Yusuke, Inoran, Show, Kaz
Yusuke se sem tram otočí, aby se Hidemu podíval do tváře. Snaží se tak odhadnout, co si myslí a jak moc na něj působí to, co mu říká. Ještě před chvíli přemýšlel o tom, že by si měl dávat pozor na to, co tu vypouští z úst, ale nakonec s emu vlastně nechce. Je spokojený s tím, jak se věci vyvinuly a užívá si Hideho blízkost. Po opravdu dlouhé době se s někým cítí tak příjemně a uvolněně. Měl by mu za to hlavně poděkovat. +Máš na tom své zásluhy.+ Nechá to zatím jen ve své hlavě, protože si není jistý, jestli o tom Hide přemýšlí nebo ne. Debatu o strachu už dál nerozvíjí a je rád. Sám by toho zrovna moc říkat na toto téma nechtěl a Hide se tomu taky vyhýbá. Dojde na to, až se potkají s Hakueiem, to je mu jasné. Pořád má ale moc mu pomoct, i když Hide má pořád něco proti."Ty jsi neskutečný, než abys byl rád." Popíchne ho nazpátek, než se podívá do jeho očí a pousměje se.
"Uděláme to jako do teď. Dokud budu s tebou, nechám si ho já, a pokud se budu muset vzdálit, vezmeš si ho ty. Pak ale vyvstává jedna otázka." Odmlčí se na moment, než víc sevře jeho prsty, se kterými si pohrává a přitáhne si jeho dlaň ke svým rtům, po který jeho kůži přejede.
"Kde budeš spát, abys měl klidné sny?" Ke v tom schovaná další provokace. Nechá se jím hřát klidně každou noc. Dost si to užije. Rozesměje se na Hideho kuckání, které mu způsobil.
"Já netušil, že tě to tolik zaskočí. Myslel jsem, že jsou ti podobné věci jedno." Pokrčí nenuceně rameny, ale už chvíli ví, že to tak není. Protočí očima v sloup něco ve stylu, já to myslel vážně a pak se rozesměje podruhé. Přetočí se a vytáhne mnohem blíž, aby se mu mohl zblízka kouknout do očí. Jejich rty dělí jen milimetry.
"Jsi v rozpacích?" Zeptá se ho na něco, co je patrné. Vezme ho prsty za bradu stiskne ji dominantně, ale ne bolestivě.
"Chci tebe." Sykne tiše jako dravec, které mu chce kořist utéct.
"Smiř se s tím, Hide-koi." Promne si rty o sebe, než ho políbí a pak se zase svalí.
"Myslíš, že se to bez nás zblázní pár dní?" Dá mu najevo, že se mu zpátky nechce a potáhne si z listí.
"Víš, Ino ví kam mají mířit a když dorazíme až před bránu..." Maluje si to hrozně jednoduše, ale je to jen takový vtip. Ví, že to nejde, i když...
Show pozoruje Hakueie a ten je očividně rád, že mají na věc stejný názor.
"Třeba proto, že vypadá jako někdo, na koho nemá smysl útočit a řešit to." Zamračí se, tohle asi nevysvětlil nejlíp, ale neví, jak to lépe nevysvětlit. Teru vypadal od první chvíle jako ten nejslabší článek. Možná si ostatní mysleli, že ho nepotřebují víc řešit a že kdyby se něco stalo, půjde na řadu první někdo mnohem silnější. Show by si tohle nikdy nemyslel, nosil by Teru na rukách, jen proto, aby neměl tendenci nechat se snadno přemluvit od někoho cizího.
"Takže pokud ho to lapilo, sám z lesa nevyjde. Pokud neukáže, kolik toho v něm vězí." Zhodnotí celou situaci kolem lesa. Teď je čas, aby Teru ukázal, že je schopný vyjít ven bez pomoci.
"Konečně by ho vzali na vědomí všichni." Utrousí spíš pro sebe a nedodá jasnou věc, že možná je prostě pozdě a Teru už se neobjeví.
"A možná taky vyjde, ale nebude to úplně on?" Je to taková na půl otázka, když se Hakueie znovu podívá. Co by se stalo, kdyby to s Teru musel nakonec skončit někdo z nich? Ne, nad tím vůbec nechce přemýšlet. Něco za vedle Showa zaskřehotá, trhne s sebou a posune se blíž k Hakueiovi. Zarazí se, podívá se do jeho tváře a nakonec to vyřeší svůdným úsměvem.
"Nechci skončit jako Teru, takto mě můžeš rychle chytit. Nebo držet preventivně?" Dobře tu poslední část úplně říct nechtěl, ale nakonec vyhraje jeho odvážnější stránka, která klidně provokovat bude. Přece mu neřekne, že se bojí. A k tomu ty prožitky.
"Hm, takže mi můžeš něco hezkého naordinovat?" Jistě na Showa udělalo to kým je vážně dojem, ale obdivněji na něj už zírat nemůže. Rozhodne se mlčet, ale jenom proto, aby nedošlo na nějaké komplimenty jak od pitomého kluka. Vážně s ním jeho přítomnost cvičí. Ino zatím dlouho mlčí a následuje Yumeta, když se mu do hlavy probojuje myšlenka, která rozhodně není jeho. Nepatřičně mu to vyžene koutky nahoru. +Klidně můžeš, až budeme všichni venku.+ Je vidět, jak moc ho to, co se stalo štve a dokonce by byl schopný i něčeho takového a pak mu to dojde úplně. +Působí i na mě.+ Pošle Yumetovi svůj postřeh. +Začíná se mi zavrtávat do hlavy, jsme to příliš dlouho.+ Sám si vůbec není jistý, čeho všeho by byl schopný. Je vlastně hned za Teru, co se schopností týká, tedy podle obecného měřítka, možná dokonce úplně na konci skupiny, není divu, že to takto cítí. Nepatrně se ošije a rozhlédne. Začíná v duchu prosit kami, aby už byli venku.
Vlk se nechává u Teru hýčkat dost dlouho. Vydržel by tu klidně několik let s krátkými pauzami na svačinu, ale začíná mu být jasné, že Teru tady tak dlouho nevydrží. Pořád to nechápe. Sledoval ho, ve skupině se neměl dobře a stejně se za nimi chce vracet, i když tady z něj cítí pohodu. Za začátku to tak rozhodně bylo. Je to pro něj složité a prostě tomu ani neporozumí. Nakonec ale nechce dělat nic, co by se Teru nelíbilo. Chce jít zpátky tak ho doprovodí, aby se mu nic nestalo. Už je rozhodnutí, že pro něj zůstane vlkem, ale dál je bude sledovat. Stejně by v lese nemohli déle zůstat, cítí Teru, jak se pomalu mění, les na něj působí a ne tím správným způsobem. Jde před ním a sem tam se ohlédne. Teru se zastaví a zkoumá jakýsi keř. +Jsou to jen bobule.+ Pomyslí si vlk, než mu dojde, co to za plody vlastně je. Během vteřiny a zvláštně temným záblesk stojí u Teru, ale ne vlk ale muž, který ho pevně tiskne ke svému tělu. Víceméně nahému, potetovanému tělu, kromě kousku látky, který vypadá jako kalhoty končící nad koleny.
"Jsi střelený?" Zeptá se ho a málem by se plácl do čela, ale to by ho musel pustit.
"Máma nebo chůva ti neříkaly, že co neznáš, to se nejí." Kdyby to znal, věděl by, že zrovna tyhle jsou jedovaté, ale taky rostou jen na pár místech. Kazovi vzápětí dojde, co se stalo a musí se zasmát. Zní to trochu šíleně, možná rozpačitě.
"Ahoj, Teru-chan. Doufám, že jsi pro mě neměl nějaké jméno jako chloupek nebo tlapka. Jsem Kaz." Pozdraví ho, aniž by ho pustil.
"Jsi moc hezký, můžu tě zase poslintat?" Vypadne z něj ta největší pitomost, jak kdyby zapomínal, kde končí hranice mezi ním a vlkem. Nechtěl se mu ukazovat, ale měl obavy, že by ho jinak nepochopil a ty bobule si vzal.
"Najdeme ti něco k snědku a pak tě vezmu ven." Slíbí mu to v podstatě, prostě mu dá pusu a pak ho pustí, ale vezme za ruku a vede cestou, aniž by se pozastavil and tím, že Teru bude nejspíš v šoku. Je jako to štěně, moc hr, i když už taky není nejmladší.
Hide, Yumeto, Hakuei,Teru
Hide se spokojeně usměje, když mu Yusuke vyčiní, že je neskutečný. Jinak by to už ani neuměl, prostě byl takový a potřeboval popichovat. Yusuke si samozřejmě stojí na svém, že se o jeho plášť budou střídat, ale Hidemu se to zase tolik nelíbilo. Zatím se s ním nepřel, protože byli oba dva stejně paličatí, ale stejně měl v plánu udělat si věci trochu po svém. Alespoň se s ním Yusuke nebude nudit. Totiž…! Uvědomí si, co to Yusuke dělá s jeho rukou a sleduje užasle jeho rty, jak se otírají o hřbet jeho dlaně. Pak protočí očima a má chuť mu svoji ruku vytrhnout. "Pokud spolu budeme, doufám, že nečekáš, že budu někde mrznout." Inoran už se nejspíš zařídil v liščím kožichu a on by měl spát sám u ohníčku? Sice po něm pokukoval ten kluk, ale připadalo mu, že neví, na koho koukat dřív. +Asi nám to všem hrozně sluší.+ Pomyslí si. A pak dojde na všechno to kuckání a úžas nad tím, že s ním chce Yusuke nějakou chvíli zůstat.
"No dobře, ale to jsem si myslel i o tobě. Prostě mě to zaskočilo." Yusuke se z ničeho nic pohne, Hide zvážní a najednou ho má přímo před očima. Jen malý kousek a po pravdě… nejraději by se na ty jeho drzé rty vrhnul podruhé. V rozpacích? Průšvih byl, že to byla pravda. Yusuke na odpověď nečeká, jenom mu řekne, co přesně chce a taky, že se s tím má smířit, protože zdá se vůbec nemá na výběr.
"Ty jsi vážně hrozný." Řekne mu, kdyby to snad Yu nevěděl a slyšel to poprvé. Prý Hide-koi… jestli mu takhle bude říkat před ostatními!! Yumeto by se potrhal smíchy. A Hakuei nejspíš taky. Konečně se mu dostane polibku a zvedne ruce, aby ho u sebe podržel, ale Yusuke je rychlejší a chce ještě odpočívat. Hide musí skoro vyprsknout smíchy, když prohodí, že by tady byli několik dní.
"Po pravdě bychom se měli vrátit. Ne, že bych jim nevěřil, ale jsem z nich nervózní." Mezitím se tam určitě něco pokazilo. Byl si tím jistý. Už znal svoje věštecké schopnosti, měl by se zvednout a mazat tam. Hakuei se na věc s Teru podívá z nové perspektivy, kterou mu nabídne Show a musí uznat, že na tom něco je. Teru by právě teď mohl procházet zkouškou, která ukáže, jestli za něco stojí. Nikdo z nich mu ji ale nenachystal úmyslně. Tedy pokud Yusuke něco netušil. Pokud ano, bylo to od něj docela… drsné. A taky… Inoran byl přesvědčený, že každý tu měl hodnotu, i kdyby nebyl na první pohled silný. Tohle by všechno popřelo. Jak by potom Inoran vycházel s Yusukem, kdyby to byl záměr? Kdyby věděl, že Teru možná obětoval? Zajímavé, opravdu.
"Uvidíme." Řekne jenom, protože víc stejně dělat nemohou.
"Podobná zkouška může čekat každého z nás." Dodá ještě po chvíli. Vypadá to, že Showa doopravdy zlobí fakt, že Teru je tu podceňovaný.
"Líbí se ti?" Zeptá se ho Hakuei napřímo a podívá se do jeho tváře. Pak pokývá hlavou.
"Ano, podle mě může vyjít i nenávratně změněný. Dnes nebo za několik let, kdo ví…" Les protne nepříjemný zvuk, který poplaší koně, ale jinak se víc nestane a v tu ráno má Showa přímo na sobě.
"To chápu, moudré rozhodnutí." Řekne mu, když se Show hájí, že nechce skončit jako Teru. Musí se vážně rozesmát jeho další větě o prevenci, až se Yumeto ohlédne, co to tam dělají. Vezme ho tedy kolem ramen, aby byl spokojený. To zvláštní teplo z jeho kůže mu koluje pod rukama, ale jinak mu nepřekáží.
"Můžu…" Připustí, když dojde na pěkné sny. +Ale ty nedávám rád a snadno.+ Kam by došli, kdyby všichni pořád jen chtěli slastně snít? Yumeto se v duchu zasměje Inoranově odpovědi. Vypadá to, že i jemu to tady pěkně leze na nervy a tahle jeho otrlejší stránka se mu docela líbí. Překvapí ho Inoranovo další uvědomění. Možná měl pravdu. Možná byl skutečně další na řadě a tohle by jinak nikdy neřekl. Nemůže s ním srovnat krok, protože by vůz neprojel, ale pořád se po něm ohlíží. +Tak prostě musíme ven.+ Rád by přidal, ale nejde to. +Necháme je tady a utečeme.+ Tohle je moc i na něj. Les cítí, že jsou u konce a rozhodl se je nepropustit tak snadno. Hakuei se podezřívavě obrátí k vedení vozu. Neví, co si řekli, ale cítil silnou negaci.
"Co je?" Ozve se, aby ho vzali na vědomí.
Teru se nad keřem začne pomalu sklánět, když se snaží přijít na to, co je přesně zač a hlad mu začne šeptat, aby si prostě vzal. Hlad nebo něco jiného? Málem umře na leknutí, když ho někdo popadne a přitiskne k sobě. Doopravdy někdo, ne něco. Vytřeštěně zírá někam před sebe, zatímco se nechává drtit v náručí a poslouchá jeho hlas.
"Jen jsem se díval, co to je." Pípne, ale ten hlas v hlavě byl tak reálný a cizí… on by to vážně ochutnal! Konečně zase přichází k sobě. Ani tohle místo ho nechce? Dolehnou k němu další slova toho muže a chvíli mu trvá, než si jeho hlava poskládá věci k sobě. Pomalu k němu obrátí obličej a podívá se nahoru. Ví, jak se jmenuje, ale odkud? Tlapka… vlk… jeho vlk… vlkodlak. Slyšel o nich, ale nikdy žádného nepoznal. Víly a vlkodlaci z principu nešli moc k sobě.
"Hezký?" Zopakuje po něm. Kaz… tohle byl Kaz. Jeho vlk. A on se k němu tak lísal. Zrudne a prudce uhne tváří někam dolů do jeho prsou, aby ho Kaz neviděl. Kruci… taková ostuda! Kaz mu slibuje pomoc a než se naděje, dostane i pusu. Nechápe to, ale nechá se popadnout za ruku a vláčet za ním. Zírá na jeho záda, bosé nohy, prostě na všechno. Má tolik otázek a žádná z nich mu nejde přes pusu.
"Já jsem vážně chtěl, abys zůstal se mnou." Řekne nešťastně sám sobě. To byl ale ještě tím zvířetem. A teď… Klesne očima k jeho zadku a znovu zrudne a uhne pohledem stranou. Vzápětí samozřejmě zakopne a přistane mu skoro na zádech.
Yusuke, Inoran, Show, Kaz
Yusuke ho ještě chvíli pozoruje, jak kdyby čekal, kdy se s ním začne přít, ale to se nestane. Trochu na něj přivře oči a ví, že to přijde někdy jindy a že něco vymyslí, ale zatím taky mlčí a nechá to být. Klidně ho k tomu plášti přilepí, když to bude nutné a je mu úplně jedno, jak se na to bude tvářit. Tuhle ochranářskou stránku zase tolik nezná, v takové míře rozhodně a teprve si na ni zvyká. Tím si ale uvnitř sebe jen potvrzuje, že sem nakonec vzal tu správnou osobu. Uvědomuje si, že se mu to nechce měnit. Koutky mu pocuknout. Hide přesně ví, jak to zaonačit, ale on si to samozřejmě přebere po svém. "Hm, nečekám. Počítám, že tě budu hřát všemi možnými způsoby." Odmlčí se na moment.
"Nikdy ti ale neslíbím, že toho nezneužiju. Víš, když tě budu objímat zezadu, kdo ví, co se můžou stát." V očích mu jiskří, jak si to představuje a nakonec se přece jen usměje.
"Nemyslím si, že přijde doba, kdy mě představa tebe nebude dráždit." Pokrčí rameny a okázale dlouze si ho prohlédne, jak se tu rozvaluje a najednou mu nahota nevadí.
„Tak to si připisuju plusové body. Vypadal jsi jako někdo, koho nepřekvapí vůbec nic." Okomentuje to rovnou, než se k němu pořádně přiblíží.
"Jsem a budu ještě horší, když mě od sebe budeš odstrkovat. Stejně už se rozhodl taky." Stojí si za svou pravdou a vypadá to, že nepřipouští žádné námitky. Opak je pravdou, kdyby se Hide bránil a nechtěl, nechá to být. Jenže odmítavé reakce z něj necítí. Spokojeně si povzdechne, když si ho Hide při polibku přitáhne k sobě a když se znovu uvelebí, vypadá to, že bude muset vstát.
"Dokouřím a půjdeme." Uculí se, protože to zní všelijak, dokonce se podívá směrem k Hideho klínu a nakonec to přece jen udělá. No co, prostě na něj měl chuť. Pak už je čas se obléknout, s čím mu pomůže a pobaveně sleduje, jak se vzteká a pak si ho přitáhne k sobě. Chvíli si jen tak prohlíží jeho tvář a pak ho krátce, ale dobyvačně políbí.
"Až sem zase budeš chtít, stačí jen říct." V podstatě mu nabídne místo, kde by mohl mít soukromí a vlastně by sám klidně bloumal kolem domu, aby ho nerušil, kdyby měl pocit, že to potřebuje. Natáhne se pro jeho rty znovu, a když polibek skončí, jsou zase v mnohem barevnější realitě a na místě, kde nikdo nezůstal.
"No výborně." Protočí očima Yusuke a pískne na prsty, aby přivolala svého hřebce, který na něj poslušně čeká.
„Tak můžeme jen doufat, že jich ze skupiny není polovina.“ Počká u boku hřebce a pobídne Hideho, aby si nasedl. Plánuje se pak vyhoupnout za ním.
"Nechceš jít pěšky, že ne?"
Show čeká, co na to Hakuei řekne. Na jeho názoru mu svým způsobem záleží ani neví proč. Prostě nechce, aby si o něm třeba myslel, že je pitomec a má zkreslený pohled na svět. Pak jen přikývne, protože má pravdu. Stejně nic jiného dělat nemůžou, maximálně na Teru počkat za lesem třeba několik dní. Show nevím, jestli se ta situace změní, až se k nim připojí ti dva, ale domýšlet si to ani nechce. Vlastně má sto chutí jím to dát pěkně sežrat, co na něj ušili. Není však takový blázen, aby si zahrával s entitami, u kterých neví, kam až jejich síla sahá. Trochu se ošije a představí si, co by kdo jemu mohl připravit za zkoušku a radši se jen ušklíbne. Nějak na to nechce myslet. Dřív by nebyl tak nejistý, ale teď má moc, u které neví, kam její hranice sahají a s tím se pak obtížně plánuje. Na takový stav věci prostě nebyl zvyklý. Pak Show překvapeně zamrká a podívá se na Hakueie, když se ho narovinu zeptá. Přikývne.
"Je moc hezký, ale to asi obecně všechny víly. Mají svoje kouzlo." Vezme to víc obecně. Teru se mu líbil a hodně, když je ale tady s Hakueiem, není o tom zase tolik přesvědčený a přiznávat se mu hned nechce.
"Popravdě bych si o něm asi zjistil víc, kdybych měl čas. Ale do lesa bych kvůli němu nešel." Řekne to nakonec úplně narovinu. Všiml si, jak Ino kouká na Yumeta a ví, že kdyby to bylo jinak, vrhl by se mezi stromy po hlavě. Toho on sám pro Teru není schopný. Anebo není magor, to je druhá možnost.
"Upřímně ale doufám, že vyjde brzy a bez újmy." Nakonec ukáže i to, že není zase tak úplně necitlivý. Je vlastně dost překvapený, když ho Hakuei nakonec vezme kolem ramen a Show se ve výsledku nebrání. Dokonce spokojeně vydechne. Vážně se u něj cítí klidně a vyrovnaně, i když jsou ještě pořád mezi stromy. Dovolí si i opřít spánek o jeho hrudník.
"Ale nechceš." Odtuší a zní to spíš jako vtip, než nechá víčka klesnout. Nespí, ale odpočívá a dopřává si klidu, který mu Hakuei nabízí. Inoran přikývne. +To musíme, co nejdřív.+ Povzdechne si v duchu a byl by rád, kdyby už se z těch stromů vymotali. Nad Yumetovou druhou poznámkou se krátce zasměje, dokonce to vypadá, že nad tím víc váhá a to je znamení, že to začíná být velmi kritické. +Víš, že je tu nemůžeme nechat jen tak.+ Dostane se zpátky ke svému typickému já. Stejně s koněm přidá do kroku a nakonec přece jen les skončí a stromy se jakoby rozestoupí okolnímu světu, kde září sluníčko a obecně je tepleji, než mezi stromy. Skoro to vypadá, že les si užil oběť Teru a to mu stačilo k tomu, aby je propustil.
Kaz si trochu škodolibě vychutná ten moment, kdy to Teru dojde. Jasně, bude to chvilku trvat, tím si je jistý. Jeho reakce je vyloženě kouzelná, dokonce se tomu trochu zasměje.
"Neříkej mi, že ti to ještě nikdo neřekl." Nakloní hlavu na stranu. Pochybuje, že Teru neschytal za svůj život už minimálně milion komplimentů a pak se štěkavě zasměje. Skoro to vypadá, že mu vidí do hlavy, ale to by snad bylo každému jasné, na co teď myslí.
"Ano, hezky jsme se tulili a mě se to moc líbilo. Tobě taky. Určitě si to zopakujeme." Mrkne na něj se smíchem a nechá ho, ať se ještě chvíli diví a táhne ho sebou, dokud mu nepřistane na zádech. Slyší to škobrtnutí, takže se stihne otočit a už má Teru zase ve svém objetí.
"A teď už nechceš? Asi se urazím, že se ti bez chlupů nelíbím." Líbne ho znovu, aby ho víc rozhodil, a pak ho vezme do náruče a pokračuje dál v cestě.
"Za chvíli by ses mi znovu přerazil, když mi zíráš na zadek, je to lepší, než tě pořád zvedat." Vtipkuje a netuší, jak blízko jeho pravdě. Tam kde hrozní, že by mohli větvičky Teru ublížit, se otočí zády a projde houštím, tak ho hezky kryje vlastním tělem a pak uvidí keř s dalšími bobulemi, tyhle však dobře zná. Posadí ho do trávy, pár bobulí si utrhne a požvýká, aby si byl jistý, že s nimi les neprovedl něco špatného a pak utrhne i pro Teru.
"Najíš se a pak budeme pokračovat. Z lesa tě dostanu, neboj se. Ale nechápu, proč se k nim chceš vracet. Nevypadal jsi spokojeně." Slíbí mu, než se vyvalí do trávy s rukama pod hlavou a pak se na něj podívá.
"Můžeš jít klidně za mnou a poškrábat mě zase. Klidně se zase proměním, ale varuju tě, pak vydržím i hodiny." Vytáhne z kapsy smotané listí a vloží si ho do koutku.
Hide, Yumeto, Hakuei,Teru
Hide se pro sebe pousměje, což vypadá jako úšklebek, když mu Yusuke řekne, že ho bude hřát všemi možnými způsoby. To aby si při nocování lehli někam dostatečně daleko od ostatních. Jeho úsměv trochu zjemní, když Yu řekne, že nepřijde doba, kdy by se mu přestal líbit. Podle něj by podobné věci neměl říkat, ale třeba se to skutečně vyplní. "No jo…" Připustí na ty jeho plusové body, zatímco se Yu zase přiblíží. Hide se provokativně pousměje.
"Jakmile odsud vypadneme, omotám se látkou a zbudou ti jenom vzpomínky." Dráždí ho. Přikývne na to jeho kouření, jenže pak mu málem zaskočí podruhé vlastní kouř z listí, protože to nebyl jen takový dvojsmysl, ale on to vážně udělal. A ne, ani tohle teď Hide nečekal a Yusuke ho zaskočil podruhé. Muselo to na něm být vidět, ale pak už přišla jenom nová vlna slasti, která ho přiměla ještě na chvíli na všechno zapomenout. Když se oba dva oblékají, připadá si unaveně, ale jinak, než po tom vymítání. Tentokrát je to taková ta příjemná únava, kdy by raději zůstal tady a nemusel nikomu nic vysvětlovat. Už vidí ty jejich obličeje. To tušení ho ale ještě nepřešlo. Oplatí Yusukemu jeho polibek a ještě naposled ho krátce pohladí po tváři, když mu nabízí, že sem mohou kdykoliv utéct. Přikývne, ale nějak má strach, aby na to ještě měli prostor. Život byl najednou jiný, když vám na něčem začalo záležet. Jako kdyby čas najednou proudil moc rychle. +To bude tím, že před tím neproudil vůbec.+ Pomyslí si trochu kousavě. Při dalším polibku se svět nepříjemně zhoupne a pak už jsou oba dva zpět v lese a… po voze ani ostatních není ani památky. Hide si zamne bradu.
"Přesně jak jsem si myslel." Prohodí polohlasem. Yusukemu o svém tušení totiž neřekl. Diví se, že kůň v tomhle lese vůbec přišel a nezachvátily ho nějaké strachy. Podívá se kriticky na Yusukeho dlaň, když mu chce pomoct na koně. On na nich prostě nejezdil. Neuměl to, nelíbilo se mu to a…
"Ne, to nechci." Prohodí nabručeně, když se škrábe nahoru. Oba dva se vydají na cestu skrze les. Kdo ale mohl vědět, kde vůz přesně byl?
Hakuei si poslechne Showovo hodnocení Teru, ale není to přesně to, co si myslel, že uslyší. Ano, Teru byl hezký a pomátnout by dovedl kde koho, ale skutečný zájem vypadá trochu jinak. Pousměje se. Jistě proč by chodil pro někoho, s kým si ani nemusí rozumět. Rande na slepo bylo opravdu trochu málo. Přikývne, protože ani on si nepřál, aby tady Teru zůstal, jenže si to Teru bude muset nejspíš zařídit sám. Nechává Showa, aby se o něj opíral a sám pořád zůstává na stráží a prohlíží les okolo nich všemi svými dostupnými prostředky. Musí se tiše zasmát, když Show moc dobře pochopí, co mu běželo hlavou.
"Přesně tak." Řekne měkce a tiše. Nebude nikomu lhát, není to nutné. Show není vůbec hloupý, sám od sebe pochopí, proč to tak musí být. Yumeto mezitím naslouchá Inoranově odpovědi. Není to to, co chtěl slyšet a co mu navrhoval a on ho kupodivu poslechne. +Když to říkáš...+ Odpoví mu v duchu, protože on by takové zábrany neměl a když se Hakuei ozve se svou otázkou, jen se po něm ohlédne, ale neodpoví. Vůz ale jede neomylně vpřed a nakonec se jim všem povede dostat se z lesa ven. Teprve tady mu naplno dojde, co chtěl provést. Prostě vyběhnout a nechat ty dva na voze svému osudu. +No a co, Hakuei by se dostal ven.+ Obhajuje sám sebe v duchu a hodí to všechno za hlavu, jako je jeho dobrým zvykem. Vydechne si a posadí se. Pořád zůstává ve své liščí podobě. Hakuei se postaví a seskočí z vozu. Podívá se směrem k lesu, který nechali za sebou a přemýšlí, co teď. Nemíní tady čekat a už vůbec ne několik dní a jestli se ti dva neobjeví, rozhodne se bez nich.
"Vyspěte se a já ho ještě zkusím hledat z okraje." Řekne nakonec jako nový vůdce. Pokud se Teru neukáže, až se ostatní probudí, prostě ho tu nechají.
Teru asi není souzeno, aby se někdy přestal červenat. Kaz mu skládá nové komplimenty a dokonce mu řekne, že se mu líbilo, jak se k sobě tulili. Když po tom zakopne, nechápe, jak je možné, že se Kaz stačil otočit tak rychle a znovu ho chytit, ale stane se to a on díky tomu neupadne.
"Jak bys mohl." Stačí jenom říct na tu jeho poznámku o tom, jestli už nechce, aby dál byli společně, jenže Kaz ho znovu krátce políbí a hned na to vezme do náruče. Teru nestačí ani vyjeknout, jenom se ho pevně chytí. Vypadá to, že Kazovi nedává žádnou námahu ho nést. Zdá se být hodně silný. Dívá se na cestu před nimi a pořád se červená.
"Nedívám." Pípne, ale ve skutečnosti se tam vážně podíval. Copak to ale může říct nahlas? Je to neuvěřitelně ohleduplné, když se Kaz kvůli němu otáčí, aby ho náhodou nepoškrábaly větvičky a sám při tom nastavuje nahá záda. Kaz se ho rozhodne položit na zem a když se za ním pootočí, aby se podíval, co dělá, vidí ho u jiného keře a dokonce i to, jak zkouší bobule sám na sobě. Proč se ho rozhodl takto chránit? Uklidní ho, když mu Kaz slíbí, že ho vyvede z lesa ven a pak si povzdechne nad jeho dalším konstatováním.
"Máme důležitý úkol… Nejsem si jistý, jakou roli bych v něm měl hrát, jestli bych přeci jen neměl odejít, ale… asi bych to měl ještě zkusit." Povzdechne si. O Yusukem už mluvit nechce. Bylo to pryč a najednou si říká, že by tohle všechno pro něj ani neudělal. Tiše se zasměje, když ho Kaz nabádá, aby ho zase podrbal. Stejně k němu musí pro ty bobule. Jsou překvapivě dobré. Neví, jak by ho měl drbat v jeho lidské podobě, ale nakonec k němu nesměle natáhne ruku a stiskne jeho dlaň.
"Díky, že se o mě staráš. Umřel bych." Není to nadsázka.
Žádné komentáře:
Okomentovat