Hromadné - Neboj, vím jak si tě najít. - část 3.

(vernisáž)

Boogie, Ruki, Kou

Ruki si vůbec nedovede představit, že by měl někoho jako J jenom pro sebe. Pochybuje, že by sdíleli stejný pohled na svět, v tomhle byl Kou mnohem lepší materiál, ale podle toho, co o J slyšel od Tamakiho, bylo něco moc i na Koua. Tedy Ruki si to dřív myslel. Neví toho o J zrovna moc, ale to, jak se ho všichni báli, docela stačilo. Pak už se stane to všechno a J s Kouekm odcházejí. Ruki si v hlavě převrací Jova slova o jisté společnosti a nevidí moc důvodů, proč tomu nevěřit. Ne, ani na vteřinu si nemyslí, že by šlo o Tamakiho. Na to si myslel, že v něm dovede dost číst, že byl prostě ten správný kluk. Ale Dori? Sedělo mu to v očích a vedle něj nestál nikdo jiný, než mladičký a hrozně naivní Boo. Někdo, s kým se dá výborně manipulovat, někdo, kdo všechno omluví a ničeho si nevšimne. Někdo, koho v tom Tamaki vlastně nechává. Zbývalo odpovědět si Proč. Byla tahle láska podle Tamakiho opravdu ta pravá? A kolik toho Boo ví? Podle Rukiho vůbec nic. Je vidět, že Boogie už si něco dal dohromady, je z toho nervózní a v hlavě má hodně otázek, ale zároveň se na ně bojí ptát. Proč? Ruki by si to líbit nenechal. Dlouze si Doriho měří a mračí se. Zatím se ho nebojí. J mu přišel strašidelnější, ale víte jak to bylo. Zdání klame… Na to štěkání už Ruki Jovi nic neřekl, co by taky měl? Věděl, že je takový, že jeho pusa si dělá, co chce, ale taky věděl, že nic z toho, co říká, neříká jenom tak do větru. Když na to přišlo, uměl být nebojácný a dost si toho zařídit a J ho očividně hodně podceňoval. To bylo dobře, jen ať v tom pokračuje, stejně jako ten druhý. Jediný, komu teď věřil, byl Tamaki a Boogie. Mezitím Kou dojde s J k baru a rychle k němu zvedne oči, když se do něj J opře s tím, co se mu nelíbí. Nemá z něj legraci, takže neřekne ani slovo, i když se mu ve výrazu nepromítne vůbec nic. Prostě jenom mlčí. Má ten divný pocit, že jakýkoliv mimický záchvěv by mohl být špatně. Pořád si hodně zvyká na to, že musí do puntíku plnit něčí vůli a Tamaki mu na chvíli připomněl normální život. Tohle si ale přece vybral sám. Došlo mu z toho, co se tam dělo, že to jsou staří známí a ne zrovna aktuální kamarádi, takže jenom přikývne a tím je asi ještě jasnější, že s Tamakim už si jen tak nepopovídá. Pokud ho J nechá, aby se k sobě přiblížili, tak spíš pro to, že po něm bude chtít tu volavku. Kouvi je ta představa nepříjemná. Snad na to nikdy nedojde. Převezme si skleničku, ťukne si s ním a když se pohledem vrací od Tamakiho k J vedle sebe, všimne si, že se za nimi taky dívá. Nepozná, že zrovna na Rukiho, ale oči mu ujedou ještě jednou a uvidí tu větu, co se mu Tamaki snaží poslat. Je to jeho jediný kontakt se světem tam venku, kdyby se J zbláznil a on od něj chtěl zkusit utíkat. Nejspíš by to nepřežil, ale jestli jsou tihle taky tak ostří, že si vyhrožují vzájemně soudy a nebojí se ho, tak by možná šanci měl. Takže si svoje zadní vrátka míní ponechat. Sotva patrně přikývne, schová tvář za oponu dlouhých vlasů a otočí se k nim zády, aby si už J nemohl ničeho všimnout a myslel si, že je Kou pustil z hlavy. Ruki se musí usmát a vypadá to rozněžněle, když ho Tamaki líbne do vlasů a dá mu najevo, že se mu líbí takovýhle. Je mu jasné, že by se s Dorim zabili a proto spolu taky nejsou. 

"Neměl bys se mnou takhle mluvit, když ti jde o spolupráci." Připomene Ruki Dorimu, proč sem původně přišli. Klidně ho pošle do háje, má ještě jednu nabídku, ze které by Dori zešílel. 

"Jestli mě budeš zlobit, budeš se divit, co umím." Řekne tiše a myslí to vážně. Prostě to udělá a ať si Dori a J vyškrábou třeba oči. Z Doriho konečně vypadne něco pořádného a Ruki rozhodně přikývne. 

"Tak dobře." Musí si všichni promluvit a v soukromí to bude lepší. I Boogie vypadá dychtivě, protože by rád získal chvilku s Tamakim pro sebe. Snad se ti dva taky chvíli zapovídají sami. Ruki vyrazí po Tamakiho boku někam mezi lidi. 

"Ani nevíš, jak bych si dal, ale musím se trochu věnovat ostatním. Přepadl mě venku a trochu mi vyhrožoval, ale nakonec mi nabídl to samé, co Dori. Nechápu, o co jim oběma jde. A je toho hodně, co chci vědět." Nepokračuje, přece si řekli, že o tom potom. 

"Prý jsem mu nevrátil tu bundu a chce po mě za to službičku. Takže to vypadá, že někdo, kdo to pro tebe měl udělat, úkol nesplnil." Řekne mu, aby Tama věděl, že má poblíž zrádce nebo poseru nebo kdo ví koho. Nakonec se podívá nahoru na Tamakiho profil a usměje se. 

"Ty mě taky. Už jsem se bál, že se tady snad nepotkáme." Řekne upřímně. Když se ho Tamaki zeptá na Koua, Ruki rozhodí rukama. 

"Kou si vždycky dělal, co chtěl, chodil kam chtěl. Sliboval věrnost, pak nepřišel. Je jiný, než já. Nevím, kde lítal a s kým. Je těžké mít o někoho takového strach. Nevím, co dělal před tím." Podívá se zase nahoru na něj. 

"Ničil mě a nejspíš i sebe, když nebyl volný a jak se dostal k někomu, kdo ho očividně ovládá, to netuším. Ale tohle dělá i Dori, že ano." Začne opatrně. 

"Abych ti řekl pravdu, o Boogieho mám mnohem větší strach, tak proč to máš obráceně? Proč nezachraňuješ toho opravdu nevinného?" Položí mu otázku. Boo nestačí ani nic říct a už s Dorim míří ven. 

"Podívej, někdo je rozsypal." Řekne, když si všimne letáků na schodech a sehne se, aby je sebral. Kdo tohle Rukimu udělal? Zvedne z podřepu oči k Dorimu, kterému leží v žaludku J. 

"Co myslel těmi soudy? Těmi podplacenými soudci a prášky a vším ostatním?" Odhrne si vlasy za ucho a snaží se nad letáky vypadat nenuceně.

Dori, Tamaki, J

Tama tuší, že Ru bude nad tím vším kolem nich přemýšlet mnohem víc, než Boo. Není to vůbec o tom, co mají v hlavě, ale spíš mu přišlo, že Ru je obecně víc podezíravý, než Boo. Jenže taky si stihl všimnout, že i Boo má své zbraně a možná je nepoužívá tak úplně vědomě, ale jeho podvědomí to dělá za něj. Sám konečně pořádně začne přemýšlet nad tím, co J řekl. Od začátku velké pře byl na Doriho straně. Věřil mu, že některé věci byly tak jak říká. Najednou má pocit, že by se nad tím měl mnohem víc zamyslet. Co když to bylo celé jinak? Ne, přece u spousty událostí byl, věděl, že jistý kluk není psychicky úplně v pořádku a očividně není sám. Je vidět, že tohle dost dobře zaměstnává jeho hlavu a nechce ho to pustit. Co když on sám udělal obrovskou chybu a celé roky žil v něčem, co není tak úplně pravda? Možná je nejvyšší čas se na to pořádně podívat a zjistit si nějaké podrobnosti. Dokonce i ví, koho by se mohl zeptat. Udělá si výlet a Rukiho...Mohl by ho vzít sebou, kdyby chtěl. J opodál u stolu zrovna nechtěl na Koua pouštět hrůzu. Je to jedna z mála osob, u koho se mu to celkem příčí. Jenže si musí uvědomit, že některé chování může mít následky a že si musí vybrat, kde podobné věci pustit na světlo a tady to nebylo. Jeho výraz je z části nepřítomný a z části zatvrzelý. Pak trochu povolí a podívá se na něj s úšklebkem. 

"Možná ti to prominu." Utrousí s blýsknutím v očích. 

"Když mi doma předvedeš, jak moc drzý umíš být." Chce, aby věděl, že je to věc, která se mu na něm líbí. Jen to musí umět dávkovat ve správnou chvíli. Možná taky tuší, že by s měl dávat pozor a chování Koua k Tamakimu by mohlo být nebezpečné. Potřebuje je od sebe držet zpátky, aby se náhodou nedostal do jejich vlivu. Vlastně je to celé jen o jediné věci a to je jeho bezpečí. Mezitím je Tama trochu mimo a přemýšlí nad tím, co za ty roky možná měl udělat jinak. Je rád, že je Ru u něj a zároveň ho svírá zvláštní strach o Koua.  Jistě, asi to byl pěkný grázlík, který se některých věcí neštítil, ale podle něj nebyl v jádru špatný a vlastně i dost zábavný. Když se střetnou pohledy a on přikývne, Tamakimu je jasné, že si svým působením vedle J není jistý. Neví, proč si to myslí, možná, že kdyby to bylo jinak, ukáže mu na dálku prostředníček. +Co uděláš, když bude opravdu potřebovat zachránit? Jak daleko zajdeš?+ Sám si není jistý, ale jeho ochranářský pud byl vždycky dost intenzivní a nešlo jen o blízké lidi. Možná proto byl v náboru lidí vážně dobrý. Pak stočí oči zpátky a podívá se na ty dva, co se pořád ještě dohadují. Jen si povzdechne a nechá to být. Dori už taky odchází a očividně nic neříká jen proto, že Ru chodí s Tamakim a taky proto, že má v této vernisáží své peníze. Ještě je nějaký čas, než se všichni potkají a do té doby se snad oba dostatečně uklidní. Když s Rukim osamí, zatím jen přikývne.

"Já vím, jen jsem to zkusil." Povzdechne si, on sám by si rád zapálil, ale bude s Rukim, dokud si nebudou moci dopřát oba. Snad to vydrží, ale zatne zuby a to půjde. 

"Pokud mu nejde vyloženě o tebe, takže bych měl asi začít žárlit, tak mu jde spíš o to, aby se dostal před Doriho. Od jisté doby se ti dva předhánějí a kazí si svou práci navzájem." Vysvětlí mu, jak se věci mají, ale sám si teď není jistý, kde je pravda. Viděl totiž, jak se J na Rukiho díval a s tím, jak moc ho chce on sám, by se ani nedivil. 

"Můžu ti říct, co se dělo, ale dneska se to stejně dozvíš, navíc tu na tebe čekají." Kývne hlavou k hloučku, který po něm pokukuje. Pak se zarazí a trochu se zamračí.

"Já věděl, že tam mám jít sám. To si s nimi vyřídím." Je to snad poprvé, kdy je opravdu naštvaný a je jasné, že tohle si někdo odskáče. 

"Promiň, Ru-chan, měl jsem za to, že se to stát nemůže." Omluví se mu ještě. Pak se zase pousměje a dlaní krátce sjede na jeho zadek tak, že to ostatní nevidí.

"Hmmm, povíš mi to ještě jednou, až budeme doma." Zavrní a je jasné, že má na mysli jen jedinou věc.

"Vím, že mě rád trápíš, ale ani ty nechceš, abych si pomáhal sám. Leda by ses koukal." Je vidět, že mu stačí jen málo a přijde s podobnými návrhy, ale další debata ho z toho hned zase vytáhne. Tedy na chvilku. Zamyslí se nad tím a chvíli je opravdu ticho. Ru položil správnou otázku. Proč má obavy o jednoho a o druhého ne. Boo se mu líbil, první ho přece chtěl pro sebe, tak co je jinak? Pak mu to dojde. 

"Protože Boogieho mám na očích." Vydechne a je znát, že si to právě uvědomil. 

"Jsem si jistý, že poznám, až mu nebude dobře z toho, jaký Dori je, nebo až to bude zacházet příliš daleko." Odmlčí se na moment.

"Dori ho bude hlídat a chránit, není to o tom, že by ho cíleně k něčemu nutil. Jen je posedlý kontrolou úplně všeho. Ne každému to vyhovuje a někoho to pohltí." Nechce zabíhat do detailů, to mu podle něj nepřísluší.

"Kou zmizí a už ho nejspíš nikdy neuvidíme, J mu to nedovolí." +Ne, když ví, že se známe.+ Je z toho trochu nervózní, ale už je čas se věnovat váženým hostům a tak dělá Rukimu ten nejlepší doprovod, dokud není čas to celé rozpustit a vydat se k Dorimu. J s Kouem zmizí o něco dříve. J ho vodí po výstavě s sebou a sděluje mu detaily o různých lidech, ke kterým by se později chtěl dostat. Pracují, ale jakmile tohle místo opustí a zamíří domů, jeho výraz ve tváři se trochu uvolní. 

"Mám pro tebe překvapení." Sdělí mu. Kouova motorka je totiž opravená. Musel hodně vyhrožovat, aby to stihli za takovou chvilku, ale stálo to za to. Hned jak projedou areálem, vjedou do skladiště a vejdou do bytu, stojí tam nádherná a naleštěná pěkně uprostřed. J se posune za jeho záda a nakloní se přes rameno. Paží ho svírá kolem pasu, když se rty skoro dotkne jeho ucha pod záplavou vlasů. 

"Projedeme se? Mám stroj, který by ti mohl stačit." Jeho hlas se prohloubí a je jasné, co by mohlo následovat, až se vrátí. Dl by si jedno kolo i teď, možná se to i stane, i když pak bude mít Kou problém si sednout. Dori se zatím chce dostat co nejdříve ven. Potřebuje čerstvý vzduch, aby se mu lépe přemýšlelo, co bude dál. Boo se ale zastaví a začne sbírat letáčky. Povzdechne si, ale hned mu pomůže, aby to nedělal sám. Pak je odloží na stoleček opodál.

"Boo-chan, bylo to krušné období plné neustálých tahanic, které neměly konce. Chtěl mě dostat do vězení a já se bránil všemi možnými prostředky. Podle mě ale J ty prášky rozhodně potřebuje." Odpoví mu trochu neurčitě a pobídne ho, aby konečně šli ven.

"Všechno se dozvíš, slibuju. Počkáme na ty dva." S rukou na jeho bedrech ho popožene ven a tam si dají procházku, než je čas odjezdu. Dori objednal řidiče, který je doveze do klidu jejich bytu. Museli sice čekat na Rukiho a je dost pozdě, ale stejně se nikomu z nich očividně nechce spát.

"Tak začni." Pobídne Dori Rukiho, který má jistě hromadu otázek.

"Nebo snad ty?" Otočí se na Boogieho s mírným pousmáním.

Boogie, Ruki, Kou

Kou se chvíli ztratil ve svých myšlenkách a jen tak si pohrával se svou sklenkou s panákem, když na něj J promluvil a řekl mu, že mu to promine. Když vidí, jak mu povolil výraz a že to vlastně ani moc nebolelo, upřímně se na něj usměje. 

"Jestli budu mít náladu…" Řekne mu, aby ho popíchl, ale spíš proto, aby se mezi nimi vyčistil vzduch a byli zase na dobírající se vlně a ne proto, že by ho chtěl dál ve zlém dráždit. Ty události člověka nutily měnit rychle strany. Když byl tam, měl pocit, že Tamaki má pravdu a J je blázen, teď je tady a říká si, že takhle blázen přece nevypadá. A podle toho, jak reagoval Ruki, asi nebude jediný, jenom ten si to myslel zase o Dorim. Pak je čas na to, aby se společně ponořili do výstavy a naplnili tady některé Jovy cíle. Snaží se dávat pozor a zapomenout na něco z toho, co se tady dneska stalo, ale později v noci bude mít o čem přemýšlet. Už se s ostatními nepotkají, když se vydají na cestu domů a J mu nečekaně řekne, že pro něj má dárek. Kou se k němu zaskočeně otočí tváří. J mu neprozradí, co to je a on už ví, že nemá smysl naléhat, ale stejně si sem tam okusuje nehty na palcích u rukou, jak mu to vrtá hlavou. Už jsou doma a vypadá to, že to bude pivo v lednici nebo jiný vtip, ale když J rozsvítí, Kou má chvíli pocit, že má snad halucinace. 

"Co…" Vypadne z něj, ale stroj nezmizí, když zamrká. A on roztaje a vážně upřímně se usměje. Copak na něj tenhle člověk kašle? Má ho jen na sex? Teď to tak nevypadá. Ještě se nestačí pohnout, když mu J zapřede do ucha a on se usměje a pokývá hlavou. 

"A já jsem si myslel, že pojedeme na tomhle a ty budeš romanticky sedět za mnou." Řekne mu. 

Ruki mezitím poslouchá Tamakiho vysvětlení. Tedy spíš jeho názor, který mu připadá vhodný do souvislostí, které Ruki nemůže znát. Pokývá hlavou. 

"Ale ty se držíš po boku Doriho, takže si nejspíš budeš myslet, že bych měl zůstat vedle něho a ne měnit jeho sponzorství za podporu J." Dodá. Dori neměl pověst kriminálního živlu a J ano. Dori ale taky nejspíš hodně lhal. Skrýval karty, zatímco J je klidně ukázal. V čem byli vlastně rozdílní? Když dojde na tu bundu, vypadá to, že se Tamaki doopravdy zlobí, ale zároveň čekal trochu okatější reakci. Věřil jim? Nevadilo mu to? Neviděl do něj a nechtěl se ptát. Ani neví, kdo jsou ti Oni… Přikývne na to, že se o dalších věcech budou bavit až doma a trochu nadskočí, když mu Tamaki sevře zadek. Honem se porozhlédne, ale nikdo to snad neviděl! Pak se trochu chlípně usměje. 

"Že bych se koukal já? Většinou to všichni chtějí naopak, ale klidně bych se koukal." Řekne mu a vypadá, že to vážně není vtip. Nepochybuje o tom, že by to Tamakimu nevadilo, na to byl uvolněný až dost a on by byl pro jednou v té nadřazenější pozici. Kdy to tak bylo naposled? Už se ani nepamatuje… Ruki ani nečekal, jak moc se Tamaki nechá pohltit jeho poslední otázkou a sám vypadá dost zaraženě, když se Tamaki nakonec ozve a zní, jako by se probudil ze sna. Ruki se udiveně podívá nahoru na jeho profil a pootevře rty. 

"A co chceš dělat, nastěhovat si Koua domů? Tak to už mám za sebou." Řekne a je to nadsázka, ale to ani netuší, jak blízko by mohl být pravdě. Tedy spíš faktu, že se Kou Tamakimu zamlouval a Boo vlastně taky. Asi by pak zešílel žárlivostí. Několikrát zamrká z toho pokračování. 

"Nebude dobře z toho, jaký je Dori? A kam daleko by to jako mělo zajít??" Má sto chutí pro Boogieho jít a odvézt ho někam hodně daleko. 

"Měl bys mi raději říct, co oba tajíte." Tamaki mu to částečně prozradí a Ruki se dovtípí jistých detailů jako třeba dneska, když si chtěl Boogieho stáhnout k sobě. 

"A nezlehčuješ to trochu? Tobě to připadá normální? Nebyl jsi náhodou u toho, když se to vymklo z ruky?" Neví to, jen hádá, ale nedivil by se. 

"A Boo samozřejmě všechno ví a se vším dobrovolně souhlasí. Dori mu o své úchylce řekl, vzájemně se dohodli a oba jsou šťastní…" Neodpustí si sarkastické komentáře. Bohužel se na ně nalepí hosté a oni nemohou v konverzaci pokračovat. Boogie by nečekal, že si Dori přiklekne k němu a začne mu pomáhat, ale stane se to a on se na něj vřele usměje. Přikyvuje na Doriho slova a samozřejmě oddaně věří jemu. Proč by neměl? Od toho přece byli spolu? Rukiho kritické myšlení mu zcela chybělo. 

"Co mu podle tebe je?" Vyptává se dál. Ještě to trvá dlouho, než se všichni společně dostanou domů. A jakmile se to stane, nedojde na žádné sprchy ani přátelské nalévání vína. Dori se na ně otočí a jde rovnou k věci. Buď je unavený a chce jít brzy spát nebo se o tom nechce bavit a chce to rychle smést ze stolu. Boogie pootevře rty a podívá se na Rukiho, kterému je jasné, že se bude muset ujmout konverzace. Ruki promne rty o sebe. Doriho úchylku si chce nechat na později, nechce Boogiemu ublížit. 

"Neměl bys začít spíš ty? Trochu nám dvěma vysvětlit, kdo je J, kde se vzal ve vašem životě a co po vás chce, proč teď pronásleduje mě a proč má v rukou mého ex a tak dále? Trochu nám to ovlivňuje život. Vlastně asi i Boogiemu, ne?" Boo zčervená. To pronásledování… J mu nabízel azyl. Tamaki nabízel azyl Kouvi. Bylo to na hlavu. 

"J bude pěkný parchant. Klidně někomu ublíží, ale to samé tvrdí o tobě a upřímně… co by se stalo, kdybych řekl, že Boo odchází se mnou, aby byl v klidu, dokud si vy tři tuhle blbost nevyřešíte? Co uděláš potom? Budeš rozumný?" Brnká mu na příčetnost, chce vědět, co přesně se tu skrývá. Boo se na Rukiho trochu šokovaně podívá. 

"Chceš naznačit, že Dori by, že… to je nesmysl…" Vrtí hlavou. 

"Co by tak dělal?"