Hromadné - Neboj, vím jak si tě najít. - část 1.

(vernisáž)

Dori, Tamaki, J

Dori usnul vzápětí za Boogiem, přesně tak jak si přál. Spalo se mu nádherně a za celou noc se ani nepohnul. To přišlo až ráno, když si uvědomil, že by se vážně pohnout měl. Boo si to podle stavu jeho klína přál a on podle toho svého taky. Jak popřát ideální dobré ráno? Nejspíš na ten způsob přišli společně. Společně strávené dopoledne završili obědem a pak už byl čas, aby ho Dori chvíli nechal samotného a vydal se do klubu, kde musel podepsat pár papírů a zkontrolovat, jestli všechno funguje, jak má. Měl hodně dobrou náladu, takže všechno zvládl za poloviční dobu a mohl se klidně vrátit k Boogiemu, který to na něj poslušně čekal a mezitím si dodělal věci do školy, kam má jít druhý den. Dori si samozřejmě nenechal ujít možnost nahlédnout do jeho studijních podkladů a zajímat se, jak si vede. Samozřejmě mu případně pomoct, kdyby si s něčím nevěděl rady. Přece jenom se už pár let pohybuje v obchodě a točí kolem financí. K tomu s radostí přidá svůj obsáhlý všeobecný přehled a pomoc je na světě. Pokud by si s něčím nevěděli rady, určitě najde ve svém seznamu kontaktů někoho, kdo si vědět rady bude. Obecně jejich soužití bylo dokonalé. Boo byl nádherně přizpůsobivý a jediné, co Dorimu dělalo vrásky, byly drobné komplikace s Boogieho dýcháním u jistých chvilek. Napodruhé už si toho samozřejmě všiml, když si hráli mnohem víc a intenzivněji. Tedy on s ním, pak měl čas si ho víc všímat v ten nejdůležitější moment. Je rozhodnutý si zjistit víc a pak s tím Boogieho konfrontovat. Teď je ale na plánu něco trochu jiného. Jistá vernisáž, na kterou se hodlá jít podívat a Boogieho vezme s sebou. Jistě se mu tam bude líbit a on tak spojí příjemné s užitečným. 

Tamaki se tam chystá taky a tak museli dnes přenechat večerní starost o klub někomu jinému. Dorimu se to moc nelíbilo, ale nechtěl si to nechat ujít. V Tamakiho bytě to vypadalo trochu jinak než dřív. Bylo tam podivně uklizeno a taky přibyly nějaké věci, které nebyly jeho. Ru tu býval opravdu často a odcházel jen, když to bylo nezbytně nutné. Samozřejmě se tvářil, že tu ani v nejmenším nebydlí, ale…Tamaki se mu vždycky hrozně smál, že už tu má většinu svého prádla, tak jestli hodlá chodit na ostro. Byli spolu na několika velmi povedených a vlastně i svým způsobem romantických schůzkách a….Jestli to tak půjde dál, asi si ho příští týden vezme. Dori si taky všiml té změny a zkoušel ho popíchnout. Tama mu to s radostí vracel nápady o tom, jak vezme Rukiho a Boogieho na společné rande. Ne, Dori se tomu vážně nesmál, jen se zavřel u sebe v kanceláři a zbytek onoho večera nevylezl. Teď je ale čas se nachystat. Tamaki vytáhne ze své skříně ty nejlepší kousky. Sice si na sebe vezme dost barevnou košili, kterou by kde kdo radši odložil, ale on prostě ví, že vypadá skvěle. Na konvence on kašle, ale přesně padnoucí a hlavně ladící sako si k tomu dá, a na krk přidá ke své oblíbené masce ještě řetízek, který to hezky doplní. Před zrcadlem se ještě pořádně zkontroluje, dá svým očím trochou líčení pořádný výraz a konečně je schopný vyrazit. Ru už tam je, je to přece jen jeho akce, ale jsou domluvení, že v určitou hodinu se sejdou a tak je nejvyšší čas aby vrazil. Samozřejmě je domluvení s Dorim a Boogiem, že se tam potkají. Když je uvidí před budovou, první dojde k Boogiemu, kterého řádně a po svém objeme. 

"Ahoj, krasavče, kde máš doprovod?" Pošeptá mu do ouška, než se odtáhne a prohlédne si ho. Nafučeného Doriho vedle něj okázale ignoruje. 

"Moc hezké." Pochválí ho ještě, než konečně pozdraví i svého dlouholetého a teď trochu vytočeného přítele. 

Na druhém konci města ve skladu už taky začínají přípravy. J se na tuto akci chystal už dlouho. Věděl, kdo tam bude a tak je jasné, že tam nemůže chybět. Potřebuje vidět, s kým se bude bavit a kdo se kolem něj bude motat. Pořád ještě od své pomsty neupustil. S Kouem to bylo…Vlastně nedokázal popsat pocity jaké má, že tu není sám. Do té doby, než objeví, mu nepřišlo, že by mu tu něco zase tolik chybělo. Teď si ale nedokáže představit, že by tu nebyl. +Potvora jedna.+ Vynadá mu v duchu. Za tu dobu, co tu byli společně, stačil J zařídit úplně všechno a k tomu i opravit jeho motorku. Samozřejmě k té starosti patřil i začátek výcviku a ukázka možností, jaké by mohl mít. Kou na věci přicházel velmi rychle, možná až podezřele a nevypadalo, že by trpěl nějakým morálním dilematem, když J nakráčel do obchodu se šperky, který měl hlídat a odklízet kde jakou verbeš a začali si s Kouem vybírat doplňky na dnešní večer. Ne, nehodlá tam nakráčet ve společenském, to ani omylem, ale radost si můžou udělat oba. 

"Ještě se uvidíme." Rozloučí se s obsluhou, která je rozhodně bledší než obvykle. 

"Někdy mě nakupování celkem baví." Odtuší, když si připaluje. Vyrazí poměrně brzo, aby si J mohl obhlédnout terén. Jsou tam dřív, než se trojce vůbec ocitne před budovou. První ale nejsou. J na chvíli pustí Koua a pošle ho se rozhlédnout a zjistiti, kdo tu je a kdo ne. Sám vyrazí na druhou stranu. Do očí mu však padne kluk, kterého už viděl a dokonce si tehdy odnesl něco, co patřilo J. Přiblíží se k jeho zádům, když zrovna něco rovná a má sto chutí si připálit, aby to mělo ten patřičný efekt.

"Nikdo ti neříkal, že půjčené věci se mají vracet?" Zeptá se svým hrubším hlasem. 

"Měl jsem tu bundu docela rád." Doplní a z jeho tónu je cítit, že nemá rád nic a nikoho. Teď se to sice trochu změnilo, ale to si samozřejmě nepřipustí a nikdo to vědět nemusí.

Boogie, Ruki, Kou

Ruki byl opravdu hodně nervózní. Většinu času vypadal nezaujatě, jako někdo, kdo stojí opřený v rohu a vyfukuje bubliny ze žvýkaček, protože se nudí, ale těžko by popsal, co se ve skutečnosti odehrávalo v jeho nitru. Na tomhle mu hodně záleželo, chtěl všem v muzeu konečně ukázat výsledky své práce a chce, aby byla doceněná a jemu se otevřely nové dveře. Zároveň moc dobře ví, že tam přijde někdo, kdo by ho mohl vést úplně jinou cestou a vlastně s Tamakim pořád nevěděli, co si o tom myslet a jestli to udělat. Bude tam hodně důležitých lidí, takže musí být všechno perfektní a i když obleky, které nosil byly trochu extravagantní, vypadal skvěle a sladěný do posledního detailu. Tmavě modrý samet hezky pasoval k jeho medově zbarveným vlasům a všechno doplňovalo i líčení, nehty a šperky. Tamaki byl ještě barevnější, než on sám. Byli jako dva pávi a asi bylo každému jasné, že tady holky šanci nemají, ale to mu bylo jedno. V jeho oboru se to tolerovalo, vždyť málokterý chlap chtěl dělat to, co dělal právě on. Řekli by, že to je málo adrenalinu, ale když hrozí, že zničíte něco tak starého, přišlo mu, že tam bylo adrenalinu až až. V tom všem zmatku by ho ani nenapadlo, jak Tamaki přemýšlí o jejich vztahu, jak moc je jím pohlcený, ale musel uznat, že poprvé v jeho životě něco tak hezky vycházelo. Možná pro to, že se na to tolik nesoustředil a věnoval se spíš práci. Věci příjemně plynuly, všechno bylo zalité sluncem a oni dva se sžili až nečekaně dobře. Nebylo nic důležitého, kvůli čemu by se hádali. Ruki byl zvyklý žít sám a mít jenom milence, bylo mu už hodně let, ale teď dost často uvažoval taky nad tím, že by to tak být nemuselo a že by přece jen zestárl po něčím boku. Na tu vernisáž musel odjet jako první a už docela brzy, aby vítal hosty a o všechno se postaral, ale pořád vede v patrnosti, kolik je hodin. Boogie byl z té události hodně nervózní, i když se ho vlastně nijak netýkala. Byl ještě hodně mladý na to, aby něco podobného zažil, připadal si mezi tolika vzdělanými a bohatými lidmi opravdu mimo a taky to bylo poprvé, když šli s Dorim takto společně do velké společnosti, ale zároveň se těšil. Neuměl si představit, jak podobná událost probíhá, ale nechal si od Doriho pomoct s výběrem oblečení i doplňků a… vlastně ho nechal udělat úplně všechno. Ještě, že ho měl. A to ani netušil, co za tím vším ještě je. Pořád mu nic nedocházelo, prostě byl takto spokojený a slova J měla pořád mizivější váhu. Ani jednou ho zatím nenapadlo hledat jeho bar. Nakonec se na místě konání vernisáže potkali s Tamakim, který tam musel jet sám a když ho objal a šeptal mu do ucha, snad i cítil Doriho oči v zádech. Musí se pro sebe tiše zasmát. 

"Ty jsi hrozný provokatér." Pošeptá mu zpět. Společně se vydají dovnitř a to už Boogie nestačí otáčet hlavu na všechny strany. Rukiho zatím nikde nevidí, ale za to kolem nich zářily vitríny s modely, které dal Ruki do pořádku a taky mnoho jeho vlastní práce, která byla moderní, ale doplňovala výstavu. Lidé z muzea se tvářili kysele, ale zatím nezaznívala žádná nepříjemná kritika. Ruki si hlídal hodinky celý večer. Když se přiblížil čas, kdy měl dorazit Tamaki, samozřejmě chtěl být u dveří, aby ho přivítal, ujal se ho a taky ho představil a provedl. Vyrazí tedy tam, ale po cestě ho pořád někdo vyrušuje a dav je čím dál hustější. Vážně sem přišlo tolik lidí? Když se ocitne venku, je ještě brzy a jeho nejdůležitější hosté tu nejsou, ale za to je tu někdo jiný. Ruki sebou příšerně trhne, když se mu za zády ozve hlas J. Otočí se na místě a upustí letáky, které rovnal do stojanu poblíž schodiště k hlavním dveřím. Má je všude okolo nohou, ale zatím se nepohne. Tohohle tady vážně nečekal. 

"Já jsem jí vrátil." Přivře na něj oči. Tedy… Tamaki mu říkal, že ji dá někomu, kdo ji donese J. To se nestalo? Z tónu jeho hlasu mu přeběhne mrazení po zádech. 

"Vážně sis pro ni přišel až sem? Vyřeší to šek?" Ruki tady má důležitou práci, nestojí o problémy zrovna teď. A Dori s Tamakim nikde. Že se nějak minuli a oni už jsou uvnitř, to nemá ani ponětí. Stejně jako nemá ponětí, že někde tady brousí jeho ex, který přijel zrovna s tímhle chlapem. Když se Kou od J dozvěděl, kam pojedou, nebyl si úplně jistý, jestli si J všechno spojil dohromady. Pohyboval s v klubu, byl tam s Rukim trochu vidět, ale to bylo dlouho a když se potkal s J, Ruki tam nebyl. Nemluvil o něm a neřekl nahlas nic dokonce ani teď. Jen se tvářil otráveně, že se někam musí, že se mu nechce a že má jít J sám, válel se po posteli s hlavou dolů, až mu vlasy plandaly všude kolem a projevoval naprostý nezájem až do chvíle, než šli pro ty šperky, ale jakmile se dostali na místo a on měl možnost zmizet, udělal to. Proplouvá davem a všimne si kluka, který se mu býval docela líbil. 

"Ahoj Tamaki." Řekne mu a počká si na moment až se trojice otočí. 

"Pozveš mě zase na flašku? Dost mi to dneska sluší." Tváří se jako flirt osobně a Boogie zírá jako puk a přeskakuje očima z jednoho na druhého. Koua ani nějak nenapadne, že by Tamakimu mohl podepisovat ortel smrti, ale co… Teď se baví.

Dori, Tamaki, J

Tamaki je rád, že Boo už na jeho poznámky reaguje podobným způsobem. Najednou mu přijde, že se znají snad sto let a tohle je jejich běžná konverzace. Tamaki se díky tomu cítí naprosto v pohodě a taky ví, že Dori se sice tváří, ale ve výsledku si na to už za ty roky zvykl. Navíc Tama má teď jen jediný a hlavní objekt zájmu a i když je Boo vyloženě kus, nemá na zahýbání ani pomyšlení. Je pravdou, že nikdy nikomu nic nesliboval, takže další aférky byly v pořádku a dotyčná osoba, se kterou se vídal o nich věděla. Nikdy nikomu nelhal a všechno říkal narovinu. Ne, že by se to všem úplně zamlouvalo, ale on měl svědomí čisté. Jenže teď je všechno jinak. 

"Někdo to být musí. Dori by taky mohl mít chvíli nízký tlak a co potom." Prohodí k Boogiemu tiše a stejně tak se zasměje.

"Však ho to nezabije, když na tebe bude žárlit." Vidí to úplně jednoduše. Tama se od první chvíle, kdy překročí práh rozhlíží po Rukim, ale toho nikde nevidí. Je mu to líto, samozřejmě ale ví, že má hromadu práce a tohle je pro něj důležitý večer. Dori zatím provádí Boogieho, protože jestli má někdo celou výstavu nastudovanou, je to právě on. Cestou potkají několik obchodních známých a ani to není důvod, aby Boogieho pustil. Celou dobu ho tiskne ke svému boku, jako ten nejcennější majetek a klidně ho představuje všem. 

"Umí to být docela nuda, když se to vezme kolem a kolem. Stačí jen opakovat pár vět dokola." Prozradí Boogiemu, když se k němu nakloní a málem u toho protočí očima v sloup.

"Je pár věcí, které bych rozhodně dělal raději a všechny do jedné obsahují tebe a mnohem míň oblečení, Boo-koi." Pošeptá mu, aby ho přivedl do rozpaků i tady. Hrál by si mnohem víc, stačilo by pár drobností k tomu, jenže tak daleko taky ještě nejsou. Pořád má trpělivosti na rozdávání. Tedy v tomto ohledu. 

"Bublinky?" Kývne hlavou k tácu, který kolem nich nesou a sáhne automaticky po dvou sklenkách.

"Tamaki už korzuje." Kývne hlavou ke svému příteli, který zkušeně proplouvá davem a zanechává za sebou jen spokojené úsměvy. Ano, on byl vždycky nositelem dobré nálady a věděl, kdy jaký vtip použít. Prostě měl nos na lidi. 

"Na čísla je úplně pitomý, ale jedno se mu musí nechat, tohle vypiloval k dokonalosti." Dodá Dori a je vidět, že mu část z toho vlastně i závidí. Částečně to uměl taky, ale vždycky měl pocit, že to není s takovou lehkostí. 

J má zatím o zábavu postaráno. Když vidí, jak se Ruki tváří, když se na něj podívá a zjistí, s kým to vlastně mluví, dost ho to těší. To je přesně ten dojem, který by z něho měli mít. Ideálně úplně všichni. Pomalu shlédne na letáky, které se mu válí i nohou a pozvedne pravé obočí.

"Spadlo ti to." Oznámí mu a je vidět, že se rozhodně nemá k tomu, aby je sbíral. 

"Hm, nevypadá, že by sis tím byl úplně jistý." Zkonstatuje suše a obočí mu jde ještě výš, když mu začne nabízet šek.

"Peněz mám víc, než dost." Nakloní hlavu trochu na stranu a prohlédne si ho od hlavy až k patě, jak kdyby se rozhodoval, jestli mu má co nabídnout. 

"Asi si ještě rozmyslím, co tě to bude stát. Neboj, vím jak si tě najít. Určitě vymyslím něco, co bys mi za mou bundu mohl dát." Rozhlédne se.

"Zatím mě tu můžeš provést. Je to přece tvoje dílo, můžeš se chlubit a jsem zvědavý, jestli tím zaujmeš i někoho jako já." Je mu jasné, že se Ruki bude cukat. Není nejlepší, kdyby ho s ním někdo viděl, a zároveň si myslí, že mu jen neodmítne. Kdyby J chtěl, určitě tu zvládne udělat menší pozdvižení. Sáhne po sklence šampaňského a podá mu ji.

"Kdyby ti vyschlo v krku." Ta hraná starost mu vlastně docela jde. Zajímalo by ho, co tu dělá Dori. Málokdy byl vidět ve společnosti a J samozřejmě zjistil, že tu bude. Ale to, že by s ním Ru mohl mít kšefty, to ještě nezjistil. Tama už se vrátil ke dvěma hrdličkám a vypadá snad i smutně. Bloudí tady takovou dobu a Ru nikde. Museli se minout a jeho to štve. Vážně tu chtěl být s ním.

"Já mám ale smůlu." Prohodí si spíš pro sebe, ale Dori ho slyší. Krátce mu položí ruku na rameno.

"Jeden večer to vydržíš." Konejší svého přítele a vážně se musí přemlouvat, aby si nepovzdechl. Tama zvedne hlavu a podívá se překvapeně na Koua. Hned se na něj uměje, jakoby ho rád viděl.

"Ale ahoj." Dori se ohlédne a zhodnotí nově příchozího kritickým pohledem. U toho už se automaticky posouvá před Boogieho, jakoby hrozilo nějaké nebezpečí. 

"Flašky tady budou asi problém, ale sklenka šampaňského?" Nevrhne mu a pak ho sjede pohledem.

"Musím uznat, že tos trefil." Klidně mu ten kompliment věnuje.

"To mě ale taky." Nemá problém s tím vyslovit něco takového. 

"Ostatně ještě jsme nedořešili jednu záležitost. Tady by to mohlo být dost nóbl." Kývne hlavou, že klidně můžou odejít a bez mrknutí za sebou nechává Doriho i Boogieho. 

"No, jsem zvědavý, jestli ho naláká do klubu." Baví se Dori nad tím, co právě viděl. Tama už se plně věnuje Kouovi.

"Vlastně mě dost mrzelo, že už ses v klubu nestavil." Myslí teď spíš na práci, ale...Ano, má pocit, že by si s Kouem rozuměli, jen by asi museli trochu omezit flirtování. Rozhodně by nebyl rád, kdyby si to Ru vyložil jinak. Tohle je vlastně jeho práce, když se to vezme kolem a dokola.

Boogie, Ruki, Kou

Boogie musí protočit očima, ale rozesměje se, když Tamaki pronáší vtip na Doriho adresu o jeho nízkém tlaku. Dori působil na první pohled hrozně vyrovnaně, ale pod povrchem bublala žhavá láva a ráda vyvěrala. A jakmile byla venku, nemilosrdně pálila všechno kolem sebe. To mu přišlo jako věrohodný popis jeho přítele. Společně s Tamakim a Dorim Boo prochází výstavou a nemůže si nevšimnout, že se k nim Ruki nepřipojil. Koutkem oka vidí, jak ho Tamaki hledá, ale zároveň musí dávat pozor na to, co mu vypráví Dori o všem, co je tady k vidění a co se tu děje. Je to složité, rád by Tamakimu pomohl a zároveň se snaží naplno věnovat Dorimu a něco se od něj naučit. Tady jasně vidí, jak je chytrý a co všechno umí a on vedle něj nechce vypadat jako nějaký hlupák odněkud z venkova. Bude si muset sehnat nějaké studijní materiály. Přikyvuje na jeho slova, když mu Dori říká, že to může být nuda. Jemu to tak zatím nepřipadá, protože je pro něj všechno nové a těch lidí je prostě moc, ale Dori už podobných akcí zažil desítky. Skutečně to jednoho začne nudit? A pak mu dojde, co že mu to vlastně říkal. Zastaví se na místě, zrudne a otočí k němu svůj obličej. 

"Cože?" Vypadne z něj a plácne Doriho papírovým kapesníčkem do prsou. Ani neví, kde ho vzal, ale už chvíli ho nervózně žmoulal v ruce. 

"Nech toho." Napomene ho skoro bez hlasu. Ještě před minutou by bublinky raději odmítl, protože se mu snadno pletla hlava, ale po tom, co mu Dori říká, honem přikývne a nejspíš si vezme všechny skleničky na tácu jenom pro sebe. Vlastně si ani nevšiml, že se od nich Tamaki odpojil. V tom davu mu to vážně sluší, ale když Dori řekne, že je na čísla pitomý, vyprskne do skleničky smíchy a málem se utopí. Hned na to ho znovu plácne kapesníčkem. 

"Ty jsi vážně hrozný." Mezitím Ruki musí čelit návštěvě J. Samozřejmě vůbec nepotřebuje jeho pitomý komentář k tomu, že mu všechny letáky spadly a válí se u jeho nohou. Co by od něj mohl čekat jiného, než že mu je vážně nepomůže sebrat? Nechce si před ním klekat, to se prostě nestane! Samozřejmě, že si nebyl jistý, Tamaki řekl, že někoho pošle a tím to pro něj skončilo. Neověřil si, jestli na to skutečně došlo a připadalo mu divné, že by to neudělal Tamaki po tom, jak se na J sám té noci tvářil. 

"Tak to se máš a jedna bunda tě nemusí pálit." Řekne mu a chce se otočit na patě a zmizet, ale J začne pronášet, že si sám vymyslí, jak mu Ru bundu oplatí. 

"Tak hele, já se tě tehdy o ni neprosil, byla to tvoje iniciativa, tak mě s tím teď neotravuj." Začíná ho mít trochu plné zuby a jeho drzá papula se dere na povrch. Uvnitř něj blikají varovné majáky, ale je to silnější, než on.

"To určitě nezaujmu, pochybuju, že by ses zajímal o podobné věci a kromě toho je to vernisáž pro zvané a odbornou veřejnost. Máš titul? Nemáš…" To by mu J vážně vyrazil dech. Zamračí se na nabízené šampaňské jako malý čert a založí si ruce na prsou, aby bylo jasné, že nesouhlasí s ničím z toho, co J říká. 

"Proč nejdeš dělat prostě něco užitečného?" Zlobí se na něj. Mezitím se Kou objeví u trojice přátel a i když se na Boogieho nepodívá ani koutkem oka, moc dobře vnímá, jak ho sjíždí pohledem. Kdo to je? Co tu chce? Kde je Ru? Kou se pobaveně ušklíbne. Ty jeho otázky slyší i beze slov. Spokojeně se usměje, když ho Tamaki pozdraví jako dobrého přítele. Pomalu se podívá taky na Doriho, který dělá podivné věci. Kdo říkal, že se jde bavit s jeho klukem? Přikývne, když mu Tamaki nabídne skleničku šampaňského a rozesměje se, když mu nejen uzná kompliment, ale rovnou řekne, že jemu samotnému to taky sluší. Nepletl se, když ho tehdy napadlo, že by byli dobří přátelé. Zavěsí se Tamakimu do rámě, v druhé ruce drží skleničku a nechá se provádět kolem. S těmi dvěma si vlastně ani nepodal ruku. Boogie třeští oči na jejich záda, protože to skoro vypadá, že je Ruki zapomenut a jako kapřík na suchu se podívá na Doriho, co on na to. Dori vypadá, že je mu úplně jasné, o co Tamakimu jde, ale co když se poprvé v životě plete a jde tady ještě o něco jiného? Bojí se mu to říct a tak si jenom okusuje spodní ret. Kou mezitím poslouchá Tamakiho hlas a užívá si svaly jeho ruky. 

"Vážně?" Broukne a oči mu jiskří, když proplouvá davem. 

"Něco mi do toho vlezlo. Něco dost…" Mlaskne o sebe rty. 

"Intenzivního, co ti umí dát najevo, že se to nenechá odložit na později." Jak jinak by to mohl popsat? 

"A mám rozbitou motorku." Vlastně už jich má víc. Život se tak rychle měnil, jeden si ani nestačil zvykat. 

"Vůbec nevím, jak bych to teď udělal." Podívá se nahoru na jeho profil.