(městečko)
Zyean
"Nemáš vůbec za co." Pokrčí rameny, klidně mu bude podobné věci říkat pořád, nemá s tím nejmenší problém. Tedy pořád po tento večer samozřejmě. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by se mohli vidět znovu, i když...Ale ano chtěl by. Jenže podle něj to Sena bere jen jako změnu, jakési povyražení, které v jeho běžném životě asi nezažije. Pochybuje o tom, že se normálně baví s kluky, kteří nemají nic a chodí ještě do školy. Zamyslí se nad tím, že by měl něco dělat hezčí.
"Mě to zase nepřijde. Jen si některé věci vážně myslím, i když třeba někdy nejsou pravda. Možná tím, že je tak vidím, u některých něco změním." Prozradí mu to, co se mu obvykle prohání hlavou. Obecně si myslel, že v každém je něco dobrého, akorát u některých to není vidět. Neodsuzoval nikoho, dokud ho opravdu dobře nepoznal a i tak se často zdržoval soudů. Vždycky je těžko říct, co za tím vším zlým chováním bylo.
"Z Tokya, jen z té hodně okrajové části. V podstatě bydlím v posledním domě před průmyslovou zónou." Teď trochu sklopí pohled a zkoumá své prsty. Je rád, že může vystoupit a chvíli se zase věnovat něčemu jinému. Nic neříká, když se domlouvají detaily a jen stojí opodál. Tiše se zasměje.
"No nejspíš jo. Začali rozhodně až tady. Sugizova farma je tak free, že snad ani nikoho nepadlo to víc rozebírat." Zavtipkuje a pak už je čas na jeho malý, velký plán. Je to takové obyčejné gesto, i když tím tak nějak porušil dohodu s Yoshikim. Na tohle si ale věří dost a ví, že je dost rychlý, když na věc přijde. Není to poprvé, kdy leze přes plot a vlastně by to ani nebylo poprvé, kdyby ho někdo viděl a chtěl chytit. Nic z toho se nestane a v duchu se baví Senovým výrazem. Tohle očividně nezná. Už jen ten úsměv, který mu svým gestem vykouzlí na tváři, by ho donutil běžet tam znovu. Tváře mu trochu zrudnout, když se ho začne ptát.
"Tohle je jedna z mála věcí, u které udržím pozornost dýl jak minutu." Přizná se mu ke svému koníčku.
"Tohle bych asi zvládl i poslepu." Mumlá tak trochu stydlivě. tohle se mu zase tak často nestávalo, ale slyšet tohle od Seny...Je to prostě jiné.
"Ani ne. Pořád to neznamená, že nejsi hodný. Kdo říkal, že někteří si něco nezaslouží." Uculí se a vážně doufá, že tím nepřestřelil. Naštěstí to vypadá, že ne. Už má Senu u sebe až se mu z toho třesou ruce, přesto ho vede k tomu nejlepšímu podniku, který tu je. Je vidět, že je z toho, o čem by si měli povídat nervózní.
"Já nevím, tohle asi není nejlepší řešit." Trochu se vykrucuje a opatrně se na něj podívá. Ne, tohle mu jen tak neprojde.
"Dneska jsme se rozešli. Tedy máme pauzu, ale...Já jsem si jistý, že je to definitivní." Je vidět, že se mu moc pokračovat nechce, ale zase cítí úlevu, když to řekne nahlas.
"Vidím na něm, jak s Akim prožívá mnohem intenzivnější pocity. Takové by to podle mělo být, víš s tím kolik nám je. Záleží mi na něm, vždycky to tak bylo, ale asi je něco špatně, když hlavně chci, aby byl šťastný, i když ne se mnou a je mi z toho smutno." Neví, co si o tom má myslet, sám je z toho pořád zmatený. Jistě, bolí ho pocit, že už s Boogiem nebudou trávit čas a zároveň...Vážně bude rád, když bude spokojený a zamilovaný. On sám je tu teď se Senou, a kdyby si vůbec dovolil nad tím uvažovat, je to o hodně jiné. Kolena se mu třesou, ruce taky, srdce mu buší jako o závod, když je tak blízko a má chuť dělat strašně nesmysly jen proto, aby viděl znovu ten úsměv.
"S tebou mi víc dochází, že ten rozchod bude vážně správný." Tak a je to tu zase, moc mluví.
"Totiž, já jsem to nemyslel...Teda myslel, ale nemyslím tím,. že bych něco čekal." Motá se v tom dál a pak se plácne do čela.
"A to je přesně ono, vedle tebe mi to vůbec nemyslí." Obviní ho bez pardonu.
Sena
"To je zajímavá myšlenka." Řekne Sena skoro líně. Převrací to v hlavě a přistihne se, že nechce být ten špatný, který se možná změní vlídnou myšlenkou. Ne v očích kluka vedle něj. Tohle se mu nikdy nestalo, tak proč teď? Nahlas neřekne nic, jak celou dobu, co jsou společně a místo toho se na něj bezstarostně usměje. "Stejně je to od tebe hezké." Řekne nakonec. Pozvedne obočí, když mu Zye prozradí, kde přesně v Tokyu bydlí. Sena tam asi nikdy nebyl, ale asi si to dovede představit.
"A je tam bezpečno?" Zeptá se. Bylo známo, že různé gangy pocházely právě z okrajových částí města, kde bylo víc chudých, přistěhovalců a méně kvalifikované práce. To ale neznamenalo, že to tak bylo všude. Musí se rozesmát, když se dozví, jak svobodomyslná je Sugizova farma, kam učitel se všemi dětmi odjel.
"A to si vybral Yoshiki sám, tohle místo? Není mu to vlastně náhodou podobné, podle toho, jak na mě působí? Možná v tom byl nějaký záměr už od začátku." Nadhodí něco, o čem možná až doposud nikdo z nich nepřemýšlel. Sena si znovu prohlédne malý dárek ve své ruce.
"A ty máš nějakou poruchu pozornosti?" Zajímá se dál o svůj mladý doprovod. Nemyslí to nijak zle, ale když to Zye zmínil, možná v tom něco bude. Takovým lidem obvykle nějaká konkrétní činnost pomáhala a taky jim pekelně šla. Vlastně by to odpovídalo. Znovu se zasměje, když dojde na to, co si kdo zaslouží nebo ne, ale když se Zye začne zdráhat, aby mu o dnešku povídal, zvážní a zatváří se vážně smutně.
"Myslel jsem si, že mi budeš chtít říct všechno." Řekne mu schválně podmanivě, ale Zye se nakonec moc pobízet nenechá a dostane ze sebe, že se dneska s někým rozešel. Sena zvážní ještě víc a zatváří se lítostivě.
"Nejsem asi ten nejlepší, kdo by ti měl na tohle něco říct. Když se s někým rozcházím, většinou u toho jeho věci házím z okna bytu ven na ulici a hodně křičím. Ještě jsem nedostal takové kopačky, aby mě to sebralo a musel jsem se s tím smiřovat, zatímco mě ten druhý už nechtěl. Prostě to přetavím do toho vzteku a křičím, že to je jeho smůla. Rychle si to dostanu do hlavy a pak už mi nesahá po kotníky." Řekne svou strategii k rozchodům. Jenže… on nikdy nebyl doopravdy zamilovaný, to ví, kdežto Zyemu kluka bere nějaký Aki. Tedy myslí si to přesně do chvíle, kdy ze Zyeana vypadne věta, kterou by rozhodně nečekal. Vnímá, jak se po něm otáčí, jak na něj zaskočeně zírá a dochází mu, co všechno to znamená a jaké pohledy na něj Zye přesně vrhá. Mohlo by ho napadnout, že je to jenom proto, že je zraněný na citech a hledá někde útěchu, že on rozhodně není partie pro někoho citlivého a že vlastně umí mít rád jenom sám sebe a mohl by říct cokoliv dalšího, kdyby kvůli němu býval nešlápl špatně. Na těch jehlách to bylo snadné, i když si dával pozor, ale teď nedával, cítí, jak se mu bolestivě podvrtne kotník a pak už jde k zemi a růžové prameny těsně za ním. Je to několik vteřin zpomalených záběrů, kdy elegantně klesá na stranu a možná přiskočí rytíř a zachytí ho za lokty, ale ve skutečnosti si prostě kecne jako pytel brambor, kabelka se rozsype po chodníku, podpatek ulomí a Senův kotník nejspíš taky. Během vteřiny mu dojde, jak neelegantní to bylo, kolik lidí na ně zírá, co přesně Zye říká o tom, že mu to moc nemyslí a taky jak to strašně bolí.
"Aáááháááá, to snad né…. Do háje, co to je?" Následuje série výrazů, za které by se nemuseli stydět ani chlapi z průmyslové zóny a kterými připomene, že není holčička.
"Asi jsem si něco udělal." Kňourá a chytá se za nohu. Možná rovnou omdlí, i když asi spíš ne.
"Nepřibližujte se, my to zvládneme!!" Zařve rovnou na nějakého chudáka, co jim chtěl pomoct dostat ho na nohy. Nikdo jiný, než Zye na něj sahat nebude, jinak mu ta noha upadne!
Zyean
Zye se pousměje. Je rád, že to Sena nebere negativně a že se mu ta myšlenka zamlouvá. Podle něj není někdo, kdo by to neřekl, kdyby měl opačný názor. Nějak má pocit, že se mu nechce zprotivit a zároveň neumí lhát. Vždycky řekne, co si myslí, i když se to třeba nehodí. S tím se pojí i pár problémů, které měl, ale naštěstí to byly jen drobnosti. Zamyslí se po jeho otázce a pokrčí rameny. "Jak se to vezme. Hodně lidí se tam navzájem zná a zároveň všichni ví, kterým ulicím se vyhýbat, hlavně v noci." Narodil se tam, nepřijde mu to vůbec zvláštní. Někteří kluci se dali na špatnou cestu a někteří podle toho i skončili. On se takovým problémům obloukem vyhýbal. Dokonce slyšel, že jeden z Toshiyových bratrů s tím má své zkušenosti, ale o tom se samozřejmě nemluví. Tiše se zasměje, když Sena narazí na to, jaké místo Yoshiki vybral.
"Vypadá to tak, že?" Okomentuje to pobaveně.
"Ale nemyslím si, spíš chtěl pro nás něco udělat." Přednese mu svou myšlenku a pak se na Senu podívá, dokonce trochu zčervená.
"Možná jo, nikdy jsem to víc neřešil a rodiče...Na nějaké posudky nemají peníze." Je to tu zas, ta situace pro něj sice není zrovna příjemná, ale nemá smysl to neříct. Senovi to určitě musí být jasné.
"Nemám s tím problém, jen je to trochu čerstvé." Prozradí mu, že to není tím, že by mu něco říct nechtěl, ale ještě před chvílí toho měl plnou hlavu. Sena ho trochu rozptýlil a teď je to malinko zpátky. Na Boogiem mu záleží a pořád asi bude, i když to dopadne jakkoliv. Pousměje se. Ano, tohle by od Seny čekal.
"Vlastně máš velkou výhodu." Nevidí v tom nic špatného, prostě je to část povahy, kterou se brání.
"Aspoň se tě nic tolik nedotýká. Pokud to vážně dokážeš hodit za hlavu, musí to být osvobozující." Je vidět, že si ve všem najde něco pozitivního. Trochu se zarazí, když se na něj Sena začne takovým způsobem dívat. Má pocit, že to prostě přestřelil. Neměl to říkat a měl držet jazyk za zuby, ale pozdě, už je to venku. Trhne sebou, když se Sena začne řítit k zemi, ale byl příliš konsternovaný, než aby ho stihl zachytit. Nesměje se ani jeho výrazům, má o něj velký strach, že si strašně ublížil.
"Jsi v pořádku?" Hned si k němu přiklekne a podívá se na kotník, který nevypadá zrovna v pohodě.
"Promiň, tohle jsem nechtěl." Zatváří se provinile. Ne, nenechá ho tu ležet. Teď vážně děkuje za týdny brigády ve skladu, kde tahal věci snad ještě těžší, než je on sám. Nevypadá, ale má celkem netrénováno a Sena je neskutečně hubený.
"Vezmu tě do té restaurace, zkusím led a uvidíme, kdyžtak seženu někoho, kdo nás odveze do nemocnice. Ale tady tě sedět nenechám. Na zemi už vůbec ne." Snaží se ho slovy uklidnit a pak mu podebere nožky a druhou rukou ho vezme kolem beder, aby ho mohl zvednout ze země. Není to jednoduché, ale nakonec to zvládne.
"Ještě, že jsi taková modelka." Zavtipkuje trochu a je znát, že má co dělat, i když ani trochu nezakolísá. Restaurace už naštěstí není daleko. Všichni na ně zírají, když se společně protáhnou dveřmi. Senu opatrně odloží jedno z rádoby elegantních křesílek a hned úkoluje číšníka, aby jim donesl led. Samozřejmě poprosí.
"Jestli to začne moc natékat, nemocnice je jasná." Nechce ho strašit, ale zároveň má strach, aby tam neměl něco zlomeného.
"Možná bychom tam měli jet rovnou. Taxi?" Navrhne mu, než si k němu znovu klekne a začne mu opatrně zouvat botky. Uvědomuje si, jak moc příjemné je se ho dotýkat, dokonce několikrát vzhlédne a mírně se pousměje.
"K tomu zavolám Yoshikimu a řeknu mu, co a jak. Pojedu s tebou." Už tahá telefon z kapsy. Mezitím přinesou led v utěrce, který mu opatrně na kotník přiloží.
"Ještě prosím číslo na nějaký taxík nebo někoho, kdo by nás odvezl." Zeptá se číšníka, který vypadá víc, než zmateně, ale slíbí, že se pokusí někoho sehnat.
"Toshiya měl pravdu, tohle je vážně zapadákov." Postěžuje si snad poprvé Zye a starost z jeho očí nemizí.
Sena
Sena pokývá zamyšleně hlavou. "To dává smysl." Řekne mu. Připomínalo mu to, co se říkalo o vesnicích.
"Já neznám nikoho ani ve svém domě, natož v ulici." Zasměje se, ale nakonec na tom nic tak veselého nebylo. Jemu to ale nikdy nevadilo. Mile se usměje, když dojde na to, že Yoshiki jen chtěl udělat něco hezkého. Sena v něm cítil cosi dravého a trochu neohleduplného, kdyby to z něj vydoloval a do branže by se mu to hodilo, ale nechtěl teď nikomu kazit obrázek jejich dokonalého učitele. Podívá se do Zyeanovy tváře ve chvíli, kdy se na něj podívá a říká mu o rodičích a penězích a to bylo v podstatě to poslední před tím, než upadl. Zavrtí křečovitě hlavou, když se mu Zye začne omlouvat, že tohle nechtěl, ale hrozně to bolí a on má co dělat, aby mu netančily hvězdičky před očima. Snaží se to celé nějak rozdýchat, sem tam se někdo zastaví poblíž nich a on je gesty rukou odhání, aby zase šli. Nechce nikoho cizího ani vidět. Podívá se na Zyeana, když mu navrhne, že by nejeli hned do nemocnice, ale zkusili se nejdřív posadit v restauraci. Přikývne a natáhne se po kabelce, aby všechno posbíral a vzal si ji. Pousměje se, když mu tak zarputile řekne, že tady ho rozhodně sedět nenechá a už vůbec ne na zemi a myslí si, že mu dá ruku přes rameno a pokusí se postavit, ale Zyean má vlastní plán, který ho dost překvapí. Začne ho zvedat do náruče.
"Budeš mít kýlu a nakonec to budeš ty, kdo skončí v nemocnici!" Kárá ho, ale pevně se ho chytne. Zasměje se s ním, když dojde na tu modelku a sleduje cestu před nimi, jako kdyby mu mohl pomoci alespoň myšlenkou. Jde to pomalu, ale nakonec se společně ocitnou uvnitř restaurace, kde jim číšník ochotně pomůže. Noha pořád bolí, ale když se jí nedotýká, je to lepší. Povzdechne si.
"Asi máš pravdu, nechci, aby s tím pak něco bylo dlouhodobě." Řekne mu, když mu Zye znovu navrhne nemocnici. Je v tom něco romantického, když si před něj Zyean klekne a neřeší, kdo je okolo nich. Sleduje ho, jak mu zouvá boty a povzdechne si podruhé.
"Sluší ti to tam." Řekne mu a odkašle si, když se u nich objeví číšník s ledem. Až se jménem Yoshiki mu dojde, že Zye není dospělý a že vlastně nemůže jezdit s ním sem a tam po městě. Myslel si, že si odbude rentgen a pak by třeba mohli na kávu do jeho hotelového pokoje a to teď dokonce vážně na nic nemyslí, ale… ono to nešlo. Zye musel někde být v určený čas.
"Zapomněl jsem." Povzdechne si potřetí.
"Zavolej mu." Souhlasí. Jakmile je číšník pryč, Sena se zasměje na ten zapadákov.
"S podivem, že tu vůbec něco jako nemocnice je." Řekne mu a počká potichu, než Zye vyřeší telefon. Yoshiki na druhé straně zní vážně starostlivě a souhlasí s tím, aby Zyean Senu do nemocnice doprovodil. Chce jet samozřejmě za nimi, ale nakonec je nechá, aby to zvládli sami. Z jeho rande se Shinyou snad nikdy nic pořádného nebude, protože teď bude muset být na příjmu a nějak to vyřešit. Šlo o jeho budoucího zaměstnavatele a taky jeho studenta. O tři hodiny později po návštěvě nemocnice, rentgenu a ošetření sedí Sena se Zyeanem v Yoshikiho pokojíčku na Sugizově farmě. Dokonce i s kufrem. Nebyla možnost, jak dostat studenty včas domů a zároveň nenechat Senu samotného a tak mu nabídl, že mu uvolní svůj malý osobní pokojíček a od Sugiza dostal klíčky k jednomu tajnému karavanu, kde by mohl spát, aby nemusel ke klukům na podlahu nebo na seno. Nakonec to dopadlo víc, než dobře. Zye dostane nařízeno, aby šel spát do společné ložnice, ale všem je jasné, že jakmile Yoshiki zmizí v lese, nic takového se nestane. Die s Kamijem ho stejně vyhodili, protože Shinya byl pryč a Toshiya s Boogiem taky. Měli ložnici pro sebe a Senu na dosah a to jim šlo do karet ve všech směrech. Sena sedí s rukama v klíně a obvazem a ledem na noze. Je to jenom podvrtnuté, nesmí na to šlapat nebo to namáhat, ale nedostal ani ortézu. Sbohem podpatky… na nějaký čas. Všude kolem nich je plno Yoshikiho věcí.
"Co budeme dělat?" Řekne Sena ve dvě v noci a spát se mu nechce ani trochu.
Zyean
Zye se na Senu podívá a pousměje se. Podle něj to není nic nezvyklého. Určitě vyrůstal úplně jinak a teď rozhodně žije úplně jinak. Jistě někde v centru, kde si každý dost střeží své soukromí. Zye vyrůstal tam, kde si všichni pomáhali a sousedky pekly dětem dobroty a ty jim za odměnu nosili nákup. Vlastně to bylo hezké místo, nebýt té odvrácené strany. Zye ale nebyl ten, který by si stěžoval. Jen by se jednou rád dostal jinam, ale to asi každý, kdo tam žije. Tedy mladší generace. Po Senově pádu přemýšlí jen nad tím, aby byl v pořádku. Je mu hrozně líto, jak to dopadlo, ale je mu jasné, že do nemocnice budou muset. Ten kotník nevypadá vůbec dobře. "Nebudu, skoro nic nevážíš. Věř mi, že na brigádě tahám o hodně těžší věci." Ujistí ho, že se mu nic nestane. Zye si byl jistý, že ho zvládne klidně odnést a sám bude v pořádku.
"A teď pst, nebo se poprvé v životě budu hádat." Zavtipkuje a dokonce se pousměje, i když je to pořád dost starostlivý úsměv. Kývne hlavou.
"Ani já bych nebyl rád, bude lepší, když se na to někdo podívá. Aspoň budeme vědět a oba si budeme jistí." Prozrazuje mu, jak moc mu na tom záleží. Vzhlédne k němu a tiše se uchechtne. Ani si neuvědomí, že když před ním klečí a kouká nahoru, tak konečky prstů přejíždí po jeho nožce, ale jen zlehka a kousek v bezpečné zóně.
"Baví mě to tady." Vypadne z něj dřív, než si to stihne pořádně promyslet. Pak už je ale čas začít všechno řešit. Yo je naštěstí v pohodě a nenamítá nic. Zye je rád, protože kdyby mu odmítl, asi by se měl chuť hádat znovu. Nejspíš by jel i přes zákaz a zatím mu to pořád nepřijde divné. Nakonec se mu podaří zajistit i odvoz a dokonce jim to v nemocnici ani netrvá zase tak dlouho. Připravoval se na to, že tam budou do rána. Celou dobu se o senu stará, nosí mu pití, jídlo i kávu, prostě všechno, co si usmysli a zároveň trochu zapomíná na sebe i na svůj bezedný žaludek. Uklidní se až ve chvíli, kdy se dozví diagnózu. Je vážně rád, že to není nic vážného a zároveň si musí dát pozor.
"Nakonec si tu můžeš udělat prázdniny." Prohodí s úsměvem.
"Volná postel se možná ještě najde." Nedojde mu, že by to nakonec mohlo být použito proti němu. Není tak úplně daleko do pravdy, protože ta volná postel to momentálně je.
"Jeden by mu ten pokojíček i záviděl. Yoshi bude spát s Shinem v posteli a hned je místo." Vtipkuje dál, zatímco Senovy narovná polštáře, aby se mohl pohodlně posadit. Pak pokrčí rameny.
"Mám hlad." Uculí se a trochu uhne pohledem. Už si uvědomuje, co by nejradši dělal a málem u toho zčervená.
"Dej mi chviličku, vyrabuju jim kuchyň a donesu nějaké dobroty." Mrkne na něj a na pár minut skutečně zmizí, než se vrátí a má plné ruce.
"Snad mě za to neukamenují." Odloží to všechno na postel a pak si bez váhání přisedne. Chce být prostě blízko.
"Odkud vlastně jsi ty?" Napadne ho, co by rád dělal, ale pořád má v hlavě to, odkud je on a kým Sena je. Na nic víc by ani myslet neměl.
"Nechci vyzvídat, ale zajímalo by mě, kde se berou tak hezcí kluci." Vezme kousek zeleniny a nabídne ji Senovi, sám už stihl pár soust. Snaží se moc na něj nekoukat, protože ho k němu pořád dost táhne a ještě by udělal nějakou pitomost. Pak se na něj pomalu podívá, a aniž by si to uvědomil, natáhne ruku a zasune mu uvolněný pramen růžových vlasů za ucho. Pak mu ruka sklouzne a konečky prstů ho pohladí o tváři.
"Já…" Zarazí se, když mu dojde, co dělá.
"Nebudu říkat, že jsem to nechtěl udělat, to bych pěkně kecal, ale neměl bych." Trochu se v tom plácá, ještě před pár hodina truchlil za Boogieho a teď tady zkouší tohle. Není to fér.
Sena
Už jsou dávno v Yoshikiho pokojíčku, když Senovi dojde, že kvůli tomu pádu neodpověděl Zyeanovi na některé jeho otázky nebo nereagoval na věci, které mu řekl. Na jednu z nich si teď vzpomene. "Říkal jsi, že pracuješ někde, kde nosíš těžké věci? Proč? Co to je?" Zajímá se. To neexistuje lepší brigáda, třeba rozvážet na kole noviny? Myslí mu projde taky vzpomínka na to, jak před ním Zye klečel, když mu zouval ty boty a jak mu řekl, že ho to tam dole baví. Je to asi poprvé, co ho napadne něco hodně nepřístojného s někým tak mladým, ale upřímně… Sena měl pletky rád, nestyděl se a proč se tvářit, jako že jste někdo slušný, co se chce nejdřív ženit? Prostě to neměl v krvi. Zajiskří mu v očích, ale nahlas zatím nic neřekne. Zye byl přece po tom rozchodu a vypadal, že to bral hodně vážně. Rozhlédne se po vybavení okolo nich, když mu Zye řekne, že by si vzal dovolenou a zůstal tady.
"Já na dovolenou nemám čas, ale předpokládám, že do konce týdne bych stejně neměl chodit. Zavolám do práce." Řekne. Ještě se nikoho nezeptal, ale když tak pojede zpět na hotel. Nemá ani ponětí, kde teď Yoshiki kvůli němu spí, ale podle Zyeana tam ochotně bude spát dál, i kdyby to mělo být v pekle. Zasměje se, když Zyean prohodí, že má hlad. Teď v noci? Opře se zády o čelo postele, aby mohl mít nohu nataženou a počká na něj, než se vrátí z kuchyně s jídlem. Trochu se posune, aby se na menší postel pohodlně vešli a sleduje ho, jak se pouští do jídla. Sám si nevezme, dokud mu Zyean nenabídne, v noci prostě nejí, ale naštěstí je to zelenina.
"Z Tokya, z Kamakury. Pěkné místo, ale takové… chrámové." Neví, jak lépe by to řekl. Prostě moc slušné, už docela venkov, do centra hodina vlakem… Potřeboval se posunout kousek blíž nočním světlům.
"Je tam moc turistů." Mohl za to obří Budha, který sliboval návrat do Japonska, když se ho někdo dotkl. Vypadá spokojeně, když mu Zye skládá všechny ty komplimenty. Přestane žvýkat, když se ho Zye dotkne, aby mu schoval vlasy za ucho, ale v jeho očích nesedí odmítání, spíš něco provokativního. Zatím jen čeká, co se ze Zyeana vyvine, ale on nebyl ten hodný, co by ho od čehokoliv zrazoval. Jsi na měkko, s někým ses rozešel, dej tomu čas, nechodím s klukama na poprvé… nenapadne ho ani jedna z těch věcí. Hledí mu přímo do očí, když ho Zye dokonce pohladí a pak začne koktat.
"Neměl bys?" Zopakuje po něm a pořád si ho prohlíží.
"Třeba pro to, že jsem možná na holky a jednu mám doma a teď tě zdravou nohou kopnu mezi ty tvoje." Navrhne možný důvod, který Zyeana očividně ani nenapadl. Zasměje se vlastnímu vtipu.
"No dobře, pletli by si nás, kdo je kdo." U něj je to asi všechno jasné, podle některých členů rodiny bohužel.
"Tak proč ještě?" Předstíraně zamyšleně si poklepe prstem na spodní ret.
"Už to mám. Je ti moc málo. Jsi pod zákonem. Dobře, asi už nejsi, ale stejně. Ještě jsi to nezkoušel." Hraje si s ním a baví ho to.
"Ne to nebude ono, tak proč asi… už vím. Odkopl on tebe a ne ty jeho a pořád jsi zamilovaný. Tak proč mi hladíš vlasy? Náplast na bolístku? Asi mi to nevadí, ale nemyslím si. Zíráš na mě od první vteřiny." Klidně to řekne. Možná to zní namyšleně, ale není slepý.
"Tak proč jenom bys neměl? Ahááá není zhasnuto!" Udělá narážku přímo na sex. Jemu světlo nevadí, ale někomu by mohlo. Zye se nechce červenat a to mu trochu opadne úsměv.
"Nemůžu na to přijít, vysvětlíš mi to?" Nakloní roztomile hlavu k rameni.
"Je to ložnice učitele, všechno by poznal." Udělá na něj obličej, jako kdyby vyprávěl strašidelný příběh. Jenom mu chybí baterka.
Žádné komentáře:
Okomentovat