Sena x Zyean - Já nikdy košem nedostávám a když, tak dělají chybu. - část 4.

(farma)

Zyean

Zye se uculí, protože ani on teď úplně nemá čas si prohlížet Senovy fotky. Vypadá to, že teď bude mít úplně jiné starosti, které si rozhodně užije. Přikývne krátce, aby mu dal najevo, že jeho slova vnímá, i když to jde teď mnohem hůř. Jeho pozornost se trhá na kousky a některé z nich směřují jen jediným směrem. Uchechtne se krátce. Tento večer dopadl úplně jinak, než si nejspíš oba představovali, ale nebýt toho, že si Sena ublížil, tak vlastně dopadl skvěle. 

"To ne, ale mám pocit, že s tebou se člověk nenudí nikdy." Samozřejmě to myslí v dobrém. Sena vypadá jako ten, kolem kterého se pořád něco děje a ani jediná minuta dne není v klidu. Kdyby nad tím přemýšlel, nejspíš by si uvědomil, že to vzhledem ke své nevyčerpatelné zásobě energie potřebuje. Jenže to jsou moc komplikované myšlenky, které momentálně nezvládá. Přikývne, protože ryby ve výsledku umí hezky zavánět a pak podruhé, protože ho na ta místa rád vezme. 

"To je to nejmenší, co bych pro tebe mohl udělat." Vydechne tiše a je rád, že dal dohromady momentálně dost komplikovanou větu. Najednou je podivně ticho, ale nepochybuje o tom, že zase najde svůj ztracený hlas. Senovy nožky a vlastně on celý nepouští jeho pozornost ani na vteřinu. Nedokázal si představit, jak bude pod oblečením vypadat a vlastně si ani netroufal doufat, že by to kdy mohl vidět. Přišlo mu to tak nereálné, ale ono se to děje. Zvedne k němu oči a je rád, že mu momentálně nevadí, kam kouká. Nějak se nedokázal přimět dívat jinam. Samozřejmě, že si ho s radostí prohlédne později a velmi důkladně, ale teď je to nad jeho síly. 

"Skvěle, jsem rád, že jsem to nezkopal hned na první dobrou." Neodpustí si poznámku. Chce se mu věnovat opravdu důkladně a taky proto se víc zdrží u jeho klína. Chce, aby si to pořádně užil a vlastně tím trochu dohnal své pochybnosti. Sena má jistě víc nezkušeností, než on sám a byl by rád, kdyby se mu alespoň trochu povedlo ho překvapit. Podle výrazu, který teď má si může připsat drobný, plusový bod. Každý se počítá. Prvních pár minut se jeho klínu vyhýbá a užívá si hebkou kůži kolem. Má pocit, že je sladká a vábí ho k dalšímu ochutnávání. Připadá si trochu jako opilý, jak se mu z toho motá hlava. Spokojeně si povzdechne, jakmile ucítí dotek ve svých vlasech. Přivře nad ním víčka a konečně se dostane svými rty až k jeho klínu, které začne opečovávat. Znovu k němu zvedne oči, když komentuje jeho poznámku a na chvíli ho nechá zlehka vychladnout. 

"Vážně chci u toho být, až jim zrovna tohle budeš povídat. Sice budu rudý jak rak, ale ta pochvala by za to stála." Uchechtne se.

"Ale vážně bych si neodpustil, kdy se ti něco stalo. Takže buď hodný a nevrť se." Je to opravdová starost spojená s drobným popíchnutím. Místo toho, aby ho nechal, jen položí dlaně na jeho boky, které zlehka sevře a tím ho připoutá k posteli. Nechce mu po sobě nechat takové památky a tak moc nepřitlačí, ale zatím to stačí, aby se příliš nevrtěl, když ho vezme mezi své rty. Sám si není jistý, jestli pozná, až na něj půjde vrchol, ale chce ho tam dostat a pak už to nějak dopadne. Trochu se lekne, když to přijde a mírně ucukne. Něco málo mu skončí v puse a zbytek zůstane na jeho tváři. Koutky mu cukají, protože si uvědomuje, jak nejspíš musí vypadat. Posune se kousek výš, ale jen tak aby byl tváří nedaleko jeho bříška a toho kamínku. Podepře si dlaní hlavu, když se opře o loket a prsty přejíždí po šperku, který se zlehka třpytí. 

"Je vážně moc hezký." Prohodí jako první, než se mu podívá do tváře.

"Ale na tebe rozhodně nemá." Složí mu další kompliment, než se skloní k jeho kůži a polibky pomalu stoupá nahoru. Dává mu čas, aby se po vrcholu dal do kupy a sobě taky, aby mohl alespoň trochu vychladnout. No, moc to nejde. Dlaní ho hladí po celém těle a podvědomě míří znovu dolů k jeho klínu a kousek dál k posteli mezi jeho stehna. Sám si není jistý, co by Sena chtěl a jaké uspořádání má radši. Už si vyzkoušel obojí a obojí má něco do sebe.

Sena

Sena se zasměje.

"Doufám, že ne." Asi ví, kam tím Zye míří, neříkali mu poprvé, že je velká voda. Sena nebyl vyloženě slyšet, ale byl dost vidět a rozhodně se nebál říct, co má na srdci. Pro svoje věci uměl bojovat způsobem, který se starším v Japonsku nezdál vhodný, ale jemu to bylo jedno. Hlavně, když dosáhl svého. Prý nezkopal na první dobrou… Zatím to vypadá, že to ani nehrozí. Zye se tu neschovává pod peřinou, nemumlá nesmysly, které jsou obtěžující ani se netváří jako ten, kdo už viděl a zná všechno. A že jich Sena znal! Protočí očima, když mu Zye říká, že by si takovou návštěvu nemocnice dal. On vlastně taky, ale byl by rád, kdyby se to obešlo bez vší té bolesti a to bohužel nešlo, takže žádná vážnější zranění. 

"Já nikdy nejsem hodný, prostě neposlouchám. Ještě mě neznáš, ale měl bys to vědět." Provokuje ho, protože ještě chvíli a jen těžko si bude poroučet, že se nemá vrtět. Zye ho pro jistotu přišpendlí k posteli svýma rukama a Sena se začne víc propínat proti němu a jeho ústům. Zase tolik si neuvědomuje, co všechno by mu tím mohl způsobit, ale to, jak Zye ucukl, si uvědomil dokonce i ve chvíli, kdy s ním lomcovala slast. Měl zavřené oči a tvář změněnou prožitkem, ale stejně to vnímal a když je schopný přestat se podpírat o zatnuté ruce a konečně oči otevřít, podívá se do jeho obličeje a všimne si stopy, kterou na něm zanechal. Zyeanovi to zvláštně sluší. A nevypadá, že by mu to zase tolik vadilo. Sáhne po přikrývce pana učitele a něžně mu ty stopy setře z tváře. U toho se ještě mileji usměje a je mu docela jedno, že tuhle postel mají půjčenou a měli by se v ní chovat slušně. 

"Asi budeme zítra muset někoho poprosit, aby nám dal čisté povlečení a pak to společně převléknout. Moc to neumím." Řekne mu ještě udýchaně. Měli by být rychlejší, než Yoshiki, který si jistě půjde zkontrolovat svůj pokoj. Přece jenom k nim byl hodný a oni by mu neměli nechávat v pokoji takový nepořádek. Zye se posune trochu víc nahoru, ale ne úplně a začne si prohlížet ten kamínek. Sena tedy utichne a chvíli ho jenom tak sleduje, zatímco mu už zase dlaní přerovnává vlasy. 

"Není to žádný diamant." Povzdechne si Sena. Nenosil vyloženě levné věci, na to měl peněz dost, ale stejně to byl pořád jenom kamínek do pupíku. Zye si moc povídat nechce, už zase olíbává pokožku na jeho těle a Sena se mu ani nemůže divit. On ještě nic nedostal, je mladý a rozpálený a jen těžko si teď půjdou dát drink a budou pokračovat zase za hodinku. Nastaví mu svůj krk a začne si připomínat, proč je tak skvělé být vzrušený. Je to rychlé, ale to nevadí. Jemně se zachvěje, když ucítí Zyeanovu dlaň ve svém klínu a za chvilku i o kousek dál. Zye mu tím dává celkem jasně najevo, jak by to chtěl a jemu to nevadí. Je na to takhle zvyklý a je mu to vlastně příjemnější. Svými povzdechy se mu snaží beze slov odpovědět, že je to takhle v pořádku a že výměnu neočekává. Kdyby mu to vadilo, cukal by se při prvním doteku tam vzadu, ale on se spíš popusune tak, aby se tam Zyean dostal. Ta noha mu vážně překáží v tom, aby byl iniciativnější, ale Zye tu roli ochotně bere na sebe a asi i chápe, proč to tak musí být. 

"Chci zapomenout, že mě něco bolí." Zamrká na něj jako panenka. Vzhledem k tomu, na co se chystá, by se o jeho prohlášení dalo polemizovat, ale díky slasti většinou nic nevnímal. Jeho prožitky byly vždycky silné. Přitáhne si ho pořádně k sobě a začne ho náruživě líbat, aby mu popletl hlavu a nenechal ho už nad ničím přemýšlet. Chce jeho intuitivní chování a to hned teď.

Zyean

Zye jen zavrtí hlavou, aby mu potvrdil, že on sám se s ním rozhodně nudit nebude. Pro tento večer, další pokračování možná na rybách...No pořád se tomu zdráhá uvěřit. Přece jen by měl nějaké podezřelé štěstí, kdyby se to opravdu stalo. Nahlas ale opět nic neřekne. Nechtěl by Senu vyděsit dřív, než by bylo nutné. S tou nemocnicí si samozřejmě dělal legraci. Ano, na reakci by byl vážně zvědavý, ale rozhodně by nechtěl, aby si Sena ublížil. Podívá se na něj a mírně pozvedne obočí, když mu Sena na sebe něco práskne. Má chuť se rozesmát.

"Na mě jsi nebyl zlý ani jednou." Okomentuje to v rámci své optimistické povahy, která vždycky všechno bere z té lepší stránky. Ano, Sena nejspíš umí být zlý, ale Zye razí názor, že záleží na okolnostech. Někdy je to nejspíš potřeba a v jeho oboru obzvlášť. Trochu svůj stisk na Senových bocích zesílí, aby mu co nejvíce zamezil pohyb, ale zároveň ne tolik, aby mu to bylo nepříjemné. Pořád si tak trochu dává pozor a nechce být moc hr. Většině to prostě vadilo a to by nechtěl. Prostě chce udělat dojem a doufá, že se mu to alespoň trochu daří. Pak už dojde na Senův vrchol a jeho pozůstatky na tváři. Spokojeně přivře víčka, jakmile ucítí dotek a pousměje se.

"Vypadám jak pitomec určitě." Baví se na svůj vlastní účet, ale je vidět, že mu to ani v nejmenším nevadí. No a co, tohle byl výsledek jeho snažení a to je to jediné, co se počítá. Zye první jen neurčitě zavrtí hlavou, když pozoruje ten šperk.

"A to je dobře. Ty sám si diamant, nepotřebuješ takový i jako šperk." Je mu jasné, že by se takovému dárečku Sena nebránil, ale to by mu nejspíš nikdy nemohl dopřát. Přijde mu to podivně líto. Radši se dál věnuje jeho kůži, což je mnohem příjemnější, než myšlenky na to, odkud pochází. Teď to stejně nemá smysl řešit a navíc na tom očividně nezáleží. Ne v tento okamžik. Jakmile dojde na doteky v jistých místech, začne být Zye trochu nejistý. Je to pro něj zase něco nového a tak se snaží vnímat náznaky toho, jak by to pro dnešní noc mezi nimi mělo být. Sena je dost sebevědomý, aby podobné věci odmítal a zároveň dost křehký, aby mu to v opačné roli slušeno. Sám si není jistý, co si vybrat, ale jeho misky vah se pomalu kloní k jediné straně. Senovy povzdechy mu dávají jasné signály, co by se mu líbilo a pro Zyeho není problém mu vyjít vstříc. Neměl přehnaně moc zkušeností, ale už věděl, jak na to. Nakloní se k jeho tváři, když ho ještě pobídne a sám si na chvíli ukradne jeho rty. Začne se pomalu přesouvat celým tělem mezi jeho stehna a u toho velmi opatrně odsouvá bolavou nožku. 

"Udělám proto maximum." Slíbí mu, že se pokusí, aby zapomněl na úplně všechno, co je kolem a užil si dosyta společnou chvilku. No možná víc jak chvilku.

"Ty mi za to rozhodně stojíš." Dodá ještě, než přesune váhu na jednu ruku a prsty druhé si nasliní. Pak už se začne věnovat masáži citlivých míst mezi jeho polovičkami. Postupuje velmi opatrně, ale přesto to zbytečně neprodlužuje. Jakmile se svými prsty ocitne uvnitř, míří rozhodně dál, aby našel velmi důležité místečko, které by mohlo Senovo přání splnit. Při Senových polibcích už pak vypne úplně všechno. Sám se nechá strhnout jeho tempo a propůjčuje jim svou hravost a energii, která se v něm hromadí. Už nevydrží déle čekat a tak se konečně začne zbavovat kalhot i prádla. Snaží se u toho dál líbat Senu, ale jde to špatně a tak se několikrát uchechtne, než se znovu pustí do jeho rtů. Jakmile už mu nic nepřekáží, opatrně se napasuje mezi jeho stehna a pustí se do dobývání jeho nitra. Krotí se, ale nevydrží to dlouho. Dá mu pár vteřin, než se uvnitř něj začne pomalu pohybovat. Vždycky se pomaleji oddálí a prudčeji zamíří do jeho nitra, aby se dostal až k bodu, kterému nedal pokoj svými prsty. Postupně své pohyby zrychluje, u toho olíbává Senovy rty, tváře a hranu čelisti. Když sklouzne na krk, potrápí ho i zoubky a jazykem, ale jen tak, aby mu nezůstali žádné stopy. Možná jen maličko, ale není schopný to vnímat.

Sena

"Nebývám zlý bezdůvodně." Připustí Sena mezi povzdechy. 

"A kromě toho… být zlý a zlobit, je rozdíl. Na oboje můžeš použít formulaci Nejsem hodný." Ne, s ním není ani diskuze zadarmo a pobaveně mu u toho jiskří oči. 

"Ne, to nevypadáš." Ubezpečí ho, když se Zye tak pěkně pojmenuje. Kdyby jenom věděl, jak sexy podobný pohled může být… možná mu to někdy předvede, aby to pochopil. Jeho komplimenty jsou sladké a je jich docela hodně. Sena by samozřejmě rád vlastnil diamantů co nejvíce, ale stejně bylo hezké, že ho Zye ubezpečoval, že je vůbec nepotřebuje. Byl hodně skromný. To Sena moc nebyl, dokonce ani v době, kdy neměl tolik peněz. Pak už ho ale vyzve, aby se společně posunuli mnohem dál a Zye ho tentokrát beze slov poslechne, když se na nad něj začne přesouvat. Sena se mu alespoň zdravou nohou pokouší udělat místo mezi svými stehny. Tyhle okamžiky mu vždycky připadaly velice vzrušující. Pozoruje ho, jak u toho vypadá a přitahuje si ho nedočkavě na svoje tělo. Přijde nový kompliment a Sena se zvládne potěšeně usmát. Zye nebyl první, kdo mu rychle propadl, ale nejspíš byl první, u koho Sena vůbec neměl jasno, že ho nevyhodí z ložnice hned po tom. Ne, dneska to nebylo v plánu ani na chvíli, to je spíš obrazně podaná myšlenka, ale už mu přece slíbil další schůzku. Zye se ho dotkne a už s tím nepřestane a on se musí snažit, aby pod jeho rukama neposkakoval slastí. Teď se ho už pevně drží za obě paže a slastí přivírá oči. U matrace ho drží váha Zyeanova těla a když se ho dotkne i na tajném místě, hlasitě to okomentuje a má pocit, že proletí stropem. Jestli je některý z těch puberťáků přijde vyrušovat, že jsou moc nahlas, Zye uvidí tu jeho zlou tvář. Spíš by měli být rádi, že jim ukáže, jaké to může být a měli by víc popohnat své polovičky, aby je taky přiměli takhle křičet a sténat! Už úplně zapomněl, že se Zyean ještě nesvlékl a zatváří se skoro překvapeně, když se od něj oddálí, aby to udělal. Sleduje ho, jak se pokouší dělat několik věcí najednou a snaží se u toho moc nesmát, ale nejde to. Je vážně roztomilý. Nakonec to zvládne a ani se u toho nepřerazí. 

"Abys nejel se zraněnou nohou do nemocnice ty. Víš, jak bychom vypadali?" Vypadá to, že se jim rýsuje další nemocniční scénář, který by tam vykládali. Oba dva stojí za vyzkoušení. Teď už skutečně spěchají, ale Senovi to nevadí. Nedělá mu problém se rychle přizpůsobit a přijmout ho do sebe, aniž by ho to výrazněji bolelo. Spíš zatíná nehty on do něj, do jeho paží i ramenou, klouže jimi dolů po bledé pokožce a podvědomě ho nutí zvyšovat tempo. Cítí, že se u toho zapírá i za nemocnou nohu a že ho to bolí, ale není schopný toho nechat. Snad si s tím nic neudělá, ale teď by ho zabilo, kdyby měl zvolnit a věnovat tomu pozornost. Skutečně Zyeana strhne k divokému tempu, protože na krku ucítí i jeho zuby. Trochu zpanikaří, protože si to kvůli focení nemůže dovolit, ale za víkend to snad zmizí. Teď ho nechce brzdit ani napomínat, prostě to nechce zkazit. A to by jindy každého vyštěkal z postele pryč, že se zbláznil. Vypadá to, že Zye může nebezpečně mnoho. Jenže on si ho neznačkoval, byl prostě mladý a spontánní a to byl rozdíl. Jakmile ucítí dráždění jednoho velmi konkrétního místa, nijak tomu nevzdoruje a nechá se unést novým vrcholem, při kterém si dá záležet, aby Zyeana důsledně potrápil. Ví, co všechno dovede jeho nitro, když se slastí zatíná a něco z toho dělá cíleně, aby ho připravil o příčetnost. Chce, aby byl tím nejlepším, co kdy potkal a dokonce se u toho zvládne dívat do jeho tváře.

Zyean

"Já si to myslel." Ukáže Senovi, že je o tom sám přesvědčen a jeho názor se jen tak nezmění. To by Sena musel provést něco hodně vážného a to se podle něj nestane. Čeká, že se mu Sena bude smát za to, jak vypadá, ale to se nestane. Spíš to vypadá, že se mu to líbí. Nechal by se od něj klidně zaneřádit víckrát, kdyby to pokaždé dopadlo stejně. Nakonec to vypadá, že je spokojený sám sebou. Klidně by těch komplimentů vymyslel víc, jenže si není jistý, jestli vůbec může. Sena mu na to nic neřekl, ani se nějak netvářil a tak to prozatím nechá být. Nechce, aby ho něčím naštval nebo vyděsil. Sám ví, že mu velmi rychle propadá a jakmile tohle celé dokončí, bude to ještě horší, tím si je jistý. Měl by si podobné myšlenky nechávat pro sebe, aby mu to neznepříjemnil dřív, než se vůbec něco stane. Stejně už ani nemá čas a je na řadě něco velmi příjemného, co si užijí společně. Zye je nedočkavý a je to znát na výrazu v jeho tváři i dechu, který se značně prohloubil. Stačí mu jen to, jak blízko mu může být a nezkazilo mu to ani jeho spěšné svlékání. Vážně je rád, že se u toho nepřerazil nebo nespadl z postele. Taky by se mohlo stát, že by tu ránu někdo uslyšel a přiběhl by. To by nechtěl ani jeden. Zasměje se jeho komentáři, který naznačuje, jak by to mohlo dopadnout. Teď by rozhodně nechtěl nikam jezdit a už vůbec ne, když Sena tak hezky a reaguje na jeho doteky a dráždění. 

"Jako někdo, kdo si umí užít život naplno. Ale jel bych až potom, bolest nebolest." Sice to vypadá, že dělá ramena, ale není to tak Spíš by jen nebyl schopný přestat a pořád je kluk, který něco vydrží. Pak by mohl klidně umřít a byl by spokojený. Jedná pořád opatrněji a dává si pozor, aby Sena byl na jeho vpád připravený. Když má pocit, že je ten správný čas, ještě si zkontroluje výraz v jeho tváři, aby si byl úplně jistý. Pak se konečně pustí do dobývání jeho nitra. Je mu jasné, že to nevydrží dlouho. Bude se snažit, ale úzkost jeho nitra je prostě na jeho mladé tělo a stupeň vzrušení příliš. Čelo se mu rosí, jeho dech je čím dál hlasitější a za pár vteřin se ozve i tiché sténání. Občas si tiše sykne, když se Senovy nehty zaryjí do jeho kůže. Je vidět, že mu to ani v nejmenším nevadí a spíš to jen prohlubuje jeho prožitek. Ani si pořádně neuvědomí, jaké by to pro Senu mohlo mít důsledky, kdyby mu zůstaly příliš patrné stopy na jeho kůži. Nedělá to schválně, spíš se jen nedokáže ovládat. Podobné kousky ho ženou blíž a blíž k vrcholu, a když se Sena vyhoupne ke hvězdám a ještě ho v ten okamžik dokáže dráždit, není schopný vydržet ani o vteřinu déle. Ruce se mu roztřesou, ale kupodivu nepovolí. Pokojem se rozezní jeho hlas, i když to není zase tolik slyšet. Hlas se mu spíš zadrhává v hrdle a zní to trhaně. Není schopný popadnout dech a trvá to ještě pár okamžiků, kdy se čelem opírá o Senovu hruď. Pořád ho však netíží svou vahou a má na paměti jeho zraněnou nohu. Zvedne k němu oči s trochu pitomým úsměvem, než ho líbne na špičku nosu s tichým smíchem a odvalí se stranou. Tvář si zlehka opře o jeho rameno a pozoruje jeho tvář. 

"Jsem hodné štěně, slibuju, že nebudu slintat ani chrápat." Odmlčí se na moment. Nikam se mu nechce, ale není si jistý, jestli si ho tu Sena chce nechat, nebo by měl jít zpátky do své postele.

"Necháš si mě ještě chvilku?" Upře na něj pohled trochu odspodu. Je připravený na odmítnutí, ale doufá, že nepřijde.

"Skočím ti ještě pro led." Nabídne mu se zavlněním obočím, než se tiše rozesměje.

"Já vím, já vím, jsem nesnesitelně ukecaný, ale po něčem tak skvělém to jinak ani nejde." Sice si říkal, že těch komplimentů je už možná příliš ale stejně ještě jeden přidal, prostě to jinak nešlo.

Sena

Zyeanova odpověď ohledně nemocnice se mu líbí, mají to naštěstí oba dva stejně. Jakmile se Sena ocitne na svém vrcholu a předvede svoje umění, Zye nevydrží ani vteřinku navíc a jeho to zaplaví novým pocitem spokojenosti a štěstí. Kdyby to vydržel, něco by bylo hodně špatně. Takhle ale dojdou k vrcholu v podstatě společně a on z projevů jeho těla a z jeho hlasu všechno pozná. Tiskne ho k sobě do chvíle, kdy je Zye schopný alespoň zvednout hlavu a podívat se na něj, přivře oči pod jeho polibkem na nos a pak se taky tiše zasměje, když se odvalí stranou vedle něj. Nezůstane dál ani vteřinku a už si opírá hlavu o Senovo rameno a on k němu stočí svůj pohled. Vteřinku mu trvá, než mu dojde, o čem přesně to mluví, ale nenapadlo ho, že by ho po tom všem poslal spát jinam, i když tahle postel nebyla zrovna vhodná pro dvě osoby. Ani jeden z nich však moc nevyrostl. 

"Nikam skákat nemusíš." Řekne mu, když mu dojde taky to, že Zye doslova řekl ještě chvíli. On vážně počítá s tím, že bude po všem. Vlastně to bylo roztomilé. Nijak si ho nenárokoval dokonce ani po tomhle všem. 

"Přece chceme jít na ty ryby." Řekne místo toho a dlouze si zívne, protože už byla pokročilá noční hodina. Vlastně skoro ráno. Než se sešli s Yoshikim, než se dostali z nemocnice… Čas najednou nějak rychle utíkal. Nemíní si dávat žádného budíka. Nevyleze odtud, dokud jim někdo neřekne, že už prostě musí a to, že chtěl včas povlékat, to už stačil zapomenout. Znovu se tiše zasměje, když mu Zye řekne, že to bylo skvělé, ale položí mu prst na rty a natáhne se k lampičce a zhasne. Znovu si zívne. 

"Doufám, že nemluvíš ze spaní." Řekne mu a nechá víčka klesnout. Jsou pořád tak, jak před chvílí skončili a Sena bude ráno hrozně přeleželý, ale nechce se mu pohnout ani o kousek. Ani si neuvědomí, jak se to stalo, ale když se uprostřed noci probudí, dojde mu, že odpadl, až to nebylo hezké. Vždycky se hrozně smál chlapům, co to dodělali a usnuli a teď nebyl jiný. To byl ale trapas. Dojde mu, že necítí Zyeanovo hřejivé tělo a rychle zašmátrá rukou vedle sebe. Necítí ho tam a napadne ho, že šel možná jenom na záchod, ale stejně se na posteli posadí a snaží se rozhlédnout kolem sebe. Oči si jen těžko zvykají na tmu okolo, ale uvědomí si taky, že na sobě nemá žádnou přikrývku. Podívá se na hromádku pod postelí a skutečně je tam on, spokojeně spí a nejspíš nemá ani ponětí o tom, že v noci spadl z postele, protože se na ni prostě nevešli. Sena se tomu zasměje do dlaně a pak se posune na kraj postele. Jde to špatně, protože noha ho už zase příšerně bolí, ale přesune se z postele na zem a vmačká se pod pokrývku k Zyeanovi. Prostě si položí hlavu na jeho rameno a znovu usne. Mohl ho probudit a mohli se společně vrátit do postele, mít větší pohodlí, ale on nechtěl. Ráno skutečně někdo zaklepe na dveře a Sena si mlhavě vybavuje, že tam kdosi mluvil o tom, jestli nechtějí snídani, ale nedovedl odpovědět a znovu usnul a jeho společnost za jeho zády se ani nezavrtěla. Nemohli vědět, že to byl Shinya. Už byli s Yoshikim zpět a ani tak nešlo o to, že by učitel chtěl zpět svoje věci, ale spíš měl Shinya obvyklou starost. Sena si ani nepamatoval, kdy mohl naposled tolik spát a jeho tělo po tom toužilo tak moc, že bylo dávno poledne, když se zavrtěl znovu. Přetočí se na druhý bok a podívá se do Zyeanovy tváře. Pořád má zavřené oči. 

"Všechno mě bolí." Řekne mu místo dobrého rána. 

"Asi budeš muset zase zařídit, aby to zmizelo." Řekne mu s jiskrami v očích a tenhle pokojíček ještě chvíli opustit nechce…