Hromadné - Jsem tady jen náhodou. - část 2.

(cesta)

Hide, Yumeto, Hakuei,Teru

Když Inoran odpověděl Yumetovi ohledně počtu jeho ocasů podobnou notou, Yumeto na to už nic neřekl, jenom uznale pokýval hlavou, protože na tom hodně bylo a dál nechával jejich hovor v tajnosti před ostatními. Zatím si ničeho nevšiml dokonce ani Hide a ten by jistě poznal jemné náznaky. Ono to taky nebylo nic tak obvyklého. Pak už jsou na místě a Hide odchází s Poslem stranou. Čaroděj se musí usmát, když mu Yusuke řekne, že by mu temnota slušela. 

"Vždycky na ní bylo něco sexy a fascinujícího, ale myslím si, že bych dělal hrozné věci. Páchal opravdové zlo, víš? Nedovedl bych být neutrální jako ty nebo Yumeto nebo být takové to chaoticky smířlivé zlo. Vážně bych byl hajzl." Prohodí a Yusuke souhlasí, že jeho světlejší já je vhodnější. Jde mu o teplo, které mu schází, ale Hide byl v tomhle hodně svůj. Uměl hřát v posteli, ale neuměl to tak dávat najevo v běžném životě. Inoran by jistě vyprávěl. Nebyl ta hřejivá náruč, která tvoří teplo domova, spíš na to někoho potřeboval. Někoho, kdo by mu připomněl jeho zranitelnější já. Byl prostě příliš velký samorost a bál se ukazovat citlivější stranu. Yusuke mluví o něčem hodně podobném a on se zatváří chápavě. 

"Ano, proto jsem se přestal plést do vztahů, kde se ode mě cokoliv očekává. Taky v tom neumím chodit a většinou ani nechci." V nose ho polechtá vůně listí, které už Yusuke začal kouřit a podívá se na něj, když se společně zastaví. 

"Ano, já jsem." Přikývne a převezme si ho, aby ochutnal. Je to opravdu něco. Uznale si prohlíží smotané listí ve své ruce. 

"Asi ti to nevrátím." Zahuhlá a vydechne kouř nosem. Yusuke mu poděkuje za Showa a on se zašklebí. 

"Prostě jsem jenom chtěl jet na tom voze." Tváří se, že se nic nestalo, ale uvnitř ho to těší, ne že ne. Yusuke se na něj najednou tak zvláštně podívá, přistoupí blíž a dotkne se ho. To pohlazení skončí až na tváři a Yusuke se mu dokonce omluví. Tak vydírat Hakueiem… 

"A já myslel, že mi před ním pomáháš." Je si jeho snahy vědom a cokoliv dalšího už stačil zapomenout. Znovu se mile usměje, když mu Yu slíbí, že se ho na pomoc bude hezky ptát. Následná nabídka je víc, než jasná a on vytáhne obočí nahoru. 

"Tebe to ještě nepřešlo?" Diví se tomu, protože se nepovažuje za kvalitnější kousek, než je Teru nebo kdokoliv další. Yusuke se k němu skloní a jemně se dotkne jeho rtů. Je v tom něco hodně sexy, on je celý sexy a taky se mu líbí, jak se o něj otírá Yusukeho temnota. Proč by odmítal? Chtěl už ve svém domku. 

"Tak jo." Vydechne nakonec a silnou přítomnost Hakueie neucítí. Vnímá Yumetovu proměnu jako něco, co se děje poblíž a mělo je to varovat, ale zároveň se není schopný probrat a jít tam. 

Ještě před tím u jezírka panoval poklidný hovor mezi Yumetem a Inoranem a Yume se ušklíbne, když Inoran hodí svoji neschopnost rozhodovat se zrovna na jejich flirtování. 

"To je v pořádku, zlobil bych se, kdyby ses rozhodnout mohl." Řekne mu. Pak udělá obličej A proč, když Inoran řekne, že Teru nesmí odejít. 

"Máme Showa, je silnější." Řekne, ale jenom proto, že se s Teru nepohodli. Teru vážně vypadá, že odejde a taky vážně vypadá nešťastně. 

"Nevím, co bych mu měl říct. Jdi a polib ho? Jdi a připomeň mu, že má klín? Jdi a pošli ho za to chování do prdele?" Mluví skoro moc nahlas, ale Teru už ho nemůže slyšet, protože je s ním Hakuei. Přicházejí k nim, Yumeto se promění a ani si nevšimne, jak Inorana odhodil. Za chvíli ale Inoran stojí vedle něj a mluví na cizince a on šlehá ocasy okolo sebe, aby ho za ně schoval. Když mu Inoran pošle myšlenku, jeho velká hlava se na něj podívá, uši spadnou dozadu a zavrtí krátce ocasy jako pejsek, ale pak se zase podívá na Hakueie, hrozivě se naježí za krkem a dunivě dál vrčí. Hakuei mírně rozhodí volnou rukou, kterou nedrží Teru. 

"Já nevím, chceš si chvíli pospat? Bude to hezké… ale odvolej ho." Řekne mu a Teru se zachvěje. 

"Ino-san, řekni mu, ať přestane." Má z Yumeta vážně strach a ten zavrčí ještě víc. Není ničí pes! Jenže pak se do toho všeho ještě probudí Show a přitáhne si pozornost všech a Hide s Yusukem prostě nikde. +Zadek se vozu nakopat nedá.+ Pomyslí si rozzlobeně Yumeto, ale Show ho slyšet nemůže, jenom Inoran. Show se začne zlobit a chce vědět, kde se to objevil. Teru se zachvěje ještě víc. 

"V-v lese." Hlesne. 

"Mám ho zase uspat?" Zeptá se Hakuei a Teru honem zavrtí hlavou. 

"Už radši ne, stejně se zase jednou probudí." Řekne. 

"To není tak jisté." Prohodí zamyšleně Hakuei a zamne si bradu a Teru vytřeští oči i na něho. Kde to ksakru je on sám?? Vezme Showa a uteče i s ním! Show očividně nechápe, že Yumeto je skutečný, ale Teru to chápe moc dobře. Hakuei se pobaveně usměje, pustí Teru a přejde blíž k vozu. 

"Ta barva ti sluší. Podle některých tady být máš. Něco už jsi o tom slyšel. Když byl u tebe čaroděj." Hakuei to ví, byl tam přece taky a zachránil je, ale Show si to zdá se nepamatuje. 

"My už se přece známe." Řekne mu, ale vzpomínky mu tím jen těžko přivolá. Rozhlédne se. 

"Kdepak vůbec je?" Zajímá se a Yumeto zavrčí tak, že si znovu přitáhne jejich pozornost. Překluše dopředu a postaví se mezi vůz a Hakueie. 

"Proč mě vnímáš jako nepřítele?" Řekne Snář, ale Yumeto mu nemůže odpovědět. Prostě ještě oficiálně nepatří do smečky, tečka!

Yusuke, Inoran, Show

Yusuke si klidně prohlíží Hidheo tvář. Je vidět že mu svým prohlášením udělal radost. Neříká to jenom tak, vážně si myslí, že by byl Hide děsivě nádherný, kdyby se tomu poddal, ale dobra je v něm podle něj mnohem víc. Je dobře, že to tak je, nechce mít přehnaně moc práce. Pokud se jednou vrátí, bude radši, když bude mít chvilku volna. Krátce se zasměje a pak přikývne. 

"Asi si to dokážu představit. Já bych se bavil, minimálně ze začátku, ale zbytek populace by asi neskákal nadšením." Neubrání se menšímu vtipkování. Jsou tady jen oni, klidně si to dovolí. S Hidem je to jiné, nemusí se snažit být jiný, než ve skutečnosti je. Může mu klidně přiznat, že jsou jeho emoce příliš silné. 

"Vidíš, já si říkal, že bych to zkusil, ale nebyl to dobrý nápad. Nemůžeme změnit, kým jsme, proč se o to pokoušet. Říkám to, co si myslím a dělám to, co chci. Nejsem člověk ani podobná bytost, nepatřím do tohoto světa, neměl bych se o to ani pokoušet." Prozradí mu to, co si uvědomil a kvůli tomu se vyhýbá Teru. Probouzel v něm něco zvláštního, co nedokázal ovládnout. Jen kdyby ho tahal někam úplně jinam. Sám neví, jestli by to nakonec bylo dobře nebo špatně, ale...Ne, nebude na to myslet, teď už vůbec ne. 

"Nemusíš to vracet. Za prvé mám zásoby a za druhé, přinesl jsem to tobě, vzpomínáš." Už v domku mu řekl, že je to pro něj. Jen chtěl, aby si tento výlet užili společně. Nahodí výraz, to určitě, když se Hide začne vymlouvat a pak si povzdechne. 

"Ano, to pomáhám, ale úplně původně v tom jistý záměr. Čím víc tě poznávám, tím víc z toho upouštím. Chci ti pomoct." Přizná se mu i k tomuto. Když už s ním začal, ať se Hide dozví všechno. Pokrčí zlehka ramena, když padne dost usvědčující otázka. 

"Mám věčnost si některé věci promyslet a s některými jsem zase hodně rychle hotový. A teď žádné dvojsmysly." Broukne tiše do jeho rtů. 

"Nemyslím si, že existuje realita, kde bych si to rozmyslel." V očích mu zaplane chtíč a touha, než sáhne po jeho dlani, potáhne si a pak konečně přitiskne rty na ty jeho. Volnou paží ho k sobě za pas silněji přitiskne a nechá listí, které jim proudí mezi rty, aby dokonalo svou práci. Yusuke ví, kdo se právě objevil, a i když se Yumeto proměnil, věří, že to zvládnout. Ostatně bude se řídit jeho slovy, není jejich vůdce, jen ví, kam mají namířeno. Ať se o to postarají sami, alespoň pro tentokrát. Líbá ho dál a dál a nepřestane, ani když se svět kolem nich zase zhmotní, ale už nejsou v lese. Nacházejí na travnatém plácku před rozsáhlým domem ve stylu chrámu. Kolem něj jsou vyhloubená jezírka, ze kterých jde pára. Očividně horké prameny. Hideho pas nepustí, jen se mu podívá zblízka do očí a pak se rozverněji pousměje. 

"Vítej u mě doma, Hide-chan." Pošeptá mu, než dlaní sklouzne na jeho zadek, který silněji sevře. 

"Kromě ložnice to má ještě jednu výhodu, čas tu řídím já." Na tváři se mu objeví nevypočitatelný úsměv. Inoran by se rád s Yumetem přel. Sám ví, že Teru potřebují, i když neví přesně k čemu. Jak řekl Yusuke, každý tu má své místo a důvod, proč by tu měl být. Možná s Poslem nesouhlasil v tom, jak se k nim chová, ale to neznamená, že mu nevěřil ve všem ostatním. Všechno mělo své důvody, a kdyby jim jeden chyběl, možná by to opravdu nedokázali a nezáleželo by na tom, kdo z nich by to byl.

"Ano, Show je tak nejspíš silnější, než já. Co by se tedy stalo, kdybych odešel?" Obrátí to na sebe. Nejde o to, že by chtěl, aby mu Yume řekl, že nechce, aby odcházel, ale spíš mu chce připodobnit situaci, ve které se Teru nachází. On sám nebyl velkým přínosem. Jeho otec byl velmi silný, ale Inoranova moc se rozhodně ještě neprojevila. Sám neví, co by to mohlo být, i když jisté základy už položeny byly. Málem zrudne, když mu Yume vyčte všechno, co by měl Teru říct. Už se nadechuje, ale víc nestihne. Je potřeba vyřešit něco jiného a hlavně u toho zůstat na živu. Ta zem rozhodně nebyla měkká. Koutky mu jen cuknou nahoru a pak si málem povzdechne. Větou o odvolání to neznámý moc nevyřešil. 

"Patří jen sám sobě ne nikomu jinému. Jestli nebude chtít, nepřesvědčím ho." Sděluje mu smířlivě, že mu Yumeto ani v nejmenším nepatří Tak to totiž od neznámého vyznělo. Hakueova pozornost se přesune k Showovi, který se snaží si to všechno dát dohromady. Není výbušný, všechno si pečlivě promýšlí, ale je to těžké, když v něm koluje něco, co ještě necítil. Zatváří se na vteřinu možná i spokojeně, když se dozví, že mu zlatá sluší. 

"Samozřejmě, že ano." Odtuší sebevědomě, ale pořád ho bedlivě poslouchá. 

"Tys tam byl taky." Ozve se Show a znovu si prohlédne, jak kdyby odhadoval, jestli má pravdu. Cítil tam přítomnost někoho dalšího, i když byl mimo, ale není schopný říct, jestli je to ta samá energie. 

"Takže jsem na výpravě, která zachrání svět. No skvěle." Ozve se ironický podtón a jeho aura malinko zesílí, jak je otrávený. 

"Čaroděj měl pravdu, možná bych šel, ale ne takhle. Jdu domů." Má to vyřešené úplně jednoduše. Už by se začal zvedat, ale v tom se před ním ocitne obrovská liška a on na něm může oči nechat. 

"I když..." Promne si rty o sebe. Inoran po něm střelí pohledem, kde je prostě vidět žárlivost. Pak ale udělá něco, co bylo asi hodně neuváženého. Postaví se mezi neznámého s Teru a Yumeta. Smířlivě rozpřáhne ruce a u toho mu kouká do očí. +Nechová se k tobě hezky, já vím.+ Pošle mu první myšlenku. +Já před tebou málem padl na kolena, jak děsivě a zároveň krásně vypadáš. Ale myslí si, že je vážně jen dalším, kdo má jít s námi. Byl tam s mým otcem, očividně jim pomohl.+ Dodá ještě a mírně se pousměje. +A jsem přesvědčený o tom, že je někdo, koho budeme potřebovat.+ Trochu se ušklíbne, aby mu dal najevo, že ani on sám si tím není jistý. Udělá krok blíž a opatrně k němu natáhne ruku, aby mohl prsty zabořit do jeho srsti. +Yume-chan, prosím. Je to teď na nás, ti dva se jen tak nevrátí.+ Sice si tím nemůže být jistý, ale tuší to. Nakonec se přece jenom snaží je vést, jak do něj Yume hustil. Otázkou je, jestli bude na Yumeta kdy stačit.

Hide, Yumeto, Hakuei,Teru

Hide se zamyslí nad Yusukeho slovy a vlastně ví, kam tím míří. Má Teru v hlavě, je to tak a ne že ne. Cokoliv je mezi Yusukem a jím samotným, je to něco jiného, zase jiný druh náklonnosti. Jenže Yusuke si s Teru a všemi těmi věcmi neví rady a tak se ani nesnaží a on je ten poslední, kdo by mu v tom uměl poradit. Tohle by dokázal mnohem lépe řešit jeho syn. Vysvětlit mu kladné důvody, vůbec nějaké najít a možná ho tím i přesvědčit, že věci by se neměly vzdávat předem, ale on sám to dělal a často. Prostě se tomu vyhnul a měl svůj klid. A ano, Yusuke není člověk a není mu ani blízko, jako je třeba víla. Víla taky nebyla člověk, měla jiné sociologické rysy, ale pořád jim byla mnohem blíž a taky byla smrtelná. I když dlouhověká. Pousměje se a přikývne, když mu Yusuke řekne, že se listí vzdávat nemusí, ale stejně přemýšlí o něm a Teru. Teru na něj koukal jako na svatý obrázek a ještě se o nic ani nepokusili. S Yusukeme se muselo dít něco, co mu nebylo příjemného. Ano, i láska někdy mohla být nepříjemná. Prostě jste nevěděli, co najednou s ní. Asi by tady neměl být, ale jeho rozhodnutí tohle celé nebylo a jemu se Yu taky líbil. Soucítili společně a to Hidemu někdy připadalo mnohem důležitější. Mohl se plést, ale to jenom proto, že sám lásce nikdy bezhlavě nepropadl. Vlastně si myslí, že to není možné. Že to v sobě úplně všichni nemají. Nebyl romantik ani idealista a vyhovovalo mu to. Yusuke je hodně upřímný, ale on jenom pokrčí rameny. Necítí se využitě, udělal by to úplně stejně. To bylo právě to, co na nich dvou ostatní nemohli chápat. 

"Je to příjemné vědět, že mám v zádech zrovna Posla." Řekne mu vlastní poděkování. Pak už dojde na to intimní přiblížení a Yusuke umí být velmi podmanivý. Hide se mu dívá zblízka do očí, když mu šeptá, že by si to nerozmyslel a má štěstí, že ho varoval před těmi dvojsmysly, protože by je určitě použil. Sleduje ho, jak zvedá jeho ruku, aby si potáhl, ale pak už se líbají, Hidemu ruka spadne dolů a za chvíli mu z ní vypadne i to listí. Doutná na zemi, les zatím nehoří, ale teď by mu to asi i bylo jedno. Oplácí mu polibky, sám je v lehkém záklonu a pomalu položí ruce na jeho paže. Cítí kouř, který si ještě předávají z úst do úst, než nadobro vyprchá a plete mu hlavu. Moc dobře vnímá propad z reality někam mezi dimenze a následné zhmotnění, ale Yusuke nedává jeho mozku šanci víc se zorientovat. Je to matoucí, musí se mu odevzdat a věřit mu, ale není to zase tak složité. Nakonec ho Yusuke nechá, aby se rozhlédl. Je to trochu ponuré, ale zároveň krásné místo. Podívá se znovu na něj, když mu stiskne zadek a pak se nahlas rozesměje. 

"Ahá…." Protáhne na to ovládání času. No, to vypadá, že na voze bude týden spíš ležet, než sedět. Teď je to on, kdo se nakloní blíž a políbí ho. Dlaněmi mu při tom vjede do vlasů na obou spáncích. 

Kdyby se u vozu nestalo to všechno, co se stalo, Yumeto by býval dál špulil rty na Inorana a odmítal mu odpovědět. Co by se stalo, kdyby odešel? Nejspíš by odešel za ním a celá párty by se zhroutila. Prostě by se domníval, že si mezi bytostmi najednou nějaké náhradníky. Moc dobře slyší, jak Inoran odpovídá Hakueiovi, že Yume patří jenom sám sobě a musí říct, že to na něj udělalo dojem. Hakuei se ale jen tak nedá. 

"No dobře, ale očividně na tebe dá. Můžeš třeba hezky poprosit." Pořád částečně vypadá, jako by si z nich dělal dobrý den a hlavně jako by se jich vůbec nebál. Hakuei zvedne obočí, když si na něj Show najednou vzpomene. Tedy, vypadá to tak. Pokývá hlavou na souhlas, že na takové výpravě skutečně je. Zvedne ho ještě víc, když se Show odhodlá jít domů. Vypadá to, že asi pěšky, protože vůz mu Yumeto rozhodně nedá a Yusukeho kůň někam zmizel. Nebrání mu, jenom ho se zájmem sleduje, co bude asi dělat a jak se bude plahočit, než mu za pár kroků dojde, že to je pitomý nápad. Kartami chce zamíchat Yumeto, který očividně nikomu nedovolí udělat ani další krok a Teru na to všechno jenom třeští oči. Showovi se Yumeto líbil, už když se s ním potkali poprvé a očividně ho netrápí, že Inoran je opodál. Dopadne Ino podobně jako on sám? Ne, to asi ne. Inoran se rozhodne postavit před lišku a i když neslyší, že si něco říkají, to zírání jeden na druhého je moc dlouhé, než aby to bylo jenom tak. Yumeto poslouchá a přemýšlí, ale moc se mu to celé nelíbí. Zároveň tu ale není Yusuke, aby jim nařizoval, co mají dělat, takže to pro jednou klidně může být třeba taky on sám. Inoran se ho dotkne, doslova ho prosí, aby byl rozumný, Yumeto ještě chvíli dělá drahoty a pak se promění zpět. 

"No, tak když se jen tak nevrátí, tak nám nezbude, než jet dál. Když teď máme tebe." Namíří prst s drápem na Hakueie. 

"Tak můžeme klidně jet lesem i v noci." Vymýšlí si, jen aby všechno převrátil vzhůru nohama a Hakuei vypadá pořád stejně pobaveně. 

"Můžou nás klidně doběhnout, je mi to fuk. A ty!" Obrátí se na Showa. 

"Do města je to tudy, ale máme tvoje věci, šperky a taky… všechny nás neporazíš a půjdeš pěšky? Nevím…" Zahrne si vlasy za ucho. 

"Dal jsi mi hezké věci, byl bych rád, kdybys v tom ještě pokračoval." Pobízí ho s nimi svým vlastním na hlavu postaveným způsobem a Teru taky začíná zvedat koutky nahoru. Yume byl vlastně hrozně zábavný, jak byl jiný.

"A nemysli si, Teru-chan…" Řekne Yumeto najednou tajemně. Pomaličku se k němu otočí a propálí ho žlutým pohledem. 

"Jestli mi utečeš, budu tě honit úplně všude. Napořád." Slibuje mu a Teru našpulí rty. 

"Co?" Rozhodí rukama. 

"Tak na vůz!" Baví se Hakuei. Klidně Yusukeho potrápí tím, že skupinu popoveze.

Yusuke, Inoran, Show

Yusuke Hideho pozoruje a odhaduje, co se mu prohání hlavou. Asi to tuší. Sám moc dobře ví, že Hidemu může říct věci narovinu, tak jak je vnímá. Nejspíš jsou si v několika věcech podobní a vnímají je stejně. Není to si jen o tom, kým jsou ale taky o povaze, která se zase tolik s roky nemění. Hide jakoby žil stejný život jako on sám, i když v hmotném světě a v podstatě mezi lidmi. Má pocit, že mu dokáže porozumět a to jen prohlubuje náklonnost, kterou si k němu vytváří. Dokonce ani nemá pocit, že by ho to nějak svazovalo a že by se od něj cokoliv očekávalo. I když řekne něco, co se mu nebude líbit, pošel ho Hide do háje a bude to vyřešené. Žádné hádky a věci, kterým on sám nerozumí, možná opravdu ani nechce. Hide měl pravdu, je to jednodušší, taky proto, že až se bude muset vrátit, pochopí to. Žádné sliby, žádné plánování budoucnosti. S Teru to bylo jiné, ty myšlenky se mu s ním objevovaly a přiváděly ho k šílenství. Yusuke si uvědomuje, že tohle je možná poslední Hideho úkol a pak...Buď zmizí nebo dokončí svůj smrtelný život. Nakonec by se mohli znovu potkat. Pousměje se a pak přikývne. 

"Vždycky budeš mít, to je věc, kterou ti klidně slíbit můžu. Až přijde ten čas, přijdu si pro tebe osobně a se vší parádou, jakou si zasloužíš." Je to věc, kterou ví a může si naplánovat, i když sám neví, kdy to přijde. Možná taky proto ho vezme k sobě. Chce prostě vědět, jestli by se mu to mohlo líbit. Jistě, je v tom i ten drobný fakt ohledně času, který jim tolik nebude protékat prsty. Je to asi sobecké, ale podle něj si ho zaslouží. Jakmile, opustí jeho rty, nepřestává se mu dívat do očí a ani pouštět ho nechce. Hide se nebrání a to ej dobře. Yu si vůbec není jistý, že by ho i přesto pustil. Hideho pobavil a i jemu do vyžene koutky a na chvíli z jeho tváře zmizí chladnost a nepřístupnost. Přitiskne ho k sobě víc a užije si jeho polibku, který se mu rozhodl věnovat. Vydechne znatelněji do jeho rtů, když ucítí prsty ve svých vlasech. Víc ho přitiskne k sobě a po paměti ho tlačí před sebou, aby společně mohli zmizet v domě. Vášeň, se kterou mu oplácí polibky, se pomalu stupňuje a společně s tím už Hide pomalu začíná přicházet o oblečení. První jen povoluje látku na jeho hrudi a konečně spatří bledou kůži. 

"Až si někdy budeš myslet, že ti to třeba nesluší nebo že nevypadáš dobře..." Odmlčí se krátce, aby mu mohl věnovat další polibky, a u toho se pořád pohybují do nitra domu až na jeho druhý konec, kde je ložnice s posuvnou stěnou otevřenou do zahrady. 

"Vzpomeň si na tohle. A ne, není to poprvé, kdy se to s tebou děje. Pak si připomeň, kolik jsem toho už viděl a výsledek je jasný. Jsi sexy a neodolatelný." Sáhne po jeho dlani a přitiskne si ji do vzrušeného klína. Jde tu samozřejmě i to, jak si spolu rozumí, ale tohle je hmatatelný důkaz. 

 Řekne bez rozpaků a jakéhokoliv váhání a po"A nic mi nezbrání v tom, abych si tě pořádně prohlédl. Chci vidět i ten nejmenší detail. Mám ještě hromadu let před sebou. Ta představa mi to vždycky zpříjemní."kračuje v jeho svlékání. Klidně ho něčím přiváže, jestli se bude moc cukat. Ten nápad se mu odrazí v očích, když se podívá do těch Hideho a tajemně se pousměje. Inoran si ještě chvíli prohlíží Yumeta vážně by ho zajímalo, co se mu prohání hlavou. Byla to otázka, na kterou by rád znal odpověď, ale taky ví, že se jí jen tak nedozví. Nevadí mu to, klidně si počká, až nastane ta správná chvíle, ale byl by rád, kdyby se nepokoušel Teru odehnat. Nepřijde mu to hezké ani fér. Nikomu nic neudělal, aby tohle musel podstupovat. Zároveň to ale nemá Yumetovi za zlé, taky to nemá jednoduché a dost často se jen brání. Obrátí se k Hakueiovi a nakonec smířlivě přikývne s příslibem, že se o to pokusí. Sice se mu úplně nezamlouvá podtón nové příchozí, ale podobné entity měli své mouchy, tohle bude asi jedna z nich. Snad. Show je po očku všechny pozoruje a na chvíli se podívá na Teru, který skoro vypadá pod ochranou toho, kterého ještě neviděl. To byl tak dlouho mimo? Ne na to se nahlas nezeptá. Odhaduje své možnosti. Ne, odchod opravdu není dobrý nápad. Sám zatím neví, co uvnitř sebe skrývá a oni by to vědět mohli. Udělá to úplně jinak, zůstane s nimi chvíli, zjistí, co a jak a pak v příhodný okamžik zmizí. V očích se mu spokojeně zablýskne a aura kolem jeho těla, kterou ještě neovládl, se zlehka zatetelí. Proudí kolem něj pozitivní nálada, ale vůbec ne moc silně, jak kdyby se ještě pořád plně neprojevila. Odráží dokonale jeho pocity, jen ji musí víc zkrotit. Jestli takhle vleze do nějakého města, rozprodají ho po kousíčkách. Ano, takový jako je on sám. Málem by nad tím faktem protočil očima. Inoran se nebojí, když si stoupne před Yumeta, ale kdyby řekl pravdu, není si jistý, že by mu neublížil. Není tak sebevědomý, ale doufá v to. Když se před ním začne měnit zpátky, rty mu jdou zlehka od sebe, ale ruku nestáhne. Jen sklouzne konečky prstů po jeho už lidské tváři s jemným pohlazením. 

"Děkuji, moc si toho vážím." Broukne tiše, aby ho slyšel jen on, pak konečně ruku spustí a otočí se k ostatním. Nadechne se, protože bez otce a Yusukeho se mu odjíždět nechce, ale v tomhle už s Yumetem nehne. Z druhé strany Yusuke má koně, pravděpodobně je doženou. Začne beze slova balit věci, jak kdyby už bylo rozhodnuto. +Vůbec ale vůbec s tebou nemává.+ Dělá si z něj vlastní hlava legraci. Show vytřeští oči na Yumeta, když ho začne posílat pryč. Takže žádné přemlouvání? To je úroveň. 

"Rozhodně nemáte všechny moje věci." Odmlouvá mu. 

"Ten vůz by to neuvezl." Tváří se povýšeně a vzduchem proudí jeho energie. Pak se však trochu zarazí a svůdně se pousměje. 

"V tom případě se k vám přidám." Obrátí, ale v podstatě z úplně jiného důvodu, než je Yumeto. 

"Jen potřebuju zařídit, abych nebyl vidět na kilometry." Je vidět, že se mu jeho vlastní neschopnost zrovna nezamlouvá. 

"Neboj, Yume-chan. nebude se mu chtít utíkat." Uvolní se trochu Show a mrkne na Teru. Pak se trochu unaveně opře. 

"Spát nechci, ale jsem utahaný." Postěžuje si. Inoran už je na voze s skládá poslední věci. 

"V noci se pořádně prospíš, do té doby možná přijdeme na to, jak ti pomoct, aby ses víc ovládal." Pokusí se Showa podpořit. Klidně se znovu ujme řízení, a jakmile jsou všichni na voze, bez protestu vyrazí. +Pěkně jste mě v tom nechali vykoupat.+ Pomyslí si na adresu Yumeta i svého otce s Yusukem. +Co s tím mám teď dělat?+ Trochu stáhne ramena k sobě a zamyšleně hledí na cestu před sebou.

Hide, Yumeto, Hakuei,Teru

Hide by byl na podobné sliby raději opatrný, ale na druhou stranu bylo vážně příjemné vědět, že vám tohle slibuje právě Posel a taky, že to určitě dodrží a necukne, jako to měli ve zvyku někteří lidé. Musí se rozesmát, když mu k tomu Yusuke slibuje i velkou slávu při jeho odchodu na věčnost. Žil vlastně dost skromně, více méně v utajení a teď by kolem toho měl být nějaký povyk? To bylo docela roztomilé. Co by asi Yusuke řekl, kdyby mu to pověděl nahlas? Pak už ale dojde na jejich vzájemnou blízkost a polibek a Hide by si vážně myslel, že společně skončí v některém z těch jezírek, ale Yusuke ho místo toho nutí couvat směrem k domu. Nebrání se mu zase tak moc, i když se mu příliš nelíbí, že nevidí, kam jde. Má tendence se mezi polibky ohlížet přes rameno, ale moc to nestíhá. Především proto, že Yusuke už nedočkavě popotahuje za látku jeho oblečení a Hide brzy ucítí vánek na nahých prsou. Protočí očima, když ho Yusuke začne přesvědčovat, že mu to sluší. Jako kdyby sám sebe neznal a neuměl si to porovnat třeba právě s Yusukem. Někdo by namítl, že mu nic nebrání chodit třeba posilovat a cvičit, ale na to on nikdy moc nebyl a taky měl tělesnou schránku jaksi chatrnější a křehčí. Nebyl žádný bojovník. Pokud nešlo o slova a magii. Přesto se jeho slovům musí znovu zasmát a vlídně ho pohladit po spánku. 

"Já nevím, kam jsi dal oči. Je vidět, že tě tolik let mimo lidský svět naprosto zdeformovalo a líbí se ti věci, které neodpovídají tomu, co by se ti líbit mělo." Stojí si na svém. Na světě bylo tolik nádherných bytostí. Doslova nádherných, možná mnohem hezčích, než Teru nebo Yumeto a Yusuke si vezme do hlavy jeho. To prostě nedávalo smysl. Yusuke ho popadne za ruku a přitiskne si ji do vlastního klína, až Hide vzrušeně zalapá po dechu. Líbilo se mu, co pod dlaní cítil. Při tom se ale Yusukemu stále dívá do očí. 

"Na to zapomeň." Varuje ho, aby ho nesvlékal úplně, ale něco mu říká, že má hodně velkou smůlu. Mohl by se s ním pokoušet zápasit kouzly, jenže Yusuke měl zase svá a taky měl sílu. Snaží se mu ty nápady vyhnat z hlavy svou dlaní v jeho klíně a druhou rukou si paličatě přidržuje látku na místě. Na paloučku mezitím Yumeto vyhraje svou malou válku a spokojeně sleduje Inorana, jak balí věci. Vážně si chce zkusit velení alespoň na chviličku, když mu do toho ti dva nekecají a taky před tím, než ho předá Inoranovi, protože tak by to prostě mělo být. Teď jde o rozmar, malé přání. Tu Inoranovu myšlenku o mávání samozřejmě slyšel a pro sebe se jí pobaveně usmívá, ale dělá jako nic. Když si Inoran své myšlenky bude uvědomovat, mohl by se naučit je před ním skrývat a to on samozřejmě nechtěl. Vůbec mu nedojde, že to nejde ani jemu samotnému a to by měl mít velkou praxi. Ta zlatá nit za to mohla, jenže si jí ještě pořádně ani nevšiml. Yumeto pokrčí rameny, když se Show brání, že všechny jeho věci stejně nemají. 

"Nevadí, tak tady nech jenom některé, my si je rozdělíme." Je s tím hned hotový a Hakuei mezi nimi pořád pobaveně poskakuje očima. Yumeto se po Showovi ohlédne, když najednou souhlasí, že pojede s nimi. 

"To je jednoduché, hodíme na tebe deku a všem budeme tvrdit, že jsi malomocný." Zlověstně se na něj usměje a Hakuei si dá dlaň před ústa, aby nebylo moc vidět, jak se směje. Jakmile si Teru uvědomí, že se na něj Show dívá a jak, trochu couvne. Udělá obličej ve smyslu To neexistuje a uhne pohledem do strany. Inoran nastoupí na vůz a Yumeto poslouchá jeho verzi toho, že pomoc není házet na Showa deku. Pokrčí rameny. +Pořád si věci děláš jenom těžšími.+ Pošle mu myšlenku. Pak si nastoupí a po něm pomůže Hakuei na vůz i Teru, než si nastoupí za nimi. Z téhle perspektivy byl svět zvláštní. Yumeto si upraví volné rukávy kimona a podívá se na Inoranův týl, když se s ním začne bavit v myšlenkách. +Na co si stěžuješ? Vykoupat? A tebe? Čím? Vždyť jenom řídíš, přidali se k nám další dva a všechno jde podle plánu. Jsme úspěšnější, než když tady ti dva jsou.+ Připomene mu svůj názor a obrátí oči na Teru. Ještě byl tady. 

"Nerozmyslím si to." Připomene Teru to nahánění po lese a Teru protočí očima. Pak se podívá na Showa, který je jako světluška. Podle Hakueiova úsměvu by si jeden myslel, že za to může Show, ale Hakuei vypadl silně. Hodně silně. Vlastně se takhle blbě culil pořád. 

"Nevšiml sis někoho, kdo za námi jde, kromě toho něčeho, co stopoval Yusuke?" Zeptá se ho Yumeto nakonec. Hakuei nakloní hlavu k rameni a zvážní. Někdo pobíhal po lese a oni nevěděli kdo, ale očividně čekají ještě někoho dalšího. Yumeto kývne bradou k Showovi a Hakuei zavrtí hlavou. 

"Ne, zatím ne, ale pokud jde o tu kletbu, je to ještě moc rychle. Chvíli tomu potrvá, než nás to najde." Prohodí a Yumeto pokývá hlavou. Teru ten útěk začne přecházet. Co by si počal sám, jestli je něco bude stopovat? Vypadá to, že jeho osud se uzavírá a on nemá moc s ním něco udělat. +Že jsi sem lezl!+ Vynadá sám sobě. A to měl tak dobrou náladu, když je uviděl.