(Doriho byt)
Dori, Tamaki
"Promiň, ale nejsem ty batůžek a asi nikdy nebudu. Jen mě láka představa závodů s tebou. Jen se nenech chytit." Provokuje ho, aby mu na to kývl. Pokuty nikdo neřeší, s těmi se vypořádá po svém ale sám má chuť se jet pořádně a rychle projet. Adrenalin mu vždycky dělal dobře. Popostrčí Koua ještě dál, aby viděl za roh a prohlédl si druhou motorku. Samozřejmě je černá, ale taky má na sobě pár rudých doplňků.
"Ještě pořád se nebojíš?" Zeptá se ho, než ho otočí čelem k sobě a podívá se mu zblízka do očí.
"Říkal jsem ti, že jsem schopný všeho, když mám důvod. A momentálně mám spoustu důvodů, tě o tu tvoji krásku opřít." Vydechne prudce nosem, než ho políbí.
Tamaki se krátce zamyslí a pak přikývne.
"Ano, myslím si, že J je mnohem nebezpečnější." Dori si hlídal svoje věci a i osoby, se kterými chodí. Většinou měl problém až ten, kdo se mu něco z toho pokoušel vzít.
"Neříkám, že je jeho chování správné, nebo s tím vždycky souhlasím, ale je to jeho způsob. Některé věci nemám právo hodnotit a do všeho taky nevidím." Není to obhajoba jen vysvětlení věcí, jak je vnímá on sám. Tama se ještě na chvíli ztratí ve svých myšlenkách, dokud nejdou na flirt, který ho spolehlivě probere. Ru si ještě přisadí a rozhodně mu zvedá tlak, ale tím nejpříjemnějším způsobem. Ještě chvíli a zvedne se i něco jiného.
"Hm...Tak dobře takové představení ti rád předvedu. Bude ale soukromé. Jindy by mi asi nevadilo publikum, ale tohle bude jen a jen pro tebe." Pošeptá mu.
"Ukážu ti klidně úplně všechno." Myslí to vážně zároveň doufá, že ho tím rozhodí. On sám setím bude bavit, až dokud nedojde na vážně věci.
"Mám svůj byt rád a ještě chci chvíli přežít." Zní pobaveně, když si představí, jak by jejich soužití vypadalo.
"Ale co když budeš vědět, že má na mále? Necháš to tak?" Vlastně trochu zjišťuje, co by se stalo, kdyby na to opravdu došlo.
"Normální? A co je vlastně normální? Zatím co pozoruji, je to jen přehnaná starost o někoho, na kom mu záleží. Dori ti to řekne sám, podle mě nemá co skrývat. Jeho pojetí vztahů je vlastně trochu jiné a ne každý to snese." Neznačí mu jen trochu, o co by se mohlo jednat.
"Ne, Boo to podle mě neví, možná jen tuší. Ale vědět by to měl." V tom s Rukim souhlasí.
"Ale není na mě, abych mu to řekl." V tomhle je jeho názor dost jasný. Dori je rád, že se Boo aspoň usmál, když mu pomohl. Hned na Boogieho otázku neodpoví, jen přemýšlí, co by na to říct měl.
"Podle doktora porucha osobnosti se sklony k agresi." Vzpomene si, co bylo v posudku napsáno. Víc toho nestihnout a na zbytek zdá se teprve dojde.
V bytě Dori vyčkává, kdo začne a jak si myslel tak je to Ru, kdo na něj uhodí jako první. Pokrčí rameny, jak kdyby se ho to netýkalo. Pak se teprve přesune nalévat víno, podle toho, kdo si jaké dá. Tama dostane červené, i když by asi raši pivo.
"Chtěl jsem dát prostor pro případné okamžité otázky." Vysvětlí mu důvod, proč začal takovým způsobem.
"Ano, to by možná nebylo na škodu." Nechá ho, aby domluvil, a pak se se sklenkou otočí nim a usadí se polovinou zadku na područku pohovky.
"J se k nám přidal si rok...?" Podívá se na Tamakiho a ten kývne hlavou.
"Rok před koncem základky. Byl to pohodový kluk, který k nám zapadl a vlastně nám svým způsobem vylepšoval školní status." Ne, že by ho měli malý, ale s ním zase o něco vystoupal a oni se dostali na vrchol potravního řetězce.
"Společně jsme prošli i dalšími ročníky, než byl čas začít něco dělat. Spolupracoval s námi na klubu, v tu dobu jen na projektu, který jsme si vymysleli a ještě vůbec netušili, kam až to zajde. J na naši schůzku jednou přivezl i svého nevlastního brášku, který se vrátil ze zahraničí. Padli jsme si do oka a za pár dní spolu začali chodit. Byl moc hezký, okouzlující a milý." Pokračuje dál ve svém vyprávění, ale na chvíli se odmlčí, protože je možné, že se ho budou chtít na něco doptat. Podívá se na Boogieho a věnuje mu úsměv, jako poděkování, že se ho zastal. Jen je vážně zvědavý, jestli mu to vydrží.
"J měl svého brášku neskutečně rád, vždycky ho bránil a měl Dorimu za zlé, že na něj vůbec sahá. Ale časem ho to přešlo. Musím říct, že občas být mezi nimi bylo vážně o zdraví." Vloží se do toho Tama se svými vzpomínkami.
"Bohužel jsem časem přišel na to, že mi v tom vztahu něco podstatného chybí. Neprodlužoval jsem to a rozešel jsem se s ním." Dostává se k jádru toho celého. Spoustu detailů si nechává pro sebe. Třeba to, jak byl onen kluk závislý na jeho dovolení, došlo to tak daleko, že by se klidně udusil, kdyby mu Dori řekl, aby nedýchal. Stala se z něj jeho loutka, i když to Dori nikdy neplánoval, ne do takového extrému.
"Je pravda, že se s tím nechtěl smířit. Chodil za námi pořád. Dori ho odmítal, občas už byl i zlý, aby si to uvědomil." Připojí Tamaki to co ví, ale pár podstatných detailů mu uniká.
"A pak našli jeho auto pod útesem." Nadechne se víc nosem Dori pokračuje.
"Doteď ale nikdo nerozhodl, jestli to byla nešťastná náhoda nebo sebevražda. J je přesvědčený o tom, že jsme to udělal já." Teď je zase chvíle ticha, kdy si Dori doleje.
Boogie, Ruki
Kou se tiše zasměje, když si představí J jako batůžek a pak povytáhne obočí a pokývá hlavou, když dojde na ty závody s ním. "To znamená, že si o mě myslíš, že jsem dostatečně dobrý řidič a že bych mohl vyhrát." Dodá pro sebe a přivře oči. Chtěl by vyhrát, jen si není jistý, že zná tohle město tak dobře, jako J. Pořád se pohyboval někde v trapu, ale stejně. A taky byl o dost mladší. Kromě toho by to nerad do někoho napálil a nesl si újmu na psychice do konce života, ale… teď v noci a na vhodné trase, by se snad nic stát nemuselo. Musí udělat krok dopředu a do zorného pole mu padne jeho konkurence. Hned je mu jasné, že to nebude snadný úkol. Kousne se do rtu a trochu si ho prokousne, když se ho J ve stejný okamžik rozhodne otočit čelem k sobě a on to nečekal. Podívá se nahoru do jeho očí. Na jazyku cítí železo, ale nehne brvou. Znovu vytáhne obočí nahoru a pak se rozesměje, ale je vidět, že potěšeně. Dělá trochu drahoty.
"Vážně? To jsem tě docela dostal." Zase vyvozuje svoje závěry, ale líbí se mu to. J se tam dneska vodil s Rukim a naštěstí snad jenom pracovně. Ru uměl poplést hlavu a jemu dochází, že mu J není jedno. Trochu si povzdechne, ale to už má jeho ústa na svých a hladově se líbají. Jestli se vůbec k nějakým závodům dostanou…
Ruki v duchu přemítá nad tím, jak Tamaki mluvil o Dorim a J. Vypadalo to, že byl doopravdy přesvědčený o tom, že věci byly takhle a nic dalšího v tom nebylo. Nechal ho pak už být a dál do toho nerýpal, navíc měli příjemnější téma ohledně jistého soukromého představení, ale došlo taky na Koua a když se ho Tamaki zeptal, jestli by mu nepomohl, kdyby zjistil, že má namále, musel mu přiznat, že pomohl. Prostě by ho ve štychu nenechal. Dle očekávání Tamaki bránil svého přítele a snažil se polemizovat na téma normálnosti, ale Ruki se tím nenechal přesvědčit. Nebyl zaslepený jejich dlouholetým přátelstvím, proste to Dorimu nekupoval a podle něj v tom bylo mnohem víc. Všichni dostanou nějaké pití, i když Boogie nevypadá, že by o něj měl zájem. Ruki už drží svou sklenku, chtěl teď večer taky červené a s jednou rukou v kapse společenských kalhot poslouchá začátek Doriho vyprávění. Boogie se při tom posadí na pohovku hned k Dorimu, málem to vypadá, že u jeho nohou a hledí na něj zbožně nahoru. Podle Rukiho bylo tohle chování nebezpečné. Sleduje Boogieho pohledem psychiatra, ale to vlastně všechny tady. Jakmile dojde na nevlastního brášku J, Boo zbledne, jako kdyby mu někdo odčerpal všechnu krev z těla a skloní pohled. Rukimu je jasné, že dostal strach, jestli nemůže být někde poblíž. Chudáček maličký… A na konci dojde na nečekaný fakt. Ten kluk se chtěl kvůli Dorimu zabít. Ne, on umřel. Proto J Doriho nenávidí. Subjektivně oprávněně. Boogie otevře pusu a vytřeští na Doriho oči a Ruki vypadá pořád stejně netečně. Podle toho, co viděl, jaké typy vztahů Dori vyhledával, mu bylo jasné, že ten kluk na tom byl mnohem hůř, než teď Boo, ale Boo už s tím taky začínal a jednou mohl dopadnout stejně. Dori byl nebezpečný.
"A teď už máš všechno?" Pronese Ruki tónem, který dává jasně najevo, co hrozí i tentokrát. Je taky přesvědčený o tom, že jim Dori většinu neřekl, stejně jako že to Boogiemu pořád nedochází.
"To nic, Boo-chan, ten kluk umřel. Je prostě po něm, mohla to být nehoda." Řekne nakonec.
"Nebo taky ne, protože jsi ho ovládl a líbilo se ti to, věděl jsi to a věděl jsi, co by se mohlo stát, ale nepostaral ses o něj, prostě jsi ho odkopl a on to nedal." Pustí se do útoku na Doriho osobu.
"Můžeš být ujetý, jak chceš a může se jim to líbit, jak chce, ale to ty a jenom ty máš za ně odpovědnost a víš co? Nedivím se, že je J naštvaný." Ani neví, kde se to v něm bere. Prostě ho to štve.
"Tihle kluci jako Boo jsou z tebe hotoví, padnou ti k nohám a dělají, co chceš, ale všichni už jsme viděli, jak moc ti to vyhovuje a jak moc ti vadí, kdyby strávili minutu bez tebe." Boo se začne nadouvat jako balónek, očividně si svou nesvobodu vůbec neuvědomuje.
"Co? To není pravda, můžu dělat cokoliv." Začne se bránit.
"Jenže nechceš, už jsi v tom, svobodná vůle zmizela." Řekne Ruki jako advokát obžaloby u soudu a Boo pohoršeně pohodí vlasy. Pak se Ruki podívá na Tamakiho.
"Promiň, ale pomoc potřebují oba dva. J a jeho agrese i on. Obojí je přepal a Boo… radši ho hlídej. Jinak si můžeš do smrti říkat, že ses jenom díval a nic neudělal." Nechce být na Tamakiho zlý, ten za nic nemůže, ale tady už být nechce. Otočí se na patě a vyrazí ven z bytu. Boogie rozhodí rukama, protože teď už nemá smysl se Tamakiho na cokoliv ptát a kromě toho je mezi ním a Rukim zle. Na Doriho se nesahá!
Dori, Tamaki
Tamaki se jen stěží soustředí na rozhovor tady. Pořád dokola si přemítá to, co řešili s Rukim ještě na vernisáži. Ru nakonec přiznal, že by Kouovi pomohl a Tamakimu dál vrtá hlavou, jestli tu pomoc náhodou nepotřebuje. Rád by s ním mluvil někdo v klidu, kde nikdo nebude a třeba by ho nenásilně přiměl se svěřit. A třeba taky ne a Kou byl s J spokojený. Možná se v něm spletl on sám a teď to vidí úplně jinak, než to ve skutečnosti je. Asi nad tím vážně moc přemýšlí. Dori si jeho výrazu všimne a za ty roky už pozná, že Tama pluje někde mimo tento byt. Lehkým kývnutím se ho ptá, co se děje, ale Tama ho jen odbude lehkým zavrcením hlavou. Teď to prostě není na pořadu dne a měl by vnímat, co se tu děje. Ru dostojí své povaze, když se do Doriho pustí. Tamakimu to dává tak nějak ze všech stran. Věří Dorimu, nikdy ho nenechal ve štychu a zároveň ho to táhne k Rukimu a ten mu do hlavy vkládá jisté pochybnosti. Dori zatím jen krátce sklopí pohled, jakmile dojde na konec příběhu a Ru se ho zeptá na vlastně trochu neurčitou otázku. "Mám dost z toho, co jsem chtěl." Obrátí to úplně jinak a podívá se Rukimu přímo do očí. Je jen těžko říct, co si o tom všem myslí. Na jeho tváři sedí zvláštní maska, kterou si za ty roky vybudoval. Za tu většinou neprohlédne nikdo. Víc se nadechne nosem a není mu po chuti, že se v tom zase někdo vrtá. Jsou věci, které by měli zůstat spát a k minulosti bylo lepší se nevracet.
"Starám se asi víc, než je běžné a ano dost mě to naplňuje, ale to přece neznamená, že dokážu odhadnout, kdo to snese a kdo ne. Tehdy jsem to neuměl." brání sám sebe.
"A ano rozhodně mě mrzí, kam až to zašlo." Ne, nikdy si nepřál něčí smrt, ale je pravdou, že tahle ho dost osvobodila. V hlavě si nebude nic nalhávat. Po těch letech už ho to nemůže zasáhnout.
"Celou dobu jen hledám tu správnou osobu a našel jsem ji." Pomalu se podívá na Boogieho, aniž by si dělal cokoliv z toho, co rtu říká. Prostě tomu nerozumí.
"Neboj, pokud jsi spokojený a chceš zůstat se mnou, nic se nezmění." Vrací se do jejich společné reality, kde Ru nemá místo. Natáhne konečky prstů níž, aby mohl Boogieho pohladit po tváři.
"Jsi to nejcennější, co mám. Od začátku. Nemusíme nikomu nic vysvětlovat." Usmívá se na něj pořád a mávne rukou na Tamakiho, že klidně může jít. Ten stojí zatím jen bez hnutí a vážně neví, co má dělat. Dochází mu, že v něčem má Ru pravdu, ale co když jedině tak budou tihle dva spokojení. Boo může mít recept, aby to celé vyvážil nebo ne? Ru mu to celé hodil na hlavu a pěkně ho v tom vymáchal.
"Uvidíme se později." Sdělí jim oběma. Musí na chvíli vypadnout, aby si rozmyslel, co bude dělat. Všechno je najednou příšerně zamotané. Tama se ještě u dveří ohlédne, ale pak vyběhne a vezme to rovnou po schodech, než by výtah dojel zpátky, bude to rychlejší. S jeho fyzičkou určitě. Vyběhne před dům a začne se rozhlížet, dokud ho neuvidí zahýbat za rok.
"Ru-chan, no tak počkej." Začíná být malinko naštvaný, protože za ním pořád běhá jako pejsek, i když nic neprovedl.
"Nemůžu jim stát za zadkem, a když nebude chtít, tak co s tím udělám? Neříkám, že chci Doriho bránit, ale pokud s ním Boo zůstane i tak, stejně s tím nic neudělám. Třeba je to něco pro něj?" Co on ví tak existují osoby, které takovým způsobem žít chtějí, nechávají za sebe rozhodovat jiné. Dokonce i ty, které to doopravdy vzrušuje.
"Myslím si, že Dori už ví, co dělá a žádnou tragédii už nedovolí." Pořád ho svým způsobem brání, tak jak to dělal od chvíle, kdy se poznali a kdy si na něj dovolovali. Pak rozhodí rukama.
"A taky je to podruhé, co za tebou běžím a nic jsem neprovedl. Vlastně jsi mi to pěkně omlátil o hlavu." Povzdechne si a rozhodí rukama. Ru ani neřekl, aby šel s ním. Přece si nemohl myslet, že tam s nimi zůstane. Nemůže je každého zavřít do jiného pokoje a stát tam na stráží oba jsou svéprávní.
"Soudíš ostatní a přitom jsi momentálně potrestal jenom mě a není to poprvé." Mluví klidně, necloumají s ním emoce, ale z druhé strany je mu to celé podivně líto, když se vážně snažil…
"Proč?" Nakloní hlavu na stranu.
"Stačí mi jen odpověď a já půjdu. Chtěl jsi jít přece sám ne?" Jak jinak si to má přeložit, když odešel, aniž by mu řekl nebo na něj počkal. Tama si jen okrajově vzpomene na pohoštění, které pro něj měl připravené, protože nepochyboval, že ta vernisáž bude mít úspěch. Celé se to pěkně zvrtlo. A celý zbytek noci pak může přemýšlet nad tím, proč jediný on zůstane sám, když se snažil vždycky starat o všechny.
Boogie, Ruki
Ruki už toho na Doriho slova mnoho neřekl a jakmile je pryč, trvá jenom chvilku, než odejde i Tamaki. Je to pochopitelné a i když s ním chtěl Boogie tolik mluvit, teď je tak rozzlobený, že by to stejně nedokázal. Nikdy si nemyslel, že ho někdo tak rozčílí, ale stalo se to. Jak si Ruki mohl být tak jistý tím, co o Dorim věděl? Jak mohl raději věřit J a jeho nahlodávání proti slovům Doriho, kterému věřil Tamaki? Boogiemu připadaly některé věci taky zvláštní, ale nakonec na ně od Doriho vždycky dostal vysvětlení, které mu stačilo. Měl chtít víc? Navíc Tamaki byl tady a ne s J a podle něj to jako důkaz bylo dost. Stojí tam s rukama v bok a nedovede se ovládnout ani přes to, že ho Dori hladil a říkal mu, že se mezi nimi nikdy nic nezmění, když on sám nebude chtít. Boogie neví nic o to, co se tehdy stalo ani jaké byly okolnosti, ale vážně si nemyslí, že Dori je člověk, který by někoho nechal chladnokrevně umřít. A pak si vzpomene na to, jak s ním J mluvil na chodníku, co mu říkal a že vypadal vážně ustaraně. Byla to všechno lež? Nebo je přesvědčený o tom, že to Doriho chyba byla? Rozčarovaně si okusuje spodní ret. Ale proč Ruki nevěřil ničemu z toho? Zavrtí nesouhlasně hlavou. "Nechápu, co to do něj vjelo. Proč tak náhle a proč tak přesvědčeně." Řekne nakonec, ale dneska už se asi jen tak neuklidní. Mezitím Ruki míří pryč od bytu s rukama v kapsách svého saka a ani ho nenapadne volat taxi nebo tak něco. Prostě musel ven na vzduch a uklidnit se. Už tahá cigaretu, když ho Tamaki doběhne a zastaví. Samozřejmě se k němu otočí a vystoupá pohledem. Ani neví, co v první chvíli říct.
"Prostě si nemyslím, že tohle bylo všechno. Nevěřím Dorimu, že nic netají, nevěřím, že chyba je jen na straně J. Nikdy v tom není jeden, vždycky dva. Vidím, jak se dívá, jak startuje, vidím, jak se mnou jednal v muzeu. Dori je asi tak normální jako J. Takže ano, Boo s ním chce být, ale vážně ty sám věříš tomu, že je neškodný, že za to vůbec nemohl, že je s ním Boo v naprostém bezpečí? Vážně ano? Nejspíš jo. Já zatím ne. A teď, pokud mi na vás má záležet dál, chci mluvit s J. Chci znát jeho verzi a všechno, co mi Dori neřekl, protože on mi to vyklopí. A taky si ověřím, co tam dělá Kou. Prostě tam jdu. Někdo mi ho zavolá." J jim všem řekl, kde ho najdou, je to jeden pitomý bar a Ruki je tak v ráží, že se nebojí.
"Chci vědět, co za tím vším stojí, chci prostě znát pravdu!" Mluví naléhavě.
"Mohli jste mi být všichni ukradení, ale nejste, už v tom lítám a jsem toho součástí už jenom proto, že mi oba dva nabízejí patronát, takže mám právo se rozhodnout pořádně." Tak! Zarazí se, když mu Tamaki řekne, že mu to omlátil o hlavu. Jemu to tak vůbec nepřipadalo, dohromady mu řekl jenom tu jednu větu, že přece musí vidět věci, které Boo ne a být mu po ruce. Ale nejspíš má Tamaki pravdu a nemusí, proč by musel? Olízne si rty a chvíli mlčí, protože neví, co na to říct. Stejně jako na to, že za ním Tamaki znovu běžel. On to nevnímá tak, že by Tamakiho trestal, prstě je jenom impulsivní a pak potřebuje ven, to přece není nic proti němu. Podívá se stranou a kouří, aby se zaměstnal. Začíná mu docházet, že by jeho vztahu mohlo téct do bot. Při tom na té vernisáži tak vrkali, proč tomu Tamaki najednou nevěří? Vzpomene si na něj a na Koua, jak vedle sebe vypadali a uvědomí si, že Kou je mladý, nezávislý a zábavný, prostě si z ničeho nedělá hlavu. On už stárne, asi není s nikým kompatibilní a věci řeší dost.
"To s tebou přece nesouviselo." Řekne konečně něco, ale nějaký hlásek v hlavě mu říká, že teď by byla nejlepší chvíle nechat Tamakiho žít šťastnější život. O tomhle se už přece bavili v té posteli. Myslel si, že Tamaki věří v ně dva, že jejich schůzky a pěkné chvíle byly dost silné, ale asi ne tak moc, jak si myslel Ruki. Okusuje si spodní ret. Co si myslel, že se vklíní mezi dva staré přátelé a pohne skálou? +Jak jsi starý, tak jsi pitomý.+ Pomyslí si. Je toho hodně, co říct a jak mu před chvílí pusa jela, teď není schopná dát dohromady větu.
"Nic z toho, co jsem řekl a udělal nedává smysl? Já mu prostě nevěřím. Zatím ne." Řekne.
"A s tebou to vůbec nesouvisí, jen jsem si myslel… neměl jsem tě do toho zatahovat. Omlouvám se. A chápu tvou nespokojenost s mou osobou. Rozumím tomu." Řekne. Musí se otočit, jinak bude snad poprvé od dětství brečet.
"Zajdu za J." Řekne znovu.
Dori, Tamaki
Dori se naposledy ohlédne ke dveřím, kde zmizeli oba dva. Možná by mu to mělo být líto, ale není. Podle něj si Tamaki sice vybral zajímavou osobnost, ale něco uvnitř něj se proti Rukimu staví. Možná to má něco společného s tím, že by mohl přijít o dlouholetého přítele a to rozhodně nechce. Zatím to nechá být, je tu Boo, který potřebuje jeho pozornost právě teď. S Tamakim to vyřeší později, možná se ještě dneska vrátí a on ho přivítá s otevřenou náručí tak, jak to bylo vždycky. "Asi je to pro něj komplikované to pochopit." Povzdechne si tiše a pokrčí rameny.
"A třeba si to ještě uvědomí a přijde si pro zbytek detailů." Ne, není mu to jedno, Ruki by mohl pořádně zamíchat kartami, o tom vůbec nepochybuje, zatím to však nechá plynout. Přitáhne si Boogieho znovu k sobě.
"Pro mě je momentálně nejdůležitější to, že ty jsi tady." Podívá se mu upřeně do očí.
"Můžu jít klidně proti celému světu, když tě mám po svém boku." Pozvedne koutky a přitáhne si ho k polibku.
"Co takhle si udělat hezky zbytek večera. Vana, pak postel a jen ty a já?" Nabídne mu možnou variantu pokračování.
"Zítra ráno to všechno bude vypadat jinak, až se na to vyspíme. Musíš být unavený." Stará se dál.
Tamaki pořád stojí na místě a prohlíží si Rukiho. Samozřejmě ho chápe, ale možná by mohl taky pochopit on jeho.
"A co takhle zkusit věřit mě?" Nakloní hlavu na stranu a jeho výraz, se postupně mění na smutnější. Takhle to celé dopadnout nemělo. Myslel si, že Ru jim dá šanci to celé víc vysvětlit, ale ne. Udělal si svůj názor po jen náznaku příběhu a odešel. Mrzí ho to, to opravdu ano, ale má pocit, že už nemá sílu pokračovat v jeho přesvědčování, podle něj to asi ani nemá smysl.
"Nikdo neřekl, že neudělal chybu." Upozorní ho na jasný fakt.
"Celé to dopadlo úplně jinak, než jsme všichni čekali." Krátce se podívá do země a tiše si povzdechne. Tehdy se snažil dělat opravdu hodně a stejně to nepomohlo. O některých věcech neví ani Dori ani J. Ale nemá smysl se hájit.
"Chceš znát pravdu? A proč jsi tedy odešel bez jediné otázky? Ani jsme se k detailům nedostali." Rozhodí rukama a je jasné, že už je v koncích. Pak se jeho výraz změní na ustaraný, když mu řekne, že chce jít za J.
"Nechoď za ním, prosím." Jeho zoufalství je už hmatatelné.
"J se nikdy ničeho neštítil, když se mu to nebude líbit, ublíží ti. Tam tě chránit nemůžu." Snaží se ho přesvědčit, ale má obavy, že to bude marný boj.
"Záleží mi na tobě. Nechci, aby se ti něco stalo." Pokusí na něj trochu zatlačit, aby se na to vykašlal. Pořád je přesvědčený o tom, že sice Dori má své mouchy, ale není horší než J.
"Ale souviselo, ani nevíš jak moc. Já se ke slovu vlastně vůbec nedostal." Opraví ho měkce, ale zatím se ani o krok nepřiblíží.
"Vážně si myslíš, že bych nic neudělal? Že bych se aspoň nepokusil? Tak jak to se mnou nemůže souviset?" Dává mu na celou věc svůj vlastní pohled.
"Nedává smysl jen to, že chceš znát pravdu, ale neposlechneš si to celé. Chceš víc pohledů, ale mě ses nezeptal ani jednou." Nechce se s ním hádat, nechce o něj přijít, ale Ru si stojí za svým. Chce jít za J, ale Tamakiho verzi si ani neposlechl. Asi si nevěří tolik, jak to ze začátku vypadalo.
"Nejsem nespokojený s tebou. Ty víš, že tě miluju. Ale nedal jsi mi vůbec možnost, ani na vteřinu tě to nenapadlo." Odvrátí od něj pohled.
"Je mi to vážně líto. A taky vím, že tě nepřesvědčím, abys za J nechodil. Nebo aspoň ne sám." Povzdechne si znovu.
"Budu myslet jen na to, abys byl v pořádku a nic se ti nestalo." Vytáhne telefon a zavolá mu taxi, domů to přece jen má daleko, do baru k J to taky není blízko.
"Dej mi vědět prosím, až se tam rozhodneš jít. Nebo spíš až se vrátíš, ať vím, že se ti nic nestalo." Je to snad poprvé v životě, kdy má pocit, že tohle už nic nevyřeší. Během jedné chvíle, se to celé otočilo a ani nestihl postřehnout jak. Myslel si...Co si vlastně myslel? Bylo snadné se do Rukiho zamilovat, ale teď má pocit, že tohle bude nejspíš celé jejich konec.
"Dej na sebe pozor." Prohodí do potemnělé ulice.
"Taxi tu bude za deset minut." Dodá ještě, než vytáhne krabičku z kapsy, připálí si a vykročí domů. Potřebuje čerstvý vzduch a dlouhou procházku, aby to vstřebal.
Boogie, Ruki
"Jak bych nemohl být?" Řekne mu tiše. Zčervená a uhne pohledem někam dolů, když mu Dori říká, jak by kvůli němu vyhlásil válku celému světu. Je to jako v nějaké pohádce.
"Vážně?" Hlesne tiše a vznáší se na svém osobním obláčku. Na bouři, která se tudy před chvílí prohnala, začíná pomalu zapomínat. Měl své pochybnosti, ale neměl by je mít. Měl by to vyhnat z hlavy a plně podporovat Doriho, i když on sám v jejich komplikovaném světě nic neznamenal a nic neuměl.
"To vypadá, že Ruki pro tebe pracovat nebude." Pípne ještě, ale pak zavrtí hlavou. Už by se o něm dneska neměli bavit.
"Promiň." Řekne honem a podívá se mu do očí. Opětuje mu polibek se zavřenýma očima a pak si poslechne jeho romantický návrh. Přikývne.
"To bych rád." Souhlasí s ním. Dori měl pravdu, až se ráno probudí a uvidí všechno s odstupem, věci se mohou změnit k lepšímu a třeba to pomůže i Rukimu. Zbytek večera si skutečně užijí přesně tak, jak Dori navrhl a i když si Boo ještě sem tam vzpomene na Tamakiho a na to, jak by mu přál, aby se měl stejně, nakonec tu už není místo pro nikoho dalšího, než pro něj a Doriho. A Tamaki se ten večer už taky nevrátil…
Ruki sevře čelist, když Tamaki nadhodí, že by prostě měl jenom věřit jemu. Nemůže mu do očí říct, že svého kamaráda má tak moc rád, že možná některé věci nevidí, to by po něm Tamaki asi nehezky vyjel a tak raději mlčí.
"To bych měl. Jako Boo Dorimu. Prostě následovat." Ne, není takový. Nebylo to o důvěře v Tamakiho, ale o důvěře v Doriho a tu neměl, co by se za nehet vešlo. Bylo jí čím dál tím míň. Vypadalo to, že buď on nebo Dori a na to se s Tamakim znal moc málo, aby si Tamaki vybral jeho.
"Protože jsem něco slyšel tu a tamhle, zase od někoho jiného, něco málo mi Dori předvedl v muzeu a něco jsem viděl, když jednal s Boogiem. Některé ty věci mě namíchly a na zbytek detailů teď prostě nemám kapacitu." Trochu vrčí, protože Tamaki pořád opakuje jenom Já a nedal jsi mi šanci mluvit a Dori, ale ani trochu z toho, že by Ru mohl mít v něčem pravdu.
"Kou tam šel a vypadá neporušeně." Našpulí vzdorovitě rty. Štvou ho všichni stejně. Uhne pohledem stranou a povolí v ramenou, když mu Tamaki řekne, že mu na něm záleží. Ale není to Miluju tě. V jedné věci má Tamaki pravdu. Měl by si sednout a promluvit si o tom jenom s ním, bez těch dvou. Nadechne se, aby mu to řekl, ale Tamaki dodá, že ho miluje a to mu pusu zase zavře. Takže ještě pořád…? Jenže taky dodá, že mu nedal na vteřinu šanci.
"Protože jsem byl vytočený! Zrovna tuhle emoci bys měl chápat, když zrovna Dori kolem sebe kope v jednom kuse. Proč on smí a nikdo další ne?" A už se zase vzteká. Kruci tenhle Dori! Kolik bude mít ještě privilegií? Aby toho nebylo málo, Tamaki vytáhne telefon a začne mu objednávat taxi, takže ho vyhazuje domů. Ruki na to nic neřekne, protože před chvílí odpochodoval sám jako první, ale to bylo v afektu a teď to vypadalo, že se něco dořeší. Nedořeší. Tamaki ho posílá pryč. Stojí dotčeně bokem a dívá se někam do ulice.
"Hmmm…" Zahučí, když ho Tamaki žádá, aby mu zavolal, až s J promluví. Tamaki mu nakonec nedal ani pusu, prostě nic. Dokonce ani nepočkal, až auto přijede. Ruki se dívá na jeho záda a i když má v mysli jeho slova Miluji tě, moc ho to neuklidňuje. Taxi nakonec skutečně přijede a on nejede domů. Jede do té Jovy hospody, ale ten tam není. Není tam už skoro nikdo, ale není se co divit, když je málem ráno. Ruki tam nechá vzkaz pro J, že s ním chce mluvit a vrátí se sám domů. Tahle vernisáž se skutečně moc nepovedla…
Žádné komentáře:
Okomentovat