Yusuke, Inoran, Show
Yusuke byl vůči pohledů okolí absolutně imunní. Ostatně už moc dobře věděl, že někteří tomu asi budou věnovat pozornost a někteří to patřičně okomentují, ale víc se nestane. Kdyby ano velmi rychle by to vyřešil a ne, nepřišlo by mu to ani trochu líto. Jsou věci, které uvnitř sebe prostě neměl a nikdy mít nebude a ví o tom. Pak jsou tu věci, o kterých doteď vůbec netušil a začíná si je uvědomovat. Může být nebezpečný, některým tady až moc a stejně...Musí jít s nimi a naučit se sám se sebou pracovat. Nic víc by si nepřál, než zůstat s Teru a konečně ho přesvědčit, že by ho opravdu chtěl. A taky právě proto raději odešel. Chtěl o přesvědčit, že v tom není rozdíl, ať už se jedná o kohokoliv, ale je to lež. Došlo mu to přesně v okamžiku, kdy si uvědomil, co mu způsobil. Jediný, na koho pohlíží dost stejně je Hide, i když ej v tom malinkatý rozdíl. Ani neví proč, prostě se to stalo. Slíbil, že bude dohlížet na všechny, ale co si budou, jeho myšlenky se stáčejí jen určitým směrem, nedokáže jim poručit. Krátce si povzdechne, ale z vozu nesleze. Možná pak na chvíli do hospody trochu utlumit nervy a zamknout v sobě to, co už nesmí nikdy na povrch, jinak to dopadne mnohem hůř, než dneska. Inoran chvíli vyčkává, jestli si ho Yume všimne. Pak se pousměje, když jeho směrem do tmy září nádherné oči. Jsou mnohem krásnější, než hvězdy, to už dávno ví. +Nebojím se tě, jen chci zjistit, jak moc se zlobíš.+ Doplní svou myšlenku, aby v tom oba měli jasno. Měl to být menší vtip, i když se to teď asi nehodí. Na Inoranovu obranu...Ještě se pořád necítí ve své kůži. Tiše si povzdechne a velmi pomalu se zvedne. Pořád ho nohy ještě pořádně neposlouchají a nedostatek kyslíku jen velmi obtížně dohání.
"Nemyslím si, že se o to snažil." Pousměje se smutně.
"Nechci, aby to znělo jako bránění, ale asi ho taky chápu. My už jsme mezi smrtelníky dlouho, já tady ne až tak moc, ale pohybujeme se na světě, a známe sílu emocí. Občas se těžko krotí. On žije někde na hranici, nepřichází s tím do styku zase tak často a u sebe už vůbec ne. Pro nás všechny je to složité. Většinou jsme samotáři." Pokrčí rameny a pak ho poslouchá, a když mu dojde, co vlastně řekl, snad i zčervená.
"Ale no ták, to není vůbec dobrý nápad. Jsem na to příliš empatický a na lidech mi záleží. Úplně na všech a čím déle je znám, tím je to horší. Narovinu, kdybych měl za záchranu světa vyměnit jedinou duši, neudělám to, nemám na to. Možná tak obětuju sebe, to ano." Je to zvláštní to nahlas přiznat.
"Jakmile se jeho emoce uklidní, bude to v pořádku. Je to osoba, která se umí rozhodnout v ten důležitější prospěch. Ale možná ho budu popichovat, aby našel lepší řešení." Uculí se měkce a dojde až k němu.
"Chtěl bych ti poděkovat za to, že jsi to vůbec řekl. Někdy mám pocit, že moje povaha není k užitku vůbec pro nic. Moc se starám a většinou jsou z toho problémy." Bez většího přemýšlení vezme jeho tvář do dlaní a hladí jí bříšky prstů.
"Teď bych se chtěl hlavně starat o tebe." Vydechne, aniž by si uvědomoval, co říká, to ty oči. Vlastně celý Yume. Nevydrží to a překoná vzdálenost mezi nimi, než ho krátce políbí. Když se oddálí, na chvíli se opře čelem o to jeho.
"Něco pro tebe mám. Šperky to ale nejsou." Hned jak to dořekne, málem by se plácl do čela. Tohle znělo, jak kdyby...
"No dobře, vážně jsem dneska trochu žárlil." Zasměje se tiše, než Yumeta vezme za ruku a odvede kousek stranou. Cestou sem sebral pár kusů látky, v podstatě je ukradl ze šňůry před domem a k tomu vzal i trochu jídla, které ještě nesli jim na stůl. Hodně masa pro Yumeta nesmí chybět.
"Nakonec se nám asi bude líp jíst venku." Prohodí, když ho posune dopředu před sebe, obejme ho zezadu kolem pasu a odloží si hlavu na jeho rameno.
"Doufal jsem, že přijdeš, chtěl jsem ti udělat radost." Pošeptá mu v blízkosti jeho ouška. Show první jen přikývne a pak se uculí.
"Samozřejmě, že není. Záleží na tom, co si o tom myslíš." Nadhodí a ještě chvíli se usmívá. Kdyby vyloženě nechtěl, byla by to pro Show ztráta času. Tak se může bavit tím, že to bude neustále zkoušet. Takový prostě byl. Ještě nepotkal nikoho, kdo by h bavil delší dobu. Asi to bylo i tím, jak moc cestoval a nikoho brát s sebou nechtěl. V tom bylo vždycky riziko. I když na to nevypadal, byl opatrný až dost. Zavrtí hlavou.
"Je možné, že jsi něco jiného, nevím nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, kdo všechno kolem je. Ale ostatní nám tak říkají všem. Všichni, co něco umí, jsou pro ně čarodějnice." Zná to, už viděl, jak obviňovali ty, kteří nic neuměli, jen proto, že se něco přihodilo. Bylo to smutné, když si uvědomuje, jak moc by jim mohli pomoct. Možná proto to už dávno vzdal a své schopnosti prodává. Opatrně samozřejmě a většinou to maskuje za různé neškodné látky.
"Mě by spíš zajímalo, kdo jsi." Vytasí na něj úplně jinou věc a u toho naklání hlavu na stranu. Zajímá ho, je jedinečný a pro to měl Show vždycky slabost. O to víc, když se to snaží všemožně maskovat. Ten pozvednutý koutek mu nejde a je rád, že ho aspoň pobavil. Doteď se tvářil dost nepřístupně. Zdá se však, že zatím úspěch mít nebude. Mohl by jet s nimi jen kvůli tomu, aby o něm zjistil víc? Ostatně vypařit se může kdykoliv ne? Pak se ale zarazí a povzdechne si.
"To nedlužíš a máš pravdu." Přizná nakonec.
"Ale je to škoda, pořád si myslím, že by ti uvolnění prospělo." Nebude už na něj naléhat, stejně by se teď nic nestalo, i když... Stačí se jen svléknout a Hide na něj zírá. Show se musí pousmát. Kdyby se mu nelíbil, už začne pracovat, ale Hide si ho prohlíží rozhodně déle, než by musel.
"Tak to řekni, že mi to sluší." Popíchne ho, ale nic víc. Tím spíš to Hide neřekne. Pozdě, Show to viděl a tohle neukecá. Hledí před sebe, když ho Hide obchází a hledá. Občas mu po páteři přejede zvláštní mrazení, jak kdyby si něco uvnitř něj dávalo pozor. V jednu chvíli se ohlédne přes rameno a uvidí Hideho. V ten okamžik přijde o slova.
"Jsi nádherný." Vydechne skoro až dojatě. Jistě, líbil se mu i předtím, ale to co viděl...Asi by si z toho kecl na zadek, kdyby měl prostor. Během vteřiny se všechno změní a něco uvnitř Showa se začne bránit. Nohy s emu chvějí, jeho vnitřnosti ovládá bolestná křeč a před očima se mu zatmívá. Najednou si nepřeje nic jiného než umřít. Kroutí ruce do vše možných směrů. Něco uvnitř se brání a u toho bourá Showovo tělo, jak kdyby ho to už nepotřebovalo. Je jasné, že za pár vteřin se zkroutí k zemi, jak mu nohy vypovídají službu.
"Zastav to." Vydere ze sebe zmučené zasténání a první padne jen na kolena. Hide už je blízko, ale Show má pocit, že to nemůže přežít.
Yumeto, Hide, Teru
Yumeto si musí přiznat, že i když se Inoran zdál jako čitelná a otevřená bytost, moc se nevyznal v tom, na co se ho ptá a proč. Vždycky si něco řekli, jednomu nebo druhému se to nelíbilo, pak si to zase vysvětlovali a v těchto chvílích pociťoval víc než kdy jindy, že není člověk a že se mu některé věci obtížně chápou. Jako například teď, když Inoran zjišťoval, jak moc Yumeta naštval. Yume se domníval, že se pohádal především s Yusukem. Teprve teď si všimne, že Inoran ještě pořád trochu vrávorá. On se z Yusukeho útoku oklepal rychle, ale lidé na tom byli mnohem hůř. Měl by mu nějak pomoct s chůzí? Ano, většinou byli samotáři, ale Yumeta to pořád nepřesvědčilo. "To můžu sám o sobě tvrdit taky a netvářím se, že všechno bude ode dneška podle mě." Ohrne nad tím nos. Inoran byl až příliš laskavý, tuhle emoci on sám rozhodně postrádal. Lišky laskavé prostě nebyly. Sleduje Inoranovu reakci na to, co mu chtěl říct. Mhouří na něj oči trochu jako na kořist.
"No právě. Jsi empatický a na lidech ti záleží. To se o nás říct nedá. Pro to bys to měl být ty. Jdeme zachránit svět kvůli lidem, ne? Většina z nás spíš pro to, že by taky skončila špatně, ale budeme tvrdit, že je to kvůli lidem. Měl bys to být ty. Tvůj otec bude souhlasit." Samozřejmě, že to Hidemu řekne! Našpulí rty, když mu Inoran odmlouvá a říká, že by raději vyměnil vlastní duši. Přestává se mu to líbit a tak jenom odvrátí pohled stranou. +Z toho vyrosteš po cestě.+ Pomyslí si.
"Jeho emoce se uklidní, jistě, než je zase někdo rozvíří. Počkej si na to." Bude Inorana přesvědčovat tak, že bude vytáčet Yusukeho. Zatváří se zaskočeně, když mu Ino začne z ničeho nic děkovat a dokonce ho překvapí, co si sám o sobě vlastně myslí.
"Umíš toho mnohem víc, než miliardy lidí na tomhle světě a ty řekneš tohle?" Vrtí nad ním hlavou. Inoran vezme jeho tvář do dlaní a řekne mu, že by se chtěl starat hlavně o něj. Yumeta nejdřív napadne, že se o sebe celé věky stará sám, ale pak si vzpomene na ty chrámy a dary a… rozzáří se.
"Tak jo." Souhlasí ochotně. Vzápětí na to ho Ino políbí, což si vůbec nedomluvili, ale místo, aby se Yume zlobil, připadá si spíš… nezkušeně? Je to v jeho věku vůbec možné? Ino mu chce něco dát a sice to nejsou šperky, ale něco přece. To s tím žárlením ho ani nenapadne, dokud to na sebe Ino sám nepráskne. Yumeto se lišácky usměje.
"Aaah, je pravda, že na to jak je mladý, toho hodně má, že? Taky mu to sluší…" Provokuje ho dál, ale nechá se vést lesem na místo. Inoran jim připravil další pelíšek a on ví, že i dnes bude spát proměněný, aby ho mohl hlídat a hřát. Očividně jim to vyhovovalo oběma. Pousměje se té poznámce o tom, kde se jim bude lépe jíst.
"Určitě je tady víc kyslíku." Řekne a ve stejnou chvíli ho Inoran zezadu obejme. Ucítí jeho bradu na svém rameni. Trochu se ohlédne a přikývne.
"Udělal." Ubezpečí ho a pak se opatrně vymaní a posadí, zatím jako člověk. Večeří nepohrdne. Pokukuje po něm. Má romantické sklony… chudák, to to s ním vyhrál. Moment…! Hide mlaskne rty o sebe.
"Tak ono na tom záleží…" Prohodí spíš pro sebe a poslouchá Showovo vysvětlení ohledně čarodějnice.
"Ne? Ale měl bys. Těch věcí je hodně a vyhraješ jenom, když znáš nepřítele. Je bláhové nechtít vědět co nejvíc." Moc dobře ví, o čem mluví.
"Kdo jsem? No čarodějnice přece." Řekne mu a hraje s ním tuhle hru. Baví ho to, protože Show bude určitě rozmrzelý, že se nenechá lapit tak snadno. Show nakonec přizná, že má Hide pravdu a on se na něj podívá skoro zaskočeně. +No podívejme...+ Žasne v duchu.
"Prospělo, každému by to prospělo, ale na některé věci musí být vhodná chvíle…" S Hakueiem za zadkem není. Myslel by na něj a ne na sex a to je vážně šílená představa. Hnusnější Hide nezná. Usměje se tím svým zvláštním způsobem, co vypadá jako úšklebek, když mu Show řekne, že má přiznat, že se mu líbí. Neřekne nic, už začíná pracovat, ale byla to pravda. Vůbec by nečekal, co z něj vypadne, když se Hide začne měnit, většina lidí by utíkala s hysterickým křikem, jenže on řekl tamto a málem ho tím vyvedl z míry tak moc, že Hide všechno pokazil. Málem, jen málem! +Později tě přerazím místo té kletby sám.+ Slibuje mu v duchu pomstu, ale bylo to tak spontánní, že nemůže být pochyb o tom, že to byla pravda. Hide nevnímá, co se uvnitř Showova těla odehrává a ani nemůže. Musí se za každou cenu soustředit na svůj úkol, jinak by mohl prohrát a Showa sám zabít. V tomhle uměl být vážně nemilosrdný. Myslel si, že to bude snadné a přepočítal se. Co komu tenhle kluk udělal? Ví moc dobře, jak statečný Show musí být, když tohle snáší, jak bojuje a tím se mu potvrzuje, že by doopravdy měl jít s nimi. Nebude mu muset ani dávat žádný Yusukeho lektvar, nejspíš je spící potáhnou oba dva. Dlaněmi se snaží polapit tu věc a koutkem oka zachytí, jak se Showovy ruce kroutí, div mu nepraskají kosti.
"Snažím se." Procedí skrz zuby a jak Show padá, Hide ucítí cosi pod rukama. Je to jako červ, stvořený jenom z dehtu nebo něčeho takového. Klouže mu v prstech, divoce se kroutí a chce utéct. Upadne na zem a neskutečnou rychlostí se plazí zpět k Showovi a Hide na něj…. prostě dupne. A najednou jsou zpět. Všude je až tíživé ticho kromě Showových stenů a rozstříknuté skvrny všude kolem.
"Mám to na botě… skvěle." Narovná se a podívá se na něj. Sám je vyčerpaný a jeho oči se pomalu vrátí do své přirozenosti. Showova moc by ho neměla nechat padnout. Začne mu kolovat žilami a kdo ví, co se bude dít pak.
Yusuke, Inoran, Show
Inoran má dost trpělivosti na to, aby Yumetovi všechno řekl. Nikdy neměl problém s tím vyjádřit, co cítí a vnímá. I díky reakci Yusukeho začíná chápat, že některé věci budou potřeba vysvětlovat. Yume prostě není člověk a nikdy nebude, některé pocity a myšlenky jsou mu cizí a nejspíš vždycky budou. Asi si občas nebudou tak dobře rozumět, ale Ino není ten, kdo by se na něj za to dokázal zlobit. Hide měl pravdu, pokud v to vůbec může doufat, nebude to jednoduché. Spíš má ale pocit, že Yumeta svou obyčejností začne za chvíli nudit. Už toho musel vidět tolik. Pozoruje ho s překvapeným výrazem, když dál rozvíjí fakt, že by on sám měl vést skupinu. Ne, nedokáže si to představit a asi bude hodně těžké ho přesvědčit o opaku. "Myslím, že můj otec má dost starostí i bez toho." Je vidět, že asi tuší, co by Hide řekl a vážně se toho bojí. Na tohle prostě stavěný nebyl.
"Dnes už to necháme být." Snaží se tomu očividně vyhnout. Ne, že by toho to v hloubi duše netěšilo, ale snaží se to vážně dost maskovat, aby to nějakým způsobem vyšumělo. Nemyslí si, že by byl ten typ, který by se dokázal v kritické situaci rozhodnout správně. Trochu se ušklíbne a natočí hlavu do strany, protože mu začíná být úplně jasné, co teď bude Yusukemu Yumeto provádět.
"Neměl bys ho dráždit." Vidí mu až do žaludku. Z druhé strany by to nemusel být špatný trénink. Ale má obavy, aby to nedonesl třeba Teru, na něj taky dost působil. Na sebe nepomyslí ani na vteřinu, prostě mu to nepřijde na mysl. Když ho má blízko sebe a kouká mu přímo do očí, je jasné, že by to nebyl jen jediný polibek, kdyby se nechal unést. Hnědé oči nepatrně září tím, co k Yumetovi během pár dní pocítil. Pořád ho to k němu neskutečně táhne.
"A já myslel, že už jsi přišel na to, že neříkám to, co by řekla většina. Spíš to, co bych vůbec neměl." Ne každý by asi řekl, že mu záleží zrovna na Kitsune. Je to svým způsobem tak trochu sebevražda. Je rád, že s ním Yume souhlasí a dost se mu uleví. Mohl ho označit za pitomce a poslat pryč. To se naštěstí nestane. Pak se trochu zarazí a chvíli mlčí, než se dostanou k pikniku. Ta provokace padla na úrodnou půdu. Prostě dostane strach, že by ho Yume mohl jednou odstrčit a nahradit někým jiným.
"Vím, že je na tom mnohem lépe a budu jen doufat, že bude stačit, když ti obětuju úplně všechno." Zkusí to trochu jiným směrem.
"A ano, pořád žárlím a vážně nevím, co s tím budu dělat. Jsem rád, že se ti to líbí." Usadí se vedle něj a něco málo opravdu sní, ale nakonec je rád, když se může pohodlně natáhnout s rukou pod hlavou a zírat na nebe.
"Vždycky mi venku bylo líp, ale s tebou to dostává úplně jiný rozměr." Podívá se na něj s úsměvem a nabídne mu místo vedle sebe. Samozřejmě toho rád zneužije a přitáhne si ho k sobě, když mu to dovolí. Můžou chvíli jen ležet a koukat a pak už se jím nechá hřát až do samého rána. Show se ucehchtne.
"Já neřekl, že nechci vědět víc. Jen říkám, proč jsem tě označil za čarodějnici." Pokrčí nenuceně rameny.
"Ale nemám tu moc, abych to poznal. Jen rozdávám, nevidím nic navíc, možná jen tuším, když někde není obyčejný." Vysvětlí mu, jak se věci mají. Nemá problém mu to prozradit, i když je toho ještě spousta, co si nechává pro sebe. Zavrtí nad ním hlavou, protože takovou odpověď sice čekal, ale rozhodně ji nechtěl.
"Dobře, menší představení máme za sebou. Třeba si to, co chci vědět, později zjistím. To je blbost." Vyvrátí mu jeho prohlášení.
"Jde jen o to, jestli si tu chvíli dokážeš udělat. Přece tě nebude ovládat něco jiného. Tělo může, ale mysl ne." Vidí to jednoduše. Pro něj to snazší je, jeho schopnost ho brání před různými hrůzami, když to chce. Jsou ale věci, které si v hlavě uchoval, hlavně proto, aby si příště dal pozor. Pak už není vůbec čas ani prostor vnímat cokoliv jiného, než bolest. Před očima se mu zatmí úplně a občas se objeví jen zlatavá probleskující záře. Jak kdyby se jeho moc snažil osvobodit a nemůže. Je to jak, kdyby někdo s celým jeho tělem narážel do zdi, až mu z toho snad i praskají žebra. A to se skoro ani nepohne. Jeho hlas místností nezní, křik v sobě tlumí a je vidět, že sebeovládání má naprosto dokonalé. Odráží to jeho povahu, kdy potřebuje mít pod kontrolou úplně všechno a každý krok v jeho chování pro něj dává dokonalý smysl. I tohle se snaží držet po svou vlastní kontrolou ale je to nemožné. V ústech má kovovou pachuť, ani sám není odkud, možná z prokousnutého rtu. Jen velmi slabě slyší Hideho slova a kdyby nebyl v bolestné křeči, asi by mu vynadal, že mu to příliš trvá. A pak je najednou konec. Ani mu nedochází, že je na podlaze, jen dosedne na paty. To ale není všechno. První to začne jen brněním v konečcích prstů, kde se objeví jen slabé zlatavé odlesky. S každou vteřinou začíná víc a víc cítit energii, které se rozlévá jeho tělem.
"Nové ti kupovat nebudu." Vypadne z něj chraplavě, skoro neslyšně. Jak kdyby se ho snažil přesvědčit, že se mu vůbec nic nestalo. Několikrát po sobě rychle zamrká a pak k němu vzhlédne.
"Myslím, že bys měl jít pryč." Zachroptí znovu a jeho celé tělo začne slabě zářit. Trvá to jen vteřinu, než prostě a jednoduše vybuchne. Největší záře vychází z hrudníku a tu největší spršku jeho nové, nekontrolované moci dostane právě Hide. Z pokojů kolem se začíná ozývat první jen tichý smích a dokonce i prozpěvování, než se to celé změní v šílený až dávivé záchvaty. Show to v tento okamžik není schopný ovládnout. Jestli nebude schopný přestat, nejspíš bude mít dnes v noci Yusuke práci. "Já...Nemůžu..." Je vyčerpaný, už snad ani nemá tolik vnitřního ovládání, aby to dokázal. Je toho příliš a vtom se mu na pár vteřin zastaví srdce a on upadne na podlahu.
Yumeto, Hide, Teru, Hakuei
Samozřejmě, že Inoran řekne cokoliv, aby ho zradil od jeho touhy jít Hidemu všechno vykecat, ale Yumeto se přesvědčit jen tak nenechá. To, že má Hide svoje starosti, ho zajímá ze všeho nejmíň. "Jistě." Řekne mu jenom, když ho Ino požádá, aby to dneska nechal být. Stejně neví, kde by teď Hideho hledal, ale to neznamená, že na to do rána zapomene. Neměl by Yusukeho dráždit, ale bude. Je mu to vidět na očích. Kromě toho Inoran právě přiznává, že on sám taky neříká to, co by měl.
"Tak co mi chceš vyčítat? Sám svoje slova neuhlídáš." Řekne mu pobaveně. Pak už si sedne k pikniku a věnuje se masu, dokud Inoran neřekne, že mu chce obětovat úplně všechno. Posune k němu jenom svoje oči a chvíli si ho měří. Mohlo by se zdát, že to není nijak významná nabídka, ale čekalo je toho hodně a Inoran nebyl nikdo obyčejný. Jednou toho mohl dokázat dost a taky nemohli vědět, co s nimi osud zamýšlí. Show nepůsobil tak moc oddaně, vládl spíš svému štěstí, ale kdo mohl vědět, do koho se zblázní on? Nakonec se usměje a zakousne se.
"To je vyznání?" Řekne, když má trochu volnější pusu. Musí se rozesmát, když mu Ino nahlas řekne, jak moc žárlí.
"Nedělej nic, budu se tím kochat. Ne, že bych ti přál špatné emoce, ale bude mi to připomínat, že ti na mě ještě záleží." Zakousne se znovu. Šťáva mu teče po rukou a přesto ani kapka neznečistí jeho kimono. Podívá se pro změnu na nebe, když o něm Inoran mluví. Moc toho nesnědl a už leží, ale Yume se ještě cpe.
"To je dobře, jsem venku raději." Řekne mu. Nakonec dojí i on, otře si ruce o plátno a lehne si k němu, když tolik chce. Jsou unavení a Inoran tím spíš, takže to netrvá zase tak dlouho a z jejich pozorování je spíš spaní. Yume se nakonec přece jen posadí a promění, protože jeho srst byla jako peřina a protože takhle si k nim nedovolí přijít ani smečka vlků. Pokud by je tu někdo našel a viděl ho, zmizel by beze stopy. Yumeto ví, že Inoran by to nechtěl, ale uměl být potichu. Nevšiml by si toho… +Sladké sny.+ Když Show tak přesvědčeně mluví o tom, že je něco blbost, nejraději by mu Hakueie přivedl, aby si trochu pohrál a pak se ho zeptal znovu, jestli si to ještě pořád myslí. Klidně by mu tu lekci dal, jenže na to nemají naštěstí pro Showa čas. To, co se dělo potom, nebylo nic hezkého, ale nakonec je po všem a když Show promluví v duchu svého humoru, Hide se na něj podívá a pousměje se. V ten okamžik totiž ví, že bude v pořádku. Jestli má sílu na tohle, tak mí sílu žít. Vytáhne obočí nahoru, když mu Show řekne, že by měl jít pryč. Vidí, co se s ním děje, ale nečekal, jak rychlé a silné to bude. Nestihl by to, ani kdyby k těm dveřím skočil. Popadne všechnu svou moc, kterou ještě měl, aby ji před sebe postavil jako štít, podobně, jako to udělal na voze, ale je oslabený snímáním kletby a taky je toho prostě příliš. Nečekal to a Showova moc ho ovládne. Nejdřív je to vlastně příjemné, potom to začne připomínat drogy a halucinace a nakonec je z toho něco hnusného, jako pořádný absťák. I když se směje, až mu snad praskne bránice, jeho tělo hoří a ničí samo sebe zevnitř. Hide si není jistý, jestli dokáže posbírat svou moc a bránit se a hrozně moc mu to připomíná Hakueiův útok. A pak Show prostě zhasne, jako když někdo sfoukne svíčku a Hide společně s ním. Ani jeden netuší, že se nad nimi někdo sklání.
"Spěte sladce." Pošeptá jim hluboký, ale melodický hlas. Nad nimi se sklání vysoká postava a dlouhé, světlé vlasy jí padají přes rameno. Hakuei je bere do říše snů, ale tentokrát pro to, aby je uzdravil. Nikdo další by to sem nestihl. S čarodějem by to bylo moc snadné a ten chlapec… chce s ním alespoň mluvit. O pár vteřin později v místnosti nikdo není, dokud na okenní tabulky nezaklepou první sluneční paprsky. Teprve pak je vrátí do tohoto světa. Pořád ale vyčerpané a spící. Ale alespoň živé…
Žádné komentáře:
Okomentovat