Hromadné - Jsem tady jen náhodou. - část 4.

(les)

Hide, Yumeto, Hakuei,Teru

Hide povytáhne obočí nahoru a vypadá trochu omámeně, ale to neznamená, že neslyší, co přesně mu Yusuke říká. Dovede si představit, že s jeho životními zkušenostmi bude opravdu vynalézavý a říká si jak to, že to potkalo zrovna jeho. Byl by blázen, kdyby se bránil. Zkoušel to, ale je to jen důkaz, že mu ještě zbývá zbytková příčetnost. Právě teď má Yusukeho prsty někde hluboko uvnitř sebe a trochu se v tom všem ztrácí, když se mu do uší probojuje hlas jeho milence a říká mu, že to on ho donutil, aby ho tak moc chtěl. Otevře oči a najde jimi jeho tvář přesně ve chvíli, kdy se Yusuke rozhodne vyměnit ruku za svou chloubu a pomalu se do něj začne dostávat. Není to nic neurvalého a rychlého, je to přesně naopak. Jakkoliv Yusuke vystupoval navenek a jakkoliv mu Yumeto opakoval, že je pitomec, tak jím nebyl. Dokonce i smrt uměla být milosrdná a ohleduplná. Vidí ho, jak se musí kousat do vlastní rtu, aby vydržel příval slasti a víc ho k sobě rukama přitiskne. Vymění si hluboký pohled z očí do očí a pak ucítí jeho první pohyby uvnitř sebe. Ani ty nejsou dobyvačné a dravé, spíš je znát, že mu chce udělat dobře. Hide nechá oči zmizet za zavřenými víčky a naplno si užívá, co se mezi nimi odehrává. Nějak si nedovede představit, že by to později, až se vrátí k ostatním, mělo být jinak a Teru se s tím bude muset smířit. 

"Známe se tak dlouho… taky jsi mohl přijít o něco dřív." Řekne mu přerývaně a s námahou. Yusuke mu místo odpovědi daruje dravější polibky a mnohem rychlejší pohyby a pak už ani jeden nestihnou nic víc, než hluboké oddechování a popadání dechu. Nechává ho, aby si dělal, co chce, nemusí nic, jenom si užívat jeho náruč a všechno, co mu poskytuje a to mu teď vyhovovalo. Po tom zásahu u Showa by se asi na nic lepšího nezmohl a to by byla ostuda. Nebrání se ani vlastnímu vrcholu, když konečně přijde a naplno si ho užije. Nehlídá sebe ani svůj hlas, i když nikdy nebyl vyloženě hlasitý. Cítí uvnitř sebe naplněnou horkost svého milence a nejdřív si nevšimne ani toho kvílení. Je to protivné, zasyčel by na to, aby se to klidilo, ale to už k jeho milenci tak nějak bude patřit. Hakuei si všimne toho, jak se na něj Show co chvíli dívá, ale lhal by, kdyby měl tvrdit, že na to není zvyklý. Vypadal jinak, nadpozemsky čistě a to přitahovalo oči, ale on byl sám na sebe zvyklý a na ty pohledy taky. Showovi se mohlo hlavou honit cokoliv, takže ho nenapadne vyloženě přitažlivost. Yume nedá nijak najevo, že myslel na to samé, co Inoran, když dojde na ty amulety, jen se pro sebe pousměje. Hakuei pokývá hlavou. Cokoliv by jim mohlo pomoci, bude to skvělé a Inoran bude umět ochranou magii lépe, než jeho otec, tím si je jistý. +Ve všech směrech jsi jeho lepší verze.+ Pomyslí si. Když jim pak Teru zmizí v lese, Inoran samozřejmě nejvíc odporuje verzi, že by pokračovali bez něho, ale ti dva se nevracejí a Teru zmizel. Nic jiného jim prostě nezbude. Hakuei se ještě chvíli pokouší najít ho skrze svůj svět, ale les a něco dalšího mu to nedovolí. Vrátí se do svého těla a zvolna se posadí. 

"Veď koně dál. Tohle nemá smysl." Řekne mu. Yumeto se podívá na jednoho po druhém a pak pomalu vykročí krokem, aby Inoran mohl vést koně ze země. Vůz jede jen pomalu. 

"Musíme se hýbat z místa a on… nás buď najde nebo se o to pokusíme později." Les byl velký a temný a podle něj nebyla šance, jak vílu vyvést ven. Proč to udělal? Co tam viděl? Jestli ho to rovnou nezabilo, možná ho to vyvede samo. Něco je přece sledovalo. V jejich moci nebylo nic, nemohou se kvůli němu rozdělit a neměl by to dělat ani Yusuke, až se vrátí. Ani on nedovedl bojovat se vším. Teru se mezitím mazlí s obrovským vlkem a když schová tvář do jeho srsti, vlk se k němu ještě víc přitiskne. Konečně má pocit, že je mu někdo blízký. 

"Proč jsi chtěl, abych sem šel?" Zeptá se ho, ale vlk mu neodpoví a jenom mu olízne polovinu obličeje. Je to trochu nechutné, ale Teru se rozesměje a rukávem se snaží otřít. 

"Jako kdybys rozuměl tomu, co říkám." Řekne mu trochu smutně, když ho drbe na krku. 

"To jsi jediný. A to ani neumíš mluvit." Dodá. Vlk se po chvíli vymaní z jeho objetí a pak… prostě odběhne do lesa. Teru se ocitne sám a rozhlédne se. Konečně mu dojde, kde je a taky koho nechal za sebou. Ohlédne se, ale nedovede poznat, kudy přesně přišel. Měl by se hned vrátit. Strach se mu plíží po páteři a už se chce zvednout na nohy, když se vlk ocitne před ním a nese… mrtvé zvíře! Teru nakrčí obočí a přitiskne si rukáv na nos. Jako víla žádné maso nejedl a i když bylo vyloženě neuvěřitelné, že vlk došel pro něco, co mu chtěl dát, Teru nebyl schopný se na zajíce ani podívat. 

"Promiň." Odvrátí obličej stranou. 

"Já nemůžu." Jak mu to má jenom říct? 

"Sněz ho ty." Řekne mu. Alespoň tu jen tak nebude tlít. 

"Musím jít zpátky, ukážeš mi, kudy?" Vzpomene si znovu. Málem by zase zapomněl. Jak je to možné?

Yusuke, Inoran, Show, Kaz

Je pravdou, že svými slovy trochu Hideho láká. Skoro to vypadá, že si jeho přítomnost a vlastně až nečekanou náklonost nechce odepírat. Pořád nějaké pocity má, což dokazuje do první chvíle, kdy se jeho nohy opět dotkly země a teď si uvědomuje, o kolik jednodušší by všechno bylo, kdyby v tom pokračovali. Je to zvláštní, nikdy neměl pocit, že by někoho potřeboval, ale teď je to jinak. Občas by se rád na někoho obrátil, kdo sdílí podobné názory jako on sám. Bylo vyčerpávající se s někým přít a přitom domýšlet důsledky jejich jednání na této cestě. Hide by mu to celé mohl dost usnadnit, ale není to jen o tom. Má pocit, že si oba uvědomují, co by pro sebe mohli udělat. Tohle je ta racionální stránky, ta citová...Pořád sám sebe přesvědčuje, že neexistuje, ale už to taková pravda není. Na jeho slova se jen pousměje a zatím nic neřekne. Má připravenou odpověď, ale v tu chvíli si to chce jen užít a nemyslet na nic navíc, kromě Hideho, jeho těla a téměř společného vrcholu, který rozvíří celou místnost. Nějak si neuvědomuje, co se kolem děje, dokud nezačne znovu pořádně dýchat. Zatím se ještě pořád drží nad Hideho tělem a konečně se rozhlédne. 

"Pořád jsou to bytosti, ty duše, víš. Oceňují skvělý výkon." Obrátí jejich přítomnost na veselejší notu a vlastně i jako kompliment pro ně oba. Prohlédne si Hideho tvář a jeho očí jsou mnohem hlubší, jak moc je tím zkoumáním zaujatý, dokonce i výrazně hřejí. 

"Víš, jak mě podobní odpovídají, musí přijít ten správný čas." Nechce si ho dobírat, líbí se mu, že mu za to Hide v podstatě vynadá. 

"Možná jsem měl obavy, že by mě někdo jako ty nechtěl. Teď jsem měl čas tě přesvědčit." Je to zase pozitivní útok na jeho sebevědomí. Lhal by ale, kdyby řekl, že Hideho občas tak trochu nepozoroval, když o tom nevěděl. Ani neví proč, svým způsobem ho k němu něco táhlo. To jak vypadá taky, ale i jeho povaha a pohled na svět. Skloní se, aby ho hluboce políbil, než se odvalí stranou a jeho táhne s sebou. Pak zaloví kousek za hlavou a podá mu smotané listí. Je to slabší kousek, spíš jen na pohodu po tak příjemném výkonu. Pořádně si neuvědomí, že krátce zaboří tvář do jeho pramenů a zhluboka se nadechne. 

"Mohl jsem přijít dřív." Zní to, že toho vlastně dost lituje. 

"A ty mě můžeš kdykoliv zavolat, budeš zářit mezi ostatními. I kdyby to bylo jen proto, abys mi řekl, jak nesnesitelný jsem, přijdu." Pokud po tom všem Hide bude chtít, uděláš i na něj čas. Show ještě chvíli pozoruje Hakueie, i když ví, že si toho všiml. Stejně toho nenechá, jak kdyby měl potřebu ho provokovat. Pak se ale rozhlédne kolem a z toho lesa ho mrazí. Jistě Teru ho zaujal, má jeho šperky, ale to neznamená, že by se za ním nakonec vydal. Asi by si to rozmyslel. Pořád té jejich cestě nevěří a obětovat vlastní život nechce. +Promiň jsem ještě moc mladý a nic jsem si neužil.+ Omluví se mu alespoň v duchu a necítí se ani trochu provinile. Pozoruje Hakueie, jak Teru hledá a je vidět, že si ten vzácný okamžik, kdy může něco podobného sledovat, užívá. Inoran jen smutně těkne koutky, když nikdo na jeho amulety nic nenamítá. Asi k tomu přidá i jisté sledování, aby se jim už nestalo to, co teď s Teru. Vážně se modlí, aby ho Hakueie našel, ale něco mu říká, že to nebude tak snadné. Jenže ho něco děsí mnohem víc. Je to nutkání, které mu našeptává, aby pokračovali dál. Jeho myšlenky se točí kolem strachu o Teru a záchrany, ale jeho podstata mu našeptává něco jiného. Je z toho zmatený. Přeostří na Hakueie, jak kdyby ho první ani neslyšel a pak jen neochotně přikývne. 

"Dostaneme se ven a pak něco vymyslíme." Souhlasí nakonec a doufá, že to už tam bude i táta s Yusukem, to by mohlo pomoct. Přece jen Yu měl k podobnému lesu nejblíže. Posmutněle pozoruje Yumeta, jak se přesune před něj a otevírá jim cestu ven z lesa. Připadá mu nekonečný, ale je to jen zdání. 

"Opravdu ho potřebujeme?" Zajímá se Show šeptem, když s Hakueiem na voze osamí. Vlastně je to spíš otázka na to, co se bude dít, a kam přesně jejich cesta směřuje. Les na něj začíná působit a do něj se dává zima, jak zlato na jeho kůži slábne. Přejede si dlaněmi po pažích a ošije se. 

"Divné místo, na dovolenou sem nepojedu." Mumlá si pro sebe. 

Inoran kráčí s hlavou namířenou k zemi. Jeho myslí se prohání nepříjemný pocit selhání. Prostě Teru nedokázal ochránit. Vlk se Teru krátce podívá do očí, když se ho zeptá a pak zavrčí kamsi za něj do lesa. Asi mu nebude rozumět, ale nelíbí se mu přítomnost ostatních a to, jak narušují les svou přítomností. Nemají tu co dělat, prostě mu překáží. Teru je mu svou podstatou vlastně blízko, víly se starali o les. Lišky taky, ale s neměl rád jejich povýšenou povahu. Ano, Yumeto není první, kterého potkal. Dloubne do Teru čumákem, aby mu potvrdil, že mu rozumí a ještě chvíli si užívá jeho blízkost. Nechce jim ho vracet, proč by nemohli být společně a ostatní, ať si jdou. Pak odběhne a přinese mu svačinku, kterou ale Teru neocení. Dívá se na něj, hlavu natáčí střídavě doprava a doleva a pak mu to dojde. Už je vlkem příliš dlouho, něco mu zase tolik nedochází. Obecně ve své lidské podobě netrávil příliš moc času, poslední roky skoro vůbec. Popadne zajíce do tlamy a upustí ho kousek dál do keře. Však on tu dlouho nezůstane a něco ho sežere. Sám už má plné břicho. Zastaví se před Teru a svěsí uši, když chce, aby ho odvedl zpátky za ostatními. Ale on nechce. Chvíli vypadá smutně, jako štěně vyhozené na déšť, než se zase postaví, zavrtí ocasem a sevře předními zuby kousek látky, ale nepoškodí ho. Trochu zatáhá, aby šel Teru za ním. Pak ho pustí a poskakuje před ním, pak zase za ním a tak nějak ho popostrkuje kupředu po cestičce, která není skoro vidět. Dojdou až k jezírku uprostřed houští, kde je pěkný plácek a dokonce sem z oblohy dosáhne i trochu měsíčního světla. Vlk popoběhne a skloní čumák k vodě, aby mu ukázal, že je k pití a není nebezpečná. Jídlo nechtěl, určitě bude mít žízeň. Obecně mu ukazuje les z té lepší stránky. Podívá se na Teru, zavrtí ocasem a je vidět, že je sám se sebou spokojení. Pak poskočí na packách a zatočí se dokola, než do něj dloubne. Vílí přece tančí u jezírek, chce to vidět.

Hide, Yumeto, Hakuei,Teru

Hide vytáhne jedno tenké obočí opravdu hodně vysoko nahoru a podívá se do Yusukeho zpocené tváře. 

"Takže k tomu máš vždycky tisícihlavý dav a doprovod? Úžasné." Nikdy nebudou sami? Jeden si asi zvykne na všechno, ale nikdo se mu pak nemohl divit, že tolik pil. Pokývá hlavou, když Yusuke konečně zareaguje na jeho poznámku, ale pousměje se a víc po něm ani nechce. Nikdy takový nebyl, prostě to nepotřeboval. Užili si skvělé chvilky a nikdo nečeká, že spolu půjdou k oltáři. Přesto vidí jasnou změnu v jeho tváři, když se na sebe dívají. Ne snad, že by náklonnost mezi nimi byla nová, byla tam už před tím, ale teď to bylo ještě o hodně víc jiné. Hide to zatím nedovedl popsat, ale pak musí zvednou obočí znovu vysoko nahoru a dlouze si ho prohlíží. Je tohle vtip nebo to myslí alespoň trochu vážně? 

"Tak strach…" Zopakuje po něm, aby bylo Yusukemu jasné, že mu na to ani trochu neskočil. 

"Ty nevíš, co to znamená." Odbude ho. To věděl jenom on, protože ho strašil Hakuei a taky pro to, že se mu narodilo dítě. A ta příšera bude nejspíš sedět s nimi na voze a tvářit se jako anděl. Myslí Hakueie, ne svého syna. Nemá ani ponětí o tom, že si ho Yusuke prohlížel už v minulosti a asi to tak bylo lepší. Dostane se mu nezvykle hlubokého polibku, ale oplatí mu ho a zavře při tom na chvíli oči. Moc ho netrápí, co se děje v lese. Stejně tam uběhlo jenom málo času. Kdyby jenom tušil… Yusuke se posune z jeho těla stranou a podá mu nové listí. Hide neváhá a připálí si. Je to jenom takové šimrání, ale teď je to příjemné. Překvapí ho, když Yusuke nenechá téma jen tak ležet a rozhodne se na něj odpovídat. 

"To už přišel ten čas?" Podiví se, ale dostane se mu vlastně dost jasného vyznání a on se přistihne, že na něj chvíli nepokrytě zírá s trochu pootevřenou pusou. Hned toho nechá, aby si to Yusuke náhodou nerozmyslel a dělá, že se věnuje listí. Ušklíbne se tomu dovětku o Yusukeho nesnesitelnosti. 

"Tak to Hakuei pukne zlostí." Prohodí, jako by ho hloubka Yusukeho slov moc nezajímala, ale opak byl pravdou. Jenom se to všechno odehrávalo v jeho hlavě a srdci a ne nahlas slovy. Tohle už přece Yu veděl. +To jsme něco jako milenci nebo co?+ Převrací to v hlavě. Hakuei konejšivě přikývne, když Inoran konečně souhlasí, že vyjdou ven z lesa. Je to jedna z milosrdných lží. Inoran si to teď nebude chtít připustit a mimo les už bude pozdě. Teru nikdo z nich hledat nemůže. Nemají na to čas ani prostředky. Nemohou riskovat, že se ztratí kdokoliv další nebo se někomu něco stane. Až se z lesa dostanou, Inoran to pochopí, bude muset. A Yumeto s přemlouváním pomůže. Taky bude muset. To byla Hakueiova podstata. Byl Yusukemu velmi podobný. Uměl ledacos obětovat a ani mu to nepřišlo líto. I když vypadal jako anděl, měl by k němu jen hodně daleko. Nemohl mít s lidmi soucit, prostě to nešlo. Vůz kodrcá po cestě a vrže a nejspíš není slyšet, co si oni na voze povídají, ale Hakuei si nedělal iluze, že Yume bude mít uši jako rys. Podívá se na Showa, když se ho tak ptá. 

"Já nevím, předpokládám, že nikdo tady nezkoušel zjistit co vlastně umí nebo proč sem vůbec přišel. Nepřipadá ti to zvláštní? Jako kdyby ho pořádně ani neviděli… Zajímalo je jeho tělo, nebo možná osud, ale ne Teru sám." Pokrčí rameny. 

"Každopádně les v něm něco viděl, když ho k sobě přitáhl. Yume je moc silný, nenechal by se ovlivnit, ale Teru ano. A stalo se to. Nemyslím si, že je mrtvý." Dodá. Co se z něj ale na tomhle místě může stát? Nic milého… Uchechtne se té Showově poznámce o dovolené. Les ještě pořád nemá konec… kolik času asi uběhlo? Když vlk zavrčí, Teru se snaží pochopit, co se mu snaží říct, ale nedaří se mu to. Sleduje ho, když najednou vypadá tak smutně. Možná proto, že musel odnést toho králíka, který teď chudák tlí ve křoví místo, aby si někde spokojeně hopkal. Pak ale vlk z ničeho nic zase ožije a chvíli to vypadá, že ho povede zpět, ale místo toho se ho snaží za oblečení vést někam dál. V porostu je vidět malou cestičku, vyšlapanou zvěří. Teru začne něco našeptávat, že tudy jít nechce a nemá, že by se měl doopravdy vrátit. Ohlédne se za sebou, snaží se vlka upozornit na to, že jdou špatně, ale bez jeho pomoci se odtud stejně nikdy nedostane. Už zabloudil a začíná být pozdě a jeho hlava si to konečně začíná uvědomovat. Přesto následuje zvířecí tlapky až k vodě. Je to pěkné místo. Teru se na chvíli zastaví a podívá se nahoru na noční oblohu. Tady ji větve stromů nestíní. Poklekne u okraje vodní hladiny a nabere vodu do dlaní. Skutečně má velkou žízeň. Voda je osvěžující a když se ohlédne na poskakujícího vlka a rozesměje se, když do něj strčí, nemá ani ponětí, co přesně po něm chce. Vypadá to, že si chce prostě hrát. 

"Co kdybys šel se mnou? Dovedeš mě zpátky a můžeš se mnou zůstat." Napadne ho. Bylo by to krásné, kdyby se to stalo, ale byla to jen fantazie. Jak by tohle divoké zvíře mohlo opustit les?

Yusuke, Inoran, Show, Kaz

Yusuke se tiše zasměje té Hideho poznámce a pak pokývá hlavou. Podívá se mu upřeně do tváře a pravý koutek se mu zvedne nahoru. 

"Jednom, když je to k nesnesení dobré, ale jinak to nechceš hm?" Nakonec to opět obrátí v kompliment pro něj, aby bylo jasné, že se natolik nehlídal, když byli spolu a užívali si dokonalé chvíle. Zvedne ruku a zlehka s ní mávne a ten okamžik jsou všechny stíny pryč, aby mu jasně demonstroval, že nad tím běžně má skvělou kontrolu. Zvláštně se ušklíbne, když ho Hide obviní, že strach nemá. Kdyby jen tušil. Jistě, nebyla to hrůza běžného člověka, ale obavy ho dokázaly sžírat taky. Pořádnou dávku podobných emocí však poznal až tady a jejich sílu taky.

"Ale vím, sice nejsem člověk, ale ani mě to nemíjí, ne úplně." Pak si vzpomene na to, s kým se mají ještě potkat. 

"Ale tebe snad dokážu trochu uchránit. Když to nebudu já, nechám ti svůj plášť, přes něj se nedostane." Připomene mu, že mají prostředky, jak jeho strach trochu utlumit. 

"Jednou mi povíš, jaké to bylo." Myslí tím šílenství způsobené Hakueiem. Jejich vztah to asi nenaruší, každý měl své a neměli by si co vyčítat, ale chce to vědět. 

"Zajímá mě toho víc, ale teď ne. Po cestě..." Je vidět, že teď chce chvíli jen být a nemyslet na nic víc, než je Hide a na to jak hezky hřeje. 

"Záleží na co myslíš, na některé je ten nejlepší." Hravěji se uculí, než se víc přesune a položí si Hlavu na Hideho břicho. Leží na zádech napříč postele a zírá do stropu. Pak se tiše zasměje. 

"Já vím, nic jiného bys neviděl radši." Rozvine tuhle poznámku a pak na něj stočí své oči. 

"Tím jsem se tě ptal, jestli budeme spolu." Upřesní to celé. Sice na nějaké větší domlouvání vztahů nepotrpěl, ale teď by to vážně slyšel rád.

"Alespoň do doby, dokud budu tady." Nechce ho k sobě poutat ani předběžně na příliš dlouhou dobu. Jeho povinnosti ho donutí zmizet a Hide...Může kohokoliv potkat. Pokud bude chtít, bude za ním chodit tak často, jak to jen půjde. Sám pokuřuje a u toho si pohrává s prsty Hideho volné ruky. 

"Poslední dobou mě zajímá jaký je pocit, aby někdo byl jenom můj." Pousměje se a po očku se na něj podívá. Schválně to řekl trochu jinak, aby Hideho popíchl k výraznější reakci. Je vidět, že ani on zpátky zatím nespěchá. Inoran ještě chvíle protestu, alespoň ve své hlavě, než se odhodlá vyrazit. V něčem mají pravdu, dokud se nedostane zbytek ven, nemůžou si dovolit přijít o dalšího. On sám je rozhodnutý se pak vydat do lesa. Samozřejmě před tím provede jistá opatření. Celou cestu tráví tím, že pozoruje Yumeta před sebou, jak kdyby tím mohl zajistit to, že se jemu nic nestane. Ví, že kdyby zmizel on, nedokázal by jen tak stát a rozhodně by neposlouchal. Není to fér vůči Teru a vážně se za to stydí. Show se podívá na Hakueie a pak jen přikývne.

"To připadá, jestli tu každý má něco, čím může přispět, měli by vědět co a kdy to použít." Dobře, je mu Teru svým způsobem líto, ale on není ten, kdo by se vrhnul do lesa, na to ho znal příliš málo a možná by ani nepomohlo, kdyby ho znal, ví, kdo ví. Zamyslí se nad tím celým a pak přikývne podruhé. 

"Vypadá to tak. Co je to vlastně za les?" Zeptá se trochu neobratně. 

"Myslím, jestli kole něj kolují nějaké zvěsti, něco co by prozradilo, proč si to vybralo zrovna jeho." Asi by se mohl vykašlat na to, nad tím přemýšlet, ale cesta bude ještě chvíli trvat a on stejně nemá nic lepšího na práci. Přistihne se, že se v Hakueově přítomnosti mnohem víc uvolňuje a podvědomě dokáže líp kontrolovat svou novou moc. Překvapeně se na něj podívá, když ho pobavil a nakonec jen pokrčí rameny. 

"Jsem zvyklý na pohodlí a víc života." Utrousí ještě poznámku. 

"Kdo jsi?" Pochopil to asi z toho, co si řekli, když se Haku objevil a on probudil, ale stejně mu to nedá, aby se nezeptal. V jeho očích je patrné zaujetí. Inoranovi se honí hlavou spousta myšlenek a končí to tím, že by zkusil přivolat Hideho. Jakmile opustí les, prostě se o to pokusí a doufá, že se brzo setkají. +Musíme ho najít.+ Myslí Teru a je jasné, že ho to jen tak nepustí. +Je přece taky důležitý.+ Neuvědomuje si, že je někdo slyší. Hluboko v lese se Teru vlkovi nebrání a ten je očividně spokojený. Když už si ho tak hezky přivábil, vůbec se mu nechce ho vracet. Cítí jeho váhání, prostě to pozná a doufá, že si to rozmyslí, až uvidí jezírko. Počká a pozoruje ho, když pije, i když jeho narážku a tanec nepochopí. To nevadí, hrát si můžou i tak. Posadí na okraj jezírka a čumákem hrábne do vody, aby na Teru dopadlo pár kapek. Kdyby do toho skočil celý a pak se na Teru otřepal...Byla by to zábava, ale i jemu dochází, že by to víla asi neocenila. Znovu se usadí a natočí hlavu několikrát na obě strany, jak kdyby uvažoval, jestli ho někam vodit chce. Jedno ví jistě, za hranici lesa pokračovat nebude, tedy na s nimi, ale byl to on, kdo je celou cestu pozoroval z úkrytu. Teru to možná ještě nenapadlo, hodlá v tom však pokračovat. Přejde k němu, zatáhne za látku, aby si kecl na zadek to trávy, a znovu se mu vměstná do náruče, než si položí hlavu na jeho klín. Vyrazí, ale až za chvilku, teď se chce chvíli nechat drbat, ideálně mezi ušima. Mohl by se mu ukázat a říct mu, co by chtěl, ale má pocit, že by tím všechno zkazit a to nechce. Po nějaké době se přece jen zvedne, olízne mu obličej a trochu víc se o jeho hrudník otře hlavou, než vykročí vstříc lesu a směrem, kterým vede cesta ven. Ví, kterým směrem do lesa vjeli a kudy nejspíš míří skrz. Nebude mít problém dovést Teru na místo, kde se potká s ostatními. Neví, proč to chce, když to vypadalo, že se s nimi necítí dobře, ale udělá to.

Hide, Yumeto, Hakuei,Teru

Hide by se měl přestat divit, jinak mu to obočí nahoru už zůstane. Tak ono to bylo k nesnesení dobré? A to nic neudělal, jenom tady ležel. Takže Yu v podstatě pochválil sám sebe a ano, bude to tak pokaždé. Pro sebe se usměje, protože už ho úplně slyší, kdyby mu to řekl nahlas, ale místo toho jenom pokuřuje s vědoucným výrazem v očích, co jsou jako dvě trnky. Stíny jsou pryč a konečně dají pokoj a najednou je tady podivné ticho. Jako kdyby tam venku nezpíval jediný pták. Nejspíš tady vůbec žádná zvířata nejsou. Nepře se s ním, když mu Yusuke vysvětluje, že strach skutečně cítí. Je to zvláštní představa, ale zároveň působí o něco lidštěji. Možná mu ho nechali prostě proto, aby ho něco nesundalo úplně. Zbytkový pud sebezáchovy nebo tak něco. Zvážní, když Yusuke mluví o tom, že ho ochrání a že mu bude pokaždé nechávat svůj plášť. 

"To bys neměl. Nosíš ho z dobrého důvodu a kvůli mně bys neměl ohrožovat svou existenci." Řekne mu. Je ale doopravdy rád, že si na něj Hakuei nebude moci tak vyskakovat. Nečeká nic přímo jakmile se potkají, ale až bude po všem, bude na něj čekat a kdo ví, co se stane potom? A co s tím vším bude chtít dělat Yusuke? Hakuei byl jeho přítel a důležitá bytost… +Proč ti tak ležím v žaludku, hn?+ Pošle mu myšlenku. Udělá přehnaně zaražený obličej, když mu Yusuke oznámí, že jednou mu o tom všem bude Hide vyprávět. On by se k tomu raději nevracel, ale Yusukeho donucovací prostředky byly dost intenzivní. Zatváří se ještě překvapeněji, doslova na něj hází ty svoje obličeje, když mu Yu řekne, že ho toho zajímá ještě mnohem víc. Na tohle nebyl zvyklý. Takhle vyzvídal jenom Inoran. Yusuke se mezitím přesune a nečekaně si lehne hlavou na jeho břicho jako na polštář. Udělal si pěkné pohodlí a vypadá to jako romantická domácká nálada dvou lidí, kteří spolu už dlouho žijí. A v příští vteřině mu zaskočí kouř z listí, když se ho Posel otevřeně zeptá, jestli oni dva budou spolu. Nechtěl, aby ta reakce vyzněla takhle, ale vážně se asi zadusí a chvíli to nejde ovládnout. 

"Příště mě varuj." Řekne se slzícíma očima. Do doby, dokud bude tady… to už znělo víc realisticky a víc jako Yusuke, ale stejně… Pořád se snaží ovládnout svoje reflexy a asi se rozpláče, jak to škrábe v krku. 

"Jasně." Dostane ze sebe pochybovačnou reakci, když se Yu tváří, jako že ho jenom něco zajímá, ale zaregistruje, jak mu u toho žmoulá prsty na ruce. On se snad vážně zakoukal? Hide nemá moc důvodů odmítat tuhle nabídku. Nikdo další na obzoru nebyl, čekal je nesnadný úkol, Hakuei za zády, ale i kdyby nebyl, chtěl by to? Yu byl sexy chlap… 

"To nevydržíš…" Maskuje svůj souhlas, zatímco odvrací tvář, aby na něj nebylo moc vidět. On se snad bude červenat nebo co? Hakuei mezitím na voze přikývne na Showův názor, protože má úplně stejný. 

"Nikdo z nich není hlupák, je to fascinující reakce. Proč ho tolik podceňují?" Nadhodí řečnickou otázku.

"Je to jeden z těch lesů, který dýchá svým životem. Jeho energie není jenom zlá a negativní, ale je to temnější místo, které dovede bytosti v sobě uzamknout a přimět je zapomenout, odkud jsou a kdo jsou. Stanou se z nich obyvatelé tohoto místa, změní se." Poklepe si dvěma prsty na spánek. 

"Kdo ví, kdo tady bloumá? Jedeme tudy, protože je to nejrychlejší. Ne nejbezpečnější." V tomhle má prsty Yusuke. Některé věci přes svou temnotu neviděl. Yumeto zepředu poslouchá, co si to tam šeptají. Tenhle les byl plný všeho možného. Div, že ještě na nic nenarazili, ale les by si je určitě rád nechal. I tak mu ale uhýbá z cesty. Projdou ven. +Jinak tě zapálím.+ Pošle lesu výhružnou myšlenku. Proč les spolkl Teru… +Spolkl ho, protože má slabou mysl.+ Prohodí sám k sobě, protože nemůže mluvit. Co na tom kdo nechápe? Zavětří čerstvější vítr. Trochu zavrčí, aby na to upozornil Inorana. Za chvíli budou venku. Koni se taky uleví. Hakuei pokrčí rameny. 

"Nevím, možná proto, že je víla. Mají k lesům blízko." Tajemně se pousměje, když se ho Show zeptá, kdo je. 

"Jsem Snář." Nemá důvod nic skrývat. 

"Jsem ten, kdo ovlivňuje tvoje noční prožitky." 

Když Teru požádá vlka, aby se společně vrátili k vozu, je na něm zcela jasně znát jeho váhání. Pokouší se ho rozptýlit, cákat na něj, ale… jako kdyby zvážněl, možná zesmutněl… Teru ho pozoruje s pootevřenými rty. Je vážně krásný a majestátní. Nakonec k němu vlk dojde a přiměje ho, aby se znovu posadil. Teru začíná vypadat trochu zoufale, protože čas rychle plyne. Vlk si k němu znovu vleze a on ho obejme a skloní hlavu někam do jeho uší. Co jenom bude dělat? Kdyby se nepotkali, snad by tady umřel úplně sám. Proč jenom vyskakoval z toho vozu? Zůstanou tak dlouho, Teru vlka něžně hladí a přemítá a vlk prostě drží. Teru si ani neuvědomí, že modř v jeho očích potemní, pleť zbledne a protkají ji jemné tmavé žilky, jak se probouzí jeho moc, ale není čirá jako jindy. Les ji silně ovlivňuje. Skoro se lekne, když se vlk z ničeho nic probere a olízne ho. Málem by tady usnul, stal by se z něj strom, nebo tak něco. Vlk mu ukazuje další cestu a on stejně nemá, kam jinam by šel. Ať je to kamkoliv, půjde s ním. Po chvíli se zastaví, když narazí na neznámý keř plný plodů. Uvědomí si svůj hlad.