Hromadné - Někoho jsi hrozně naštval. - část 1.

(vesnice)

Yusuke, Inoran, Show

Ráno v lese bylo protakané zpěvem ptáků, jak kdyby ani netušili, co za pochod se chystá. Yusuke po Hideho odchodu zůstal jen pobaveně zírat a teru a jeho reakce mu k tomu jen pomáhala. Neodešel, zůstal sedět ještě dlouho po tom, co se ozvalo pravidelné oddechování víly. Pak vstal, přehodil přes jeho tělo svůj černočerný kus látky, vypadají jako kabát, který měl na černé košili postrádající zapínání a pak vyšel do tmy. Dům měl pořád na dohled, když se usadil na spadlý kmen u hranice lesa. Ukradl si trochu listí, které s sebou přinesl a skrytý za oblakem dýmu se uzavřel do svých myšlenek. Některá rozhodnutí nesnesla odkladu a zároveň si dával na čas, než to celé vyřešil. +Brzo to budeme muset rozseknout, Haku-san.+ Proběhne mu hlavou, když je příjemně omámemý a jeho mysl poletuje v jiných končinách. Kolem sebe vnímá linie smrti, kterou se vinou po okolí a dávají mu znát, že je blízko. Je to pro něj příjemné a zároveň je znát, že teď to zrovna teď nevítá. +Jeden z nich to bude.+ Doplní v duchu a pak nechá víčka klesnout a vydá se na menší výlet, ze kterého se vrátí až těsně před svítáním. Když se vrací do domu narazí na Hideho, se kterým prohodí pár slov společně s přáním dobrého rána a za chvíli po nich je vzhůru i Teru. Je čas se připravit na cestu, ale pořád jim dva chybí. Inoran se probudí v podobnou dobu jako Yusuke. Celou noc ho hřeje liščí kožich. Když viděl Yameta se přeměnit nevyšel z úžasu ještě dlouho. Byl neskutečný i v této podobě, kterou mu ukázal. Nenechal se tím vyvést z míry, ne takovým způsobem, že by se bál. Když se k němu liška přidala do sítě, jen velmi opatrně přejel prsty po jemné kožešině, přesně tak jak by se Yumeta dotýkal, kdyby byl ve své lidské podobě. Pozoruje ho ještě chvíli, než se rozhodne zavřít oči a taky se ponoří do říše snů. Ty jeho ale nejsou klidné, i když sebou ve spánku vůbec nehází. Po probuzení se ani nepohne a vydrží tak až do doby, když otevře oči Yumeto.

"Dobré ráno." Usměje se na něj upřímně a krátce se protáhne.

"Rád bych tu zůstal, ale budeme se muset vrátit." Nevypadá tím faktem zvlášť nadšený. Možná, že kdyby tu zůstali o něco déle, dozvěděl by se o něco víc. Takto bude dodržovat svůj slib a tvářit se, že si nejsou blíž, než byli předtím. Tedy má ten pocit. Nakonec se společně dostanou až k domečku a přáním dobrého rána se pustí do přípravy jídla na cestu. Yusuke jim zatím dává informace o tom, kudy musí jít a co je po cestě čeká. Zatím jde jen o základní věci, které potřebují znát. 

"Za dva dny dorazíme do města. Tam na nás snad bude čekat další člen." Sám ve své mysli požádal Hakueie, aby přišel právě na toto místo, ale není si jistý, jestli se neukáže dříve, hlavně kvůli tomu, co mu prozradil Hide. Po pár chvílích plných pošťuchování, opravdu vyjdou na lesní pěšinu a míří daným směrem. Slunce ještě není vysoko, ale už začíná být pěkně teplo. Inoran si slunce očividně užívá a Yusukemu je to jedno. Něco takového na něj prostě nepůsobí. Ohlédne se přes rameno na Hideho, který nevypadá úplně svěže. 

"Něco na povzbuzení?" Zeptá se ho s pobavením v očích, jak kdyby si nemohl odpustit ho trochu popíchnout. Drží se pořád poblíž Teru a nechávají pár kroků za sebou Inorana s Yumetem. Ino sáhne do svého vaku s věcmi, které potřeboval vzít s sebou a nabídne Yumetovi vodu. Nepřijde mu to jako něco navíc, brzy s tím obejde i ostatní, ale stejně si nemůže pomoct a nenechá ho, aby pil poslední. Yusuke si toho všimne, ale nahlas nic neřekne, jen pro sebe prohodí.

"Abych nakonec dával pozor i na něj." Jediný, kdo ho může slyšet je Teru. Yumeto není první jeho druhu, se kterým se potkal a dokáže si představit, jaký umí být a stejně...Asi je spíš nechá vlastnímu osudu. V tomhle to Teru trefil dokonale, jakmile se v tom začne objevovat víc náklonnosti, stejně s tím nikdo nehne. Po pár desítkách minut narazí na prašnou cestu, která zdánlivě nikde nekončí. Není to moc optimistická vyhlídka, protože je před slunce nebude chránit vůbec nic. 

Brzy za sebou uslyší kola vozu, který drncá po nerovném terénu. Řídí ho přiopilý muž na korbě je jich taky pár a na konci sedí někdo o hodně mladší. Na sobě má obyčejnější kimono, ale při bližším pohledu je jasné, že je z velmi drahé látky. Na jeho tváři hraje samolibý úsměv a v ruce dřímá pečlivě vyrobený kalíšek, se složitými vzory, taky očividně žádná levná záležitost. 

"Pozor, ať je nepřejedeš, zbytečně by nás to zdržovalo a byla by s tím hromada práce." Prohodí v podstatě kluk, kterého oslovují jako Show, jak kdyby byl jen pohled nad ně pod jeho úroveň. Zbytek mužů se rozesměje. Bylo jednoduché si zařídit podobnou ochranu s tím, co od malička umí. Cítí se vedle něj velmi dobře a nechtějí se toho vzdávat. Je to návykové jako to nejsilnější listí nebo jiné látky, které zatemňují a hlavně povzbuzují mysl. Má to samozřejmě i další výhody, když se s takovou schopností naučí člověk pracovat, vydělává tím slušné peníze. Když někdo nechce platit nechá ho zešílet příjemnými pocity. Ano i to jde. Nemají ho štvát! Na voze je pořád dost místa, aby se tam nacpali všichni, kteří právě šoupají nohama v prachu. Yusuke si uvědomuje, že potřebují šetřit síly a tak si tiše povzdechne. 

"Co by nás stálo, dostat se nahoru?" Odhadne mladíkovo místo v celé té kompanii a taky jeho hlavní zájem, totiž peníze. Show se podívá Yusukemu přímo do očí, jak kdyby se nebál vůbec ničeho a necítil utlumenou auru z Yusukeho osoby. Nakloní hlavu na stranu. 

"Co nabízíte?" Odpoví otázkou, aby mohl později odhadnout, kolik si může říct.

Yumeto, Hide, Teru

Když se Teru probudí, je pořád na Inoranově místě pro čtení a kupodivu sám. V domě se zdá být naprosté ticho, jako kdyby tady nikdo další ani nebyl a on dostane strach, ale pak si uvědomí, že mu z ramen do klína spadla jakási tkanina, která na dotek snad ani není z tohoto světa. Vypadá to, jako kdybyste se chtěli dotknout stínu a on se na chvíli zhmotnil tak, aby to bylo skutečně možné. Plášť je tak černý, jako snad ani žádná černá není, jako kdyby jím nepronikalo žádné světlo a on moc dobře ví i bez ptaní, čí je. Nechal mu ho a odešel spát někam jinam?Přitáhne ho zpět k sobě a mimoděk si k němu přivoní. Nedovede popsat, co cítí, ale není to nic děsivého. To se mu uleví. Hide není v domě, už dávno je vzhůru a chodí venku kolem, aby těm, co chtějí jíst, připravil něco k snídani. Ani Inoran není v domě, vůbec do něj nepřišel a co Hideho trochu překvapilo bylo, že nakonec se neukázal ani ten vlkodlak. Někdo tady včera, alespoň měl dojem, že to tak bylo, prohodil, že se možná bude chtít zúčastnit, ale nestalo se to. Inoran věděl, kdo to je a Hide si nebyl jistý, jestli být rád nebo nerad. Jeho krev byla cenná. Jeho mentalita ho zabije. Už tak jsou skupinka k pohledání. Před chvílí pozdravil Yusukeho, který se vrátil kdo ví odkud, rýpe se v otevřeném ohni a bolí ho hlava. Ví, co si vzít. Nechce se mu pro to. Včera to vypadalo, že Teru přišel jenom tak, na lehko, ale počítal s touhle cestou, pokud by ho nevyhodili a měl tady svoje zavazadlo, včetně zásob vílího jídla. Hide na něj ale pamatoval a vypadá to, že dělá něco jako kaši. Žádné maso. 

"Dobré ráno." Protáhne se Teru do slunečného dne s rukama nad hlavou a ukáže své odhalené bříško.

"Hmm…" Zahučí Hide, protože ho to vůbec nezajímá. Teru se rozhlédne, ale Yusukeho nikde nevidí. To spolu asi nebyli, když byl Hide tak nabručený. Usměje se a přisedne si k ohni. Když Yumeto ve své liščí podobě otevře žluté oči, okamžitě ho pozdraví Inoranův hlas. Už na něm neleží, ale v noci se choulil jako do peřin a Yumeto to moc dobře ví. A dovolil mu to. Zvedne hlavu a otočí ji k němu. Musí se vrátit, ale Yumeto zatím zůstává liškou. U ohně se Inoran přidá k přípravám a on se rozhodne jít lovit. Nepromění se ani když všichni vyrazí na cestu a kluše vedle Inorana vzadu. Těm vpředu cestičku netvoří, ale jim dvěma ano a předstírá, že Yusukeho pohledy vůbec nevidí. Jde úplně vpředu a mezi nimi je ještě Hide a Teru. Hide vypadá trochu zeleně, asi jako alkohol, který rád pil. Yumeto by se smál, kdyby na to měl vhodnou čelist. 

"Něco by mi přišlo vhod." Řekne Hide a na okraji lesa se zastaví, aby si to od Yusukeho vzal a aby na sebe Yumeto vzal lidskou podobu. Takhle mezi lidmi chodit nemohl ani nechtěl. Přijme od Inorana vodu a neslyší, že o nich Yusuke mluví s Teru. Hide má očividně vlastní starosti. Teru se na ně krátce podívá a pak vrátí velké oči ke svému novému ochránci. Přikývne. 

"Raději ano. Na všechny." Hlesne, aby je nikdo neslyšel a vyjdou z lesa. Na zádech má za šňůrku pověšený velký klobouk, jaké se v Japonsku běžně nosí a když hrozí příliš mnoho slunce, sáhne po něm a posadí si ho na hlavu. Stejně nechce být tak nápadný svým obličejem, stačí to oblečení. Když je dojede nějaký vůz, Teru se po něm ani neohlédne. První na ráně jsou Inoran s Yumetem a Yume se zastaví, aby stiskl čelist a propíchl toho hajzlíka pohledem. +Přikouzlím ti takovou smůlu, že za pět minut spadneš z vozu a zlomíš si vaz.+ Pomyslí si, jenže jeho moc narazí na něco, co je jejím pravým opakem. Ostře se střetnou, protože Show přeje svým mužům štěstí, krátce se poperou a Yumetovy oči se rozšíří. Chce to říct Yusukemu, ale je od něj moc daleko a nechce, aby to slyšeli ti na voze. Yusuke se navíc zeptá, jestli by mohli cestovat na voze s nimi. Yumeto nic neřekne, ale moc se mu do toho nechce. Vidět jeho obavy může jenom Inoran vedle něj. Hide si zatím prohlíží toho floutka mlčky. Cokoliv, jen když ho přestane bolet hlava. 

"Svazuje tě kletba. Něco, čeho se nemůžeš zbavit. Je to trochu divné, protože to vypadá, že na tebe ani působit nemůže, ale ona působí. Někoho jsi hrozně naštval. Vím, jaký to je, takže když nás svezeš, pomůžu ti od ní a budeš volný. Teď uhněte." Strčí do jednoho z těch pitomců. Vyleze si na vůz a Yume stiskne vzdorovitě rty. On ho odčaruje a jak bude jeho moc silná potom? Vůbec by to dělat neměl. Show je svázaný z dobrého důvodu. Založí si ruce na hrudi a vypadá to, že půjde sám. Má nutkání běžet přes pole jako liška. Jenže je to k něčemu? Měl by se držet u nich. Pro všechny případy. Hide už sedí nahoře a podává ruku Teru. Pak se předkloní, jednomu z těch blbečků vytrhne lahev s alkoholem a přihne si. 

"To je moje." Oznámí mu.

Yusuke, Inoran, Show

Yusuke si všimne Hideho ranního rozpoložení a vlastně se tomu nepřestává usmívat. Kde kdo si myslel, že posel smrti musí být nutně někdo arogantní a nepříjemný, ale on byl vždycky rád jiný. Nestrávil mezi smrtelníky tolik času, aby si některé věci prostě neužíval. Je to pro něj vlastně vzácnost a i když uměl být dost rázný a užíval si svou dlouholetou funkci, nezůstával chladným pořád. Proč by měl? Když někdo jeho pozici zpochybní, vypořádá se s ním po svém. Nekomentuje Hideho rozpoložení a jen kývne hlavu na Teru s mírně pozvednutými koutky, aby mu dobré ráno popřál taky. jeho odhalené bříško mu neujde a znatelně si povzdechne. Tohle je velmi svůdné mučení, ještě víc, kdy v noci zůstal sám. Neví, jestli má chuť Teru zabalit do svého pláště anebo si to mučení dál užívat. Kdyby jen tušil, jak si Teru přivoněl k jeho plášti, asi by ho to dost potěšilo. Yumeto s Inorem je nenechají dlouho čekat a Yusuke se neubrání tomu, aby si Yumeta chvíli neprohlížel. Je pravdou, že vidět lišku proměněnou není tak časté. Dost ho to zaujme, ale dlouho mu ten pohled nedovolí. No co, po cestě si toho ještě užije, protože Yume s nimi v lidské podobě asi nehodlá trávit zbytečně moc času. Zatím ani nekomentuje fakt, že se ti dva drží spolu. Jen přemýšlí, co všechno si řekli a jak by jejich prozatimní blízkost mohla ohrozit další cestu. Některé emoce byli jak řekl Teru krásné, ale taky někdy na obtíž. No nic s tím se vypořádá později. Kývne na Hideho, který si řekne o něco na vysvobození a vytáhne malou divně zelenou věc ze svého pláště, kterou si vloží pod jazyk a během chvíle by mu mělo být líp. Možná se mu budou trochu motat nohy, ale to už jistě zná, tak ho to tolik nepřekvapí. Stočí pohled k Teru a krátce přikývne.

"Dám na všechny." Ujistí ho s úsměvem. +Ale u jednoho z nich to nejspíš nepomůže.+ Některé věci ví jen on sám, i když si není jistý, jak moc velké důsledky to bude mít. 

"Jen klid." Natáhne k němu ruku a upraví mu klobouk, aby mu hezky seděl na hlavě. Inoran si užívá to, jaké náznaky Yumeto vysílá. Nahlas nic nekomentuje, aby si to náhodou neuvědomil a nepřestal s tím. Ve výsledku je mu dost jedno, jestli si toho někdo všiml nebo ne. Důležité je, že to Yumeto chce dělat. Zanedlouho však uvidí, jak se tváří, když se u nich objeví ten vůz. Opatrně mu položí dlaň na předloktí a kývne na Yusukeho, který se tváří trochu jinak než předtím. Podle něj mu o něco jde. Ano, Yumeto není sám, kdo cítí zvláštní auru, která z mladíka na voze vyzařuje. Yusuke se mírně ohlédne po ostatních a když vidí Yumetův postoj jen mrkne. U toho trochu postrkuje Teru za svá záda, protože vidí pohled některých na voze a...Ať na někoho z nich zkusí jen sáhnout. Vzduch kolem se znatelně ochladí, ale jen na pár vteřin, než se zas uklidní a zkrotí své temnější emoce. Nadechne se, aby Showovi odpověděl, ale HIde je rychlejší. Unikne mu tiché uchechtnutí. Však on moc dobře ví, proč ho bere s sebou. Show střelí pohledem po někom, kdo na něj začne mluvit a prohlédne si ho hodnotícím pohledem. 

"Co ty o tom víš?" Tváří se vzdorovitě, ale pravdou je, že něco uvnitř sebe cítí, ale neví, kam by to měl zařadit. Pozoruje ho celou dobu, když leze do vozu a rozhodne se mu to celé vrátit.

"No tak pojďte." Pobídne je všechny a pošle tomu, co si vylezl první a hned pije dávku pobavených emocí. Doufá, že to bude mít ten správný efekt a on se bude smát, jak šílený. Z toho taky pěkně bolí břicho a ani se nenapije. Sice to vypadá, že se vzdal snadno, ale jsou věci, které potřebuje vyřešit a to by mohl právě s tím chlápkem, který očividně bez alkoholu nemůže fungovat. Je to škoda, jinak je moc hezký, ale určitě to z něj bude táhnout. Yusuke už se nevyjadřuje, pozoruje Teru, jak leze nahoru a sám se bez obtíží dostane za ním. Inoran už je taky nahoře a podá ruku Yumetovi. Nakloní hlavu na stranu a očima mu říká, že se mu to taky nelíbí, ale pro ně všechny je to ta nejschůdnější varianta. Když se Yumeto chytí, pomůže mu nahoru možná moc rychle a tak trochu mu přistane v náruči. Ino se trochu zasměje a promne si rty o sebe. 

"Budeme to dělat častěji?" Vypadne z něj dřív, než si to stačí promyslet, ale naštěstí dost tiše, aby je nikdo neslyšel. Pak sebou vůz trhne, s nimi to hrkne a tak se raději posadí nebo skončí vyválení v prachu. Yusuke si vybere místo mezi Teru a Hidem a podívá se na Showa. 

"Jedete jen do města nebo pokračujete dál?" Zeptá se narovinu. S Hidem o tom mluvili, potřebují někoho k sobě a Show a jeho schopnosti by se jim mohli opravdu hodit. Otázkou je, jestli ho přemluví, aby šel s nimi dobrovolně. Ne, že by neměl dost síly a neodvlekli ho násilím, ale...Dobře, tohle udělat nejspíš nemůžou. ne, že by se u toho dobře nebavil. Show se trochu narovná a je vidět, že se od všech snaží držet co nejdál. Jeho úšklebek je dost otrávený. 

"Vezmeme vás do města, dál už musíte sami." Odpálkuje ho. Vůbec neví, co je to za sešlost, ale nelíbí se mu. Možná tak ta víla, která se choulí opodál. A ten co pije, kdyby právě nevypil skoro polovinu flašky najednou. Nepatrně se ošije.

"Budeš zvracet z vozu a bude to nechutné.” Trefí se do něj bez ostychu.

Yumeto, Hide, Teru

Teru skutečně uklidnilo, když Yusuke souhlasil s tím, že na všechny bude dávat tichý pozor. To bylo dobře. Oni by určitě nesouhlasili, ale když je vidí, má pocit, že Yusuke je nejsilnější a nejvíc… vyrovnaný? Asi křivdí Inoranovi, ale ten bude mít co dělat, aby zvládl Kitsune, tím si je jistý. Pousměje se, když mu Yusuke upraví klobouk, ale pak už jsou na cestě a u nich zastavil ten vůz. Trochu klopýtne, když ho Yusukeho paže postrčí z místa víc dozadu. Uvědomí si, co že to udělal asi vteřinu na to a vlastně ho to hrozně potěší, ale zároveň má plno práce se sledováním vozu a všeho, co budou dělat ostatní. V tomhle nemínil nikdy rozhodovat, prostě byl zticha a počkal, jak se dohodnou ti silnější. Co mohl taky dělat jiného? Zkusit jim velet? Jim? Kdyby se ho zeptali, nasedl by Yumetovi na hřbet a utekli by někam do polí. Ohlédne se na Yumeta, na kterého Yusuke zrovna mrkl, takže lišák zůstal na místě, ale z jeho výrazu je mu jasné, že s tím rozhodnutím lézt na vůz moc nesouhlasí. Asi měl v sobě pořád hodně ostražitého divokého zvířete, které se raději protloukalo samo. To Teru sám o sobě nemohl říct, raději se držel skupiny a skupina zrovna lezla nahoru. Ach jo… +Doufal jsem, že bude nuda, dokud nedojdeme až k pečetím. Ani nevím, kde to je...+ Pomyslí si. Asi to nebude obyčejné místo někde v horách. Spíš něco, kam se běžní lidé vůbec nedostanou. Hide udělá ten nejvýmluvnější a nejotrávenější pohled na světě, když se ho kluk na voze zeptá, co on ví o prokletích. Nemusí se ani dívat za sebe na obličej svého syna a dokonce se nenamáhá ani odpovědět. 

"Nejspíš vůbec nic." Ušklíbne se, ale už je nahoře a nikdo ho neshazuje dolů. +Jen jsem to tak od silnice poznal a ty jsi neřekl, že to je nesmysl. Moc dobře o něm víš a klidně takhle mluvíš s někým, kdo to poznal.+ Pomyslí si a vrtí nad ním v duchu hlavou. Lidé byli pořád stejné a ti mladí tím spíš. Všechno hrr… A pak to přijde. Ještě ani nedosedne a něco na něj zaútočí. Nemá obranné mechanismy jako Kitsune nebo Yusuke, ale má v sobě hodně magie a hodně duchů a démonů, co ho z různých důvodů chrání. Třeba pro to, že chtějí později jeho duši pro sebe. Jeho oči se ve vteřině zbarví a změní na hadí. Svislé zornice na zeleném poli se zapíchnou do Showovi tváře a v okolí jeho pokožky se utvoří něco jako neviditelný štít. Cítí, jak ho zaplavují vlezlé emoce, které nejsou jeho, nutí ho se usmívat a nejraději by se začal chechtat, odhodil oblečení do pole a propadl tomu, ale to nebude tak snadné. On válčil s Hakueiem a ten byl mnohem silnější, než hodně z toho, co kdy poznal. Nebyl jen člověk s darem, byl entita a hodně silná a vlastně zlá. 

"Okamžitě přestaň." Nařídí mu, zatímco na ně Teru třeští oči, protože on necítí nic. Nejspíš ani nikdo další, protože ten útok se týkal jenom Hideho. Nevnímal tu větu ani všechnu sílu, jen viděl Hideho oči. +Kdybys tušil, kdo ti vlezl do vozu, radši bys nám ho nechal a šel pěšky, ale už je pozdě. Yusuke tě nejspíš chce.+ Pomyslí si Hide. Vypadá to, že si jeho věty nikdo nevšiml. Rozhodně ne Showovi muži. Jako kdyby se to stalo v nějaké jiné realitě. Hide neví, co je zač, nechce ho před nimi shazovat, ale chce mu dát jasně najevo, aby si dával pozor. Yumeto je pořád na zemi, když se na voze něco stane. On to věděl!! Sice podává ruku Inoranovi, ale ještě je čas seskočit. Inoran s ním, zdá se, taky souhlasí, ale nastoupí všichni a on přistane Inoranovi rovnou v náručí. Cuknou mu koutky, ale hned zvážní. Tohle nikdo vidět nemusel. Vůz se zakodrcá a Yumeto se vmáčkne mezi Inorana a bočnici vozu. Nikoho z nich se ani nedotkne a odvrací tvář stranou. Zajímalo by ho, co Hide viděl a oni ne. Cítil jako kdyby výpadek v čase… něco tu proběhlo, co viděli jen ti dva. Už to zase začíná… Show se drží na opačné straně vozu, mezi nimi a jím jsou všichni jeho muži a trochu slintají. Hlavně na Teru. Hide zvedne oči zpět k Showovi, když jim řekne, že je vezme jenom do města. Už mu to slíbil, odkleje ho, ale měl chtít víc. 

"Nezvracím. To mám dávno za sebou." Ušklíbne se. A nemyslí tím dobu před pár lety, spíš tak před pár desítkami nebo i sty, kdo si to má pamatovat. Yusukeho lék mu pěkně pomohl a on může pokračovat, aby se nemusel zabít jenom z toho, kdo kolem něj sedí. A to vzal svou malou rodinku celkem na milost. Od včerejška velký pokrok!