(vesnice)
Yumeto, Hide, Teru
"Půjdu si lehnout." Řekne přiškrceně a když vstává, trochu se zapotácí. Chce být sám, má jich plné zuby všech a svých pochybností nad hlavu. Dnes v noci možná skupinu opustí, bude to tak lepší. Yumeto je poslední, kdo sedí u stolu.
"Tohle se ti vážně povedlo. Myslíš si, že tady všem rozkazuješ, ale nikdo se nedomluvil na tom, že to budeš zrovna ty. Něco ti řeknu, Yu-chan. Možná vodíš lidi na druhou stranu a klekne si před tebou i smrt, ale to z tebe boha a našeho vůdce nedělá. A nemysli si, že mě přiměješ poslouchat jenom proto, že si pohraješ se svou mocí. Mám pro tebe novinku, neudělá to ani Show. A Snář už vůbec ne. Hodně štěstí ve velení." Popuzeně vstane a zamíří ven. Inoran tam někde bude, ale je na něm, jak moc se zlobí nebo ne. Yumeto si uměl vystačit sám a teď byl naštvaný. Nikdy žádnou smečku nepotřeboval, je tady jenom proto, aby měl později ještě kde žít, ale bylo velmi těžké se přizpůsobit a všechny nějak vystát a spolupracovat. To se nedalo naučit přes noc. Nebojoval jenom on, očividně to neuměl ani Yusuke. Taky byl často sám a mluvit s druhými mu moc nešlo. Nikomu z nich… Povzdechne si a zadívá se na noční nebe. Možná by měl velet Inoran. Byl jediný empatický a ještě trochu člověk. Jediný, kdo se nenechá strhnout svou silou. Znělo to absurdně, ale Yumeto si to vážně začínal myslet. Asi mu to řekne. Hide pocukne koutkem. Pití možní cítit není, ale každý opilec druhý den smrděl úplně stejně bez ohledu na to, co navoněného pil. Prohlíží si Showovu tvář a nakonec přikývne.
"Ano, to nevrací, ale když tam nepůjdeme my, nikdo silnější není a pak už se nevrátí vůbec nikdo. Svět skončí. Říkají ti něco Pověsti o pečetích? Ty pečeti nevydrží všechno a něco hlídají. Ani my přesně nevíme co, ale pochybujeme, že to nechá svět být, jinak by to nebylo zamčené. Co budeš dělat pak? Nejspíš vůbec nic, budeš mrtvý tak jako tak. To pro to jdeme." Ohledně sebe trochu lže. Klidně by doma pil, dokud by nenastal konec světa, ale strach z Hakueie mu v tom brání. "Tak to prostě nejsem tvůj typ tak jako tak." Dodá Hide, protože on svou lahev pustit nemíní.
"Čemu se směješ?" Zamračí se na něj, když mu řekne, aby se svlékl. Myslel to naprosto vážně a tady tenhle kluk si myslí, že s ním hraje nějakou hru. Hide protočí očima. Jestli něco neměl rád ještě víc, než když ho kdokoliv otravoval, tak to bylo vlastní nahé tělo. Jak on se dopracoval k Inoranovi, to neví. Vlastně byl dost perverzní, jen u toho nemusel být nahý úplně. Show to odhadne přesně, když mu řekne, že se mu zdá jako někdo, kdo se nedá přesvědčit.
"Vidíš, a jsem tady." Dodá.
"To by ti vlastně mělo jako důvod stačit." Show se zastaví těsně u něho. Chce si hrát a svádět ho. Kdo ví proč? Na voze to vypadalo, že si do oka vůbec nepadli.
"Stojí. Jestli nechceš umřít o něco později…" Show ho popotahuje za lemy oblečení, ale on se mu pořád dívá přímo do očí a nehne ani brvou.
"Já nepotřebuju nic vyhrát. Potřebuju sejmout tvoje prokletí a jít spát." +K Yusukemu pod peřinku, protože mě ten hajzl jinak nenechá.+ Pomyslí si, ale tak jednoduché to asi být nemá.
"Nebo chceš zůstat, jak jsi? Nikdy nepoznat svou moc a čekat, jestli se nám povede zachránit ti pár dalších dní?" Nakloní hlavu k rameni. +Opovaž se to rozvázat.+ Hrozí mu v duchu.
Yusuke, Inoran, Show
Inoran po očku kouká na Yumeta, jestli to myslel vážně nebo ne. Taky mlčí a ví, že od něj asi nic jiného ani čekat nemůže a stejně by mu odporoval vždycky. On je ten, který bude bránit jakýkoliv život. Vlastně ho překvapuje, že vůbec snese Yusukeho přítomnost, ale asi to bude tím, že smrt je toho součástí a bere jen ty, kterým je to určeno. Má svá pravidla a patří k životu. Stejně je to pro něj dost těžké téma, které mu bude v hlavě rezonovat ještě chvíli. Yusuke se neovládá. Je to jasné z toho, jak vypadá jeho tvář a co se v ní děje. Jeho emoce byly ovlivnitelné podle potřeby, ale sám tolik času v takovéto podobě na světě nestrávil. Čí déle tu byl, tím silnější emoce v něm kolovaly, není na to zvyklý. I kdyby si všichni kolem dokázali představit, jak zlé to je, stejně to bude ještě horší, až se to doopravdy stane. Celý svět by mu mohl být jedno, jenže takto jeho podstata nefunguje a on už je s ní spjatý příliš dlouho. Ani pro něj to není jednoduché a všichni si očividně myslí, že má ve všem dokonale jasno. +Mám pocit, že si jako jeden z mála uvědomuješ, jak zlé to je.+ Pomyslí si na adresu Hideho. Kdo ví, co by mu ten řekl, kdyby toho byl svědkem. Promne si kořen nosu a má pocit, že to bude on, kdo se zvedne a nechá je tu, aby se třeba povraždili. +A ty se jistě královsky bavíš.+ Tentokrát míří na Hakueie, protože si je téměř jistý, že se alespoň podívat přišel. Se starostí v očích se podívá a Teru, který vrávorá a tak vstane taky, beze slova ho popadne do náruče a neřeší žádné protesty. Jen ať se vzteká, do té postele ho odnese tak jako tak. "Nejsem bůh, Yume-chan." Prohodí tiše, když se ohlédne přes rameno, Jeho podstata mu vyplouvá z nekonečného pohledu.
"Jsem jediný, kdo ví, kam jdeme a ten poslední, kdo vás může udržet naživu." Je mu úplně jedno, co si o něm myslí. Klidně to celé někomu předá, on se o to taky neprosil, ale to nikomu z nich asi nedochází. Ani to, že k bráně ho vedou linie smrti, které vidí, a které tím směrem houstnou. Možná neměl tolik vystartovat, ale i pro něj to není jednoduché. Omlouvat se nebude, ne teď když se pořád ještě zlobí. Dojde až do pokoje, který mají s Teru společný. Možná i Hidem, když se tu objeví. Asi si toho potrhlého čaroděje začne vážit ještě o trochu víc. Nejradši by si s ním dal flašku a listí a celé by to nějak přetrpěl do rána. Odloží Teru pomalu do pokrývek a chvíli mu hledí do tváře. Pak natáhne ruku a konečky prstů mu přejde po tváři.
"Když se zlobím, nevnímám, kdo je vedle mě." Teru asi nestojí o vysvětlení, ale stejně to udělal.
"Nechtěl bych ti ublížit." Nakloní se a dotkne se zlehka rty jeho čela, než se zvedne a zamíří ke dveřím.
"Dám na tebe pozor, na všechny." Dělá to tak od první chvíle, kdy se k nim přidal. Dnešní noc nebude výjimkou. Netrvá to dlouho a dostane se na jedno malé prostranství kousek do domu, kde je odstavený povoz. Tam si klidně vyleze, smotá si listí a užije si chvíli klidu. Už žádné náklonnosti ke komukoliv, bude se držet zpátky, hlavně od Teru. Tím, co si začíná uvědomovat, by mohl všechno ohrozit. Nechá víčka na chvíli klesnout a svou myslí prozkoumává okolí, aby se ujistil, že je všechno v pořádku. Ino stihl poodejít kousek dál a pořád se snaží rozdýchat to, co se dělo uvnitř. Nebyl jediný, na koho to působilo, ale jeho nadání pro život utrpělo a je to znát. Vypadá o pár let starší, ale není to nic, co by nakonec nezvládl. Zvedne oči a v zorném poli se mu objeví Yumeto. Je dost daleko, Ino došel až na kraj, kde chybí jen malý krůček víc do přírody a dál od lidí. Potřeboval klid, ale ne samotu. +Budeme rádi, když se nepozabíjíme navzájem.+ Pošeptá Yumetovi myšlenku, ale není si jistý, jestli si ji pustí do hlavy nebude ne. Ještě pořádně nezjistil, jak to funguje. Křičet tady však nechce. +Taky mi chceš ublížit nebo u tebe nejsem v nemilosti? Každý máme právo na svůj názor hm?+ Obrací to v ty lepší myšlenky nebo se o to alespoň smířlivě snaží. Nezlobí se na něj, jen s ním prostě nesouhlasí. Show trochu zpozorní, když mu Hide začne vysvětlovat, o co jde. Všechno si pečlivě ukládá do hlavy, každý detail, který by mohl být důležitý.
"To pořád ale neznamená, že by to měl být důvod i pro mě. Třeba to rád nechám na osudu." Ne, není to pravda, rád si věci řídil sám, ale samozřejmě nechce se hned do něčeho hrnout po hlavě. Tuší, že je to důležité, ale zatím nechápe, proč by proto měl být důležitý i on.
"Nejsi nebo nechceš být? V tom je dost podstatný rozdíl." Nenechá to jen tak spát.
"Tobě, v tento okamžik. Řekl jsi to tak, jak kdybys to říkal dnes a denně. Zhýralé čarodějnice." Dobírá si ho dál, ale ve výsledku se vlastně dobře baví. Na voze ho jeho přítomnost něčím vytáčela, tady v soukromí se cítí klidně a dobře. Možná taky proto zůstává v jeho blízkosti, i když má pocit, že se Hide před ním trochu napnul. Vadí mu doteky, nebo to, co by mohl udělat?
"Ale nestačí." Pokrčí nenuceně rameny, jak kdyby se bavili o počasí. Své ruce nechává tam, kde jsou, ale zatím si jen pohrává a nic nesundává. Krátce se nadechne a dlaněmi vyjede po jeho hrudníku nahoru a pak zase dolů.
"Ale no ták, přece se někdo jako ty nebude stydět. Chci to samozřejmě všechno a umírat se mi nechce, na to jsem ještě moc mladý a moc hezký." Uculí se. Jeho ego je dost vysoko a stejně to byl spíš jen takový menší vtípek. Jednou dlaní vyjede znovu nahoru a dotkne se jeho tváře, kterou si prohlédne.
"A co když teď v noci umřu hm? Slyšel jsem o tom něco málo, ta možnost tu je." Tváří a rty se mírně přiblíží.
"Ani poslední přání, bys mi nesplnil? Kdy ti naposledy někdo řekl, že je poslední jeho přání tě vidět a možná i mít?" Už se ho skoro dotýká a vážně má nutkání ho políbit, ale nakonec si to rozmyslí. Odstoupí od něj, vezme si svou auru, která j vždycky pozitivní s sebou a čelem k němu rozváže pásek a pak nechá látku pomalu sklouznout z ramen.
"Tak prosím." Mírně rozpřáhne ruce.
"Jsem jenom tvůj." Použije schválně tato slova.
Yumeto, Hide, Teru
Hakuei na Yusukeho myšlenky neodpoví ani tentokrát. Ještě pořád se mu nechce komunikovat a dělá drahoty. Yusuke se s ním tehdy taky moc nebavil a nic mu nevysvětlil. Všichni do jednoho byli trochu prchlivá stvoření. Teru se zajíkne, když ho Yusuke z ničeho nic popadne do náruče. Ani si nevšiml, že vstává nebo že se k němu blíží, tak moc omámený teď byl. Navíc měl plnou hlavu svých starostí a myšlenek. Nemá sílu se s ním přít a vlastně ani nechce. Pevně se ho chytí okolo krku a předstírá, že nevidí pohledy ostatních, kdo v hostinci jsou a míjejí je na chodbě nebo na schodech. Možná by měl předstírat, že je mu hodně špatně, aby nebyli tak divní, ale kdo si je tady za pár dní bude pamatovat? Nežili tady. Vystoupají až do jejich ložnice. Hide tady samozřejmě není. Yusuke ho donese až k posteli a na chvíli se nad ním sklání a když se Teru podívá nahoru do jeho tváře, je zase v koncích jako byl před chvílí, když sem poprvé vstoupili. Dobře slyšel, co si s Yumetem dole řekli a vypadalo to, že se jen tak nedohodnou, ale to teď Teru moc nezajímalo. Teď spíš přemýšlel, že by kvůli němu svoje rozhodnutí ve vteřině převrátil vzhůru nohama. Jenže Yusuke se pokusí o svou verzi omluvy, políbí ho na čelo a pak… prostě odejde. Teru tomu nemůže uvěřit. Ty dveře se vážně zavřely, na chodbě byly slyšet kroky a Yusuke byl pryč. Kdo ví kam šel a v kolik hodin se vrátí a on tady zůstal úplně sám. Nebál se, ale ta jiskra, co mezi nimi byla, jako kdyby najednou neexistovala a i když mu Yu slíbil, že je bude dál chránit, v podstatě mu řekl, že v tom není rozdíl, jestli vedle něj sedí někdo cizí, Yumeto nebo on sám. Když se zlobil, bylo to fuk… Některé pilulky se polykaly vážně hořce. Raději ze sebe shodí přebytečné oblečení a boty a přitáhne si přikrývku až pod nos. On, na rozdíl od ostatních, spát potřeboval a odejít může i zítřejší noc. Yumeto by musel přijít o uši, aby neslyšel, co mu Yusuke ještě stačil říct. Přehrává si to v hlavě a šklebí se nad tím. Nejsem bůh, to jistě. Všichni viděli, jak skočil po velení a jak mu to dělalo dobře. Na všechno měl hlavní názor a všechno se muselo dělat podle něj, třeba na tom voze nebo když se jednalo o Showovi. Yusuke a jeho plán. Co si myslel, že mu bude dělat nějakou podržtašku? Ano, dovedl by je chvíli držet na živu, ale to někdo, kdo ovládá život taky.
"Jediný, kdo nás drží na živu a taky jediný, kdo nás vzteky pozabíjí u večeře." Prskne nahlas a když mu v hlavě zazní Inoranův hlas, chvíli si myslí, že mu stejně nahlas odpověděl. Ohlédne se po něm a jeho oči žlutě zazáří ve tmě jako oči šelmy. Pro člověka by to byl nepříjemný a strašidelný pohled. Tu otázku vůbec nepochopí. Ptá se ho, jestli mu chce taky ublížit? Byl on ten, kdo se tady vrhal na jejich kyslíkový fond? Nebo mu dal nějaký důvod si myslet, že je Yusuke číslo dvě?
"Jistě, každý máme právo na názor." Usměje se, ale veselé to není.
"A taky právo očekávat reakci, ale zatímco já a Teru se přeme jako normální bytosti, někdo další se nás snaží rovnou vyhladit." Pořád je naštvaný. Yusuke jim vyčítá, jak se chovají, ale podle něj se zachoval stokrát hůř.
"Co je mu do toho, co si říkáme? Není náš otec ani nic jiného. Je prostě jenom člen výpravy, stejně cizí, jako kdokoliv další." Je jasné, že Yumetovi je ukradené, že je černou ovcí výpravy a s nikým není za dobře.
"Podle mě není dost vyrovnaný a klidný, aby mohl velet. Zapomíná pak na okolí, zapomíná, že není král světa. Podle mě by to měl dělat někdo úplně jiný, někdo, kdo není ovlivněný věky jako jsme my všichni. Nemysli si, Teru taky nebude nejmladší." Výmluvně se na něj podívá.
"Ty jediný si ještě pamatuješ, co znamená být člověk, být klidný a netropit hlouposti se svou mocí. Mělo by to tak být." Řekne mu na rovinu, i když spolu v něčem nesouhlasí. Hide chvíli zvažuje Showovu odpověď.
"Není nás dost. Nepovede se to. Nic osudového v tom není." Řekne mu stoicky.
"Není to jedno?" Prohodí, když se ho Show zeptá, jestli vážně není nebo prostě ani nechce. Show mu úplně klidně řekne, že se směje jemu a když ho označí za zhýralého, Hide by se s ním mohl jenom těžko přít. Pokrčí rameny.
"Takže si myslíš, že jsem čarodějnice. Třeba jsem i něco jiného." Ano, byl tu kvůli prokletí a taky mu předvedl své oči, ale pořád to ještě nemuselo být stoprocentní. Show už stojí přímo u něj, dokonce si dovolí položit dlaně na jeho hruď a hladit ho po ní a nakonec jeho ruka skončí až na Hideho tváři. Pocukne mu koutek, když se Show označí za hezkého, ale hezký doopravdy byl. Takhle zblízka rozhodně a nebylo to kvůli jeho moci, i když tomu hodně pomáhala.
"Tyhle pozitivní schopnosti jsou nevšední. Většina bestií vládně spíš něčím hnusným." Prohodí. Nadechne se, když dojde na Showovu potencionální smrt a podívá se někam nad jeho hlavu.
"Tolik jsem zase nepil." Zlehčuje to.
"Nesplnil." Řekne mu, ale zní to mnohem měkčeji.
"Vůbec se neznáme, žádné poslední přání ti nedlužím." Show to konečně vzdá a trochu odstoupí, aby splnil, o co ho Hide požádal. Řekne to samozřejmě v duchu své osobnosti, kterou Hide začíná poznávat a pak už je oblečení dole. A je na co se dívat, měl pravdu. Nešlo o svaly nebo velikosti, šlo prostě o celek. Jemně zářil jako zlatá nitka v bílém hedvábí a působil prostě… čistě a bezchybně. Tím spíš se Hide nesvlékne ani za nic. Prohlíží si ho a teprve po chvíli si připomene, že pracuje. Zamne si bradu a něco v jeho očích se změní na vážné a vědecké zaujetí. Přistoupí k němu blíž a začne ho obcházet. Prohlíží si úplně všechno, každý milimetr jeho pokožky, zvedne mu vlasy, poodtáhne ruce… Nechce se to nechat najít. Je zrovna za jeho zády, když začne povolávat svou moc. Nechce, aby to Show zahlédl a lekl se. Hideho oči se změní, auru ovládne mocná síla a celá místnost jako kdyby se propadla do jiné reality. Nábytek zmizel a podlaha i strop taky. Stojí tam oba dva, ale kolem nich nic není a Hide pořád hledá.
"Je přímo tady." Plácne dlaní do jeho prsou, až Show málem upadne a pod rukou mu zahoří něco, co se jako červ snaží dostat pryč.
"Přímo na srdci. Ty parchante…" Snaží se to chytit a uvěznit. Srdce je vždycky špatně.
Žádné komentáře:
Okomentovat