(Aquiho dům)
Toshiya, Zyean, Aki, Kamijo, J, Shinya
Každému z kluků na farmě se myšlenky na odchod proháněly hlavou v jiném rozpoložení. Někteří dost převrátili svůj dosavadní pohled na možné trávení volného času a někteří už teď pomalu brečeli, že budou muset zpátky do města. Shinya by se tu nejspíš přivázal někde ke sloupu, jen aby odtud nemusel. Jediný důvod jeho návratu byl vlastně jen Yoshiki. Stačilo si jen všechno vyříkat a on od té doby zářil jako sluníčko. Dokonce měl i v plánu se Seny na pár věcí vyptat. Vypadalo to totiž, že už i on k nim tak nějak patří. No tak, přece je se Zyeanem vidí, to nejde přehlédnout. Ani na vteřinu by ho nenapadlo, že by mohl mít třeba moc růžové brýle v závislosti na jeho vlastní zamilovanosti. Tiše si pobrukuje, zatímco češe Die vlasy a u toho vypadá nadmíru spokojeně. "Měl by sis je nechat pořádně narůst, hrozně by ti to slušelo." Stíhá mu u toho ještě švitořit, i když tak trochu nestíhají. Asi za hodinu mají vyrážet na večírek k Aquimu, kam se všichni hrozně těší a taky se strojí, jak kdyby to byla události století. Dokonce viděl i Akiho, jak si natahuje čistě bílou košili.
"Už se nemůžu dočkat, kde je Totchi?" Ptá se a rozhlíží kolem. Nikdo kromě Kamija, který už je v podstatě připraven tu s nimi není. Kami líně zvedne oči k Shinovi, celou dobu totiž pozoroval Die a jeho prameny, jak Andílkovi protékají mezi prsty. Nemůže si pomoct, aby to nedělal.
"Ukaž, běž ho najít nebo učitele a já to dodělám." Vstane, vezme kartáč a pokračuje v Shinově práci.
"Nechal jsem ho jenom proto, že od něj nic nehrozí. Ty potřebuješ úplně jinou starost." Nakloní se přes jeho rameno a dlaní už sjíždí do jeho klína. Ne, asi to nevydrží ani dnes. Shin se na chodbě střetne s Akim, který tady pobíhá z rozepnutou košilí i kalhotami a taky pěkně rozcuchaný. Očividně mu to vrásky nedělá. Málem se se Shinem srazí a Aki ho chytne za ramena, aby neupadl.
"Moc ti to sluší Andílku, ale zrovna pospíchám." Bez váhání ho líbne do vlasů a letí do kuchyně. Od rána ještě nic nejedl a jeho žaludek to vůbec nezvládá. Shin se Akiho chování jen tiše zasměje a jde rovnou k Yoshikimu. Zaťuká a vejde. Stejně už v jeho pokojíčku má všechny svoje věci.
"Jak to jde?" Houkne slabě do nitra. Aki mezitím ramenem posune dveře do kuchyně, aby se mohl protáhnout a je v tu chvíli rád, že nic drahého v rukách nedrží. V kuchyni není totiž nikdo jiný, než jeho otec s Toshiyou a to co předvádí. No aspoň jsou oblečení.
"To vážně nestačí v rodině jeden s úchylkou?" Odtuší první a je jasné, že neví, co k tomu říct. Pak si uvědomí, že ta jeho tak nějak vymizela.
"No ale to neznamená, žes to musel dohnat a ještě s ním." Ukáže na Toshyiu, který Sugizovy boky vlastně nepustil, jen se tím svým opírá o linku. Samozřejmě, že by o ni radši opíral Sugiza, ale to by tu Aki nesměl zaclánět.
"Budu tě týrat i po odjezdu všech ostatních, těší š se? Minimálně každý víkend." Ozve se jeho ledový hlas společně s blýsknutím v očích. Je vidět, že si to užívá, i když ho asi Su nakonec zkrotí a on bude hodný.
"Tati, tohle přece nejde." Rozhodí rukama Aki, ale než stihne někdo něco říct, radši vypadne. Potřebuje za Boogiem, tohle sám nedá. Jakž takže se poupraví, než ho najde už venku.
"Boo-chan. Já z toho budu mít smrt." Obejme ho a je mu jedno, jestli bude mít pomačkanou košili, kterou si ani neráčil dopnout.
"Moje macecha je Toshiya. To je na sebevraždu." Vydechne vyděšeně. J, který jde zrovna kolem, vyprskne smíchy.
"Tak tos vyhrál kamaráde. Ale slibuju, že ti proti němu pomůžu, v tomhle bych bráchu nenechal." +Dokud tady budu.+ Mávne na ně rukou, než se odebere za Manym. Sám už je oblečený, na sobě nemá nic extra, ale aspoň čisté triko si vzal. Pro něj byly přípravy na večírek dost za trest. Chtěl Aquimu pomoct, ale sluhů měl dost a stejně by se tam od něj asi musel držet dál. Byl z toho chvíli mrzutý, ale přešlo ho to, když si vzpomněl na pokračování v chatě. Dokonalé. Je pravda, že od té doby stihli jen jedno malé zdržení, ale dneska by si to mohli vynahradit. Obrovský barák a spousta času. Hned má lepší náladu. Aki se konečně přestane litovat, odtáhne se na délku paží, aby si Boogeho prohlédl a hned se mu na tváři objeví úsměv.
"Páni, kde se tu něco tak krásného bere?" Neváhání na vteřinu, než ho přitiskne k sobě a políbí.
"Máme ještě dvacet minut a stodola je kousek." Láká ho a možná jsou tu sice praví, ale nakonec přijdou poslední. No nevadí. Toshiya ještě chvíli pozoruje Sugiza v kuchyni.
"Vypadalo to, že měl vyloženě radost." Snaží se tvářit nepříjemně jako vždycky, ale koutky mu cukají. Dneska asi nikdo z nich nechce řešit, co bude za pár dní. Posune se za Sugizova zády, když zrovna uklízí věci od snídaně a odloží si hlavu na jeho rameno.
"Budeme potřebovat spoustu zamykacích dveří. Máš co dělat." Provokuje ho svými slovy a boky se pohne proti pevnému pozadí. Shin popohání Yoshiho, aby nebyli poslední, a vlastně skoro jsou. Chybí už jen Zyean se Senou.
"Oni to nestihnou." Strachuje se Shinya jako vždycky.
"To víš, že stihnou, jen je na tom koštěti asi víc práce, než se původně myslelo." Tak nějak se rozkřiklo, že na tuhle akci si Zyeho do parády vezme Sena a všichni jsou zvědaví, jak do dopadne. Ani i Kamijo, i když by to nahlas nepřiznal a proto rýpe.
"Náhodou Zye nic takového nepotřebuje a když, tak to bude jen třešnička na dortu." Bez mrknutí ho brání Aki a víc sevře pas Boogieho. Tak nějak se to vyvinulo, ani o tom pořádně nestihli mluvit, ale zlou krev snad necítí nikdo. U Toshiyi se to nepočítá, ten je otrávený vždycky.
Sugizo, Die, Yoshiki, Boogie, Aqui, Sena
"A jakou barvu by měly mít?" Broukne zdánlivě nezaujatě. Ta tmavá mu připadala nudná, pokud by měl mít hřívu, ale zářivá blond jako Kamijo, to asi taky nebylo ono nebo ano? Nakrčí čelo. Dokud chodí do školy zase tolik si vyskakovat nemůže a taky by to chtělo nové oblečení… Dneska se ale namaloval a hodně zvýraznil svoje už tak docela zvláštní oči. Neměl si zase tolik z čeho vybírat, ale dle jeho názoru mu slušela červená a měl cosi jako takové zvláštní tričko. Nic společenského si na farmu nebral a vlastně doma ani neměl, ale to asi nebude jediný. Pokrčí rameny, když se ho Shin zeptá, kde je Toshiya.
"Kde asi?" Kdekoliv, kde je Sugizo. Od jisté doby to tak prostě bylo, ale na sebe si nakonec taky čas našli. Kdo ví, jak to bude po návratu domů? Dělalo mu to starosti, nechtěl o přítele přijít. Pro sebe se usměje, když Kamijo Shinyu vyhodí a začne se o něj starat sám.
"Já myslel, že tě ten pohled na nás vzrušuje, že si to užíváš a představuješ si pokračování." Provokuje Kamija, ale ten byl spíš žárlivý typ. Die se tiše zasměje jeho odpovědi a klidně ho nechá, aby se svou rukou pokračoval. Zas tak moc načesaný není a ještě je čas. Když se ozve zaklepání na dveře Yoshikiho pokoje, ten se roztržitě ohlédne a vypadá přistiženě a rozčarovaně.
"Vůbec ne." Řekne, zatímco se snaží nějak si učesat vlasy. Líčení už má na sobě taky, dneska se může vyřádit a Sena mu poradil nějaké typy, stejně jako si díky focení donesl nějaké oblečení a šperky a samozřejmě nemůže chybět ani ten parfém, co se Shinyovi tak líbil. Cosi jako průhledná košile je na jeho hrudi rozepnutá skoro až dolů, na víčkách se jemně lesknou modré stíny a dokonce si nalakoval i nehty. Není to výchovné, ve škole by zešíleli a na ulici asi taky, ale tady snad pro jednou mohl. Ohlédne se a usměje se na Shinyu, který vypadá dokonale jako vždy.
"Bylo by lepší, kdybych nemusel vynakládat žádné úsilí jako ty a vypadal tak od rána. Bohužel… nechci ti ale udělat ostudu." Řekne a otočí se zase k zrcadlu. Sugizo se zrovna opírá zády o linku, laškuje s Toshiyou a úsměv má od ucha k uchu, když do kuchyně vrazí jeho syn. Ten jeho výraz je roztomilý, ale chápe ho.
"Zkus se na to dívat jako na fakt, že je to to samé jako když tě potkám s Boogiem." Pokouší se mu nadhodit, ale… pořád byli otec a syn a on na to sem tam zapomínal. Stejně to nedovede začít brát vážně. On má na sobě poměrně elegantní boty, ale volné černé kalhoty z jemného materiálu a delší splývavější košili, která je však také poloprůhledná a hodně rozepnutá. Ukazuje tak hodně z jeho tetování. Linky na oči dovede nosit dokonce i on a dneska toho využil. Vytáhne obočí nahoru, když mu Aki vyčte, že si prohodili úchylky, ale pořád je mistrem zenu. Toshiya se vloží do jejich řeči a je to samozřejmě další popichování, ale než se Sugizo nadechne, aby něco řekl, je Aki pryč a on Toshiyu plácne dlaní do prsou. Podle něj bude jeho syn mít co dělat, aby se věnoval Boogiemu a ten tu nejspíš bude taky. Všechno se srovná. Nedělá mu to starosti. Ostatně jako skoro nic, kromě faktu, že by jeho synové nezůstali v Japonsku. Začne uklízet nádobí, ale záhy na svém pozadí ucítí Toshiyovo tělo.
"Zamykacích? A proč?" Přece jsou schopni se nějak domluvit. Nikdy nezamykal?! Boogie je hotový snad jako první a taky jako jediný stojí venku před farmou a čeká na ostatní, aby společně nastoupili do aut a odjeli. Dům je na jezeře vidět, ale zrovna blízko to taky není, aby tam šli pěšky. Ohlédne se, když za sebou uslyší Akiho hlas a ten mu vletí skoro do náruče. Vypadá vážně ustaraně, ale když mu Aki řekne, o co jde, musí se rozesmát.
"Ale to jsi přece věděl, ne?" Řekne mu a začervená se, když mu Aki okamžitě složí ten kompliment. Zahrne si vlasy za ucho a sklopí oči. Ani on tady nemá kdo ví co extra, ale zkusil si trochu zvýraznit oči, rozpustil si svoje dlouhé vlasy a… to bylo vlastně všechno.
"Ty máš košili." Všimne si taky, ale jde okolo nich J a zrovna Akimu slibuje, že se proti Toshyovi spřáhnou. Boo se pořád pobaveně zubí. J je z nich nervózní možná nejvíc, když jde o teď už nejspíš jeho kluka, ke komu jdou, ale navenek tak nevypadá.
"To nééé." Broukne Boo stydlivě, když ho Aki tahá do soukromí.
"Budeme cítit a ušpiníme se." Každý by to poznal! Nakonec se k nim připojí alespoň Shinya s Yoshikim a Kamijo s Die. Zrovna je řeč o Zyeanovi, kterého tady nikdo neviděl. Kamijo si rýpne a Aki nečekaně ostře nasadí obranu. Boo je tím překvapený. Neměl vyjet spíš on sám? Senovo auto se ale přece jenom objeví a vystupují z něj oba dva. Sena vypadá senzačně jako vždycky, samozřejmě pro to udělal úplně všechno nešetřil na ničem, ale hlavní hvězdu dnes udělal ze Zyeana, kterého taky decentně nalíčil a navlékl do krásných věcí v převážně bílé barvě. Když to Yoshiki vidí, má pocit, že dá výpověď, ale jen tiše polkne.
"Tak jedeme." Hlesne. Řídit bude Sena, on a Sugizo. Do tří aut se vejdou.
"Kdo chce k nám?!" Volá Sena a mává. Aqui mezitím dokončuje všechny přípravy. Ani on nešetřil, i když nechce kluky dostat do rozpaků. Má hodně pomocníků, takže je všechno perfektní a včas, ale… nejde o zámeckou slavnost. Chce ohromit mladé kluky, takže hodně dobrého jídla a pití, méně dekorací a nachystané bazény, sauny, promítací sály a v neposlední řadě ložnice. Moc dobře ví, po čem tady každý touží a on jim může zařídit noc snů. Každému z nich. Nachystal každou klukovskou zábavu, která ho jenom napadla a kterou třeba nemají doma a teď… zkontroluje svůj vzhled v zrcadle. Rudé rty, černé linky a krajky, co nejvíc sexy. Dělá to schválně a provokuje. Snad to splní účel. Auta tu budou co nevidět a on stojí v hale před obrovskou vázou květin a čeká, aby je tu uvítal.
Toshiya, Zyean, Aki, Kamijo, J, Shinya
Shin se spokojeně pousměje, když Die jeho slova bere vážně. Asi ani neví, jak velkou radost mu udělal. "Klidně něco světlého, ať pořádně záříš. I červená by ti moc slušela." Není to zase tak jednoduché se rozhodnout, podle něj by Die slušelo úplně všechno. Celkově všichni dneska vypadají úplně jinak, mnohem výrazněji. Shinovi se to líbí, jako kdyby všichni mohli být konečně sami sebou. Tiše se zasměje s dlaní před rty, když Die prohlásí větu ohledně Toshiyi.
"Samozřejmě, všichni máme to svoje." Červená se u toho, ale v očích mu jiskří. Pak už je čas, aby se vzdálil a vystřídá ho Kamijo. Ten se naoko zamyslí a pak nakonec přikývne.
"Možná se mi líbilo vás pozorovat, to nepopírám, ale mnohem víc mě vzrušuje, když se tě můžu dotýkat. Mimochodem s tou barvou...Jsi lev, rozhodně bys měl zářit." Podpoří ho v jakémkoliv rozhodnutí, o tom není pochyb, ale nevynechá příležitost mu sdělit svůj vlastní názor. Shin má dneska hodně dobrou náladu a je to znát. Koutky mu cuknout, když vidí v jakém rozpoložení je Yoshiki. Je mu ho svým způsobem líto, sám nechápe, proč se tak tváří. Stoupne si proti němu, natáhne ruce a začne mu vlasy jen zlehka upravovat, podle něj to ale vůbec potřeba není.
"Já vidím něco jiného." Broukne tiše a očima těká od svých prstů na Yoshikiho rty.
"Vypadáš dokonale a já mám pocit, že se každou vteřinu rozteču na zem." Měl bych těch komplimentů mnohem víc, ale hlas se mu zadrhává v hrdle. Pak spustí ruce a Yo vypustí naprosto nádherná slova, díky kterým se nepřestane červenat nikdy. Jak to může říct, když ho viděl po ránu? Bez váhání ho obejme kolem pasu, když se k němu Yo otočí zády.
"Nemyslím si, že je na světě někdo, kdo by se za tebou neotočil." Pošeptá mu a pak si tiše povzdechne.
"Jsi první, na koho jsem kdy v životě žárlil. Hrozně moc." Asi neumí tak dobře mluvit, aby to vyjádřil, ale vždycky byl úplně klidný. Podobné emoce snad vůbec neznal, až s ním. Líbí se mu to. Aki by asi zůstal na svého otce zírat mnohem déle, ale zvládne jen na jeho prohlášení rozhodit rukama. To je přece něco úplně jiného no ne? Ne, nemá sílu o tom teď mluvit nebo zkoušet cokoliv vysvětlovat. Radši zmizí. Toshiya se královsky baví a jen pozvedne pravé obočí, když ho Su plácne.
"Aki měl s těmi úchylkami pravdu?" Okomentuje to po svém a po Sugizově otázce si jen povzdechne.
"A to jsem chtěl být jednou trochu empatický. Máš pravdu na co, mě nevadí, že mě někdo uvidí bez kalhot." Pokrčí rameny.
"Kdo ví, kde tě později budu chtít přepadnout." Z jeho hlasu je jasné, že to je právě teď a tady. Aki se venku nevěřícně podívá na Boogieho, jeslti se náhodou nepomátl. Samozřejmě si podvědomě všiml, jak se ti dva spolu chovají, ale...
"Možná tušil, ale neviděl. Děsí mě, jak se na sebe koukají." Tátovi by to přál, ale to si nemohl vybrat někoho jiného.
"Možná bych mu měl založit seznamku." Odtuší, ale je to spíš vtip, než aby to myslel vážně. Bude si muset zvykat, ale pro tátu...Co by neudělal. Nakonec by se taky mohlo stát, že by tu zůstal sám a to nechce. Ski shlédne na své oblečení a pak pokrčí rameny se svůdným úsměvem.
"Chtěl jsem udělat dojem. Na tebe. Funguje to?" Provokuje ho schválně a pak si povzdechne, když ho Boo odmítne.
"Bude tam J, horší to určitě nebude." Zkusí to ještě takhle, ale J už je zpátky a samozřejmě ho slyší.
"Já to slyšel." Upozorní ho.
"Možná bych si mohl půjčit Boogieho, aby ohodnotil můj parfém. Víš, pěkně zblízka." Nechce do toho Boogieho tahat, ale jako rýpnutí mu to přišlo skvělé.
"Zapomeň." Ozve se Aki během vteřiny. Pomalu je čas vyrazit a už jsou venku vlastně všichni. Zye se úplně necítí a poposedává na sedačce auta. Pohrává si u toho s kouskem papíru, ze kterého se nakonec stane kostka.
"Vím, jak vypadám, ale je těžké tomu věřit." Nechce, aby si Sena myslel, že si toho neváží, ale...Jak říct, že se mu líbilo, co viděl v zrcadle, jen na to není zvyklý?
"Díky moc." Řekne mu nakonec, než jen na chvíli vystoupí, aby se mohli do aut zase naskládat. Aki hned táhne Boogieho za Zyem a Senou.
"Musíš ho takto vzít do města a natočit mi to. Podle mě to bude mít úspěch." Snaží se Zyeho trochu podpořit a Zye se zazubí přes rameno.
"Mám trochu pocit, že mě vyměnili." Zasměje se.
"Vám to moc sluší." Odtuší tentokrát s jemným pousmáním. Chce, aby Boo věděl, že je mezi nimi všechno v pořádku, ať už se stane cokoliv. Toshiya se usadí automaticky k Sugizovi do auta a za nimi se nacpe J.
"Tohle si užijeme." Ozve se hrubší hlas a ušklíbne se. Přece něco Akimu slíbil, může začít hned. Kami a Die se nacpou do auta k Yoshikimu.
"Tohle bude stát za to." Dá Kami poprvé najevo, že se vážně těší a po jisté chvilce v pokoji...No řekněme, že lepší náladu už by mít nemohl. Cesta netrvá zase tak dlouho, i když to musí malinko objíždět a když auta zastaví, všichni se vyklopí ven. Zůstanou zírat na neskutečný dům, snad je J se tváří, že něco podobného vídá dnes a denně. +Ty jsi vážně dokonalá princezna, Aqui-chan.+ Pomyslí si vykolejeně, ale tváří se pořád stejně.
"Tak jdeme." Pobídne všechny, aby se pohnuli z místa a mohli se vydat směrem k hale.
"Nemůžeš říct, že to taky nemá svoje kouzlo." Prohodí Kamijo k Die a klidně mu nabídne rámě, aby dokonale zapadli do téhle třídy. Ano, přesně na takové úrovni bude jednou jejich život, o to se s radostí postará. Toshiya automaticky vezme Sugiza za ruku, když vykročí dovnitř a jen těžko skrývá nadšení.
"A ty dobrovolně žiješ na farmě." Neodpustí si rýpavou poznámku, ale snad poprvé v životě to nemyslí zle. Tak nějak si na ten život tam zvykl a nepřekáží mu, i když nadává pořád stejně. J se rozejde rovnou k Aquimu a i kdyby se stokrát chtěl ovládat, stejně si ho přitáhne k sobě.
"Pak, že nemáš talent. Vypadá to skvěle." Podpoří ho a pak se dlouze nadechne nosem, když ho očima sjede celého.
"Kde spíš?" Ne, bez toho by to prostě nešlo.
"Tam kam ty se jen tak nepodíváš. Je hostitel, bude tu muset s námi být celou dobu." Trochu škodolibě mu Aki kazí radost, když se s Boogiem přiblíží.
"A já si říkal, proč jsme si jako malý spolu nehráli na písečku. Je to skvělý." Pochválí mu to taky. Shin přišel o slova hned, jak překročil práh.
"To je kouzelný." Pípne a neví, kam koukat dřív. Nejradši by prozkoumal každou kytičku. Zye jdou se Senou jako poslední, ale na chvíli ho zdrží venku, když si ho za ruku přitáhne k sobě.
"Díky, za všechno, hlavně za tebe." Nechce to přehánět, nemá kdejaké plány, jen by rád, aby to Senu za chvíli nepřešlo.
"A teď vážně nemyslím oblečení." Uculí se, než využije toho, že jsou tu sami a nikdo je nebude pozorovat, aby ho mohl políbit.
Žádné komentáře:
Okomentovat