Elli x Lucas - Doma tě za modřiny vyhodili? - část 1.

(doupě)

Elli

Po tom, co se stalo minule, se neukázal víc jak týden. Netuší, jestli si Lucas všiml, že mu zmizely jedny klíče od bytu nebo ne, ale pochyboval, že by ho našel a zase si je od něj vzal. Moc lidí Elliho ve městě neznalo a bydlel přeci jen na pobřeží, což bylo pět hodin cesty z města. Zašil se doma a dělal že neexistuje pro případy, že by Tygr lítal vytočený po městě a chtěl ho za to přizabít. Vůbec by se tomu nedivil, už ho přece jen trochu poznával, ale pud sebezáchovy mu jako vždycky chyběl. Nakonec se ale přeci jen odhodlal zavítat do jeho nory a překvapivě ji našel prázdnou. Za okny už dávno byla tma, když mu došlo, že se Lucas jen tak nevrátí a tak ze sebe prostě poshazoval všechno oblečení a jen tak nahý si vlezl k němu do postele a usnul. Ukolíbala ho především jeho vůně, vycházející z ložního prádla. Před spaním ještě pozoroval místo, kde byl posledně rozsypaný cukr a střepy z lahve. Nic z toho tam teď už nebylo. Lucas mohl chodit kdekoliv a s kýmkoliv a stejně tak sem s kýmkoliv mohl přijít někdy v noci. Přesto Elli necítí z povlečení vůni nikoho dalšího a to měl nos jako stopovací pes. Teď spokojeně oddechuje v tmou zšeřelém pokoji, stočený na boku do klubíčka, s dekou namotanou kolem rukou tak, jako by pevně svíral někoho jiného a vypadá u toho naprosto klidně.

Lucas

Týden už to je, co se toulá po ulicích a doma je jen málo. Nemá chuť myslet na nic, na nikoho a obzvlášť na osobu, která způsobila další zkrat v jeho hlavě. Nenáviděl ho asi tak hodinu, než usnul na baru a nakonec ho odtud i vyhodili před zavíračkou. Nakonec už celkem i vystřízvěl z toho dlouhého tahu a rozhodl se jít pořádně vyspat domů. Vyloví hluboko z kapsy klíče, které zarachotí v zámku a on vejde do temného pokoje. Rozsvítí světlo na kuchyni a v tlumeném odrazu zachytí postavu ve své posteli. +Jak se sem kruci dostal?+ Proběhne mu hlavou, než to prozatím nechá plavat, přejde k posteli, aby si jej prohlédl. Chvíli se tváří naštvaně, že si dovolil mu takhle vlézt do postele, na kterou se tak těšil a přesto se mu koutky tlačí nahoru. Takový malý provokatér, asi vážně nemá pud sebezáchovy. Nakonec jen zavrtí hlavou a natáhne se po další dece, která doteď ležela bez využití na pohovce. Přehodí ji lehce přes něj, jakoby měl strach, že mu bude zima a zhodnotí prostor kolem něj. Rozhodne se, že jej nebude rušit a s nepatrným pousmáním zapluje do sprchy, aby ze sebe smysl smrad z hospody. Když si připadá konečně čistý, vyjde jen v domácích volných kalhotách z koupelny, uvaří si kafe a natáhne se na gauč, kde v klidu a tichu odpočívá a usrkává kávu. Nakonec i po smrťáku vytuhne v polosedě s rukou pod hlavou na ne moc pohodlné pohovce. Nemá moc příjemné sny, což se projeví tím, že sebou občas trhne a něco nesrozumitelně zamručí.

Elli

Někde na pomezí snu a bdění má pocit, jako by byl někdo v pokoji, jako by se opodál svítilo, jako by slyšel nějaké zvuky, ale nic z toho ho nedokáže vzbudit úplně. Snad je to proto, že většinou několik dní nespí, než konečně odpadne a potom je jeho spánek konečně hluboký a on se z něj naopak nedovede probudit. To kvůli těm děsivým snům, které ho nikdy nepřestanou pronásledovat. Někdy uprostřed noci se ale vzbudí a zmateně se posadí, rozhlížejíc se kolem sebe. Na chvíli vážně zapomněl, že není doma a kde se ocitl. Nebylo by to poprvé, ale ten pocit je pořád stejně nepříjemný. Hřbetem dlaně si protře rozespalé oči a stále lehce mimo si všimne Lucase spícího na gauči. Pomalu sklouzne z postele a zatímco za sebou za cíp vláčí deku po zemi, dojde až k němu. Chvíli si ho prohlíží a nakonec z něj odhrne jeho deku. Opatrně se mu nacpe někam do prostoru mezi koleny, s cílem zahnízdit se mu co nejvíc do obětí, hlavu opře o jeho hruď a jeho ruce si omotá co nejvíc kolem sebe a v tomhle divném klubíčku přes ně ještě přetáhne tu deku, co si přinesl s sebou. Kouká mu z pod ní kde co včetně bosých nohou, ale trvá přesně pět vteřin, než znovu usne, naslouchajíc jeho dechu a tlukotu srdce. Opodál je prázdná postel, ve které by jim bylo pohodlněji, ale to si jeho hlavinka není schopná uvědomit. Stejně jako fakt, že ho Lucas neprobudil ani nevyhodil.

Lucas

Po svém týdenním tahu, ho většinou jen tak něco nevzbudí a nebýt jednoho hnusného obrazu v hlavě, nejspíš tak spali až do rána. S nepatrným trhnutím se probudí a shlédne na důvod, proč se mu nedýchá úplně volně, jako před tím. Navíc už na pohovce není ani tolik místa, aby se svým obvyklým způsobem rozvalil. Zjistí, že na sobě má přilepené to roztomilé blonďaté stvoření, které se uvelebilo záhadným způsobem na něj. Povytáhne obočí, než se pobaveně ušklíbne a vymýšlí, jak se z toho gauče dostat i s ním, jelikož by se na druhý den nejspíš nenarovnal. Kdyby ho to napadlo, asi rovnou zaleze za ním do postele a vůbec mu nepřijde na mysl, že by se měl zlobit. Nakonec si jej přece jen nějak preformuje do náruče a vstane i s ním a vlastně i s dekou z pohovky a přejde k o poznání pohodlnější posteli. 

"Máš štěstí, že spíš, jinak bych tě asi přerazil." Šeptne do tich panujícího v bytě spíš pobaveně a natáhne se i s ním na postel. Položí si jeho hlavu na hruď a obejme jej paží, kterou vsunul pod ni. Teprve potom porovná deku, aby byli přikryti oba, a zapálí si jedno cigáro, ležící na stolku. Pokuřuje jen několik minut, než ho típne a sám pomalu upadne do spánku, tentokrát ale klidného a beze snů, nejspíš už byl skutečně unavený. Navíc lidské teplo je mnohem lepší a víc uspává, než jakákoliv deka.

Elli

Jen něco tiše zabrouká, zatímco je nesen do postele, ale vůbec si to neuvědomuje. Na malý okamžik se znovu ocitne někde mezi bděním a sněním, to když ho v nose dráždí cigareta, ale nakonec znovu upadne v zapomnění a vydrží tak až do samého rána, kdy ho probudí nějaký kravál ze sousedního bytu. Nespokojeně zamručí a jak se pohne, dojde mu, že má naprosto ztuhlý krk z toho, jak spal celou dobu v jedné poloze na jeho rameni. Rozlepí oči a zjistí, že má tvář schovanou někam do jeho široké hrudi, zatímco oba leží na boku proti sobě a on má hlavu někde v jamce pod jeho ramenem. Pevně se ho drží kolem pasu za látku jeho kalhot a druhou ruku má naskládanou kdoví kde. Kravál z bytu nad nimi nabírá na intenzitě, až někde prásknou dveře a ozve se rána - asi rozbíjený letící květináč. To už je vzhůru úplně. Matně si vybavuje svoje noční cestování a byl by přísahal, že šel za ním na gauč, ale teď jsou tady. Na obličeji se mu vykrystalizuje široký úsměv a dlaní vystoupá až k jeho tváři, aby mu jemně ukazováčkem přejel po rtech, což docela šimrá. Rozpustile se tiše zasměje a udělá to znovu. Pak se natáhne a horkými rty se dotkne jamky pod jeho hrdlem. To, že ho Lucas nenechal spát venku za dveřmi, je jasné odpuštění a on má teď dětinskou náladu plnou chuti ho provokovat. Samozřejmě jedině příjemně.

Lucas

Ani se za celou noc nepohne. To se stává málokdy, ale možná za to může zátěž na jeho hrudi, už takhle spát není zvyklý. Navíc mu k tomu i pomáhá fakt, že se mu po sto letech nic nezdá, jen prostě černočerná tma, tak zvláštně klidná. Na hluk z vedlejšího bytu je zvyklý, takže ten rozhodně není příčinou jeho probuzení. Ale jakmile ho Elli zlechtá na rtech a pak připojí ještě horké rty v jamce, ušklíbne se, aniž by prozatím otevřel oči. Rád by si to ještě chvíli užíval a zároveň přemýšlí, že mu vyčiní za to, že se k němu vkradl. 

"Ještě chvilku mě budeš budit a vyhodím tě před dveře tak, jak jsi." Zamručí tiše a na rtech se mu zformuje zvláštně výhružný úsměv, dokazující, že by toho byl rozhodně schopný. Nakonec přece jen otevře jedno oko a po něm i druhé, aby si prohlédl toho provokatéra vedle s rozespalým výrazem. 

"Buď rád, že ještě žiješ po tom, co ses mi nakvartýroval do postele. Vlastně i do bytu." Zamručí ještě, než zpoza něj vytáhne ruku a protáhne své ztuhlé tělo, kterého po krátkém spaní na gauči dostalo pěkně zabrat.

"Copak tu chceš? Doma tě za modřiny vyhodili?" Zeptá se s nádechem rýpnutí, které si rozhodně nemohl odpustit, zvlášť po takovém probuzení. Ani za nic by si nepřiznal, že ho to vlastně dost zajímá. Nemyslel si, že by ho ještě kdy uviděl. Vyhodil ho a už dvakrát a on se stejně vrátil. Bylo by lepší, kdyby se už neviděli, ale není to tak, že by to chtěl.

Elli

Nepatrně se ho lekne, když najednou promluví. Bylo to asi znát na tom, jak sebou lehce trhl, ale znovu se rozpustile zasměje. 

"Vyhodíš mě dveřmi, vrátím se oknem..." Zašeptá a uvažuje nad tím, co by dělal nahý na chodbě. Byl by to docela adrenalin přesvědčit někoho, aby mu otevřel a dal mu něco na sebe. Pak vydá zvuk značící Ale no taaaak, když svěsí koutky úst do podkovičky a vymění si s ním první ranní pohled pomněnkových očí. A přijde další odmítavé zamručení, to když z pod něj Lucas vytáhne svou ruku. Ušklíbne se na něj s obličejem Trhni si a přezíravě se k němu otočí zády. 

"Ne..." Broukne, přemítajíc, kdy mu Gigi naposled svlékala kalhoty. No už je to dlouho. Na jeho poměry tedy rozhodně. Hledí někam do prostoru místnosti a chvíli si hraje s růžkem deky, ale být v klidu nikdy nevydržel moc dlouho. Nakonec se k němu znovu obrátí čelem, prohlédne si ho s jiskřícíma očima a se smíchem se ocitne přímo nad ním, obkročmo kolem jeho boků. 

"Stýskalo se ti?" Broukne rozverně jako by předchozí komentáře neslyšel a jako by se posledně rozhodně nic nestalo. Je vidět, že to myslí naprosto vážně. Přejede mu dlaněmi s roztaženými prsty po celém hrudníku, jak se na něm zavrtí a hltá pohledem jeho tvář. 

"Stýskalo..." Potvrdí sám sobě tiše a spokojeně pokývá hlavou. Vlasy mu při tom padají do očí.

Lucas

Podívá se na něj s povytaženým prvým obočím, než se pobaveně ušklíbne. 

"Toho jsem se bál. Takže se tě už nezbavím co?" Rýpne si ještě jednou, to už ale ta potvora sedí na něm a schválně provokuje jisté partie, aby se probraly rychleji, než je on vůbec schopný začít vnímat. Ostatně jeho klín funguje většinou mnohem rychleji, než mozek, prokletí mužského pokolení. Promne si obličej a vzhlédne k němu, než se mírně nadzvedne, chytne jej za zátylek, kde sevře jeho vlasy, přitáhne si ho k sobě a vrazí mu hrubý polibek. V kalhotách se mu mezitím formuje boule, která hlásí, že je vše v pořádku i po ránu. 

"Stýskalo se mi to po tom tvoje zadku." Houkne mu do rtů, než ho ne příliš kousne do spodního a znovu se rozhodne prozkoumat jeho ústa. Začíná už být zase vzrušený až moc, což se mu z jedné strany moc nezamlouvá, ale z druhé si rozhodně pomoct nemůže. Proto to netrvá dlouho a přesune ho zase pod sebe s pobaveným výrazem, v některých ohledech prostě zbožňuje svoji sílu, a začne okusovat jeho kůži od krku až k podbřišku, někdy jemně, jindy silněji. Dlaněmi mezitím přejíždí po jeho stehnech ale jen do té míry, aby se vyhnul jeho klínu, kdyby se pokusil se zvednout v bocích, uzemní ho hned svýma prackami, hodlá jej pořádně potrápit. Vlezl mu do postele, pak ho probudil, teď bude mít hezkou odplatu za to všechno. Vlastně oni oba, dost si to totiž užívá.

Elli

Trvá přesně pět vteřin, než si ho Lucas přitáhne do pro něj tak typického drsného polibku a něco uvnitř Elliho spokojeně zaplesá. Všechna mračna jsou snad v nedohlednu a on se mu vzápětí tiše směje do rtů. 

"Aby ne, jsem na něj patřičně hrdej..." Okomentuje svůj vlastní zadek a když si představí, co by mohlo následovat, zamotá se mu z toho hlava. Tiše sykne, jak ho Lucas kousne a pak už zase letí bokem do peřin a ocitá se v podřízené pozici. 

"Hey!" Snaží se chabě bránit a kroutí se pod ním jako žížala, ale je to předem prohraný souboj a když ho navíc Lucas začne zahrnovat polibky a ještě se při tom vlastními rty přesouvá stále níž, jeho odboj ochabuje, až už jen pevně prsty svírá jeho paže a pohled upírá někam na strop, který ve skutečnosti nevidí. Pod jeho dlaněmi se propíná proti němu, ale ani to nejde, jen naráží na jeho pevné uzemnění a za chvíli už zoufale vzdychá s prsty zamotanými do jeho krátkých vlasů. 

"Chci se tě dotýkat..." Nasadí novu taktiku. Lucas by ho měl nechat předvést, co umí, když je nahoře. 

"Tam dole.." Upřesní, co tím myslí, když se pod ním dál snaží svíjet a očima se pokusí najít jeho tvář - marně. 

"Po tom se ti začne stýskat taky po mojí puse...." Dráždí dál jeho fantazii s něčím, co od něj Lucas ještě nepoznal. To není možný, aby tohle nezabralo. 

"Umíš si přestavit, jaký to je? Vlhký...a těsný..." Vzdychá pod ním.

Lucas

Užívá si ten pocit, že má opět navrch, a když se začne Elli svíjet musí se zasmát, upřímně a naplno. Je tak drobný a křehký a přitom má svou sílu a odhodlání, které se jen tak nevidí. Neodradil ho ani tím, jaký umí být a jak moc by mu mohl ublížit. Neměl k tomu daleko. Ellieho povaha je ale vyloženě nakažlivá a dobrá nálada a bezstarostnost taky. Tohle ho asi nikdy nepřestane bavit, tím si je naprosto jistý. I přes jeho slova, které ho dráždí na maximum, se ještě chvilku tváří, jakoby ni a postupně zanechává na jeho podbřišku a hrudi jemné otisky svých zubů. Užívá si pohled na stopy, které na jeho bledé kůži zanechává. Nakonec se ale přece jen přesune k jeho rtům, které vášnivě políbí a propustí jej ze svého sevření. Chvíli ho mlčky pozoruje, než se nevypočitatelně pousměje a kývne hlavou. 

"Tak ukaž, na co bych neměl zapomenout." Vybídne jej tichým hlasem, než se pohodlně natáhne na záda, jako byl někde v masážním salónu a čekal na zaplacenou službu s rukama za hlavou. Dobrá nálada jej neopouští a na strništěm pokryté tváři se mu usadí zvláštní mix hravého a pobaveného výrazu. Ví, že Ellie to neříká jen tak, jistě to bude pořádná smršť slati a touhy, kterou v něm vyvolá a stejně si dost věří na to, že to vydrží. Zkus to a maximálně ho pak bude nějakou dobu vozit po městě na lehátku a bude se mu strašně smát, přece jen to bude jeho vlastní vina.

Elli

Je to k nesnesení skvělé, když Lucas trápí jeho tělo svými zuby a pevným stiskem. Nejspíš si vůbec nedovede představit, co mu zrovna teď provádí, protože to nebyla běžná záliba většiny lidí, ale Elli je blahem bez sebe. Snaží se ho slovy přesvědčit, aby mu dal přece jen nějakou volnost a Lucas nakonec povolí. Ocitne se nahoře u jeho rtů a samozřejmě chce vyzkoušet, jestli je pravda, co mu Elli nasliboval. Divoce mu zajiskří v očích a rty se zvednou do širokého úsměvu. Vypadá nadšeně, jako kdyby se někdo chystal spíš na něj. A pak mu předvede svoje umění, o kterém Lucas možná pochyboval a možná stihl dostat velká očekávání. Měl hodně času trénovat a taky hodně příležitostí. O tom samozřejmě mluvit nebude, ale… tahle disciplína ho bavila a pokaždé, když se podíval nahoru na něj, bylo mu jasné, že moc baví i někoho dalšího. Dá si opravdu záležet, trápí ho a mučí a nechává ho narážet na svoje hrdlo, dokud to jenom jde vydržet a když ho má naprosto ve své moci, pustí ho na vrchol do svých horkých úst a nevynechá ani jedinou kapku. Když se narovná do sedu na patách a otře si hřbetem dlaně ústa, Lucas vypadá tak zničeně, že se nejspíš nepohne ještě příští hodinu. S veselým smíchem ho tam klidně nechá jenom tak ležet a odhopká do koupelny se osprchovat. Je tam docela dlouho, musí se o sebe přece postarat a když vyjde ven, Lucas ještě pořád leží na posteli. Docela rád by se ho zeptal, jaký na něj udělal dojem.

Lucas

Ani ve snu by ho nenapadlo, jak dobře udělá, když ho nahoru opravdu pustí. Mělo mu to dojít, když vidí nadšení v Elliho očích. Vůbec nechápe, co na tom může být tak skvělého z druhé strany. jistě, taky by to nejspíš udělala a asi by si i užil ten fakt, že má v moci někoho jiného, ale...No tak zas takový terno to není nebo jo? Ani za nic by se tomu nebránil, a když vidí výraz v jeho očích, tak už vůbec ne. Už při prvních chvílích, má co dělat, aby se udržel na místě. Sice se snaží tvářit, že tohle je úplně běžné, ale nemohl by lhát víc. Elli si to užívá a o to víc je znát, jak moc dobrý v tom je. Lucasovi to ani v nejmenším nepřekáží. Jakmile pořádně pocítí jeho hrdlo, je dokonale v koncích a dokonce se místností rozlehne jeho hlas, i když pořád dost potichu. Jen to nebyly nadávky, jen těžko pouštěl hlasové projevy na veřejnost. Teď se to děje a je to jasná známka toho, jak moc je to skvělé. Má pocit, že to trvalo až příliš krátce, i přes fakt, že by to déle nevydržel. Zírá do stropu, aby se po vrcholu vzpamatoval, a když konečně skloní hlavu a podívá se na něj, zírá do jeho tváře překvapeně a nevěřícně. Měl pravdu, tohle rozhodně nikdo neuměl líp. 

"Kam..." Nestihne vůbec nic navíc říct, vlastně by to asi ani neudýchal. 

"No kruci." Doplní po chvilce a dává se do kupy, než vyleze z koupelny. Vidí jeho pohled, který ho zároveň pobaví. 

"Teď jsem na řadě já." Neřekne nic navíc, než do té koupelny zmizí sám. Cestou si neodpustí plácnutí o tom jeho výstavním zadku. Ani si nevzal oblečení, aby stihl utéct, než ho začne chválit. Přece jen mu musí jeho odchod taky trochu vrátit.

Elli

Elli vytáhne obočí nahoru, když mu Lucas řekne, že teď je na řadě on, jenže pak se vůbec nic nestane a Lucas prostě odejde do koupelny. Tedy nic nestane… až na to plácnutí, po kterém nadskočil a které mu způsobilo mrazení podél páteře. Myslel tím se sprchou? Vážně to chvíli znělo úplně jinak. Elli si položí ukazováček na dolní ret a přemýšlí. V pokoji se začne brzy nudit. Připadá mu, že Lucas je v koupelně celou věčnost a tak tam za ním prostě vleze, ale ne proto, aby se mu pokusil dostat do zamlženého sprchového koutu, ale proto, aby se porozhlédl po věcech, co jsou tady k vidění. Něco si vezme z podlahy, u toho si hlasitě zpívá nějakou dětskou písničku a za chvíli zase odejde. Našel tam použité tričko a míní si ho vzít s sebou, než si ho Lucas všimne a bude ho chtít vyprat. Elli nutně potřeboval cítit jeho vůni, až půjde domů. Elli moc dobře slyšel, co mu Lucas říkal, než z té koupelny odešel. I přes tu vodu. Reagoval na písničku, že je jako od kolotočů a že ho na ně asi vezme, aby byl Elli zticha. Trochu zmateně se pokouší posbírat svoje oblečení a nacpat ho na ty části těla, na které skutečně dané kousky patří. V polovině to vzdá a místo toho se pokouší nacpat nově ukořistěné tričko do pouzdra na kytaru, kde už je zmíněná kytara, všechny papíry a tak podobně, takže to vypadá, že to buď nezapne, nebo se noty rozletí po celém ostrově. I tohle v polovině vzdá, protože si všimne lahvičky s parfémem a pro jistotu ji nalije na tričko v pouzdře. 

"Ops…" Vrátí skoro prázdnou lahvičku na místo. Lucas vyjde ze sprchy a on se po něm hned ohlédne. 

"Chci tam jít. Chci tam jít hned teď." Řekne mu a v očích mu jiskří jako před chvílí v posteli.

Lucas

Po chvíli ve sprše zaslechne Elliho hlas, který předvádí píseň hodnou pouti. Líbí se mu to, ale stejně v rámci své vlastní povahy protočí očima v sloup. 

"Nakonec to dopadne tak, že dostaneš medvěda a vystěhuješ mě na podlahu. Radši se podíváme k moři." Křikne, aby ho slyšel, než uslyší klapnout dveře. Kapky vody jsou příjemně osvobozující a uvolňují pečlivě každý sval na těle. Když už má vody dost, vyjde ze sprchy a s pozvednutým obočím sleduje, jak zrovna strká jeho triko do pouzdra na kytaru, upřímně jo to rozesměje. 

"Jako věděl jsem, že jsi na tom špatně, ale až tak zlé to je?" Optá se pobaveně, ne si natáhne džíny a bílé triko, než si vysuší pořádně vlasy ručníkem a nechá si je volně doschnout, s jejich délkou to bude opravdu chvilka. Vidí Elliho výraz a je mu úplně jasné, čemu to patří. On už určitě plánuje ty kolotoče. 

"To jsem jenom plácl, pochybuju, že by tu mohly být kolotoče, tváříš se jak malej kluk o Vánocích." Rýpne i ještě jednou, než vezme svůj parfém, samozřejmě si všimne, kolik mu ho tam chybí, ale raději to nekomentuje. Jen vyjde ze dveří, popadne svou bundu a vrazí do ní dvě krabičky cigaret, aby měl nějakou tu zásobu, teprve pak se ohlédne na to, kde se fláká. 

"Tak co mrkneme k tomu moři?" Zeptá se celkem zvědavě, přece jen by ho ten nápad s neexistujícími kolotoči nemusel pustit, což by ho stále ještě hodně vysvětlování, že je prostě přikouzlit neumí a že to jen plácnul do prostoru. Stejně nechce zůstávat doma a má potřebu ho brát na výlet.

Elli

Ohlédne se po něm s nechápavým výrazem v obličeji, zatímco bojuje se zapínáním pouzdra a je na první pohled jasné, že mu absolutně nedochází, o čem to Lucas mluví. Za to pokojem se nese skoro nesnesitelná vůně půl litru vycákaného parfému. Nakonec tam triko přece jen narve a úlevně si kecne vedle pouzdra na podlahu, zatímco ho mlsně sleduje. Strašně moc mu to sluší. A následuje protažení úst do podkovičky a maximálně zklamaný výraz. Teď na něj zírá jako by mu právě oznámil, že Ježíšek neexistuje a skoro při tom nemrká. 

"Ale říkal jsi..." Začne. 

"Říkal jsi, že... a co ten medvídek...?" Hlas se mu skoro zlomí. V duchu se pere s faktem, že kolotoče nebudou a že jim nezbude, než jít sbírat ty mušle k moři. Mušle... na pobřeží... Dům na stromě... Gigi??? No, snad ne... pobřeží je dost velké, zatáhne ho někam jinam. O Lucase strach nemá, ale o ní ano, čert ví, jak to vezme, až to praskne. Pomalu se sesbírá ze země a začne s nandáváním vysokých šněrovacích bot. Samozřejmě nikoliv u dveří, ale někde vprostřed místnosti. Docela to trvá. 

"Neviděl jsi mojí mikinu?" Rozhlíží se po pokoji a rozhrabané posteli. Měl vůbec mikinu? Neměl tu košili? Neví...

Lucas

Sleduje jeho výraz a v první chvíli mu ho je snad i líto. Bude si nejspíš muset dávat bacha, co řekne, protože tenhle výraz se mu vůbec nelíbí. Ano, je to v háji, záleží mu na něm, ale museli by ho mučit snad i několik týdnů a stejně by to nejspíš neřekl nahlas, z toho se vyléčil před pár lety a celkem kvalitně. 

"Dobře, toho medvěda ti seženu a třeba i někoho zastřelím, jestli ti to udělá radost, ale už pojď prosím. V tomhle jsi horší, jak holka fakt." Už už by šel ke dveřím, než začne shánět mikinu, neubrání se opětovnému protočení očí v sloup a zamíří ke své skříni, kde není zrovna vzorný pořádek a vyhrabe černý svetr s dlouhým rukávem. Když viděl, jak si do futrálu cpe triko, bude za další kousek jen rád. Ne, nepočítá s tím, že by ho dostal zpátky. 

"Na prosím tě. Tvoje věci najdu později, už je mi špatně z těch čtyřech stěn." Prohodí pobaveně a konečně zamíří ke dveřím, počká za otevřenýma, aby je mohl hned za ním zavřít a zamknout. Nerad by měl ještě nějakou podobnou návštěvu. Elli mu nevadí, ale kohokoliv jiného by asi vynesl v zubech, těžko říct jestli živého nebo mrtvého. Mezitím už z krabičky vytahuje první cigaretu, kterou si připálí nehledě na to, že se nachází na chodbě domu, to mu rozhodně žíly netrhá. Jen aby už konečně šli, trpělivost nikdy nebyla jeho silnou stránkou a to se asi nikdy nezmění, ne určitě se to nezmění, na to se zná až moc dobře.

Elli

"Horší, než holka, horší, než holka... Holky asi vypadají hůř, než já... už to tak bude, když jim to zabere míň času. Nechceš vedle sebe strašidlo, ne?" Brblá, než mu v náručí přistane jeho svetr a on ho nadšeně chytí do náruče. 

"Wohoo, ten si můžu nechat?" Vypískne nadšeně a v tu ránu ho má na sobě. Je mu to samozřejmě velké, ale to je mu srdečně jedno. Voní... voní jako on. Ne jako parfém, ale jako on. Jeho skrytá obsese. To je tím, že ho válel ve skříni plné jeho věcí a ještě na něj nestačil nic nalít. Prohlíží si svoje břicho, jak natahuje svetr před sebou. 

"Nemusíš do nikoho střílet, ale můžeš se klidně s někým poprat." Pronáší spokojeně, když kolem něj prochází z bytu ven. Dovedl by se na to, jak se Lucas pere, dívat celé hodiny. Jenom nikdy neměl rád, když se někomu ubližovalo. Mohli by se prát jenom tak na oko, jako když se točí film. Kytaru a všechno s ní spojené nechává v pokoji, teď se s tím nechce tahat. Cestou ještě sáhne do otevřené krabičky, i když rozhodně nebyla nabízená a s širokým úsměvem si vloží jednu cigaretu do úst. Gestem mu samozřejmě naznačí, že taky oheň prosím a spolu s ním zamíří ven a pak na dlouhou cestu k pobřeží. Budou mít hodně času trochu si popovídat, i když Elli vydržel mlčet a někdy zase vůbec ne. To prostě záleželo na náladě, která se rovnala horské dráze v plné rychlosti.