Elli
"Oooo" Protáhne na oznámení, že si Lucas na tyto dárky vyhrazuje monopol, ale pak na něj vytřeští oči, když se začne sbírat z postele. Přikrývka se začne nebezpečně vzdalovat, jak si ji Lucas bere asi s úmyslem vlézt si s ní do vany, ale on je rozhodnutý vlézt si tam za ním a spát na něm. Přesto na něj upírá pohled nakopnutého štěněte, když se ho tady rozhodl nechat. Vůbec si není jistý, jestli Lucas pochopil, že to byl vtip nebo jestli se urazil doopravdy. "Hey..." Vydechne po chvíli, když už je Lucas na nohou a zaklání hlavu, aby mu viděl do obličeje. Popadne ho za ruku a začne ho tahat zpátky k sobě.
"Zrovna jsme ti chtěli s panem medvědem ukázat některé plyšové doteky..." Láká ho a nakonec se vydrápe zase na nohy, pověsí se mu kolem krku a vší silou ho stáhne zpátky do postele. Začne se znovu hlasitě smát noc nebo ne a zpoza stěny se ozve mlácení od sousedů. Asi by už chtěli spát... smůla, on ne.
"Kdyby do těch medvědů dělali díry, mohly jsme si vyzkoušet nějaký plyšový prasečinky." Rozvíjí už hodně ujeté představy a nakonec plyšáka odsune na stranu, když se snaží nacpat si Lucase zpátky na místo, kde ho chce mít. Jde to dost těžko, je na něj moc velký.
Lucas
Stojí nad postelí a snaží si sebrat deku. Přes toho tvorečka to je ale celkem problém a evidentně svá slova nemyslel až tak vážně. Podle jeho výrazu se to dá dost dobře odhadnout. Lucas se však nenechá přemluvit tak snadno. Snaží se tvářit opravdu vážně a možná i trochu uraženě, když ale uvidí ten jeho výraz, spíš se pousměje. Na tohle se nedá koukat moc dlouho a tvářit se přitom vážně. "No ty jsi chtěl spát s medvědem, já se s tím jen smířil." Rýpne si do něj ještě trochu, ale nakonec se nechá stáhnout zpátky do postele. Přece jen je to rozhodně pohodlnější, než spát ve vaně, to už taky párkrát zažil a opakovat si to rozhodně nechce. A vůbec, kdo by mu mohl odolat. Na poslední chvíli zaregistruje slova o plyšových prasečinkách a hlasitě se rozesměje, tohle může, napadnout jen Elliho, tím si je jistý.
"Nebudeš na mě zkoušet nějaké tvoje ujeté praktiky, že ne?" Optá se jej na oko vyděšeně, jako je pro každou špatnost, ale i pro něj, co je moc, toho je příliš, některé věci si přece jenom odpustí. Pomalu si prohlédne od hlavy až k patě, kam by byl Elli ochotný zajít, kdyby dál rozvíjeli debatu o tom, co má kdo rád. Nakonec se na to ale vykašle a zkusí na něj podobnou podpásovku jako on a začne ho lechtat na klasických místech. On sám sice lechtivý není, ale třeba se mu podaří ulechtat ho co nejvíce, aby se mu trochu pomstil za ten vyhazov kvůli té plyšové obludě.
Elli
Lucas se tak dlouho tváří vážně, až se skoro začne bát, že to přehnal a že je konec vší srandě. Pak se ale přece jen pousměje a on se začne znovu smát. "Smířil? Tak rychle? S takovou věcí se přece nemůžeš jen tak smířit!" Doráží na něj, a když ho má konečně zpátky v posteli, pro jistotu ho zase obkročmo zasedne. Jeho upřímný, hlasitý smích ho částečně překvapí, protože není úplně obvyklý. Sám má pusu od ucha k uchu a po té jeho otázce si zajede dlaní do vlasů a hodí na něj nic neříkající oko.
"A co jsou podle tebe ujetý praktiky a co ještě ne? To bychom si možná měli ujasnit, ne?" Tváří se, že je schopný všeho a možná je to do určité míry i pravda. A pak ho Lucas začne lechtat a v tu chvíli je v háji. Prudce zakloní hlavu dozadu a začne se hlasitě smát, zatímco se dlaněmi a prsty snaží pochytat ty jeho, aby ho nelechtal. Při tom se na něm svíjí a kroutí a výská, až sousedi začnou zase vztekle mlátit do zdi. Vůbec je ale nevnímá. Nakonec z něj padne stranou do peřin někam mezi jeho a medvěda a už mu od smíchu tečou slzy. Je šťastný. Po dlouhé době je opravdu, upřímně šťastný... a naprosto mimo realitu, kterou má doma a které bude muset hodně brzy čelit... Jenže posledních pár hodin existuje jenom on. Respektive oni dva.
Lucas
K jeho štěstí je Elli lechtivý, takže už nemůže mluvit, trochu klidu nikdy neuškodí. Ty praktiky budou muset probral, ale později. Ideálně s názornou ukázkou. Snaží se jej lechtat co nejdéle, aniž by se musel příliš pohnout. Jeho snaha ho odstrčit je spíš k smíchu, než že by měla nějaký velký efekt, o to víc ho to baví. Někdy byl vážně jako dítě, ale popravdě…Poslední roky k tomu neměl moc možností. Když se ale odvalí na stranu, moc se mu hýbat nechce a tak se smíchem zůstane ležet a pohlédne na něj koutkem oka, aby se ujistit, že znovu popadne dech. "Na co teď myslíš?" Zeptá se zničehonic, sám je hodně zmatený ze svých pocitů a motají se mu v hlavě jeden přes druhý, aby mu v tom udělaly ještě větší bordel, než má. On by přece neměl být šťastný, nemá na to právo. Samozřejmě, myslí na ni pořád a stále, ale třeba má Elli pravdu, třeba je opravdu potřeba posunout se dál. Jasně, vinu za svoje blbosti nesmaže, ale bylo by fajn začít konečně zase žít. Je to zločin, že to chce? Přes obličej mu přeběhne nepatrný stín, jenž naznačuje jeho vnitřní dilema, které ho asi ani na chvilku neopouští, ale nakonec aby zaměstnal ruce, se natáhne po krabičce. Samozřejmě ji nechá vedle sebe a zapálí si cigáro, nejspíš chce své myšlenky nechat odplout společně s dýmem. Moc velký efekt to ale nemá, možná jen to, že se mírně usmívá, když se mu zdá, že hladina nikotinu byla úspěšně doplněna. Svým výrazem dáví jasně najevo, jak se cítí. Totiž podivně v klidu, jako už dlouho ne.
Elli
+Na co teď myslíš...+ Zazní mu v hlavě jeho hlas jako ozvěna, když se konečně přestane smát a chvíli je prostě jen ticho. Lucas nemarní moc času a po chvilce už je zase cítit nikotin ve vzduchu, ale on sám teď najednou moc chuť nemá...Trhne k němu hlavou v lehce nechápavém pohledu, ale jen co ho přinutí malinko se zamýšlet, okolní vzduch nějak podivně ztěžkne. Jo, na co vlastně myslí? Začíná mít problém. Obrovský problém... problém, který si jeho hlava až doteď odmítala připouštět. Zvážní, smích v očích pohasne a nakonec se posadí, ale oči upírá někam k oknu. "Na nic... na tebe?" Zkusí po chvíli opatrně. Pokrčí rameny a nahmátne medvěda, aby mu začal podvědomě mačkat packu. Těkne k Lucasovi pohledem, ale pak oči upře zase někam jinam.
"Když jsem s tebou, zapomínám na všechno ostatní..." Zašeptá po chvíli a Lucas ani netuší, jak moc velká pravda to je. +A to bych neměl...+ „Doplní si v duchu. Ne, není to k ní fér, ani trochu. Říkala mu, že ho miluje. Tvrdil ji, že ji zklame a ona slibovala, že se nenechá. Byla kvůli němu ochotná přehlížet, když se otáčel za někým třetím, a především... udělal jí dítě... a teď? Co teď? A co má dělat, když si srdce nedá poroučet? Možná to vyřeší Lucas... Vykopne ho odsud a bude po ptákách. Doslova…
Lucas
Myslel si, že to bude jen otázka do větru, ale zarazí se, když zahlédne tvář Elliho, jak moc se změnila. Je možné, že by se on sám tvářil podobně, kdyby se ho na to zeptal. Mírně stáhne obočí, když si jej prohlíží, něco se mu na tom výrazu nelíbí, něco je špatně. Posadí se naproti němu s cigaretou v ruce a nepatrně pozvedne obočí. "Proč mám takový pocit, že mi lžeš?" Zamračí se, myslel si, že tohle už mají za sebou. Je mu jedno, co za tím stojí, ale asi už by to i rád věděl, nelíbí se mu ten jeho výraz, trochu ho to děsí.
"Zapomínáš na všechno ostatní ale?" Zeptá se ještě jednou, protože, i když to ,,ale“ nevyslovil je jasné, že tam ještě něco dalšího mělo být. Uvědomí si záhy, že se to tady z něj tahá, což rozhodně není jeho styl, zavrtí hlavou, když si to uvědomí. Neměl by se ptát, je to přece jen zábava, mělo by mu to být jedno.
"Sorry, nic jsem neřekl." Rozhodí rukama v obraném gestu a zase se natáhne do postele. Nějak si nemůže uvědomit, kdy mu na tom, co se mu honí hlavou, začalo záležet. Potáhne si krátce s cigára, aby zaměstnal ostatní smysly a vlastně i ruce, které najednou neví, co dělat.
"Já nic vědět nepotřebuju." Prohodí nakonec naprosto vážně, aby ho ujistil, že pokud nechce, nemusí nic dál říkat, ani vysvětlovat. Teď jsou tu jen oni dva a na ničem jiném ani nikom už nezáleží. Jednou tahle zábava skončí, Lucas své věci dodrží a oni se už v životě neuvidí. Tak to bylo vždycky a musí si zase uvědomit, že tak to bude i tentokrát.
Elli
Lže??? Vytřeští na něj oči plné dětského nepochopení. Jestli něco neumí, tak je to lhaní. Vyhýbání se, utíkání, okliky a výmluvy, to všechno ano, ale lhaní? Zavrtí hlavou na znamení, že nelže a trochu na posteli couvne dozadu, když se Lucas posadí. Najednou je taky tak vážný. "Nelžu, vážně." Pípne.
"Bylo to tak, než ses zeptal." Pípá dál a pak přikryje oči dlouhými řasami. Žmoulá teď medvěda o sto šest. Na ten dotaz ale k němu zase provinile zvedne oči. Lucas najednou zařadí zpátečku a znovu mu potvrdí, co říkal na začátku jejich vztahu - vztahu??? - a totiž, že je mu jedno, koho má doma a co kdy jindy dělá. Znovu ho sleduje s dalším zmatením v očích a panika uvnitř jeho hlavy narůstá. Je lepší mlčet? Nebo ne? Říct pravdu? A bude se o ni starat? A co když ano a vážně ho vyhodí? A co když ano, nevyhodí a ...a...? A co si vlastně přeje? Přeje si, aby ho nevyhodil a... o bože! Zoufale protočí oči v sloup a odloudá se na růžek postele, kde si obejme kolena pažemi a upře oči někam do prostoru pokoje.
"Nastěhoval jsem si do domu holku, co se na ostrově objevila náhodou. Potřebovala pomoc, neměla kam jít a já… měl doma místo. Podařilo se mi jí po týdnu udělat dítě..." Začne z ničeho nic a hned na to zavře oči, protože teď se může dít cokoliv. Znělo to asi hrozně divně, nezodpovědně, ale když si před očima vybaví, jak se o něj celou dobu starala, byla mu vděčná… vlastně k sobě vážně něco cítili, ale nebyla to ta pravá láska. Nikdy na ni už nezapomene a nikdy by ji nenechal bez pomoci, ale jeden pro druhého nejsou. Jenže to dítě se narodí a bude jich obou.
Lucas
Ohlédne se na něj jen krátce a znovu si jej prohlédne od hlavy až k patě. Jasně, že mu věří, že to tak bylo, ale něco je jinak od té chvíle, kdy se zeptal. Schválně se na něj nedívá a hledí do stropu, aby mu dal čas a příležitost říct cokoliv. Najednou mu dojde, co všechno by se mohl dozvědět, přemýšlí nad tím, jak by si připadal, kdyby mu řekl, že někoho má, že jich má víc. Ne, není mu ta představa ani trochu příjemná. Jenže by s tím nic nenadělal. On sám se nikdy neohlížel, proč by měl Elli? Mírně stáhne obočí, dnes už poněkolikáté, když si uvědomí, že je mu jedno, co to Elli řekne. Je mu jedno kolik tvorů na něj čeká, hlavní je, že ho teď má sobecky jen a jen pro sebe. To je to jediné, co se počítá. Prostě ho chce se vším všudy. Otočí se znovu k němu, aby mu řekl, že na tom vlastně vůbec nezáleží, když v tom z něj začne lézt pravda. Zůstane překvapeně hledět na jeho záda, sedí tam jak hromádka naštěstí. Je tak strašně k sežrání. Upřímně se rozesměje, přesune se k jeho zádům a vezme si jej do náruče, je mu jedno jestli i s medvědem nebo bez něj. "A to je to, co tě trápí, troubo?" Zeptá se ho pobaveně, prohrábne mu vlasy a směje se dál.
"Víš, co všechno toho špunta můžeš naučit?" Optá se stále s úsměvem na tváři. Je jasné, že je mu to úplně jedno, i kdyby měl vlastní školku.
Elli
Smích... slyší jeho smích? Nastaví ucho, aby zjistil, jestli je to zoufalý smích, posměvačný smích nebo jaký vlastně smích, ale zdá se naprosto upřímný a odzbrojující. Matrace se zhoupne a najednou se ocitne u Lucase v náručí. V jedné dlani svírá medvědí packu, v druhé - no vlastně taky medvědí packu jen tu opravdovou. Zvedne k němu zmatené oči a hledá v jeho tváři, co se z toho vyklube, ale nic tam není, jen upřímnost, náklonnost... "Ale..." Hlesne a zase na něj chvíli hledí, než oči opět sklopí.
"To není všechno..." Musí mu to říct celé. Aby měl klid.
"Nabídl jsem jí bydlení, protože jsem tam zůstal sám a ona neměla kam. Začali jsme spolu spát a tak a pak přišla s tím, že je těhotná... a někdy mezi tím se z toho stalo Miluju tě a mě nezklameš a..." Mluví tiše a s pauzami.
"Chvíli jsem si myslel, že asi ano, protože jsem nikoho dalšího neměl a nikoho jako ji vlastně nepoznal... pak to ale začalo být... no prostě to není ono a já teď po pravdě nevím, kudy z toho ven. Chápeš? Nepochopí to... já si připíšu další heartbreak a kdo ví, co se bude dít pak a kam s mým dítětem půjde." Zdá se, že stavidla se zvedla. Má najednou hroznou potřebu všechno mu vysvětlovat. Lucas ho nemůže zachraňovat, ale komu jinému by měl svůj strach sdělit? A vůbec… takhle reagovat přece neměl. Jak by teď bez něj mohl dál existovat?
Lucas
Drží ho v náruči a najednou má pocit, že ho musí chránit. Nerozumí sobě, nerozumí tomu, co se kolem něj děje, ale je přesvědčený, že se něco uvnitř něj zlomilo a může za to ta hromádka neštěstí, kterou svírá v náručí. Proč se tolik bál mu to říct? Měl strach, že ho vyhodí? nebo měl strach, že mu to nebude vadit? Ne, to je asi nesmysl. Vyslechne si to celé a jen pokrčí rameny. "Záleží na tobě, co chceš Elli. Já jsem tady a nikam se nechystám." Prohodí jako první a opatrně. Byl by nerad, kdyby se mu v náručí rozsypal. Nakonec se i s ním, aniž by ho pustil samozřejmě, položí na postel a zády se opře o stěnu za ní.
"Neporadím ti, co dělat, ale vyhýbat se tomu taky nemůžeš." Je fakt, že to říká zrovna ten, který se všem komplikacím a závazkům vždycky vyhýbal.
"Tady můžeš zůstat, kdy chceš. Klíče máš ne?" Nadhodí. Už si samozřejmě všiml, že mu jedny chybí, ale je mu to jedno, stejně by je mu dřív nebo později dal. Málem tím uvědoměním znovu vyděsí sám sebe.
"Takže ty budeš fotřík jo?" Trochu si do něj rýpne, i když si není úplně jistý jestli může. Zkusil to na odlehčení atmosféry. Ta představa v něm vyvolá další úsměv. Děti mají jednu velkou výhodu, člověk s nimi může beztrestně blbnout. Hlavou se mu mihne představa malé kopie Elliho a má co dělat, aby se upřímně nerozesmál.
Elli
Všechno, co Lucas říká je úplně obrácené vzhůru nohama, než co by sám čekal. Než jak sám sebe viní... Zírá zaraženě před sebe, ale vůbec se nebrání, když se Lucas i s ním v objetí začne přesouvat tak, že skončí zase vleže, tisknouc se k jeho hrudi a s hlavou opřenou o jeho prsa. Medvěd je v tuto chvíli zapomenut, protože svou volnou paží objímá Lucasovo pevné tělo. +Je to na tobě, co chceš...+ Nabídka přebývání... trochu rozpačitě se zavrtí a plaše pousměje, když dojde na to, že klíče si dávno přivlastnil, i když to Lucas vidět nemůže a nepatrně přikývne. "Díky... kdybys tady někoho měl, tak dej nějakou visačku na dveře. Třeba souložím, vrať se za dvě hodiny, nebo tak něco..." Broukne tiše. A s tím jak to Lucas vysvětlí, mu dojde ten neodvratitelný fakt.
"Jo, už docela brzo. Netuším, co budu dělat. Jestli někdo neví, jak se chová otec, tak já..." Řekne a ani tím tak nemyslí svou vlastní povahu, kterou sám moc nevnímá, jako spíš ten fakt, že jeho otec rozhodně nebyl žádný vzor, ze kterého by si měl brát příklad o tom, jak se vychovávají děti. Uvědomí si, že z toho má hrozný strach. Sevře ho o poznání pevněji. Luca se teď stal majákem v bouři jeho života a on se jenom modlí, aby to nedopadlo stejně jako vždycky. Aby mu třeba zůstal. Jakkoliv… i kdyby ho mohl vidět jenom občas.
Lucas
Klidně ho objímá paží a vlastně už se dál ani nepohne. Cigaretu už típl do popelníku vedle postele. Je mu ho i trochu líto, vypadá najednou tak zranitelně a nejistě, bere si za to i svůj podíl viny, že ho víceméně donutil vyklopit to narovinu. Asi to měl nechat na později nebo to neřešit vůbec. Kdo je, aby se mu takto vrtal v soukromí. On sám by kde koho, kdo by se zeptal na minulosti, asi zmlátil do bezvědomí. "To neřeš." Prohodí jen ledabyle ohledně debaty na téma visačky na dveřích, to je to poslední, co ho teď zajímá. Usměje se nepatrně, když vidí jeho nejistotu ohledně nastávající situace a jen mávne druhou rukou, kterou má klidě položenou vedle sebe.
"Nelam si s tím hlavu, to se vyvrbí, až s tím jak se narodí. Věř mi, pořád je to tvá krev." Ujistí ho s naprostým klidem, moc dobře si vzpomíná na nové příchozí do sirotčince, hlavně na jednoho, kterého by mohl považovat za bratra. Jasně, není to to samé ale, když to zvládl svým způsobem on, nepochybuje o tom, že u Elliho to bude stejné. Nepatrně ho znervózňuje, jak se k němu tiskne.
"Bude to v pohodě, možná se pár dní nevyspíš, ale pak to bude skvělý. Vážně si to myslím." Nikdy mu tyhle věci moc nešli, ale Snaží se ho přivést na trochu jiné myšlenky, těžko říct, jestli to bude mít efekt nebo ne.
Elli
Nemá to řešit? A to se stalo kdy? Kolik je to dní, co se tady míjel ve dveřích s nějakou holkou a... sleduje očima to mávnutí jeho dlaně a po opakovaném Lucasově ujištění, že všechno se nějak poddá si pro sebe v duchu přikývne a konečně to malinko pustí z hlavy. Zdá se mu až neuvěřitelné, jak to vzal, to že ho tady ještě navrch konejší jako by si to snad zasloužil... nemůže přijít na kloub tomu, proč, ale... chce to vědět? Hlavně, když to tak je. Koutky rtů se mu malinko zvednou vzhůru. Nakonec zakloní hlavu tak, aby na něj viděl a volnou dlaň zvedne k jeho tváři. Konečky prstů mu přejede po strništi na bradě a pohled v jeho očích je skoro... no... opravdu zahleděný. "Na co myslíš ty, když jsi se mnou?" Oplatí mu otázku, kterou před chvílí Lucas rozpoutal v jeho mysli doslova bouři a přemýšlí, jestli to bude šach mat nebo se z toho nějak vykroutí nebo mu třeba taky neřekne vůbec nic překvapivého. Zase se uvelebí pod jeho paží a vrátí ruku kolem jeho těla, aby mu palcem přejížděl po kůži sem a tam. Začnou se mu malinko už opravdu klížit oči. Strašně rád by znal odpověď, ale není si jistý, jestli k ní dojde bdělý... pokud mu zas něčím nevyrazí dech jako tím medvědem.
Lucas
Mírně se protáhne v zádech, začíná už trochu cítit únavu po tom všem, co se za dnešní den událo. Je toho asi moc, ale ne že by mu některé věci vadily. V hlavě si stále přemítá, co všechno s ním ten kluk dokáže udělat a jak se v jeho přítomnosti cítí. Uvědomuje si, že je možná až moc uvolněný a v pohodě, což u něj posledních pár let nebylo příliš zvykem. Jak kdyby si nemohl zvyknout, že je něco v naprostém pořádku a má se dobře. On by přece neměl, jeho život má být trest. Dorazí ho ovšem jeho otázka. +Na co vlastně myslím?+ Proběhne mu hlavou a ještě dlouhou dobu panuje ticho, které nakonec přece jen utne jeho hluboký a mírně chraplavý hlas. "Na to, že tě potřebuju u sebe, abych neblbnul." Vypadne z něj nakonec upřímně a bez vytáček. No co nakonec na drsňáka si může hrát kdykoliv jindy. Měl vymyšlených několik lží, kterými by mohl jeho zájem velmi rychle utnout a vrátit se zpátky do starých kolejí, jenže nechce. Taky se tak trochu snaží odčinit své vyptávání, kterého trochu lituje. Na druhou stranu je rád, že už nejspíš nenarazí na žádné dusno, což je vzhledem k jeho závislosti jen pozitivní. Sám si ale uvnitř musí přiznat, že by si už nedokázal představit, neposlouchat ty jeho nápady. Samozřejmě nahlas to z něj nikdo nedostane, ne teď.
Elli
A zase to dokázal. Zase ho přiměl doširoka otevřít oči, takže je má zase jako dva tenisáky bez ohledu na to, že už je asi tak čtvrtá ranní... že mají za sebou divoký sex i kde jaké poskakování a taky výlet na pobřeží... Zvedne hlavu z jeho hrudi a pomalu ji natočí proti jeho obličeji, oči upře do těch jeho a zírá na něj jako na zjevení. "Lucasi..." Vydechne po chvíli tiše, pohled mu změkne na velmi něžný a klesne tváří zpět, aby se otřel o jeho hrudník jako kocourek. Těžce se nadechne. S takovými větami se jeho závislost na něm potvrdí a začne prohlubovat... tím si je jistý. Opět ho políbí na hrudník a pak si přeleze téměř na něj, takže teď jeho tělo objímá oběma rukama, tvář tisknouc někam pod jeho bradu a vnímajíc, jak mu buší srdce proti tomu jeho. Mlčí, nic na to neříká, ale jeho podvědomí reaguje samo, když se s ním mazlí, tiše si povzdechuje a nakonec tak jak je jednoduše usne. Tohle je život, jaký potřebuje on sám. Život, který mu Gigi nikdy nedovede dát, jakkoliv to bylo smutné a nefér. Možná by ho ani neměl mít, když mají mít spolu dítě, ale on o to nechce přijít. Už si užil svoje, není i pro něj čas na něco lepšího? Mohl by…
Lucas
Periferně vidí, jak na něj kouká, ten pohled. No asi by byl za něj schopný i vraždit. Ani neví, kde v něm zase berou podobné sklony, ale formují se tak nějak automaticky a on je neumí odehnat. +K sakru, co to se mnou je?+ Pomyslí si nad svými myšlenkami a pousměje se, jen trošku. Zaslechne svoje jméno a už už by se chtě zeptat co se děje. Shlédne na něj tedy podruhé a prohlíží si jeho tvář, jež už tiše oddechuje. To, že ho má skoro místo deky, ho vůbec nepřekvapí, spíš opět pobaví. Přes to všechno se ale mírně nadzvedne a přetáhne přes ně oba deku, aby byly v teple i později, kdy je v bytě celkem zima. Topení tady bohužel funguje, jak má náladu, takže většinou skoro vůbec. Sám ještě pár minut hledí do stropu, zapálí si poslední cigáro. Vychutná si jej o hodně víc, než to předchozí s pohledem upřeným na Elliho zápěstí s náramkem a tiše si povzdechne. "Promiň Kate." Šeptne do ticha, jakoby se jí omlouval a dosáhl, tak svého odpuštění. Nakonec jen típne cigaretu, políbí Elliho do vlasů a sám se ponoří do bezesného spánku, kdy ho nic netrápí.
Žádné komentáře:
Okomentovat