Hromadné - Jsem tady jen náhodou. - část 1.

(vesnice)

Yusuke, Inoran, Show

Pro Inorana bylo ráno po boku Yumeta doslova pohádkové. Ráno je vzbudily kapky rosy, které jim zlehka smáčely oblečení a šramot, který se nesl z vesnice. Byl zvyklý vstávat brzy a tak se probudil jako první. Yume ještě spokojeně oddechoval ve své liščí podobě. Ino ho pozoroval poměrně dlouhou dobu, ale ani se nepohnul, aby ho neprobral náhodou příliš brzy. Začínal mít tahle společná rána v oblibě a byl vážně rád, že ho mohl vůbec potkat, i když je čeká obtížný cíl. Jakmile byly vzhůru oba, Ino uklidil všechno kolem a vydali se zpátky do hostince, aby se mohli nasnídat. O kousek dál byl Yusuke celou noc vzhůru. První jen pozoroval noční nebe, pak se zvedl a vydal se do pokoje Teru, kde už se ozývalo jen pravidelné oddechování. Stáhl si opět svůj plášť z ramen a přehodil ho přes něj. Nebylo to jen kvůli pocitu, že má něco co vlastní, ale díky temnotě, kterou měl v sobě, ho chránil před spoustou věcí. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by ho mohl ochránit před tím, co se za pár vteřin stane. První cítil jen slabé šimrání a pak i plnou moc Showa. Překvapil ho, rozhodně se málem jeho vlivu neubránil, ale aura smrti byla pořád silnější. Okamžitě vyrazil do pokoje, odkud celá síla šla. Přišel o pár vteřin později a Hakueie už nestihl. Přesto cítil jeho přítomnost. +Jeden by si řekl, že se mi vyhýbáš.+ Prohodí v mysli jeho směrem a krátce se tomu uchechtne. Sice na něj nepočkal, ale ty dva zachránil. +Děkuji, příteli.+ Doplní ještě a pak oba dva přesune na měkké podložky, aby nespali na zemi. Oba dva klidně oddechují a jejich tep je pravidelný. I čáry smrti se kolem nich rozestupují a tak je nechá spát. Ráno přijde brzy a postará se o to, aby Show ještě chvíli spal, než opustí město. Dotkne se Hideho tváře, než se znovu postaví. Pak už z místnosti zmizí i on sám. Za pár hodin, když začne pomalu svítat, se objeví v pokoji Showa.

"Hide-chan, dobré ráno. Nerad tě budím, ale Show se nesmí probudit." Budí ho vlastně dost něžně, až je překvapený, že to vůbec umí. 

"Necháme ho spát ještě chvíli." Nastíní mu, co chce udělat. Nakonec se jim podaří do Showa vpravit pár kapek uspavácího lektvaru, který zařídí, že se jim neprobere a Yusuke sám ho přenese do jejich povozu, který zařídil společně s dobře stavěným hřebcem světle hnědé barvy. Yusuke pořád vyčkává, až se objeví Hakuei a je vážně zvědavý, kdy potkají i posledního člena skupiny. Vůbec by ho nenapadlo, že nebyl daleko a dokonce je v jejich blízkosti už od chvíle, kdy opustili Hideho dům. Yusuke je celou dobu tiše, rozhodně víc než obvykle. Rozhodně se nechce vracet ke včerejšímu rozhovoru. Jen si od Teru vezme svůj plášť, když mu ho podá a popřeje mu dobré ráno, stejně jako ostatním. Všem je asi jasné, že budou muset vyrazit. Inoran se snaží odhadnout, jak to včera tady dopadlo, ale když vidí unaveného Hideho, je mu jasné, že to nebylo jednoduché. V očích má jasnou otázku, jestli je v pořádku. Kdyby jen tušil, že Show už je naložený na voze, asi by se choval jinak. Po snídani naloží zásoby na vůz, a když Ino vleze nahoru a uvidí Showa spát pod dekou, vyhledá očima svého otce s mírně pozvednutým obočím.

"Hide mu pomohl, ale unavilo ho to víc, než jsme čekali. Bude spát ještě pár hodin." Vloží se do toho Yusuke. 

"Nemůžeme ho tu nechat a taky musíme vyrazit. Času není nazbyt." Vysvětlí mu bez mrknutí a vlastně i dost chladně. 

"Je tu někdo, kdo to umí řídit?" Zeptá se a Ino kývne.

"Dobře, ukážu ti, kam pojedeme." Vytáhne stočený kus rýžového papíru, kde je vyobrazená jejich cesta. Po jeho obvodu jsou pro většinu neznámé znaky. 

"Do další vesnice je to skoro týden, musíme tady lesem." Nakonec mu tu mapu nechá. Sám si vyleze na vůz dozadu a počká si, až se dostanou z vesnice, než z vozu seskočí a rozhlédne se.

Pak ho konečně uvidí. Showův hřebec se k němu vrátí. 

"Nepojedeš s námi?" Zeptá se Inoran zmateně, když zastaví vůz a Yu si z od deky vytáhne sedlo a uzdu.

"Pojedu víceméně vedle, ale chci se víc rozhlédnout po okolí. Mám pocit, že nás někdo sleduje." Sdělí jim své obavy. Když je kůň připraven, vyhoupne se do sedla a pak si stáhne plášť z ramen. 

"Vezmi si ho." Podá ho asi k překvapení všech Hidemu. +Hakuei je blízko. Nemusel bych přijet včas. Je sice den, ale nikdy nevíš.+ Stará se o něj dál, ale oči mu na chvíli těknou k Teru. Nadechne se, jakoby chtěl něco říct, ale pak jen otočí hřebce a pobídne ho, aby si prohlédl okolí. 

"Mluvili jste spolu po tom?" Zeptá se Ino opatrně, protože si toho pohledu všiml. Má obavy, že jestli to takto půjde dál, Teru by mohl chtít zmizet. Nadechne se znovu, ale Show se zavrtí a skoro to vypadá, že se probudí mnohem dřív. Je ton zdání, spíš se mu zdá něco, co pro něj není příjemné. Jeho tělo vyprodukuje zlatavý nádech kolem kůže a pak se uklidní. 

"Co se vlastně včera stalo?" Zeptá se Ino svého otce.

"Co když nebude souhlasit s tím, že pojede s námi? Přinutí ho?" Je jasné, že se mu to ani trochu nelíbí.

Hide, Yumeto, Hakuei,Teru

Díky Yusukeho plášti Teru útok Showových schopností vůbec nepocítil. Bylo to kombinací toho, jak se do něj choulil, jeho vlastní vílí podstaty a taky citů, které v sobě už měl. Byl tím pláštěm tak omotaný, že nebyl ani vidět a jediné, co ho zasáhlo, byly vážně krásné sny, plné těch nejšťastnějších chvil. Ani si je nepamatoval, ale rozhodně si pamatoval ty pocity a popravdě, kdyby se mu něco takového zdálo denně, asi by se nechtěl nikdy probudit. Bylo by to jako droga. Přesně v tom tkvěla podstata moci snáře a mohl by to zařídit i Show. Jenže to Teru netušil a taky bylo nepravděpodobné, že se to bude opakovat. Takže mu nezbude, než si užít hezké vzpomínky, chvíli nad tím cítit lítost a nakonec se to ztratí v čase jako mnoho jiných věcí. O přítomnosti Snáře neměl ani tušení a ten se neukázal ani teď. Vnímal Yusukeho poděkování a i když nic nevyslovil ani v myšlenkách, jeho vlídné emoce musel Yusuke vnímat nazpět. Někdy byla jejich komunikace prostě jiná, než lidská. Na všechno nebylo nutné něco říkat. Hakuei ještě pořád obhlížel terén, ale už pochopil, že jakkoliv chce Hideho zničit, bude nejdřív potřeba k jinému úkolu a taky zachránil někoho dalšího, kdo mohl být velmi nápomocný. Bylo nutné nechat ho být, dokud se Pečeti zase nezavřou. A nejspíš nebude vyhnutí a on se k nim také připojí. Ani Hide dlouho nic netuší a popravdě celé věky nespal tak dobře jako dnes. Bylo to vinou Showovy i Hakueiovy moci a taky vinou totálního vyčerpání. Když se však u něj Yusuke objeví a pohladí ho po tváři, aby ho vzbudil, přijde k sobě celkem snadno. 

"Taky jsi mi mohl věnovat ještě chvíli…" Zamručí. Spát nesnášel, ale teď by si vážně ještě pospal. Nebrání se, když Yusuke ještě nechce Showa budit, ale popravdě si myslí, že by nakonec šel s nimi. Jen by to ještě trvalo, než by ho dopřemluvil, než by si zabalil a tak dále. Yusuke se nepáře s tím, že s sebou Show nebude nic mít. Nijak ho to netrápí. Hide mu pomůže a musí si přiznat, že k němu cítí pořád větší náklonnost. Yusuke se k němu prostě choval tak, jak už dlouho nikdo, když nepočítá svého syna. Yusuke nakonec Showa odnese a Hide zůstane sám a tak se rozhodne, že popře své vlastní já a sám mu něco zabalí. Jen nutné věci, ale musí mít něco na sebe, prádlo, něco teplého, druhé boty, pár osobních věcí a taky tu někde budou ty jeho cennosti. Mohly by se hodit. Najít je trvá snad celé věky a nakonec to dovede jenom díky magii. Nebude to zdaleka všechno. Pak dojde dolů, kde už je Teru a iniciativně jim zařizuje ještě nějaké čerstvé zásoby. Hideho to překvapí, ale mile. Poplácá ho po rameni a odejde ven. Teru je překvapený taky a udělá mu to radost, ale to je tak celé. V noci byl sám a i když měl na sobě Yusukeho plášť, Yusuke s ním nemluvil. Jako kdyby si nikdy neměli co říct. Všechno to bylo pryč. Na voze mu ho stejně mlčky podal a dělal, že ho víc zajímají špičky vlastních bot. Yumeto už je s Inoranem tady, dělá si na voze pohodlíčko a sleduje ten Teru kyselý obličej. Někomu noc nedopadla, jak měla. To on se měl mnohem líp. Politoval by ho, ale bylo mu to fuk. Odvrátí obličej a Show na voze je mu celkem ukradený, ale Inoran se o něj samozřejmě zajímá. Hide se nadechne, ale Yusuke je rychlejší. Nechce nikomu svěřit, jaká je pravda a Hide se rozhodne mlčet. Synovi to může říct později v soukromí. Yumeto se zatváří zaskočeně, když se Inoran má posadit na kozlík. To jako nebude sedět vedle něho? Teru má co dělat, aby ovládl obličej a nezačal se smát, protože ani Yusuke nebude ve voze s nimi, jak se za chvíli ukáže. Chce jet v sedle a on… jel by klidně taky, kdyby měl na čem. 

"Lesem s vozem?" Ozve se kriticky Yumeto a dělá, že neumí rozestoupit cestu. Bylo by pro něj snadné běžet v liščí podobě před vozem a nechávat všechno, aby jim šlo z cesty, než vůbec projede. Hide se na něj podívá obličejem Nedělej hloupého a Yumeto dělá, že ho nevidí. Odkudsi se objeví jeden z jeho devíti nádherných ocasů, který si hladí jako kožešinku na klíně nebo nějakého psíka a vypadá nad věcí. Jakmile si Yusuke přesedne, podá Hidemu svůj plášť a ten se zatváří zaskočeně. Jeho rty udělají neslyšné Co a Teru na to třeští oči úplně stejně. V tu chvíli mu připadá všechno jasné. Yusuke si včera v noci prostě vybral a věci nakonec dopadly jinak. Má pocit, že na tom voze nemůže vydržet ani minutu navíc, ale pořád sedí. Cítí na sobě krátký Yusukeho pohled, ale nepodívá se na něj a nechá ho odjet. Hide si plášť chvíli prohlíží a pak si ho prostě přehodí přes ramena. Jen on a Yu vědí, proč to tak je. Teru těkne koutkem očí k Inoranovi, když se ho zeptá na včerejšek. 

"Nebylo o čem a kdy mluvit, pomohl by do pokoje a odešel. Nespal tam." Řekne a je to nepříjemné přiznání. Yumeto kmitne obočím a kupodivu nic neřekne. Je to prostě smůla. On ji neměl. To byl život. Nikdy nebyl fér. Hide se zavrtí pod pláštěm, když je tázán pro změnu on. Vůz už je v pohybu. 

"Přinutí." Řekne. 

"Jakkoliv ho přinutí, ale podle mě to nebude nutné. Nebude se mu líbit, kde se objevil, ale potom bude souhlasit." Po jejich rozhovoru si tím je jistý a jestli ty jeho řečičky nebudou jen takové kecy, tak by tou pákou mohl být i on sám. Zvláštní pocit. 

"Kletba je pryč, ale po pravdě… byla silná. Byla přímo na srdci. Nevím, co bude Show se svou mocí vyvádět a taky… proč to jeho matce vlastně udělali nebo spíš… kdo…" Odtuší a Teru zamrazí. Mohli by mít skrytého velmi mocného soupeře a ten brzy zjistí, že plán selhal. Půjde po nich?

Yusuke, Inoran, Show

Pokaždé když si Yusuke vzpomene na to, jaká byla Hideho první slova po probuzení, musí se nenápadně pousmát. Pozorovat ho, jak klidně oddychuje a očividně má hezký spánek a pak jak se probouzí, by asi mohlo být jeho oblíbenou chvílí. Popravdě od něj nemohl odtrhnout oči. Stávalo se mu to čas od času, protože on spát nemohl, ta fascinace pramenila i z toho. Jenže to nebylo jen o tom, že něco nejde. Hide mu přišel něčím zvláštně blízký a zároveň mě pocit, že tohle by nemuselo být tak destrukční, jako pocity, které v něm vyvolával Teru. Musel se umět ovládat a šlo to vážně obtížně. Je čas o tom všem popřemýšlet. K tomu se přidává Hakuei a s tím, jaké pocity v něm jejich komunikace vyvolává, doufá, že se brzy objeví. Mohl by být další, kho by měl na své straně. Ví, že by bylo lepší, kdyby zůstal s nimi a neprohlížel okolí, zároveň si však musí nějaké věci vyřešit uvnitř své hlavy. Bojuje s tím pořád a neustále. Být mimo tento svět bylo o tolik jednodušší. Netušil, že když se tu objeví na delší dobu, bude to mít takový dopad na jeho mysl. 

"Yume-san. Bylo by nám nevýslovným potěšením, kdybys nám v tomto ohledu malinko pomohl." Podívá se tentokrát na Lišáka, který dělá drahoty. 

"Určitě by nebylo pohodlné, kdyby se vůz odíral o stromy." Pokrčí rameny a doufá, že si to do té doby Yume rozmyslí. Ještě mrkne na Inorana, který vypadá hodně nejistě. Ne, on Yumeta rozhodně k ničemu nepřemluví, podle něj na něj nemá vůbec žádný vliv. Možná kdyby byl sebevědomější, ale takto...Ještě chvíli se dívá na Hideho, i když je mu jasné, že pokud se něco dozví tak stranou, jestli vůbec. nechá to zatím být, jen očima co chvíli kontroluje Showa, jakoby čekal, že jim tady umře na voze. Sám sleduje překvapeně Yusukeho, jak podává plášť Hidemu, ale nikdo se nahlas na nic nezeptá. Chudák Teru, je mu ho vážně líto. Povytáhne obočí a podívá se se znovu na svého otce, kterého se svým výrazem ptá, jestli je tu něco co by možná měl vědět. Kůň, který je zapřažený, se bez obtíží drží cesty a tak se Ino může pravidelně otáčet.

"To mě mrzí." Řekne a myslí to upřímně. 

"Vypadá to, že by to hodně pomohlo kdybyste spolu mluvili." Jistě, asi by se v tom neměl vrtat, ale on byl ten typ, co radši věci říkal rovnou. Upřímnost nade vše. 

"Kdybys chtěl…" Nabídne Teru možnou pomoc, kdyby chtěl s někým mluvit. Ne, že by mu přišlo, že by na to byl vhodný, ale když se rozhlédne kolem, asi je tu jediný, kdo nebude mít kousavé poznámky. Než se otočí zpátky na cestu, očima se zasekne u Yumeta, jak si hýčká svůj kožíšek. +Taky bych si sáhnul.+ Znovu se zapomene, že tento přenos funguje, i když zrovna nechce, několikrát zamrká a radši se rychle podívá před sebe. Vážně je v rozpacích, protože to znělo...+Nic jsem si nemyslel, vůbec nic.+ V podstatě se mu omluví. Radši se rychle vzpamatuje a věnuje se hovoru o Showovi.

"A není to o to nebezpečnější? Probere se, bude neskutečně naštvaný a nejspíš i hodně silný. Nenapadlo Yusukeho, že tím to celé může skončit. Nikdo z nás neví, kam jeho moc sahá a pokud nebyl rozhodnutý jet, bude šílet." To je první Inoranova obava. Podle něj to za ten den navíc prostě nestálo. 

"Když říkáš, že by nucení nejspíš nebylo nutné a jel by dobrovolně. Nespí jenom proto, že je unavený hm?" Cvakne mu to ve vteřině. Show se na svém místě zavrtí a znovu se jeho tělo rozvibruje mocí. 

"Vůbec to neovládá." Vydechne svou obavu a pak se zase podívá před sebe. Napadne ho něco o tom, že to Hide mohl Yusukemu vymluvit. Když viděl to gesto, podle něj by na něj dal. Rozhlédne se, jestli dotyčného někde uvidí, ale zmizel jim z dohledu. Yusuke mezitím dojel k okraji menšího lesíka a za chvíli zmizí mezi stromy. Dá se říct, že lemuje cestu a je to ideální na to, aby se tu jejich pronásledovatel schoval. Zatím ho ale nikde v blízkosti necítí a zvířata se tu pohybuje bez strachu a neschovávají se.

"Tak kde jsi?" Prohodí si tiše pro sebe a pokračuje dál do hloubi, hledají ty správné cestičky, které by ho mohli dovést k cíli. K ostatním se připojí až za pár hodin. Najde je kousek od malého jezírka, kde Inoran napájí koně. Je příliš horko, aby jeli v kuse. Někteří z nich potřebují trochu stínu a čerstvou vodu. No asi jen Inoran a kůň, ale i tak. Dojde až k nim a seskočí z hřebce, jak kdyby nestrávil delší dobu v sedle. 

"Našel jsem stopy. Energii, kterou po sobě dotyčný zanechal. Někdo nás opravdu sleduje, ale zatím jsem ho nedokázal vystopovat." Yusuke asi tuší, kdo to je, ale jistý si není. Odstrojí hřebce a nechá ho, aby se šel napít nebo napást sám. Položí věci do trávy a pak přejde k Hidemu. Krátce se mu podívá do tváře, než mu položí ruce na ramena a stáhne mu z nich svůj plášť. Uvědomuje si, že stojí blízko, asi blíž, než by musel. 

"Teď to nepotřebuješ." +Už jsem tady.+ Kombinuje způsob komunikace mezi nimi. +Nemůžeš ho nosit dlouhodobě, temnota by si našla cestu.+ Upozorní ho na něco, co mu ještě neřekl. 

"Dneska už zůstaneme tady. Do večera bychom to přes les nestihli a já bych jím nerad cestoval v noci." Rozhodne a potvrzuje tak Yumetův názor, že se neohlíží a rozhoduje za všechny. 

"Projdeme se?" Nabídne mu. Chce s ním mluvit, ale není to jen o informacích. Zatím na sebe neměli v tomto smyslu čas. Sáhne ke svému boku a poukáže na váček s listím. Počká si, jestli souhlasí a pak odjede k vozu, aby Showa přikryl svým vlastním pláštěm. Tohle jeho moc ještě trochu utlumí. Ještě pořád mají asi dvě hodiny, než se probere. Jeho tělo pořád bojuje s přívalem moci, měl by odpočívat. Inoran se zatím stará o jídlo, ale jeho očím neujde to, jak se Yusuke chová k jeho otci. Je zvláštní to sledovat, ani neví proč. Má pocit, že za tím něco musí a být a taky to, že jim něco tají. Oba dva. 

"Věci by byly jednodušší, kdyby se říkali narovinu." Trochu si pro sebe prskne a začne jim třem do trávy rozkládat jídlo. Pak ještě zajde za Showem, aby mu navlhčil rty i obličej. Vůz se jim podařilo zastavit ve stínu.

Hide, Yumeto, Hakuei,Teru

Yumeto málem spadne z vozu, když ho Yusuke slušně požádá o to, aby jim později s cestou přes les pomohl. Propálí ho žlutým pohledem a hledá v jeho očích známky po sarkasmu a jiných výstřelcích, ale Yusuke se tváří pořád stejně a nedá mu záminku. Stejně mu Yumeto nevěří, že to šlo od srdíčka, ale když už to řekl a když už se Yumeto rozhodl jet s nimi, měl by něčím pomoci. A navíc… jak by pak Inoran projel? Dělá to jenom kvůli němu, kvůli nikomu dalšímu! Nepatrně přikývne a doufá, že to snad nikdo ani neviděl. Když Yusuke podá svůj plášť Hidemu a ten uvidí pohled svého syna, jen pokrčí rameny s neslyšným No co je na rtech a teď už se na Teru raději nepodívá ani on. Nechce nic řešit. Má toho po včerejšku plné zuby a nemíní se nikomu zpovídat. Prostě vůbec nikomu. Teru ani neví, co by měl Inoranovi odpovědět. Jak mluvit s někým jako je Posel? S někým, kdo se vás neptá, jestli chcete odnést do postele ani jestli se chcete o něčem bavit nebo ne? Vypadalo to, že Posel se mu vyhýbá, chtěl něco říct a nakonec stejně odjel a co by měl dělat Teru? Skloní hlavu a pocukne rameny. Vypadá to hodně nešťastně. Hide má chvíli nutkání mu ten plášť vrazit, ale… vlastně mu do toho, co je mezi těma dvěma nic není. V tomhle byl trochu jako Yumeto. Prostě necitlivý. Inoran i tak nabídne Teru svoje rameno, ale ten se tu ještě necítí s nikým natolik na stejné vlně, aby o sobě takhle vyprávěl. Vždyť se vůbec neznali… Yumeto se dívá někam dopředu na cestu, ale ta myšlenka by mu mohla jen stěží uniknout. Propálí Inoranova záda svým pohledem a pousměje se. +A na který z těch devíti?+ Prohodí se stejným provokativním nádechem a málem by si doplnil, že ocasů má vlastně deset. To ale Ino jistě chápe. Tiše se zasměje, když se Inoran začne v duchu bránit a Hide se na něj s vytaženým obočím podívá. Neví, že si povídají, jen nechápe, čemu se teď lišák tak směje. Yumeto mu to samozřejmě nevysvětlí a ani to nečekal. Inoran změní téma na Showa a Hide pokrčí rameny, ale u toho souhlasně přikývne. 

"Je to tak. Může se stát naprosto cokoliv. Po rozhovoru s ním jsem si myslel, že ho do rána přemluvím, ale netušil jsem, že vymítání takhle dopadne a že oba dva ztratíme vědomí. Když se Yusuke vrátil, byl už rozhodnutý a po pravdě, i kdybych chtěl, nemám teď sílu se s ním přít. A kromě toho… ani nechci. Myslí si, že je tohle lepší a mě do toho nic není. Jsem tady jen náhodou." Už zase rezignuje na svoje místo ve skupině. 

"To my všichni…" Zahučí Teru a Hide se na něj podívá. Na tom něco je. 

"Víly umí vypadat jako zatažené počasí?" Zeptá se ho a Teru přikývne. Hide se vrátí k předešlému rozhovoru. 

"Ne, nespí dobrovolně." Potvrdí. Další cesta trvá mlčky až do chvíle, kdy se Inoran rozhodne vůz zastavit a napojit je i koně. Nemá smysl se strhat. Když tam dojedou vyřízení, stejně nikoho nezachrání. Pečeti ještě chvíli vydrží a víc pro to stejně udělat nemohou. Ani oni se neuměli náhle stěhovat z místa na místo. Yumeto se zrovna courá podél vody, když se Yusuke vrátí. Ohlédne se po něm, když jim říká, že je někdo vážně sleduje. Teru to taky slyšel a nejdřív dostane strach, že je to ten, o kom mluvil Hide. Ten, co se chce mstít Showovi. Jenže tu teď není nikdo, ke komu by přiběhl blíž a když půjde za Inoranem, Yumeto se ho do hodiny zbaví, toho už si na nich všiml. Znovu zauvažuje, jak rychle by jim dokázal zmizet, aby ho nesledovali, ale s tím neznámým v patách? Yusuke se samozřejmě nevrátí k němu, ale k Hidemu. Bere si od něj svůj plášť. Hide se mu podívá do očí, když mu pošle tu tajnou myšlenku a pousměje se. +To máš pravdu. Mám k temnotě blízko. Dostala by mě rychle.+ Odpoví mu myšlenkou a poslouchá ho, jak jim organizuje nocleh. Už i on začíná mít obavu o Teru, protože Yumeto ho k Inoranovi nepustí a Teru byl nejzranitelnější. Krátce se po něm ohlédne, ale přikývne a vykročí s Yusukem stranou. Za chvíli jsou oba dva z dohledu a Yumeto tady zůstane sám s Inoranem, Teru a spícím Showem. Teru se drží stranou a on sleduje Inorana, jak chystá jídlo. 

"Třeba jako to říkáš ty. Moje přesvědčení pořád platí." Řekne mu. Teru se courá podél vody, baví se kopáním do drobných kamínků a najednou málem vykřikne, protože se před ním objeví neznámá postava. 

"Vypadá to, že jim je docela jedno, jestli tady jsi nebo ne, viď?" Prohodí Hakuei a baví se tím, jak na něj Teru třeští oči a nedovede zavřít pusu. Hakuei si byl vědom svých fyzických předností, ale v tomhle bylo ještě něco dalšího. Teru se bál. Proč asi? Nemohl vědět, že Teru se bojí toho, kdo proklel Showovu matku. Nikdo další si jich zatím nevšiml. 

"Je na čase, abys před tím čarodějem získal spojence." Řekne mu a vezme ho kolem ramen, když s ním vykročí zpět k těm dvěma u ohně. Show pořád spí a kdyby ne, snad by si poradil. Yumeto vyskočí na nohy a během vteřiny je z něj liška. Smete svými ocasy Inorana někam za sebe, i když pád na zem asi bolel a dunivě zavrčí. Nezní to jako něco, co umí vydat zvíře. Hakuei zvedne dlaně v obranném gestu. 

"Jsem zvaný na párty. Je čas se připojit." Řekne a sleduje Inorana, jak se hrabe na nohy. Hideho syn… Ten lišák na něj podivně drží. Teru vypadá lehce v šoku, nebrání se a nic nechápe. Yumeto vypadá strašidelně, je velký jako menší domek a ano, k Inoranovi nikoho nepustí.

Yusuke, Inoran, Show

Yusukeho oči ztratí asi na vteřinu svůj typický chlad, když Yumeto kývne a souhlasí s tím, aby jim pomohl při cestě lesem. Obočí mu malinko vystoupá nahoru a nakloní hlavu na stranu. Asi za vteřinu mu dojde, proč ho Yume neposlal do háje. Neřekne na to nic, aby na něj neupozornil, ale Ino má oči všude, tedy hlavně pro Yumeta. Jen velmi neznatelně, ale vřele se pousměje. Nemusel ho ani zkoušet přemlouvat. Kdyby jen tušil, že to Yume dělá kvůli němu, asi by odletěl jako ten nejspokojenější obláček. Když se podívá na Hideho, který se nechá obskakovat Poslem, dostane se mu odpovědi, kterou asi měl čekat. Není mu do toho nic, ale dobrý pocit z toho nemá. Už jen proto, jak se Teru tváří. Tohle by mohlo celou atmosféru ještě víc rozhodit. Yusuke řekl, že Teru potřebují, ale chová se úplně jinak. Je to zvláštní. S takovou jim uteče a nikdo s tím nic neudělá. Rád by si s otcem promluvil, ale znovu k tomu nedostane příležitost. Málem spadne z kozlíku, když se mu v hlavě rozezní Yumetův hlas a ještě s takovou otázkou. +Co mu na to má říct pro kami?+ Tohle zůstane jen u Inorana, ale pak se pro sebe pousměje. +Ještě nevím, musím si je všechny pořádně prohlédnout a přepočítat. Naposledy jsem byl příliš unavený.+ Ne, nenechá se tím tak lehce rozhodit. Jenže má pocit, že je červený až na zadku a tak radši zarytě kouká před sebe. Tedy až do doby, než se začne řešit Show. Zamračí se hlavně proto, že ho uspali, aby ho mohli unést. Je zásadně proti, ale bude mu to houby platné. Jen je čím dál víc rozhodnutý promluvit si s Yusukem. Ne proto, že by ho chtěl nahradit, ale proto, aby mu připomněl, že takovým způsobem nejde věci řešit. Ne u existencí, které se běžně pohybují po světě a vnímají emoce úplně jinak. Jakmile se utáboří a Yusuke se přesune k Hidemu, snaží se nevnímat, jak se na ně ostatní dívají. Ve výsledku to jde hodně lehce. Jen když je sám, tak mu myšlenky utíkají i k Teru. Už se ovládá mnohem víc, než před odjezdem z vesnice. Začíná se svými emocemi dost dobře pracovat. Pousměje se, když mu Hide pošle myšlenku a prohlédne si ho o něco déle. +Temnota by ti slušela, Hide-chan.+ Víc se nadechne nosem a pak si promne rty o sebe. +Ale přiznávám, že mám radši tvou světlejší stránku. Na druhé straně zase tolik tepla není.+ V očích se mu zablýskne a společně s ním se vydá mezi stromy, kde budou mít trochu klidu. Jen se krátce ohlédne přes rameno, ale tváří se, že jen kontroluje situaci a není to proto, aby se podíval na Teru. Jakmile se víc obrní, začne s ním zase mluvit, ale potřebuje pár dní. 

"Je to náročnější, než jsem čekal." Prohodí, je vidět, že čekal, až budou z doslechu. U toho už motá listí a míří kousek dál do lesíka, kde potkal velmi sympatické místo, kam chce Hideho vzít. 

"Nakonec na té cestě budou nejhorší právě ty emoce a nádech lidství." Ošije se a vzápětí rozesměje. 

"Všechno v pořádku?" Zeptá se Hideho, když se společně zastaví na menším prostranství pokrytém mechem. Rozpálí konec ubaleného listí, dlouze si potáhne a pak mu ho podá. 

"Díky, že jsi osvobodil Showa, i když tě to tolik vyčerpalo." Nakloní hlavu mírně na stranu a krok se přiblíží. V očích jde vidět náznak starosti. Konečky prstů ho pohladí po paži a zamíří nahoru rameni, až na hranu čelisti. 

"Už tě nebudu vydírat Hakueiem, nebylo to fér. Budu tě předním chránit, a když budu něco potřebovat, požádám tě." Některé věci si přece jen uvědomil. Ve výsledku dost brzo, ale na rozhovor s Teru, ještě potřebuje nějaký čas. Skloní se o kousek níž. 

"Co kdybych tě vzal na menší výlet? Nějaké hezké místo, práci sem tahat nebudu." V očích mu zajiskří, když zavtipkuje a krátce pohlede. Těkne k Hideho rtům. Nepolíbí ho, jen se jich dotkne těmi svým a zlehka s nimi přejede ze strany na stranu. Kousek dál se Inoran pochybovačně podívá na Yumeta.

"To možná ano, ale rozhodovat bych nemohl, říkám to pořád. Vezmi si třeba dnešek, zeptal ses mě který z nich a já ti ani nemohl odpovědět." Odlehčuje to a samozřejmě doufá, že to Yumeta pustí a nechá to být. Pohledem zabloudí k Teru a tiše si povzdechne. 

"Jestli s tím něco neudělá, odejde. Oba víme, že se to nesmí stát." Dodá ještě rychle, protože přesně ví, jak se Yumeto bude tvářit. Nakonec to bude asi on, kdo bude Teru přemlouvat, aby nikam nechodil. Dál se věnuje jídlu a pak se to všechno odehraje hrozně rychle. Objeví se neznámý, a pak už se Ino válí na zemi a před sebou má nádhernou lišku. První se jak pitomec usměje, protože je jasné, že ho Yume brání, než se trochu rozlámaně vyškrábe na nohy. 

"A jak máme vědět, že nejsi někdo jiný?" Zeptá se Inoran smířlivě. 

"Někdo nás sleduje a tebe neznáme." Zůstane po Yumetově boku a oči mu pořád utíkají jeho směrem. +Bude mít tvoje úžasnost ještě jiný stupeň, já jen ať mě to jednou nepoloží. Děkuji.+ Pošle mu pár slov a dál si nedůvěřivě prohlíží Hakueie. Vnímá jeho auru, je neutrální, velmi ojedinělá. Tuší, že je to doopravdy Snář, ale měli by být opatrní. Prudce se ohlédne, když se n a voze ozve šramot. Přes boční, nižší stěnu se vyhoupnu prsty, později ruce a nakonec hlava. Show několikrát zamrká a je vidět, že je pořád trochu mimo. Kůže mu zlatavě svítí a je jasné, že v podobném stavu mezi lidi nemůže. 

"Víte někdo, co za vůz mě přejelo? Rád bych mu nakopal zadek." Jeho hlas zní trochu přiškrceně. Pak mu začne docházet, že rozhodně není ve městě ani v pokoji.

"Můžeme ni někdo do háje říct, kde to jsem?" Už začíná malinko vrčet a je jasné, že se zlobí. Oči mu padnou na Yumeta a zarazí se. 

"Dobře, tenhle materiál budu rozhodně prodávat." Je jasné, že nevěří vlastním očím. 

"Ale zpátky k tématu, že tu krucinál nemám co dělat." Už je zase naštvaný a u toho stíhá hodnotit muže, kterého předtím rozhodně neviděl. To by si bezpochyby pamatoval.