehnech a pak se Lucas zvedne. O bože, jak může vědět, že tuhle polohu má ze všech nejradši. Maximální těsnost a blízkost a zároveň nekonečně manipulačního prostoru a při tom se cítí schovaný v něčí náruči. Okamžitě mu omotá paže kolem krku, natiskne se na něj a roztouženě zavzdychá.
"Já se z tebe asi zblázním. Strašně mě rajcuješ..." Vydechne mu z bezprostřední blízkosti do rtů a zajede mu prsty do krátkých vlasů. Asi je pořád strašně nadržený, ale to není nic divného vzhledem k jeho věku.
Lucas
Je až moc zabraný do zkoumání jeho kůže, že málem přeslechne jeho otázku. Tak nějak se zažral do rytmu dva polibky a jedno kousnutí. Putuje od klíční kosti až těsně pod lalůček a zase zpátky. Už si ani nepamatuje, kdy naposledy ho něco takhle bavilo a vzrušovalo. Vždycky to bylo jen účelné, zahnat pocit samoty a opovržení nad sebou samým, tohle ho ale vyloženě baví. Není to jen otázka chvilky, možná pár hodin a pak se bez mrknutí rozloučit. No možná ani to ne. Nakonec se přece jen vzpamatuje a ušklíbne se pobaveně.
"Hm, to taky." Zmůže se jen na strohou odpověď, než ho mírně nadzvedne, aby mohl své ruce přesunout na zadek. Stiskne ho vzrušeně a přitiskne si jej ještě blíž k sobě s tichým zamručením, když ucítí ten pohyb na svém klíně.
"Ani netušíš, co děláš ty se mnou." Vypadne z něj, aniž by si to uvědomil a nadzvedne jej ještě víc, aby se mohl přesunout na jeho hruď a břicho a pokračovat ve svém dalším průzkumu. Nejradši by se do něj pustil co nejdřív, ale nakonec se přece jen rozhodne potrápit sebe i jeho, nějak si nemůže pomoci. Přišlo by mu to líto odbít si to rychle a neužít si u toho ještě víc. Navíc tohle není dnešní poprvé a tak má o něco málo víc trpělivost, než ze začátku. Začíná mít pocit, že se toho nebude moc nabažit nikdy, vlastně si skoro ani nevzpomíná, kdy na tom byl podobně, trochu ho to děsí a zároveň se mu ten pocit zamlouvá. Nechce to měnit.
Elli
Zaklání hlavu, zatímco se mu vrtá ve vlasech a neskutečně si užívá jeho pozornost, něžné kousání a polibky. Následuje jeho vedení a ruce přesně tak, jak se Lucasovi líbí a jak si ho žádá a když Lucas přitiskne ruce na jeho zadek, znovu hlasitě vzdychne a vpije se pohledem do toho jeho.
"Co s tebou dělám…?" Dožaduje se dalších odpovědí a drží teď svou váhu na kolenou, aby se Lucas mohl věnovat jeho hrudníku. Tiskne si jeho hlavu proti sobě a má pocit, že mu svým vzrušením provrtá díru do břicha. Po chvíli se mu začnou kolena chvět, jak má svaly zatnuté a tváře už mu doslova žhnou touhou stejně jako celé jeho tělo, které má snad čtyřicet stupňů. Ano, není to dneska poprvé a stejně si připadá, jako kdyby to nedělal celé věky. Je to ten druh vztahu, kdy potom doma jenom zíráte na strop a nejste schopni se ani dojít napít, dokud se ten druhý zase neobjeví. Někdo by mohl říct, že je to patologické, ale Elli to jinak neuměl.
"Lucasi..." Převalí jeho jméno měkce na jazyku a vezme ho za tváře, které pokrývá strniště, aby ho přiměl zvednout k němu hlavu.
"Miluj mě..." Vydechne horoucně a přitiskne svoje rty na jeho ve vášnivém polibku, kdy mu vlastní jazyk narve málem až do krku.
Lucas
Vážně se snažil o to, aby si mohl polibky vychutnávat, co nejdéle. Dokonce se mu to i dařilo a to celkem dlouho. Ovšem jen do té chvíle, než vysloví jeho jméno a ještě k tomu přidá to dvousloví, po kterém se mu doslova zatmí před očima. Tohle je na něj až příliš, to by nedal ani expert v ovládání natož tak on, když to chtěl udělat už ve chvíli, kdy se mu usadil na záda. No nic hry kontrola bude muset počat na….No na někdy jindy. Možná tak za padesát let. V ten okamžik u kašle na všechno. Drží ho jen jednou rukou, aby se mohl vysoukat ze svých kalhot, což se mu i během chvilky podaří. V duchu děkuje za své cvičení, tohle by jinak asi nedal. Oplácí mu polibky se stejnou intenzitou, občas si nedopustí kousnutí do rtu a prsty už hledí vchod do jeho nitra, aby jej mohl ještě chvíli provokovat. Sám má ale co dělat, aby se vůbec udržel. Nakonec se mu to nepovede a pomalu ho spouští na svou chloubu a se slastným výdechem s posledním kouskem své délky ho pustí na svůj klín. Rukou mu vjede do vlasů a uvězní jeho prameny v silném stisku, aby mu mohl zaklonit hlavu a dostat se opět k jeho krku a hraně čelisti a zanechat na jeho kůži znatelné otisky zubů. Při plném vědomí by to asi neudělal, ale teď sám sobě nevládne.
Elli
Dlaněmi sjede z jeho vlasů na ramena a pak níž na jeho paže, na kterých nabíhají svaly a žíly a neskutečně mu to všechno plete hlavu. Když se ho Lucas dotkne na tom místě, celý se silně zachvěje a na okamžik ztratí rovnováhu, jak se přestane ovládat. Náramek se mu posouvá na zápěstí v tom, jak přejíždí po jeho kůži. Bolí to, když dosedá na něj, ale bolí to krásně. Ani jeden se moc nezdržují s nějakými přípravami, ale Lucas je v tom tak něžný, jak jen to v dané chvíli jde a on sám je příliš velký masochista, než aby mu tohle vadilo. V koutcích očí se mu objeví slzy, ale sám si není jistý, jestli je to tou neskutečnou touhou, bolestí nebo jen bezbřehým štěstím z tohohle okamžiku. Svým vlastním klínem se mu tře o břicho a když ho Lucas donutí zaklonit hlavu, má co dělat, aby se nerozpustil na místě. Může ho tahat jak jen chce, může do něj kousat jak chce, může do něj vyrýt svoji značku, může naprosto všechno... Jeho hrdlo opouští jen tiché steny, jak se na něm pohybuje nahoru a dolů. Syká v závislosti na tom, jak moc je zrovna kousán a jeho rty opouštějí jen nějaká nesrozumitelná slova jako bože, o ano, nepřestávej a podobně...
"Já umřu!" Vyrazí ze sebe, když ho začnou brnět konečky prstů a ten pocit, se mu začne rozlézat do celého těla.
"Zabij mě, bože!"
Lucas
Sám má co dělat, aby to ještě chvilku vydržel, a jeho slova mu v tom vůbec nepomáhají. Dýchá celkem hlasitě do jeho kůže, aniž by ji přestal drancovat svými polibky a zuby. Steny tlumí v sobě, aby neunikly na povrch, ještě mu to přijde brzy. Pustí ruku z jeho vlasů a přesune ji na zadek, aby mohl zrychlit tempo svých přírazů, už se dál prostě nedokáže ovládat natolik, aby udržel mučivé tempo. Jeho kůže se začíná jemně rosit pod návalem slasti a vrcholícího vzrušení.
"Byla by tě škoda. Už si na tebe začínám zvykat." Vypadne z něj udýchaně, když se rozhodne reagovat na jeho slova, na víc se ovšem nezmůže. Možná to mohlo být trochu jinak řečeno, ale podobná slova z něj padají jen velmi těžko. Začíná mít pocit, že výbuch v jeho klíně už dlouho odkládat nedokáže, na to je až příliš vzrušený. Zrychluje své tempo čím dál víc, až nakonec tiše sykne jeho jméno a s dalším zatměním před očima a chvění po celém těle jej nechá dosednout na své přirození a začne jej plnit, co se jen do něj vejde. Najednou mu pod návalem orgasmu povolí všechny sval a svou tvář zaboří do jeho ramene, kde hlasitě oddechuje. Má co dělat, aby se vůbec udržel v sedu, nakonec to přece jen vzdá a padne i sním přitisknutým na svém těle do měkkých přikrývek.
Elli
Slyšel ho, jen v tom orgasmickém víru nedokáže ještě nějakou dobu jasně uvažovat a přemýšlet, ale slyšel ho... Jak u toho nikdy nic neříká, teď poprvé vyslovil jeho jméno a to ho přiměje doširoka otevřít oči, když se propíná pod náporem extáze a zatíná svaly tak, že ho málem vezme křeč. Lucasovo břicho je úplně mokré od jeho samého a sám cítí, jak je plný zase jím. Nakonec se celou vahou opře proti němu, protože už nedokáže déle držet svoje tělo na napnutých svalech a silně se chvěje. Světlé vlasy se mu lepí na obličej a srdce hrozí vyskočit z hrudníku, když se společně svalí do peřin a nechá obličej přitisknutý na jeho hrudi, kde naslouchá zběsilému tlukotu jeho srdce. Zůstává tak dlouho, dokud jeho tělo nezačne trochu vychládat a nedá se do něj zima. Sklouzne po jeho levém boku vedle něho a natiskne se na něj, zatímco jednou rukou šátrá po peřině, kterou by přes ně přes oba přehodil.
"Myslíš, že se někdy dostaneme k tomu hraní?" Ozve se do tmy a ticha, které v pokoj zavládly. Možná měl navázat spíš na to, co před tím Lucas říkal?
"A myslíš, že naši sousedi vědí o všem, co tady děláme?" Broukne o poznání ospaleji. Pak hlasitě zívne.
"Myslíš, že seženeš toho medvídka…?" Splyne mu ze rtů než se tmou rozezní jen tiché pravidelné oddechování.
Lucas
Oddechuje celkem nahlas, když si jej přitiskne ke svému tělu a nějak nemá sílu skoro ani dýchat, natož tak mluvit. Snaží se doslova probrat z kómatu, a že to jde hodně ztěžka. Ucítí na sobě jemný dotek přikrývky a teprve v ten okamžik otevře oči a pohlédne na něj s úsměvem, který napovídá, že se snaží ze všech sil vnímat, co říká, i když je pořád dost mimo.
"Jo, ale u nich se neděje nic jiného, takže klid." Ujistí jej naprosto v pohodě, kolikrát už od nich slyšel spoustu jiných věcí, za tu cenu bytu se ani není čemu divit, není to zrovna luxusní místo.
"A zahrajeme si určitě, toho se nebojím, časuj je dost." Nejspíš by nad tím mávl i ruku ale slova ho natolik vyčerpávají, že se na víc nezmůže. Mírně se z posledních sil nadzvedne a rozhlédne se, kde leží nejbližší cigarety, daleko jak jinak. Něco si pro sebe zamručí a znovu padne do postele, nehodlá se přinutit vstát, to je nad jeho síly. To už ale Elli začne zase připomínat toho prokletého medvěda, ale on je před ním o krok napřed. Spěšně se koukne na hodiny a zjistí, že to vlastně přesně vychází. V tu samou chvíli se ozve zaklepání na dveře. Usměje se spokojeně a pokyne mu hlavou.
"Běž otevřít nebo si to nakonec ještě rozmyslím. Cestou ven cigára, buď tak hodný." V očích mu vesele jiskří a modlí se, aby se mu ten obří medvěd, kterého měl sehnat za drobný úplatek onen kočí, který je vezl od pobřeží, líbil. Využil jeho spaní v kočáře, aby mu připravil takové malé překvapení.
Elli
Už skoro spí, když se ozve tlumené zaklepání na dveře. Malinko se mu při něm zachvějí víčka, ale možná se mu to jen zdálo? Ignoroval by to a spal dál, kdyby se neozval Lucasův hlas. Má jít otevřít? Cože? Nadzvedne se na jedno předloktí a nechápavě se na něj zadívá. Fakt moc se mu nechce vstávat a ještě někam chodit, ale nakonec něco nespokojeně zamrmlá a začne se hrabat ven z postele. Zajede si dlaní do vlasů, čímž si ještě víc rozhrabe to hnízdo, co tam už má a zamrmlá ještě víc, když se zaklepání netrpělivě ozve znovu. Bosý a samozřejmě nahý přejde přes celý pokoj a cestou hrábne po krabičce cigaret. Ještě si jednu stačí nacpat mezi rty, když hrábne po klice a.... zůstane civět jako opařený, protože ve vzduchu před ním je obrovský plyšový medvěd, co má snad metr a levituje ve vzduchu, někde za ním jsou něčí nohy a vyděšený výraz, sledující jeho nahou postavu. Cigareta mu vypadne z úst, jak se mu začnou roztahovat v širokém úsměvu, krabičku upustí na zem mezi dveřmi a popadne medvěda do náruče.
"Lucasi! Lucasi! Koukej co mám!" Vřískne, vrhne na doručovatele děkovný pohled a zabouchne mu dveře před nosem. Rozeběhne se zpátky k posteli, skočí na ní a začne skákat na místě s medvědem v náručí, až se celá matrace houpe jako loďka na rozbouřeném moři.
Lucas
Opravdu má co dělat, aby se nezačal smát, když vidí jeho výraz, když se hrabe z tepla postele. Kdyby jen Elli tušil, co se bude dít, vystřelí mnohem rychleji a po únavě nebude ani památky. On ví, kdo za dveřmi je a co nese. Ne, že by se chtěl chválit… No dobře rád se chválí, ale tohle byl přímo bravurní nápad. V tu dobu netušil, že dnešní večer nestráví někde v hospodě ale s ním, Elli by tu ale určitě zůstal a tak by dárek stejně dostal. Takto si může dosyta užít jeho reakci. Nejspíš to původně myslel jako omluvu, za to, že měl v plánu se vypařit. Jindy by už byl v první hospodě, na kterou by mu padlo oko. Elli si ten dárek nakonec zaslouží mnohem víc, mění pomalu jeho návyky a nahrazuje je svou vlastní osobou. Úsměv se mu rozšíří, když vidí, jak velkou radost mu tím způsobil, i když ho trošku mrzí, že ty cigára sebou nevzal. Nevadí, pak si pro něj dojde. To nadšení je ovšem dost nakažlivé. Naoko se i přes své nadšení zatváří naštvaně a nafoukne tváře.
"Ty máš tajného ctitele? To bylo rychlé." Houkne po něm a snaží se tvářit pořád stejně uraženě. Jde mu to, i když má opravdu, co dělat, aby se nezačal smát jak malý kluk. Dokonce si i založí ruce na hrudi a sleduje ho, jak skáče na matraci. Obočí mu jde pomalu nahoru, aby ještě víc podpořil své hrané rozpoložení. Jasně, moc dobře ví, že je nepravděpodobné, aby někdo jiný o medvědovi věděl, a ještě ví, aby tušil, kde se Elli právě nachází.
Elli
Zasekne se, když mu Lucas oznámí, že má tajného ctitele a přestane skákat. Málem se přerazí, když na matraci ztratí rovnováhu, ale zase ji rychle najde a vykukuje na něj zpoza plyšáka. Coooo? On není od něj nebo co? Něco mu říká, že ho Lucas lakuje, ale tváří se tak přesvědčivě... moment!!!
"Tobě to vadí?" Nakloní hlavu na stranu a okamžitě se začne potutelně usmívat. Najednou vůbec nejde o to, kdo by ho mohl potencionálně balit, ale o to, jaká proměna se udála s osobou před ním.
"Tobě by vadilo, kdybych měl?" Chytne se toho z úplně jiného konce a nakonec se radostně rozesměje a skočí k němu do peřin, štěstí, že koleny jen těsně mine jeho tělo.
"Tyyyy!" Obviní ho se smíchem, když medvěda pošle vedle sebe do polštářů a místo toho zalehne Lucase.
"Koupils mi ho! Chtěls mi udělat radost, že jo? Že je to tak?!" Doráží na něj šťastně a pak zase dosedne na paty, když si medvěda přitáhne zpátky k sobě. Luca se pořád tvářil, jak je mu všechno jedno a že žádné závazky.
"Uuummmm tak nevím, asi půjdeš spát do vany, protože tady teď spí tenhle medvěd..." Začne si ho dobírat a pak ho začne hladit medvědí tlapkou po hrudníku a sjíždět s ní pořád níž. V očích mu ďábelsky jiskří. Kdepak spaní....
Lucas
Vážně mu ten výraz vydrží hodně dlouho. Dokonce až do chvíle, kdy se začne radovat z toho, že by mu to mohlo vadit. Pozvedne obočí, než se zvedne na předloktí a na tváři se mu objeví úsměv. Dobře, první ho nenapadlo, že by tím mohl svým způsobem prásknout sám sebe.
"Jistě, že vadilo. Takový šílenosti můžu obstarávat jenom já. Žádný chlap není rád, když mu někdo krade nápady." Ujistí jej pobaveně, dneska má vážně dobrou náladu a může za to hlavně Elli vedle něj. Když začne ale mluvit o tom, že spí ve vaně, zatváří se naprosto vážně a začne se sbírat z postele, i přes hlazení medvědí packy.
"Není problém, klidně si tam ustelu." Prohodí s hranou vážností a začne zpoza něj tahat přikrývku, aby tam náhodou nezmrzl. Žádná medvědí tlapa ho nepřesvědčím, že by odcházet neměl, i když už mu představivost celkem funguje. Je rozhodnutý klidně si v té vaně ustlat, ale spíš má v plánu trochu provokovat, když už si s tím začal, tohle by mu celkem šlo. Tuší, že k tomu stejně nedojde, tak proč nezkusit, jak moc je Elli přesvědčený o tom, že by ho mohl vyměnit za toho plyšového obra, který se teď nestydatě roztahuje v jeho pohodlné posteli a zabírá místo. +Že já jsem neřekl, aby byl malý.+ Proběhne mu hlavou pobaveně, na obličeji ale rozhodně není nic znát.
Žádné komentáře:
Okomentovat