J
Aqui dělá všechno proto, aby mu propadl ještě víc, i když o tom nejspíš vůbec netuší. To, co mu způsobil na společném vrcholu je něco, co jen tak z hlavy nedostane. Nedokázal si ani představit, jak skvělé to může být. I kdyby stokrát chtěl, nedokázal by ovládnout výraz, který se mu usadil ve tváři. Rozhodně ani nezapomene na to, jak se Aqui tvářil v tom nejlepším. Bude mu to chtít připomínat zas a znovu, jen co k tomu bude mít další příležitost. Asi nebude celé dny dělat nic jiného, než vymýšlet možnosti, jak by se to mohlo povést. Je mu jasné, že v domě to nepůjde. Možná to půjde v tom malém karavanu, který se poslední dobou hojně využívá, jen si asi budou muset začít dělat pořadník. Uchechtne se nad Aquiho poznámkou a přikývne. "Byla by škoda, kdybys potichu byl. Vlastně mi doteď ani nedocházelo, jak moc velká." Nějak bez těch komplimentů nedokáže být, ale když je to pravda, je těžké se tomu bránit. Zvlášť bezprostředně po tom zážitku. V očích se mu zablýskne, jakmile Aqui jeho slova ještě víc rozvede.
"Vlastně to vůbec není špatný nápad. Peníze do začátku pro nás by se hodili." je jasné, že jeho mozek z toho hodlá vytěžit, co nejvíc, ale najednou si není jistý, že by toho nebyl schopný. Pro Aquiho cokoliv. Nikomu by se vlastně nic nestalo, jen oni dva by měli něco do začátku a mohli by pokračovat společně. Pokud jsou peníze, jde všechno no ne? Rozhodně i falešná identita. No dobře, tyhle představy už asi zacházejí příliš daleko a pochybuje o tom, že by Aqui byl něčeho podobného schopný. Má své rodiče moc rád, tohle by mu neschválil. Bylo by to však snadné, i když trochu nebezpečné řešení.
"Kolik by za tebe byli ochotni dát?" Zeptá se ho, ale už se tváří spíš pobaveně, jak kdyby o tom vůbec nepřemýšlel.
"Určitě hodně." Sjede hladovým pohledem celé jeho tělo. Když je zase u něj v posteli a vidí, jak se směje na poznámku o koni, ušklíbne se.
"Jednou se to změní." Upozorní ho, že z jeho zvykáním na koně ještě ani zdaleka neskončili. Aqui se z toho jen tak nevyvlékne, ale poslední dobou to vypadalo, že už mu to ani nevadí. Dokonce ho viděl, že hladil Akiho koně, takže... To neukecá. J je trochu nervózní, když Aquimu předává dárek. Vážně to pro něj dost znamená, ale pořád si není jistý, že to je dost. Když k němu Aqui zvedne oči, oplatí mu pohled a trochu se zarazí nad jeho prohlášením. Je vidět, že na něco takového není úplně připravený, jenže...Proč by takové věci dělal, kdyby to nebyla pravda. Prostě nad tím zase tolik nepřemýšlel a nechával to volně plynout. Teď je ale postavený před hotovou věc a není z toho cesty zpět.
"Hm, už to tak bude, Vykopal sis vlastní hrob." Zareaguje po svém, ale je vidět, že už se tomu nebrání, nemá to smysl. Přitiskne Aquiho k sobě, i když málem upustí cigáro, ale naštěstí se nic nestane. U toho si užije fakt, že zase vdechuje jeho vůni a vůbec s emu nechce ho pouštět. Vloží si cigaretu do koutku, aby mu mohl náramek připnout.
"Bylo to zvláštní zvíře. V tu dobu mnohem vyrovnanější, než já sám. Naučil mě toho hodně. Hlavně to, jak se k němu mám chovat." Začne vyprávět, aniž by se na to vlastně chystal.
"Neměl ani jméno. Měl jsem pocit, že v tu dobu mě nenapadá nic, co by si zasloužil." Vezme Aquiho za dlaň a prsty přejíždí po náramku.
"Má to ještě jeden důvod. Chci, aby všichni věděli, že patříš ke mě a dávali si pozor, jak se k tobě chovají. Všechno, co se ti stane, jim s radostí stokrát vrátím." Vzhlédne k jeho očím a pak se nakloní blíž.
"Ať už budu kdekoliv a jakkoliv daleko od tebe." Zarazí se na chvilku, než se malinko ušklíbne.
"Zní to hůř, než svatební slib." Práskne mu, co se mu prohnalo hlavou.
"Vymyslím ještě něco lepšího, asi trochu drsnějšího." Obrací to trochu na vtipnější notu, ale nic ze svých slov by nevzal zpátky. Pak se ještě víc přiblíží a Aquiho políbí. U toho polibku se natolik zasekne, že zapomene na cigaretu ve svých prstech, které si popálí, naštěstí ne pokrývky, protože držel ruku stranou z postele. Odtrhne se a tiše se zanadává, než se rozesměje a odloží nedopalek do popelníku vedle postele. Pak se rozesměje.
"Rozptýlení v tvém podání dostává úplně jiný rozměr." Obviní ho pobaveně.
Aqui
Aqui se pro sebe usměje, když J nahlas ocení jeho hlas. Udělá na něj obličej, když se J chytne jeho vtipkování a ne, vůbec by ho nenapadlo, že by to přece jenom mohl myslet vážně. Honem se na něj podívá, když se ho J zdánlivě vážně zeptá, kolik by za něj dali. Mračí se a studuje jeho výraz, co tím chce říct, ale pak si všimne, jak mu cuká koutek, rozesměje se a na oko ho plácne dlaní do prsou. "Ty jsi!" Obviní ho. Znovu zvážní a zamračí se, když ho J trápí pro změnu s jeho přístupem ke koním. Raději na to nic neřekne nebo mu jeden přistane přede dveřmi ještě zítra, i kdyby byl jenom půjčený, na to už J trochu zná. Předstírá, že to prostě neslyšel a ten problém s koňmi třeba někam sám od sebe zmizí. Ať má J svoje koně a stará se o ně a on se na ně bude dívat z verandy, nevadí mu, že tam jsou, ale chodit k nim blízko přece nemusí, no ne? Když potom dostane ten dárek a tak spontánně z něj vypadne to o lásce, vlastně mu to v první chvíli ani nedošlo. Nějak ho nenapadlo, že si nahlas ještě nic neřekli, jenže to, co se mezi nimi dělo… nepřipadalo mu to jenom jako nějaké letní chození s někým, koho už pak možná nikdy neuvidíte. Přemýšlel kvůli němu o tom, jak za ním odjet do Ameriky, tak co by to bylo jiného, než láska? Dokonce mu chvíli ani nedošlo, že se J ještě nikdy nevyslovil nahlas, ale teď, když to Aqui pojmenoval jako první, J necouvne a jeho slova potvrdí. Aqui trochu zvážní, ale jeho oči se usmívají a hřejí a skloní je k tomu náramku, se kterým si začne pohrávat.
"Já ne, to ty běháš za mnou." Řekne mu, ale když se na něj podívá, oči mu už zase vesele jiskří. J teprve pochopí, jak moc je Aqui velká princezna a pak to bude naopak.
"Povídej mi o tomhle koni. Jaký byl? Jak vypadal?" Chtěl by to vědět. Myslel si, že Many tady byl vždycky, ale kolik by mu asi muselo být? J začne v podstatě sám od sebe, nejspíš na jeho otázky ani nečekal.
"Vyrovnanější?" Reaguje na body, které ho víc zajímají. Udiveně se na J podívá, když mu řekne, že ten kůň neměl ani jméno.
"Nikdo ho před tím nepojmenoval?" To bylo zvláštní… přece na něj musel nějak volat? Říkal mu Hej, koni? J změní téma a znovu mu zopakuje, že ublíží komukoliv, kdo by ublížil Aquimu. Aqui pochopí, že tohle není legrace, ale velmi vážně míněná slova. Žije na místě, kde se podobné věci neděly, ale v Americe to asi bylo jiné.
"Tady nikomu nic nedělej, pověsili by tě." Japonská vláda by si s tím zase tolik vrásek nedělala, toho se bojí. Pohrává si s jeho prsty a když se J zarazí ve svém proslovu a řekne to o svatebním slibu, musí se vážně rozesmát. Uklidní se až ve chvíli, kdy se k němu J skloní, aby ho políbil. Ten polibek je něžný a trvá dlouho, ale když se od sebe oba oddálí a J začne nadávat, Aqui si všimne, co se stalo. Nesměje se tomu ani trochu a jakmile J cigaretu odloží, honem vezme jeho dlaň do vlastních rukou. Skloní rty níž a začne mu na ránu foukat, aby ji trochu ochladil a pak ji opatrně políbí.
"To není vtipné." Obviní ho nazpět. Je mu jasné, že J už zažil mnohem horší věci a že tohle ho nemůže rozhodit, ale stejně nechce, aby se mu něco stalo.
"Měl by sis to dát pod studenou vodu." Poučuje ho, kdyby to snad sám nevěděl.
"A namazat si to." Pokračuje, ale když vidí ten jeho výraz, mávne nad ním rukou. Svou cigaretu už taky dokouřil a típl do popelníku a teď se vesele rozhlédne po chatce. Je tma jako v pytli.
"Co dělá asi Many?" Ani mu nedojde, že to vyslovil nahlas, ale pak se z ničeho nic rozverně vyhoupne J na klín a podívá se mu do očí. Měl by toho hned nechat, protože je proti němu dospělý muž a on by se po předešlém výkonu mohl nejspíš i zranit, ale je těžké se ovládat. Pohladí jeho prsa dlaněmi.
"A ty jsi jaký kůň?" Ta provokace z něj vyjde sama od sebe, když na něm takhle sedí. Zaskočí tím i sám sebe, ale už se stalo. Nevinně zamrká.
J
Aqui se vlastně ž roztomile zamračí, jakmile zmíní sumu za jeho navrácení domů. Asi by mu nikdy nepřiznal, jak moc nad tím ve výsledku přemýšlel, ale ano, nebylo by to to nejhorší řešení všech jejich problémů. Silně pochybuje, že by je v Americe někdo našel. Nechá se do něj plácnout a skoro to ani necítí. "Copak jsem?" Zeptá se ho s blýsknutím v očích a to už ho drží za zápěstí a přitahuje k sobě.
"Bouchneš mě znovu, když s tím nepřestanu?" Obrací to na úplně jinou notu, aby se náhodou nedostali k jeho myšlenkám, které před chvíli měl. Tohle mu nesmí nikdy říct. Taky by mu mohl velmi rychle utéct. Nakonec ho přece jen pustí a zkoumá jeho výraz při zmínce o koních. Rád by s ním o tom ještě později mluvil, ale ví, že je na to brzo. Aqui s jeho čtyřnohým přítelem potřebuje strávit ještě nějaký čas, aby si mnohem víc zvykl, a pak se o tom můžou bavit. Pohodlněji se opře a hlavou se mu prožene několik vzpomínek. Obočí mu vyběhne nahoru a zasměje se.
"To je pravda, kam jsem to až klesl, já nikdy neběhal." Uchechtne se, ale s tím klenutím to samozřejmě nemyslel nějak negativně. Pravdou bylo, že pro Aquiho dělá do první chvíle psí kusy a je to poprvé, co mu to vůbec nevadí.
"Nebylo na něm nic zvláštního vlastně. Byl to hnědák, úplně obyčejný kůň, kterého ve stádě bez obtíží přehlédneš. Byl to náhradník, nikdo ho na stálo nechtěl, možná proto neměl jméno. Při prvních jízdách mě několikrát shodil, ale jen když jsem dělal věci špatně. Bylo to skvělý učitel. Od jisté chvíle, jsem chodil jen za ním. Říkal jsem mu pane, staříku a tak podobně, vždycky mě za to chtěl kousnout." Při těch vzpomínkách se téměř neznatelně usmívá.
"Při posledním nahánění dobytka si zlomil nohu. Takového koně už nikdo život nebude a já na to v té době neměl." Odmlčí se na chvíli a u toho kouká před sebe.
"Zastřelil jsem ho sám. Nechtěl jsem, aby to udělal někdo cizí." Zavrtí hlavou, aby to dál neřešili, prostě to pro tuto chvíli stačilo. Je to už dlouho a ani teď by to neudělal jinak. Aqui s ním dělá hrozně věcí, svěřuje s emu s tím, co nikdo jiný neví a ještě si popálí prsty. Sleduje ho, jak mu fouká na prsty a u toho se usmívá.
"Co bych si bez tebe počal." Baví ho jeho starost, ale teď se tím nehodlá zdržovat.
"Namazat mi to můžeš později, až budu moc unavený." Připomene mu, že toho zase ještě tolik nestihli, i když ví, že by teď měl být mnohem opatrnější. Nadechne se, aby mu odpověděl, že Many právě něco ožírá, ale všechny slova mu dojdou, když se Aqui vyhoupne na jeho klín. Dostal ho, dokonale ho vykolejil, ale nic jiného by si v tuhle chvíli nepřál raději. Jeho ruce už svírají Aquiho úzké boky a nedokáže spustit pohled z jeho tváře.
"Vůbec nechápu, kdo jsi, ale tebe si rozhodně nechám." Řekne jako první s hladovým výrazem v očích, než se pohne svými boky, jak kdyby ho chtěl shodit.
"Hodně divoký, potřebuju pevnou ruku." Odtuší bez větší přemýšlení.
"Anebo hodně vynalézavý přístup. Zatím ti to jde, co bude dál?" Pobízí ho, aby s tím nepřestával. Pohne Aquiho boky prudčeji proti sobě a trhne obočím v němé výzvě. Očima pomalu sklouzne po jeho postavě a zastaví se přímo v jeho klíně.
"Teď máš trochu omezené pole působnosti, takže je potřeba to řádně promyslet, jestli tě shodím, neruším za to, co se stane." Oklikou ho upozorní na to, co dělali před chvíli a že by na sebe měl dát pozor. Jsou tu však jiného možnosti, ale nechce mu je říkat narovinu. Nepochybuje o tom, že Aqui přijde na to, co by mohli dělat. Podle něj se ani nebude zase tolik ostýchat to vyzkoušet. Klidně mu v tom nenápadně pomůže, ale ten první krok chce nechat na něm. Začal moc hezky a to J napovídá, že to uvnitř něj někde je, jen ještě neměl možnost to pustit na světlo. Všichni ho mají za křehkou panenku a taky tak vypadá, ale J vnímá, že uvnitř je toho mnohem víc. Chce to vidět, vlastně se na to hrozně těší.
Aqui
Aqui našpulí rty, když ho J hecuje, aby mu nahlas řekl, co přesně je. Takhle to samozřejmě nemyslel a nic konkrétního na mysli taky neměl, ale to J moc dobře ví. Podívá se mu vzdorovitě do očí, ale když se ho J zeptá, jestli ho plácne znovu už se zase začíná smát. Klidně by ho ještě plácl, ale J mu nepřijde jako ten typ, který by si v tom liboval. Spíš se bude tvářit, jako že to ani necítí a tím ho dál popichovat. A to, co si J ve skutečnosti myslel, na to by nikdy neměl šanci přijít. Imponuje mu, když mu J prozradí, že je první a asi i jediný, za kým kdy běhal. To bylo samozřejmě naprosto v pořádku! Aqui koním nijak nerozuměl, jednoho od druhého poznával vážně jenom s obtížemi, ale stejně mu přijde podivně líto, když je ten kůň popsán jako Ten, který se ztratí v davu. Jeho osud je nakonec ještě mnohem smutnější, i když se asi neměl zase tak špatně. Nikdy nikomu nepatřil, nikdo ho nechtěl a neměl doopravdy rád. Byl to jenom anonymní pracovní kůň a jemu se z toho příběhu začíná chtít brečet. J ani neví, jak citlivý dovede být. Má toho koně před očima, i když ho nikdy neviděl a moc rád by za ním šel a řekl mu, že v příštím životě to bude mnohem lepší, ale to nebylo možné. Sedí tam potichu a se sklopenou hlavou a asi je na něm tohle rozpoložení hodně poznat. I J mluví tiše a je znát, že pro něj ta minulost něco znamená. Bylo dobře, že ten kůň nakonec poznal alespoň J, i když si ho koupit nemohl. Nedovede si představit, že by zvedl zbraň a zabil zvíře, ještě takové, ale bylo pravdou, že by umřel v bolestech nebo by chodil zmrzačený a pokud by ho neživili? Hrozné… všechno to bylo hrozné. Kdyby to věděl, koupil by ho, ale nemohl koupit všechna trápená zvířata na světě, ani jako bohatý ne. "Měl štěstí, že jsi to pro něj udělal." Hlesne. Musí se sebrat. Myslet na něco jiného. A něco jiného a velmi živého je přímo vedle něho. Trvá to jenom chvilku, než Aqui zase ožije a dostane se J na klín. V obličeji J je jasně znát překvapení a Aqui se v duchu musí poplácat po rameni, že se mu to povedlo. Myslel si, že bude muset nasbírat o hodně víc zkušeností, aby se tohle stalo, ale nakonec byl docela šikovný. Tiše se zasměje jeho otázce, kdo vlastně je.
"Moc se ještě neznáme, to je pravda." Řekne mu úmyslně svůdně a trochu se na jeho klíně zavrtí. Lekne se a trochu vypískne, když J tak nečekaně pohne boky, až se ho musí pevně chytit za ramena. Tak divoký kůň?
"To jsem si mohl myslet." Na oko nespokojeně mlaskne. Bohužel o skutečném krocení divokých koní moc neví, takže nemůže pokračovat v osvícené konverzaci, ale to nevadí.
"Pevnou ruku moc nemám, tak mi nezbude, než zvolit ten vynalézavý přístup." Řekne mu nakonec. Sleduje pohyb jeho očí, který skončí v klíně. Omezené pole působnosti… Jestli ho J shodí… asi by to neměli hned pokoušet znovu se vším všudy. Zčervená, protože ho napadne už asi jenom to jediné, co by ještě mohl a… nikdy to nezkoušel. Okusuje si nervózně rty. Očima taky míří dolů, ale nedívá se sám na sebe, ale spíš na to, co ho začíná odspodu tlačit a nepatří to jemu. Někomu tu jede bujná představivost a on by to měl zrealizovat.
"No…" Pronese a tiše se zasměje, protože se vážně stydí, ale posune se na jeho nohou víc dozadu ke kolenům. Teď už vidí dobře i on. Nakloní se k němu, ale na jeho rty teď dosáhne špatně a tak začne s polibky na jeho hrudi. Nějak to dopadne, nějak tohle celé proběhne a J bude buď spokojený nebo si ho bude dobírat ještě v Americe… Konečky černých vlasů ho lechtá na pokožce, zatímco klesá níž a níž a nejspíš asi omdlí rozpaky. Jednou malou dlaní najde jeho klín a sevře ho v dlani.
J
Aquiho vzdor je kouzelný. Snaží se mu čelit a zároveň se mu zase tolik nebrání. Je to příjemná změna, proti všemu, co kdy zažil. Je vidět, že si to opravdu užívá a že ho bude dál popichovat, aby si to užil mnohem víc. Je mu taky jasné, že si Aqui bude jeho přiznání užívat a že mu to jednou pěkně vrátí, ale na to ještě nejspíš ještě čas. Pořád spolu ještě nestrávili tolik času a Aqui má nádhernou vlastnost, že odkrývá své trumfy postupně. O to víc to J baví a doufá, že se to jen tak nezmění. Potkat někoho podobného...To se prostě stane jen jednou za život. J téma svého koně nechtěl probírat dopodrobna zrovna teď. Je mu jasné, že jednou se k tomu vrátí a bude to zvláštní chvilka, plná dalších pravd a odhalení, ale ne dnes. Chce si s Aquim užít chvilky, které patří jen jim. Moc dobře si uvědomoval, že mu to bude muset vysvětlit, aby věděl, co se za tím dárkem skrývá a jak moc důležité to pro J je a zároveň...Nebylo to o tom, aby byl smutný po tom, co se všechno dozví. Jsou to vzpomínky, které jen tak nezmizí a proto nemá smysl všechno vyřešit právě v tento večer. Je důležité hlavně to, aby bylo jasné, co tím chtěl říct a to se povedlo mnohem líp, než vlastně čekal. J mírně pozvedne obočí, protože podobná slova nečekal, ale nakonec se pousměje. "Ale ne." Odporuje mu měkčeji, než je u něj zvykem.
"To já jsem měl neskutečnou kliku, že jsem mohl poznat jeho." Vidí to možná trochu jinak, ale to je tím, že to sám prožíval. Nebýt toho, nikdy by se nedostal až sem a byl by nejspíš někým úplně jiným. Mnohem nezvladatelnějším a spíš by už seděl někde za mřížemi. O tom by si taky někdy měli popovídat, jenže oba mají na práci očividně mnohem příjemnější věci. J je ten poslední, kdo by se bránil. Nedokáže se přestat na Aquiho dívat. Už jen to, jak se dostal na jeho klín a jak na světlo prostupuje je důvěra v sebe samého. Kdyby tam nebylo, neodvážil by se, ale ten náhlý popud se J neskutečně líbí. Není to hrané, jen aby se mu zalíbil, ta přirozenost s jakou to udělal, ho dostává do kolen ještě víc. J víc vydechne, protože Aquiho svůdný hlas s ním dokonale mává a pak se pokřiveně pousměje.
"To se časem změní. Chce to čas." Slíbí mu podprahově něco, co ve výsledku neměl v plánu, ale je to tak.
"Nemáš rád jednoduché věci, jinak bys tu nebyl. Tohle je přesně pro tebe." Ví, že Aqui si to užije, jen na to půjde sovu vlastní, promyšlenou cestičkou. Už teď mu to jde líp, než by si kde kdo pomyslel. Pak se J na chvíli odmlčí a nechává ho, aby si to celé přerovnal v hlavě. Mohl mít dalších tisíc poznámek, jenže i on si uvědomuje, jak moc křehká ta chvíle je. Tohle krocení má úplně jiný postup. J se uklidnil, jenže z úplně jiného důvodu. Moc chce, aby to Aqui udělal, ale je to čistě na něm, on sám ho k ničemu nutit nebude. Místností se rozlehne dlouhý povzdech, když se Aqui odhodlá a začne Jovu kůži trápit svými polibky. Už to na něj začíná být až příliš. Musí se hodně krotit, aby ho nepovalil na postel a nevzal to celé do rukou sám. Otevře oči až je Aqui v blízkosti jeho klína. Sleduje ho a v jeho pohledu je vidět jistá netrpělivost a zároveň nedočkavost. Pak se to skutečně stane a ucítí drobnou dlaň ve svém klíně. Rukama rozhodí trochu do stran a sevře látku pokrývek.
"Já věděl, že na to krocení máš." Vydoluje ze sebe chraplavě. Boky se pohne proti Aquiho dlani, aby mu ukázal, že to ještě úplně nemá a sám sobě přivodí pocity, díky kterým se mu pomalu zatmívá před očima.
"Už jsi blízko, ale ještě úplně neposlouchá." Provokuje ho svými slovy a pobízí ho, aby pokračoval, i když by mu nejspíš stačilo i to, že by ho chvíli jen tak svíral a on se u toho na něj mohl koukat.
Aqui
Musí se pro sebe pousmát, když mu J řekne, co má a nemá rád. Prý, že tohle je přesně pro něho. Koho vlastně ujišťuje? Vážně Aquiho nebo spíš sám sebe? Skloní se k jeho tělu a přistihne sám sebe u toho, že ho to hodně baví. J má krásné a mužné tělo, pevné a zocelené těžkou prací a on se po něm může procházet, jak jenom chce. Není si úplně jistý, co přesně by měl dělat se svou dlaní v jeho klíně, aby to bylo opravdu dobré, ale někde se začít musí. Zkouší si vzpomenout, co dělal J jemu, ale byl příliš mimo sebe, aby to dokázal zopakovat. Místo toho se pokusí o vlastní pohyby a J mu jde naproti svými boky. Podvědomě se ho volnou dlaní snaží přitlačit zpět do podložky, i když by na to nikdy neměl doopravdy sílu. J poslechne, ale komentuje to po svém a on se musí na chvíli tiše rozesmát. "Samozřejmě mluvíš o koni uvnitř sebe…" Zavrní, i když má toho koně rozhodně v dlani a krátce se podívá nahoru, kde se potká s jeho očima. Ty Jovy planou jako peklo a Aqui se ve vteřince rozhodne. Skloní se k němu ústy a pokusí se mu opětovat něco z jeho péče. Přece ví, jak se mu to líbí samotnému a možná to nepotrvá tak dlouho, protože ještě neví, jak ho zdržet, ale přes to to pro ně pro oba bude jistě nezapomenutelná noc. Aqui si vždycky myslel, že na svoje poprvé bude vzpomínat jako na něco komického nebo možná skoro nepříjemného, ale po tomto večeru v chatce bude mít na vždy dojem, že to byla spíš jedna z nejlepších věcí, co kdy zažil. Nakonec usnuli v objetí a kouzlo noční verandy už si nedopřáli. Ani ráno se Aquimu nechtělo vstávat a než se vymotali z postele po všem mazlení, byli nuceni udělat si něco k jídlu, maličko se prošli a pak už se zase museli vracet. Aqui tentokrát na koni nejel. Zkoušel ho vést nebo šli ruku v ruce a povídali si tom, jaké to je v Americe. Aquimu bylo trochu líto, že si nestačili posedět a to všechno, ale nejspíš by se sem mohli ještě jednou dostat, než se budou všichni muset vrátit do školy. A on taky. Teď se ale rychle blížil víkend a s ním i jeho plánovaný večírek u nich doma. Bude muset odjet už zítra večer, aby všechno nakoupil a připravil dům, ale vážně se na to těšil. Neexistovala možnost, aby se rodiče vrátili dřív a personál nic neřekne, protože jim nepříslušelo ho soudit. Aqui podobné akce pořádat směl, jenom to muselo mít své meze a taky to vždycky bylo se spolužáky nebo lidmi z jeho kruhu, ale kdo co pozná? Jaký v tom byl rozdíl? Vzpomene si na Kamija a Die a nejspíš nikdo ani nepozná, odkud jsou, leda by se jim podívali na cedulky od oblečení. Na farmě všechno vypadá stejně jako před jejich odjezdem, dokonce jsou všichni tak nějak spokojenější a vyrovnanější. Jenom ten odjezd visí ve vzduchu a je znát, že někoho tíží víc a někoho míň. Někdo spolu totiž skoro mohl zůstat a jiní vůbec ne. Třeba Toshiya… Boogie… Shin byl aspoň poblíž a Die s Kamijem to měli taky tak. Aqui si povzdechne a podívá se na J vedle sebe. Připadalo mu, že je dva čeká zdaleka nejtěžší zkouška, ale kdo mohl vědět, co zítřek přinese? Aqui se na to cítil. Byl odhodlaný si svoje sny splnit.
"Do Ameriky se dostanu." Řekne a ani si neuvědomí, že to bylo nahlas. Podívá se na náramek na svém zápěstí.
"Ahoj… jo?" Ozve se vedle něho. Je to Boogie a očividně zvažuje svoje podobné možnosti. Něco si s Akim totiž taky naslibovali… Jen se musí dostat na tu biologii…
"Jo." Řekne Aqui a usměje se na něj.
"Jenom tam nesmíme být moc dlouho, Sugizo to tady už neopustí." Řekne měkce a podívá se na J vedle sebe. Prsty poklepe na náramek. Byl přece tak nějak zásnubní.
"Odvedeme Manyho." Řekne a vede ho za sebou a Boo nestačí věřit vlastním očím. Neměl by taky začít jezdit…?
Žádné komentáře:
Okomentovat