Hromadné - Někoho jsi hrozně naštval. - část 4.

(vesnice)

Yumeto, Hide, Teru, Hakuei

Yumeto shledával Showovu odpověď ohledně jeho preferencí rozhodně zajímavou, ale ne natolik, aby nad ní dovedl přemýšlet déle, než pár minut. Jednak proto, že obdivuje vlastní nový šperk a jednak proto, že museli zastavit a věnovat se ubytování. Ušklíbne se pro sebe, když zaslechne Showa, jak si mumlá, že tohle bylo naposledy, co mu Yusuke něco provedl. +Ne, to rozhodně nebylo. Ještě minimálně jednou se ti díky němu něco stane.+ Pomyslí si pro sebe kousavě a je dost možné, že si to Inoran v jeho hlavě přečte, i když mu myšlenku přímo neposílal. Mezi nimi začíná sílit spojení, které ještě pořád neřeší, ale vážně by měl. Jen si to uvědomit. Dojde na rozdělování pokojů a Teru pobaveně zamrká očima, když mu Yusuke šeptem svěří svoje vysvětlení ohledně toho koně. Jeho Show zase tolik neštval a vlastně to nebylo ani kvůli tomu šperku, ale… ano, mělo to velký vliv. Vůbec nečeká, že se Yusuke zeptá zrovna jeho, jak by chtěl dnes v noci spát. Už si za ty dva dny zvykl, že jeho se nikdo na nic neptá a prostě je jenom následuje a dělá, co chtějí. Připadal si v bezpečí, ale teď se úplně všichni podívají přímo na něj. 

"Já, totiž..." Zakoktá se a Yumeto nemíní prozradit, kde chce spát, jen ať se v tom Teru trochu vykoupe. Předstírá, že ho mnohem víc zajímá skvrna na trámu nad jejich hlavami. Ve stejné chvíli dostane Hide zprávu ve své mysli a zvedne oči k Yusukeho tváři. Stává se to vážně ojediněle, ale vypadá nejistě a skoro jako tehdy, když býval ještě velmi mladý a skoro obyčejný. Ten jejich romantický večer nějak nedopadá podle jejich představ, ať už s Teru nebo bez něho a navíc Hide tuší… tuší, kam se Poslova náklonnost začíná stáčet. Je v tom něco neovlivnitelného, jako kdyby v něm mluvil jeho syn. Nepatrně přikývne, ale jen kami vědí, co má se svým večerem doopravdy v plánu. Yusukeho najednou rozhodne a Teru nestačí ani domyslet, co měl vlastně říct a už je vtahován do jejich pokoje, kde bude… bude tam s ním sám??? Prudce se otočí na Hideho, jako kdyby bylo bezpečnější, kdyby tam s nimi byl také, což rozhodně bezpečnější není, ale ten už se otáčí k odchodu někam pryč. 

"Já vím." Hlesne Teru, jako kdyby mu Posel viděl přímo do hlavy, ale stejně je červený asi až na chodidlech a chvíli tam stojí jako špatně napsané kanji. Těká očima po ložnici, jsou tady doopravdy dvě postele, žádné letiště a je to i celkem pěkně zařízeno. Kdyby takhle spali každý den, vůbec by se nezlobil. Lázně už byly zavřené, ale půjdou do nich ráno před cestou. Teru odloží svoje zavazadlo a umyje si alespoň ruce. Čeká je ještě večeře, nepůjdou hned spát, ale přesto… 

"Takže…" Je to najednou divné říct později prostě Dobrou noc, skočit pod deku a spát. Má pocit, že neusne ani po tom výletu. Ne s ním vedle. Navíc si teď nějak ostřeji vybavuje vůni jeho pláště. Hide odejde velmi rychle a Yumeto je s Inoranem na chodbě sám. Pokoj nepotřebují, jen se chtějí převléknout, takže využijí ten druhý a brzy už scházejí dolů k večeři. 

"Aby tam ti dva vůbec přišli…" Prohodí Yumeto, ale nakonec se tam vážně všichni sejdou. Tedy kromě Showa. Inoran se slova ujme jako první a Hide chvíli vypadá, že vůbec nevnímá. Nakonec se trochu narovná nad miskou.

"Je prokletý. Vypadá to, že od narození. Někdo nebo něco tušilo, že v dítěti něco bude dřímat, ale pomsta měla patřit matce. Obyčejná závist v neobyčejných rukách. Brzdí to jeho moc a nadání. Předpokládám ale, že Show se o matku moc zajímat nebude. Pomsta šla vniveč, ale otázkou je, jestli je to dobře nebo ne. Slyšeli jste ho. Nemám ponětí, jak silný bude, až prokletí sejmu. Mohl by se nám vymykat z rukou." Prohodí skoro nenuceně, ale vážně to bylo možné. Z Showa bude neřízená střela, která si bude chtít všechno užít. Nepůjde s nimi. Možná se ani nebude ovládat, ne zpočátku. 

"Nevím, jestli se nechá přesvědčit. Zmizení světa si ale jistě přát nebude. Kde by si potom užíval… " Podle Hideho jim spíš nebude věřit nebo si bude chtít věci dělat po svém a to nešlo. Yumeto kmitne obočím. 

"Povezeme ho v pytli." Pokrčí rameny. Nevidí v tom žádný problém. Svázaný nebo ne… jeho volba. Teru se zatváří podmračeně, on nikoho svazovat nechce, ale zároveň stále méně chápe, co tady vlastně dělá. Neměl by to ještě přehodnotit? Zamyšleně si prohlíží šperk na krku a skoro to vypadá, že vzpomíná na jeho dárce. Hide na Yusukeho otázku pokrčí rameny. 

"Já nevím, možná jo. Nebude se bránit, ale tohle nikdy není jednoduché." Rýpe se v misce a pořád si prohlíží cizí tváře okolo nich. +Hmm...+ Zahučí v duchu, že bere v potaz všechno, co mu Yusuke tajně říká. Showovo prokletí, Hakuei… jeden neměl chvíli klidu. Hakuei Yusukeho volání slyší, protože není zase tak daleko. Yusuke přítel Hakueie, Yusuke přítel Hideho… Zdálo se, že to nejde dohromady. Ano, klidně někoho potrápí, ale ještě se pořád nerozhodl. Neodpoví mu. Chce si toho čaroděje odlovit sám. Hide nakonec odstrčí misku a zvedne se na nohy. 

"Uvidíme se ráno." Oznámí všem, protože mí namířeno za Showem. Za krkem ho svrbí přítomnost Snáře. Už je někde tady. Hide možná k Showovi ani nedojde. Teru i Yumeto vypadají zaskočeně. 

"Vždyť jsi ani nejedl!" Zavolá za ním Teru. 

"Nají se z lahve." Dodá Yumeto a pak vedle sebe k Inoranovi hodí omluvný pohled. No co, nebyla to snad pravda? A Teru už se na něj zase mračí. Hide k Showovi kupodivu dojde. Zaklepe na dveře, ale nejraději by někam zalezl. Zpět do lesa.

Yusuke, Inoran, Show

Ino se na chvíli zarazí a podívá se na Yumeta s mírně pozvednutým obočím. Ne, jeho myšlenky se mu moc nelíbí, i když je slyší jen velmi tlumeně. Je rozdíl mezi tím, co mu Yume posílá schválně a co si jen pomyslí. Přesto má pocit, že tahle komunikace mezi nimi jen sílí. Nic na to neřekne, zatím ne, ale je jasné, že na to v nějaké debatě narazí. Začíná tušit, jak by tohle celé setkání mohlo dopadnout, ale byl by radši, kdyby se to nestalo, nebo kdyby u toho nebyl. Yusuke klidně vyčkává, jestli z Teru vypadne nějaké slovo o tom, jak budou spát. Přijde mu to pořád stejně roztomilé a nutí ho to být trpělivějším. Kdyby se neovládal, popadne ho do náruče a prostě odnese s sebou. Má pocit, že kdyby ho nechal chvíli bez dozoru, něco se mu stane. Krátce mu oči padnou na Hideho a zarazí se. Stáhne obočí k sobě. Ani nečekal, že mu na těch osobnostech začne tak rychle záležet. Stalo se a nehodlá to měnit. Je to vlastně hodně příjemný pocit, po těch letech, kdy byl ukrytý v temnotě. +Myslím to vážně, nedovolím, aby se ti cokoliv stalo.+ Pošle mu ještě jedno ujištění a pak se mírně usměje, než se přesune s Teru do jejich ložnice. Krátce se rozhlédne po interiéru. Není to nic moc, viděl rozhodně lepší ubytování, ale není to nic, co by mu vadilo. Měl rád luxus, ale nemusel ho nutně mít. Ostatně na téhle cestě nejsou kvůli pohodlí. 

"Víš a stejně jsi nervózní. Můžu za to já nebo to co by se mohlo stát a co by sis možná přál?" Zeptá se ho a udělá krok blíž. 

"Takže..." Zopakuje po něm, než se dotkne štíhlými prsty jeho brady a mírně ji pozvedne. 

"Se přichystáme k večeři a tu si hezky užijeme, i když bude tak trochu pracovní." Málem by nad tím protočil očima v sloup. Pohladí Teru prstem po hraně čelisti a pak ho pustí. 

"Počkám, až budeš hotový." Zašeptá smyslně s blýsknutím v očích naplněných temnotou a pak ho skutečně propustí. Asi ho trápí, ale jenom trošku. Líbí se mu to, co z Teru vyzařuje, když je blízko, ještě chvíli to tak chce nechat. Tedy, pokusí se o to. Sám se přichystá později a pak už s dlaní na bedrech vede Teru k večeři. Ino se ještě ch chvílí baví Yumetovou poznámkou. 

"Asi bychom to i slyšeli." Neví, kde se to v něm vzalo, ale má pocit, že by to tak nutně muselo být. Ne, nemůže nad tím víc přemýšlet a obzvláště proto, že mu Yume vidí do hlavy. Usadí se pohodlně a upře oči na Hideho. Vlastně to udělají všichni. 

"A nebude prokletí oslabené, když se v podstatě nenaplnilo?" Přemýšlí Ino nahlas. 

"Tím pádem by tě to nemusel tolik vyčerpat." Samozřejmě myslí na Hideho zdraví a pohodu, pořád je ještě čeká daleká cesta. Po větším vypětí by se mu cestovalo špatně, i když budou shánět vůz. Ino by nejradši šel s ním, ale zná své možnosti a schopnosti, byl by mu k ničemu. Yusuke vypadá zamyšleně a pohrává si s prázdným kalíškem na stole. 

"Rozhodně by bylo lepší, kdyby se probral až někde mimo město. Teď zrovna nepotřebuju hromadu práce." Narazí na to, že by taky mohli lidé v okolí zemřít na dobrou náladu. Asi to není špatná smrt, ale na tohle teď nemá čas. Kývne hlavou na slova Yumeta.

"Ano, to je v plánu, uvidíme, za jak dlouho se nechá přesvědčit, bez něj jet nemůžeme." Asi by se Showova síla dala nahradit, ale už nemají čas a Yusuke nepochybuje, že byl důvod, proč jim přišel do cesty. Inoran se mračí.

"A co když ho přemluvím a pojede s námi dobrovolně." Ne, rozhodně se mu nelíbí myšlenka, že by někoho unášeli. 

"To mu přece nemůžeme udělat, ať už se chová jakkoliv." Yusuke si povzdechne a protočí očima. 

"Slibuju ti, že to budeš moct zkusit, ale až někde stranou." Je jasné, že nepřipouští, aby se s ním kdokoliv přel. Yusuke zvedne pohled k Hidemu, který se rozhodne jít věci řešit hned. 

"Dobrou noc, Hide-chan." Popřeje mu, i když zrovna o spánku nemluví. +Budu blízko, kdyžtak zavolej.+ Naznačí mu, že spát nebude, jen aby byl po ruce. Tady pokud se věci v jejich ložnici nezvrtnout. To by se asi musel rozpůlit. Inoran jen mávne rukou. 

"Asi už nemám sílu na to cokoliv říkat. Vezmu mu něco s sebou a nechám to stranou." Stará se o svého otce pořád a asi dlouho bude.

"Tak co budeme večeřet? Nějaké otázky?" Navrhne Yusuke, aby se případně ptali, na něco jim odpoví, na něco ne. Show už večeří, ale v klidu a u sebe. Své věci, o které by nerad přišel, si schoval na speciální místo. Dělá to tak vždycky, když někde nocuje. Musí být opatrný, jeho poklad není zrovna malý. To, že dneska nějaké šperky možná i věnoval, ho vůbec neohrozí. Navíc má určitá místa po svých trasách, kde si schovává zbytek. I kdyby mu někdo všechno vzal nějakým záhadným způsobem, pořád mu něco zůstane a není toho málo. Povzdechne si, když uslyší klepání, chvíli počká, ale nakonec vstane a přejde ke dveřím. Ví, kdo za nimi bude a vlastně se vůbec netěší. 

"Ještě jsem ani nedovečeřel." Neubrání se poznámce, jakmile otevře, ale bez otálení ho pozve dál. 

"Dáš si taky?" Zeptá se ho. 

"Mám i alkohol." Tu poznámku si prostě nemohl odpustit. Pozvedne koutky, aby bylo jasné, že to byl spíš jen vtip. 

"Je mi jasné, že to děláš z nějakého konkrétního důvodu a platba ani dobrý skutek to není." Oznámí mu klidně. 

"A taky pochybuju, že mi ten důvod řekneš." Podívá se na něj s pozvednutým obočím. 

"Jak to bude probíhat?" Zeptá se a usadí se k nízkému stolku. Pokyne mu, aby si sedl taky. 

"Nebo chceš jít rovnou na věc?" Nakloní hlavu na stranu a skoro to vypadá, že ho svádí. 

"Tak to by sis měl odložit." Sjede ho pohledem, jak kdyby ho očima svlékal rovnou. Vlastně by rád věděl, co tam po tou hromadou látek schovává. On sám má jen jednoduchý kousek a jednu vrstvu, ovšem materiál je skvělý a barva zlehka a decentně svítí do tmy.

Yumeto, Hide, Teru, Hakuei

Yumeto si Inoranovy reakce nevšiml. Nevšiml si toho, že mu viděl do hlavy, i když přímo nechtěl. Kdyby ano, musel by přemýšlet o tom, jaký vztah se to mezi nimi tvoří, když jsou každý ze své podstaty tak moc jiný. Za to Hide poprvé po dlouhé době doopravdy ocenil něčí nabízenou pomoc. Připadal si najednou zranitelně a to nebyl pocit, který by mu byl známý nebo ho dokonce měl rád. Vždycky si vystačil sám, ale teď… Yusuke to nejenže viděl, on se ho rozhodl chránit a on cítil jistou úlevu, že na Hakueiův příchod nebude sám. Nepochyboval o tom, že to Snář zkusí. Nepochyboval o tom, že Yusuke přijde. Pochyboval o tom, že s nimi pak Hakuei bude mluvit, ale co už… Jakmile je Teru uvnitř pokoje s Yusukem sám a on mu řekne, že by si možná něco dokonce přál, vytřeští na něj svoje už tak dost velké oči a naprosto zčervená. Yusuke se pohne blíž a on najednou není ani schopný udělat krok dozadu, ale uvnitř něj všechno křičí, aby se někde schoval. Yusuke se dotkne jeho tváře a není v tom nic studeného. Teru má pocit, že asi omdlí a v první chvíli vůbec nevnímá, co přesně mu říká o té večeři, vidí jenom jeho pohybující se rty. Dojde mu to o něco později, když už ho Yusuke pouští a ta jeho poslední věta zněla jako dvojsmysl asi jenom pro uši Teru, ale přikývne a přinutí se nějak převléknout a připravit. Tahle cesta bude vážně týrání. Yume se pro sebe culí, když se připojují k večeři a on netuší proč. Yumeta právě pobavila poznámka o tom, jak moc je Teru hlasitý v posteli, ale nechává si to pro sebe. Hide pokrčí rameny, když se ho Inoran zeptá na oslabené prokletí. 

"To nevím. To záleží, jak je vlastně silný. Jestli jen málo, pak je to kouzlo slabé, jestli je silné, bude Show taky, protože ho tolik tlumí. Nemám čas to zjišťovat." Ani on nepoznal některé věci od stolu. Někdy vyžadovaly dlouhé pozorování, obzvlášť pokud šlo o démonickou přítomnost. Ti když nechtěli být vyšťouráni, tak to bylo na celé měsíce. Jenže Inoranovi nejde o to, aby nebyl unavený Show. Stará se o něho a Hide k němu zvedne oči. Vždycky to dělal, jako kdyby si prohodili role. Najednou se o něj staralo tolik lidí… 

"Budu v pohodě." Odtuší, což by řekl, i kdyby zrovna umíral. A Inoran to moc dobře ví. Hide tak navenek nevypadal, ale za svého syna by vyměnil duši. Když Yusuke řekne to o hromadě práce, chvíli je ticho, protože to může být pochopeno tak, že bude mít práci s Showem, aby ho přemluvil, ale pak to dojde Yumetovi a ten propukne v pobavený smích. 

"Co je, každou vteřinu někdo umírá, není v tom rozdíl." Mávne dlaní. Pořád vypadá pobaveně, když chce Inoran Showa přemlouvat po dobrém. 

"Ale můžeme." Pře se s ním a tváří se zlobivě. Hide vytáhne obočí nahoru. 

"Já tě vážně nechápu." Řekne Inoranovi. Už je to podruhé, co tím myslí jeho výběr budoucího partnera. Jako Den a Noc, vážně. 

"Dobrou." Dodá pak Yume, když se Hide zvedne a odchází. Hide už se neotočí, ale v duchu ještě Yusukemu poděkuje a pak už jsou u stolu sami. Inoran se dál zlobí na Hideho životosprávu a zrovna mu balí zbytky s sebou, zatímco to Yume pobaveně sleduje. 

"Jak to, že přežil do doby, než tě měl?" Zajímá se. Teď si Inorana dobírá, ale nešlo to jinak, byl vážně roztomilý. A on mu to rád kazil. 

"Úplně normálně, jenom o dost víc těžko." Vloží se do toho podmračeně Teru a Lišák nespokojeně mlaskne. 

"Já jsem si nevšiml, že bych se ptal tebe." Řekne mu neohroženě, i když je Yusuke u stolu a na vílu drží. Teru se zamračí ještě víc. Je v tom něco… nového. Když se víly vztekají, umí to být ošklivé. Yume přemýšlí, jestli to chce vidět, ale Yusuke říkal žádné problémy ve městě. 

"Vychladni." Řekne mu jenom a Teru rozladěně obrátí tvář. Jeho oči jsou temnější a pod kůži vyvstávají fialovo modré linie, které dovedou měnit krásné tváře na vážně hnusné a děsivé. Vážně se dost zlobí a pak se neovládá. 

"Žádné." Odsekne Teru a zapíchne prst do první věci v nabídce, ve které není maso. Yumeto vypadá, jako kdyby se ho nic z toho ani netýkalo. 

"Já tady ani nemusím být…" Prohodí a Teru přikývne. Ne, to vážně nemusí. Ať jde do lesa. Hide se zatváří trochu překvapeně, když mu dojde otevřít Show osobně. Uvnitř není žádný asistent nebo služka? 

"Hm… nemám hlad." Řekne na vysvětlenou, proč je tu tak brzy a vejde. 

"Ty přece nesnášíš, když je někdo cítit." Dodá nevrle na ten alkohol. Je prostě v nenáladě a může za to Hakuei. Kdyby slyšel, co se děje u stolu, oba by je zavřel v kumbále, aby se tam povraždili a neotravovali ostatní. Hide zauvažuje, když mu Show řekne, co si o tom všem myslí. Nikdy nejednal podle očekávání druhých. 

"Proč bych neřekl…" Třeba to bude cesta, jak ho přimět jít. 

"Někam míříme. Nemáme se všichni zrovna rádi, ale ten úkol je důležitější, než cokoliv. Bereme jen ty nejsilnější. Asi jsi pochopil, že nejsme úplně obyčejní. Když prokletí sejmu, můžu se domnívat, že bys byl až tak moc dobrý." Prohodí a taky si ho prohlédne. Není to pochlebování a Show bude opatrný, ale svoje slova myslí vlastně vážně. Sleduje ho, jak si sedá. Zajímá se o průběh, možná se trochu bojí, i když by to nepřiznal. Hide se mu nediví. 

"Já nevím. Pokaždé je to jiné." Pak ale dojde na to odkládání a on nakloní hlavu k rameni. To už je druhý za poslední dva dny. Co jim je? 

"Já přece nejsem tvůj typ." To si na voze dost ujasnili. 

"Ale ty se svlékni, někde na tobě je znamení." Není vidět, ale je tam a Hide ho umí přinutit se objevit.

Yusuke, Inoran, Show

Yusuke ještě chvíli pozoruje Hideho a snaží se odhadnout, v jakém rozpoložení se přesně nachází. Podvědomě mu nabízí pomoc a je si téměř jistý, že ji bude potřebovat. Ani neví, proč má tu potřebu zrovna u něj, ale ví, že ji nebude ignorovat. Neměl by si tvořit vazby na osoby kolem sebe, je dost možné, že jednou si pro Hideho přijde on sám a odvede ho s sebou. Co s ním pak bude...Samozřejmě to ví, ale nechce na to ani pomyslet. Jeho čas se ještě nenaplnil, ale temné linie smrti jsou blízko. Vlastně je doprovází na každém kroku. Ani on sám neví, kolik přesně se jich vrátí. Co si však uvědomuje je fakt, že mu to nejspíš bude líto. Není si jistý, jestli je něco podobného vůbec schopný cítit, ale to se pozná, až ten čas nadejde. Inoran se pousměje, když se Yume uculí. On sám na podobné vtípky zrovna nebyl, ale tento mu uklouzl a zdá se, že má úspěch. Chudák Teru, odnesl to zrovna on. U stolu se podívá na Hideho a pak přikývne. V očích s emu neustále zračí obavy. Jistě nemají čas to zjišťovat a Hide je jediný u tohoto stolu, který s tím může něco udělat. Nejradši by ho tu udržel a řekl, že se to nějak vyřeší, ale jinak to bohužel nejde. Zamračí se, protože v pohodě možná opravdu bude ale spíš ne. Je vidět, že zrovna tohle ujištění mu nevěří. Asi dneska spát nebude, zkusí zůstat nalazený na Hideho vlnu. Snad jeho posilněná empatie bude stačit, aby v případě nouze mohl nějak zasáhnout. A to ani netuší, že není sám, kdo se o otce přehnaně stará. Střelí pohledem na Yumeta s výrazem, jestli to myslí opravdu vážně.

"Každý život má svou hodnotu." Bude mu odporovat, i když ví, že to nemá smysl. Zamrká podruhé a pak si povzdechne. 

"Některé věci můžou být jinak." Dodá ještě a není tak úplně jasné, jestli mluví o Showovi nebo o Yumetovi. Možná byl naivní, ale své ideály si jen tak vzít nenechá, dost často je to to jediné, co ho drží nad vodou. Ještě chvíli pozoruje Hideho záda, než se věnuje balení jídla. 

"Umí se o sebe postarat." Brání vlastního otce. +Ale dost často to nechává až na poslední chvíli.+ Někdy měl dokonce pocit, že ho nechává, aby se o něj staral jen proto, že si pak Ino připadal využitý. Jeho schopnosti nedosahovali ani desetiny toho, co uměl Hide. dokázal léčit, ale spíš pomocí přírody. Sám ještě nepřišel na to, kterým směrem by se měl ubírat. A tak se strat o Hideho a o lidi ve vesnici. Nadechne se, ale Teru s Yumetem se začnou přít a on už je na podobně hašteření asi moc unavený. Za to Yusuke ne. Oba dva pozoruje svým nic neříkajícím pohledem, ale jeho rty se nepohnou. Vypadá to, že se v něm něco hromadí a brzo to vybouchne. 

"A dost." Ozve se jeho chladný hlas a je znát, že už toho má plné zuby, pro tuto chvíli určitě. V místnosti se setmí a teplota klesne nad několik stupňů pod nulu. Vzduch ztěžkne. Na ty dva by to tolik působit nemělo, ale Inoran bude mít nejspíš problémy. 

"Nemusíte se milovat, abychom někam došli a udělali to, co musíme. Nikdo z nás z toho není nadšený a to, že chci Showa sebou má dobrý důvod. A to, že se budete dohadovat tomu ani trochu nepomůže." Naštvali ho už jen proto, že Hide bude někde bojovat s neznámou silou a taky s Hakueiem a ti dva tady na sebe prskají. 

"Vyšší bytosti hm? Hašteříte se tu jako malé děti. Doufám, že až přijde váš čas, budete stejně paličatí, oba dva. Budeme to všichni potřebovat a tahle země možná i celý svět taky." Jeho hlas se nezvedl ani o milimetr, ale atmosféra v místnosti pořád nestupuje. Neměl by jim to mít za zlé, nejspíš ani netuší, co by se na svět mohlo dostat, kdyby to nezvládli. 

"Nebyl bych rád, kdyby kohokoliv poctil svou pracovní návštěvou, ať už si o tom myslíte cokoliv." Dodá ještě a nenapadne ho se podívat na Inorana, který bojuje s nedostatkem kyslíku. Když mu to dojde, podívá se na něj a konečně se trochu ovládne. 

"Promiň." Omluví se mu. Ještě pár vteřin navíc a asi by omdlel.

"To je dobrý." Vykoktá ze sebe Ino. 

"Asi půjdu na vzduch." Vypadá z toho všeho dost unavený a to by za sebou nemusel mít ještě tohle. Pomalu se zvedne, ale znát, že si není na vlastních nohou jistý. Jídla si ani nevšimne, tedy kromě toho, které sbalil pro Hideho. Show se ušklíbne a pak zavrtí hlavou, když se na Hideho ve svém pokoji dívá. 

"Tohle pití nejde cítit, voní." Pozvedne bradu hrdě nahoru. Z jeho vrčení si vážně nic nedělá, spíš ho tím pobaví. +Asi něco nejde podle plánu hm?+ Pohrává si s tou myšlenkou v hlavě. Nakloní hlavu na stranu a zvědavě pozvedne obočí. 

"Protože je to přísně tajné." Zavtipkuje, ale je znát, že ho bedlivě poslouchá. Tak on je silný? Mohl by mít ještě větší moc, než má teď? Ten zbytek slyší taky, ale tohle je pro něj momentálně nejzajímavější, i když to na sobě nedá znát. 

"Výprava za záchranu světa? Z takové se někteří nevrací." Svého života si cení víc, než dost. 

"A proč bych měl? Pro obecné blaho?" Ne, neví, jak velká katastrofa by se mohla stát, ale není to tak, že by to zlehčoval. Spíš je jen zvědavý, jestli by mu nabídl ještě něco, aby šel dobrovolně. Strach se mu v očích mihne, byl by blázen, kdyby se neobával toho, co se bude dít dál přesto je však odhodlaný do podstoupit. 

"Nejsi můj typ, když z tebe táhne levný chlast." Opraví své tvrzení. Teď, bez lahve vypadá dost k světu. Líbí se mu jeho tvář, to zapírat nebude. Pak se rozesměje, když mu řekne, aby se svlékl. Nakonec ale přece jen vstane a sáhne kusu látky utaženém kolem pasu. 

"Svléknu, ale jen když to uděláš taky. Chcete, abych šel s vámi? Ty mi z nich připadáš jako ten, který jde těžko přesvědčit. Je to jen malý úkol vzhledem k tomu, do čeho bych se měl pustit hm?" Vydá se směrem k němu a podívá se mu zblízka do očí. 

"Stojí ta cesta za to, abych to udělal?" Promne si rty o sebe, než klesne očima k jeho oblečení a za kousek látky ho hravě zatahá. 

"Vsadil jsem se sám ze sebou, že pod tím oblečením vypadáš daleko líp, jak s ním. Když budeš takový, výhru ti dám." Škádlí ho a tím své myšlenky posouvá dál od tématu svého vysvobození.