Aqui x J - Nejsem si jistý, jestli to stihneš. - část 2.

(chata v lese)

J

Vidí, jak na něj Aqui kouká a málem by se rozesmál. 

"Máš pocit, že jsem si ve všem úplně jistej?" Pozvedne nepatrně obočí. Pak si tiše povzdechne. 

"S tebou si nejsem úplně jistý. Vím, odkud pocházím a kde žiješ ty. Pořád se může objevit někdo, kdo ti bude moc dát úplně všechno a hlavně mnohem jednodušší život." Pokrčí rameny. Nakonec to z něj vypadlo celkem rychle a ani to nebolelo. Je těžké pro něj vnímat naplno Aquiho rozpoložení, ale doufá, že už s ničím nebude dělat hlavu. Kdyby s tím J sám nebyl srovnaný, tedy s Aquiho nezkušeností, tak nejsou tam, kde jsou. 

"Myslím to vážně, potřebuju to vědět." Pobídne ho, aby jeho podmínku splnil, i kdyby se hrozně moc styděl. Tohle je celkem složitý okamžik a mohlo by se hravě stát, že to Aquimu celé zprotiví. Pak už by se nervozity nezbavil nikdy a mohlo by to být ještě horší. Pousměje se, když se mu nebrání a je rád, že se můžou přesunout. Možná si měl dát trochu na čas jenže...No dobře, to už by bylo na jeho ovládání až příliš. Sám by si měl dát metál za to, jak dlouho se drží zpátky a ano, dobrovolně. Dneska tu hranici ale pokoří, tedy pokud se Aqui nebude bránit. Zatím na to nevypadá. Protočí očima a zasměje se. 

"Ty jo, já ne." Narazí na jejich věkový rozdíl. 

"Takže budeme akční až do smrti. Té mé." Ani si úplně neuvědomuje, jak to zní a že se mu vlastně přiznává. Pozoruje výraz v jeho tváři, když se ho začne dotýkat a snaží se odhadnout, jestli zatím nic není přes čáru. Je pravda, že Aqui ho pěkně trénuje, aby dělal jen to, co nejspíš chce. Očividně o tom vůbec neví, ale jak na to přijde, má se J na co těšit. Spokojeně si povzdechne, jakmile ucítí Aquiho ruku ve svých vlasech a přivře spokojeně víčka. Tohle by taky vydržel hodiny a vůbec by se nebránil. Zvedne hlavu ve chvíli, kdy se ho dotkne v klíně a užije si reakci, která přijde.

"Vidíš, jak ti to hezky jde. Ani tě nic učit nemusím." Pochválí ho rovnou a využije toho, jak má zakloněnou hlavu, aby si vychutnal kůži na jeho šíji. Pokračuje dál s doteky v jeho klíně a nebyl by to on, aby něco nevymyslel. Vezme ho pevněji kolem pasu a během vteřiny už se válí Aqui na zádech na posteli a J nad ním. 

"Nevěř starším chlápkům. Nikdy nevíš, co na tebe chystají." Zasměje se chraplavě, protože už ho pohlcuje vzrušení z celé situace. Krátce Aquiho sjede pohledem a nadechne se nosem. 

"Je čas si ten můj letní dáreček pěkně dorozbalit." Zašeptá. 

"Příště tě nechám, abys to udělal sám. Hrozně si to užiju." Snaží se ho přivést do rozpaků svými slovy a zároveň přijde i na to, aby nepřemýšlel vůbec nad ničím, ale to se přes oblečení jen těžko dělá. znovu si ho prohlíží, jak se před ním vystavuje a je vidět, že s emu to rozhodně zamlouvá. 

"Hm, tohle je přesně pro mě." Povzdechne si, než se skloní a dopřává si svými rty cestičku až k lemu Aquiho kalhot. 

"Ještě kousek, připravený?" Zeptá se ho s pohledem do nádherně modrých očí. Pohladí ho zatím je přes látku v klíně, aby si mohl užít reakci, udělá to ještě jednou a u toho je během vteřiny rozepne. Plynulým pohledem je stáhne zatím jen do půli stehen a poprvé se dotkne citlivé pokožky, když už mu nic nebrání. 

"Máš něco proti, když se tu chvilku zdržím?" Zeptá se, ale znovu úplně nečeká odpověď. I kdyby něco proti měl, stejně by ho za pár vteřin přesvědčil, že to tak vůbec není. Dopřává mu několik polibků na podbřišek a pokračuje ještě o kousek níž. Trochu ho trápí, než se tam skutečně dostane, ale stejně si myslí, že to bude jen k užitku.

Aqui

Aqui se nemusí zrovna dvakrát rozmýšlet pro svoji odpověď a jednoduše přikývne. Ano, J vypadal jako někdo, kdo přesně ví, co chce a co dělá. Mohlo to ale být taky naopak a jen zkoušel svoje štěstí. I to ale chtělo podle Aquiho dostatek sebevědomí. Zaujmou ho jeho slova o tom, že si jím není jistý vůbec a že jde o to, že by si Aqui mohl najít někoho jiného. Tajemně mu zaplane v očích, protože on přemýšlel úplně o tom samém, jenom z trochu jiných důvodů. Rozhodne se tajemným zůstat i nadále a nic ze svých obav neprozradit. Má strach, že kdyby pochyboval nahlas, už by J nepřišel tak zajímavý. A on by si rád jeho pozornost udržel i potom, co bude J muset odjet. Nepřipadalo mu to jako nějaká manipulace, spíš jenom dělal všechno proto, aby mezi nimi zůstala správná chemie. A teď se naučí i to ostatní. 

"Takoví se objevují dnes a denně, nemá smysl o nich přemýšlet." Broukne jako profesionální kurtizána. Začíná tomu přicházet na kloub. A byla to pravda. Kdyby šlo o tohle, dávno by s někým takovým chodil. Ale jemu se před příchodem J nejvíc líbil Aki. To asi o něčem vypovídalo. Přikývne, když J zdůrazní, že to vážně potřebuje vědět, ale pak vytáhne obočí nahoru, když mu řekne, že budou aktivní do smrti J. Dojde mu ten věkový rozdíl, ale taky mu pomaličku dojde, co přesně to vlastně řekl. Tak do smrti? Zatím si to J myslí. Aqui se šťastně a spokojeně usměje. Jakmile se ruka J ocitne v jeho kalhotách a Aqui se přestane hlídat, k jeho uším dolehne hlas J, který ho chválí, jak mu to pěkně jde. Cítí, jak se proti své vůli červená, ale svou reakci se nesnaží potlačovat. Kdyby vypadal pitomě, asi by slyšel něco jiného. Na krku ucítí jeho rty a strniště, trochu se napne a snaží se mu nebránit ani teď, ale je toho hodně najednou a než se naděje, už leží na zádech v posteli a J se nad ním sklání. Podívá se do jeho obličeje, Aquiho tváře už jsou velmi rozpálené a na hrudi ho lechtá pocit trémy a lehkého strachu z toho, co se má stát. Musí se zasmát společně s ním, protože na tom asi něco bude. J si toho chystal dost a Aqui se nechával polapit jako noční motýl, který touží po světle. Není schopný ani slovně reagovat na to, že příště by se měl svlékat sám. Později, až na to bude mít čas, nejspíš uzná, že by to udělat měl a sám od sebe a taky by to měl hodně promyslet, aby J dostal něčím nečekaným. Teď ale vypadá jako neviňátko, které by na něco podobného nikdy ani nepomyslelo. Nechá si od něj pomoct z oblečení a stejně tak se nechává pohlcovat jeho péčí, když hýčká jeho mladé tělo. Je to velmi příjemné a jsou tady sami. Je skoro úplná tma a on se v něm ztrácí tak, že dokonce sám nadzvedne boky, aby mohly kalhoty sjet níže. Podívá se mu do očí a tiše sténá při tom, jak se ho J dotýká v klíně, ale to je nic proti tomu, když to udělá, jakmile jsou kalhoty dole. Aqui se prudce pohne proti jeho dlani, způsobí si ještě větší slast a je vážně rád, že okolo nich nikdo není, protože tohle by ovládat nedokázal. J by mu asi musel něčím zacpat pusu. A raději mu to ani nebude navrhovat. Zalapá po dechu po jeho poslední větě, protože tuší, co znamená. Může být někdo na něco podobného vůbec připravený? To očekávání je k nesnesení, když se J blíží dolů, ale ještě to pořád není a on se přistihne, že v prstech svírá povlečení a netrpělivě za něj popotahuje. Podívá se dolů, jak tam u toho J vypadá a zase uhne očima někam na strop chaty, kterou stejně nevnímá. Tohle bude týrání, to už ví, ale něco mu říká, že to bude on sám, kdo mu zítra ráno bude viset na noze jako kočka a prosit ho, aby odsud neodcházeli. Líbí se mu, jak se jeho život otáčí vzhůru nohama.

J

J se odpovědi nedočká, ale vlastně to ani nečekal. Aqui si může ještě spoustu věcí rozmyslet a on by mu to rozhodně za zlé neměl. Jsou věci, které dokáže pochopit, i když mu na klidu zrovna nepřidávají. Jeho nejistota se tím ani trochu nezmírnila, ale díky své povaze to bere spíš jako plus. Bude se pořád dál a dál snažit, aby ho přesvědčil, že nic jiného nechce. A začne s tím zrovna dneska, kdy bude dělat maximum proto, aby si to pořádně užil a neměl v hlavě místo na nikoho jiného. Ušklíbne se pobaveně, když Aqui promluví a samozřejmě neřekne to, co by chtěl slyšet. 

"Učíš se podezřele rychle, budu si na tebe muset dát pozor." V očích se mu blýskne, ale ve výsledku si to vlastně užívá. Využívá své zbraně a jemu se to hodně líbí, což jde cítit i v jistých partiích, které se dost znatelně hlásí o pozornost. Aqui má smůlu, i kdyby chtěl, tak ho nejspíš nepustí. Už jen to, jak reaguje, kdy se ho dotýká, v něm probouzí větší a větší chuť pokračovat. Stejně se musí dost krotit, aby to moc neuspěchal, teď by to bylo spíš na škodu a to nehodlá dopustit. Musí e na poprvé držet zpátky, aby mu prožitek ničím nepokazil a že by se to velmi lehce mohlo stát. Užívá si jeho kůži na krku, kterou pomaličku ochutnává, i když by asi mohl být něžnější. Zase tolik to však neumí a doufá, že to nebude na škodu. Pousměje se nad Aquiho nevinným výrazem, když už je nahý a tuší, že si jeho slova moc dobře zapamatuje a jednou mu to dá sežrat. Vážně se na to těší. Užívá si pohledem celé jeho tělo, i když jen na chvilku, aby zase příliš nezdržoval a Aqui si to třeba nerozmyslel. Teď už by to vážně nerozchodil. Nadechne se víc nosem a pak zase vydechne s hladovým výrazem, než se přesune k jeho klínu, aby ho vydráždil ještě víc. Jsou věci, které si nechce odpustit a ví, že se mu to bude líbit. Uchechtne se, jakmile uvidí jeho oči, které se na něj už zase nedívají, několikrát dlaní přejde přes jeho chloubu a pak už se ho dotkne rty přímo v klíně a začne si hrát. Trápí ho a ví o tom, nepochybuje však o tom, že si to užijí. Nechce to zase tolik prodlužovat, ale chce ho přinutit, aby nevnímal doteky mnohem dál mezi jeho polovičkami. Není tak těžké se tam chvíli zdržet a pomalu jen kroužit kolem vchodu do jeho nitra. Pokračuje v tom dál a dál, rty mezitím dopřává Aquiho chloubě ten nejlepší servis a sám si to dost užívá. Trpělivost nikdy nebyla jeho silnou stránkou, teď jí však má dostatek. Asi hlavně proto, že mu na to záleží. Snaží se odhadnout, kdy to na Aquiho bude příliš, ale vrchol mu dopřeje. Oddálí se tváří a pokračuje dál dlaní, aby ho dohnal k nejlepší extázi. V tu samou chvíli se do jeho nitra dostane navlhčeným prstem, a jak doufá, tak tím jenom jeho vrchol prodlouží. U toho se pomalu přesouvá nad jeho tělo a olíbává jeho hrudník, dokud se nedostane ke krku, kde se taky na chvíli zdrží. 

"Krásný za každé situace. Tohle by mělo být trestné." Neodpustí si osobitý komentář a konečně ho znovu políbí. Je až zvláštní, jak mu to za těch pár minut začalo chybět. V jeho nitru už se obratně pohybuje a ví, že už není třeba o moc déle čekat. 

"Teď budeš konečně můj se vším všudy." Složí chraplavým hlasem větu, než se víc posune mezi jeho stehna a nasměruje svou chloubu vstříc jeho nitru. Nikam nespěchá, postupuje pomalu a u toho jej konejší svými polibky, aby bolest vnímal co nejméně. Klesne na předloktí, aby mu byl co nejblíže, a prsty zaplete do jeho vlasů. Rty má teď milimetr od těch jeho. 

"Neboj, příště to bude větší jízda." Slíbí mu udýchaně, aby si nemyslel, že tohle je všechno a pak se nechá unášet pohyby, které mu věnuje a pokusí se sebe i jeho dohnat k vrcholu.

Aqui

Aqui se ještě stačil rozverně pousmát na tu poznámku J o tom, že se učí moc rychle. Pravdou bylo, že měl ty provokace někde v sobě, jenom je neukazoval na potkání jako jiní kluci. Aki to musel tušit a taky spolu spali v posteli, i když na nic nedošlo. To by nedovolil každý, ale Aqui si tam klidně lakoval nehty a to všechno… Napadne ho, jak by si je lakoval někde v americké prérii a jestli by to J připadalo sexy, když je to vlastně nepatřičné. Takovými věcmi by ho provokovat dovedl. A pak to přijde a J se ho konečně dotkne i svými rty. Vždycky si myslel, že muži jako on to chtějí přesně obráceně a že tohle by nedělal nebo ne hned, ale opak byl pravdou a jemu se to líbilo. Líbilo se mu, mu že si J dovede všechno užít a nejsou v tom žádné předsudky nebo postoje společnosti. Byl z Japonska tak moc zvyklý na to, že se musí dělat všechno, co se od vaší role očekává, že by ho ani nenapadlo stěžovat si, ale teď, když ví, že tady se žádné role nikdy dodržovat nemusí a nebudou, je všechno mnohem víc vzrušující a svobodnější. Nedovede se ovládat a nějak si poručit, vůbec netuší, jak u toho vypadá nebo jaké zvuky vydává. Kroutí se a vrtí, snaží se s ním bojovat proti náporu tolikeré slasti, ale je to marný boj a stisk J je příliš silný. Aqui sebou hází alespoň ze strany na stranu, spíš jenom hlavou a i když si dobře uvědomuje, jak daleko se ho J dotýká, nedovede si o tom myslet nic špatného. Prostě na to nemá čas a se stupňující se slastí mu to připadá skvělé. Kdyby k němu někdo přišel a rovnou mu tam sáhl, asi by mu rovnou dal pár facek a taky by mu to vadilo, ale v tomhle stavu chtěl jedině víc. A J mu to mínil dát. Pustí ho na jeho první vrchol, který s ním silně lomcuje už jenom proto, že u něj není sám a navíc s osobou, na které mu skutečně velmi záleží. Potřeboval by trochu oddechu, ale J toho nenechává a začíná to být celé k nesnesení. Vážně si není jistý, kolik toho ještě dokáže vydržet, jenže někdy v té chvíli si uvědomí, že prsty J jsou někde jinde, než byly před chvílí. Nevadí mu to ani teď, jenom je to zvláštní pocit. Najde jeho oči a trochu zaskočeně se do nich podívá. Ne nad tím, co J dělá, ale nad tím, jaké to je. J se položí na něj a ocitne se rty u jeho krku a ucha. Aqui ho hned obejme, aby mohl nehty zatínat taky do něj a ne jenom do peřin, drží se ho kolem krku a taky za silnou paži, kterou má J pořád kdesi dole. Rád by mu něco odpověděl, cokoliv, ale hlas ho zrazuje. Opětuje mu polibek a neuvědomuje si, jak při něm povoluje svoje nitro. Prostě zapomíná, co přesně se děje. J mu to připomene svým chraplavým hlasem, ale Aqui se nestačí bát, na to ho až moc chce taky. Ucítí ho proti sobě, zdá se to snad i nemožné, ale stejně se mu to líbí a nakonec ho začne pouštět do svého nitra. Je to zvláštní směsice pocitů, které rozechvívají jeho hlas, ale bolest se rychle mísí se slastným prožitkem a nutí jeho svaly třást se. Ucítí jeho prsty ve svých vlasech a otevře omámené oči, aby se mohl podívat do těch jeho. Dokonce i v této chvíli vytáhne obočí nahoru, když mu J slíbí, že příště to bude mnohem větší jízda. Nejraději by se rozesmál a plácl ho, ale copak na to má čas? Tohle mu přijde naprosto dostatečné, ale samozřejmě slyšel, co všechno se dá dělat a nepochybuje o tom, že J bude pěkný dáreček, co bude chtít mnohé vyzkoušet. Přestane o čemkoliv přemýšlet, když se v něm J začne pohybovat. Prostě zavře oči, nechává svůj hlas plynout skrz pootevřené rty a ani si neuvědomuje, jak moc se jeho vlasy lepí potem. Mohlo by to trvat věčnost, ani neví. Má před J trochu náskok, ale svaly se rychle připomenou. Je sice dole, ale to neznamená, že je slastně nenapíná a neničí. Jak se zítra dostane domů, to neví. Ani na tom koni se neudrží.

J

Samozřejmě, že zahlédne Aquiho pousmání. Už jen to, mu napovídá, že se má ještě na co těšit. Doufá, že budou mít ještě tolik času, aby z toho alespoň něco zahlédl ještě jednou, tentokrát ne jen jako úsměv, ale jako jednání, které se podle něj v Aquim schovává. Ano, má obavy, že se brzo bude muset vrátit do Ameriky a dělá všechno proto, aby se to nestalo, ale...Jsou věci, které ovlivnit nedokáže. Přesto mají jakýsi plán, který hodlá do puntíku splnit a vlastně doufá, že se Aqui bude snažit o to samé. O to víc chtěl, aby tahle chvíle byla jedinečná. I někdo jako on, kdo se nikdy příliš nestaral, si uvědomuje, jak důležité to může být. Možná taky proto, jak moc mu začalo za tu krátkou chvíli na Aquim záležet. Teď, když ho po očku pozoruje, si to konečně pořádně připouští. Byl by rád, aby jednou Aqui dělal to, co chce, ať už jde o jejich soukromé chvilky nebo o jeho život. Nechával se vést, ale podle něj je taky čas, aby si šel svou vlastní cestou. Samozřejmě společně s ním. Dává si záležet, aby Aqui prožil, co nejméně nepříjemných pocitů a podle toho, jak reaguje jeho tělo, se mu to daří. Když už je konečně u něj a v jeho nitru, nechá se klidně obejmout a nemá chuť se ani na vteřinu oddálit. Jeho hlas se neozve, nechce rušit ten Aquiho, ale podle hlubšího dechu je jasné, že má co dělat, aby při vstupu do jeho nitra vydržel. Jen se téměř neznatelně pousměje, když vidí to pozvednuté obočí. Ani on sám už nemá moc prostoru na to, aby nějak reagoval. Snaží se oddalovat vrchol, co to jen jde a zatím se mu to daří, ale ne na dlouho. Uši má plné Aquiho hlasu, u toho se nepřítomně usmívá a dál pokračuje v pravidelných pohybech v jeho nitru, které se neustále stupňují. Sám už není schopný to kontrolovat, a jakmile dosáhne vrcholu Aqui, přidá se k němu se zašeptáním jeho jména. Vůbec neví, že to udělal, jeho podvědomí bez problémů pracuje za něj. Zůstává ještě chvíli v jeho objetí. Hlavu si opírá o jeho čelo a hlasitěji oddechuje. Ví, že ho dál nemůže tížit, ale není schopný se momentálně pohnout. Kdyby jen tušil, jak pitomě se usmívá, nejspíš by se nenáviděl. Naštěstí o tom neví. Po pár okamžicích, kdy se přes něj přeleje ta největší slast, se mírně oddálí a líbne Aquiho horní ret. 

"Já věděl, proč to nemám dělat v tom baráku." Dostane ze sebe trhaně s nádechem udýchaného pobavení. 

"Něco tak skvělého jsem si musel nechat jen pro sebe." Ujistí ho, že je všechno v tom nejlepším pořádku. Povzdechne si, když pomalu opustí jeho nitro a odvalí se stranou. Ne, že by to dělal rád, ale za chvíli by se neudržel a Aqui působí tak křehce, že by ho nejspíš rozmáčkl. 

"Měl jsem připravenou spoustu věcí, ale dej mi chvilku." Protočí sám nad sebou očima v sloup. Otočí se, aby na něj viděl, a chvíli si ho prohlíží. Výhled mu kazí pár pramenů a tak je z Aquiho tváře odsune stranou. 

"Víš, možná sis to měl rozmyslet, jet se mnou. Už tě domů nevrátím." Myslí i k Sugizovi i k němu domů. Má sto chutí tu s ním zůstat napořád a pořád mu není divné, že ho to neděsí. Nakonec přece jen vstane bez jakéhokoliv studu a s holým zadkem pustí rádio, které tu je. Pak sáhne po jejich věcech a vytáhne cigarety obou, aby si mohl dopřát nerušenou chvilku. K tomu samozřejmě lahev s vodou a sobě i něco ostřejšího. Samozřejmě nabídne Aquimu, ale nerad by mu po takovém výkonu ublížil. Vrátí se k němu do postele, přitáhne si ho k sobě, když se sám opře o stěnu v čele postele a podá mu cigarety i s vodou. 

"Víš, že už pár dní přemýšlím, že bych ti dal nějaký dárek." Prohodí tiše, když si poprvé potáhne a spokojeně vydechne obláček namodralého dýmu, který je na chvíli zahalí.

"Původně jsem ti chtěl koupit koně, ale zaprvé na to nemám a za druhé…Mám pocit, že bys mi to spíš omlátil o hlavu." Narazí na to, jak se Aqui poprvé bál. Teď už jsou s Mannym kamarádi, ale kdo ví, co by se stalo, kdyby mu vážně nějakého cizího koně přivedl. 

"Nemám ani na to, abych ti koupil něco hezkého na sebe." Nemyslí tak úplně oblečení. Pak k němu ale natáhne dlaň a rozbalí kousek látky, které je náramek z koňských žíní. Dělal ho on sám. 

"Jsou mého prvního koně. Je to to jediné, co mi po něm zůstalo. Je tvůj. Ať se stane cokoliv, vždycky budu s tebou a ublížím s radostí každému, kdo se na tebe jen špatně podívá." Pravý koutek se mu pozvedne.

Aqui

Myslel si, že se na druhý vrchol nedostane jako první, ale opak byl pravdou. J měl velkou výdrž a on nejspíš zoufale malou. Sevře ho uvnitř sebe, aniž by si uvědomoval, co přesně dělá a jaký by to na J mohlo mít vliv a má pocit, že asi umře kvůli tomu, co se s ním děje. Teď podruhé je ještě mnohem víc rozechvělý a citlivější, než před tím. Ucítí v sobě vlhkost svého milence. Je to stejně nezvyklé, jako tohle celé, ale ne nepříjemné. Vnímá nepatrné ozvěny jeho hlasu i to, jak se mu chvěje zpocené tělo. Chce se na něj podívat, trochu si prohlédnout jeho tvář v tom okamžiku a zapamatovat si ji a na jeho tváři sedí velmi zamilovaný výraz. J se k němu skloní a opře si čelo o jeho, tak ho nechá vydýchat a sám si užívá všechno, co spolu v tento večer prožili. Nečekal, že to bude takové. Vůbec si to nedovedl představit a taky se moc díval na televizi. Pravda a skutečné city byly něco tak moc jiného… skutečné prožívání. A takovýhle sexy chlap, to prostě musí mávat s každým. Kupodivu mu dojde, co tím J myslí, když konečně promluví. Tiše a trochu ochraptěle se zasměje. 

"Ano, nechtěl bych myslet na to, že mám být potichu. Nejspíš bych to ani nedokázal." Řekne mu. Překvapuje ho ale, že se to tolik líbilo J, když sám skoro nebyl slyšet. To bylo dobře, jinak by se Aqui asi propadl hanbou. Je to divný pocit, když ucítí, jak ho J opouští a otočí tvář za ním, když si lehá vedle něho. Na posteli je naštěstí dost místa. Musí se znovu tiše zasmát, když ho J požádá, aby mu dal chvilku času a sám se přetočí na břicho a rozverně kývá nohama. Nemyslel si, že po tom bude mít tolik energie, ale je to spíš, jako kdyby mu ji někdo dodal, než že by se mu chtělo jít spát. To bude asi tím, že on na rozdíl od ostatních přes den nemusel nic dělat. Pořád se pobaveně usmívá, když mu J slibuje, že už ho domů nevrátí. 

"V Americe prý zmizelo hodně lidí a nenašli je ani po mnoha letech. Budeš mou rodinu vydírat o výkupné?" J vstane a pro něco jde a on si samozřejmě může vykroutit hlavu. Nejen proto, aby mu neuniklo, co jde hledat, ale hlavně proto, aby se mohl dívat na všechno, co k vidění je. J bere dvoje cigarety, protože Aqui kouří něco, co by J nestačilo a naopak a stejně tak bere i dva druhy pití. Přesune se k němu tak, aby se mohl napít a taky si zakouřit a nechá si od něj připálit. Zatváří se udiveně, když J začne mluvit o dárku. Bylo to hezké a ano, Aqui na ně byl zvyklý, ale zároveň nečekal, že by s nimi chodil muž jako je J. Ani ne kvůli tomu, kolik má nebo nemá peněz, vlastně se ho na to nikdy neptal, ale spíš mu nepřišel jako ten typ. Ale on o tom mluvil a Aqui z toho má uvnitř sebe velkou radost. Tiše se zasměje, když dojde na koně a vysvětlení, proč na to nedošlo. Kůň opravdu nebyl levný dárek a taky vyžadoval další investice, pravidelnou péči a tak dokola. Aqui o sobě zatím nemohl říct, že by chtěl svůj život podřídit jinému koni, než je Many. Na toho si zvykl a především není vyloženě jeho. Podívá se na profil J, když mu říká, že mu nemůže koupit ani nic na sebe. To bylo taky hezké, ale Aqui měl podobných věcí vážně hodně. Nepřerušuje ho, poslouchá, co mu vlastně chce říct. Jenže něco do postele J ještě donesl. Aqui si toho nevšiml, když to tam hledal. Převezme si plátno a opatrně ho rozbalí, aby cigareta neměla možnost nic poškodit. Chvíli neví, na co se dívá, než mu to J objasní. V tu chvíli mu dojde, jak důležitý ten dárek je. Nikdy nic podobného neviděl, ale… Zvedne k němu oči. „

"Tak ty mě přece jenom miluješ." Vypadne z něj a chce ho obejmout. Nejspíš je u toho oba dva podpálí, ale nakonec se zase usadí, cigaretu nechá mezi rty a natáhne k J ruku, aby mu ten náramek mohl navléknout. +Jako při zásnubách.+ Už slyší kamarády, jak se ptají, co to je. Diamanty ne, ale… nikomu do toho nic není.