Hromadné - Smrt je prostě divná. - část 4.

(Hideho dům)

Yumeto, Hide, Teru

Kdyby Hide tušil, jak moc už Yusuke stačil pracovat na jejich novém úkolu, kolik toho zjistil a obětoval, byl by opravdu hodně překvapený. Měl před nimi neskutečný náskok, ale tady nebyl prostor pro soutěž, tady šlo o hodně, takže to bylo jedině dobře. On to zatím ale ještě netuší a tak se řeč pořád točí okolo Hakueie. Nechce se mu o tom moc mluvit, ale přikývne. Sice u toho vypadá, jako kdyby ho měl přejet pár volů, ale lhát Poslovi vážně nechce. Yusuke to vezme za nečekaný konec a znovu mu složí kompliment. Hide si myslel, že mu spíš vynadá, jak je nezodpovědný, naprosto pitomý a jak jim teď jeho minulé jednání všechno zkomplikuje, ale on v něm zdá se, vidí jen to lepší. +To jsi asi jediný na světě a zrovna od tebe bych to nečekal.+ Pomyslí si v duchu. Ne, ještě někdo ho takto viděl. Takto čistě a bezelstně. Jeho syn. "Nejsem příčetný ani trochu. Dokážou ti to všichni lidi ve vesnici a on taky." Kývne bradou ke dveřím, za kterými už není vidět Inoran, protože odešel s liškou na rande do lesa. Mělo by ho to děsit. Ježe Yusuke ho moc zaměstnává. 

"Hmm…" Zahučí, když se Yusuke rozhodne brát s sebou Hakueie tak jako tak. Z toho budou nadšení všichni. Bude to ještě horší, než s liškou. Tak ty mě nebudeš poslouchat? Šup, tu máš dávku nočních můr. Milovat se budou vzájemně asi všichni, jak to tak vypadá. Měl by říct něco jako Mrzí mě, že máš kvůli tomu starosti, ale spíš dělá, že tady zrovna ani není. 

"Půjdu." Zahučí místo toho. Pokud mu Yusuke chce zařídit ochranu, tak mu toho bude hodně dlužit. S Hakueiem už se prát nemůže, už by nevyhrál. Hide vytáhne obočí hodně nahoru, když dojde na vlkodlaka v lesích. Neví nic o jejich způsobu života, ale oni mají taky něco jako svoji šlechtu? Myslel si, že jich je hrozně málo, ale v minulosti to tak nebylo. Jediný tvor jim podobný, co žil ve smečce. Kdysi… Teru celou dobu bedlivě poslouchal a snažil se ve všem zorientovat, ale když se na něj Yusuke najednou podívá, připadá si přistiženě, jako když to slyšet neměl a uhne pohledem. Inoran a starost o lišku… Hide už zase přemýšlí. 

"Chudák." Řekne nakonec a Teru trochu vyprskne smíchy. 

"No jo vlastně, to ty nás všechny převedeš a pak umřeš jako poslední…" Odtuší Hide, protože mu to vážně nedošlo. 

"Nikdo z nás neumře!" Ozve se Teru najednou bojovně a víc se posadí a Hide znovu vytáhne obočí hodně nahoru. Teru se zase zašije do dek. To se přeslechl nebo se ti dva právě teď baví o tom, jak by si to s ním rozdali ve trojce? Otevře pusu dokořán a šokovaně se na ně podívá, ale co si budou… víly dovedly být pěkně zvrhlé. Hide se usměje a předstírá přemýšlení. 

"To záleží, jak dobré listí jsi přinesl… pro atmosféru…" Co to tady plácá? Rozdá si to s Poslem a vílou navrch? Teru se zachvěje, když se ho něco dotkne. Ošije se a to místo přejede dlaní, ale nic tam není. Ještě nechápe, kdo si s ním hraje a jak. Yumeto mezitím vyrazí na procházku s Inoranem. 

"Jistě." Řekne jenom na jeho snahu o omluvu za nepovedený večer a moc si neuvědomuje, jak by jeho moc mohla působit. Nikomu to většinou neukazoval. Podívá se na Inorana, když pronese, že to je nádhera a konečně se zatváří přívětivěji. Samozřejmě, že je, vyčaroval to přece on. 

"Nejsem žádný druhořadý kouzelník, jak si oni uvnitř myslí…" Odtuší. Co ale nečeká je, že mu Ino po jejich přestřelce složí takový kompliment. Vážně to znělo upřímně. Jde dál a tváří se neutrálně, ale převrací to v hlavě. 

"Vždyť se mnou mluvíš…" Zní pořád hrozně neutrálně, ale líbí se mu to. Je mu to vidět v přibývající zlaté v očích. Zaujatě se po něm podívá, když ho lesem vede na nějaké konkrétní místo a stočí kroky, kam má. 

"Není se čemu divit, čarodějnice žijí samy a navíc tě tvůj otec nic neučí. Ne vychování. Jsi na tom pořád líp, než on." Zní to nepříjemně, ale byla to pravda, to věděli asi oba dva. 

"Kam jdeme?" Vyptává se, protože není schopný vydržet na překvapení a nakrčí nos, když dojde na to, že nikoho vraždit už chtít nebude. 

"To se uvidí…" Nenechá si tu možnost vzít. 

"Zachrání pečeti a pak můžou zkusit zachránit sebe přede mnou." Stojí si na svém.

Yusuke, Inoran

Prozradil by Hidemu klidně i víc podrobností, ale je mu jasné, že na to budou mít ještě čas. Není vůbec potřeba, aby to všechno probrali dnes večer, ostatně je toho dost a pár hodin by jim stejně nestačilo. Kývne hlavou, když Hide přikývne a souhlasí s tím, že se Hakuei zúčastní. Jistě, Yusukemu by to mohlo být vyloženě jedno, ale není. Stačí, kdyby jeden z nich odmítl a šance na úspěch se výrazně sníží. Není třeba nic víc říkat, tohle téma můžou rozebrat, až na to bude vhodnější doba, pokud bude Hide chtít. Nebude s tím mít sebemenší problém. Nakloní hlavu na stranu a zkoumavě si ho prohlédne, než se rozesměje. 

"Ano jistě a já nejsem někdo, kdo si bere lidské duše. Obrazně řečeno." Vysměje se mu. 

"Nebudeme si hrát na něco, co oba víme, že je naprosto zbytečné. Ano, měl jsi období, ale jinak to máš v hlavě moc dobře srovnané. Možná líp, než kdokoliv z nás a jdeš si za tím." Vidí to úplně jinak, ale to bude taky tím, kolik času na to měl a obecně má. Může si dovolit brát věci do hloubky. 

"Všichni ti, kdo to o tobě říkají, by se buď zbláznili nebo si sáhli na život, kdyby viděl polovinu toho, co ty. Mám pokračovat?" Mohl by mu připomenout věci, které viděl a u kterých byli oba. Hrůzy vlády, války i dopady chamtivého chování. Ale tím by nerad začínal jejich výlet. 

"Inoran to ví taky." Ušklíbne se, protože o tom se taky hádat nemusejí. Pak Hide souhlasí a jemu se opravdu uleví. 

"Tohle mě bude stát víc než váček, je mi to úplně jasné. Myslím si, že mám pro tebe patřičnou odměnu, ale to až později, až přijde ten správný čas." Nechá si to pro sebe a skoro vypadá jako učeň, který má naprosto dokonalé tajemství, které nikomu neřekne a všichni by ho chtěli. Nechá Hideho, aby si probral i další střípky informací a zatváří se pobaveně, když mají pozornost Teru. +Jen tak dál, zvědavost není špatná.+ Proběhne mu hlavou. Tohle by se jim taky mohlo hodit a pak se rozesměje společně s ostatními.

"Mám pocit, že Ino je ten, kdo to bude brát jako hm poslání a ne utrpení. Ne, že by se to vylučovalo." Nechce být zlý, ale tohle rýpání ho prostě baví. 

"Správně Teru-chan, uděláme maximum proto, aby nikdo neumřel." Líbí se mu jeho bojovnost, bude se mu taky hodit. Nečekal, že by se Hide té trojky vůbec chytil, ale ono se to stane. V Yusukeho očích se zablýskne a je vidět, že tohle už přestává být legrace a je znát, že by se tomu vůbec nebránil. 

"Jenom to nejlepší. Mám k dispozici různé kouty země, přivezu si, co je potřeba. Vyzkoušíme, jak silné je?" Jeho hlas spadne do hlubší roviny, která zní mnohem podmanivěji. V místnosti se o kousíček ochladí, ale nic přehnaného, jen je vidět, že z Yusukem ta představa něco dělá. Nepřestává Hidemu hledět do očí a je celkem blízko.

"Alkohol je tu taky, jistě víc, než dost." Trochu ztlumí svůj hlas, ale jen na pár vteřin.

"Teru-chan, co kdybys nám to přišel zhodnotit? Víš, jistě tomu rozumíš mnohem víc a vycítíš, jaké ingredience tam jsou." Láká ho k nim. 

"Slibuju ti, že ti tady nebude takové chladno, jako v Inoranově pelíšku." Blýskne se mu v očích a ukáže Hidemu vypočítavý úsměv. To on sám zařídí, aby Teru byla zima a ani deky mu nepomáhaly. Nechá ledový vzduch, který mu propůjčuje aura smrti, aby zůstal pod dekou a ideálně ho z ní brzo vyhnal. Inoran po své cestě kouká předs ebe, tedy po většinu času. Jenže se zrovna ohlédne, když se Yume na jeho pochvalu zatváří mnohem přívětivěji. +Takže tohle na tebe platí.+ Dojde mu a už si dělá poznámky, které se mu později budou nejspíš hodit. 

"To by snad ani nikoho nenapadlo, tedy mě rozhodně ně. Vnímám a vidím tvou auru od samého začátku. Minimálně si zasloužíš respekt všech okolo." Pokrčí rameny a ne nejsou to jen prázdná slova a lichotky, myslí to vážně. Je dost citlivý na podobné drobnosti, které někteří nevnímají a navíc viděl, co se dělo, když Yume přišel. Tohle nebylo jen tak a to ani nezačíná o jeho věku. Radši vůbec, ještě by se urazil. Znovu se na něj podívá a pousměje se. To zlato v očích...Má sto chutí udělat něco naprosto šíleného, rozhodně neuváženého a taky to, za co by nejspíš přišel o život. A to by měl mít jako čarodějnice jistou ochranu před takovými svody. Tak jak kruci působí na obyčejného smrtelníka? +Kam jsem se to zase dostal?+ Ptá se sám sebe v duchu, ale stejně se pořád pitomě usmívá. 

"Mluvím, no spíš se snažím nekoktat a tak podobně." Pokračuje v tom příjemném duchu, ve kterém začali. Pak ale zavrtí hlavou. 

"Jsou mnohem podstatnější věci než chování a v tom je můj otec nejlepší a jedinečný. Po tom, co všechno prožil...Kdo by se mu divil, že nemá náladu na ostatní. Já jsem jiný, vždycky jsem byl. Třeba za pár desítek let na tom budu podobně. Jenže on má kouzlo, nikdy nezůstal dlouho sám. Tohle já nemám a nikdy mít nebudu." Není to o nízkém sebevědomí, spíš si je jistý, že není ničím výjimečný. 

"Podívej." Vezme ho opatrně za předloktí a vede ho víc mezi stromy. Dojdou na další palouček, kde je mnohem širší rozhled do okolí, jak je na vyvýšeném místě. Inoran popojde a sáhne po téměř neviditelném lanku, o kterém ví a pomalu spustí dolů obyčejnou houpací síť. Když si do ní oba sednou, pohodlně se tam vejdou. I kdyby si lehli, ale to by bylo pro Ina minimálně na červenání se. 

"Dneska nemusíme jít zpátky, pokud nechceš." Nabídne mu možnost dát si od ostatních chvíli oddech. 

"Ani já tu být nemusím." Je to jen na Yumetovi. 

"A mimochodem, v tom případě mě musíš zabít jako prvního, protože je budu bránit." Nenechá tuhle část rozhovoru bez poznámky.

Yumeto, Hide, Teru

"Vždyť taky nebereš, jenom je odvádíš jinam." Nenechá se Hide vůbec vyvést z míry a předstírá, že ho zajímá nějaké smítko na rukávu. Hide našpulí rty a kde kdo by z podobné debaty vycouval, kdyby na něm viděl tento výraz, ale Posel se mohl jenom těžko leknout. Ještě by se docela rád dohadoval, ale byla pravda, že on moc dobře věděl, co chce nebo nechce a když to chtěl, tak dovedl udělat hodně. Ještě že zase tolik nechtěl a většinu času byl někde zalezlý. Pousměje se, když se ho Yusuke zeptá, jestli má pokračovat. 

"Ale jistě, komplimenty chce poslouchat přece každý. Můžeš mi je říkat klidně celou noc." Prohodí a ani si neuvědomí, jak to při tom jejich flirtu u stolu zní. To mu dojde až vzápětí, když už jsou slova vyřčena. 

"Jistě, jistě, pravý čas…" Tváří se kysele, dívá se někam stranou a mává u toho dlaní, protože tohle byla věta, kterou všechny bytosti jako Yusuke používaly strašně rády. Až přijde čas, všechno se dozvíš, ještě ne a jeden z toho měl za chvíli pavučinu u lokte. Pak už se společně baví na Inoranův účet. 

"Sebeobětování je náhodou velké poslání. Světci po něm touží a jsou pak blahořečeni navždy." Co jiného by taky vztah s Kitsune mohl být? Ne, že by spolu už něco měli. Asi… 

"Nakonec bude rychlejší než všichni my ostatní…" Řekne polohlasem a Teru se začervená. Yusuke ho dokonce pochválí za odhodlání, ale Teru ve skutečnosti nijak zvlášť odhodlaný nebyl, jenom neměl smrt rád, což by asi neměl říkat nahlas. Ne, teď určitě ne. Hide vypadá zaujatě, když Yusuke prohlašuje, že dovede cokoliv odkudkoliv. 

"Experimentům se nebráním. V zájmu vědy, samozřejmě. Všechno musíme nejdřív vyzkoušet na sobě, než to dáme klientům." +Až na ty jedy a takové ty věci...+ 

"Ty to chceš míchat s alkoholem?" Zeptá se Hide jako kdyby tady Yusuke vůbec nic nezkoušel a bylo tady jak někde v létě na ostrovech. Otočí svou tvář k němu a skoro se ho dotkne nosem. Teru sebou trochu cukne, když dojde řeč na něj, ale když se na ty dva podívá, mají nosy u sebe. 

"Proč, ty přece víš, co jsi přinesl?" Nenechá se zase tak snadno oblbnout, ale možná že si Yusuke není jistý? Teru samozřejmě pozná cokoliv, ale myslel si, že to i Hide. Nechce se mu věřit, že by tady měl v čemkoliv navrch. 

"Ale mě není…" Už nedořekne slovo chladno, protože sem najednou odněkud hrozně táhne. Je to vážně nepříjemné. Ještě před chvílí si tady seděl a byl spokojený a teď má pocit, že prochladne, jestli tady zůstane jenom pět minut navíc. Co to je? Nepříjemně se ošije a tře si dlaněmi paže, ale není to k ničemu. Hide se mezitím dívá do Yusukeho tváře, jako by se ho ptal, jestli to myslí vážně. Jenže ono to funguje, protože Teru vstane a neochotně k nim přejde. Vezme váček do ruky a rozdělá ho, aby do něj nakoukl. Nasype si trochu na dlaň a přivoní si. 

"Vždyť je to jasné." Řekne jim a Hide se na směs podívá. 

"Jo?" Yumeto by si samozřejmě mohl myslet, že to Inoran říká jenom tak a taky by mohl dodat, že to minimálně je vážně hodně minimálně, ale kdo ví proč mu to věří. Tu upřímnost v jeho slovech… byl takový bezelstný, což byl u čarodějnice hotový zázrak. 

"Nekoktat? Proč bys koktal?" Řekne a neignoruje ho schválně. Vážně mu to nedošlo, netuší, co se odehrává v jeho mysli a jak s ním právě cvičí, i když si o sobě jindy myslel hodně a svůdný uměl být taky hodně, když chtěl, jenže Inoran navíc vypadal jako ten typ, co ani netuší, jak se dělají děti. Po tom všem, co Hide prožil, jistě… no, není sám kdo toho hodně prožil. 

"No tak to jsem rád, že vychování je nějaká druhořadá záležitost, to ti potom moje poznámky nemohou vadit." Usměje se, když ho chytne za slovo. +No vidíš, takže mě se divit taky nemůžeš...+ Pomyslí si a pak se zastaví na místě, když Inoran pronese, že má Hide kouzlo, které jemu schází. Podívá se na něj způsobem, jestli se nepraštil do hlavy. Nejraději by řekl něco ve smyslu, že už viděl větší krasavce a taky, že Hide vypadá jako strašák do zelí a navíc… ale ne, to by musel Inoranovi složit kompliment. 

"Radši nic." Řekne mu varovně a zase pokračují. Inoran se dotkne jeho předloktí, on se na něj honem podívá, ale to už ho vede na nějaký palouček. Yumeto si myslel, že se stane něco doslova převratného a…. vypadne na ně síť! Houpací síť. 

"Asi jsem čekal horu z diamantů nebo stádo koloušků…" Nenechá to bez poznámky ani teď, ale asi to začíná být roztomilé. Inoran navrhne, že by mohli spát tady a Yumeto pootevře pusu. Tak tohle mu ještě nikdy, nikdy, vážně nikdy nikdo nenabídl. Prohlíží si síť. Vlastně ho to láká… les byl jeho domov. Zkusmo za ni zatahá. Pak Inoran dodá, že ho tady klidně nechá samotného. Nabízí mu klidné místo bez ostatních. Aby nezůstalo jenom u toho pěkného, Inoran prohlásí, že by ho Yume musel zabít jako prvního, protože všechny bude samozřejmě bránit. 

"To abych tě vážně strčil z první skály, hm?" Broukne a obejde síť, aby se do ní pokusil posadit. Nejde to moc elegantně a vypadá, že dřív skončí na zemi, než do ní nasouká svůj zadek.