Hiroto x Saga - Vezmu si tě, to udělám. - část 3.

(sídlo rodiny Toshiyi)

Hiroto

Hiroto netuší, kde se v Sagovi bere tolik sebejistoty ohledně budoucího císaře a toho, že ho za každou cenu udrží na živu, protože nebyl žádný studovaným lékařem ani bylinkářem, ale z nějakého důvodu mu od srdce věřil. Bylo to v rozporu s jeho obvyklým racionálním myšlením, které by to jindy hlasitě komentovalo a nesouhlasilo, ale teď bylo všechno jiné a nebylo to jenom pro to, že ho miloval. Už viděli na vlastní oči, že démoni existují a stejně tak museli existovat i kami. Jedním z nich se stal Sena, o tom byli v paláci přesvědčeni snad všichni. Takže musela existovat moc, která se snažila ovlivnit jejich osudy a životy a ta moc ho se Sagou svedla dohromady. Ta moc si vybrala Sagu, takže věřil tomu, že to je doopravdy on, kdo Aquiho bude chránit po jiné, než fyzické stránce. Tiše se zasměje, když mu Saga prorokuje, jak moc se bude divit, co všechno ještě dokáže, ale zároveň ho na srdci hřeje pocit, že to nezkoušel s nikým jiným. Prý si všechno nechával jenom pro sebe… I tohle už mu nějakou dobu věří. Moc dobře vnímá, jak se Saga pokouší zrychlit jejich polibky, zatímco on ho nechce k ničemu pustit a trápí ho pomalým tempem. Všechno má účinek, jaký chtěl. Drží ho pevně ve svém sevření, trochu mu klínem uniká, když se o něj Saga snaží otírat a nakonec ho donutí i k tomu, aby ho Saga začal přemlouvat. Pousměje se do jeho rtů, ale ještě nenechává jeho ústa na pokoji. Nemíní mu vyhovět jenom tak a hned. 

"Lásko moje můžeš opakovat pořád dokola." Řekne mu, ale odpovědět ho nenechá. Saga si stejně najdu cestu, jak jeho klín podráždit a připomenout mu, jak skvělé to před chvílí bylo a že by se to dalo ještě zopakovat a u toho ho začne prosit. Víc už Hiroto asi nepotřebuje a konečně propustí jeho rty, aby se sám pořádně nadechl. Podívá se mu do očí. Ví, že to, co Saga říká, je pravda, stejně jako ví, že to teď říká hlavně pro to, aby už konečně dostal, co sám chce. Jeden by mu to nejraději nedal, aby ho naučil lekci, ale od toho tu přece nebyli. Byli tady proto, že se milovali a že tohle chtěli oba dva. Byla to prostě jenom hra. Usměje se na něj a odhrne mu prameny vlasů z očí. 

"Ucítíš." Řekne mu bez špetky studu, kterým moc netrpí ani jeden z nich, když dojde na věc a pak se znovu usměje, když mu Saga řekne, jak moc po něm tuží. 

"Máš velké štěstí, že vím, že to je pravda." Pořád se usmívá. Kdyby mu v tomhle někdy někdo lhal, i kdyby jenom proto, aby mu udělal radost, mělo by to přesně opačný efekt. Je to naprosto přirozené, když si jejich těla najdou cestu k sobě a nejsou k tomu potřeba ani žádné další přípravy. Hirotova roztoužená špička se postará o trochu vlhkosti a jiskření mezi nimi o zbytek. Jde to naprosto přirozeně a hladce, alespoň Hirotovi to tak připadá a Sagovy reakce jsou kladné a roztoužené. Hiroto nikam nespěchá, trochu ho brzdí i teď, čistě pro to, že má při druhém kole víc výdrže a možností a věří, že čím dál Sagu dožene, tím by to mohlo být lepší. Celou dobu ho líbá a dívá se mu do očí a rukama ho buď pevně svírá nebo se ho pokouší hladit, kde jenom dosáhne. Do poslední chvíle chce, aby to bylo smyslné a sexy a ne nějaká divočina, po které rovnou umře na infarkt. Nic proti nim, ale začali hlubokými prožitky a on u nich chce zůstat. Mají se přece brát, dnešek je velmi speciální a takovým i zůstane. Ta myšlenka na společný život a na to, co si vlastně dneska slíbili ho dovede na vrchol, ve kterém se v Sagovi ztratí a nejraději by tak zůstal napořád. Je to jako by slavili úplně všechno od toho povýšení až po jejich slib. 

"Moc ti to sluší." Vyrazí ze sebe, zatímco s ním ještě pořád lomcuje slast.

Saga

Saga možná teď zněl přehnaně sebevědomě, ale je to spíš jeho odhodlání, které se dere na povrch. Sice neměl žádné schopnosti, kterých by mohl využít, ale věří v sílu přírody a je si téměř jistý, že s tím dokáže divy. Jen potřebuje trochu pomoct a zrovna tady by se mohl část naučit. Ví, že jsou tu jisté svitky, které by nikdo neměl vidět a věří tomu, že až Toshiyovi vysvětlí, na co je potřebuje, dostane se k nim. I když se bude dost šklebit, tak mu nejspíš i pomůže se v tom celém orientovat. Saga si sice nikdy nemyslel, že by se rád učil o jedovatých rostlinách a jejich působení, teď po tom ovšem prahne. Je to jistý způsob, jak zajistit Aquimu bezpečí. Buď tím bude likvidovat nepřátele, nebo odhalovat možná spiknutí. Klidně bude všechno ochutnávat dopředu a tím nestaví svůj vlastní krk. S tímto by asi Hiro nesouhlasil, ale říkat mu to zatím nebude, dokud k tomu nebude vhodná příležitost a to tahle rozhodně není. Hiro vypadá spokojeně s obsahem jeho slov a Saga je tím pádem spokojený taky. Dřív by ho nenapadlo, jak málo stačí k vlastní radosti a vlastně...Je toho dost. Stačí jedna osudová láska, pro kterou jste schopni úplně všeho, a celý pohled na svět se úplně změní. Ano, rozhodně je tohle dáno vyšší mocí, o tom není pochyb podle něj. Tiše si zavrní a pousměje se, než ho konečky prstů pohladí po tváři.

"Hm, bude mi potěšením ti to říkat. Hlavně ve chvílích, kdy se to bude nejméně hodit." Nebyl by to on, kdyby si nenašel svůj způsob, jak ho přivádět do rozpaků, ale samozřejmě tak, aby ho před nikým neshodil. Pak už ho má Hiro dokonale v moci. Saga se zase tolik nebrání, i když mu to nedává zadarmo. Nechá se jim hýčkat a směřovat do míst, kde by ho chtěl mít. Je to osvobozující, dovolit někomu, aby viděl jeho stránku, kdy se vůbec neovládá. Učili ho, aby byl úplně jiný, ale Saga si je jistý, že teď si to může dovolit. Hirotovi totiž bezmezně věří. 

"Doufám, že patřičně ucítím." Pokračuje v jeho nestydatých slovech, jak kdyby se bavili o počasí. S jeho tělem však lomcují úplně jiné pocity, které už skoro nedokáže snést. Naštěstí jeho prosení stačí, aby se nad ním Hiro slitoval a dopřál jim oběma neskutečnou slast. Přijme ho do své náruče a přitahuje k sobě. Kolena zvedá výš, aby měl lepší přístup do jeho nitra a uvolnit se, pro něj není vůbec žádný problém. Tak moc se na něj těší. Přivře spokojeně víčka, když ho ucítí v plné délce a už se nekrotí ani na hlase. Ostatně ví minimálně o dvou ložnicích, kde se děje něco podobného, tak proč by se měl stydět, stejně jim nikdo podstatný nevěnuje pozornost a studem Saga nikdy netrpěl. Užívá si Hirotovy hrátky a tempo, které nastaví. Je to přesně to, co má úplně nejradši a je snadné se tím nechat úplně pohltit. Vrchol ho snad i zaskočí, jak kdyby netušil, kolik je schopný toho ještě vydržet. Přitáhne si k sobě na svou hruď a nepřestává se usmívat. 

"Musí, jinak by ses na mě ani nepodíval." Zareaguje na jeho kompliment dost po svém, než se zadýchaně uchechtne. Má, co dělat, aby ze sebe vypravit byť jen jedinou hlásku. 

"Jsi dokonalý Hiro-koi. Až ti budu zase někdy nadávat, pořád to tak bude." Uchechtne se podruhé, když se probírá jeho vlasy se zavřenýma očkama. Chce ho tak mít u sebe, co nejdéle to půjde. 

"Víš, vždycky jsem si myslel, že se nikdy nezamiluju, že o to ani nestojím." Začne mu povídat, když se jeho tělo snaží pomalu uklidnit. Moc to nejde, spíš má pocit, že za chvíli ho přepadne znovu. 

"Ale přišel jsi ty a všechno jsi změnil. Nikdy ti za to nepřestanu být vděčný." Prozradí mu zase něco víc. 

"Ukázal jsi mi, jak důležité je opravdu milovat." Pozvedne koutky a trochu nakloní hlavu dopředu, aby ho mohl políbit do vlasů. 

"Udělal jsi ze mě tu nejšťastnější osobu pod sluncem." Dodá ještě šeptem, jakoby to mohl slyšet někdo jiný.

Hiroto

Hiroto se musí ušklíbnout a krátce se podívat stranou. To mohl čekat a přes to ví, že Saga by to nikdy neudělal tehdy, kdyby mu hrozilo jakékoliv zesměšnění nebo jiné ohrožení Hirotovy cti a hrdosti. Jenže tam, kde to půjde, třeba před dobrými přáteli, tam si to neodpustí a Hiro si může být jistý, že to přijde. Společný vrchol lomcuje s oběma stejně, ani jeden nejsou příliš schopni mluvit, ale i tak se snaží navzájem si skládat komplimenty a Hiroto se dokonce trhaně zasměje. To když mu Saga říká, že mu bude nadávat a stejně pro něj bude dokonalý. Jak taky jinak? Ani jeden z nich se už příliš nezmění a tohle byly aspekty jejich vztahu. Nikoho jiného by Hiro nikdy rovnocenně nesnesl, protože by neměl tu potřebnou dávku drzosti a zároveň nevěděl, kdy s ní přestat. A kdyby to byla dívka, nejspíš by to byl velmi tradiční vztah plný jeho nutné péče a její oddané poslušnosti. Nic moc rovnocenného v tom ale nebylo. Když k němu Saga začne promlouvat ohledně lásky a toho, jak ji vnímal, než se poznali, sám se musí nutně zamyslet nad tím, jak to měl on. Po lásce vlastně toužil, ale nenapadlo by ho, jaká nakonec bude. Saga o ni z pochopitelných důvodů nestál, komplikovalo by mu to život, který dříve žil. Upřímně se usměje do jeho hrudi, na které zrovna odpočívá, když mu poděkuje za to, že mu změnil život. Sagovo srdce silně a pravidelně tluče přímo do jeho ucha.

"Já jsem tě vůbec nechtěl, nedal jsi mi pokoj, sváděl mě a chodil za mnou a mě nezbylo nic jiného, než tě vzít s sebou. A pak jsi mi pozvracel boty, když jsme potkali moje padlé muže." Shrne suše a chvíli mlčí, ale nakonec se rozesměje a nadzvedne se na obě předloktí, aby se mu podíval do očí. 

"Hmm, a za tohle všechno děkuji zase já tobě, protože bez tebe bych nejspíš umřel jako starý mládenec a dohozenou manželku nepočítám. Nikdy bych nevěděl, jak důležité je opravdu milovat a jak to změní můj život." Použije záměrně některá jeho slova. 

"To ty jsi udělal tu nejšťastnější osobu pod sluncem ze mě." Už zase se s ním dohaduje a spánek si zase položí. Vydrží takhle ležet ještě dlouho, než se rozhodne pohnout a opatrně z něj vystoupit. Cosi ho napadne a tak vstane z postele a beze slova se projde po ložnici k místům, kde mají svoje věci v truhlách. V některých jsou také cennosti. Tady není nutné je kdo ví jak zamykat a na cestu jich nemohou mít mnoho, ale i tak Hiroto něco málo měl a Saga od svých rodičů taky. Ve velké truhle najde malou pokladničku, kterou odemknout musí a chvíli si prohlíží obsah v ní. 

"Otec mě zabije." Řekne nejdřív ze všeho a je k Sagovi zatím zády. Ukazuje mu svůj zadek, za který se rozhodně nestydí a nakonec se k němu zase začne vracet. Klekne si zpět do postele a v prstech třímá poměrně masivní zlatý prsten s červeným kamenem a nějakým znakem. Je to znak samurajského rodu, ke kterému Hiroto náleží. 

"Dal mi ho otec v den, kdy jsem se stal dospělým mužem a plnohodnotným členem klanu. Je to samurajský prsten, má na sobě náš znak. Napadlo mě, že když si tě chci vzít, měl bych ti něco dát. Nejspíš prsten. A ty nejsi žádné děvče, takže bys měl taky patřit do rodiny, do klanu nebo ne?" Ať Ruki s Kamijem chtěli sebevíc, samuraji nebyli a nikdy nebudou, to se zkrátka dědilo a oni nebyli typická rodina, ale Hiroto měl moc to u Sagy změnit. Otec to nemusel uznat, ale jemu stačilo, že to uzná císař a on to určitě uzná. Nejspíš to mezi ním a otcem bude nějaký čas hodně skřípat a Hirotovi to bude líto, ale měl odvahu se tomu postavit. A tak si na posteli klekne, div že se u toho na matraci nezabije. Odkašle si a v očích mu zajiskří. 

"Vezmeš si mě? Saga-chan?" Řekne ještě jednou oficiálně a nabídne mu svůj prsten a s ním i jméno svého rodu a samurajský stav.

Saga

Saga si plánuje, kdy toho hezky zneužije, ale brzo nad tím musí přestat přemýšlet. Jsou věci, které teď prostě nestihne ani on. Hirotův smích je pro jeho uši velmi příjemný a bude se snažit, aby se usmál, co nejčastěji, i přes to, co je ještě čeká. Ví, že to nebudou jednoduché časy, ale společně jimi zvládnou projít, o tom prostě nepochybuje. Ví, že si zkomplikovali život oba, když se rozhodli být spolu, ale nikdy by to nevyměnil. Konečně má pocit, že je jeho osud naplněný a že může pokračovat dál, aniž by se něčeho zalekl. Ještě je čeká spousta věcí a tuší, že ani s Hirotovou rodinou to nebude zrovna jednoduché. Zvládnou i to. Mírně pozvedne obočí a pak se tiše zasměje, když mu řekne, že ho vlastně vůbec nechtěl. Však on ví, jak se ho snažil odmítat a stejně jsou tady a spolu. 

"A ty ses tomu hrozně bránil, já vím, měl bych se stydět za to, co jsem ti všechno provedl. Vlastně i teď. Neboj, provedu ti to ještě spoustu krát." Uchechtne se ještě jednou, ale na jeho padlé muže vzpomínat nechce. To byl pro něj dost hrozný zážitek, ale svým způsobem ho zocelil a postupně takových věcí bude přibývat, to je bohužel jasné. Natočí k němu hlavu, když se pozvedne a opětuje mu pohled do očí. Jeho oči výrazně změknou a na tváři se mu objeví dokonale šťastný úsměv.

"Bude mi potěšením tvůj život převracet pořád dokola." Dá si to nahlas za úkol. 

"Aby ses náhodu nezačal nudit, a budeme ten nejlepší pár pod sluncem." Ujistí to v pokračování toho, co začali. Pak ho nechá se znovu položit a sám se začne probírat jeho vlasy. Nechá víčka klesnout a užívá si dosyta jeho blízkost. Nikdo neví, kolik podobných chvilek ještě budou mít ale má obavy, že jich nebude moc. Trochu sebou trhne, když se Hiroto zvedne a jde něco hledat. Vůbec ho nenapadá, co by teď mohl chtít a trochu stáhne obočí, když Hiro řekne, že ho otec zabije. Nechápe souvislost a zvědavě natahuje krk, aby tam viděl. Ještě trochu víc se zvedne, když Hiro přijde blíž a pak zalapá po dechu. 

"To není možné." Vyjde z jeho rtů tiše a pak si na ně přitiskne konečky prstů. Tohle vůbec nečekal. 

"Já vůbec nevím, co říct, tohle je..." Nenachází slova, kterými by dost dobře vystihl, co se uvnitř něj právě odehrává. Myslel si, že už šťastnější být nemůže, ale ten ho Hiro rozkládá dál.

"Ty chceš, aby se úplně rozbrečel." No dobře, je citlivka, o tom se vůbec nebudou přít. Nemůže si pomoct, když mu Hiro říká tak krásné věci. Zvedne se na posteli do sedu a posune se k němu, aby mu byl ještě blíž. Jsou oba nazí, je to vlastně trochu k smíchu a zároveň tak hezky spontánně upřímné. Sám si klekne proti němu a chvíli se ho musí přichytit za ramena, aby se tam nevyváleli společně. Sjede ho pohledem po celém těle a pak zas vystoupá nahoru k jeho prstenu, který mu právě nabízí společně s jeho žádostí. 

"Vezmu si tě Hiro-koi, nic mě neudělá šťastnějším, než když budu jen tvůj." Broukne tiše a svůdně, než k němu natáhne ruku, aby mu mohl prsten navléknout. Pak zvedne dlaň ke svým očím a prsten si prohlédne.

"Je nádherný." Trochu popotáhne a pak se na něj podívá, než ho vezme za ramena a povalí do postele.

"Myslím, že je ten správný čas, abych ti ukázal, jak spokojený teď jsem." Uculí se a pohodlně se usadí obkročmo na jeho stehna.

"Myslím, že všichni kolem ještě nezjistili, jak dobře se tady máme a já to chci změnit." Jen ať slyší, co se tu děje, on se ani červenat nebude.

"Ostatně jsou věci, které bych si rád natrénoval. S tebou." Broukne svůdně, než se skloní k jeho rtům a začne ho líbat. Jestli je ještě někdo v tomto domě, kdo by si nebyl jistý, že ti dva jsou spolu, teď se to rozhodně změní. Některé věci je potřeba si užít, a když je důvod slavit, ať to stojí za to. Ostatně nečekají je lehké časy a tak je potřeba užít si každou vteřinu, dokud to ještě jde.

Hiroto

Teď je to Hiroto, kdo se musí rozesmát, když mu Saga řekne, že by se měl stydět za všechno, co mu provedl. Ale když mu zároveň slíbí, že to udělá ještě mnohokrát, rozesměje se ještě víc. 

"Já vím. Byl bys nemocný, kdyby se to nedělo." Řekne mu pobaveně. Spokojeně přikývne a jeho oči zahřejí, když jim Saga maluje budoucnost nejlepšího páru. Z jejich pohledu určitě, ale v paláci měli docela velkou konkurenci silných a osudových dvojic a on by najednou chtěl patřit mezi ně. Kdysi mu záleželo především na rodinné cti a na tom, aby dobře nesl jejich odkaz a najednou na ně trochu zapomněl a myslí už jenom na Sagu a na to, co nového vybudují právě oni dva. Otci se to líbit nebude, ale to se nedalo nic dělat. Se Sagovým povýšením přicházely úplně jiné starosti a povinnosti, úplně jiná budoucnost. A pak ho napadne to s prstenem a když se s ním vrací k Sagovi, ani by nečekal, jak moc ho vyvede z míry, i když by býval měl. To jeho To není možné, je opravdu roztomilé a on se dívá na něj a ne na prsten, který má v ruce. Nenabízel mu jenom vztah, ale i společenské povýšení, které se mu k práci bude hodit. Jak lépe by mu mohl dát najevo, že ho podporuje? Jemu i široké veřejnosti včetně Sagových i vlastních rodičů? 

"Říkat nemusíš nic, kromě jediného slova." Řekne mu a drží prsten před sebou. Udělá obličej, když mu Saga začne vyhrožovat, že se rozbrečí, protože tohle mu snad ani nemůže věřit. Neměl nikdy pocit, že by byl kdo ví jak citlivý, spíš by řekl, že to je skrytě sarkastický hajzlík, ale teď to vážně vypadá, že má slzy na krajíčku. 

"Ukaž? Musím se podívat, abych ti to pořád mohl připomínat a mlátit o hlavu." Zasměje se tiše, když ho bere volnou rukou za bradu. Saga se přesune blíž k němu a nějak moc výmluvně si ho prohlédne. Asi mu chce připomenout, že se na to ani neoblékl, ale to bude to poslední, co by mu vadilo. Hiroto vytáhne obočí nahoru, ale pak Saga souhlasí a on se upřímně rozzáří. Dá si záležet, když mu prsten navléká a nikam u toho nespěchá, aby si dostatečně prohlédl, jak na jeho ruce vypadá. Byli oba podobně vysocí a vypadalo to, že Sagovi jeho prsten je a nebude nutné ho nijak výrazně upravovat, aby ho někde neztratil. To bylo dobře, mohl ho nosit okamžitě. Dokonce na jeho ruce ani nevypadal nepatřičně masivní. Přikývne, když Saga řekne, že je prsten nádherný. 

"Taky se mi líbí, i když jsem neměl možnost si ho vybrat." Řekne mu souhlasně, ale pak by málem vypískl jak holka, jak nečekal, že ho Saga povalí na ty záda. Hned se zamračí, protože dělá takové vylomeniny v takovou chvíli, ale když mu Saga říká, co by teď rád dělal, hned toho zase nechá a zalije ho spíš horko a vzrušení. 

"Věci, které by sis rád natrénoval?" Zopakuje po něm, když položí ruce na jeho pas, protože ještě nezapomněl na to, jak měl Saga před pár minutami ambice vyzkoušet si v posteli opačné role. Říkal ale, že to nebude teď hned nebo ne? Snaží se vypadat sebevědomě a samozřejmě jako jindy, ale po pravdě… Nejistota v něm je. Pak už ho Saga políbí a on se ztratí v jeho polibcích i v režii všeho, co se s ním rozhodne ten večer ještě dělat. Nechce myslet na nic jiného, než je on, tedy rozhodně ani na to, jestli by je někdo mohl slyšet nebo ne. Neslyšel by ani Die, kdyby mu klepal na rameno a stěžoval si, že má kvůli němu migrénu, což se ráno určitě stane. Tohle je jejich předsvatební noc a odteď začínají nový život. Ohledně Aquiho a Meisy cesta není na začátku ani u konce, ale jejich osobní cesta právě započala novou etapu a on nemíní dopustit, aby to v dohledné době skončilo.