Elli
Tlumeně vykřikne, když ho Lucas plácne, až to štípe na kůži a v očích má slzy, ale ve tváři mu paradoxně hraje omámený úsměv. Lucas plení jeho nitro stejně jako ho honí jako pán bůh a nedá se tomu odolat ani na vteřinu, nedá se bránit, nedá se dělat nic, jen slastně a zmučeně sténat a kroutit se pod ním, jak to nejde vydržet. Když nakonec uvnitř sebe ucítí jeho horkost, dostane to i jeho a jeho výstřik je tak mocný, že to má málem na vlastní bradě. Vnímá jeho hlas, ale chvěje se silně po celém těle a připadá si jako po nájezdu kavalérie. Netrvalo to zase tak dlouho jak byli oba nadržení a neuspokojení, ale bylo to neskutečně intenzivní... tedy... Lucas by vlastně po té jeho noci uspokojený být měl, ale teď tak rozhodně nevypadal. Ta holka asi zase za tolik nestála. Na svých zádech cítí jeho váhu a je mu to moc příjemné. Horko, které z Lucase sálá, přechází plynule i do jeho těla a vlasy se mu lepí na čelo. Dýchá jako by právě uběhl půlmaraton a snaží se vzpamatovat. Poslední něžný dotek, kousnutí...a je pryč. Skoro by mu to bylo líto. I on se převalí na záda a zírá na strop zkušebny. "Páni..." Vydechne nakonec.
"Umíš víc takových kousků?" Zeptá se bezelstně, když k němu otočí hlavu a zamrká na něj modrýma očima. Skoro vypadají, jako kdyby se takové věci stávali pořád. Dva kluci, co se skoro neznají, prostě na to vlítnou, ne zrovna moc něžně…
Lucas
Chvíli jen hledí do stropu beze slova, snaží se zkoordinovat svůj dech, ale po tomhle zážitku mu to rozhodně nejde. Připadá si, jak kdyby oběhl celý ostrov sprintem. Běhání rád nemá, ale tohle si bude dávat klidně každý den. Moment…Krátce koukne na Ellieho, jak se převalí na záda a prohlédne si jeho tvář s jistým zaujetím. +Vypadá ještě líp jak normálně.+ Proběhne mu hlavou, než ta myšlenka zmizí stejně rychle, jako se objevila, aby neměl nutkání jí říct nahlas, alespoň prozatím se drží zpátky. "Vypadám na to, že bych neuměl?" Mrkne na něj, než se převalí přes kraj postele a hledá po zemi alespoň dvě cigára, k jeho smůle v blízkosti žádné není. Ušklíbne se otráveně, když se přinutí celkem hbitě vstát a dojít pro krabičku válející se na stolku opodál. Jeho svaly malinko protestují, ale brzo se dají do kupy a vnímá spíš jen příjemné uvolnění. Po cestě zpátky už si jedno zapálí a druhé mu podá, když sebou znovu plácne na znak do postele a s jistým potěšením si řádně potáhne, nyní už s druhou rukou pod hlavou.
"Nebudou tě doma shánět?" Rýpne si se smíchem, když si všimne, že už se slunce neopírá do okna, takže musí být po poledni. Rozhodně ho nechce vyhánět, jeho společnost zvlášť, když se tu tak válí, se mu zamlouvá víc, než by si mohl připustit. Byla to jen otázka do větru, spíš jen takové popíchnutí. Zatím si neuvědomuje, že by ho to mohlo opravdu zajímat.
Elli
Rozesměje se po tom jeho prohlášení a přetočí se pro změnu na bok. Nechá vlasy, aby mu napadaly do obličeje a zabrouká na něj z pod přivřených víček. Na tváři mu hraje rozpustilý úsměv a sleduje Lucase, co to dělá a co hledá. Snad už se neobléká? To by byla škoda... Protahuje na jeho záda obličej a doufá, že ne. Nabízená cigareta mu přijde vhod a tak si ji od něj vezme, vloží si ji mezi rty a nastaví mu ji tak, aby mu připálil. Je přece slečinka a těm se připaluje. Po chvilce vydechne obláček kouře a nakonec pokrčí rameny, když mu Lucas připomene těhotnou Gigi a tím pádem i jeho momentální nevěru. "Nevím, nikdy jsem nic konkrétního neslíbil..." Řekne nakonec a asi by se měl cítit jako hajzl, ale necítí... Sice si okusuje spodní ret a převrací to ve své pomíchané hlavě sem a tam, ale nedovede vnímat věci kolem sebe tak, jako ostatní. O tom Lucas ještě vůbec nic neví. S kým si to vlastně začal… Kdo ví proč má Elli pocit, že tohle není jejich konec. Že ten příběh bude trochu delší. Upře pohled někam do strany, ale nakonec jím vystoupá k jeho obličeji. On o ní vlastně neví... neví o sobě navzájem skoro vůbec nic. Co by si o něm asi pomyslel? Nebo by mu to bylo jedno? A je on sám doopravdy zamilovaný, jak Gigi tvrdil nebo byl jen šťastný, že není sám po rozchodu s NÍM? Jako vždycky neví nic a má ve všem naprostý zmatek... převalí cigaretu z jednoho koutku do druhého. Moc složité otázky na jeho hlavinku. Moc složité...
Lucas
S pozvednutým obočím sleduje, jak se k němu Elli nakloní, aby mu připálil. Ušklíbne se nad tím, co vidí, chová se chvílemi fakt jako holka, možná proto ho to tolik baví. Natáhne k němu tedy ruku se zapalovačem s krátkým škrtnutím, než se taky otočí na bok. Jeho tvrzení, že nikomu nic nelíbil, přejde jen mávnutím rukou. "To je tvoje věc, mě je to úplně jedno, kdo na tebe čeká nebo ne." Řeknu mu naprosto upřímně. Je to u něj normální, ani on by nikomu nic slibovat nemohl, na to nemá buňky. většinu svých závazku vždycky jen těžko splnil. Proč by to měl chtít po někom jiném?
"Ale ještě chvilku se tady budeš tak nastavovat, tak tě nejspíš ošukám ještě jednou." Vypadne z něj naprosto upřímně, když si znovu pořádně potáhne a jeho tvář se na chvilku ztratí za oblakem dýmu. V některých ohledech je na tom možná až moc dobře, zvlášť když je střízlivý, takže by si dal klidně ještě párkrát říct. Navíc z toho provokatéra nemůže jen tak spustit oči a zvlášť, když se v jeho posteli tak nestydatě kroutí. +Aby tě do pekel vzali.+ Myšlenky začínají být zas dost trestuhodné, a tak aby neprozradil svou slabost pro něj, se radši znovu zahledí na strop, který by nejspíš chtěl vymalovat. Stejně to moc nepomáhá, některým věcem se jen těžko poroučí. Už jen proto, jaká přitažlivost mezi nimi od první chvíle je.
Elli
Nakonec sklopí pohled a pousměje se po tom jeho konstatování. Nemá s tím problém? No, on taky ne a to je to nejlepší, co z toho mohlo vyjít. Jeho další prohlášení ho přiměje znovu k němu zvednout pohled a tiše se rozesmát. Přisune se k němu o něco blíž a snaží se klepat popel někam stranou. Lucasova tvář pomalu vystupuje z dýmu, který tady oba dva vytvářejí a je to skoro umělecké... No však tady taky mají tvořit jakousi uměleckou činnost. "Nastavovat jak přesně?" Zeptá se ho, když nakloní hlavu k rameni a našpulí na něj rty. Přetočí se pomalu na břicho a pohlédne na něj z pod opony vlasů.
"Takhle? Nebo myslíš takhle?" Vyptává se dál, zatímco se k němu otočí zády na opačný bok a vystaví mu tak linii svého boku a celé pozadí.
"Nebo snad takhle?" Obrátí se zpátky čelem k němu, teď už se ho skoro dotýká, jak je u něj blízko a jemně se otře nosem o jeho tvář. Pak mu těžce vydechne, skoro vzdychne do ucha a típne cigaretu, o kterou právě ztratil zájem. Lucas se přetočí na záda, nedívá se na něj, ale Elli mu nedá moc prostoru, aby dělal že ho nevidí nebo snad nevnímá. Jednoduše se skloní nad jeho hrudník, který na několika místech skoro něžně políbí a pak jazykem obkrouží jeho bradavku, ke které se posléze přisaje vlastními rty a začne si s ní hrát jazykem. Koutky se mu opět provokativně zvednou.
Lucas
Užívá si ten super pocit, vlastně mu momentálně nic nechybí, no možná pořádný kus masa. To ale zatím není tak akutní problém. Koutkem oka sleduje tu ,,modelku“ ve své posteli, která se vedle něj kroutí a způsobuje hlavně to, že by si dal klidně zase hned říct. "No vidím, že polohování máš automatické, to se cení." Rýpne si do něj s pobaveným úšklebkem, ale to už ho má na sobě přilepeného a jeho smysly, hlavně v dolních partiích už jsou zase v pozoru. Potáhne si naposledy, než típne cigaretu do popelníku na stolku vedle postele a s tichým zamručením pod něj provleče ruku a skoro jako nic nevážící panenku si jej přesune na sebe. Vjede mu rukou do jeho blonďatých vlasů a přitáhne si jej k chtivému polibku, který jasně naznačuje, že u něj je od chuti k akci jen malý krůček. ´Je neskutečně sexy a být vedle něj chvíli v klidu, to prostě nejde.
"Začínáš být celkem návykový, víš to? Nejsi náhodou nelegální?" Optá se jej, než mu nedá ani prostor na odpověď a znovu mu začne drancovat rty. Neodpustí si ani provokativní plácnutí přes ten jeho zadek, než ho silně stiskne, jakoby se chtěl ujistit, že mu jen tak nezdrhne. Skoro má pocit, že v něm ten strach z jeho odchodu začíná být až příliš citelný.
Elli
Ozve se další tichý smích, když si ho Lucas přitáhne na svoje dokonalé tělo a nakonec se od jeho bradavky musí chtě nechtě odlepit, když si ho nárokuje pro vlastní rty. Tiše, slastně zamručí, když se jeho prsty zaboří do vlasů, protože tohle opravdu miluje a nakonec se mu zadívá zblízka do očí. Srdce se mu znovu prudce rozeběhne po jeho konstatování o tom, že je návykový. Tahle ujištění o vlastní žádostivosti jsou pro něj hrozně důležitá a navíc od někoho jako je on... "Jsem legální. Od mala tíhnu k závislostem a taky dost zlobím..." Brouká mu v odpověď mezi polibky, což je docela na dlouho, protože Lucas ho moc nechce nechat mluvit. Ani za mák mu to nevadí. A dostane další plácnutí, které doprovodí jen tím, že se celý napne a zatne svaly na pozadí, protože ústa má příliš zaneprázdněná. Pevný stisk Lucasových velkých rukou ho vydráždí k maximální připravenosti a stiskne stehny jeho boky, jak tak na něm sedí a sklání se nad ním. Nakonec se pomalu narovná v zádech a otře se provokativně několikrát boky o ty jeho. Teď je to on, kdo je nahoře a rozhodně se mu při tom hodlá koukat do očí, protože před tím to nešlo. Opře se oběma dlaněmi o jeho hrudník a volnou dlaní najde jeho chloubu, kterou jemně stiskne a jasně naznačí, kam si ji hodlá směřovat. Možná to mohl trochu protahovat a hrát si, ale něco mu říká, že ta přímočarost je víc nečekaná a zajímavější.
Lucas
Celkem si užívá ten pocit, kdy se nemusí příliš namáhat, je to pro něj příjemná změna. Hlavně ty jeho horké rty ho přivádí k šílenství a k tomu se ještě snaží mluvit, což mu hodně stěžuje fakt, že si ten pocit chce udržet co nejdéle. Jsou věci, o kterých si do nedávna nepřipouštěl, že by se mu mohly líbit. Teď však pomalu mění svůj názor. Pak když se odtáhne, nespokojeně zamručí, ale má možnost si jej prohlédnout takhle zespoda, rozhodně to vůbec není špatný pohled. "Zlobíš? Víš houby, co to znamená pořádně zlobit." Neodpustí si narážku s téměř ďábelským úsměvem, který se na jeho tváři usadí téměř přirozeně. Jakmile se ale otře boky o ty jeho, donutí ho mírně přivřít oči a dlouze vydechnout, je zase nadržený natolik, že má sto chutí ho chytnout za ten jeho akurátní zadek a vniknout do něj, bez čekání, co bude dál. Nakonec se ale jen ušklíbne a nechá ho, aby si tentokrát dělal on, co chce. Je mu ale jasné, že kdyby to prodlužovat ještě chvíli, vůbec nemůže zaručit, co by mu mohl provést, proto se jen nepatrně nadzvedne v bocích, aby se jen nepatrně dotkl svým přirozením jeho vchodu. Zase se v něm probouzí něco, co ho nutí Elliho provokovat a zjistit, co se uvnitř něj skrývá.
Elli
"Ohoh..." Dostane ze sebe jenom, když se na něj zatváří stylem Ale nepovídej prosím tě.... Výraz v Lucasově obličeji je dokonale roztomilý a výhružný zároveň a on se z toho koktejlu brzo asi zblázní. "Ty víš houby o tom, jak já jsem zlobil..." Oponuje mu a když ho ucítí jen malý krůček od toho, aby ho měl opět uvnitř sebe, stojí ho to všechno, aby nedosedl a nezpůsobil si víc bolesti než slasti. Něco v něm má chuť ho dráždit a oddalovat to a zároveň se ho ještě nenabažil dost na to, aby to sám dokázal odkládat. Nakonec ho přeci jen pomalu navede do sebe a začne si diktovat tempo i hloubku, pěkně pomalu, dlouze, hluboko... jen ať z toho zešílí. Jenže nejspíš oba dva. I když… on už šílený je. Z Lucasových poznámek je jasné, že nemá nejmenší představu o Elliho životě a sám toho zažil dost a dost. Nediví se mu, nikdo by to teď už na něm asi nepoznal. Ale jestli se budou vídat, jen těžko jisté věci přehlédne. Opírá se o něj a snaží se držet váhu vlastními stehny, ale čím víc protahuje jejich slastné utrpení tím spíš se opírá víc a víc o ruce, jak ztrácí hlavu. Jeho tvář brzo ovládne omámený výraz a vzdechy nešetří, sousedi nebo ne. Podle toho, kde tenhle byt je, tady asi stejně budou na hodně zvyklí…
Lucas
Už už by mu chtěl něco odpovědět, nejspíš něco opět krásně urýpaného, to už ho ale Elli pustí dovnitř a on má co dělat, aby se udržel a nezačal do něj bušit, jako o život, tak moc ho přivádí k šílenství, i když se snaží tvářit, že to naprosto v pohodě. Neřekne mu ale na to nic, to by se nejspíš hodně prozradil, zaboří raději prsty silně do jeho zadku a vychází mu vstříc, podle tempa, které si určil, přímo mučivě pomalé. Sem tam se nedokáže ubránit tomu, aby zaklonil s přivřenýma očima hlavu a nezačal dýchat o něco rychleji, nikdy nebyl zvlášť hlasitý, teď se tomu ale dost brání, protože už je to k nevydržení. Za poslední roky skoro už zapomněl, jak intenzivní to může být. Schválně si vybíral typy, u kterých se mu to nemohlo stát a teď… Tomuhle se nešlo bránit. Jeho vzrušení narůstá s každým zaplutím do jeho nitra, tohle už je na něj opravdu moc, když začne vnímat, že se o něj opírá čím dál víc. Jednu ruku mu omotá kolem boků, druhou se zapře a přetočí se s ním, aby se toho ujmul zase on. Klečí nad ním, prohlížejíc si jeho výraz, který jej dráždí ještě víc. Vhodí si jeho nohy na svá široká ramena a začne rychleji přirážet a zároveň přejíždět přes jeho chloubu, aby konečně dosáhl svého i jeho uspokojení, které se nebezpečně blíží.Elli
Bude mít na zadku asi pěkné modřiny od všech jeho deseti prstů. No, bude muset sázet na fakt, že Gigi už nebude mít na nějaké intimnosti ani pomyšlení... A kdyby měla, že to prostě rozchodí... Když Lucas využije jeho slabosti a začne ho otáčet pod sebe, zapře se vší silou proti němu. „Neee...“ Splyne mu ze rtů a zamračí se, jak se snaží odporovat, ale je mu to málo platné, už je zase dole. Pootevře touhou zamlžené oči a podívá se do jeho tváře. Ty vlastní má červené a vlasy se mu lepí potem na čelo. To, co s ním Lucas provede vzápětí ho vypne podruhé za tuhle návštěvu. Je to příliš hluboké a velmi důvěrné, tahle poloha... Nechá se a teď je to on, kdo zatíná prsty, akorát do jeho širokých ramen. Hlas si vůbec nehlídá, spíš sténá a vzdychá, než že by křičel, ale rozhodně ne ojediněle. Brzy ucítí to plíživé brnění, které se mu začne zakusovat do konečků prstů a následně se šíří celým tělem jako vlna tsunami. Lucasova ruka dokoná to, co začal uvnitř něj, a i když toho není tolik jako před chvílí, pořád je mokro všude možně včetně jeho vlastního břicha. Kdyby nad tím mohl přemýšlet, vlastně se mu tohle druhé milování líbilo víc, ale bylo zoufale krátké. A aby mohlo být zoufale dlouhé, museli by spolu nejspíš něco mít, jinak bylo až příliš intimní. Tedy něco mít… něco závazného. A to ani jeden nedělali. Kdyby ano, dávno by musel vyklopit, že někde bydlí a ne sám.Lucas
Teď už se neovládá ani on. Cítí, jak mu už pomalu dochází síly, podstatně dřív, než čekal. Tuší, že ta může ten provokatér pod ním, protože když ho sleduje je to s ním ještě horší. Jen ho pozorovat, jak si to užívá mu způsobuje zatmění před očima. Další důkaz toho, že se neovládá, je jeho zrychlený dech a kapky potu ve tváři, které pomalu kapají na bledé tělo pod ním. Přiráží, čím dál rychleji a silněji, aby už dosáhl vyvrcholení, které potřebuje, aby ze sebe dostal ten mučivý pocit, jenž tomu předchází. Ještě posledních pár silných zasunutí a začne jeho útroby plnit další dávkou, ve stejné chvíli, kdy si začne Elli špinit břicho. Zatmění před očima trvá a hodně déle, než by vůbec čekal, že je možné a tak se jen z posledních sil předkloní a opře se rukama vedle jeho těla, aby mohl vydechnout. Je dobře vidět, jak se mu ruce třesou a svaly se napínají do posledního. Nedokáže je vůbec ovládat, vlastně nic, co jeho tělo právě provádí. Z krátkých vlasů mu stékají krůpěje potu a dopadají na nahou hruď pod ním, hledající si cestičku až na bílé prostěradlo. Chtěl by něco vtipného říct, ale už i mu došla slova, což je rozhodně za posledních pár let poprvé.Elli
Z nich dvou je on ten první, kdo se trochu vzpamatuje a zadívá se do tváře, kterou má jen malý kousek nad sebou. Skoro fascinovaně a především trochu zaskočeně sleduje, co s Lucasem tenhle sex dělá, to jak se třese, jak je celý zpocený a zatraceně krásný... Možná to byl silnější zážitek, než oba dva čekali a možná si to Elli jenom namlouvá, ale proč si to chce namlouvat? Pomalu a něžně sklouzne konečky prstů z jeho ramen po chvějících se pažích a pak jimi jede zase nahoru a na šíji, jak konejší vydrážděnou pokožku. Lucasova vůně se vznáší všude kolem něj a způsobuje mu jemný úsměv na tváři. Teď už by ho poznal všude i se zavřenýma očima. Pachy a vůně si vždycky pamatoval jako stopovací pes. "Bude zázrak, když si sednu, Tygře." Řekne tiše poněkud ochraptělým hlasem a užívá si ty okamžiky, kdy ho má stále uvnitř sebe. Teď cítí jen doznívající slast a neskutečně vřelý pocit z jeho přítomnosti. Pěkně mu plete hlavu, tenhle muzikant... Jako už dlouho nikdo. I váha jeho těla je mu příjemná. Nemá nejmenší tušení kolik může být hodin, ale na hudbu ještě ani nesáhli. Ne, že by mu to snad vadilo. A tak si prohlíží každý detail muže nad sebou, aby si ho později dobře pamatoval, protože jeden nikdy nemohl říct, jestli to nebylo naposled. Elli nebýval zase tolik sentimentální, ale existovaly chvilky, kdy to nešlo ovládat.
Lucas
Je hodně překvapený z toho, co se to s ním děje. Ten malej parchant s ním mává úplně neskutečně. Najednou nemá sílu se ani svalit vedle něj, jak má většinou ve zvyku. Tohle už dlouho nezažil naposledy s…Ne nebude si nic připomínat, to nemá vůbec cenu, žije teď a tady a rozhodně by nechtěl být někde jinde. Otevře svoje oči, které jsou stále ještě mírně zastřené, ale začíná se celkem vzpamatovávat. Usměje se upřímně na tvář pod sebou a jeho doteky mu způsobují husí kůži. "Heh, takovej malej ďábel." Zavrtí pobaveně hlavou, když si je jistý, že už ho hlas nezradí. Skloní se k němu a políbí jej tentokrát ale jinak, ne tak hrubě jako předtím. Než znovu skloní hlavu, aby se mohl pořádně nadechnout a konečně s vypětím posledních sil z něj pomalu vyklouznout. Tak trochu se těší až se svalí do pohodlí přikrývek. Tuší, že kdyby tak zůstal ještě chvíli, asi by mu svaly vypověděly službu úplně. Uvědomuje si, že teď vstát a chtít někam dojít, asi by udělal jeden krok, pokud by se vůbec postavil, a nejspíš by se posadil na zadek.
"No, to nejspíš budeš mít problém, ale myslím, že by bylo celkem k popukání tě u toho sledovat." Odpoví mu pobaveně, když se vedle něj jen tak válí a zmůže se akorát na jeden pohyb, kdy si hodí ruce pod hlavu.
Elli
Zálibně si prohlíží husí kůži, kterou Lucasovi způsobuje, protože je to pro něj důkaz jeho pocitů, které mu jinak z hlavy vyčíst nemůže. Těkne očima k těm jeho na zmínku o malém ďáblu a v očích se mu zablýská. "Ne, já jsem anděl... copak nevíš?" Zavrní a naráží jak na vytetovaná andělská křídla na vlastních zádech, tak na význam jeho jména v rodném jazyce. Těžko říct, jestli je to lidem tak snadno patrné jako jemu. Pod jeho náhle jemným polibek přivře oči slastí a spokojeností a vrátí mu ho stejně opatrně. Zklamaně protáhne bradu, když se z něj odvalí bokem, ale je asi jasné, že takhle nemůžou zůstat napořád. Pak nahodí kyselý obličej, když k němu hlavu otočí.
"To se ti asi za chvíli poštěstí." Zkonstatuje věcně, ale jeho oči hřejí. Dá si ještě několik okamžiků na posbírání sebe sama a nakonec se opravdu vyškrábe do sedu, ale spíš přenáší váhu na bok. Ano, bolí to. Ano bude mít asi chvíli problém. Ne, nevadí mu to ani omylem. Zvědavě se rozhlédne po malém pokoji, protože na to před tím vůbec neměl čas a pak namíří prst směrem k lince. Jako kdyby nedovedl setrvat alespoň pár minut na jednom místě.
"Ty hele, slyšel jsi, že by ta plechovka spadla?" Ukazuje na cukr, rozsypaný všude po podlaze. To, jak dal před tím plechovku na hranu linky, než se odtamtud vzdálili. Někde tam stojí taky jeho nevypité kafe. Studené kafe. Brrr…
Lucas
Ohlédne se na něj s mírně pozvednutým obočím nad jeho vysvětlením jména. Zavrtí nad tím pobaveně hlavou. "Možná tak vypadáš, možná máš křídla, který jsem si tam vzadu prohlížel celkem podrobně, ale jsi provokativní ďáblík." Zkonstatuje naprosto přesvědčeně, než naposledy dlouze vydechne a natáhne se přes něj ke krabičce cigaret, svaly už ho začali celkem poslouchat. Pobaveně ho sleduje, když se snaží posadit, nebo spíš se tomu vyhnout a uchechtne se připalujíc si cigáro. Pak ho ale zaujmou jeho slova a rozsypané plechovce. Zvedne se na předloktí, aby si mohl prohlédnout spoušť v kuchyni.
"K sakru, tak tohle rozhodně uklízet nebudu." Rozhodí rukama v rezignovaném gestu, když sebou zase plácne na postel a zatváří se zmučeně.
"Ale to kafe bych si dal, ta když už jsi skoro na nohách." Usměje se na něj jako naprosté neviňátko, možná by mu to i prošlo, ale prozradí ho pobavený výraz v očích, který rozhodně není přehlédnutelný.
"Věř mi, že tě budu nadšeně povzbuzovat z postele." Dodá ještě, ale ten výraz už se mu z tváře ztrácí a snaží se nesmát, jeto fakt šílený boj, tak to radši zamaskuje potáhnutím z cigarety.
Elli
Otočí plavovlasou hlavu za ním. "No, já už vůbec ne. Neuklízím nikdy nic." Ohrne nos jako princezna a stejně strojeně zvedne bradu do výšky.
"Asi budeš muset počkat, než to odnesou mravenci..." Oznámí a pak ho chvíli nevěřícně pozoruje. Chce kafe? No dobře, on neřekl jaké... Přeci jen se vyškrábe na nohy a je až s podivem kolik energie ještě má. V naprostém poklidu a bez známky studu přejde tak jak je až k lince, kde někde stojí i jeho nevypité a studené kafe a stejně nonšalantně se s ním zase vrátí, aby mu ho vrazil do ruky.
"Dobrou chuť." Popřeje mu, když se nad něj skloní a otře se o něj nosem. Pak mu ale zase zmizí z dosahu a znovu tak jak je dojde až k textům písní poházeným po zemi. Pro jeden se sehne a zkoumavě si ho prohlíží. Pak ho zahodí a vezme si do parády pouzdro na kytaru, aby jí z něj vysvobodil. Nakonec se s ní vrátí zpátky k němu do postele, kde zaujme takovou polohu, aby mohl sedět alespoň nějak a opře si kytaru o stehna. Hrábne do strun a vyloudí první tóny celkem pomalé skladby. Zkoumavě na něj stočí oči, co on na to, ale pak začne znovu hrát. Že by malá chvilka romantiky? Po chvíli si tiše sotva znatelně broukne první tóny, cosi o tom, že kdyby měl krvácet, krvácel by jen proto, aby zjistil, že ten druhý se nestará... V tu ránu je jasné, že ani tohle není veselá písnička.
Lucas
Při zmínce o mravencích se jen nepatrně ošije, tyhle malé potvůrky zrovna nemusí, a když poslouchá Elliho, asi mu nezbude ni jiného, než to přece jen uklidit sám anebo počkat, jestli se třeba někdo jiný sám nenabídne. V tom mu v ruce přistane studené kafe a neubrání se krátkému protočení očí v sloup. "Chceš mě zabít?" Houkne na něj znechuceně, když kafe odloží vedle postele na zem, jak to vypadá, od něj se nějaké té službičky asi nedočká. Prozatím beze slova hledí za ním, jak se hrabe v textech a čeká, co se bude dít dál. Zvědavě se zvedne opět na předloktí a zaposlouchá se do prvních tónů, vážně od něj čekal něco pomalého. To, co začne poslouchat, se mu vůbec nelíbí. Ne, že by to nebylo dobré, ale ten text v něm vyvolává vzpomínky na minulost, kterou se už nějaký pátek snaží přepít. Zamračí se, natáhne k němu ruku, aby mu prsty odtrhl od strun.
"Dost!" Sekne po něm hlasem, než se vyhoupne na nohy se zvláštně tvrdým výrazem, natáhne si kalhoty jen tak ledabyle a zamíří ke kuchyni, kde z jedné ze skříněk vytáhne flašku, která je ještě napůl plná. S některými věcmi se jak se zdá, ještě pořádně nesmířil a to, že mu to jeho skladba připomněla, nebyl zrovna dobrý tah. Zuby odzátkuje lahev a dost se napije, jakoby ani necítil pálení v krku pil vodu. Vlastně si dost užívá tu bolest a taky vědomí, že když tak bude pokračovat, za chvíli se jeho hlava vypne.
Elli
Překvapeně zamrká a pootevře pusu, když mu Lucas odtrhne prsty od strun, ale nenechá se a jen co je z dosahu, vloží je zase zpátky na ně. Někdy je to silnější, než on, magie hudby jím chce prostoupit a on o Lucaosvi nic neví, takže si nedovede spojit věci dohromady. Naopak by mu tímhle chtěl říct něco o sobě, ale to se nesetká s žádným úspěchem. Ohlédne se za ním, ale pak vrátí pohled i všechnu svou pozornost zpátky ke kytaře a pokračuje v začaté melodii, jen mlčky. "Řešíš to alkoholem?" Ozve se po chvíli.
"Já jsem jel i na ostřejších věcech..." Dodá jako by se bavili o počasí a naráží samozřejmě na drogy, čímž jasně otevře jednu svou kapitolu. A to faktem, že i on si zřejmě užil své. Nikdy by ho za to nesoudil, tohle chápe jako ten kdo byl taky na dně. Znovu se po něm ohlédne. +Svět je plná otevíráků... + Pomyslí si a nechápe jak to dělá, aniž dávno přišel o zuby. Paličatě pokračuje.
"Prosím promiň, ale dnes nepřijdu domů... možná konečně vzhlédneš a sotva při vědomí si řekneš... nechybí tady něco? Nechybí tady někdo?" Vede si svou a jen těžko říct proč. Čeká bouři... bude zle, ale nemůže si pomoct. Ta Pandořina skříňka se musí otevřít, jinak se Lucas nikdy nezdraví. Elli nikdy nikoho nezachraňoval, nedovedl zachránit ani sám sebe, ale teď jako by to ani nerozhodoval on. Ani se za ním neotáčí, jen má uši vyšponované, kdyby se vydal zpátky k němu. I on tyhle věci skládal z nějakého důvodu a tohle všechno má pro něj hluboký význam. A to je teprv u první skladby.… Jenže Lucas nemá zájem vědět o něm víc. I tohle chápe. Nikdo neměl.
Lucas
Zdá se, že ta akurátní potvora s tím nehodlá přestat a v něm vře krev. Další lok a další tichá nadávka pro sebe. Vnímá jen z půlky jeho slova, hudbu však vnímá až příliš intenzivně. "Z chlastu nemám halucinace." Zavrčí jeho směrem a ani neví, proč mu to vlastně říká. Začíná být naštvaný, na něj, na celý svět i na tohle podělané místo. Všechno se najednou tak rychle otočilo a jeho skryté temné myšlenky se derou na světlo. Otočí se na Elliho s nenávistným pohledem, když ho nutí měnit náladu. Konečně cítil, tak v pohodě i bez toho prokletého chlastu. Stačí jedna píseň a je to zpátky, všechny ty obrázky, všechny ty nálady. Ještě pár loků a začne mu otupovat mysl, no ono toho v té flašce moc nezbývá. Stačí ještě jeden lok a je prázdná, hladina alkoholu v krvi mu narůstá společně se vztekem. Vytočeně mrští lahev o zeď, nic neříká, jen jeho dravčí pohled se změní na doslova vražedný. Ublížit mu ale nechce, proto beze slova popadne bílé tílko válející se na gauči. Otočí se na patě a zamíří ke dveřím s další flaškou v ruce, mezitím si natáhne tílko. Prudce hrábne po klice a s hlasitým vrznutím otevře dveře na chodbu.
"Až se vrátím, ať tu nejsi." Sekne hlasem jeho směrem a prudce za sebou zabouchne dveře, když zmizí na chodbě. Míří do nejbližšího baru, který potká. Jinak už to řešit neumí, prostě zdrhnout a zapomenout.
Žádné komentáře:
Okomentovat