Hromadné - Smrt je prostě divná. - část 3.

(Hideho dům)

Yumeto, Hide, Teru

Yumeto pokrčí rameny, jako kdyby ho nezajímalo, co bude Inoran s Teru mít, ale v duchu ho štve, že by nějaká víla mohla být víc sexy, než on sám. A navíc… 

"Zachránit zem, ty máš sebevědomí… Bez tebe by to určitě nešlo." Brouká si pro sebe. Protočí očima, když Inoran zrovna balí Teru na povídání si se stromy. On si taky povídá… s tím, co u nich, na nich, pod nimi a tak dále žije. Aby to potom mohl sežrat. Pak už je ale Inoran pryč a Teru sám a než na něj stačí pouštět hrůzu, je tady Posel osobně. Yumeto se chtěl ohlédnout, aby se podíval na ten jeho nos a taky na to, jestli bude stát za hřích, jenže Teru je zase rychlejší, když mu prostě padne k nohám a prakticky rovnou do náruče. Yumeto se prudce nadechne. Vůbec by se nedivil, kdyby to Teru udělal naschvál, aby si tady udělal očko úplně u všech. Jak ten ho štve! Ještě, než Teru omdlel, Posel chvíli mluvil s Hidem a on moc dobře slyšel slova jeho chvály. Co jiného, než pochvala by to taky mohlo být, když ho zařadil na roveň takovým jako je on nebo Yumeto? Hide si byl vědom toho, co dokáže, co všechno mu kami nadělili, i když dřív býval jenom obyčejným člověkem, ale zároveň pořád dělal, že to neexistovalo. Byla to jeho obrana před definitivním zešílením. 

"Děkuji." Řekne nakonec, protože nemá smysl přít se zrovna s poslem. Je u toho ale podivně vážný. Jako kdyby mu Yu připomněl, že utíkat už jednoduše nemůže. Přikývne, když dojde na další pomoc a probírá se tím, o kterých bytostech ví a které by možná zvážily pomoc. Nežilo jich v okolí zase tak moc, ale pořád tu byla jistá nabídka. Některé z nich už ale byly více energiemi, než bytostmi a jiné zase neměly všech pět dostatečně pohromadě nebo byly víc zvířaty a rostlinami a tak dále… Výběr se tak hodně zužoval, ale přesto…nevsadil by si. 

"Koho chceš oslovit ty? Nebo spíš… koho bys pozval?" Napadne ho, že by některé věci mohli vzít trochu do vlastních rukou a někoho prostě přemluvit, než jenom doufat, že přijde přímo sem. Inoran už to taky zmiňoval. Jsou tu jisté osudové nabídky, které samy nepřijdou. Bude na nich, jestli je přesvědčí nebo ne. Rozhlédne se kolem. Spíš ne. Pak už je svědkem Yusukeho reakce na Teru u jeho nohou. Překvapí ho, že se pousmál. Myslel si, že bude ten typ, co ho spíš překročí nebo ho za loket vytáhne na nohy a dovede zpět ke stolu. Jenže to se neděje, zajímavé. Chtěl Teru nějak sám dovést, ale nemělo to moc smysl a tak si zase kecne, když Yusuke nabídne vlastní pomoc. Teru cítí neskutečnou moc, která ho obklopuje a ví, že se ji Posel snaží krotit, aby mu nepřitížil, ale stejně to bylo intenzivní. Vidí ho trochu rozmazaně, ale uvědomuje si, že má černé vlasy a je dost vysoký. Posel se nad ním sklání a bere ho do náruče a on má vážně strach, ale zároveň je v tom něco vzrušujícího. Chytí se ho pevně kolem krku a už ví, že mu neublíží. Nedovolí si podívat se zblízka do jeho tváře a tak odvrací zrak stranou a dolů, ale trochu se červená. Měl by se omluvit za svou slabost, ale slova mu vůbec nejdou přes rty. Yusuke ho položí na nějaké měkké místo a on se ho musí pustit. Je mu z něj zima a zároveň je to příjemné. Jak by nebyla, když s oblibou nosil podivnou variaci na kimono, ze kterého koukalo břicho. Nakonec je to Yusuke, kdo promluví první a řekne něco velmi překvapivého. Teru k němu vystřelí obrovskýma očima a dlouze se na něj zadívá s pootevřenou pusou. Pak už Yusuke odchází. Zatímco se Hide dívá s hlavou nakloněnou k rameni skrze dveře ven na vlastního syna a jeho reakce, zatímco ho Inoran vůbec nevnímá, Yumeto honem odvrátí pohled, jako kdyby ho celá scéna s Yusukem a Teru nezajímala. Posel ho připraví o kus masa a teprve v ten okamžik k němu Yumeto zvedne oči. 

"Mám odhad, co?" Broukne, ale Yusuke si ho víc nevšímá a místo toho dává Hidemu nějaký dar. A on tu nesedí, nebo co?? Hide se kupodivu upřímně a mile usměje, když se zaujatě po váčku natáhne. Tuší, co by to mohlo být, ale jistý si není. 

"Později společně?" Navrhne popovídání a kouření v soukromí, až budou ostatní spát. Přivoní si a baví se snahou poznat, co uvnitř je. Šlo by to lépe, kdyby tolik nepil, ale Yusuke bude, zdá se, pít s ním, tak co? Yumeto se zvedne na nohy, upraví si kimono a zamíří ven. Ti dva jsou jak bratři a Teru bavit nebude. Venku je jenom Inoran. Takhle si večerní zábavu se sebou v hlavní roli nepředstavoval. Zajede si dlaní do vlasů, ale zarytě mlčí.

Yusuke, Inoran

Inoran by nejradši podotknul, že to tak úplně nemyslel. Spíš šlo o to, že musí jít všichni, jinak to dopadne špatně, ale víc toho raději neřekne. Bylo by to na další dlouhou debatu a on si není jistý, že na to ještě má energii. Je vážně lepší, když se na chvíli odebere ven, anebo snad poprvé v životě ukáže svou stránku, kterou zdědil po svém otci. Někde tam přece jen je, ale on ji nepouští, prostě nechce. Pak by se na sebe hodně zlobil a tomu se vždycky snažil předcházet. Yusuke je rád, že se s ním Hide nepře. Jsou věci, o kterých byl přesvědčený a neměl chuť o nich diskutovat. Zároveň si je vědom toho, že to Hide chce skrývat a proto mluvil jen s ním a s nikým jiným. Není potřeba, aby to ostatní věděli, pokud si to nepřeje. Za svůj život už slyšel tolik tajemství. Některá si pečlivě střežil až do chvíle, kdy se mu to bude hodit, tohle však není ten případ. Hideho si vážil, opravdu ano, už jen proto, že s většinou jeho názorů souhlasil. Obecně se mu líbil styl, jakým proplouvá světem a ovlivňuje ho, aniž by to kolikrát chtěl. Teď se však musí zapojit a on ví, že to nedělá zrovna rád. 

"Mám jeden tip, který by nám mohl opravdu hodně pomoci. Chtěl jsem o tom s tebou mluvit. Znáš ho, z doslechu minimálně a je to další silná osoba, kterou potřebujeme. Hakuei." Řekne zatím jen jméno. To, čeho je schopný nechá pro ostatní jako tajemství. Co on ví, Inoran ho nezná a ostatní...Pokud ano, jistě se ozvou. Inoran měl pravdu, ještě budeme muset někoho přesvědčit po cestě. Možná rovnou tady, jednoho jsme už slyšeli." Naznačí mu, že myslí vlkodlaka, který se potuluje kolem. Jde jim do rány a nevypadá to jako náhoda. 

"A poslední...Vím, jaké schopnosti by měl mít, ale kde se nachází, tím si nejsem jistý. Potřebuje někoho, kdo udrží naše emoce v pozitivní rovině. Někoho, kdo je dokáže posilovat a možná i trochu měnit." Nechá Hideho, aby to promyslel a mezitím se stará o Teru. Užije si chvilku, kdy Teru oplácí pohled a zůstal by o něco déle, ale teď na to není vhodná chvilka. je potřeba vyřešit pár věcí a zbytek...Uvidí se po cestě, jak moc blízko mu bude moct být. Snad už zajistil alespoň to, aby se ho nebál. To je dobrý začátek. Tiše se zasměje, když je u Yumeta a ten si neodpustí poznámku. 

"Lepší, než jsem čekal. Možná bych ti měl pogratulovat." Opáčí mu na jeho slova a rád by se mu taky chvíli věnoval. Rozhodně je to zajímavý kousek do jeho sbírky, ale první potřebuje dostat do správného rozpoložení Hideho a ještě pár věcí probrat. Je mu jasné, že lišákovi se to líbil nebude, ale snad si ho později zvládne udobřit. 

"Rozhodně, doufal jsem, že to řekneš." Dodá k Hidemu kývnutím hlavou. Jsou jisté radosti, které si při svém zhmotnění ve světě upřít nedokáže, i když na něj nemají takový vliv jako na smrtelníka. Usadí se vedle Hideho a očima chvíli pozoruje odcházejícího Yumeta. Koutky mu zase pobaveně vystřelí nahoru.

"Mám pocit, že ten bude nejhůř rozdýchávat naši společnost." Přiloží si kalíšek ke rtům a napije se. 

"Jak se zdá, neplníme jeho očekávání, co se pozornosti týká." Doplní ještě, než pokrčí rameny. 

"Ale musím uznat, že výběr rozhodně stojí za hřích." Netají se svými názor na vzhled zúčastněných. Krátce si povzdechne. Pak se pomalu podívá na Hideho.

"Doufám, že mi nechceš říct, že tu žiješ život poustevníka? Doslova." Pozvedne pravé obočí a prohlédne si ho od hlavy až k patě.

"Na to by tě byla vážně škoda." Je to upřímný kompliment na jeho adresu, než k němu posune kalíšek, aby mu dolil. Venku Inoran kouká před sebe a je jasné, že je ztracený ve vlastních myšlenkách. Přítomnost Yumeta, ale cítí a tak se po chvilce ohlédne.

"Asi jsme si oba tuhle sešlost představovali jinak hm?" Nadhodí. Ne, že by mu vadilo ticho, ale stejně měl potřebu něco říct. Yumeto vypadá, že je toho na něj moc. Pomalu vstane a pak kývne hlavou k lesu.

"Neprojdeme se kousek?" Nabídne mu, i když silně pochybuje, že by chtěl.

"Slibuju, že se budu krotit a nebudu se ti snažit nacpat nějaká moudra do hlavy." Nepatrně se pousměje, jak kdyby si nebyl jistý, jestli bude mít jeho vtip úspěch. Počká si, jestli Yumeto vykročí a sám znovu stočí oči k lesu.

"Proč jsi vůbec přišel?" Zeptá se ho. nechtěl vyzvídat, ale jeho nutkání je prostě silnější. Nepočítá s tím, že by mu chtěl odpovědět, ale prostě to zkusil. třeba bude rád, že se někdo zajímá.

Yumeto, Hide, Teru

Hide se zatváří zaujatě, když Yusuke pronese, že skutečně na někoho konkrétního myslí. Myslel si, že je v tom nechá trochu víc máchat, aby se snažili především oni, ale hodně se spletl v jeho osobnosti, která je nakonec mnohem vlídnější. Yusuke měl velký zájem na tom, aby všechno dobře dopadlo, takže bude doporučovat jenom toho nejlepšího. To Kitsune svoje vrtochy bude překonávat mnohem složitěji. A pak se dozví i to jméno a to okamžitě zapadne na své místo Snář… Ne ta knížka, samozřejmě, ale ten, který ho v minulosti tolik potrápil. Hide stiskne rty a podívá se stranou takovým způsobem, který jasně říká, že z doslechu to opravdu nebylo. 

"Je to už hodně let. Vedli jsme spolu malou válku. Nejsem si jistý, jestli bude chtít spolupracovat zrovna se mnou." Nechce se mu moc rozebírat proč si šli tolik po krku. Hide míval velmi divoká období, dělal si se svou mocí co chtěl a obecně hodně řádil a jakmile si zkřížili cestu, bylo o noční můry postaráno a to takovým způsobem, že Hide prostě odmítal spát, připadal si, že tisíckrát umřel a obecně z něj Snář udělal žijící trosku. Bylo snadné lidmi manipulovat, když jste jim bránili ve spaní, bylo je pak snadné dostat kamkoliv jste chtěli. Bylo to nejděsivější, co kdy zažil, kam se hrabali démoni. Bylo to, jako když zešílíte. Takovou moc Hakuei měl nad lidmi. Ne, nepotřeboval předvádět zase tu Poslovu a vlastně ani tu liščí, ale Hakuei moc dobře věděl, co jsou Hideho slabé stránky. Posel měl ale pravdu v tom, že tahle bytost by jim pomohla hodně. Teru nijak nezareaguje, když dojde na jméno Snáře a Hide mu si v duchu pomyslí, že může být jedině rád. On by jeho trápení jistojistě nepřežil. 

"Ten vlk, co se Yumeto tvářil, že je hodně bezvýznamný?" Zeptá se. Vypadalo to, že Yumeto ví, kdo to je a že v něj nijaké naděje nevkládá, ale ty nevkládal ani do Teru. Někteří měli svou roli v něčem úplně jiném, než byly velké souboje. 

"Měnit…" Tohle by ho snad i vyděsilo, ale chápe, kam Yusuke míří. Hide nikoho takového neznal, ale nebyl problém probrat se menším katalogem všech, o kom se kdy mluvilo. 

"Najdeme ho po cestě, už bych nečekal." Řekne mu svůj názor. Usměje se, když Yusuke souhlasí, že si spolu později zakouří a i on se podívá na záda odcházejícího Yumeta. Tiše se zasměje. 

"Přišel dobrovolně, podle mě už neodejde. Bude si muset zvyknout. Lišky jsou prostě prchlivé, ale po pravdě… nechci, aby řádil. Budeme muset hlídat jeho sílu." Řekne o něco vážněji a Teru se na svém místě víc zachumlá do dek. Prima… silná Liška, co ho nesnáší. Pak Hide vytáhne obočí nahoru a stočí tvář k Yusukemu. Co že to říkal? Vypadá, jako by se ho ptal Prosím a zároveň se uculoval.

"Musím říct, že jsem se v tobě spletl úplně ve všech směrech. Máš blízko ke smrti, tak by si jeden myslel, že jsou ti podobné věci úplně cizí a ty mezitím…" Prohodí a Teru se trochu zamračí. Takže se mu líbí i Lišák? Nebylo to nic vyloženě osobního? Chmfffff…. Hide se nejdřív všelijak šklebí, aby nic nedal najevo, když Yusuke sonduje, jak to má se sexem on sám, ale když dodá, že by ho bylo škoda, mávne dlaní. 

"Neflirtuj se mnou, nebo to nepřežije ani Liška ani víla." Záměrně ho neodpálí. No co? Mohl si to dělat, s kým chtěl. Teru protáhne obličej, očividně zapomněli, že je vůbec poslouchá. Hide zatím obratně dolévá a klidně se tady zkouluje, zabaleno má za chvíli. Yumeto už neslyšel, co se uvnitř děje, ale když na něj Inoran promluvil, otočil k němu svou tvář. 

"Čekat jsem to ale měl." Řekne. Nebylo to stejné jako s lidmi… Inoran mu nabídne, že by se společně mohli projít do lesa a on… má les nejraději ze všeho, takže přikývne. S úšklebkem se usměje, když Inoran slíbí, že nebude nic říkat. Víc se zachumlá do rukávů kimona a stromy začnou samy uhýbat. Ta iluze vypadá neskutečně opravdově. Cestička se mu tvoří pod nohama jako kobereček, vypadá jako osvětlená hvězdami, ozdobená svěží trávou a bez kořínku. Tak už to bylo. Les patřil Liškám. +Ne vlkodlakům, ani vílám!+ 

"Proč jsem přišel?" Povzdechne si. 

"Záleží mi na sobě, takže nechci konec tohoto světa. Myslel jsem si, že jsem víc okouzlující, mám depresi, ale stejně nemíním umřít. Jenom počkám na konec a pak se zbavím všech, kdo mi ji způsobili." Dál pokračuje ve svém osobitém humoru, který možná není humor. S liškami nikdy nic nebylo jisté. Byl by toho schopný a zároveň stačilo naklonit si jej. Jako už o liškách bylo známo.

Yusuke, Inoran

Yusuke vypadá, že ho překvapení v Hideho tváři vůbec nezaskočilo. Plánoval tuhle výpravu dlouhé týdny a není divu, že některé věci má promyšlené dopodrobna. Musel samozřejmě první zařídit několik překladů ze starého jazyka, odkud zná jen pár slov. Naštěstí měl po ruce pár entit, které jím ještě mluví a všechny se nacházejí na druhé straně. Nebylo to jednoduché, něco ho to stálo, ale ukázalo se, že to bylo dobré rozhodnutí. Vypadá však překvapeně, když mu Hide prozradí, že se s Hakueiem už setkal a hlavně jakým způsobem.

"Dal jsi mu záminku si s tebou hrát?" Prohodí tichým hlasem, aniž by z jeho tváře spustil pohled. 

"A ještě jsi v rámci možností příčetný? No musím říct, že i přes své vysoké mínění o tobě, jsem tě dost podcenil." Dlouze vydechne a vlastně si ani nedokáže představit, co Hide zažíval. Zná Hakueie velmi dobře a ví, co dokáže, když se mu někdo znelíbí. Tohle by nepřál ani svému největšímu nepříteli. 

"Tohle věc trochu komplikuje." Přizná, že s tímto faktorem nepočítal, ale pak jen pokrčí rameny.

"Zkusím ho přemluvit, aby do toho šel i tak. Ani on nemůže fungovat, pokud na tomto světě nikdo živý nezůstane." Na tohle bude sázet asi nejvíc. 

"A postarám se o to, aby tě dál nemohl trápit." Potřebuje Hideho při síle a k tomu se potřebuje vyspat. 

"Otázkou je, jestli do toho ty půjdeš i přes riziko. Ví o tobě jistě hodně." Jeho černočerný pohled se na chvíli zastaví v jeho očích a pak sáhne po plném kalíšku. 

"Ano, možná je pro většinou bezvýznamný, ale jeho krev není. A teď nemyslím regeneraci. Spíš rodovou linii." Osvětlí mu, proč zrovna tento vlk. Víc asi nemusí, Hide ví, že krev prastarých rodů je vzácnost a má velkou váhu ve většině rituálů. Pak přikývne.

"Souhlasím, čím dříve bránu zavřeme, tím lépe pro všechny." Znovu vydechne, jak kdyby ho něco tížilo. Očima střelí k Teru, který se víc zachumlá do dek a v jeho očích dravě zasvítí. +Že by žárlivost?+ Vlastně by mu vůbec nevadilo, kdyby to tak bylo. Podobné emoce měl rád, i když taky nebylo dobré, když se to s nimi přehánělo. Pak vyhlédne ven a nakloní hlavu na stranu, když vidí docházet Inorana s Yumetem. 

"Víš, Možná můžeme tuto starost přenechat někomu jinému." Poukáže na fakt, co se právě děje venku. Nechá ty dva vlastnímu osudu a podívá se pobaveně na Hideho, který jeho flirt rozhodně jen tak nepřešel. 

"Přežijí to oba, zapomínáš, že bych to musel ukončit já sám?" Není to tak úplně pravda, ale ve výsledku by to mohl ovlivnit. 

"Právě proto, že mám blízko k smrti, si neskutečně užívám příjemné prožitky života." Nakloní se k němu trochu blíž, když se Hide zase v klidu usadí a prohlédne si jeho tvář zblízka. 

"A kdybych v tom pokračoval? Budeš se mi bránit?" Jen periferně těkne očima k Teru. 

"Je dost možné, že to nepřežijeme, nakonec se můžeme o vílu postarat oba." Myslí to vážně a zároveň má nutkání je provokovat oba. Podle jejich reakce se dál zařídí a zaměří svou pozornost. Teď ji má hlavně Hide, ale jeho moc se natahuje k Teru a hladí ho po zádech, i když je to spíš jemné mrazení. Inoran venku čeká, jak se Yumeto rozhodne. Nevypadá zrovna v příjemném rozpoložení a jemu je to vlastně líto. Vždycky se rád staral o příjemnou atmosféru a dneska se mu to očividně nedaří. Měl by s tím něco udělat, ale co? 

"Takové akce nepořádáme denně, nikdo nemůže předvídat, jak to bude vypadat." Omluví jeho a z části i sebe, i když je mu jasné, že Yumeto to ani v nejmenším nepotřebuje. Pak se mu oči trochu rozšíří, když se jim otevře nádherná cesta. Je tím úplně okouzlený, tohle ještě neviděl. 

"To je nádhera." Okomentuje to zasněně a pak překvapeně zamrká, když mu Yume odpoví. Sám si není jistý, kolik z toho myslí vážně, ale nakonec se rozhodne na to reagovat. Podívá se krátce na jeho profil a pak hned před sebe. 

"Jsi neskutečně okouzlující, jestli ti aspoň trochu záleží na názoru jedné čarodějnice." Vloží do toho i trochu nepovedeného vtipu. 

"Když jsem tě poprvé uviděl, nemohl jsem z tebe spustit oči." Práskne na sebe jen část. Sám zatím neví, co měla znamenat zlatá nitka, kterou viděl.

"Chtěl jsem s tebou mluvit, ale nevěděl jsem jak a tys mě rovnou odpálil, takže... Nevím, co dál. V tomhle jsem byl vždycky hrozně mimo." Pokrčí rameny a krátce se zasměje.

"No na tom ve výsledku nezáleží, pojď tudy, něco ti ukážu." Nasměruje ho hlouběji do lesa, dokud nedojdou na malý palouček, který se za hradbou stromů svažuje do malého údolí. Tam je dost živo. 

"Myslím, že pokud to celé přežijeme, nebudeš chtít nikoho vraždit." Víc neřekne, ale je jasné, že myslí na to, kolik z nich se vrátí domů.