Yusuke, Inoran, Show, Kaz
Yusuke se tváří pobaveně, když vidí Hideho výraz. Začíná tomu pomalu přicházet na kloub a vůbec mu to nevadí. Dokud se bude tvářit podobné tuší, že je všechno v pořádku. Nějak to nekomentuje, ale jeho oči příjemně hřejí a to je vzhledem k jeho podstatě co říct. "Taky by ti nic neupadlo, kdyby ses tvářil aspoň na chvíli nadšeně. Ještě, že mám tak velké ego a neublíží mi to." Baví se na účet vlastně obou, ale je to jen popíchnutí, vrásky mu to nepřidá, i kdyby to šlo. Trochu nakrčí obočí a je vidět, že se mu ta představa nelíbí.
"Víš, že by mě to vážně mrzelo." Vsadí na upřímnosti, ale nechce ho do ničeho tlačit. Sám si svoje řekl, Hide ví na čem je a je to jen na něm, jak se rozhodne a jak budou pokračovat. Hide má roztomilý výraz, když je po jejich drobné chvilce a Yusuke by se nejradši poplácal po rameni. Tohle se mu povedlo a rozhodně to není naposledy, co to vyzkouší. Když ho Hide pohladí a než zmizí v přechodu mezi časem a prostorem, přivře spokojeně víčka vinou jeho pohlazení. Je vidět, že je mu to příjemné a moc to nezná. Mohl by to Hide dělat klidně častěji, nebránil by se. Jakmile se ocitnou kousek do lesa, Yusuke jen protočí očima. Pomyslí si něco o tom, že taky mohli chvíli počkat, ale nakonec jen pokrčí rameny.
"Snad budou ještě pořád všichni." Trochu ho trýzní představa, že šli lesem sami, ale byla to jejich volba a stejně tudy museli projít. Pousměje se nad Hideho odmítáním, ale je vidět, že on si to užije. Nakloní se k jeho oušku, když je taky na hřbetě a otře se o něj rty.
"Já nevím, mě se to dost zamlouvá, když jsi taky blízko." Sevře ho na krátkou chvíli paží kolem pasu a přitiskne víc k sobě.
"Pořád mi to přišlo málo." Podle něj se mohli klidně ještě zdržet a teď si to užívá aspoň trochu jinak. Hřebec jde pod jeho vedením jako beránek a podle něj není důvod se jízdy bát. Zamíří po pěšině skrze stromy a ani se moc nerozhlíží. Jen málo co by si zkusilo protnout temnotu, kterou vyvolává jeho osobnost.
"Mohli bychom to vzít přes nějaké jezírko tady. Klidně bych si to ještě chvíli prodloužil." Je vidět, že to myslí vážně a pak si povzdechne.
"Já vím, není čas." Odloží si skoro znuděně bradu na Hideho rameno a je vidět, že se momentálně nudí.
"Ale po cestě..." Blýskne se mu v očích a dlaní prozkoumá Hideho břicho i stehno a pak míří od kolene zase výš s úmyslem mu sáhnout do klína. Pořád ho to dráždí.
Show je vlastně rád, že nemusí nic vysvětlovat. Občas to s ním bylo vážně složité, a sice ho dost osob dokázalo zaujmout na první pohled, těžko se však někdo dostával hlouběji. Proč taky? Měl rád svá tajemství a nerad se o ně dělil. Kdyby někoho bral s sebou...S tím, jak moc cestuje, to vlastně bylo složité a málokomu se to chtělo podstupovat. Proto se za nějaký čas obrnil a nenechal k sobě nikoho přijít příliš blízko. To platilo i tentokrát. Užívá si momentální pohodlí Hakueiovi náruče a ani na vteřinu mu to nepřijde sobecké, i když je. No co Hakuei ho klidně mohl odmítnout. Uvědomí si, že se pořádně nadechne, až ve chvíli kdy jsou z lesa pryč. Podívá se Hakueiovi do očí a pak se upřímně usměje.
"Díky, bylo to příjemné." V očích se mu zablýskne, než sleze opatrně z vozu a protáhne se. Nakonec se bude ještě těšit na zem, až se natáhne a prospí se. Inoranovi se taky dost uleví, když konečně opustí les a cítí, jak z něj všechno špatně vyprchá. Trochu úlevně svěsí ramena a dokonce se mu na tváři objeví úsměv. Odstrojí koně a dá mu potřebnou volnost, aby se mohl pořádně napást, stejně tady budou nocovat, tak proč by ho měl držet svázaného. Kůň je naučený a jen tak neodběhne. Inoran si krátce přidřepne k Yumetovi a na pohladí ho. +Bylo to náročné pro všechny. A díky tobě jsme byli venku brzo.+ Dá mu klidně ty největší zásluhy a pak se zvedne a jde pro trochu dřeva, aby si mohli udělat něco k jídlu. Očima těká k Hakueiovi. Je čas, aby vytvořil amulety a tak když se v malém kotlíku vaří polívka, rozbaluje svou brašnu a začne pořádně tvořit. Je do toho zabraný a pod rukama mu vznikají jednoduché, přesto však sympatické ozdůbky na krk. Je u toho trochu mimo a nechává svou mysl látat mezi stromy a u do toho vzdává pocty dobrý kami.
"Jen, aby ho s tím neposlali do háje." Decentně si odkašle Show, ale uslyší ho tak možná Yumeto. Pozoruje po očku Hakueie a svým způsobem je mu líto, že nemá zatím úspěch. A ne, vůbec nesjíždí očima jeho postavu a hlavně zadek. Na ten se vážně hezky kouká.
Teru je roztomilý, jak je pořád vyvedený z míry a Kaz toho rozhodně nehodlá nechávat. Jen ať se ještě chvíli červená, on si to rozhodně užije.
"Já bych mohl úplně všechno." Zavlní obočím.
"Záleží taky na tom, co bys chtěl ty." Uculí se a mrkne na něj, když už ho má v náruči. Pouštět se mu Teru vůbec nechce a taky chvíli nemusí. Naštěstí se ani necuká a tak se mu jde velmi dobře.
"Ne? A jeden by řekl, že mu budeš chtít aspoň trochu udělat radost, když se o tebe stará. Já na svůj zadek byl doteď celkem pyšnej." Naoko se urazí, ale dlouho mu to nevydrží. Vypadá to, že se vůbec nerozhlíží kolem, jak kdyby jim tu nic nehrozilo, pravdou však je, že má uši jak radary a nos taky, kdyby se mu cokoliv nepozdávalo, hned to otočí na opačnou stranu a případně bude Teru bránit. Když už leží v trávě u bobulí, přemýšlí nad tím, co mu Teru řekl.
"Kde kdo by se na ně vykašlal, ale ty ne. Ani netuší, co pro ně obětuješ a pro ty ostatní taky." Myslí tím samozřejmě zbytek obyvatel na planetě. Sám ví, že by měl jít s nimi, ale...Jemu to všechno bylo vždycky jedno, hlavně jakékoliv povinnosti a proto je tady a ne poblíž území jeho rodu, o které by se měl starat, když...+Poradí si i bez tebe, rozhodně na tom budou líp.+ Když pozoruje Teru, jak se chvíli tváři, nejradši by si ho přitáhl k sobě a objal. Překvapeně zamrká, protože najednou cítí dotek a ještě stisk na své dlani. Předvede mu svůj typicky nezkrotný úsměv a pak and tím mávne druhou rukou.
"Neumřel. Jsi silnější, než si myslíš. Cítím to." Poklepe si na špičku nosu.
"Byla by tě škoda." Posune se společně s ním blíž ke keři a pak si odloží hlavu na jeho nožky, skoro u klína, když se Teru posadí. Sám občas natáhne ruku a utrhne si bobuli, maso to není, ale...Děsně by mu pak táhlo z pusy a to nechce. Vezme ruku Teru a položí si jí do vlasů, aby náhodou nezapomněl na to, o co si řekl.
"Nemůžu jít s tebou." Prohodí zničehonic a zdánlivě to nedává smysl.
"Kdyby se na tebe někdo jen trochu špatně podíval nebo se ti od nich něco nelíbilo, kousnu je. Celá výprava by skončila během jediného dne." Ušklíbne se a vzápětí se štěkavě zasměje. Je vidět, že znovu přemýšlí a u toho si prohlíží tvář Teru. Zvedne k ní prsty, jak kdyby to bylo něco neskutečného, čeho se snad ani nemůže dotknout, pohladí ho a pak mu zase ruka spadne dolů.
"Možná bych šel, ale jako vlk. Třeba si na tebe pak nedovolí, ale nesmíš jim nic říct." Podívá se na něj, co on na to. Umí potlačit svou podstatu a ukrýt ji před ostatními. Jistá stopa tam zůstane, ale pořád bude jen vlk s trochu speciální aurou.
"Pod podmínkou, že mi dáš pusu." Zase se vrátí do svého rozpoložení hravého štěněte, která se nenechá jen tak odradit.
Hide, Yumeto, Hakuei,Teru
Ta Yusukeho poznámka, že by mu nic neupadlo, kdyby se chvíli tvářil jinak, ho doopravdy pobaví. Sice to na něm není moc vidět, ale oči mu zajiskří a náznak úsměvu tam taky je. Věděl, že tuhle jeho vlastnost nedával každý a rozhodně ne ženy. Proto taky nemohl dlouho existovat vedle Inoranovy matky. Yusuke byl ale dokonalý adept na akceptaci všech jeho výstřelků a ještě to vypadalo, že ho to baví. Hide by měl být hodně spokojený. Na to oblečení už nic neřekne. Zase se před ním svlékne, to už tak milenci mívají, ale ne před vozem plným diváků. To ani omylem ne. Když Yusuke již zpět v lese pronese, že snad budou na voze všichni, Hideho něco nepříjemně podráždí v žaludku. Není to jasná odpověď, ale něco se prostě stalo, tím si je jistý. Jinak by na něj chtěl počkat minimálně Inoran. Mohl by za to Hakuei? Ne, to se mu nezdálo, i když se nesnášeli. Když už společně sedí na koni, Yusuke nevynechá ani vteřinku a už se k němu tiskne. Hideho příjemně zamrazí na páteři, když ucítí jeho rty na svém uchu. Tiše se zasměje, když Yu dodá, že mu to v domku přišlo krátké. "Trochu mě šetři, nevíš, jak pitomě se mi teď sedí…" Připomene mu, kdo tady potřebuje chvilku regenerace, ale co si budou povídat, v tomhle uměl být podobně zhýralý. Je vážně rád, když kůň nezamíří vpřed nějakým zběsilým tempem, ale jde jenom krokem. Ono to tady v tom porostu ani jinak nejde. I tak se Hide musí co chvíli uhýbat větvím a dalšímu houští. Natočí za ním tvář, když ho láká na další přestávku. Co mu na to má říct? Že podobným tempem ty pečeti vážně nestihnou a hlavně k nim dorazí sami dva? +Zbavil by ses Hakueie.+ Napadne ho škodolibě.
"Co po cestě…" Stačí jenom říct, než se Yusukeho ruka začne nebezpečně blížit k jeho klínu. Musí protočit očima. Víc se opře dozadu o jeho tělo.
"Na koni jsem ještě nikdy nic nedělal…"
Před tím, než Hakuei slezl z vozu, se musel pro sebe pousmát. Nepochyboval o tom, že Show myslel svoje poděkování vážně, jenom to neměli čas dál rozvíjet. Momentálně se skrze svou říši znovu pokouší vydat naproti Teru a víc projít les směrem k okraji. Bude v tu chvíli zranitelný, ale věří, že Yumeto by ho jen tak padnout nenechal. A ti dva taky ne. Pak už nevnímá mnoho z toho, co se za ním odehrává. Yumeto pořád zůstává liškou a celou dobu hlídá východ z lesa, Hakueie i okolí, zatímco Inoran pracuje. Rozdělává oheň, stará se o koně a všechno to dělá úplně sám. Když se konečně objeví u něj a pohladí ho, Yumeto natočí liščí hlavu k němu, na chvíli ji přitiskne na jeho prsa a zavře oči, ale musí hlídat dál a zase zpozorní. Těší ho jeho poděkování a kompliment a snad je to doopravdy tak. Nikdy mu nezáleželo na tom, aby někomu pomohl, ale teď to bylo jiné. Jen to nechce přiznat nahlas. Inoran se zase vzdálí, aby pro ně udělal amulety, Hakuei je pořád na cestách a on zůstane sám s Showem. Obrátí k němu krátce hlavu, když pronese to o kami. On byl tak trochu jedním z nich. Nikdo nemohl vědět, co udělají, ale Inorana měli rádi. A pak ucítí, jak se něco blíží k okraji lesa. Zavrčí, aby na to Showa upozornil. Mezi stromy se objeví kůň a na něm dvě postavy. Konečně… Nejraději by po nich skočil. I Hide spatří odstavený vůz a malou skupinu, ale… nejsou všichni. Předtucha razantně zesílí.
"Nemají Teru." Šeptne směrem k Yusukemu. Dokonce vidí Hakueie, který je mimo a nevrací se ani s jejich přítomností.
Teru se zatváří opravdu zaskočeně, když mu Kaz řekne, že by mohl všechno, ale záleží i na něm. Opravdu nečekal, že by mohl souhlasit s tím, že by šel s ním. Zírá na něj asi vyloženě nepatřičně a nakonec se ovládne. Vůbec se neznají, ale Teru nemá pocit, že mluví s někým cizím. Táhne ho k němu něco známého, něco milého a nedovede to pochopit. Kaz ho k sobě přece zavolal, ale proč? Tiše se zasměje té jeho poznámce o zadku, i když ji raději už nijak nekomentuje, aby si zase nenaběhl. Když se společně posadí do trávy, skoro to vypadá, že Kaz moc dobře ví, o jakém úkolu to Teru mluví. Teru se na něj dlouze a zkoumavě dívá, ale Kaz už nic neřekne a on se ho nezeptá. Jenom sklopí oči a přemýšlí o tom, co mu řekl. O tom, co pro koho obětuje a že si toho nikdo neváží. Kaz se ho snaží povzbudit, když mu řekne, že by tady neumřel a že je silný, ale Teru zavrtí hlavou. Tak to nebylo, to věděl zase on, ale bylo milé, že mu Kaz tolik věřil. Kaz se posune tak, aby si mohl položit hlavu do jeho klína a jemu to nevadí. Už si zvyká na fakt, že to je podobné jako s tím vlkem a úplně v tom nesleduje něco… s erotickým podtextem. Spíš mnohem víc blízkého. Asi se zase hrozně plete, ale teď mu to bylo jedno. Jednou rukou jí, zatímco druhou mu Kaz vezme a připomene se se svými vlasy. Teru se musí doopravdy rozesmát.
"Máš pravdu." Řekne mu vesele a začne ho hladit a hrát si s jeho vlasy. Jsou jiné, než srst, ale stejně nepoddajné. Skoro se lekne, když Kaz z ničeho nic řekne, že s ním jít nemůže. Zvážní a přikývne.
"Já vím." Pípne sotva slyšitelně, ale má to ještě pokračování, které ho přiměje vytáhnout obočí nahoru. Nakonec se musí doopravdy rozesmát.
"Ale proč? Proč bys je kousl? Ty mě snad znáš?" Zeptá se ho pořád vesele. Kaz se ho dotkne a on zvážní. Něco v jeho výrazu mu říká, že je fascinovaný. Znovu se zatváří udiveně. On by šel? Jako vlk… nechce, aby někdo věděl, co je zač. Popadne ho nastupující euforie, ale ještě se musí zeptat.
"Ale jak si budeme povídat? To se celou cestu vůbec neuvidíme?" Nadhodí zamyšleně. Ani ho nenapadne, že ostatní se svou mocí by ho mohli poznat. V tomhle byl naivní. Pak mu to znovu celé dojde, skloní se a pokouší se Kaze v té poloze nějak obejmout. Dokud si neřekne o pusu. Mírně se nadzvedne, zrudne a podívá se mu zblízka do očí.
"No já, totiž… já…." Zakoktá se a posune pohled k jeho rtům. Je to rychlá pusa, jinak se asi propadne studem do nitra planety.
Yusuke, Inoran, Show, Kaz
Yusukemu stačí jen jiskření v Hideho očích a je jasné, že ho tím pobavil. Je rád, nechtěl by pro něj být nudný a zároveň mu tím říká, že má v něčem pravdu. On to z něj bude takovým způsobem tahat rád a zároveň nebude dělat ofuky, když se to nepovede. Sám uměl dost věcí držet pod pokličkou a nechával si je pro sebe. Tohle mají svým způsobem společné. Navíc to vypadá, že Hide se z jeho občasného chování neosype a v některých věcech ho pochopí. Asi si vážně nemohl vybrat líp. Vypadá zase o cosi spokojeněji. Když vidí, jak se Hide tváři nahodí trochu konejšivější výraz. "Jen klid, po smrti není ani jeden o tom bych věděl. Zbytek dokážeme vyřešit. Jsme přece nejlepší." Trochu vtipkuje, ale svá slova myslí vážně. Jsou dost silní, aby to byla pravda. Zamyslí se nad jeho slovy a musí mu dát za pravdu. Měl by ho trochu šetřit a nechtít po něm, aby mu za jediný den pomohl dohnat roky promarněného času s dušemi mrtvých.
"Pofoukám ti to, jen co bude chvilka a zase trochu soukromí." Uculí se, ale pokoj mu tak úplně nedá. Yusuke se zatváří spokojeně, když mu prozradí, že ještě některé věci nezkoušel.
"Tím líp, je čas posunout hranice." Ne, nedá mu ani na vteřinu pokoj, zajede dlaní přímo do jeho klína a užijí si cestu lesem, tedy hlavně Hide. Už mu prostě nedá prostor myslet na někoho jiného a zároveň mu ušetří zadek. Skoro to vypadá, že chce testovat, kolikrát denně toho bude schopný.
Show si mezitím u kraje lesa přilepšuje trochou odpočinku. Očima pozoruje Hakueie, který se pořád snaží, ale zatím to nevypadá, že by měl úspěch. Podvědomě už se začíná přiklánět k verzi, že už Teru nikdy nevyjde. Neví sice, co za moc okupuje les, ale podle něj by neměla být tak silná, aby jí Hakueie nepronikl. Pozoruje taky chvíli Inorana, který pracuje a pak stočí pohled na Yumeta.
"Jak dlouho ho znáš?" Zeptá se ho na Inorana, když už tak hezky vrkají. Je prostě jen zvědavý a taky uměl číst mezi řádky, třeba se dozví něco navíc, co by mu mohl později být k užitku. Sám zpozorní a podívá se k lesu, kde se objeví kůň a nese dva jezdce.
"No to je dost." Protočí očima a počká si, až přijedou blíž, aby si prohlédl výraz jejich tváře. Hide...Vypadá nějak podezřele spokojeně. Něco je jinak...Tedy má pocit. Inoran už je ale na nohou. Doteď jen myslel na to jak se k němu Yume tulil a taky na to, aby nepokazil amulety. Jeden z nich mu v dlaních vibruje a může za to Yusukeho přítomnost.
"Hide-san." Vydechne Ino úlevně, když ho vidí, že je v pořádku. Měl strach, že by se i jim mohlo po cestě něco stát. Yusuke už se mračí a Hide nemusí ani nic neříkat.
"Necítím ho." Prohodí jako odpověď a seskočí. Počká, aby mohl Hidemu pomoc dolů. Pak zamíří k Hakueiovi. Nesmí ho rušit, přesto se snaží odhadnout, jestli má úspěch nebo ne. Sám se víc soustředí na propletené čáry smrti, které vedou do lesa, ale je jich tolik, že by je ani on nerozpletl dřív jak za sto let.
"Tak kde jsi?" Šeptne do ticha. Ví přece jak moc je důležitý. Mezitím Inoran přejde k otci a krátce ho obejme. Ví, že to nemá rád, ale stejně se mu ulevilo.
"Prostě v jednu chvilku seskočil z vozu a vběhl do lesa. Od té doby se neukázal." Vypadá najednou zase provinile, jak kdyby za to mohl.
Kaz se málem rozesměje, když vidí překvapený výraz Teru.
"Tebe se na názor zase tolik neptají hm?" Nadhodí a trochu i naťukne to, jak se k němu v té jejich výpravě chovají. Podle něj by jim to měl Teru celé hodit na hlavu a vykašlat se na ně. Ať si najdou někoho jiného. Jistě, většinou to tak nefunguje, ale to už je čistě jejich problém a tak trochu i zbytku světa. Ach jo.
"Ale no tak, zase tolik se nepodceňuj. Jsou věci, které jsi možná ještě neobjevil." Není v tom jen prosté konejšení, Kaz vždycky dal na svůj nos a ten h ještě nikdy nezklamal. Jsou ale věci, které se objevují postupně.
"Nemusí jít jen o moc." Podle něj by se na to Teru měl snažit podívat v širších souvislostech, ale víc ho trápit nechce. Spokojeně přivírá očka, protože Teru se nenechá dlouho pobízet. Je to tak skvělé, že by tu s ním klidně vydržel i padesát let, nejspíš i víc, ale to mu neřekne. Ještě by ho vyděsil úplně. Úspěch je to, že zatím neutekl. Podívá se na něj, když mu přitaká, že to ví a pak sám zavrtí hlavou.
"Znám tě od té doby, co jsi dorazil do domku čarodějnic." Pokrčí rameny. Od té chvíle je sleduje. Spíš jen ze zvědavosti, než aby měl v plánu se k nim připojit. No dobře, tak nějak pozoroval spíš Teru, kterého zavětřil v lese a vlastně ani není proč. Někteří vlkodlaci to tak ale měli a pak se od té osoby nedokázali odtrhnout. Kaz neví, jestli je to ono, ale nezkoumá to. Proč taky? Jestli to má přijít, tak přijde, ale podle něj na to není ta správná osoba.
"Mohli bychom, ale není to úplně jednoduché. Je to takový malý rituál s kapkou krve. Pak ti budu vidět do hlavy a ty mě taky. Anebo prostě počkáme a pak společně zmizíme třeba do lesa." Pak by si mohli chvilku povídat, ale samozřejmě by se mohlo stát, že to dlouho nepůjde. Uculí se, když Teru začne koktat a popravdě začne mít obavy, že to neudělá. Nakonec dostane takovou drobnou pusu. Byla sladké, ale jemu to úplně nestačí.
"Teru-chan." Prohodí tiše, aniž by se přestal usmívat.
"Jeden by řekl, že jsi nikomu ještě pořádnou pusu nedal. Byla hezká, ale moc malá." Nazvedne se do sedu, pořád se ale naklání víc proti němu. Pohladí ho po tváři, zajede dlaní opatrně mezi jeho prameny a nakloní se pro další polibek. První se víc krotí, ale když se nebude Teru bránit tak si ukradne víc, než jen pár prolnutí. Když se odtáhne, ještě mu chvíli kouká do očí.
"Jsi slaďoučký." Pochválí ho.
"Ale už pomalu raději půjdeme, ještě do bude chvíli trvat a asi bych po tobě za chvíli skočil." Zarazí se, než se rozesměje.
"Neboj, nekousl bych, a když tak jenom něžně." Líbne ho ještě na tvář, než se natáhne, aby natrhal pár bobulí na cestu.
"Vím, kde jsou a nebude problém je dojít." Prozradí mu, že má jasnou představu, kde jsou a kde se nachází ostatní. Nejsou daleko do cesty a moc dobře cítí liščí pach. Smrad? Jeden neví, jak by to přesně popsal, ale není to to, co by se Kazovi zrovna líbilo. Za to Teru voní hezky, jako rozkvetlá louka, ve které se rád válel.
Hide, Yumeto, Hakuei,Teru
Ano, Yusuke měl pravdu, Teru po smrti určitě nebyl, ale to neznamenalo, že ho nemohlo potkat něco zlého. Říkalo se, že některé věci jsou horší, než smrt. Nevesele se pousměje tomu přesvědčení, že jsou nejlepší, i když asi jsou. Jinak by kami nevykopali na cestu zrovna je. Musí se tiše uchechtnout jeho poznámce o tom, co mu kde pofouká, alespoň ho to nutí zapomenout na Teru a není to jenom tohle. Yusukeho ruka se nebezpečně blíží jeho klínu a už toho jenom tak nenechá a nadejde pár momentů, kdy si vážně myslí, že z toho koně spadne. Diví se, že se kůň neleká, ale Yusuke je má oba pevně v rukou. Krátce před tím, než vyjedou z lesa se Yumeto podívá na Showa. "Proč to chceš vědět?" Trápí ho, protože lišky bez vtípků nikdy nevydrží dlouho, v očích se mu zlatě zaleskne a pak už vykročí směrem k blížícímu se koni. Někdo je ale mnohem rychlejší, než on. Jakmile se totiž Hideho nohy dotknou země, už má svého syna okolo krku. Chvíli tam jenom tak stojí a má pocit, že se mu kolena zarazila někam do země, jak dlouho seděl na koňském hřbetě a pak konečně zvedne ruce a Inorana taky obejme. Je rád, že se mu nic nestalo, že to nebyl on, kdo se vrhl do lesa. Nemyslel si, že by na to les měl dost síly, ale jeden si nikdy nemohl být jistý. Vytáhne jedno tenké obočí nahoru, když mu Inoran řekne, co přesně se stalo.
"Zvláštní, opravdu." Prohodí a ohlédne se k lesu. Teru tam není, ale… nikdo se nezmínil, že už je nic nesleduje? Hide to nedovedl poznat, ale ti co ano, to přestali řešit. Mohlo to být ono? Hakuei pořád stojí před lesem s rukama mírně od sebe, nevnímá příliš, co se kolem něj děje, ale jakmile pocítí Yusukeho přítomnost poblíž sebe, jeho ruka vystřelí, pevně se ho chytne a znásobí jejich schopnosti. S jeho pomocí najednou doslova vystřelí skrze les. Nevidí Teru, ale ucítí ho. Nejspíš není sám, ale přítomnost toho druhého tvora byla silně rozmazaná a nejasná, jako kdyby se bránil.
"Blíží se." Řekne nakonec, bělmo očí nahradí jeho obvyklá barva a tím definitivně procitne. Podívá se vedle sebe.
"Vzal jsem to zatím za tebe." Uchechtne se. Hide opodál protočí očima.
"Nečekej, že tě pozdravím." Mrmlá pro sebe, i když je Hakuei naposledy zachránil. Z dobroty srdce to rozhodně nebylo a až Hide naplní svůj účel, všechno bude při starém, tím si byl jistý. Hakuei se pomalu otočí k němu.
"To ani nemusíš, na formality moc nejsem." Přivře na čarodějnici modré oči. Yumeto se zájmem sleduje novou nevraživost mezi nimi. Už nebude jediným zdrojem problémů. Tedy po Yusukem. Vlastně tady dělali problémy snad úplně všichni, kromě Inorana.
"Možná by tomu šlo bývalo zabránit…" Mlaskne rty o sebe a Hide stiskne čelist. Má černé svědomí, že si užívali, zatímco Teru se ztratil, ale on nebyl ničí chůva. Tahle výprava nebyla bezpečná, každý se o sebe musel starat. +Vážně? Proto jdete ve skupině… výborná spolupráce...+ Připomene mu nějaké jeho tajné já.
"Jestli se blíží…" Pokrčí Yumeto rameny a vrátí se k ohni, kde sedí Show. Má oheň rád, má ho konec konců v sobě. Rýpe se ve žhavém uhlí jenom tak koncem drápu.
Teru se zatváří zamyšleně, když mu Kaz řekne, že své možnosti možná ještě neobjevil. Teď si to nedovedl představit, ale možná to tak bylo. Bylo divné o sobě takto přemýšlet. A pak se znovu zatváří užasle.
"Tak to ty jsi ten, kdo nás sleduje?" Řekne nahlas, o čem se mluvilo na voze. Věděli, že je někdo následuje, ale nevěděli kdo a proč.
"Proč jsi k tom domku šel?" Vyzvídá dál. A proč se doteď neukázal? Ani vlastně nechce. Přišel jenom za ním. Bylo to tak zvláštní. O zvláštním vlkodlačím chování Teru zatím nic nevěděl. Musí se na něj opravdu důkladně podívat, když mu Kaz řekne o rituálu. Není to ani proto, že by se bál přijít o kapku krve, ale spíš proto, že vidět někomu do hlavy, to podle něj vyžadovalo velkou důvěru. Proč by mu to měl Kaz dovolit? A měl by to dovolit on jemu, když se skoro neznali? Nedovede na to hned odpovědět, ale Kaz nabízí i druhou možnost, ukradené chvilky. Znělo to romanticky. Odhodlá se dát mu tu pusu, ale… Něco v tónu Kazova hlasu mu hned řekne, že tohle nebylo přesně to ono… zní to podmanivě a zároveň trochu děsivě a on nestačí ani zareagovat a Kaz už se zvedá. Neuhne mu, jenom cítí, jak rudne, protože začíná všechno chápat. Ve skutečnosti dal, ale vílí život byl trochu jiný a bylo to už docela dlouho a navíc mu nechce vyprávět nic o svých bývalých milencích nebo milenkách a už vůbec ne o Poslovi a o tom, jak si myslel, že si lehne k němu do postele. Byl to sotva den, co ho Posel nesl do pokoje v náručí a dneska ho nesl někdo jiný. Ucítí Kazovu ruku ve svých vlasech, ale není to nepříjemné, ani příliš neurvalé. Neuhne mu ani při polibku, jen si uvědomí, že i když Kaz vypadá trochu děsivě a divoce, je mnohem něžnější, než Posel nebo kdokoliv, koho Teru poznal. Jako ten vlk, co uměl cenit zuby a zabíjet a při tom se tak mazlil a tolik se staral o smečku. Vlčí přístup se mu líbil. Trvá to docela dlouho, neměl by mu takové věci dovolit, ale když se mu znovu podívá do očí, pousměje se. To skákání už kupodivu pochopí a uhne pohledem, protože se už zase hrozně červená. "Ano…" Hlesne, že by skutečně měli jít.
Yusuke, Inoran, Show, Kaz
Yusuke úplně nevidí Hideho výraz a to je asi dobře, jinak by nad tím začal mnohem víc přemýšlet. Jeho povaha nedohlédla tak daleko, aby si dělala větší starosti, prostě byl přesvědčený o tom, že cokoliv jiného, než smrt zvládnout společně. Ostatně nejsou jediní, a jakmile zjistí, co se stalo, jistě se společně zasadí o to, aby se Teru vrátil. K tomu má takové malé tušení, ale to si zatím nechá pro sebe. Už se k nim přidal i Hakueie a to je další, hodně silná entita do jejich malé skupinky. Z koně nespadnou ani jeden a Yusuke se dokonce musí i pousmát, když vidí, jak se Inoran žene ke svému otci, jakmile se k nim připojí. Nakonec to vypadá, že alespoň on tady někomu chyběl. Show jen pokrčí rameny. "Nevypadáš jako někdo, kdo by do věcí padal moc rychle." Vrátí mu malé rýpnutí, jak kdyby podvědomě tušil, že si to Yume ještě úplně neuvědomuje.
"Obdivoval bych Inoranovu trpělivost." Dodá ještě, protože se Yume tváří, že by ho někdo musel přemlouvat celá staletí. Dál to nekomentuje a stočí oči k Hakueiovi a v jeho zorném poli je i Yusuke. Mírně přivře oči, když vidí, jak ho Haku drží, ale nic neřekne, jen odvrátí zrak. Yusuke sklopí pohled ke dlani, která ho sevře, víc se nadechne a nechá víčka klesnout, aby se víc soustředil a energie mohla proudit. Začíná mít o Teru obavy, pokud má problém Haku s jeho hledáním, mohlo by to být jinak, než si myslel.
"Ale není sám." Odtuší Yusuke a pak to celé pomine a on se může pořádně nadechnout. V hlavě si dává všechny kousíčky dohromady. Koutky mu zacukají, když se na něj podívá.
"A oni tě nechali? K neuvěření." Zavtipkuje ve svém osobitém stylu a pak se otočí k ostatním. Chvíli je jen tak pozoruje. Trochu zadusí smích, protože Hideho poznámka ho prostě pobavila.
"Buď na něj hodný." Požádá tiše Hakueie a dál to nekomentuje. Ne nahlas. +Potřebuju ho.+ Tuhle myšlenku si nechá pro sebe a vykročí k ostatním.
"Silám přírody se nedá odporovat a jistým cestám osudu taky ne." Vloží se do toho Yusuke a asi to zní dost alibisticky, ale je mu to jedno. Usadí se kousek od ohně a v ruce už svírá amulet, který vyrobil Inoran. Trochu ho pálí v prstech.
"Povedená práce." Pochválí mu to. Ino zatím pořád kouká směrem k lesu, jak kdyby počítal vteřiny, kdy se Teru objeví. Když mu k uší dolehnout Yusukeho slova o tom, že Terovo zmizení bylo možná dané, před očima se mu objeví zvláštní opar, který se svým zlatavým třpytem míří do lesa. A pak mu to dojde. Prudce se otočí na Yusukeho a stáhne obočí k sobě.
"Tys věděl, že se to stane." Vypadá to, že je poprvé v životě pořádně naštvaný.
"Obětoval bys ho jen proto, že z toho něco kápne." Udělá několik kroků blíž k němu. Show se trochu narovná a v očích mu zasvítí, tohle vypadá zajímavě. Yusuke zvedne k Inoranovi trochu líně pohled a pak přikývne. Došlo mu to ve chvíli, kdy přišel na to, že Teru není v lese sám. Tuší, kdo by mohl být dalším členem, ale jestli je to skutečně tak...To se teprve uvidí. někdo je sledoval, Teru zmizel a teď se vrací. Mrtvý ani na pokraji smrti není, jistě to má nějakou spojitost.
"Je dost pravděpodobné, že kdyby šel někdo za ním, už se nevrátí." Dodá ještě. Ano, má o Teru obavy, to by nikdy nepopřel a zároveň věří svému vlastnímu úsudku.
"Počkáme ještě chvíli, než se objeví." Zkonstatuje nakonec a vstane, vezme vědro, které Inoran naplnil vodou z nedalekého potůčku a jde dát svému hřebci napít. Cestou se pohledem zastaví v Hideho očích. +Na konci cesty mě budou nenávidět všichni do jednoho. Ty taky?+ Pošle mu myšlenky a v očích se mu hladově blýskne, když si ho prohlédne od hlavy až k patě. Okázale ignoruje naštvaný výraz Inorana, který se usadí u ohně, podvědomě hned vedle Yumeta.
"Takže co? Po každé když se něco stane, tak se budeme všichni modlit, aby to byla jen cesta osudu? A co když náhodou ne?" Mumlá si spíš pro sebe a u toho automaticky svírá Yumetovu dlaň.
"Očividně jsme jen možná trochu podstatnější figurky v chodu světa. Skvěle nic nevylepší den víc." Prohodí Show s ironickým pobavením a natáhne se do trávy s rukama pod hlavou.
"Takže vlastně každý sám za sebe." Dodá ještě a málem by nad tím protočil očima v sloup. Pak, že vznešená výprava a spojení sil. Kecy.
Kaz se rozverně uculí na otázku Teru a přikývne.
"Hm, už to tak bude." Očividně mu to nedělá žádné vrásky.
"Ani nevím, toulal jsem se kolem a pak jsem viděl, jak se to tam schází, byl jsem zvědavý." Měl divné nutkání, že by se tou cestou měl vydat a pak...Nějak nebyl schopný je přestat sledovat. Teď, když nad tím přemýšlí, je to hlavně z jednoho důvodu. Tedy ten si alespoň uvědomuje. Kaz je spokojený, když mu Teru neuhne a nechá se od něj políbit. Má pocit, že kdyby nemusel dýchat, nedotrhne se od něj nikdy. Nakonec polibek přece jen skončí a on má chuť se rozběhnout po lese a spojeně výt na celé kolo. Pohladí ho po tváři, kterou jsou červené, a nakonec ho jednoduše vezme za ruku a vede sebou. Nechává ho jít po svých, ale jakmile by jen trochu zakopl, už ho zase popadne a nebude poslouchat žádné protesty. Cestou si dají ještě pár bobulí, potkají malý potůček, ze kterého se jde napít a trochu si povídají. Tedy Teru spíš musí malinko odrážet Kazovi poznámky a samozřejmě osobité komplimenty. Pak se však zastaví, vezme ho za obě dlaně a koutky mu cuknou.
"Je čas." Mrkne na něj a nakonec neodolá. Vezme pomalu jeho tvář do dlaní a začne se naklánět k němu.
"Už na to nejsi sám." Ujistí ho.
"Budu ti pořád stát za zadkem." Dodá, aby nebyl úplně mimo svou vlastní povahu a pak ho bez ptaní políbí. Je to stejné jako poprvé a když Teru otevře oči, už je před ním zase velký vlk, který vykročí po jeho boku, když projdou poslední hradbou stromů a ocitnou se na louce, v jejímž středu plápolá oheň. Jako první si ho všimne Inoran, vyskočí a nohy a bez váhání se k němu rozběhne.
"Teru-chan, jsi v pořádku." V jeho hlase je patrná úleva. Skoro to vypadá, že si vlka ani nevšiml, dokud před Teru neskočí. Kaz se během vteřiny přikrčí a s výhružným vrčením na Ina cení obří tesáky.
"Co to...?" Začne couvat a Kaz se v duchu náramně baví. Yusuke se pousměje, když k Teru stočí oči a nakloní hlavu na stranu, aby si prohlédl vlka. Byl přesvědčený o tom, že se k jejich skupině přidá vlkodlak, ale...Z toho chlupáče to necítí. Není to obyčejný vlk. Má v sobě jistou moc, to mu nemůže upřít, ale jakou, to se jistě brzo dozví. +Jsem rád, že jsi v pořádku.+ Chce poslat Teru myšlenku, ale nejde to, něco mu brání.
"Jako by nestačila liška, to ze z těch blech nevyhrabeme nikdy." Utrousí Show poznámku ale je vidět, že ho zajímá, co se dělo v lese a taky se mu ulevilo, že se Teru nic nastalo. Tedy vypadá víc, než v pořádku.
Žádné komentáře:
Okomentovat