Aqui x J - Nejsem si jistý, jestli to stihneš. - část 1.

(chata v lese)

J

J si pořád držel neskutečně dobrou náladu. Sice se stále nevyřešil problém jeho občanství a je pořád dost pravděpodobné, že se bude muset vrátit, ale stejně…Lepší léto už dlouho nezažil. Před odjezdem sem, by ho ani ve snu napadlo, jak skvělou rodinu tady získá a že k tomu bude i zářivý bonus navíc. S Aquim bylo všechno tak nějak lepší. Když nakopl Akiho, aby vyřešil svůj problém s Boogiem, vzal svou hvězdičku do města na dobrý oběd, tedy to nejlepší, co se tu dalo sehnat a pak ještě chvíli seděli a povídali si na malé terásce restaurace. Aqui už pomalu plánoval svůj večírek, ale předtím mel J ještě něco, co by rád uskutečnil. Stálo ho to dost plánovaní, což je vzhledem k jeho povaze až k podivu, ale stejně se do toho pustil Nikomu nic neřekl, protože si pořád není jistý, jestli by mu to Su schválil, ale…Stejně to udělá, i kdyby měli s Aquim společně strávený čas jen prokecat. Po skvělém obědě se šli projít a pak k večeru se vrátili na farmu, kde J ještě pomohl ostatním a pak vzal Aquiho na krátkou projížďku. Už to vypadá, že si Aqui na koně zvyká a dokonce mu přijde, že už se tolik nebojí. Ve volnu ho bere do prázdné ohrady a pomalu ho učí, aby svůj strach odboural. Přece jenom ho ještě neopustila myšlenka, že by se jednou mohli projet společně a možná by mu koupil i vlastního, kdyby se mu to tak moc líbilo. Ale na to je ještě čas. Než se rozloučí, sdělí mu J, že si zítra večer má sbalit baťůžek a pak ho unese. Tedy pokud mu nechá otevřené okno. To je na Aquim, jestli s ním bude chtít odjet na noc nebo ne. Akimu svůj plán prozradí, aby v případě noze věděli, kde je najdou. Sice byl většinou dost nezodpovědný, ale tohle…Je to i tak šílený plán, ale tím možná zmírní důsledky. Aki bude ve výsledku spokojený, protože budou mít s Boogiem ložnici pro sebe. Slunce už pomalu zapadá, když se J přikrade k oknu jejich pokoje a zlehka zaťuká. Je vlastně dost nervózní, dokud se opravdu neotevře. Dokonce Akimu oškubal pár lístečků, jsou to ty, které škubal Aqui v první den, kdy sem za ním přišel. 

"Su je zrovna vzadu u krav, buď teď, nebo nikdy." Pobídne ho s úsměve, a pomůže mu z okna. Už to mají natrénované. Vysadí ho na hřbet Manyho a zamíří na opačnou stranu ve z farmy a podél lesa. 

"Není to daleko a já doufám, že se ti to bude líbit." Pošeptá mu do ouška a trochu zrychlí, aby je nikdo nemohl vidět. 

"Tak to vypadá, že se mi podařilo tě úspěšně unést." Baví se tím faktem naprosto královsky. 

"Teď už můžu jen doufat, že se ti to překvápko bude líbit." Zatočí na lesní pěšinku, který je vede do šera. Pro jistotu vzal s sebou baterkou, aby se někde nepřerazili. Ale do pořádné tmy by měli být na místě. Celou cestu dává pozor, aby dorazil v pořádku a u toho si s Aquim povídá o tom, jaký měl den a sem tam dojde i na nějaký kompliment. Pak ale zastaví a vytáhne svůj šátek. 

"Jen na pár minut." Ukecává ho a nakonec mu ty oči zaváže. Pak jedou ještě kousek, než zastaví a pomůže mu z koně dolů. Přitiskne ho ke svému hrudníku a sáhne po krajích pásky. 

"Není to nic nóbl, ale pro dnešní noc je to naše." Pošeptá mu, než mu dovolí se podívat na malou dřevěnou chatičku uprostřed lesa, která je jen trošku osvětlená a na malé terásce stojí dvě houpací křesla. Uvnitř bude tak maximálně jedna místnost, kde bude všechno a druhá s malou koupelnou, ale kdo říkal, že budou potřebovat víc. 

"Podařilo se mi ji půjčit. A vlastně sem můžeme kdykoliv do konce léta, nikdo tu nebude." Dodá, než se mu podívá do tváře a přemýšlí, jestli to nepřehnal. +Dávej si pozor, J. Jasně, jasně.+ Ten hlas v jeho hlavě zněl úplně jako Su. Kruci.

Aqui

Aqui musel říct, že asi nikdy nezažil lepší léto. Byl na farmě plné přátel, ale o hodně víc ho zajímala jeho první opravdová letní láska. Často ho přepadaly obavy, co bude potom, až léto skončí, až se rodiče vrátí a uvidí, kdo je J a kolik mu je a taky… kdyby se J musel vrátit. Ale měl přece svůj plán o studiu v zahraničí. Jakkoliv mohl vypadat jako princezna s hlavou jenom v oblacích, pravdou bylo, že byl uvnitř velký realista. Bylo mu jasné, že J odjede. Nejspíš ne natrvalo, protože Sugizo bude bojovat, aby tady zůstal podobně jako Aki, ale Aki měl výhodu ve své nezletilosti. Tu J nemá. Takže se musel dostat do Států za ním. Budou od sebe a asi docela dlouho, ale jediné, co mu vadí je, že by na něj J mohl zapomenout. Že by se třeba objevil někdo dospělý, dostupnější… Tomu by nedokázal zabránit. Jinak se odloučení nebál, prostě ho zvládne. A k tomu ten večírek. Bohatí mladí jako on pořádali doma večírky pořád, ale jemu to rodiče moc nedovolovali. A když, byli poblíž, byla to vybrané smetánka a všichni se chovali na úrovni. Tohle bude něco úplně jiného a taky jich nebude tolik. Těšil se, až klukům všechno ukáže. Nechtěl se na nikoho vytahovat, ale měl věci, které určitě nikdy neviděli a chtěl se o to jenom tak podělit. Dopřát jim, aby si ten jeden večer taky užili. Snad to nikdo nepochopí špatně… Když viděl, kam se Zyeanův vztah ubíral, pozval mimo učitele a Sugiza taky Senu. Vlastně k nim tak úplně nepatřil, ale… teď už ano. J byl ohleduplnější, než by se mohlo zdát. Bral ho na jídlo, staral se o něj a snažil se působit slušně, i když image nikdy nezměnil. Aquimu bylo jasné, že ho tu lidé poznávají a řeknou to rodičům, ale byl na to připravený. Dokonce se pomalu učil jezdit na koni, i když se mu třásly ruce a jezdil jenom krokem. To nevadilo, J byl trpělivý. Když mu ale řekl o svém plánu odjet někam na noc, Aquiho srdce spadlo trémou někam do hlubin podzemí. Nebylo to ani tak o tom, že dělá něco, co nemá nebo by nechtěl, či se bál. Prostě byl nervózní z toho, že spolu budou sami v noci a že možná… že by J chtěl… kruci, ani přemýšlet o tom nemůže. Vůbec netuší, co si vzít, ale něco do batohu přece jenom nastrká a má pocit, že si okouše svou pečlivou manikúru, než J zaťuká na okno. To zaklepání se skutečně ozve a on má strach, že ho ani neunesou nohy. Nakonec okno přece jen otevře a už docela zkušeně vylézá s pomocí J ven. Překvapí ho, když je dole taky osedlaný kůň. Pevně se chytne hřívy a nechá se vézt, ale není to nikam do města. Jdou kamsi k lesu a Aqui dostane strach. Les je tak černý a strašidelný. A on sedí nahoře a třeští oči kolem sebe. Zasměje se jeho poznámce o únosu a když si začnou povídat, trochu se uvolní. Když se kůň zastaví a J po něm chce, aby si nechal zavázat oči, brání se. 

"Ale já se vážně bojím, už takhle sedím na koni a je tma. Prostě spadnu, uvidíš." Chápe, že to musí být překvapení, ale on by cestu stejně nenašel. O to ale asi nejde. Nakonec souhlasí, ale křečovitě svírá předloktí J a dýchá skrz pootevřené rty. J ho dokonce poslepu stáhne z koně a on má pocit, že vypískne, ale nehty zaryje do jeho prsou a pak už se dívá do jeho tváře. Pak se konečně ohlédne a uvidí tu nejmenší chatičku, jakou kdy spatřil. Je kouzelná, jako z nějaké pohádky a… jsou sami, uprostřed lesa, v romantické chaloupce, prostě sami… do konce léta. A… Cítí jak začíná nezadržitelně rudnout. 

"Je nádherná." Odkašle si a vykročí směrem k ní, aby si ji prohlédl zblízka. Do minuty stejně umře rozpaky, tak co?

J

Kdyby jen J tušil, jak si sním Aqui léto užívá, asi by odletěl do nebeských výšin a to se tam nikdy nehrnul. Sice neměl zrovna malé sebevědomý, aby si jindy neúspěch připouštěl, ale má pořád někde v hloubi duše pocit, že Aqui má na mnohem víc, než je otrhaný křupan kdesi z divokého západu. Přesto ho ani na vteřinu nespustil za celou dobu z očí a rozhodně nebude pronášet věty typu, máš na lepší a pustím tě k tomu. Ano, možná je sobecký, ale nehodlá si nechat vzít ani vteřinu někým a nezdráhal by se dát do zubů domu, kdo by mu lezl do zelí. Doku ho Aqui sám nepošle pryč, prostě to neudělá. Na jeho tváři hraje celou dobu spokojený úsměv. Manymu očividně vůbec nevadí, že jednou po tmě. Jeho zvířecí instinkty ho neomylně vedou po pěšince a ani ne škobrtne. Jak kdyby si pořád uvědomoval, že Aqui úplně strach nepřekonal. J si užívá jeho blízkost a nakonec se mu ani nechce do chatky. Je si však jistý, že tam to bude ještě lepší. Na farmě i ve městě si užili dost ukradených chvilek, ale stejně tam měl pořád pocit, že má někoho za zadkem. Snad poprvé v životě mu nejde o to jedno, a i kdyby na to nedošlo, zlobit se nebude. Ale co si budou, stačí jediný pohled na Aquiho a je připravený úplně na všechno. Je to moc hezké, i když trochu prokletí. 

"Hlavně se neboj, Many umí být i jako hlídací pes a já s radostí zabiju každého, kdo se na tebe jen trochu špatně podívá." Ujistí ho, že společně s nimi se vážně nemá co bát. J už měl něco za sebou a taky ár situací, kterými by se rozhodně nechlubil. Když však člověk spí venku nebo hlídá stáda, není to jen divoká zvěř, co ho může překvapit. Takže ano, ubránil by se a případné zranění vetřelce by mu vrásky nepřidalo. Ale tím zatím Auqiho děsit nebude. Jistě se to jednou dozví a něco z minulosti ho možná taky dožene. Dneska ani zítra to ale nebude a tak si to můžou klidně užít. 

"Ty moc dobře víš, že bych tě nikdy nenechal spadnout." Pošeptá mu, když už je bezpečně na zemi a v jeho náruči. Je trochu jako na trní, když ho dovede před chatku a modlí se, aby se mu to líbilo. Většinou na podobná gesta neměl myšlenky a asi ani povahu, ale s Aquim to jde tak nějak samo. Byl by vážně rád, kdyby to mělo úspěch. V mihotavém světle baterky mu sundá šátek a pozoruje jeho tvář tak trochu z profilu. Snaží se odhadnout, jak se mu to líbí a když vidí náznak červenání, je mu asi jasné, co ho napadlo. 

"Taky se mi líbila, sice malá, ale my moc místa nepotřebujeme." Schválně ho ještě popíchne.

"Ještě vteřinku." Požádá ho, než sundá Manymu sedlo a provaz kolem krku. Však on mu nikam neuteče tím si je jistý. Hřebec vypadá nadmíru spokojeně a už šmejdí po okolí. Nechá všechno přehozené přes levou ruku, pravou najde tu Auqiho a vede ho k chatce. Na zábradlí nechá postroj, pak už z kapsy vyloví klíče a pustí je dovnitř. Aby jim rozsvítil, najde malou centrálu, která pro takovou chatičku stačí, ale nesmí zapnout víc věcí najednou, jinak budou po tmě. Je tu jen malé světlo, které zařizuje spíš přítmí, vidět na krok ale je. Je tu opravdu malá linka, kde je konvice a vařič dvě křesla u gramofonu a u protější stěny velká postel. J spokojeně vydechne a pak pomalu přejde k Aquimu, kterému vezme batoh a odloží ho ke svému vaku, kde má opravdu jen pár věcí pro sebe. Pak ho pomalu vezme za pas a přitáhne si ho k sobě. 

"Musel jsem si tě odvézt trochu stranou. Pořád mám pocit, že na nás někdo zpoza rohu vybafne, jak jsou zvědaví." Má to samozřejmě víc důvodů, to nebude popírat. Jenže na farmě je pořád živo, hlavní s tím zájezdem ze školky a nemají ani chvíli klidu. Ne, že by Akiho neviděl rád, ale v některé chvilky ho vážně vidět nechce. 

"Nebudeš se bát být se mnou sám?" Popíchne Aquiho se svým typickým úsměvem, než se skloní pro polibek. Pokud místo toho nedostane facku, že je moc drzý.

Aqui

Aqui měl na koňském hřbetě hodně času k přemýšlení o tom, co J říkal. Třeba o tom, že by zabil každého, kdo by se na něj zle podíval. Aqui tomu věřil. Možná takové věci byly tam na západě možné dokonce i dnes. Přesto si zrovna dvakrát nepřál, aby se to stalo a J pak třeba pověsili, což se v Japonsku za vraždu stále dělalo. Bylo ale hezké vědět, že máte někoho, kdo by pro vás obětoval všechno. To vzápětí potvrdí i Jova slova, když mu řekne, že by ho nikdy nenechal spadnout a on si v duchu myslí, že nejde jenom o ten pád z koně na zem. Patřilo to všemu, určitě to tak je. Kousne se do rtu a tiše se pro sebe zasměje. Vůbec by ho nenapadlo, že J se uvnitř může cítit nervózní. Vždycky působil tak sebejistě… Samozřejmě, že zčervená, když J zdůrazní, že oni dva moc místa nepotřebují. Už spal v jeho objetí, ale v oblečení a s hodně lidmi tak nějak za stěnou. Tohle bylo něco úplně jiného. Přikývne a sleduje ho, jak sundává koni sedlo. Aqui si na podobné věci ještě netroufl. Zkoušel to sedlo jednou zvednout, nebylo to složité, ale sedlo bylo vážně těžké a když vidí, jak ho J nosí jenom tak na jedné ruce, představuje si jeho svaly pod oblečením. Měl by mu spíš jít pomoc, ale to se od něj nikdy nečekalo, nebyl na to naučený. Tady v okolí Sugizovy farmy žádná nebezpečná zvířata nežila, ani medvědi ne, takže koni by mohlo hrozit jenom to, že by se ho někdo pokusil ukrást, ale Aqui už byl poučen, že Many by hrozně vyváděl, nejspíš rovnou utíkal, kopal a kousal a ten hluk by je probudil. I tak v duchu bojuje s nutkáním nacpat koně dovnitř do chaty k nim, aby měli jistotu. Kdyby ho J slyšel, asi by se hodně smál. Nebo by byl možná rád, že o tom přemýšlí. Kůň by ale byl hodně blízko… Ne, radši nic neřekne. Nechá se za ruku odvést k chatce a pak pustit dovnitř. Chvíli to trvá, než si J poradí s elektřinou. On by to vůbec zapnout neuměl. Nejspíš by s sebou měl řidiče a ten by to udělal. Pokaždé, když J předvede nějakou svou dovednost, imponuje mu to, jen má strach, že na rodiče to zrovna dojem neudělá. Prohlíží si věci, které ani neumí používat, třeba ten vařič a sleduje J, jak mu pomáhá se zavazadlem. 

"Vybalím si sám." Řekne mu s úsměvem, že něco přeci jen zvládne, ale J nemá v úmyslu uklízet věci do skříně. Místo toho k němu přistoupí a vezme ho kolem pasu. Už jenom z jeho prvních vět se mu začnou podlamovat kolena. Ano, jsou sami na samotě někde v lese. Usmívá se, když hledí nahoru do jeho očí. J má pravdu, pořád je někdo kolem. Pak se tiše zasměje a krátce pohled sklopí. 

"Budu. Budu se trochu bát. Už se bojím od chvíle, co jsme vyrazili." Klidně se mu přizná. Není to strach ve špatném slova smyslu, spíš tréma a obavy z toho, aby všechno bylo podle představ jich obou. 

"Jsi zkušený a já vůbec ne, proto ho mám." Naštěstí se zase tolik nestyděl o věcech mluvit. Neucukne mu, když se J skloní pro polibek a dát mu facku by ho ani na chvíli nenapadlo. Jenom zavře oči a sevře dlaněmi jeho předloktí. Myslel si, že si nejdřív trochu užijí večer, podívají se na hudbu, něco si dají, ale jestli se to má stát hned, Aqui je rozhodnutý, že to tak bude. Bojí se a stydí se, ale už nebude couvat. Léto brzy skončí…

J

J si ani neuvědomuje, jak snadné by bylo Aquiho vyděsit. Svým prohlášením to rozhodně nechtěl způsobit, ale jsou věci, které si prostě neuvědomuje a tohle je jedna z nich. Naštěstí Aqui vypadá spíš spokojeně, i když trochu nervózně, než aby utíkal. Možná by měl začít trochu přemýšlet o tom, co říká, jenže to neumí. Plácne první, co mu přijde na jazyk a většinou to myslí opravdu vážně. Hlavně když jde o nějaká důležitá prohlášení. Navenek si hlubší význam svých slov neuvědomuje, ale jeho podvědomí v tento okamžik funguje za něj. Toho Aquiho červenání by chtěl rozhodně vidět víc a těší se, až bude světlo a bude si ho moci pořádně užít. Stejně mu něco napovídá, že až se přestane hlídat, nebude se stačit divit. Už aby to bylo. Jsou věci, kterých se on sám rozhodně nebojí a nikdy ani nezačne. Podobnou trémou netrpí, má obavy úplně z jiných věcí. Ani na vteřinu ho nepadne, že by mu měl Aqui s něčím pomáhat, tohle bez mrknutí bere na sebe. Kdyby mu však řekl, jak smýšlí o jeho koni, už by od svatby s ním snad nezastavilo. Pro J to byla velmi důležitá část života, stejně jako objevená rodina. Hřebec do ní prostě patřil, ať si myslí kdo chce, co chce. Stálo ho to hromadu úsilí, aby ho měl a taky dost, aby ho sem dostal. Nedokáže si bez něj představit ani den, ale to už ani bez Aquiho. Obecně nepotřebuje k životu moc, i tak by řekl, že toho má mnohem víc, než by si kdy vysnil. Obočí mu jde nahoru a křivě se pousměje na to jeho vybalování. 

"Nejsem si jistý, jestli to stihneš." Nechce ho děsit, to vůbec ne, ale některé poznámky jsou rychlejší. Opětuje mu úsměv, když už ho má u sebe v náruči a ještě trochu ho přitiskne k sobě. Hledí mu do očí a není schopný se podívat jinam. Trochu mu zatrne, protože Aqui strach přiznává. Sice je jeho sebevědomí možná až moc v pořádku, ale stejně má obavy, aby to celé nezkazil. Je to další známka toho, jak moc mu na tom záleží. Jak snadno se letní flirtování v novém domově otočilo na mnohem vážnější notu. Je to až k neuvěření a v jeho případě dvakrát tolik. 

"Já.." Začne jako první, ale Aqui ještě neskončil a jemu se ve vteřině neskutečně uleví. 

"Neblázni, teď jsem měl málem infarkt." Obviní ho z pošramocení vlastního zdraví, ale vzápětí se pousměje. Zveden ruku k jeho tváři a pohladí ho po ní. 

"Neměj z toho obavy. A i kdyby brzo ti od nich pomůžu." Nakloní hlavu trochu na stranu a pak ho líbne na špičku nosu. 

"Já přece vím, že nemáš zkušenosti. Právě proto máš mě a já si neskutečně užiju ti všechno ukázat." Nevidí v tím vůbec žádný problém, spíš naopak je mu vidět na očích, jak moc se těší. 

"Ale pod jednou podmínkou." Dodá ještě, než ho krátce líbne na rty. 

"Musíš mi u každého krůčku říct, kdyby bylo cokoliv špatně. Nenechám tě přemýšlet, ale kdyby náhodou." Předvede mu svůj frajerský úsměv. 

"Poslední, co bych chtěl, je ti ublížit, nebo aby se ti cokoliv nelíbilo. Klidně mi to řekni. Slibuju, že se zlobit nebudu ani nic podobného." Chce, aby k němu byl Aqui naprosto upřímný. 

"Ale pokud mi teď neřekneš, že máš hlad nebo něco podobného, už mě nic nezataví." Zajede mu prsty do vlasů a vlastně ho ani pořádně nenechá odpovědět. Vezme ho víc kolem pasu a jak kdyby nic nevážil, ho pozvedne. U toho ho nepřestává líbat a nese si ho k čistě povlečené posteli. Nic extra, ale hezky to voní. Krátce ho postaví na zem, než se usadí na její kraj a Aquiho si přitáhne na svá kolena. 

"Víš, chtěl jsem stihnout hrozně moc věcí, ale..." Pozoruje u toho jeho tvář. 

"Myslím, že musí teď chvíli všechno počkat. Slibuju, že se k tomu taky dostaneme. Možná tak za padesát let, až budu mít pocit, že znám každý tvůj kousíček dokonale." Povzdechne si a vlastně mu trochu neplánovaně prozradil, jak se cítí, když je s ním. Celou dobu e držel zpátky a bylo k nesnesení a zároveň se nikdy neměl tak dobře jako s ním. Těkne očima k jeho rtům a znovu ho políbí. Tentokrát už nepřestane, jen začne s průzkumem jeho těla. Pěkně od nožek, věnuje se důkladně i stehnům a pak zase o malinko výš a na bříšku zapluje rovnou po látku jeho svršku. Dává si celkem na čas, ale pak už to stejně nevydrží a připraví ho o něj. Zhluboka vydechne, když si ho prohlédne, zní to skoro jako zmučené zamručení, než se skloní, aby si mohl rty užít jeho kůži na hrudníku. Ruka mu sklouzne do Aquiho klína, aniž by si to uvědomil.

Aqui

Je to přesně tak, jak si Aqui myslel. Nejspíš už skutečně nestihne vůbec nic. Upřeně na J hledí, když k tomu dodá svoje přiznání a překvapeně zamrká, když mu J řekne, že měl kvůli němu málem infarkt. Vážně? A proč? Kdyby jen tušil, jak o něm přemýšlel a jak moc velkou náklonnost už k němu cítil… Musí se tiše zasmát a na chvíli sklonit oči. Zase je zvedne ve chvíli, kdy se J dotkne jeho tváře a pošeptá mu, aby se ničeho nebál. J ho dokonce políbí na špičku nosu a on krátce přivře oči, ale pak dodá, že si je dobře vědom rozdílu mezi nimi. Aqui si není jistý, jestli se za to stydět nebo ne. Kousne se jemně do spodního rtu, ale teď se dívá někam dolů mezi ně. Musí se znovu tiše zasmát jeho prohlášení, že od toho ho přece má. J byl hodně sebevědomý, ale to teď bylo dobře. Znovu k němu rychle zvedne pohled, když dojde na podmínku. Vážně se na chvíli lekl, co to bude, ale J si jenom přeje, aby mu cokoliv řekl, kdyby se mu něco nelíbilo. Aqui oči zase skloní. Jak by mu mohl něco takového říct a všechno tím pokazit? Bylo ale hezké, když mu J říkal, že by všechno kdykoliv zastavil, kdyby Aqui nechtěl. Znovu se začervená, když mu J řekne, že pokud nemá zrovna jiné přání, chtěl by v tom pokračovat. Aqui si vážně myslel, že získá trochu času, ale jen těžko by tím něco změnil. Byl by pořád stejně nervózní a tahle chvilka měla svoje kouzlo. Trochu se zachvěje, ale pak už ho J pevněji sevře a nadzvedne. Musí se ho pevně chytit, ale J měl pravdu. Nejspíš nestihne myslet vůbec na nic. Už teď je zaměstnaný jeho polibky a ani si neuvědomuje přesun k posteli. To až ve chvíli, kdy jsou u ní a J se posadí. Rozpaky na něj útočí v nárazových vlnách jako moře na pobřeží a on opatrně dosedne bokem na jeho kolena. Jemně pozvedne obočí, když mu J slibuje, jak se ke všemu dostanou později a ještě víc, když dodá, že to bude tak padesát let. 

"Tolika se snad ani nedožiju." Přijde mu to teď v jeho věku snad nemožné. J se znovu natáhne pro jeho rty a on se musí trochu sklonit, takže ho šimrá konečky svých černých vlasů ve tváři. Okamžitě ucítí jeho velkou dlaň, jak se posouvá po jeho noze směrem nahoru. Zatají dech, ale jisté partie J prozatím přeskočí. Je mu to příjemné, protože doteky mu způsobují příjemné brnění v podbřišku a zároveň toho není moc. Na tváři cítí jeho strniště, snaží se mu polibky trochu konkurovat, ale je to nemožné. Jova ruka se ocitne pod jeho oblečením na břiše a Aqui si tiše povzdechne do jeho rtů. Zatím je to velmi příjemné. Když jde ale triko dolů, překvapeně zamrká. Je před ním jenom tak, velmi štíhlý a velmi bledý, ale nikdy si nepřipadal nepatřičně. Ve svém ne příliš pánském vzhledu se cítil dobře a byl na sebe zvyklý a kdyby to J odmítal, nebyl by tady s ním. Očividně se mu to líbí opravdu hodně, protože se skloní k jeho hrudi a věnuje jí další péči. Aqui zvedne ruku a dovolí si ji zabořit do jeho divokých vlasů. Pořád z něj cítí koně a kůži, jak by ne, když na jednom před chvílí seděli a sahali na něj. Ani si neumyly ruce. Nikdy by nevěřil, že mu to nebude vadit. Skloní tvář k jeho vlasům, ale Jova ruka se ocitne v jeho kalhotách, on sebou prudce trhne a ozve se hlasitěji. Tohle vůbec nečekal, nechal se jím ukolíbat, ale jakmile to jednou přijde, kalhoty jsou najednou nesnesitelně těsné. Musí hlavu zaklonit a zavřít oči. Rudé rty má samozřejmě ještě z domova namalované a teď dýchá skrze ně až moc rychle. J mu sliboval, že ho nenechá přemýšlet a zase tolik práce mu to očividně nedá.