Hiroto x Hyde - Promiň, rychleji to nešlo. - část 3.

(hory)

Hiroto

Hiroto se pro sebe spokojeně ušklíbne, když mu Hyde řekne, že je horší, než on. Pořád se samolibě usmívá, i když mu hrozí, že začne s pořádným přesvědčováním. Ještě na to nedošlo, tak je na koni, ale něco mu říká, že Hyde svoje slova dodrží a že ví, co říká. Jenže to už byla taky otázka jisté hrdosti, přece se ho Hiroto nebude do smrti bát a červenat se před ním? Jestli spolu mají být, tak Hiroto nebude ten věčně zaskočený, to tedy ne! Pěkně mu to zkusí všechno vrátit. Znovu se zasměje, když Hyde pronese, že by ho nedohnal. Hyde neměl špatnou postavu, ale byl spíš ten typ, co si rád odpočinul, než se mořil v posilovně, takže bylo jasné, že se v něčem měřit nemohli. Stejně jako bude Hiroto plavat zase v jiných věcech. O věcech, které by se od něj mohl naučit, se rozhodně nepře. Bude jich hodně a ví moc dobře, o čem přesně Hyde mluví, jenom ví, že trojku by nepřenesl přes srdce. To se ale nevylučuje se spoustou dalších věcí. Hiroto se Hyda zeptá na otázku, o které ví, že by na ni nemusel chtít odpovídat nebo by odpověď mohla být zatím příliš složitá, ale stejně to zkusil a Hyde kupodivu začne mluvit. A co víc, i přes složitost situace je schopný všechno pěkně vystihnout a popsat a Hiroto se přistihne, že je vlastně dojatý. Že od nikoho jiného nikdy podobná slova neslyšel a je si jistý, že už ani neuslyší a že to na něj vážně udělalo dojem. 

"Mrzí mě, že ses nikdy nikde nemohl cítit doma. Třeba by se to mohlo změnit." Pronese tiše nejdřív ze všeho. Ne, neměl v plánu věci hned brát nějak osudově nebo slibovat, co by nemohl dodržet, ale skutečně by byl rád, kdyby s někým chodil a oba to brali dost vážně na to, aby jim vyšel i tenhle plán. Cítit se doma tam, kde budou spolu a rádi. Kde si to třeba společně vyberou. To by se mu vlastně líbilo. Neví, jak by přesně popsal, jak na něj Hydova slova zapůsobila, ale snad je mu to alespoň trochu vidět ve tváři a taky… 

"Věřím všemu, co jsi mi řekl. Upřímně." Ubezpečí ho alespoň nějak. Hyde ho ještě tolik nezná, ale Hiroto nevěřil jen tak někomu a uměl být hodně skeptický. Hitomi by mu to jistě sama potvrdila. Musí protočit očima a zasmát se, když mu Hyde řekne, aby nechodil před ním, protože s ním jeho zadek dělá divy. Je fajn, že se mu líbí, ale tohle je téma, které si budou muset ještě nějak opatrně vysvětlit. Až na to někdy dojde, jak si to kdo představuje. Hiroto se zatím neodváží o tom mluvit, ale netuší, na co je Hyde zvyklý a zatím si neumí představit, že by se vydal on sám. Tohle by mohlo být ještě zajímavé a je z toho tématu nervózní, takže se mu pro jistotu vyhne. Přikývne, když Hyde označí vodu za málo studenou, ale pak se kupodivu oba vydají na další cestu a Hiroto se zase uvolní. Má rád, když se neděje hned všechno najednou a má trochu svůj prostor. Prostě si povídají a on u toho kouše do jablka, aby měl trochu energie. 

"Ne, nekopal." Ujistí ho a překvapí ho, když Hyde stočí řeč od nich dvou k rodině pana barona. Vytáhne obočí a musí se chvíli zamyslet. Vlastně mu imponuje, že se ho někdo s Hydovou praxí ptá na názor v odborných věcech a je rád, že o tom s ním chce mluvit, jako kdyby už žili spolu. 

"Jestli tě k tomu něco pořád táhne, tak si myslím, že bys měl dát na svou intuici. Nevybrali si tě jen tak a navíc máš hodně zkušeností, takže pokud jsi něco vycítil, něco na tom bude." Řekne mu upřímně. Osobně navštěvoval chrámy často a věřil i na sílu kami. Kdyby tady svatyni potkali, strávil by tam rád trochu času. 

"Někdy bychom se mohli vydat na pouť." Řekne polohlasem zdánlivě beze smyslu, co mu navazuje na myšlenky. Přikývne. 

"Měl. A neotáčel bych se k tomu pocitu zády." Řekne mu vážně upřímně. 

"A od koho jiného?" Prohodí. Jestli má Hyde na mysli někoho dalšího, tak jeho nikdo nenapadá.

Hyde

Ten samolibý úsměv, který Hiroto vykouzlí, se mu líbí taky. Je v tom jakási předzvěst toho, že tento vztah by mohl být víc než kořeněný a to se mu zamlouvá. Pravděpodobně víc, než by možná mělo. Hiro si sice není od začátku jistý a vlastně se tomu dost bránil, ale podle Hyda nebude trvat dlouho, než se otrká a on sám se nebude stačit divit. Vážně se na to těší. Hlavně na to, jak mu bude všechny prostořekosti chtít vracet. Už ho trochu poznal a je si jistý, že na to dojde. Nechá ho, aby se určitým tématům vyhnul. Nechá si je na později, až bude přesvědčený o tom, že Hiroto mlčet nebude. Jistě z něj dostane plno zajímavých věcí, které by rozhodně chtěl vědět. Ve výsledku je ale rád, že na trojku nedojde. Jindy mu to nevadilo, ale s Hirotem by asi vážně hrozila žárlivost a tomu se radši vyhne. Taky by to mohlo být příliš. I když se tváří, že to tak není, stejně si na některé věci dává pozor a to je další znamení toho, jak moc mu na tom záleží. Pak už ale dojde na jakési vyznání a Hyde si po vážně dlouhé době není jistý, jestli toho neřekl příliš. Je to složité podobné věci popsat a taky si moc dobře uvědomuje, jak je to složité, aby to nevyznělo nějak divně. Po očku se podívá na Hirota a vypadá to, že neřekl nic špatného právě naopak. Zase je rád, že vždycky odpovídá upřímně, jak jen to jde. Někdy se to nesetká s úspěchem, ale tentokrát to tak očividně nebude. Zlehka se pousměje a zavrtí hlavou. 

"Není důvod na lítost, do nedávné doby jsem to ani nepotřeboval." Bylo pravdou, že svoje cestování a jistou neukotvenost hodně miloval, ale až teď má pocit, že mu něco vážně chybělo. +Asi už stárnu nebo co?+ Pomyslí si a doufá, že to není na první pohled vidět. 

"Ale ano, taky mám pocit, že by se to mohlo změnit." Prohodí opatrně a po jeho obvyklé drzosti není chvíli ani památky. A další poprvé skoro nastane, když málem zčervená. Hirotovo ujištění, že mu věří, na něj mělo velmi zvláštní účinek a opravdu ho dostal do rozpaků. 

"To jsem moc rád. Příště to víc promyslím a řeknu ještě něco lepšího." Slíbí mu, i když tím spíš myslí nějaké originální kompliment. Téma Hirotova zadku zůstane zatím nerozvedeno a Hyde ho podrobí trochu zkoumavému pohledu. V jeho hlavě probíhá osobní rozbor a asi tuší, co by mohlo být za trochu rozpačitý problém. Počká si, až se trochu uvolní a dál pokračují v cestě a trochu mlčky, užívajíc si přírody. Hyde to ale nenechá jen tak spát.

"Ještě by mě zajímalo, co říkáš na můj zadek." Chce ho trochu odprostit od počátečních obav a nabídnout mu jisté zkušenosti, které nejsou k zahození. Pak na něj mrkne a nechá to téma spát. Nečeká odpověď, ona to ani nebyla otázka. Jen takové popíchnutí, které by mohlo trochu poupravit jeho první prohlášení. 

"To jsem rád." Dodá s úsměvem na téma kopání a pak už jsou rozhovorem zpátky v sídle. 

"Asi máš pravdu, zatím mě nikdy nezklamala. Podle mě je toho tam víc, co by chtělo vyřešit a trochu se kolem toho motají. Asi využiju své prázdniny a podívám se tomu na zoubek." Musí opatrně, aby se Baron třeba nenaštval, když bude na svou vlastní pěst rozebírat jeho rodinu. Hiro nahodí velmi zajímavý nápad a Hyde vlastně nemusí uvažovat ani vteřinu. 

"Tak půjdeme. Když ti nebude vadit, že si budu psát deník. Zajímalo mě vždycky, co u toho lidé cítí a jak to vnímají. Podle mě by nebylo špatné to zpracovat. a taky...Půjdu s tebou. To je vlastně ten hlavní důvod." Pro jejich vztah by to vlastně mohlo být dost zásadní. Pokud budou jen spolu, velmi rychle by mohli vyvstat konflikty, před které by se nemuseli přenést anebo je to naopak dokonale stmelí. 

"Od někoho, kdo nemá praxi. Občas se mi zdá, že lidé, kteří neví nic a mají přirozený cit, vidí mnohem víc, než člověk, který se tomu věnuje. Vidí detaily, které mi třeba nemusí přijít důležité a pletu se." Pochoduje dál a dál a u toho stíhá pořád vnímat i přírodu. Slunce už se sklání k obzoru. "Podívej, tam bychom mohli přespat." Ukáže mezi stromy na malý plácek pokrytý měkkou trávou. 

"Dokonce mám pocit, že slyším i vodu. Prozkoumáme to?" Zeptá se ho a počká na kývnutí, než tím směrem vyrazí. Je to hezké místo, je vidět, že sem jen tak někdo nezavítá a v noci budou mít dokonce výhled na hvězdnou oblohu. 

"Romantika." Povzdechne si zasněně a drcne do Hirota boky.

Hiroto

Hiroto se zatváří udiveně, když mu Hyde řekne, že není důvod k lítosti nad tím, že nikdy neměl domov. Jemu to před tím vyznělo tak, že by po něčem podobném toužil, ale spletl se. Copak to vážně nechtěl? Uvědomí si, že možná bude složité takového člověka udržet na jednom místě a že by se Hyde mohl začít brzy nudit, pokud byl tolik zvyklý cestovat a byl tak moc nestálý. Bylo to ale v rozporu s tím, co si před chvílí říkali. Hiroto bude muset ještě být trochu trpělivý a počkat si, až se poznají víc a on to celé trochu víc pochopí. 

"To není potřeba." Řekne mu na to, že by příště měl víc promýšlet svoje odpovědi. 

"Nechci, abys říkal něco lepšího, chci abys mluvil spontánně, protože jenom to je okamžitá pravda." Dodá ještě. Chvilku je mezi nimi ticho, když se ho Hyde zeptá, co si myslí zase on o jeho zadku a Hiroto málem zakopne. 

"Co, cože?" Vypadne z něj a zrudne o hodně víc. Je to jako kdyby mu Hyde viděl do hlavy a nechtěl ho ani na chvíli nechat vydechnout, pokud šlo o intimní věci. 

"Co si… já…" Hiroto si uvědomí, že koktá a že je zahnaný do úzkých. Bude muset nějak odpovědět, je přece dospělý. Na jazyk se mu tlačí slova jako Jo, hezký nebo Ještě jsem ho tolik neviděl, ale podle něj chce Hyde vědět něco úplně jiného. Dívá se všude možně jenom ne na něj, v rukou se mu nějak objevilo dlouhé stéblo trávy a teď skončí asi ukroucené na tisíc otáček. 

"Ještě jsme se s ním tolik nesblížili, abych o něm mluvil na veřejnosti. Musíš počkat." Vypadne z něj nakonec pitomost, nad kterou sám protočí očima. Naštěstí se řeč otočí k baronovi a Hyde mu dá za pravdu. Víc už o tom nemluví a chytne se jeho drobné poznámky o pouti. Hiroto se usměje a převrátí ten nápad v hlavě. 

"Proč ne, dokonce jsem pár takovým drobných knížek ve formě deníkových zápisků četl, někdo je vydal." Prohodí. Tak proč by si Hyde nemohl psát, co při pouti oslovilo jeho? Určitě v tom bude mnoho hlubokých duševních zážitků stejně jako nezapomenutelných výhledů, protože mnoho chrámů bylo na vrcholcích hor a vedly k nim konkrétní poutní cesty. Některé byly velmi nesnadné, takže po nich zase tolik turistů nechodilo. Jenom to chtělo delší volno. Třeba i dva měsíce. Yusuke by jim v tom ale někdy mohl vyhovět, sám určitě někdy někam pojede a asi se nečeká od zahradníka, že bude hlídat sádlo. Hyde nemá konkrétní osobu, o které mluvil, jak si Hiroto původně myslel. Jenom si myslí, že by baronská rodina přijímala rady raději od někoho méně povolaného. 

"To si nedovedu představit. Proč by komukoliv jinému dovolili, aby do toho strkal nos? A těm, co ano, ti už s nimi chodí. Nebudou jim dělat psychologa." Ví, jak to Hyde přesně myslí, ale podle Hirota to mohl udělat jedině on. 

"Můžeš to s někým konzultovat, ale jinak bys to měl raději řídit odborně." Vyjádří svůj názor. Ani si nevšimne, že je slunce už tak nízko. Západ přijde rychle a oni nemají ani postavený stan. Rozhodně není bezpečné spát jenom tak pod širákem, i když stan je před šelmami taky vyloženě neochrání. 

"Máš pravdu, vypadá to dobře." Řekne. Sám by si představoval něco víc v zákrytu, ale říkalo se Ne pod strom, Ne pod převis, Ne na zem… tak kam vlastně? Pousměje se, když Hyde zmíní romantiku. Pošle ho, aby se podíval po té vodě, protože to bude jenom kousek a sám se pustí do stavby stanu, aby byl hotový co nejdřív. Stavět ho po tmě se mu moc nechce. I tak ho čeká ještě udělat z kamení okruh pro ohniště, zapálit ho a pak taky něco malého uvařit. Když podpalují oheň, už je skoro tma. Teď už to ale nevadilo. Hiroto se chystá udělat čaj a hustou polévku z toho, co si přinesli. Na sobě už má černou mikinu s kapucí a klokankou, protože se dělá chladněji a uvnitř stanu Hyde zatím připravil lákavý brloh. 

"Budeme od ohně pěkně smrdět." Prohodí polohlasem sám pro sebe.

Hyde

Když vidí, jak se Hiroto zatváří udiveně, během vteřiny mu dojde, proč by to mělo tak být. Nedával si pozor na slovíčka, ale to nevadí, milerád mu to připomene. 

"Říkal jsem, že donedávna nebyl důvod k lítosti. Můj pohled se dost změnil od jisté chvíle." Uculí se rozverně, než ho pohladí po paži, kterou má kousek a vezme ho za ruku. Sice to není tak opatrné, jak to udělal Hiro pod kopcem, ale pořád dost nenásilné. Prostě s ním jen zlehka proplete prsty. 

"A myslím, že ty jsi ta správná osoba, která by měla vědět, jaká chvíle to byla." Nakloní hlavu na stranu a doufá, že ho svými slovy ujistí, že to myslí vážně. 

"Ale musím tě upozornit, že mám někdy dost šílené nápady a to se vztahuje i na výběr oblečení a doplňků nejen na sebe." Chce, aby věděl, že s ním si tu budoucnost dokáže velmi dobře představit a že to rozhodně bude zábava. 

"Dobře to mi problém nedělá, budu říkat to, co mi zrovna padne na jazyk." Samozřejmě je to nebezpečná volba a o tom se Hiro přesvědčí vzápětí. Baví se královsky nad jeho koktavou reakcí, ale navenek se tváří spíš zvědavě a trpělivě vyčkává, co z něj vypadne. Pak smíchy skutečně vyprskne, když dojde na to, že se ještě tolik nesblížili. 

"No to jsi řekl opravdu krásně. Ale neměj obavy, jsem na něj celkem pyšný, takže to velmi brzo napravíme. A jestli pak o něm řekneš něco ošklivého, urazíme se oba dva." Mrkne na něj. Nechá ho zase chvíli vydechnout, protože je čas na plánování pouti. Vážně by jel, a klidně hned. 

"Já právě taky, o to víc mě to láká. Trochu jiný pohled na věc, k tomu fotky. Kdybych jel s tebou, mohly by ty pohledy být dva. Vidíš svět trochu jinak, než já, třeba by nás to bavilo." On sám se na tu myšlenku dost upnul. Jistě, je v tom kousek jeho práce, ale nezdá se mu to jako špatný nápad. Zamyslí se nad jeho slov y ohledně rodiny a vpouštění cizích lidí. Přikývne. 

"Ano, silně pochybuju, že by kohokoliv pustil k sobě. Jenže tu nejsou jen lidé, kteří jsou, řekněme součást rodiny. Vezmi si jen to, jaký vztah si udělala Yusuke s Kaoru." Přiblíží mu myšlenku, kterou má. 

"Možná opravdu nepotřebuje psychologa, ani jeho synové, ale spíš jen přítele, se kterým ho zdánlivě nic nepojí." Ano, měl Kaoru, ale tím, že pravděpodobně chodí s Dorim je tam trochu střet zájmů. 

"Myslel jsem tebe, přišlo mi, že jste si rozuměli. Třeba při tréninku." Hiro to samozřejmě může odmítnout a neměl by mu to za zlé, ale stejně má pocit, že by to mohlo svým způsobem pomoct. 

"Promiň, nechci pracovat, když bychom si měli užívat výlet." Asi by se zrovna teď o tom bavit neměl, ale stejně by ho Hirotův názor zajímal. Třeba se k tomu vrátí později. 

"Já vím, na místa mam vkus vždycky." Je rád, že se mu to líbí a tak se můžou vrhnout do příprav. Postará se o vodu a nechá Hirota, aby se postaral o přístřeší a oheň. Je to nádhera, když začnou plameny hezky plápolat a osvětlují malý palouček, který by jinak padl do tmy. 

"Je tam i menší vodopád kousek. Zítra ho můžeme vyzkoušet." Prozradí Hirotovi, co objevil a svým pohledem mu dává jasně najevo, že by si ho s radostí prohlédl bez oblečení. Sám už je převléknutý, na sobě Mikinu, kterou má skoro až pod kolena. Ztrácí se v tom, ale je spokojený a je mu teplo. Přiblíží se k Hirotovým zádům a obejme ho kolem pasu, když zrovna nasedí nebo se nepředklání. 

"To budeme, ale taky oba dva. To by nám pak vadit nemuselo." Pošeptá mu do ouška a tiše si povzdechne. 

"Víš, že jindy bych se vrhl na tu polévku a už kňoural, že mám neskutečný hlad." Šeptá mu dál, aniž by se oddálil. 

"Jenže jsi tu ty a to jde všechno stranou." Volnou dlaní doputuje k jeho břichu a zapluje do velké kapsy, aby Hiro mnohem víc cítili jeho dotek. Po chvíli ji vyloví a zamíří o kousek níž. 

"Ty ani netušíš, jak moc jsi mě donutil tě chtít. Jakkoliv, v tomhle jsem vlastně dost přizpůsobivý." Dál klidně rozptyluje jeho obavy. 

"Ale myslím si, že po tom budeme mít ještě větší hlad, možná bychom tak ušetřili zásoby." Je slyšet tiché zasmání, než ho za bok dneska už podruhé otočí k sobě. Vezme Hirotovy ruce, vezme mu z nich všechno, co teď nebude potřebovat a pak je přesune na svůj zadek. 

"Nevím jak ty, ale já mám pocit, že je ten nejlepší čas na hodnocení mého zadku." Počká si co on na to a doufá, že zrovna teď ho neodmítne.

Hiroto

A je to tady zas. Pan psycholog mu vidí až do žaludku a samozřejmě z jeho výrazu okamžitě vyčetl, co se Hirotovi prohání hlavou. Jeden by si začal myslet, že takový vztah bude nevýhodný, protože se v něm neutají snad ani myšlenka. Přes to se Hiroto usměje, protože Hyde se ho snaží přesvědčit, že by teď mohlo být všechno jiné. Chvíli se dívá pod nohy, ale nikdy na to nepřijdou, pokud to oba nezkusí a někdy prostě přijde den, kdy se chce i nestálý člověk usadit. Třeba to bude vážně on, kdo to změní. Teď nemá důvod to alespoň nezkusit, když už si řekli tohle všechno a zašli až sem. Myšleno ve vztahu, ne cestou do hor. Pocukne trochu obočím. To, že se Hyde výstředně obléká, to mu nevadí, sám má módu hodně rád a oblečení nakupuje poměrně ve velkém, ale zajímalo by ho, co chce říct tím, že to nechce věšet jenom na sebe. Výmluvně se na něj podívá, ale nedodá nic. Zasměje se tomu, když se Hyde hned chytne toho, že bude říkat, co má na jazyku. Jenže to neměl vůbec dělat a Hyde se mu dokonce směje kvůli tomu, co řekl o jeho zadku. Hiroto se už zase mračí, ale Hyde dodá, že by je seznamoval rád velmi brzy a on má co dělat, aby zase celý nezrudl. Kromě toho dostal zákaz na kritiku. No, ta by v takovou chvíli nenapadla asi ani jeho. Musí přemýšlet o tom, jak Hyde rozvíjí téma pouti. Že by tu knihu mohli napsat společně. Vážně by to někdo četl? Třeba ano? A baron by jim ji jistě pomohl vydat samonákladem. 

"Hmm…" Broukne a pokyvuje hlavou na znamení, že o to volno si řekne asi nečekaně brzy. Nejdřív myslel po škole nebo tak, ale teď, když se o tom společně baví… Kdyby tento výlet dopadl dobře… 

"Aha, Kaoru…" Řekne Hiroto, když dojde na něj, ale ten byl pořád přece jenom už zapletený s Dorim. A pak zase málem zakopne, když Hyde dodá, že Kaoru není úplně ten, koho myslel. Zmínil jen ten vztah. 

"Mě???" Vyletí z něj a musí se zastavit. 

"Připadám ti jako dobrá volba?" Hiroto už ve svém životě hodně slyšel, že je složitá povaha a taky… on se ve vztahu k baronovi nemohl Kaoru rovnat ani z dálky. Proč by se s ním Yusuke zahazoval? 

"Budou mě podezřívat, až to na nás praskne. Že říkám to, co mi radíš." Hučí pro sebe, protože si v tomhle ohledu vůbec nevěří. Pak už je na čase začít stanovat a Hiroto se zatváří zaujatě, když Hyde zmíní vodopád. 

"Vážně?" Prohodí, když se po něm ohlédne, ale míchá věci v kotlíku a když se postaví, aby to nechal jen tak vařit, Hyde ho zase obejme zezadu. Asi se mu tohle tisknutí na něčí záda líbí. Ano, smrdět sice budou ve dvou, ale stejně se bude Hiroto stydět. S tím hladem si vážně myslel, že ho dostane, když ho kolikrát viděl, jak se cpe, jenže tady bylo něco očividně ještě mnohem silnějšího. Hiroto si nebyl jistý, že by na to mělo dojít rovnou dnes, ale… oba byli dospělí, co vlastně čekal? Hydova ruka se dostane do kapsy na jeho břiše, Hiroto ho podvědomě zatáhne a po zádech mu přeběhne příjemné mrazení. Trochu zalapá po dechu, když se ruka zase vysune a zamíří níž, i když ne tak moc dolů. Hyde mu u toho zrovna šeptá, že ho vážně moc chce a Hiroto má pocit, že v okolí není dostatek kyslíku. Hyde mu zrovna říká, že to bude klidně on, kdo se vydá Hirotovi a Hiro musí na prázdno polknout a podívat se někam do prázdna okolo sebe. Stočí pohled na kotlík, když dojde na pozdější hlad, asi by ho měl sundat z plamene, než tady začne hořet. Všechno. I oni dva. Hyde ho začne znovu otáčet čelem k sobě a jemu za dvě vteřiny nezbude nic jiného, než se mu podívat do očí. Znovu polkne a už je pozoruje, jejich neskutečnou hloubku. Je donucen odložit naběračku a protáhnout dlaně okolo jeho pasu. Dotknou se Hyodva zadku a přimějí ho udělat maličký krůček blíž. Musí si odkašlat, protože by měl začít s komplimenty. Je malý, pevný, a on z něj umře rozpaky. Vůbec se teď nechová sebevědomě. 

"Jasně… totiž…" Nějak mu to nejde přes hrdlo. 

"Je super." Řekne jako idiot, zakloní hlavu a podává se na nebe. Napadá ho tisíc věcí o tom, jak trapně teď na Hyda působí a jak neumí ani mluvit, ale nakonec se rozhodne místo slov sklonit hlavu zpět a políbit ho. Ten kotlík!!

Hyde

Hiroto si ani neuvědomuje, jak komplikované to pro Hyda může být. Ano, sice poznal dost z toho, co se mu prohánělo hlavou a zároveň měl pocit, že to bude někdy až moc analyzovat a že to bude na škodu. Měl by se naučit některé věci vypínat a příliš se v tom nerýpat, dokud to opravdu nebude potřeba. Jen se omluvně pousměje, aby Hiro věděl, že toho nechce zneužívat, jen je to těžké ovládat. Je pravdou, že časem by ho tím mohl odehnat. Nechává Hirota, aby si domýšlel různé věci na věty, které mu před chvíli říkal. Až na konkrétní případy dojde, bude to chtít vědět, zatím však není kam spěchat. Pořád před sebou mají větší část výletu a taky společné chvilky na pozemcích Yusukeho rodiny. Je pro něj velmi návykové sledovat, jak Hiro rudne. Je rád, že ho svými slovy dostal. Nevadí mu, když se karta obrátí, právě naopak, ale zatím bezkonkurenčně vede a vážně si to užívá. Vůbec nepochybuje o tom, že se Hiro za chvíli víc otrká a bude mu to vracet. Dloubne do něj trochu, aby se nezlobil, ale nechce mu slibovat, že už to neudělá. Ví moc dobře, že by to nedodržel. Je vidět, že nad tématem pouti taky přemýšlí a že ho to zaujalo. Hyde se v tom nápadu neskutečně zhlédl a je jasné, že jakmile dorazí domů, bude mu přednášet různé koncepty a možnosti, jak by to mohlo provést a jak by to mohlo vypadat. Nejradši by odjel hned. Vůbec nemá pochybnosti o tom, že by jeli společně, i když spolu strávili zatím jen první den. V tomto ohledu byl Hyde bezstarostný kaskadér. Až se to stane a dopadne to třeba špatně, teprve pak bude přemýšlet, jak to celé dát do kupy. Zatím se nic neděje tak je v klidu. Usměje se a pokývá hlavou. Podle něj by byl Hiroto dobrá volba, ale musel by chtít. 

"Vlastně ta nejlepší, v zahradě ti to vycházelo a myslím, že Yusuke je s tebou taky dost v pohodě. Ale je to samozřejmě celé na tobě." Nechá mu menšího brouka v hlavě a doufá, že nad tím bude trochu přemýšlet. 

"Nemyslím, si, že by to měl být problém. Já už přece v podstatě práci skončil. Jsem tu jen pro jistotu." Není o argument, ale třeba by mohl být. Být to za jiných okolností, Hyde by se klidně měsíc válel u domu na lehátku, neměl by s tím ani na vteřinu problém. 

"Ano, je tady, projdeme kolem něj, ať si to taky užiješ." Řekl by hned, ale už je skoro tma, nic by neviděli a to by bylo spíš nebezpečné než romantické. Jakmile je Hyde blízko, už se od něj nedokáže odtrhnout. Pod rukama cítí celé jeho tělo a to ho jen pohání, aby se ho dotýkal dál. Na svůj zadek vůbec nezapomněl a je to nejlepší čas, aby mu to mezi polibky hezky připomněl. Tiše se zasměje, protože Hirotova reakce je vyloženě kouzelná. Používá to slovo v jeho případě víc, než často. To se mu zase tolik nestávalo. 

"Tak když je super, tak je čas, abyste se trochu poznali. Uvidí, jak moc si padnete do oka. Klidně můžeme hm hlubší rozhovory nechat na dobu, až se pořádně seznámíte." Ani na vteřinu neshazuje jeho reakci, spíš naopak, rozvádí jí do větších detailů a jasně mu dává najevo, že se první večer nemusí stát úplně všechno. I někdo jako Hyde je schopný počkat, pořád je to hlavně o tom, aby se jim to líbilo. Hiroto mu zacpe pusu a Hyde sice tuší, co by měli udělat, než zalezou do postele, ale vůbec si není jistý, že si za pár vteřin vůbec vzpomene, jak se jmenuje. Vrací mu polibky, vkládá do ní znatelnou touhu a ne, vážně nechce brzdit. Pak se jejich rty rozpojí a on si povzdechne. 

"Ty, já stan a teď hned." Prohodí už udýchaně a pak vyhlédne na kotlík. 

"Večeři si dáme až při hvězdičkách, ještě žádné nejsou." Naplánuje jim to úplně celé. Vezme ho za ruku, když se odtáhne, tou svou volnou popadne kousek hadru, aby sundal kotlík a postavil ho na nedaleký pařez. Bude se modlit, aby za tu dobu nepřišel nezvaný host v podobě nějaké zvěře, ale teď vážně nemá čas to uklízet.

 "Klidně budu o hladu." Prohodí si pro sebe, než zamíří zpátky ke stanu, do kterého si vleze a hned se natáhne ven po Hirotovi, aby mu nemohl utéct. Rovnou ho táhne na sebe a už zase líbá. 

"Víš, potřebuju si tě hrozně moc osahat." Zvládne mu říct v jednotlivých pauzách na nádechy. Zkusí v Hirotovi nakopnout ještě trochu víc vášně a tak sklouzne dlaní z jeho boku a dotkne se ho v klíně, který jemně sevře.

"Úplně všechno si potřebuju osahat." Zatváří se jako nevinnost sama.