Hyde
Hyde se jen pousměje, když Hiro na jeho otázku neodpoví. Svým způsobem je to dobře, rozhodně mnohem lepší, než aby se začal vztekat. Tak je jasné, že jeho kompliment vzal na vědomí a nějakým způsobem se s ním smiřuje. Snad je to pozitivní způsob. Rozesměje se společně s ním a pak přikývne."Většinou to skutečně nejde. Mám svou práci opravdu rád, nedokážu si představit, že bych dělal něco jiného, ale taky miluju žít a užívat si život. A to občas skutečně znamemá i dovolenou. Jen na tom pravděpodobně nezbohatnu." Vypadá to jako další pobavená poznámka a očividně mu to vůbec vrásky nedělá. Vydělá přesně tolik, kolik potřebuje, aby mohl normálně žít a taky něco vidět a zažít. Co víc by si mohl přát? No možná ještě někoho, s kým by to mohl prožívat a jen krátkou známost. Přemýšlel nad tím už tolikrát, a přesto se mu ta myšlenka neusídlila v hlavě, to až teď, když s Hirotem podobné chvilky prožívá a užívá si je víc, než cokoliv jiného předtím. Nad jeho otázkou se musí hodně zamyslet.
"Hm, vlastně asi ne. Mám rád společnost, tím jsem se nikdy netajil, ale vždycky jsem to bral spíš, že to co se děje, je potřeba si užít. Každý máme něco, co bychom chtěli a já si nikdy nic nenárokoval. Proč taky? Teď se mi nelíbí myšlenka na to, že by se na tebe někdo víc podíval.." Odmlčí se.
"Ne, to by mi asi tolik nevadilo, jsi krásný, tomu bych se nedivil. Spíš by se mi nelíbilo, kdyby ses takto podíval na někoho jiného." Snaží se být nanejvýš otevřený a prozradit mu veškeré myšlenky, které se mu prohání hlavou.
"Jsou věci, které se nedají kontrolovat a nedokáže to ani někdo, kdo se většinou v myslích celkem vyzná." Je vidět, že je to téma, o kterém bude ještě dlouho uvažovat.
"Ale možná na mě pár lidí žárlilo." Uculí se a po očku se na něj podívá.
"Žárlil bys taky?" Zkusí to jen tak s nádechem pobavení. Je vážně zvědavý, kam až se po cestě dostanou. Hydovi hezky cesta ubíhá, i když zrovna mlčí. Krajina kolem rozhodně stojí za pozornost a je znát, že tohle si taky užívá. Nepotřebuje nutně mluvit, měl chvíle, kdy raději seděl sám a kolem bylo ticho, ale tohle je jiné. Má pocit, že s Hirotem může ukázat i svou druhou stránku, kterou jen tak někdo nevidí. Může si tak přerovnat spoustu věcí v hlavě. To, že ho Hiro vzal za ruku, v něm jen utvrzuje fakt, že by mohl tohle celé nějakým způsobem přijmout a testuje, kam je ochotný zajít. Hyde ho s klidem nechává a posouvá to jen o milimetrové krůčky dál. Udělat to rychleji, nejspíš mu uteče. Nechce to uspěchat. Tiše se zasměje, nad jeho odpovědí.
"Já vím, že ne. Ale někdy je to nejlepší, nic neplánovat. Ne vždycky to vyjde, ale tentokrát by mohlo." On sám to tak vidí a vlastně v to trochu doufá. Budou mít na sebe čas, není potřeba všechno stihnout za pár dní. Hiro je vážně krásný, když se stydí a Hyde si to plně vychutná svýma očima. Snad po deseti letech má chuť zkusit ho namalovat, možná se mu to jednou opravdu povede. Neskáče mu do celého jeho vyprávění o rodině a tím, co jeho příchodu předcházelo. Nechce ničit ten křehký okamžik, kdy se mu svěřuje.
"Musím říct, že máš velmi zajímavou povahu. Jsi trochu paličatý." Dloubne do něj rozverně bokem, aby bylo jasné, že i když je to pravda, je to jen škádlení.
"A zároveň jsi schopný někoho vyslechnout a přemýšlet nad jeho pohledem na věc. To je to nejlepší, co od své sestry máš. A ona od tebe zásadovost." Sdělí mu svůj pohled na věc.
"Být víc lidí, kteří by měli něco podobného, mám o polovinu míň práce a to by bylo dobře. Hm, tak první práce. S tímhle budeš mít pak všechny dveře otevřené. Jsi šikovný." Pochválí ho a pozvedne koutky.
"Ale ne každý je tak otevřený. Můj otec nikdy nebyl. Výběr práce mu tolik nevadil, ale když zjistil, s kým bych rád randil..." Odmlčí se na chvilku.
"No řekněme, že jediná Amerika byla dost daleko." Mluví o tom s lehkostí, i když tak snadné to nebylo. Ne kvůli otci a jeho názoru, ale spíš matce.
"Nestěžuju si ani v nejmenším. Tím začal celý můj život. Někdy stačí jen drobnosti a občas i negativní věci, které tě posouvají." Jdou do kopce, je znát, že už mají víc jak půlku za sebou, začíná být vážně udýchaný.
"Musím říct, že jsem svou fyzičku asi přecenil." Protočí očima a vážně bude rád, až ten výstup skončí.
"S povídáním budeme pokračovat až nahoře." Chce se zasmát, ale už to moc nejde. Hirotovu ruku ale ani na vteřinu nepouští. Když jsou nahoře, úlevně vydechne. Chvíli se opírá dlaněmi o kolena a pak se narovná a rozhlédne se.
"No páni." Vypadá nadmíru spokojeně.
"Pojď sem." Pobídne Hirota a za boky si ho přitáhne před sebe.
"Ano, na tohle jsem tě chtěl sbalit, aby bylo mezi námi jasno." Pošeptá mu do ouška, než si doloží hlavu na jeho rameno a nepřestává ho zlehka svírat kolem pasu.
"A vlastně tyhle drobnosti je to, co jsem si dost často přál. Asi si to přeju pořád." Přemýšlí dál nahlas a může jen doufat, že ho tím nevyděsí.
Hiroto
Hiroto byl hodně pracovitý, sám si volno nebral nijak často, ale když o tom Hyde mluvil, že život by se měl i žít, má pravdu a vlastně se mu to líbí. Asi potřebuje někoho takového, kdo by mu podobné věci připomínal. V tichosti poslouchá, jak Hyde doposud vnímal svoje vztahy a jak se to změnilo, když se poznali. Imponuje mu to, protože mu to říká, že před ním nikdo takový jako on nebyl. Hyde za sebou taky mohl mít velkou lásku, která ho nechtěla nebo něco podobného a to bylo vždycky složité. V tom člověku to zůstávalo, někdy se to motalo do budoucnosti a podobně, ale tady to vypadá, že nikdo takový zatím ještě nebyl, že by v těch skutečných emocích mohl být první. Trochu ho to uklidní. Nepatrně změní odstín na krku, když mu Hyde řekne, že je krásný. Rty naznačí poděkování, ale nijak ho neruší a pak se tiše zasměje. "Takže mám zákaz koukat do výstřihů… nebo spíš na cizí kalhoty." Prohodí.
"A to se říká, že se dívá každý chlap." Popichuje ho. Zároveň ale chápe, že Hyde tím nejspíš myslel, že kdyby se na někoho koukal s opravdovým zájmem ne jenom jen tak z chodníku.
"Je dobře, že na psychologa s tebou cloumají i nějaké lidské nedostatky." Prohodí. Někteří si mysleli, že po vystudování mají patent na všechno a všechny, protože tak se to psalo v učebnici, jenže podle něj pravý psycholog tušil, že návody neexistují a že každý je až příliš jiný na to, než aby vůbec mohly. Neříká to nahlas, protože před ním zatím nechce vypadat hloupě. Byly to věci, kterými se zabýval Hyde, ne on sám. Nediví se tomu, že Hyda hodně lidí chtělo, jeho tvář byla vážně jedinečná. Nadechne se nosem a přiznání vlastně nebolí.
"Ano, jsem dost žárlivý. Nejspíš ne v tom špatném slova smyslu, kdy jeden nenechá druhého ani dýchat a chce všechno vědět, ale jakmile mi někdo něco dělá před očima, někdo by tě balil, vyletím snadno. Je to moje nepříjemná vlastnost. Jsou lidé, kterým to hodně vadí. Některým to imponuje, ale těch je výrazně míň." Bude nejlepší, když bude Hyde některé věci vědět hned. Nechce, aby na něj za pár měsíců křičel v hádce, jak se z něj vylouplo něco nečekaného. Po delší chvíli ticha Hyde pronese něco zajímavého.
"Ty se domníváš, že nám dvěma to vyjde?" Bylo to hezké, že tomu tolik věřil, ale tak zoufale málo se znali… proč s ním ano a s jinými dřív ne? Nebo si to myslel pokaždé? To se mu nezdá. Vypovídá se na téma své rodiny a když mu Hyde řekne, že je paličatý, nijak se ho to nedotkne.
"Já vím." Řekne upřímně. Hyde ale vypíchne i jeho dobré vlastnosti a on se usměje.
"Ano, ani jeden z nás nikdy nemluvil o tom, že by potřeboval psychologa, to spíš naše okolí." Zasměje se a přikývne na tu první práci.
"Ano, tohle se hodně povedlo a já doufá, že toho dovedu pořádně využít." Málo kdo měl takové štěstí jako on. Pozvedne obočí a mírně rozhodí volnou rukou.
"Vlastně se rodičům ani nedivím. Ti moji už jsou trochu smíření díky Hitomi, ale až zjistí, že i já, asi z toho budou nějakou dobu smutní. Víš, vnoučata a tyhle věci…" Teď o tom nechce přemýšlet. Amerika… Takže Hydův otec se zlobil opravdu hodně. Trochu ustaraně se podívá na jeho profil. Jak jsou na tom asi teď po letech? Pořád špatně?
"Hmm, už to dokážeš vidět s nadhledem a vzít si z toho to lepší, ale počítám, že tak to na začátku nebylo. Říká se, že začít za mořem je hrozně těžké." Oba dva ztichnou, když kopec začne být prudší a blíží se k jeho vrcholu. Hiroto sportoval hodně, pořád běhal, ale stejně se hodně potí a už cítí, že nahoře ocení přestávku. Na vrcholu ho nechá vydýchat a chce se zatím podívat do batohu, aby mu našel vodu, ale Hyde ho nenechá a místo toho si ho přitáhne k sobě. Hiroto to nečeká a okamžitě zrudne. Čučí před sebe a zatímco Hyde básní o výhledech, on ani neví, co před ním je. Vnímá jenom jeho tělo na svém a jeho hlas u svého ucha. Srdce mu divoce bije a možná to ani není tím kopcem.
"Přeješ si s někým zažívat obyčejné věci?" Broukne a konečně se rozhlédne i on. Zase tak obyčejné nejsou, hory byly nádherné a každý sem taky nevylezl.
Hyde
Hiroto neprotestuje, když mu Hyde řekne, že by si měl najít chvilku taky na sebe a na svoje koníčky. Je mu jasné, že hodně lidí to nedělá. Bude klidně ten, který mu to bude připomínat a když bude Hiro chtít, bude to prožívat s ním. Kvůli němu si s radostí volno udělá. Když začne Hiro rudnout, má co dělat, aby se nezačal smát. Znovu si pomyslí, že je neskutečně roztomilý a jemu vyloženě dělá radost jej přivádět do rozpaků. "Hm." Zavrní jako první melodicky a skoro to vypadá, že nad tím přemýšlí.
"Koukat se budu klidně taky." Ví, že to bylo popíchnutí, ale stejně to musel upřesnit, jen kdyby náhodou.
"Ale nezkoušej se zamilovat." Prohodí, když se k němu na chvilku na nakloní. Ano, tohle byl taky flirt a je zvědavý, jak na to bude reagovat. Pak se odtáhne a pokrčí rameny.
"Každý máme svoje nedostatky. Psychologové jich mají kolikrát úplně nejvíc, ale umí to maskovat." Jeho osobitý vtip na sebe nenechal dlouho čekat. Vyslechne si ho, jak popíše svou část povahy a přikývne s úsměvem.
"Vidíš, na to upozorním všechny předem, že jsem bohužel nedostupný a šťastně zadaný." Jistě, neměl by to říkat, rozhodně ne takovým způsobem, ale stejně mu to nedalo. Takovou žárlivost by si nechal líbit a zároveň si dá pozor, aby to nepřekročilo hranici, kdy by to mohlo Hirotovi vadit až příliš.
"Mě to nevadí, je to vlastně příjemné a zároveň jsem rád, že to vím. Můžu tak předejít spoustě problémů. Na trojku to rozhodně nebude." Ano, zase se neubrání menšímu vtipkování. Ale to ho přejde až se na ten kopec vyškrábou, to je mu jasné.
"Ano, vážně věřím, že by to vyjít mohlo." Tentokrát mluví vážně, aby Hiro věděl, že o tom vůbec nepochybuje.
"Jsou věci, do kterých se nepouštím, když o tom nejsem přesvědčený." Tady je to přesně ten případ. Zrovna u něj by se do toho jinak nepouštěl, mohl by mu spíš ublížit. Jelikož jsou tady, je jasné, kde se jeho myšlenky toulají.
"Z druhé strany, když to přijali jednou, nebudou mít takový problém to přijmout podruhé. A i vnoučata se dají zařídit. I když trochu jinak." Nevidí v tom vůbec žádný problém, ale je mu jasné, že tak jednoduché to nebude.
"Pokud budou chtít, pochopí to." Ano, je o tom přesvědčený.
"No jo, to neviděl. Bylo to složité, máma tu dálku nesla asi nejhůř, ale nakonec...To bylo spíš pozitivní. Není to jednoduché začít v cizí zemi, ale když vážně chceš a nepohrdneš jakoukoliv prací, jde to. Z druhé strany pro někoho jako já, je tam prostředí rozhodně příznivější." Pousměje se a úsměv se mu na tvář vrátí, jakmile jsou nahoře. Je rád, že to stihnul říct, než mu úplně došel dech. Znova ho chytl, jakmile se k němu přiblížil. Hiroto se nechá a Hyde si to užívá o to víc. Nepřestává se usmívat a je jen kousek do toho, aby si začal spokojeně broukat. Je mu vážně skvěle.
"Hm, teď jsi to řekl úplně přesně. Obyčejně neobyčejné. Jeden by řekl, že je to jednoduché, ale vlastně úplně není. Dnešní doba je pořád uspěchaná a hrozně...Podobné věci už si prostě málokdo užívá. A já bych si moc užívat chtěl." Vydechne mu do ouška, pak ho vezme za bok a pomalu otočí čelem k sobě a koukne mu do očí.
"S tebou bych si to chtěl užívat víš." Promne si rty o sebe a krátce si povzdechne.
"Doufám, že mi to nebudeš mít za zlé, ale některé věci se jen těžko ovládají." Slíbil mu, že na to půjdou pomalu, ale jsou věci, kterým nedokáže odolat. Třeba tomu, aby ho políbil a tak to taky udělá. První jen zkoumá jeho rty, nikam nespěchá a dává mu potřebný prostor, aby mohl udělat, co jen chce. Je ale jasně cítit, jak moc si to užívá. Pomalu protáhne ruce kolem jeho boků a trochu víc ho k sobě přitiskne. Mají před sebou ještě kus cesty, to ví. Jen se chce na chvíli zastavit a prostě si to užít. Ostatně cesta jim neuteče a s jejich vybavením se klidně můžou utábořit o kilometr blíž, než bylo v plánu.
"Měli bychom pomalu pokračovat, až se napijeme." Pošeptá mu do rtů, když se od nich konečně odtrhne. Jednu ruku přesune z jeho pasu ke tváři, po které ho pohladí.
"Ale asi mě budeš muset nakopat do zadku, abychom šli hned." Uchechtne se tiše, než se znovu pohne, aby ho mohl políbit podruhé.
Hiroto
Jo tak on se bude klidně dívat taky? A je to tady. Hirota to popíchne a hned po Hydovi vrhne žárlivým pohledem. Mračí se na něj, dokud se k němu Hyde nenakloní blíž, aby mu řekl, ať se neopovažuje zamilovat. "Do nikoho?" Vrátí mu to okamžitě s medovým úsměvem, který značí, aby ve svém vlastním zájmu už raději nic neříkal. Všechno bude rozhodně použito proti němu.
"Děláš si zajímavou vizitku. Mám tolik nedostatků, že musím být tak rychlý, aby je nikdo nespatřil včas." Nadiktuje mu jeho nový popis, ale pobaveně se pousměje. Když Hyde řekne to Šťastně zadaný, zní to, jako kdyby se před chvílí vzali a Hiroto se na chvíli stáhne a uhne pohledem. Některé komentáře jsou vážně podpásovky! Povytáhne obočí nahoru, když mu Hyde řekne, že to o něm ví a že mu to vlastně trochu imponuje. To bylo dobře, protože někdy to šlo těžko ovládat, jako například před chvílí. Zároveň se mu líbí, že s tím chce pracovat a třeba ho zbytečně neprovokovat. No jo, psycholog. +Ještě si nakonec budu myslet, že bych s nikým jiným ani být nemohl, protože by mě nikdo jiný nesnesl.+ Pomyslí si. +Nesmysl, co by pak dělal Nijiro?+ Ještě si dobře vybavuje, jak mu ráno vyhrožoval, psychopat jeden. Pak že se tu má léčit jenom Dori. Moment, na trojku?? Vrhne po něm novým podmračeným pohledem.
"Za koho mě máš, za nějakého zhýralce?" Tak v tomhle byl Hiroto dost sešněrovaný. Jako by nestačilo, že Hyde není holka, ještě by s nimi měl být někdo další? Tak to neexistuje! Bylo to mezi nimi jako na houpačce. Hyde vždycky něco řekl, tím ho rozohnil a minutu na to změnil téma na vážné a Hiroto se zase uklidnil. Jako třeba teď, když mu říkal, že to doopravdy myslí vážně a že by to nedělal, kdyby to tak nebylo. Kdo ví proč mu to Hiroto upřímně věří. Chvíli zadumaně pozoruje jeho profil.
"Proč se mnou ano a s jinými ne?" Chce vědět. Řeč se stočí na rodiče a Hitomi a Hiroto přikývne.
"Ano, to je pravda." Souhlasí s tím, že jeho máma s tátou už mají trénink. Nebude to takový šok. A co se dětí týká… Vlastně by je asi jednou chtěl, ale teď bylo hodně brzy. Přikývne, když mu vypráví, jak to jeho matka zle snášela a jak těžké byly začátky. To si dovede představit. Tedy obrazně. Pak už jsou nahoře a dívají se na ten dechberoucí výhled a Hyde mu potvrdí, jak svoje slova o obyčejnosti myslel. Něco na tom spěchu bylo, i když Japonci si ještě pořád zvládali všímat maličkostí. Proti jiným zemím rozhodně. Bylo k tomu zkrátka od malička vedení. Když ale Hyde řekne to jeho Moc užívat chtěl, vyzní to úplně jinak, než že by chtěl obdivovat švestkové květy. Spíš jako kdyby mluvil o něčem velmi konkrétním a soukromém. Hiroto za ním mírně natočí hlavu, ale to už si ho Hyde za pas otáčí směrem k sobě a on cítí, jak mu začínají hořet tváře. Pohled má však pevný a neuhne před ním.
"Uhm." Dostane ze sebe trochu přidušeně, protože dokonce i on teď myslí jenom na to jedno a navíc je taky kluk. Jak to na jednoho přišlo, bylo těžké tomu poroučet, i když Hiroto nikdy nebyl do větru. Za to ale začal opravdu hodně brzy. Kdyby to máma věděla… I Hitomi na něj tehdy koukala jak puk. Asi moc přemýšlí a nic moc nedělá a neříká, protože Hyde ho najednou líbá a on skoro ztratí rovnováhu. Na chvíli má vážně strach, že z té skály snad spadne, když bude stát moc blízko u okraje. Hyde ho zvolna obejme, je to všechno takové nenásilné, ale stejně se jejich těla velmi blízce dotknou a Hiroto se trochu napne. Opatrně mu vrací polibky a jeho hlava si skutečně vezme dovolenou, což je dobré znamení. Trvá to docela dlouho, je to přece jenom jejich první polibek a všechno na něm je zcela nové. Pak se ale Hyde odtáhne a dokonce připomene další cestu. Ano, takhle to Hiroto taky chce, trochu pomaleji. Přikývne na to pití, ale Hyde chce ještě něco říct. Hiroto se překvapivě rozesměje. To pohlazení bylo milé, ale tohle sedlo.
"Podobné věci mi neříkej dvakrát, rád toho využívám." Klidně ho kopne, jestli chce. Smiluje se a sám se odtáhne, aby v batohu mohl hledat lahev s vodou. Podá mu ji jako prvnímu. Jenže jakmile se narovná, Hyde se znovu nakloní blíž, Hiroto se trochu prohne dozadu a rozpaží, aby mu lahev neupadla. Pobaveně se usmívá do jeho rtů, ale polibek mu oplácí. Tolik tomu nejde odolat?
Hyde
Hyde se ušklíbne a pak protočí očima. "Ty jsi skoro horší, jak já." Neodpustí si poznámku a pak se svůdně pousměje.
"Kromě mě, samozřejmě. Asi je čas tě začít pořádně přesvědčovat, že nikoho jiného, než mě opravdu nechceš." Dává mu jasně najevo, že jestli ho bude ještě chvíli provokovat, ukáže mu, jak jeho balení může doopravdy vypadat. Hiro by si měl uvědomit, že na něj jde opravdu polehku, ale to se klidně může změnit. Pak přikývne.
"To si piš, že jich mám dost. Proto se musím snažit, abys neměl čas si jich vůbec všímat. Utíkat za tebou nebudu. Jsem si jistý, že bych tě nedohnal." Samozřejmě to není o tom, že by nechtěl, jenom na to pravděpodobně nemá fyzičku. Viděl Hirota venku, jak chodí běhat, dobře se na to koukalo, ale rozhodně by mu nestačil. Rozesměje se a zavrtí hlavou.
"Ne to rozhodně ne, ale jsou věci, které tě můžu naučit." Nedá si pokoj. Jenže taky ví, že rozhodně následující roky by se o něj nechtěl dělit. No možná ani potom ne. Málem by si nad sebou povzdechl nahlas. Co to s ním provedl? Ne, vůbec mu to nevadí a o to je to snad horší. Je čas se nad tím zamyslet a bude si muset pospíšit, protože Hiro po něm chce odpověď. Sám nad tím už přemýšlel, ale pak to nechal být. Není důležité proč, ale spíš že se to vůbec děje. Teď by ale měl odpovědět.
"Víš, že jsem nad tím už přemýšlel." Prozradí mu něco na sebe a pak se na něj podívá.
"Líbí se mi s tebou trávit čas. Když se na tebe podívám, mám chuť tě provokovat a přitom nechci, aby ses na mě zlobil. Ne vážně, jestli mi rozumíš. Záleží mi na tom, aby ses měl dobře a přitom tě chci trochu vyvádět z rovnováhy." Odmlčí se na chvilku.
"Když se na tebe podívám, nechci být nikde jinde. Věříš, že je to jedna z mála chvil, kdy nevím, jak to popsat. Když jsem s tebou, jsem šťastný, takovým tím jednoduchým a přitom hrozně důležitým způsobem. Jako když se vrátíš na místo, kde jsi doma. Paradoxní je, že já takové místo nikdy neměl." Pousměje se a nevypadá to, že by z toho faktu byl smutný. Nechce řešit, co bylo, spíš jen řeší, co je teď. Pak už jsou opravdu spolu a za nimi je neskutečně nádherný výhled. Hyde ho teď nedokáže vnímat. Nevidí nic kromě Hirota, kterého líbá. Je rád, že mu polibky vrací. Je to všechno na dobré cestě a musí se snažit, aby to nepokazil. Snad se to nestane a tenhle výlet si doopravdy užijí. Jen si vážně není jistý, jestli se dokáže dostatečně dlouho držet dál. Je to takové příjemné mučení. Rozesměje se společně s ním a nahodí ten nejnevinnější pohled, který jen dokáže.
"A hlavně nechoď přede mnou. Tvůj zadek se mnou dělá hromadu věcí." Přizná se mu ještě k něčemu. I s vodou jim ten polibek dost jde a Hyde má zase problém se odtáhnout. Podaří se a on se napije
"Musím říct, že je teď momentálně málo studená." Vtipkuje na svou vlastní adresu, ale ve výsledku je to vlastně pravda.
"Tak pokračujeme." Dodá, poděkuje mu za vodu a vykročí společně s Hirotem po hřebeni. Výhled je pořád nádherný, jindy by bylo těžké od něj odtrhnout pohled, ale Hyde spíš kouká na Hirota.
"Ale no ták, přece bys do mě nekopal?" Škádlí ho ještě trochu, aby se přiznal, že by se mu to dělalo špatně.
"Co si vlastně myslíš o téhle rodině?" Ani neví, proč se ho na to ptá, ale třeba dostane jiný pohled na věc a možná jim potom přece jen ještě pomůže.
"Ani nevím, proč mám potřebu to pořád rozebírat. Něco mi říká, že bych ještě trochu měl a zároveň se mi zdá, že by možná ještě potřebovali pomoc. Ale možná ne od někoho, jako jsem já." Dělí se s Hirotem o své vlastní myšlenky, jak kdyby to byla to nejpřirozenější věc na světě.
"Víš, jak kdyby to ještě nebylo všechno, co se stane? Měl už jsi někdy takový pocit?" Ptá se ho dal a cesta jim pomalu ubíhá. Když se pořádně zapovídají za chvíli už bude večer a měli by najít vhodné místo, kde přenocují. Na to vážně těší. Totiž...
Žádné komentáře:
Okomentovat