Hiroto x Hyde - Promiň, rychleji to nešlo. - část 5.

(hory)

Hiroto

Hiroto se na vteřinu vážně zarazí, dívá se na Hyda pod sebou a nejraději by mu jednu střelil. Jistě, nebylo nic špatného na využívání vlastních předností, ale většinou se to takhle bezostyšně neříkalo. A ten dodatek, že ho svede i bez mluvení, tak tu techniku už si taky dovede dobře představit a tak nakonec nic neudělá, protože už je zase červený až na zadku. Ještě, že je tma! Když Hyde na jeho větu řekne, že nikdy nikomu nic nesliboval, v Hirotovi to vážně trhne a rychle se na něj podívá, ale Hyde po pár vteřinách dodá, že až jemu ano a on si uvědomí, že z toho měl málem srdeční zástavu. Tak moc mu na něm začíná záležet. Když Hyde řekne, že ví, jak to zní, Hiroto se na něj podívá málem zaraženě. Vůbec ho totiž nenapadla ta varianta, co Hyda. Ona se asi nabízela, ale už spolu něco málo prožili a taky si něco řekli a on mu prostě věřil. Tohle toho bylo jasným důkazem. Usměje se na něj, když si chce Hyde později promýšlet omluvu a pohladí ho jednou dlaní po tváři. 

"Nezní to nijak. Pochopil jsem to, jak jsem měl." Ujistí ho. 

"Ale říkat mi, že jsem jedinečný můžeš pořád." Mohl si vybrat spíš to sexy, ale jemu se nakonec jedinečnost líbí víc. A ne, že mu jako psycholog řekne, že jedineční jsou všichni! Pak se musí rozesmát. 

"To není pravda!" Snaží se chabě bránit, ale už to stejně nezakecá. Další Hydova slova ho však hodně překvapí. Vytáhne obočí nahoru, ale při tom, co dělají, se to těžko komentuje slovně. On že z někoho doluje něco dobrého? Nikdy o tom takhle nepřemýšlel a skromně sklopí oči, ale pokud by to mohla být pravda, byl by opravdu rád. Jeho sestra by se teď asi hodně smála. 

"Hmm, potenciál. To jako, že bych měl přestat navrhovat zahrady a začít studovat psychologii? Nebo pošlu k psychologovi svoje kaktusy?" Teď mele on, ale copak se tady dá přemýšlet? Když se dostane až k dráždění Hydových zadních partií, nečeká, jak silnou odezvu to bude mít. Musí se na něj podívat a dlouze si ho prohlížet, když vypadá tak étericky v zápalu rozkoše, jenže Hyde nechce čekat, až se vynadívá a směruje jeho ruku od těch míst zase nahoru. Hiroto se chvíli lekne, že udělal něco špatně, ale je to proto, aby si Hyde mohl začít hrát s jeho prsty. Hiroto tuší proč a znovu se začervená, jenže tady nejde jenom o tohle. Hyde ho nemíní hned tak pustit a začne si s jeho rukama hrát a to je k zešílení skvělé. Hiroto byl na rukou vždycky nad míru citlivý, bylo to jedno z jeho tajných míst a taky je při práci úpěnlivě chránil a teď má dojem, jako kdyby se Hyde svým jazykem procházel přímo u něj v klíně. Musí se celý napínat a kroutit a má co dělat, aby to udýchal. Skutečně mu to škube za klín a k tomu by rád viděl úplně všechno, co se před jeho očima odehrává. Nakonec jeho ruka zamíří zase zpět dolů, zatímco mu Hyde šeptá, aby se ničeho nebál a prostě to udělal a on to nakonec doopravdy jemně zkusí. Jde to snadněji, než si myslel. On sám by měl asi svaly zatnuté tak, že by neprošlo vůbec nic, ale je vidět, že Hyde ví, co ho čeká a hodně to chce. Hiroto je velmi opatrný, zatím se nepouští do ničeho velkého, ale Hyde vypadá, že i tak proletí stanem a on má chuť to přece jenom zkusit. Má pocit, že už si dovolil docela dost a mezi polibky ani nepostřehne pohyb Hydovy ruky dozadu. Lekne se, když si Hyde sám málem ublíží tím, co jim oběma provedl, ale ucítí pod bříšky prstů něco nového a ta reakce je tak nečekaná, že na něj chvíli jenom zírá s otevřenou pusou. Vypadá to, že je to vážně skvělé a tak to místo začne provokovat sám a nejspíš našel zlatý grál. Teď už si dobře dovede domyslet, jaký je později sex, když je tam něco takového. Neznamená to sice, že by to sám šel hned zkoušet, ale jestli bude Hyde ještě chvíli takhle vypadat, prostě na něj skočí.

Hyde

Hyde čekal jaká reakce na jeho dost domýšlivou větu přijde. On sám to bral pořád jako formu popichování, ale je dost možné, že by to třeba nemuselo být pochopeno úplně správně. Pořád se ještě málo znají na to, aby Hiro věděl, v jakých situacích toho Hyde zneužívá. Nebylo to často, spíš když vážně potřeboval něčí blízkost, ale taky ne proto, aby si s někým vyloženě hrál, pokud to dotyčný nechtěl. Jsou témata, která spolu budou ještě muset probrat, ale ne dnes. Možná se k tomu dopracují po cestě. Hyde by si pomyslel něco o tom, že je vážně škoda, když je tma, protože Hiro se nejspíš červená. Zase by to chtěl vidět a dává si za úkol, že podobné věci bude pronášet znovu, jen aby se dočkal. Pak si ale oddechne, protože Hiro ho ujistí, že to pochopil v tom nejlepším slova smyslu. Je vážně rád, nerad by nějakým prohlášením zkazil celou chvilku, kterou právě teď mají a že by se to mohlo stát. 

"To se mi ulevilo." Prohodí jako první a pak se tiše zasměje.

"Dobře, v tom nevidím vůbec žádný problém. Budu ti tohle a jiné hezké věci říkat klidně pořád." Komplimenty ho vždycky bavily. Rád je rozdával a taky je rád dostával. Ostatně jen pár slov dokázalo dost dobře zpříjemnit den, tak proč si to odepírat? Nasadí výraz, ale nepovídej a u toho si trochu odfrkne. Samozřejmě, že má pravdu, ale dneska se s ním hádat nebude. Počká si, než mu plně doteče obsah dalších jeho slov a pak přikývne a pousměje se. 

"Neříkám, že musíš studovat, ale kdyby tě to zajímalo, můžu ti něco ukázat. Nebo spíš říct." Nabídne mu, že mu klidně pomůže. Bavilo by ho to, ale není ten typ, co by vedle sebe musel mít osobu, která se zabývá tím samým jako on. Z druhé strany on sám by se taky nebránil, kdyby se s Hirotem mohl chvíli vrtat v zahradě. Bavilo by ho tvořit. Na malování už dlouho neměl čas, možná by nebylo na škodu, se k něčemu kreativnímu vrátit. A je to tady, další důkaz, že z něj Hiro tahá samé lepší myšlenky. A vůbec nejlepší bylo to, že ho zatáhl do stanu. Pak už je čas se věnovat tomu, jak a kde se ho Hiroto dotýká. Jsou věci, které nikdy nepřestanou být skvělé, ať je člověk zažívá poprvé nebo po dvacáté. Taky mu to dává svým hlasem dost dobře najevo. Nebojí se svých vlastních reakcí, je to vlastně nejlepší forma toho, jak mu dát najevo, co je dobře a co si opravdu užívá. Snaží se dohlédnout na rysy jeho tváře, když si pohrává s prsty, ale chtěl by toho vidět mnohem víc. Vypadá to, že se mu to líbí a klidně by v tom pokračoval, ale ne teď. Potřebuje ho nutně cítit a tím trochu sobecky uspokojit svou vlastní touhu, která už je neúnosná. Když konečně ucítí jeho prsty, je to ta nejlepší odměna. Hiro je šikovný i bez pomoci a Hydovo tělo jeho dotekům dost dobře odpovídá. Jakmile ho navede ještě k kousek hlouběji, už to je téměř k nesnesení. Jeho hlas se nese stanem, snaží se mu uniknout svým tělem a zároveň mu chce být co nejblíže. Je to prostě k nevydržení. Svírá Hirotovy boky, kam si odložil obě ruce a jeho dotek je citelnější, když se ozve další zasténání. Ještě chvíli a nejspíš to nevydrží. Jenže by byl hodně rád, kdyby oba dva skončili společně. Je mu jasné, že Hirota baví jej trápit, ale teď je čas, dotáhnout to do úplného konce trochu jinak. Ještě mu dá pár pro něj trochu nekonečných vteřin, než si nasliní vlastní prsty a najde jimi jeho chloubu, kterou navlhlčí.

"Taky mě to hodně baví, ale jediné, co teď chci, je tě mít uvnitř sebe." Pošeptá mu roztouženě do rtů, vyloví jeho ruku od svého pozadí a nasměruje Hirotovy boky vstříc sobě samému. Zbytek už nechá na něm. S každým milimetrem se mu zatmívá před očima čím dál víc. Nedělá mu vůbec žádný problém se uvolnit a pustit ho do svého nitra.

Hiroto

Hiroto se zatváří spokojeně, když Hyde souhlasí, že mu bude podobné komplimenty skládat klidně pořád. Vypadá to, že mu podobné věci vůbec nevadí a to bylo milé. Zvedne hlavu, aby se Hydovi podíval do tváře, když mluví o tom, že by ho o svém oboru rád něco naučil. Jistě, bylo milé přijít domů a bavit se o věcech, které jste milovali, zrovna s vaším partnerem, ale nestávalo se často, že oba dva sdíleli podobné zaměření a to byl i jejich případ. Kdyby chtěl sám mluvit o květinách a zahradách, musel by s tím Hyda nejdřív seznámit a naopak. A vlastně proč ne? Psychologie připadala zajímavá snad každému, koho znal, už jenom proto, že chtěli vidět víc do lidských povah a duší a navíc byl každý tak jiný a nic se nedalo změřit, tak jak to ti psychologové dělali? Na to by rád přišel. Takže přikývne a velmi mile a upřímně se usměje. To, že Hyde maluje, o tom zatím mnoho neví. Možní si někdy někde všiml, že má něco v rukách, ale ještě ho znal moc málo na to, aby mu to došlo a žadonil o větší ukázky. Když se Hyda dotýká uvnitř jeho těla a on mu tak hlasitě odpovídá, napadne ho, že z toho kotlíku jim vážně nic nezmizí, protože se všechna zvířata leknou a utečou, ale tentokrát v tom není žádná jeho osobitá poznámka, je to prostě jenom myšlenka a vlastně se mu líbí, protože to je důkaz toho, jak moc dobré to je. Nerad by podobné věci pokazil, nechce to jen zvládnout, chce být prostě milenec, po kterém toužíte, ne milenec, se kterým se to přežije, protože ho máte rádi, ale jinak už tu byli lepší. Pohrává si s Hydovým krkem i jeho rty a zapomíná na čas i na to, jak moc k nesnesení to musí být pro jeho milence do chvíle, než ucítí jeho dlaň kolem svého penisu. Hyde se připomene s pokračováním a on se nejdřív lekne, že to přehnal. Podívá se rychle do jeho očí, ale nic takového v nich nenachází. Hyde ho jenom pozve do svého nitra, nejspíš všemi možnými způsoby a on se v něm nádherně ztratí. Jde to tak snadno, že to ani nečekal, je to úzké a vlhké a k nesnesení skvělé. I on přestává vnímat očima nebo ušima, jako kdyby existoval nějaký další smysl, kterým teď všechno prozkoumává. Neví, jak dlouho to trvá, ví, jenom, že nechce přestat a že je to všechno mnohem hlubší, než obyčejné milování kvůli pár hezkým prožitkům. Nikdy nic podobného necítil ani nezažil, ale nejde jen o milování samotné. Má pocit, že se vznáší někde nad vlastním tělem a uvnitř něj hraje líbezná melodie mnohem starší, než je čas. Nakonec mu před očima vybuchnou hvězdy a provedou ho zrozením vesmíru. Propne se proti tělu pod sebou a snaží se najít ztracený dech i sebe sama. Ani neví, jak se mu povedlo držet se tak dlouho na rukou, ale jakmile se vrátí na zem, tělo mu rychle připomene, že ho svaly pálí a že jestli chce zítra nosit batoh a podávat výkony, měl by si dát pohov. Vypadá, jako kdyby se omlouval, když se přesune na bok vedle Hyda, ale nijak daleko. Malý stan to ani neumožňuje, ale on ho chce stále cítit co nejvíc a jednu ruku i nohu nechává přehozené přes jeho tělo. Hrudníky se jim oběma divoce zvedají a on si prohlíží Hydovu krásnou tvář z profilu a v duchu ho prosí, aby si to už nikdy nerozmyslel. Nakonec se jenom usměje a ještě chvíli je zticha. 

"Tak co, vážně máš hlad?" Řekne nakonec. Docela by se pokochal, kdyby ho viděl vylézat jen tak ze stanu a pokoušet se dovařit večeři. On sám nemá na jídlo ani pomyšlení, prostě ho najednou nepotřebuje. Tenhle pocit ho nejbližších pár dní neopustí, takže nejspíš zemře hlady, ale to je mu teď taky jedno.

Hyde

Hirotovi se očividně líbí fakt, že ho bude chválit, kudy jen půjdou. Není ale ten typ, co by si vymýšlel, jen aby mu udělal radost. Taky si na něm ale všímá drobností, které mu opravdu imponují, takže nepochybuje o tom, že zvládne vždycky něco najít. Asi to bude trvat ještě dlouhé roky, než najde opravdu všechno, aby neměl co říct. Pak nebude mít problém najít pozitivní věci na tom, co dělá. Anebo to bude hezky prokládat a tím budou mít do konce života vystaráno. Našel si velmi jednoduchý plán a vůbec ho neděsí fakt, že přemýšlít tak padesát let dopředu. Prostě to přijal a nehodlá se tomu bránit. Hiroto se usměje podruhé a Hyde nestačí koukat. Všechno jim plyne tak jednoduše, až je tomu skoro těžké uvěřit. Rád se s ním bude dělit o své postřehy z práce a sám se rád naučí spoustu věcí kolem zahrady. 

"Nebudeš to mít se mnou jednoduché, budu ti pořád za zadkem i při práci." Zavtipkuje, ale vlastně je to pravda.

"Budeme potřebovat velkou zahradu." Doplní ještě a tím mu dává jasně najevo, že uvažuje o společné budoucnosti. Ne, on s ní počítá. Vlastně by nepotřeboval velký domek, ale ta zahrada, to je něco jiného. Rád by tam měl pár míst, kde se můžou schovat, k tomu nějaké pro ty, co přijdou na návštěvu a taky místo, kde se oba budou moct realizovat. Krásná představa. Aby začal zase pořádně vydělávat. Málem by se nad tou myšlenkou rozesmál. Tohle Hirotovi zatím říkat nebude a nechá si to pro sebe. Hyde bude později dál rozvíjet představu jejich společné budoucnosti, ale momentálně ho dost zaměstnává Hirotova přítomnost a to, co provádí s jeho tělem. Nestačí se soustředit na jeho blízkost a zároveň slastné pocity, které mu způsobuje. Nejradši by si ho celého osahal, ale to bude taky muset chvíli počkat. Mírně se pousměje, když se na něj Hiroto podívá, aby věděl, že nic není špatně. Právě naopak a proto už nedokáže čekat ani vteřinu. Všechno se smrkne do jediné vteřiny, kdy do něj začne vstupovat. Hyde nechává své ruce na jeho zadku a za něj si ho pomalu přitahuje blíž k sobě. Jeho hlas se znovu pořádně ozve, jakmile ho ucítí v plné délce. Pak už neexistuje nic, jen oni dva a vesmír, kam nikdo jiný nesmí. Je to nádherné milování, které si oba dva užívají. Jakmile ucítí Hirotův vrchol, dostane se na ten svůj taky a vychutná si ho, jak nejvíc to jde. Cítí, jak se mu celé tělo rosí potem a to toho zase tolik neudělal. Přesto cítí příjemné uvolnění a po chvíli i jakési vyčerpaní, které donutí jeho svaly pořádně povolit. Usměje se na něj, když se rozhodne přesunout vedle něj a sám jen chvíli kouká na strop stanu, než se k němu otočí bokem a přisune se mnohem blíž. Konečky prstů kreslí na jeho hruď různé obrazce a u toho se snaží popadnout dech. Občas se skloní, aby se dotkl rty pomalu vychladající kůže. Hrozně mu voní a prozradí se tím, že k hebké pokožce sem tam přiloží nos, kterým po ní taky přejede. 

"Jsi nádherný ve všech ohledech." Vydechne. Rád by mu řekl v čem všem, ale to musí první popadnout dech pořádně. Krátce si opře čelo o jeho hruď než se rozesměje nad jeho otázkou.

"Tak nevím, jestli mám říct že ne, protože se mi nechce vstávat, anebo se mi chce tě provokovat a jít tam s holým zadkem." Stočí hlavu stranou a odloží si na jeho hruď svou tvář, aniž by ho přestával hladit. 

"Taky si ale uvědomuju, že nás zítra čeká ještě dlouhá cesta, budeme potřebovat energii. A taky na to, co budeme dělat mimo chůzi." Jeho hlas se rozezní stanem, když se krátce zasměje. Hodlá ho obtěžovat celý den a ideálně se ho každou volnou vteřinu dotýkat. 

"Ale možná to necháme na ráno a na snídani." Uvelebí se pořádně a sáhne po rozložených spacácích, aby je přes ně přetáhl. 

"Až nám bude moc zima, oblékneme se zalezeme si dovnitř." Očividně už se nechce ani pohnout, dokud nebude muset. Je vidět, že nechce přijít ani o jedinou chvilku, kterou vedle něj stráví.

"Ale kdybys mi chtěl zabroukat ukolébavku, nebudu se bránit." Řekl by, že by se ani nebránil tomu, aby mu řekl, že mu na něm záleží, ale na to je taky ještě čas. Některé věci prostě nejdou uspěchat a dneska už si toho vlastně řekli v tomto ohledu hodně. 

"Doufám, že se ti budou zdát krásné sny." V podstatě mu popřeje dobrou noc, než zvedne hlavu a natáhne se pro jeho rty, aby ho mohl políbit.

Hiroto

Hiroto na ty věci ohledně jejich prací a stání za zadkem už nedokázal odpovědět, ale nezapomněl na to. Musel si užít všechen ten prožitek mezi nimi a zase přistát na planetě Zemi, aby se jeho mozek vrátil do původních kolejí a začal maličko fungovat. 

"Stání za zadkem má najednou úplně jiný rozměr, hm?" Broukne tiše, když se k sobě tisknou, ale pousměje se. Ano, pokud si vzájemně budou chtít zkoušet povolání toho druhého, budou spolu opravdu pořád, ve volnu i v práci, ale proč by jim to do začátku vadilo? Teprve se poznávali, ještě se neměli plné zuby a budou hledat každou volnou vteřinu, kdy být spolu, tak proč ne? Tedy… měli by to tak chtít a navíc… třeba se nikdy ani mít plné zuby nebudou. Neví jistě, proč bude Hyde chtít velkou zahradu, ale to mu jako zahradníkovi nevadí, spíš naopak. 

"Už přemýšlíš, jak se v ní přede mnou schováš? Bude tam velký altán jako trucovna, pro všechny případy?" Zeptá se ho, ale moc dobře chápe, že tohle plánování značí něco úplně jiného. Baví se spolu jako kdyby společně strávili už mnoho měsíců a chtěli se posouvat dál. Neděsilo ho to. Hyde se přitulí blízko k němu a maluje mu nějaké obrázky na hrudník. On ho prostě jenom objímá a sem tam se nechává polechtat jeho nosem a konečky vlasů. 

"Děkuji." Broukne, když mu Hyde složí nový kompliment o tom, že je nádherný celý. Nejspíš se mu to milování přece jen líbilo. Hiroto si není jistý, jestli to prožíval podobně intenzivně jako on sám, ale snad ano. Okusuje si nejistě ret, ale Hyde to ze své pozice naštěstí nemůže vidět. Pořád se bojí, nejspíš prostě jenom toho, že by mu odešel. Spadl do toho a to se tolik bránil. Zasměje se, když Hyde nahlas uvažuje nad tím, jestli jít pro jídlo nebo ne. Ani on ho nechce pouštět, začala by jim být zima a museli by se oblékat, hýbat a tak podobně… Vážně se dokonce i teď trochu začervená, když mu Hyde řekne, co budou zítra v odpočinkových přestávkách všechno dělat. 

"Abychom došli vůbec někam." Ne, nemyslel to tak, že budou jenom souložit! Myslel to tak, že jim na nic nezbude energie! Raději se na něj ani nepodívá, naběhl si sám. Hyde si to nakonec rozmyslí a nikam nejde. Místo toho sáhne po spacácích. Jdou skoro celé rozepnout, takže se z nich dá udělat něco jako peřina a to jim teď vyhovuje. 

"Já?" Vypadne z Hirota po chvíli do ticha a tmy stanu. Myslel si, že Hyde snad i usnul a místo toho z něj vypadne něco takového. On, že by měl vedle něho zpívat? 

"Po tom, jak si celý den zpíváš a co si říkám, jestli jsi místo doktora neměl být spíš zpěvákem, mi řekneš, abych zpíval já?" Zdůrazní, aby Hyde pochopil, jak šíleně to zní, ale ten samozřejmě nehne ani brvou. Hiroto chvíli zarytě mlčí. Hyde ho políbí a popřeje mu dobrou noc. 

"Dobrou noc." Zabrouká taky a ještě chvíli je ve stanu ticho. Některé bitvy prostě trvají moc dlouho. Pak se ale přece jenom odhodlá a začne docela potichu zpívat první písničku, která ho napadne. Takový známý popový song, pomalou písničku, na které všichni vyrostli, aby byla jistota, že ji Hyde v jeho podání vůbec pozná. Nepamatuje si kdy a jak usnul a co dozpíval a co ne. Nepamatuje si ani, jestli Hyde spal první. Ví jenom, že se jim spalo krásně a že spali mnohem déle, než měli původně v plánu, aby se vydali na další cestu. Tentokrát asi nedojdou na místa, která chtěli, ale alespoň byl důvod požádat o nové volno a zase se sem vrátit. Tohle místo už z jistých důvodů navždycky zůstane tak nějak speciální… a k tomu ten vodopád…