Yusuke, Inoran
"To nemáš." Broukne Ino s úsměvem směrem Hidemu. Oba to moc dobře ví a očividně nejsou jediní, kdo si je toho vědom. Povzdechne si a jeho oči na pár vteřin posmutní. Ví, že se o nic neprosil a že by si rád užil chvíli klidu, kdy po něm nikdo nebude nic chtít, ale to nejde, to ví oba. Tedy pokud nechtějí přijít o svůj domov a připravit o něj i spoustu dalších tvorů. Trochu bezvýchodná situace. "A já myslel, že nechceš hnít v zemi?" Je to trochu vtip, i když on nikdy moc na vtipkování nebyl, teď si ale nemohl pomoct. Když vidí, jak se Yumeto tváři, hned mu dojde, že zase vysvětloval něco, co vážně nemusel. Povzdechne si sám nad sebou a pokývá hlavou.
"Já vím, jen jsem si říkal, že by ses na nějaké věci chtěl doptat." Pokrčí rameny a je vidět, že si z jeho pohrdání nic nedělá. Ostatně není první ani poslední a proti podobnému chování je Ino imunní. Hide už mu kolikrát říkal, že by se na to měl vykašlat, ale on to nikdy neuměl.
"Nemíří, zatím ne, ale až se setmí, tak se to změní. Ucítí to. Za úplňku je jich citlivost na podobné věci větší." +Zatím o ničem neví a asi může být rád.+ Proběhne mu hlavou. I když je rozhodnutý udělat, co je potřeba, neznamená to, že z toho nemá obavy. Pozoruje ty dva, jak se přetahují o kus masa a dost ho to pobaví, dokonce se i zasměje. Pak už protáčí očima. Hide si pro poznámku nejde daleko a jemu je jasné, že ještě chvíli a Yumeta tím z domku vyžene.
"Je tu toho dost pro všechny, lovit jít nemusí." Snaží se trochu neobratně uklidnit situaci, ale z další snahy ho vyžene přítomnost další osoby. Tedy osoby...V první chvíli tak úplně nevypadá. Inovy oči se rozsvítí a pousměje se. Tato stvoření byla vždycky kouzelná a ten příchod to jen potvrzuje. Samozřejmě víly měli své mouchy a taky mohli být dost zákeřné, ale to je druhá věc. Přijde mu, že to trochu odlehčilo atmosféru v místnosti. Jenže ne na dlouho. Ino si vílu chvíli prohlíží a obdivuje ho za to, jak vypadá. Příroda se uměla vyřádit jen co je pravda, v tom nejlepším slova smyslu samozřejmě. Když se ti dva začnou špičkovat, Ino se opře o Hideho ramena a má co dělat, aby se neplácl do čela.
"Dobře, začínám mít pocit, že je to hodně velký trest, ale nevím za co." Už mu došlo, jak těžké bude udržet některé pohromadě. Kdo se o to postará? Na tohle on sám rozhodně nemá. Yumeto se chce zvedat a odcházet a Ino ho zastaví rukou na jeho předloktí.
"Ještě vydrž prosím, než dorazí všichni. Pořád je to jen a jen vaše rozhodnutí. ale by dobré, si to poslechnout." Snaží se být diplomatický, jak jen to jde, ale není si vůbec jistý, že to v tomto případě bude stačit. Ino s podívá do hideho tváře, když to ucítí taky a jen krátce přikývne. Je to hodně nepříjemný pocit, když sem jistá entita přijde nahlédnout. Jak by taky nemohl, když má tolik blízko ke smrti. Prudce se ohlédne, když se Teru ocitne za jeho zády, narovná se a otočí se k němu s konejšivým úsměvem.
"Jen klid, tady ti nikdo nemůže ublížit, Teru-san. Ani on ne." Jejich domek je chráněný, Yusuke sem nemůže bez pozvání, ne fyzicky, to taky znamená, že tu ani nemůže nikdo umřít, ne jeho přičiněním. Taky proto žijí čarodějnice tak dlouho, tedy do doby, než nastane jejich čas. To však neznamená, že Yusuke na tuhle místnost nemá vliv. Jeho nehmotná přítomnost je dost patrná.
"Zajímá. Tohle vypadá na velmi povedenou katastrofu." Zní Yusukeho hlas kolem, jak kdyby jim někdo šeptal do uší. I tak je jeho tón odměřený, jak kdyby si nebyl jistý, jestli to není pod jeho úroveň. Skoro to vypadá, jak kdyby někde seděl pohodlně s kalíškem a u toho potahoval ze smotané cigarety. Inoran se mezitím pootočí a posune Teru zlehka ke stolu, aby se klidně usadil.
"I když to není příjemné, je na naší straně." Pokusí se mu pomoct s milým úsměvem. +Hezky voní.+ Napadne ho, když je tak blízko.
"To není tak jisté." Ozve se ledový hlas, aby Inorana opravil.
"I když musím přiznat, že přítomnost některých mě zajímá." Dodá a nechá, aby se studený pocit otřel o Yumetovu páteř. Má asi dobrou náladu, že má chuť podobným způsobem provokovat. Teru se mu děsit nechce, zdá se, že na toho působí dost. +Vážne se divím, že se na to nevykašle.+ Má na mysli Hideho. Přece jenom o jeho povaze nějaké podvědomí má.
Yumeto, Hide, Teru
"Nechtěl." Ohrnuje Yumeto dál nos a dává najevo, že nevyžádané rady nepotřebuje. U toho zvládá docela elegantně likvidovat pečeni, ze které by se najedlo i několik lidí. Hide ho chvíli pozoruje a přemýšlí. Hnít v zemi se někdy vlastně zdá jako lákavá nabídka. Možná si promluví s Poslem, až budou někde na cestě sami… Pokud s nimi půjde… Některé dohody by mohly být zajímavé, ale Inoranovi o tom říct nesmí. Nejdřív se o něj musí postarat. "Proč jsi tady, když ti všichni lezou na nervy?" Zeptá se Hide Yumeta a ten na chvíli přestane žvýkat.
"A proč ty?" Kontruje Yumeto a Hide se ušklíbne. Správná otázka… Očividně se ani jeden neřídí odpovědí na ni, jenom intuicí.
"Už jsi trochu sympatičtější…" Prohodí Hide a Yumeto se dál věnuje kosti, kterou sní nejspíš taky. Inoran si nedá říct a prohodí další vysvětlivky ohledně vlkodlaků, jako kdyby byl Yumeto nějaký člověk, který nic neví. Teď už vážně protočí očima a ukáže na něj okousanou kostí, když se podívá na Hideho.
"To ho učíš schválně? Aby ho měli všichni plné zuby, nikdo sem nelezl a vy měli klid?" Zeptá se ho a Hide se usměje.
"Samozřejmě." Odvětí a napije se. Na ramenou ucítí Inoranovy dlaně a musí se zachechtat, když Ino prohodí, že ti návštěvníci jsou trest.
"Já jsem ti to říkal. Je chytrý jako vesmír osobně, ale do budoucnosti nevidí, takže neví, že vlkodlak opravdu přijde." Pronese. To už je s nimi v místnosti i Teru, přeskakuje mezi nimi velkýma očima a ta kost v rukou lišky se mu vůbec nelíbí. A smrdí!
"To je nechutné." Píchne Inorana špičkou tenkého prstu, aby se na to taky podíval. Yumeto po Teru loupne očima.
"Ty jsi další chod." Prohodí a Teru znovu couvne.
"K čemu nám bude strachy podělaná víla? Jasnovidci?" Prohodí a Hide pokrčí rameny. Yumeto chtěl už vážně odejít, ale je to nakonec Inoran, kdo ho zastaví. Zvláštní, měl by se ho chtít zbavit ze všech nejvíc. Yumeto stočí oči na ruku na svém předloktí.
"Měl bys víc prosit, záleží ti na tom, abych zůstal." Řekne a naschvál to řekne svůdně, ale myslí to tak, že jeho pomoc pro ně bude významná, protože byl bytostí z těch nejvyšších. Hide protáhne obličej. Na flirt lišky a vlastního syna se asi dívat nemusí. Teru teď Yumeto vůbec nezajímá.
"Jak víš, jak se jmenuju?" Pověsí se Inoranovi hravě na předloktí a krade si tak jeho pozornost. Yumeto se zamračí. Co je zase tohle za otravnou světlušku?
"Já s ním mluvil první." Odsune Teru celým předloktím stranou, až víla klopýtne.
"Pohádejte se o něj." Prohodí Hide a dolije si. Teru se zamračí, na jeho zádech se objeví křídla, která ze všeho nejvíc připomínají motýlí a díky nim se dostane trochu blíž. Nadechne se, jenže v ten moment zazní Yusukeho hlas a on si málem sedne na zadek.
"Co to bylo?" Pípne a Yumeto se rozesměje.
"Proč jsi vůbec tady?" Zeptá se Teru a ten pokrčí rameny.
"Protože všude jinde je to děsivé." Odpoví víla a Hideho obočí by nemohlo být výš.
"Aha…" Prohodí od stolku a napije se už asi po sté.
"Za to tady je to přehlídka jednorožců a duhových medvídků.“ Dodá. Posel je tady… „Myslíš tenhle večírek?" Prohodí na slova Posla a už se mu hůř trefuje do kalíšku. Yusuke ale asi spíš myslel důvod jejich pouti.
"Co že se to vlastně má stát?" Pronese do prázdna. Teru se nechá odstrkat ke stolku a poklekne po Hideho pravici. Nejistě se na něj dívá. Yumeto ještě pořád stojí ve dveřích a očima klouže po vzduchu kolem. Přítomnost některých… pomyslí si. Kterých asi? Vzápětí na to ucítí ten dotek na zádech a dokonce i někdo jako on se ošije, naskáče mu husí kůže a trochu skřípne zuby o sebe. Umí se dobře ovládat, ale některým věcem jeden neporučí. Zajímá ho upřímně, zajímá ho, protože se ho chce zbavit nebo to udělal schválně, protože je pro něj nejlepším cílem?
"Proč nejdeš dál?" Rýpne si Yume do Posla na oplátku, protože ví, že nemůže.
"Někdo jako ty… kdo může všechno…" Pokračuje a pak se rozesměje.
"Jsi nějaký otrávený." Dodá, protože to je vážně trefné. Jedovatý Yusuke.
"Koho to provokuje?" Pípne Teru a Hide k němu stočí oči.
"Proč tě sem kami poslali? Proč tebe?" Zeptá se ho. No co mu má na tohle Teru asi říct???
Yusuke, Inoran
Inoran už Yumetova slova nějak nekomentuje. Příště si to vážně nechá od cesty a pokud se bude ptát...No dobře, je ten typ, který mu stejně odpoví. Je občas hrozně těžké ovládat sebe i svou podstatu. Málem by protočil očima v sloup, když si s ním Hide začne notovat. To si mohl myslet, že to tak celé dopadne. Nakonec jejich sestava bude kompatibilní, i když to tak na první pohled nevypadalo. Tentokrát však očima skutečně zakoulí, když je označen jako zbraň, která by měla ostatní odhánět. "Že já se na to maso nevykašlal." Ne, neudělal by to, ani kdyby předtím tušil, jak celé tohle bude vypadat, je to marné. Podívá se Hidemu do tváře a ve výsledku musí přikývnout.
"Věříš, že některé věci bych nechtěl vědět ani já. Třeba za jak dlouho umřu, když s nimi půjdu." Někde ho zakopou, kdykoliv bude chtít něco říct, o tom vůbec nepochybuje.
"Každý tu má svůj důvod." Ohradí se rovnou, jak kdyby bylo jeho hlavním posláním bránit Teru. Ani neví, proč ale obecně ho strašně vytáčí jakýkoliv náznak urážek. Zvedne oči k Yumetovi, když mu řekne, že by ho měl prosit. Něco v jeho pohledu se přece jen zatvrdí.
"Nejenom mě i tobě záleží na tom, abychom zůstali všichni." Odporuje mu a uvnitř sebe krotí zvláštní pocit vzdoru, který nezná. Jde spíš o to, že když nepůjdou padne jejich země. Inoran byl vždycky silnější, když měl potřebu něco bránit. Na flirt a podtón je jaksi imunní, tyhle věci nikdy neuměl a většinou ani nepoznal. Navíc jím Yumeto pohrdá od prvního okamžiku a to se mu nelíbí. Trochu sebou trhne, když se mu Teru pověsí na paži a jeho výraz dost změkne, dokonce se pousměje.
"Stromy mi to pošeptaly." Není to o tom, že by mu to nechtěl prozradit, ale zní to hezky, když to vysloví nahlas zrovna takto, u toho mu položí ruku na tu jeho. Málem si povzdechne, když se ozve zrovna Lišák a podívá se mu do tváře.
"Ne, nemluvil, běžný rozhovor s trochou úcty, vypadá jinak." Není v tom nic bojovného, pouze konstatuje fakt a málem zrudne, když Hide řekne, že se o něj hádají. Řekl by, že je to hloupost, ale to přece všichni ví.
"Je to Posel smrti." Odpoví Teru jako jediný.
"Ale nemusíš se bát. Je to i v jeho zájmu, abychom všichni přežili." Snaží se ho uklidnit a pak se dlouze nadechne.
"Nevšímej si jich." Je to vážně složité být v jedné místnosti s těmi, kteří si do pusy nevidí.
"Mám tu i něco bez masa, kdyby jsi chtěl." Samozřejmě poslouchá, co se to děje, ale podobné dohady ho vážně vyčerpávají. I když ví, že víly umí být zákeřné, momentálně je Teru jediný, kdo se k němu chová hezky a tak přesune veškerou pozornost na něj. Na stůl postaví misku se salátem, ovocem a zeleninou.
"Ano, tohle je rozhodně zajímavá sešlost. Trochu mi to připomíná hlídání dětí. Jsem rád, že jsem to zatím nikdy dělat nemusel." Odpoví Yusuke Hidemu a zní to, jak kdyby se u toho pořádně šklebil.
"Nedivím se ti, že jsi na mol. Asi se taky budu potřebovat napít." Není to urážka, ale přece jen vnímá, jakou hladinu už má. Yusuke se na chvíli odmlčí, jak kdyby přemýšlel, jestli mu odpovědět nebo ne.
"Porušili pečeť. Brána se zanedlouho otevře. A ty víš, co pohltí tuto zemi, když se to stane a hranice to nezastaví." Teď je to jen Hide, který slyší jeho odpověď. Je to taky důvod, proč by se toho měl Yusuke účastnit. Ke své existenci potřebuje živé bytosti. Díky tomu, co by do světa proniklo, by neměl jeho existence smysl. Pak už je zase chvilka, užít si zábavu a věnovat se Yumetovi. To skřípání mu neušlo, stejně jako rozpoložení, které vnímá z jeho postoje. Když se ozve Yusukeho hlas znovu, skoro to vypadá, jak kdyby stál za ním a šeptal mu do ouška.
"Nikdo na světě nemůže všechno." Nemá problém přiznat, že teď sem nemůže přijít. Rozhodně ho tím Yume nevyvedl z míry.
"Chvěješ se, Yume-chan. Kvůli mě?" Šeptá mu dál a dost se u toho baví.
"Proč bych měl chtít přicházet, když tvoje tělo reaguje takovým způsobem? Možná jen proto, abych viděl, jak se to stane při pohledu na mě." Vrací mu jeho provokace.
"Můžeme se vsadit, jestli to dokážu, jakmile přijdu. Moji otrávenou stránku poznat nechceš, věř mi." Je znát, že Yusukeho jen tak něco nerozhodí. Však on ví, jak silný je a kde jsou jeho hranice. Není na světě pár let. Inoran sám neví, proč byl vybrán zrovna Teru, ale něco v tom být určitě musí, i přes jeho povahu. Podrobnosti očividně nemá nikdo ani Yusuke, anebo nemá čas jim odpovídat. Inoran zavrtí hlavou když se podívá na Yumeta, slyší co mu Yusuke šeptá a sáhne po Hideho kalíšku, aby ho vyprázdnil. Začíná toho být na něj nějak moc.
"Myslím, že daleko nedojdu, brzo se zblázním. Půjdu se podívat, jestli je venku všechno připraveno, brzo se bude stmívat." Vyřeší celou situaci úplně jednoduše, rozhodně potřebuje čerstvý vzduch. Vadí mu, že se Yumetova pozornost stočila jinam? Ne, proč by mělo? Je vážně rád, když se může venku posadit do trávy. Kdyby věděl, co je doopravdy čeká, jeho starost ve tváři by byla rozhodně patrnější.
Yumeto, Hide, Teru
Hide se musí chtě nechtě rozesmát. Ano, jeden si nemohl být jistý ničím, ale na druhou stranu to byl právě Inoran, kdo pořád dokola opakoval, že musí zůstat všichni pohromadě, jinak nevyhrají, tak by se vlastně ničeho bát nemusel. "Pak, že nemáš smysl pro humor." Prohodí pro sebe. Yumeto nakloní hlavu k rameni, když mu Inoran tak odhodlaně odporuje, že i jeho tohle celé musí zajímat. Rád by po něm štěkl, že to není pravda, jenže byla. A pro to taky přišel.
"Čekal jsem novou přednášku na téma, že úkol každého se může teprve naplnit. Třeba až tě budu chtít tajně strčit ze skály, Teru přiskočí a zachrání tě a to bude celé. Pak můžeme klidně sežrat i jeho." Hide se dál tiše chechtá. Yumeto má prořízlou pusu, ale lišky byly velmi vychytralé a vždycky věděly co říct. Teru si samozřejmě všimne, kdo ho tady chrání a tak si nenechá ujít příležitost tomu jít naproti. Věci, které Inoran říká, se mu ale doopravdy líbí.
"Stromy? Vážně?" Věří tomu, že to tak je a to se musí líbit každé víle.
"Ty jim rozumíš? Povídáš si s květinami?" On to dělal a spřízněnou duši by tu rád měl. Hide pro sebe protočí očima. Naivní, ale dost vzteklé víly… Ano, jeho úkol je někde v budoucnosti, je jejich skrytý klíč k nějakému kroku. Nemusí na to přijít hned, ale budou mít co dělat, aby jim po cestě neumřel hned za první zatáčkou. Bránit se nedovedl, měl strach…
"Alespoň má vílí prach." Prohodí tiše. Yumeto se pro sebe šklebí na to jejich vrkání a předstírá, že to o úctě neslyšel. +Ty se máš klanět mě ve svatyni, kterou mi sám postavíš!+ Vzteká se v duchu a špičáky drtí kost v rukou, aby se dostal na dobrý morek. Teru na prázdno polkne, jak se mu z toho navalí.
"To je prostě hnusné." Šeptne a odvrátí se. Posel smrti… samozřejmě, že ho zná, ale jak tohle vydrží, to neví.
Inoran se mu snaží zlepšit pobyt, když mu donese něco na zub a ani se nemusí dívat na Yumeta naproti sobě, aby necítil jeho pohled. Méněcenný býložravec, lovený predátorským masožravcem. Prima… Hide se věnuje raději Yusukemu, jehož poznámky se mu líbí. Zdají se mu jako jeho vlastní.
"Já taky ne, jeho jsem si přivedl, až tahle fáze odezněla." Prohodí, jako by měl na vybranou. Usměje se, když Yusuke okomentuje jeho popíjení.
"Takže pečeti, vážně…" Nakonec je to tak vážné, jako se báli.
"To nám ale ty a Kitsune nestačíte. Chtělo by to ještě někoho podobně silného. Proč nejdeš dál?" Pozve ho nakonec. Teď jim od něj vážně nic nehrozí. Sám vstane a dojde pro kalíšek pro Yusukeho. Jen jeden. Yumeto se nafoukne. Nahlas ale neřekne nic.
"Teru nedostane?" Řekne místo toho, neboť vílu by to okamžitě zabilo. Teru rychle zavrtí hlavou. Yumetovi popichování nevydrží dlouho, protože Yusukeho pozornost se zase stočí k němu a připomene mu chvění, které z něj má. Protočí očima a víc sevře kost v ruce.
"No jasně, tak to zkus. Nebo máš moc velký nos a nechceš, abych ho viděl?" Provokuje dál, stejně půjde s nimi, to je už jasné, tak se přece nenechá jen tak přemoci? Hide se zatváří udiveně, když mu Inoran najednou sebere kalíšek a otevře pusu. Jindy by to byl důvod vážně ošklivě vystartovat, ale tohle byl jeho syn a navíc se tohle stalo poprvé v životě a jeho to naprosto vykolejilo.
"Co je?" Rozhodí rukama.
"To se nevylučuje." Okomentuje Yumeto to zbláznění a chození s sebou, ale ani on nepostřehl, co přesně se mělo stát. Teru vypadá vyděšeně, když chce Inoran odejít a nechat ho s nimi u stolu. Ještě s Poslem kolem. Vyskočí na nohy a chce proběhnout dveřmi ven za Inoranem, ale ve stejnou chvíli se v nich mine s Poslem a ten náraz síly je tak mocný, že ho to odešle k zemi. Ozve se jenom Aaaach, jako když jarní švestkový květ spálí poslední mráz a Teru se odporoučí k zemi jako lísteček ve větru. Neomdlel úplně, ale je natolik dezorientovaný, že se nedovede sebrat. Dokonce i Hide začne vstávat na nohy, jen to jde vážně těžko. A Yumeto kupodivu mlčí a jen třeští žluto modré oči na scénu u dveří.
Yusuke, Inoran
Ino jen pozvedne obočí a koutky mu cuknou nahoru, když mu Hide připomene, že tohle mohlo být označeno za humor. Povzdechy už tady nemají vůbec žádný smysl. Přišel před pár minutami na to, že mu to stejně nepomůže. "Tady to asi jinak nepůjde." Utrousí spíš pro sebe a pak se podívá na Yumeta, jak kdyby přemýšlel, jestli by ho z té skály shodil nebo ne. Přejede očima jeho tvář a vrátí se zase nahoru, než nenuceně pokrčí rameny.
"V tom případě bych si ho měl hodně předcházet, aby mě skutečně někdo zachránil a tahle zem to přežila." Nějak nemá sílu se dohadovat a to měl ještě před pár minutami dobrou náladu. Úsměv se mu brzy na tvá vrátí, když si řekne, že Yumetovo rýpání ho prostě nerozhodí. Byl skoro i hrdý na svou povahu, kterou jen tak něco nevyvede z míry. A navíc.. Je tu Teru, který si z něj legraci očividně dělat nebude a ještě se mu líbí, co říká. Kdo by se tím aspoň chvíli nenechal ukonejšit, když se celou dobu tolik snažil, aby se tu všichni cítili dobře. Přikývne.
"Povídám, každé ráno. Dodává mi to energii." Ne, samozřejmě, že mu stromy ani květiny neodpovídají. Tedy ne tak, jak by si kde kdo mohl myslet, ale často se mu stane, že po podobném monologu cítí zvláštní energii. Vždycky měl blízko k přírodě, možná je to i tím, ne jen jeho schopnostmi. Ino se jen pousměje a dá si za úkol, že když už nic navíc, tak na Teru dá pozor. Ostatně asi mu ani nic jiného nezbude. U dělá to však rád. Tiše se uchechtne, když Teru Yumetův jídelníček označí za hnusný, ale dál to nekomentuje. Jistě by to byl důvod dalšího rýpání a do toho jít už nechce. Pak už je čas opravdu zmizet. Potřebuje na čerstvý vzduch, který mu dodá potřebnou energii. Nechce tam Teru nechat, ale udělá to. Je malinko sobecký, rozhodně ho však nebude odhánět, když se rozhodne jít za ním. Yusuke zatím nechává svou mysl levitovat v domečku.
"Ani se ti nedivím." Tuší, že to celé bylo jinak ale v rámci jakéhosi vtipkování Hidemu odpoví takto. Chvíli je ticho a pak jde slyšet znatelný povzdech.
"Ano, já vím. Proto to taky není kompletní skupina. Potřebujeme víc síly. Zapomínáš v tom žebříčku na sebe. Ať už se snažíš tvářit, jak chceš, pořád patříš spíš k nám, než k nim." Řekne mu, aby věděl, že i někdo jako on si dokáže vážit síly a zkušeností. Tu Hideho zřetelně cítí, i když tu není fyzicky.
"Ale máš pravdu, ještě budeme potřebovat pomoct." Zatím mu neprozradí, kdo se brzy připojí. Pak se na chvíli vzdálí k Yumetovi a málem by se rozesmál.
"Vlastně mám, ale nikdy mi nebyl na překážku, no uvidíme." Nechá ho chvíli vydechnout a po pozvání Hideho, už mu nic nebrání, aby se objevil. Co však ani on nečeká je to, jaký jeho příchod bude. Záměrně si odpustil otrávit vzduch svou vlastní podstatou a jen se zhmotní do fyzického těla. Díky Hideho pozvání to jde snadno, ale práh ani nepřekročí, protože do něj někdo narazí. Pomalu sklouzne černočerným pohledem k zemi, kde se válí roztomilá víla a vypadá otřeseně. Koutek se mu mírně pozvedne nahoru a málem se rozesměje. Tohle se mu ještě nestalo. Periferně vidí Hideho, jak se snaží vstát, ale bude rychlější.
"Jen seďte, postarám se o to." Použije schválně tohle zájmeno, ale je to jen další menší vtip. Skloní se, vezme Teru pod pažemi a druhou podebere jeho nožky pod koleny. Jakoby ani nic nevážil, ho zvedne do náruče a tváří se, že necítí pohled Inorana z venku. Už byl taky na nohách, ale Yusuke byl rychlejší. Bez slova ho odnese na místečko u stěny, kde Inoran většinou sedí a čte si. Je vystlané větším množstvím dek a polštářů. Skloní se, aby ho mohl opatrně položit a konečně k němu promluví.
"Nejsi o nic méně důležitý, než ostatní. Pamatuj na to." Pošeptá mu do vlasů a u toho vdechuje jeho vůni. Měl víly obecně v oblibě, byly nádherné a křehké, líbil se mu ten pocit, mít je v objetí. Když se narovnává podívá se mu upřeně do trochu nepřítomného pohledu a téměř neznatelně se pousměje. I když tlumí svůj vliv, stejně je kolem něj trochu chladněji. Přejde kousek od Yumeta a nakloní se, aby dvěma prsty ukořistil zbyteček masa, který tam zůstal. Spokojeně si ho vloží mezi rty a vychutná si ho.
"Vypadáš zaskočeně, to ten nos hm?" Je vidět, že se dobře baví, než se otočí k Hidemu a postaví na stůl váček s listím, které rozhodně není z této země, už jen podle vůně, která je velmi aromatická a silná. Ne však nepříjemná.
"Díky za pozvání." Podsune mu ho a natáhne se po svém kalíšku.
"Inoran se vážně snažil, i když jeho snaha, asi nebyla úplně doceněna." Další poznámka, která je pro něj spíš k pobavení.
Žádné komentáře:
Okomentovat