Yusuke, Inoran
Yusuke se tiše uchechtne, když mu Hide odoporuje a říká, jak to je. Samozřejmě, že má pravdu, bylo to jen takové popíchnutí, ale nemyslel to, ani trochu vážně. To špulení rtů je snad i roztomilé a dá mu jasně očima najevo, co si o tom myslí. Vážně se dobře baví a to čekal vážnou debatu o tom, co je čeká. Je rád, že je to jinak a všichni se můžou trochu uvolnit. Možná i trochu víc, když na to přijde. Nakloní hlavu na stranu a zatváří se zaujatě, když se Hide ani teď nebrání a ještě mu říká, že by rád komplimenty až do rána. "Mám za sebou staletí, jedna noc mi stačit nebude na to, co jsem schopný vymyslet." Mohl věky sbírat inspiraci a nebojí se říct, že by mu to vůbec nevadilo. Jak je to dlouho, kdy si fyzicky něco dopřál? Čas se velmi špatně kontroluje, když ho máte příliš mnoho.
"Můžeš si začít psát ty, které se ti budou líbit nejvíc. To víš, je to z všeobecné příručky." Zavtipkuje na adresu všechny entit, které formulku pravý čas velmi rády používají. Povzdechne si na téma sebeobětování.
"Popravdě jsem nikdy nepochopil princip. Ne do důsledku. Ano, obětuješ se pro dobro...Někdy to má možná smysl, ale většinou je to jen dětinské nahánění ega. Jsem lepší, protože se pro něco obětuju, pro tebe?!" Nespokojeně mlaskne.
"Pak dojde na nejhorší a prosí o milost. Na to už je většinou pozdě, slova a sliby mají větší význam, než si myslí." Ušklíbne se a vzápětí se uchechtne.
"Ale je pravda, že jemu bych to věřil. A ano, tyhle typy bývají obvykle nejrychlejší. Řekni, jak dobře znáš svého syna Hide-chan?" Rýpne si do možný představ, jak rychlí s Liškou budou. Podle něj už si to někde užívají a je jim dobře. Proč by ne? Kdo ví, kdo z nich nakonec přežije. Zatváří se zamyšleně, když dojde na pochoutky, které tu mají.
"Záleží, jak moc si troufáme. Zabít nás to nemůže, to víme oba a vstup do jiné dimenze? Kolikrát už jsi tam byl?" Provokuje ho a láká na ty nejhorší věci. Z druhé strany sex mimo prostor a čas...Má to něco do sebe. Neucukne, ani se nepohne, když se HIde ohlédne a mají nosy u sebe. Jen těkne očima k jeho rtům a zase zpátky.
"Vážně jsem si říkal, že se budu krotit, ale když tě tak pozoruju, asi mám slabou vůli." Svede to na to, ale je to lež. Nikdy nebyl ten, kdo by si cokoliv odepíral. Pozvedne ruku, položí ji Hidemu na stehno a s téměř neznatelným dotekem začne vyjíždět výš. Tentokrát však za sebou nezanechává chladný pocit.
"Nevím, co jsem přinesl, rád se nechávám překvapit." Odpoví Teru, aniž by odvrátil pohled od Hideho a pak se pousměje a v očích se mu blýskne, když slyší kroky Teru.
"Vidíš, jsou věci, které zaberou vždycky." Pošeptá Hidemu do rtů.
"Pořád váhám, obě varianty jsou lákavé." Pokračuje dál tiše. Zůstat sám jen s ním, vzít si Teru s sebou. Těžká otázka. Teru si je jistý, že ví, jaký obsah váček skrývá a v ten okamžik se Yusuke rozhodne.
"Hm, tak to je čas, abys nám to ukázal." Prohodí, jen letmo těkne očima k Teru a pak hmátne po jeho předloktí a stáhne k nim, tedy spíš mezi ně. Svou vlastní paží mu zamezí odhod a zároveň dlaň odloží na Hideho stehno, kde byla ještě před chvílí.
"Osobně jsem to nezkoumal, ale je to spolehlivý zdroj." Nakloní se a pozvedne ruku s váčkem, aniž by ho Teru vzal.
"Hm, myslím, že tohle je vstupenka na pár hodin do ráje. Voní tak." Podívá se na profil Teru a krátce zaboří nos do jeho vlasů. U toho pozoruje Hideho.
"Povíš nám víc?" Vybídne Teru šeptem, než mrkne na Hideho s hravějším pousmáním, které na jeho tváři není zas tak časté. Inoran v lese by málem protočil očima v sloup.
"Ty jsi nikdy nebyl z nikoho nervózní že?" Připomene mu, že jsou tu i v podstatě lidé, kteří nejsou tak sebejistí.
"Neříkej, že vůbec nevíš, jak na ostatní působíš. To ti nevěřím, promiň." Zasměje a zavrtí nad ním hlavou. Určitě chce slyšet další komplimenty. Dá mu je, ale trochu jiným způsobem. Teď by to nebylo ono, přijde mu, že by to znělo nuceně, i když by to tak nebylo.
"Chceš být stejný jako on? To se mi úplně nezdálo, když jsem tě viděl poprvé. Měl jsem dojem, že chceš mít pozornost, ne že jí budeš odhánět." Narazí na fakt, že Yumeto chce být okouzlující. Tohle chování mu to podle něj dost kazí. Tedy v jeho případě. Taky však chápe, že i přesto má svou moc, kterou oblouzní kohokoliv. Uchechtne se a mávne rukou, když to dál Yume nekomentuje. Ino je rád, protože s komplimentem by nepočítal určitě. Jeho sebevědomí neutrpí a to je dobře.
"Nepočítal jsem s tím, že sem někoho vezmu." Naznačí mu, že je to jeho soukromý prostor, o kterém nikdo neví.
"Ale na koloušky možná dojde a taky jsou tu liščata nedaleko." Nenechá se jen tak doradit a když vidí, jak se souká do sítě, začne se smát.
"Já vím, já vím, teď mě určitě shodíš, ale to nejde ovládnout. Jsi elegantní." Snaží se tvářit vážně, ale nakonec vyprskne znovu.
"Pomůžu ti." Přejde k němu a chytí mu okraj sítě, aby se mohl pohodlně uvelebit. Když to udělá, Ino si uvědomí, že se nad ním naklání.
"Možná je čas, abych tě začal přesvědčovat, že mě ze skály rozhodně házet nechceš. Nadlidský výkon, ale tak...Pořád nejsem tak úplně člověk." Slova z něj jsou úplně sami. Teď už totiž nepřemýšlí.
"Víš, co jsem si říkal, když jsem tě viděl poprvé?" Promne si rty o sebe a je vidět, že ho to stojí značné přemáhání držet se dál.
"Že jsi neskutečně krásný a elegantní." Odmlčí se na moment a tiše si povzdechne.
"Vlastně se mi ulevilo, protože teď už můžu s klidným svědomím umřít. Viděl jsem to nejkrásnější a dokonce jsem ti to i řekl." Zlehka pokrčí rameny a podvědomě se začne sklánět blíž.
"Možná ještě jednu věc bych si teď opravdu přál, než se úplně ztratím v tom zlatě, co máš v očích. Víš, k čemu by ti byly diamanty, když máš sebe?" Nakonec se nechá ovládnout a zruší vzdálenost mezi nimi. Věnuje mu jen lehký, něžný polibek, ale dá mu pořád dost prostoru, aby ucukl, nebo pokračoval.
Yumeto, Hide, Teru
Hide udělá něco jako Ohoh, když mu Yusuke odhodlaně řekne, že by jim jedna noc nestačila. To jistě ne, když se vám nabízí Posel smrti, tak je jedna noc vážně moc málo. "Nechci si je psát. Budu si je pamatovat a když zapomenu, prostě je řekneš znovu." Řekne Hide a tiše mlaskne rty o sebe. Tiše se zasměje té příručce.
"U některých by mohla být vážně zajímavá." Prohodí. Sebeobětování očividně není Yusukeho parketa. Teru už je u nich a stočí k němu velké oči.
"To není o egu, přesně naopak. Potlačíš svoje ego pro dobro někoho jiného. Buď proto, že je ti až moc drahý, dražší, než jsi sám sobě ty nebo proto, že třeba nechceš, aby tvoje jméno lidi zapomněli. Tobě se to stát nemůže, takže jedině ten první důvod, ale…" Pokrčí rameny.
"Očividně je tu něco, co jsi ještě nezažil dokonce ani ty, jinak bys to nezlehčoval." Řekne mu nečekaně odvážně. Yusuke nezná lásku. Nezná sebeobětování. Nejspíš to prostě ani neumí. Smutné nebo měl štěstí? Záleželo na úhlu pohledu. Hide udělá uznale zamyšlený obličej.
"Něco na tom bude. Taky mě to míjí…" Nebyla to úplně pravda. Syna by před sebe nestrčil, aby to Inoran odnesl za něj. Nikdo to ale nemusí vědět. Když se ho Yusuke zeptá, jak dobře Inorana zná, mírně rozhodí rukama.
"Přijde na to… myslím si, že dobře, ale nelžu si do kapsy. Nejsem jeho druhá polovina duše. Spíš si myslím, že dovedu cítit energie v něm." Vážně o tom přemýšlí. Pozornost se přesune k těm lístkům a Yusuke mluví o jiných dimenzích. Teru se zatváří užasle, ale Hide se trochu zamračí.
"Věřím, že teď bys mě tam nenechal, ale nemám moc zájem je navštěvovat. Vždycky je v tom nějaký háček a něco hnusného, o čem jsem nechtěl vědět." Mávne nad tím rukou. Není žádný nováček, aby se nechal utáhnout na senzaci, na to by mohl vážně rychle umřít. V Yusukeho doprovodu by to mohl být nezapomenutelný zážitek, ale to není pro tři, někde by Teru ztratili.
"To bys musel myslet úplně jinak." Nasadí drahoty s vážnými vztahy a mávne nad tím rukou. Jenže Yusukeho ruka se objeví na jeho stehnu a začne se posouvat nahoru. Teru stojí nad nimi a povytáhne obočí. Asi by měl jít taky ven, ale nikdo další tady už není a ten vlkodlak… Než se stačí rozhodnout, Yusukeho ho popadne za ruku a stáhne k nim dolů. Hrozně se lekne, málem vypískne a je to jen tak tak, že mu sáček nevypadne z ruky a všechno se nerozsype kolem, ale udrží ho. Kecne si na zadek, docela to bolí, ale nad ním jsou dvě postavy a on… dostane strach. Jak by taky ne? Chce se hned zvednout, ale Yusukeho paže je jako železná závora, která mu to nedovolí, i když ji sevře oběma rukama. Yu se rozjíždí a Hide si není jistý, co s tím. Teru se moc nebaví.
"Vážně nevíš a necháváš se takhle překvapit?" Okomentuje obsah váčku. Pousměje se, když Yu boří nos do vlasů Teru. Možná by je měl nechat samotné, ale víla by asi umřela.
"Tohle není dobrý nápad. Ne dneska." Řekne nakonec.
"Nedá ti dobrovolně a zdrogovaného ho nechceš." Začne vstávat.
"Prostě někdy jindy, později."
Někde jinde v lese Yumeto pokrčí rameny.
"Ne, nikdy." Řekne mu. Ani si nepamatuje, jak se narodil nebo jestli byl někdy malý.
"Ale vím. Vím, jak působím, jsem na to zvyklý a vyvádí mě z míry, když to tak není, to jsi přece viděl." Nemá problém mu najednou všechno přiznat. Udělá něco jako hmmm a doopravdy se usměje, když Inoran zmíní liščata.
"Když nepočítal, tak proč jsi mě sem vzal?" Inoran se samozřejmě začne smát, když se Yumeto v tom nákladném kimonu snaží dostat do sítě a mračil by se na něj, ale má moc práce. Ino mu nakonec nabídne svou pomoc. Konečně sedí a zvedne k němu oči, když mu Ino řekne, že ho chce začít přesvědčovat. Jak tohle myslí? Skoro si kvůli tomu přestane rovnat látku na klíně. Vypadá, jako když neumí do pěti počítat, ale Inoran pokračuje, mne si rty o sebe a jemu to konečně dojde. Uhne pohledem a znovu se usměje, ale je to trochu zaskočený úsměv. To nejkrásnější a teď může umřít? Nevypadá, že by lhal.
"Chrám můžeš postavit tady." Připomene mu honem. Je to jeho místo, tak ho tu určitě bude chtít uctívat navždy?
"Čarodějnice mi ještě žádný nepostavila ani do něj nechodila pravidelně. Jen, když něco chtěla." Už těch čarodějnic zažil víc.
"V jakém zlatě?" Je vidět, že si ho Yumeto neuvědomuje, ale moc dobře ví, co znamená. Co? Žádné tam není! O jakých diamantech to… Neodmyslí to, protože už má Ioranovy rty na svých a místo aby ho strčil a to alespoň z kopce dolů, sedí tam jako tvrdé Y. Ino se oddálí a on se nadechne nosem a uhne pohledem, ale pořád je jako pěna.
"Ty si troufáš líbat Inari?" Hlesne, aby se neřeklo!
Yusuke, Inoran
Yusuke vidí, že jeho slova se Hidemu zamlouvají. Klidně by dál pokračoval, užívá si jeho přítomnost, která mu dává pocit, že je zase víc naživu. Celé desetiletí proplouval svým světem, který fungoval jinak. Neměl zase tolik možností, jak se dostat mezi smrtelníky a aby to nebylo kvůli práci. Teď je to jiné a klidně si to užije, s tím nikdy neměl problém. "S touto dohodou bych mohl souhlasit." Hledí mu upřeně do očí, jak kdyby se snažil odhadnout, co si o tom doopravdy myslí. Chce oddělit špičkování, od pravdivých myšlenek, ale to chce čas.
"To rozhodně." Souhlasí s ním, když zmíní zajímavost a začíná se mnohem víc těšit na cestování s nimi. Zdá se, že se tu odehraje mnohem víc věcí, které chce sledovat. V tom se však ozve Teru. Prohlédne si ho pozorně a je vidět, že jeho slova vnímá opravdu intenzivně. Samozřejmě, někdo jako on nemohl nic podobného cítit. Pak by mohl zkoušet měnit rozhodnutí vyšší moci. Zdá se, že podobné pocity dokáží ovlivnit hodně. Teru to nejspíš už zažil, soudí jen podle toho, jak mluví. Časem by se ho na to mohl zeptat, aby zjistil víc, opravdu ho to zajímá.
"Máš pravdu nezažil." Odtuší klidným hlasem a vypadá to, že mu to vrásky nedělá. Nejspíš taky proto, že si nedokáže představit, o co přichází.
"Mě to nemíjí Hide-chan, moje podstata mi to nedovolí." Odtuší a znovu se podívá na Teru. V jeho očích je typická hloubka, ale taky je v nich něco navíc. Možná stín, který jen vzdáleně napovídá, že je mu to vlastně líto. Viděl už ty, kteří dokázali být tak odholaní anebo tolik milovat. Asi jim trochu záviděl.
"Ano, to nejspíš dokážeš, ale je v tom víc." Vrátí se raději k rozhovoru o Inoranovi. Je to pro něj bezpečnější téma.
"Někdy tě tam vezmu. Podnikneme takovou malou prohlídku." Odpoví mu i na jeho větu ohledně jiných dimenzí. Udělá mu s radostí průvodce a vlastně to nemusí být nutně ani o fyzické blízkosti. Možná tam i budou muset, záleží na tom, jak se situace vyvine. Trochu stáhne obočí, jak přemýšlí a chce správně pochopit Hideho slova.
"Ale nepovídej, jsi na dlouhodobé známosti?" Zeptá se ho, ale neprozradí, jestli by se o to pokusil. Ani neví, jestli by to vůbec bylo reálné s tím, kam se bude muset vrátit. Nejspíš nemá cenu něco podobného zkoušet, ale nikdy by neřekl, že nad tím neuvažuje. Situace v místnosti se změní velmi rychle a rozsekne to právě Hide. Yusuke se na něj nepřestává dívat, aniž by vytáhl nos z vlasů Teru. Pak jen velmi lehce přikývne.
"Máš pravdu, sotva se známe." Je vidět, že mu to nemá za zlé. Dotáhl by to do konce a užil si to, ale o tom to celé není. Není zrovna nejmladší a poslední, co by mu scházelo, je trpělivost. Pak oči skloní k Teru a pustí ho ze svého ne tak těsného sevření.
"Nechávám se rád překvapit. Už jsem toho viděl hodně, ale pořád se něco najde." Odmlčí se na chvilku, ale ještě se neoddálí.
"Počkám si, až to budeš opravdu chtít. Možná si odívá ruku se smrtí, ale to neznamená, že si podobné věci beru násilím." Dá mu najevo, že s ním ještě neskončil, ale Hide má pravdu, takto to nechce. Pak se konečně odtáhne a sáhne po lahvi, aby jim nalil. Všem. Podívá se na Hideho a pravý koutek se mu pozvedne.
"Později." Jeho emoce jsou v klidné rovině, není ani trochu naštvaný, spíš jen pobavený.
"Přivoláme Hakueie?" Zeptá se Hideho. Je to na něm, jestli to udělají dnes, anebo s tím počkají do zítra. Inoran se jen příjemně pousměje. Tuší, že Yume některé věci prostě vnímá jinak. Není se čemu divit už jen proto, kým je.
"Ale ve výsledku tě vyvádí z míry i to, když se někdo chová jinak." Teď samozřejmě myslí sebe. Yumeto na něj působí, ale asi jinak než na ostatní. Jeho samotného to taky nenechává v klidu. Je rád, že se mu podařilo u něj vykouzli podobný úsměv a taky tuší, čím by to mohlo být. Dál to nerozvádí, ale ukládá si to do hlavy. Podobné věci se budou hodit, až mu zase bude chtít udělat radost.
"Protože jsem ti chtěl udělat radost. Byl jsi hodně rozhozený, přišlo mi to tak. Myslel jsem, že by ti to prospělo." Pokrčí rameny. Nejsou v tom ve výsledku žádné postranní úmysly, takto on prostě přemýšlet neuměl. Možná by se to měl konečně naučit, už jen proto, co se chystají udělat, ale vlastně nechce. Neuměl by se sebou žít, kdyby se choval jinak. Nějak nepočítal s tím, že by jeho slova mohla mít podobný dopad. Yume vypadá tak nějak křehce a jemu se tahle jeho stránka neskutečně líbí. Možná proto v tom pokračuje.
"Ano, to bych mohl. Až se vrátíme, udělám to." Dává mu najevo, jak moc věří v to, že se všichni vrátí v pořádku.
"Co bych od tebe měl chtít?" Zeptá se ho, když už je blízko. Nejde o to, že by doopravdy něco chtěl, jen zkouší, co mu na to odpoví. Pro něj je momentálně nejlepší odměna, že u něj může být blízko a moc dobře si to uvědomuje.
"V tom, co máš uvnitř sebe." Broukne jen tiše, než konečně ucítí jeho rty. Přitahují ho k sobě od první chvíle, ale teď to konečně vnímá naplno. Nechá svá víčka klesnout a za nimi vidí zlatou nitku, která něco svazuje. Nedokáže odhadnout, co to je, vidí to jen zamlženě a ve stínu, ale cítí, že nechce být vůbec daleko. Když se odtáhne na jeho tváři je pořád příjemný úsměv, i když teď trochu omámenější.
"Troufám." Odtuší, jak kdyby mu teprve teď došlo, co udělal a překvapil tím sám sebe.
"Jsem buď neskutečně pitomý, nebo hrozně sebevědomý." Svým pohledem dává jasně najevo, že druhá varianta k němu rozhodně nepatří. Pak se bez dalšího slova sesune vedle něj do sítě a natáhne ruku, aby zlehka otočil jeho tvář svým směrem. Palcem ho pohladí po hraně tváře.
"Já to nikomu neřeknu." Ujistí ho, že tohle zůstane jen mezi nimi.
"Arigato za to, že jsem to přežil." Pousměje se s náznakem pobavení. Podívej se nahoru. Pustí ho a počká až se Yume ohlédne na hvězdné nebe. Odtud je vážně nádherný výhled a dokonce jim ani nepřekáží koruny stromů.
"Je to neskutečné hm?" Prohodí tiše, ale na hvězdy nekouká, dívá se na jeho profil.
Yumeto, Hide, Teru
Hide se musí znovu pousmát. Tak Yusuke by s tím mohl souhlasit? To se mu krucinál vážně tak líbí nebo se Yu jenom dobře baví? Nerad cítil nejistotu a tohle byl přesně ten okamžik, proto se běžným lidským vztahům nejraději ze všeho vyhýbal. Nemá ani ponětí o tom, že Yusuke se snaží o něco podobného. Když se Teru tak postaví za svůj názor ohledně lásky, dostane strach, že mu Yusuke vynadá nebo se na něj bude zlobit, ale chvíli se neděje vůbec nic a pak mu dokonce řekne, že má pravdu, že doopravdy nikdy nic podobného nezažil. "To buď rád…" Utrousí Hide, ale Teru s ním nemůže souhlasit. Tak to nebylo a když jste byli doopravdy zamilovaní, byli jste jako slepí a všechno vám přišlo správné, i vlastní smrt, takže jste to stejně viděli jinak. Byl to pocit, který byl jako droga a stál za to, opravdu stál.
"Láska ti dá pocit, že je tvoje existence k něčemu." Řekne Hidemu a ten se ušklíbne.
"Moje existence zachrání pečeti, nepřijde mi to málo." Řekne mu, ale není to proto, že by opovrhoval láskou, jenom před ní jednoduše utíkal. Děsilo ho to. Rozhodí rukama, když Yusuke dodá, že milovat nemůže.
"Tak to ho ani nesváděj, tyhle víly berou věci vážně." Nebyla to zase tak velká pravda, víly uměly být velmi prchlivé, ale Teru nevypadal jako typický zástupce toho národa a možná pro to byl taky tady. Teru na to nic neřekne, ale ví, že on milovat dovede a že by to neopětovaně nechtěl. Hide se pousměje a přikývne, když dojde na procházky v jiných dimenzích a Yu se zeptá na délku jeho známostí.
"Já ti nevím, všechno je na nic." Ošije se a Teru protočí očima, dokonce i když je v Yusukeho sevření. Nakonec Hide z jejich záměru ustoupí a jemu se viditelně uleví. Trochu se narovná, když Yu povolí svůj stisk a upraví si oblečení. Otočí tvář k Yusukemu, když mu řekne, že si počká, až on sám bude chtít a nos má najednou tak blízko, jako ho měl před tím Hide. Otevře pusu a trochu na něj zírá.
"Já budu chtít?" Zeptá se ho a dělá trochu drahoty, ale zároveň… jak si Posel může být tak jistý? Yu jim všem nalije a Teru je rád, že ho konečně berou mezi sebe. Spokojeně se usměje a takhle je mu teď dobře. Dokonce i v té blízkosti. Yu nemůže mít jeho, tak souhlasí s Hidem a Teru je jasné, že do něčí ložnice půjde tak jako tak. Asi to bylo… normální? Muži byli muži. On byl… Teru.
"Ne! Nech to na někdy jindy, třeba za padesát let nebo tak nějak, chceš mi zničit večer a zkazit náladu?" Vyletí Hide tak nenadále, když se zmíní jméno Hakuei, že se Teru lekne a natiskne zády dozadu na Yusukeho tělo. Málem se polil, jak se lekl a nespokojeně se mračí. Hide se vymotá od stolku.
"Jdu spát, než vymyslíte nějaký další nesmysl." Prostě jde pryč. Teru rozhodí rukama.
"A kde budeme spát my?" Zavolá na něj, ale… otočí se na Yusukeho a dojde mu to. Zčervená, taky vyskočí, honem se mu ukloní a raději se vrátí k Inoranovým polštářům.
"Říkal jsi, až budu chtít!" Připomene mu honem.
"Ale nikam nechoď, já bych se bál." Vymýšlí si už jako Kitsune, no vážně. Yumeto trochu našpulí rty a vážně přemýšlí.
"Asi ano. Lidé jsou jako šablony, ale sem tam je někdo jiný." Řekne. Nakonec se pousměje a přikývne.
"Byl jsem. A je pravda, že už nejsem." Řekne mu, aby ho konečně taky pochválil. Vážně ho překvapí, když Inoran bez jakéhokoliv odporu souhlasí s tím, že mu tady ten chrám postaví. Chvíli na něj zírá, jestli si z něj nedělá dobrý den, ale jako kdyby tohle Inoran ani neuměl. Jenže jak už Yumeto zmínil, asi pak od něj bude za to něco požadovat a když se tak naklání a šeptá, je to docela jasné. „
"Může tě stihnout krutý trest za tvou troufalost, ty se nebojíš?" Lidé se Lišek hodně obávali. Jejich vrtošivosti především. Inoran mu řekne, že zlato je uvnitř něho a uvede ho do stavu tumpachovosti, kdy se nechá snadno políbit.
"Sebevědomě moc nevypadáš." Broukne Yumeto tiše, takže z toho vychází varianta pitomý, ale nakonec se usměje. Inoran se posadí do sítě vedle něj a vypadá to, že jemu to žádné problémy nečiní. Yumeto si nechá otočit tvář směrem k němu a podívá se mu do očí.
"Proč se mám bát, že se to někdo dozví?" Jenže teď lže. Jenom by se do něj strefovali po tom, co se dělo v chalupě. Inoran ho upozorní na hvězdy nad jejich hlavami a on se tam doopravdy podívá. Chvíli si je prohlíží.
"A-ano, to…" Chce s ním souhlasit, jenže ve stejný okamžik se na něj podívá a zjistí, že Inoran se na hvězdy vůbec nesoustředí.
"Ty!" Hraně ho plácne do předloktí a pak se rozhodne pro liščí vtípek. Dostane se na nohy a během chvíle se promění na velkou bílou lišku. Opravdu velkou, mnohem větší, než vlk, s rudými kresbami na těle, zlatýma očima a devíti chundelatými ocasy. Otočí se na místě a elegantně skočí zpět do sítě, kde se stočí do klubíčka s hlavou vedle Inoranova klína. Takhle můžou spát a zima jim nebude. Měl dost huňatý kožich.
"Dobrou noc…" Zazní Inoranovi v hlavě, protože mluvit s tlamou liška prostě nemůže.
Žádné komentáře:
Okomentovat