Hiroto x Hyde - Promiň, rychleji to nešlo. - část 1.

(hory)

Hiroto

Dva dny uplynuly jako nic a během nich se toho v baronově domě stalo hrozně moc. Hyde byl v centru dění především, protože vyšla najevo jistá pravda, kterou chroupali asi úplně všichni. Hiroto se na ty dva dny v podstatě zamkl ve svém pokoji a odmítal mluvit s kýmkoliv, dokonce nezvedl telefon ani Hitomi. O něj tady v podstatě nešlo a stejně si musel srovnat myšlenky a některé věci strávit. V hlavě převaloval svoje rozhovory s Hydem, třeba ten, kdy se tak divil, proč obhajuje všechny psychology nebo ten, kdy mu Hyde sám řekl, že k jednomu chodí. Najednou to mělo úplně jiný rozměr a Hiroto to asi i chápal. Jenom si nebyl jistý, proč se to všechno stalo a jestli to mělo nějaký předpokládaný účinek. Odpovědi ale nenajde nikde jinde, než u Hyda. Sám se cítil v první chvíli naštvaný, že nic nevěděl, i když mu bylo jasné, že to nebylo jednoduché a že Hyda nejspíš vázala nějaká domluva s Yusukem. Musí to nějak překousnout a ideálně mu nic nevyčítat. Nemluvil s Dorim ani s Kaoru, takže netušil, co si o tom ti dva mysleli a nepotkal ani Tomohisu s Daichim, ale za to se k němu i přes dveře doneslo, co se dělo u Seny a Toshiyi. To by přeslechl asi opravdu jenom hluchý a možná, že ani ten ne. Je hodně zvědavý, co přesně z toho nakonec vzejde a nepochybuje o tom, že Hyde bude ten, kdo bude mít informace z první ruky. Konec konců zatím odtud neodjel, i když už byla jeho identita odhalena. Jeho práce tím nejspíš skončila a možná taky ne, ale to mu přišlo divné, když byl v hlavní roli Dori. Tak co tu pro barona dál dělal nebo bude dělat? To se, jak doufá, taky dozví. A tak nakonec vyleze ze své přemýšlivé ulity, důkladně projde koupelnou, oblékne si pohodlné oblečení i boty a zabalí všechno potřebné pro vysokohorskou turistiku a piknik v lese a vydá se k Hydovým dveřím, aby ho nemilosrdně vykopl z postele v pět ráno. No co? Říkal, že bude potřeba, aby to udělal a Hiroto se vyžíval ve škodolibosti. Přece mu neslíbil, v kolik to bude? Razantně zabuší do dveří, za kterými se samozřejmě neozývá vůbec nic. Svůj postup ještě několikrát zopakuje a pak začne Hyde otravovat přes mobil. 

"Jestli nevypadneš z pokoje do pěti minut, nestihneš východ slunce ani z poza prahu tohohle areálu, nahoru to už stejně nestihneme!" Předpokládá, že Hyde bude zdržovat, hodinu snídat, balit si věci, šňořit se a vymýšlet, co na sebe, ale třeba ho překvapí a vážně vypadne z pokoje hned? Přeci jen, je to ještě pořád chlap. Hiroto si počká, než za dveřmi uslyší alespoň náznak pohybu a ještě jednou zabouchá na dveře. 

"Jestli o mě stojíš a nechceš přijít ani o pokus strávit se mnou víc jak pár minut, tak neusneš znovu a přijdeš ven!" Pohrozí mu a pro sebe se potměšile směje. Vůbec by se nedivil, kdyby Hyde usnul, ale dostal ultimátum, tak se uvidí. Nechce tady takhle stát, takže se otočí na patě a s cinkajícím batohem projde chodbou ke schodišti. Tam se docela nečekaně objeví rozespalý Nijiro s vlasy do všech stran. 

"Ještě jednou mě vzbudíš tím svým kraválem a shodím tě ze schodů. Pak mi můžeš nechat napsat psychologický posudek." Řekne mu tónem, který vzbuzuje nejistotu i u někoho tak nebojácného, jako je Hiroto a zase zaleze. Hiroto se podívá na dveře. Nejsou baronovy. +Takže byl v noci zase někde pryč?+ Zní to, jako kdyby měl zahýbat, ale Hiroto měl tušení, že to souviselo s tím Toshiyovým kraválem. Něco zařizovali a on chtěl vědět co. 

"Ještě mě přestane bavit být jenom zahradníkem…" Řekne si sám pro sebe. Hyde je psycholog, Daichi pravá ruka Tomohisy a Sena už taky dávno nedělá to, co má a on…? +Ty a Kaoru.+ Uklidní se, že na tom není tak zle, ale… jak dlouho bude vedle Doriho ještě údržbářem? Přizná si, že trochu začíná panikařit. Před domem se posadí na zápraží rovnou do cesty a okusuje si zamyšleně spodní ret. +Psychologický posudek, co tím myslel?+ Vzteká se. To už si podle Nijira Hyda bere, nebo co?

Hyde

Pro Hyda byly nové události dost komplikované. Dori se mu vyhýbal a Hyde věděl, že to ještě potrvá, než se něco změní a Kaoru... S ním se sice dalo mluvit, ale stejně to nebylo úplně jednoduché. Chtěl jim pomoct oběma, prostě mu přirostli k srdci, ale než se k tomu dopracují, bude to ještě chvíli trvat. Hyde i přes to zůstal v domě. Po rozhovoru s Yusukem mu bylo jasné, že ho tady pořád chce mít a on se nebránil. Dohodli se na podmínkách, kdy tu bude bydlet zadarmo, ale Hyde dál odmítl jakýkoliv honorář za své možné rady. Dalo by se říct, že si tu udělal prázdniny. Ostatně, co se financí týká, nebyl na tom vůbec špatně. Je pravdou, že se s Yusukem pohádal, ohledně šeku, který mu dal, ale nakonec ho přijal a velkou část z něj připsal na konto jedné organizace, pro kterou kdysi pracoval. Zabývali se podobnými případy, jako byl Dori, jen s tím rozdílem, že tito klienti na podobnou pomoc neměli peníze. Nechal si jen tolik, aby dál mohl fungovat a nemusel se příliš brzo vracet ke své práci. Nakonec došlo na to, že tu pro něj přece jen práce bude, i když v trochu jiném ohledu. Krize této rodiny nejspíš nebrala konce a brzo se dozvěděl, co se dělo u Seny a Toshiyi. To byl taky pěkný zvrat a Hyde už tušil, že se tu možná ještě uplatní. Jen by tu nerad zastával funkci psychologa, ale spíš přítele. No, to se uvidí časem, jak se věci vyvinou. Jedním velkým oříškem však byl Hiroto. Hyde si moc dobře uvědomoval, že o jeho společnost nechce přijít. Jistě, celá záležitost se ho zase tolik netýkala, ale stejně Hyde počítal, že si bude připadat podvedený. Tak rád by to odčinil. Minimálně se mu omluvil. Dnes měl být jejich plánovaný výlet a Hyde si sice natočil budíka, ale tak o hodinu později, než se ozvalo bušení na dveře. Otevře jedno oko, a když se za dveřmi ozve Hirotův hlas, první jen protočí očima, než se pousměje. Sice by si ještě pár hodin spánku dal, ale příležitost být s ním o samotě a dostat příležitost s ním mluvit...To se prostě neodmítá. Pak se ozve dutá rána, jak se Hyde na posteli převalí a spadne na podlahu. Lepší probuzení prostě nevymyslel.

"Ano, máš mě v hrsti, už jdu." Prohodí si pro sebe, než rychle proběhne sprchou, aby se probral. Věci má v batohu naházené za pár minut, ostatně bordel je všude, tak musí být i tam. Pak se vypotácí, ještě vběhne do kuchyně pro nějaké jídlo a ani ne za dvacet minut už je venku.

"Promiň, rychleji to nešlo. Tvůj hlas po ránu...No víš, pak si rád dám sprchu, když to dokončím." Neubrání se malému popíchnutí. I když je neskutečně brzo, Hyde vypadá dost nabitě a spokojeně a ani trochu rozespale. 

"Tak jdeme." Pobídne ho a s rukou na bedrech popostrčí na cestičku, kudy musí vyjít.

"Měli bychom mít nádherné výhledy i na západy slunce. Má být jasno a v rámci možností i teplo." Rozplývá se a dokonce si začne i broukat. 

"Jsem hrozně rád, že sis to nakonec nerozmyslel." Zvážní, když přestane broukat. 

"Vím, že mi to máš za zlé." Doplní ještě a opatrně se na něj podívá. 

"Ale kdyby to by to bylo na mě, řeknu ti přesně, proč tu jsem. Ale ne, to není omluva. Vážně mě to mrzí." Nasadí svůj nejlepší výraz, který jen potvrzuje, jak moc líto mu to je. Klade nohu jednu přes druhou a snaží se odhadnout, jak se Hiro tváří, jestli má smysl dál mluvit a nebo ne.

"Ale i když už všichni ví, co jsem zač, neodcházím, zatím tedy. Víš, byl bych rád, kdybych svůj volný čas mohl věnovat jen a jen tobě. Teda pokud o to budeš stát." Jsou věci, u kterých je opravdu opatrný a jestli mu to Hiro odkývá, pak už za sebe neručí, ale bez dalšího souhlasu už se k němu víc nepřiblíží. Teď tu není ani nejmenším jako psycholog, spíš jen jeho přítel a vlastně by byl rád, kdyby v tom bylo víc. Jenže to už tak úplně nezáleží na něm.

Hiroto

Hiroto ještě pořád sedí na schodech a oždibuje stéblo trávy, když se Hyde objeví. Těch dvacet minut nakonec uteklo docela rychle. Když tady jeden tak seděl a rozhlížel se kolem sebe, viděl, kolik práce všude na zahradě je a co by se mělo udělat ideálně hned teď. Než se vrátí, všechno o tolik vyroste! Měl by přestat pracovat. Dalo by se říct, že květiny nikam neutečou, ale to nebyla pravda! Rostly vážně raketovou rychlostí! Nejdřív mu snad ani nedojde, co přesně mu Hyde řekl, ale jakmile ano, prudce se otočí a vrhne po něm pohoršeným pohledem. 

"Nech toho!" Řekne mu hned. Ještě ani nevyrazili a on už s tím začíná. Hiroto by asi měl být rád, pokud to tedy vůbec byla pravda, ale mohlo by se mu stát, že by se červenal a Hyde by to viděl a to prostě nedopustí. Ta ruka na bedrech by taky být hned nemusela a jak se Hyde tváří nadšeně, tváří se Hiroto kysele, ale jen na oko. Ve skutečnosti se na výlet vážně těší. 

"To je dobře." Počasí na horách se měnilo hodně rychle a nečekaně se mohlo zhoršit tak moc, že by jim v krajním případě mohlo jít i o život, ale to se tentokrát nejspíš vážně nestane. Chvilkou jdou jenom tak vedle sebe, zatímco si Hyde pobrukuje. Hirotovi to nijak nevadí, má vážně nádherný hlas a on se aspoň může toulat ve svých myšlenkách, ale pak se Hyde rozhodne ticho prolomit. Zatváří se nepatrně přistiženě, když mu Hyde na rovinu řekne, že mu Hiroto má všechno to skrývání za zlé. Takhle nahlas to zní snad i nepatřičně. On samozřejmě moc dobře chápe, že se neznali natolik, aby mu prozradil baronovo tajemství, že v tom byly asi i smlouvy a další věci a vlastně je to velmi profesionální chování, ale potřeboval jen přeprat kus své vzpurné povahy. Nešlo o rozum. 

"Věřím ti." Řekne a ani ho moc nenapíná. Na důkaz svých slov se na něj taky podívá a dokonce se mile usměje. První část další věty ho překvapí, protože Dori vypadal, že Hyda nechce ani potkat, ale Hyde pak dodá, že to už není kvůli Dorimu. Zatváří se vážně zaskočeně a podívá se na něj pořádně. Div, že nezakopl. 

"Kvůli mě ti stojí za to snášet jeho pohledy a meškat svoji práci? Klienti si bez tebe poradí?" To nebylo dobírání, Hiroto se tak nějak domníval, že když někdo potřebuje Hydovu pomoc, mohlo by mu bez ní být špatně. Hyde ale nebyl vyloženě psychiatr, nikdo snad ze skály neskočí. Hiroto chvilku mlčí a dívá se pod nohy, zatímco oběma rukama svírá popruhy batohu na ramenou, aby se mu šlo líp. 

"Hmm… asi je fér dát tomu šanci." Souká ze sebe a není mu ani moc rozumět. Pořád se mu těžko přiznává, kdo by se mu mohl líbit, ale Hyde se tolik snažil. Nikdy o něj nikdo tolik neusiloval, byl moc hezký, talentovaný, hodně chytrý, měl skvělou práci, jenom prostě nebyl ženská. Snesl jeho složitou povahu a celkově se jevil jako skvělá partie. Jeho rodiče si to asi nebudou myslet, ale taky měli zdařilý trénink od Hitomi, která si od mala dělala, co chtěla, ještě mnohem víc. Ta by si určitě myslela, že to má zkusit, nemusel jí ani volat. Znovu se na něj nejistě usměje. 

"Ale je to pro mě trochu jako skok do vody. Co když tam je žralok…" Dodá, aby trochu popsal svoje pocity. Není tak spontánní jako někdo, kdo má ve všem jasno. Bojí se, jak bude vypadat, i když je mu jasné, že tohle je Hydovi jedno, že to neřeší. Jenže některým věcem neporučíte a přiznat strach? Nikdy! Nakonec jednu ruku, tu blíž k Hydovi, svěsí a sotva patrně s ní zašátrá kousek vedle, aby našel tu jeho. Je to jen opatrný dotek, málem se lekne, když ho ucítí, ale stejně poslední články jeho prstů jemně sevře v pokusu vzít ho za ruku jako první. Jdou spolu na výletní rande a nikdo tady není, tak by asi měli nějak začít? To je ono, teď vypadá jako idiot. A rudne mu krk, cítí to.

Hyde

Kdyby jen Hyde tušil, jak blízko byl Hiro k tomu, aby začal místo výletu pracovat, asi ho popadne mnohem rázněji a odtáhne, aby společně mohli strávit trochu času. Naštěstí o tom nemá ani tušení a tak je rád, že můžou vyrazit. Uculí se, když ho Hiro napomene a vypadá vážně roztomile, když je v rozpacích. Asi to začne být jeho oblíbená zábava. 

"Copak?" Nadhodí pobaveně.

"Ještě nikdo z tebe neměl podobné problémy?" Nenechá toho, ale když to byl vážně kompliment. Jeho hlas se mu vážně líbí a mohl by ho poslouchat dlouho. Po očku pozoruje jeho kyselý výraz a dá si za úkol, že ho rychle smaže. Jen ať mu Hiro dá chvíli, určitě se mu to povede. 

"To teda, déšť mi nevadí, ale bouřka by nám mohla pěkně zkazit plány." Měl trochu obavy, aby jim počasí přálo, ale vypadá to, že s nimi má osud i počasí ty nejlepší plány. Netrvalo to moc dlouho, než šel se svými myšlenkami na světlo. Nechce se v tom zbytečně vrtat, ale ví, že některé věci by si měli vyjasnit. Hydovi to nebylo jedno, obecně nerad lhal a u Hirota to platilo dvojnásob.

"Vážně moc ti děkuju. Nebylo to jednoduché, přiznávám." Málem by si nad tím povzdechl, ale je rád, že tohle téma je za nimi. Teď už si nemusí ničím kazit náladu a můžou si to pořádně užít.

"Ale neboj, svou praxi jsem nechal na pozemku." Neodpustí si menší vtípek a pak jen nad jeho poznámkou rozhodí rukama.

"I já mám právo na dovolenou." Ano, řeší některé klienty i tady, ale Dori byl jeho hlavní případ, zbytek byly jen konzultace.

"Vlastně toho zase tolik na práci nemám. Většinou si beru jen jednoho náročnějšího klienta. Jsem rád, když se můžu pořádně soustředit na jedinou osobu." Prozradí mu svůj styl praxe. Ano, je úspěšný, a když je potřeba tak pomůže i tak, přesto je jasné, že tímto stylem toho zase tolik nevydělá. Jenže u něj to bylo vždycky spíš o něčem jiném, než o penězích. 

"Zbytek má dost úkolů na dobu, kdy budu pryč a taky mám lidi, kteří se o ně případně postarají." Objasní mu, jak to celé funguje. Nikdy by nenechal nikoho bez pomoci. Nakloní hlavu na stranu a pomalu se na něj podívá.

"To bylo námahy to přiznat hm?" Trochu si ho dobírá, ale jeho úsměv jasně říká, jak moc je rád.

"Vážím si toho a těší mě, že jsem to zrovna já. Ne, že bych ti dal na výběr. Asi bych poprvé v životě žárlil, že to nejsem já." Přizná se mu, jak moc na něj působí. Je čas na dokrývání myšlenek a on je ten poslední, kdo by se tomu bránil. Nechce se na něj moc upřeně dívat, takže jen pokukuje a je mu jasné, že se Hiro cítí nejistě. Nechce ho hnát do kouta, je mu jasné, že by se tím spíš zatvrdil a nedal by tomu šanci vůbec. Když mají tak hezky nakročeno, nechce to kazit. Tiše se zasměje a zavrtí hlavou.

"Já nejsem žralok. Ale neboj, pokud nějakého uvidím, odeženu ho." Na chvíli se odmlčí a pak se uchechtne.

"A já nekoušu, když už tak něžně." Ne, tohle prostě nemohl nechat jen tak. Nepodívá se na něj v tu chvíli, aby ho spíš nevyděsil, a dál pokračuje v chůzi. Míří podél většího lesíka, na jehož konci se nachází rozcestí. Budou pokračovat hezky do kopce, aby se dostal na hřeben a po něm dál dokola. Není to krátký výlet, ale zase toho hodně z okolí uvidí. 

"Neboj, půjdeme na to hezky pomalu. Minimálně na veřejnosti." Ujistí ho, že nemá v plánu kamkoliv spěchat, nebo si na něj na očích dělat přehnané nároky. Tohle byla vždycky složité vody a jednu dobu i pro něj. Ani on to neměl jednoduché se svou praxí, když se rozkřiklo, jak to má. Překvapeně zamrká, jakmile ucítí dotek na své ruce a těkně k těm místům očima. Nechce ho vyděsit, ale hrozně ho to potěšilo. To jsou ty malé krůčky, které naprosto zbožňuje. Posune svou ruku kousek dál a sevře ho pevněji. Chvíli jen tak kráčí a u toho si spokojeně pobrukuje, jakoby to gesto bylo úplně běžné a nic zvláštního se nedělo.

"Jsi samé překvapení, Hiro-chan. Líbí se mi to." Ujistí ho po chvilce melodickým hlasem a než se naděje, trochu se k němu přiblíží a vtiskne mu pusu na tvář.

"Vím, že je to pro tebe těžké." Dodá ještě, aby bylo jasné, že svá slova myslí vážně.

"Povíš mi něco o sobě, odkud jsi a co jsi dělal doteď?" Začne pomalu ale jistě vyzvídat, protože ho chce opravdu poznat. 

"Vlastně mě v první chvíli ani nenapadlo, že jste s Hitomi příbuzní. Je úplně jiná. Občas ti z ní musí jít hlava kolem ne?" Vyptává se dál, aniž by jeho ruku pustil.

Hiroto

Hiroto si musel přiznat, že na tuhle otázku neznal odpověď. Každý kluk by byl rád, kdyby z něj měli lidé podobné problémy, ale pokud někdo měl, nikdy mu to neřekl do očí. Raději to ignoruje, dokud nejsou dávno na cestě. Když potom Hydovi řekne, že mu věří a on mu odpoví, že mu děkuje, znovu se upřímně usměje. Pak se musí uvolněné rozesmát, když se tak podiví jeho komentáři a dotčeně se hájí, že i on má nárok na dovolenou. 

"Tak promiň, některé práce mi vždycky připadaly, že to prostě nejde." Rozhodí mírně rukama. Překvapeně zvedne obočí, když mu Hyde vysvětlí, jak ve své praxi funguje. On si vždycky myslel, že je to ordinace jako každá jiná, ten doktor má celý kmen klientů a ti za ním chodí. Nedovedl si představit, že by někoho uživil jeden jediný člověk, ale Hyde to měl očividně jinak. Hledal movité klienty s komplikacemi, kde bylo potřeba, aby byl ve dne v noci a celé dny, jako právě s Dorim. Hirota by zajímalo, co by dělal, kdyby nakonec byli spolu. Odjel by na půl roku a neviděli by se? Nemělo smysl se teď ptát, ale jeho práci zatím nerozuměl ani trochu. No… on byl nakonec taky tady. Nemohl jen tak zmizet, ale plánoval tady dlouho zůstat. Popíchne ho, když si z něj Hyde dělá legraci, že mu dalo hodně práce si něco přiznat. Načuřeně se na něj podívá a má chuť do něj strčit, ale Hyde mu vzápětí řekne, že je za to rád a že by na něj doopravdy žárlil, kdyby si ho nevybral. 

"Poprvé v životě? Nikdy se ti nikdo nelíbil tak moc, abys na něj žárlil ty? Dělali to jen opačně?" Prohodí, aby se o něm taky něco dozvěděl a navíc mu tím vlastně složí kompliment. Pousměje se, když ho Hyde ubezpečí, že on žralok není a ten další komentář jako neslyší. S ním se podobných slov nikdy nezbaví, to je mu jasné. Velký kus cesty jdou zase mlčky, dokud nedojdou k většímu stoupání. Hiroto se nezastaví, má ještě hodně energie, ale při pohledu nahoru je mu jasné, že to zase tak snadné nebude. 

"To mě mělo uklidnit?" Řekne Hiroto s lehkostí, když Hyde řekne, že na to před lidmi půjdou zlehka. V soukromí asi jen sotva, podle toho jak Hyde vystupuje. Ale alespoň se nemusí z jeho strany obávat něčeho šíleného na veřejnosti, v tom mu věří. Hyde sám měl důležitou práci. Nešlo o to se vyloženě skrývat, ale spíš nebudit zbytečný rozruch. Hiroto ho k životu nepotřeboval. A pak se Hiroto odhodlá vzít Hyda za ruku. Ani to nebolelo a po chvíli ucítí, jak Hyde svou dlaň posouvá a víc ho sevře. Je teplá a příjemná, nenásilná a nikdo nikde není. Hiroto se po chvíli uvolní a víc si uvědomí přírodu kolem sebe a kouzlo okamžiku. Něco na tom vážně bylo. Hyde si chvíli brouká jako na začátku a pak mu řekne, že je samé překvapení. Hiroto pokrčí rameny. 

"Neplánoval jsem to." Překvapil vlastně i sám sebe. Zamrká, když mu na tváři přistane polibek, ale jen to, nic víc. Na chvíli trochu stydlivě skloní oříškový pohled a kráčí dál. Hyde mu zrovna říká, že chápe jeho pocity. Zapřemýšlí se, jak by mu odpověděl, když dojde na něj a Hitomi, zkrátka na jeho rodinu. 

"Vlastně by to samé mohla říct i ona, už jsi mě trochu poznal, ne? Ale i když jsme byli typičtí hašteřící se sourozenci, nakonec jsme se vždycky vzájemně hodně hlídali. Kočkujeme se kvůli svým povahám, ale kryjeme si záda, skutečně nám na sobě záleží a jeden pro druhého bychom skočili do ohně. To si myslím. Dost se doplňujeme. Ona je jiná, než já, dává mi rady ohledně mojí sevřenosti a já ji zase na oplátku trochu krotím. Ani jeden to ale neignorujeme, známe svoje chyby. Když si něčím nejsme jistí, zavoláme si." Zní to docela idylicky a on byl rád, že to tak bylo. 

"Teprve končím školu. Je to moje první práce, při které budu dělat diplomku. Nějakou dobu bych tady ještě rád zůstal, ale nechci tady žít natrvalo. Až dám zahradu do kupy, chci se pustit do dalších projektů. Jinak jsme vyrostli tak… normálně. S běžným množstvím peněz i s běžnými a hodnými rodiči. Nestěžujeme si, ale bohatí jsme nikdy nebyli." Docela se rozpovídal.