Saga
Dobře, nechal se nachytat s výrazem, který jasně ukazoval, co pro něj ta nabídka znamená. Chtěl si dlouho hrát a přitom prohrál na plné čáře. Tedy, ono to bylo ve výsledku vítězství a nejspíš na obou stranách a stejně se nechce tak rychle vzdát. Tuhle hru si náležitě užije a doufá, že si ji stejně užije i Hiroto. Nepřemýšlí nad tím, jak by to mohlo okolí brát. On sám má v tomto ohledu všechno o dost jednodušší. Ostatně jeho adoptivní tátové jsou toho důkazem. Možná pomůže dost i to, že bude stát po boku Aquiho. Pak už nebude záležet na tom, s kým bude žít. Ano, chtěl by velký obřad plný nádherné parády, ale popravdě. Nejdůležitější je to, že budou s Hirotem oficiálně svoji. Ještě před pár měsíci ho nenapadlo, že by o to mohl stát. Zarazí se podruhé, jakmile k němu z ložnice dolehnou ta slova. +To se budeš ještě divit, jak ti z toho půjde hlava kolem.+ Hiroto se bude nakonec hodně proklínat, jakmile mu bude strkat pod nos všechny látky a ochutnávky jídla. +Vykopal sis vlastní hrob.+ Baví se tím dál v duchu. Netuší, že si Hiroto dělá podobné starosti s tím, že by ho mohl odmítnout. Podle něj by to nebylo v žádném vesmíru reálné. Vzdal se úplně všeho, aby mohl být s ním a ještě toho ani jednou nezalitoval. Podle něj to bylo to nejlepší rozhodnutí v životě a teď se mu to jen potvrzuje. Mají být spolu, jinak to být nemůže. Jen se pro sebe pousměje, jakmile už je v ložnici a v jeho blízkosti. Hiroto přijde s argumenty, které samozřejmě dávají smysl. Jistě, kdyby to bylo jinak, už by tu nebyl. Kdyby mu šlo jen o peníze a postavení, může si to teď rozmyslet, už své místo jisté má, pokud všechno dopadne dobře. A stejně ho ani na vteřinu nenapadlo, že by se Hirota vzdal. "Hm, stejně jako ty a tebe to taky baví." Broukne svůdně a nechává svůj parfém, aby si Hirota omotával a připomínal mu pocity, které za chvíli budou skutečností. Jen ať si to užije a vychutná si pocit, když ho ovládá touha. Pohne se boky pomalu znovu, když se Hiro začne divit. Saga má co dělat, aby se nerozesmál.
"Hm, co všechno se může během vteřiny změnit, že?" Brouká v podstatě do jeho vlasů dál a v duchu se neskutečně baví jeho reakcí.
"Asi jsme přišli na to, že si opravdu rozumíme. On má něco, co potřebuju já a já něco, co by mu mohlo pomoct. Některé věci silou prostě nedokážeš." Vyzvedne sám sebe, i když si ještě před chvílí nebyl jistý, že má co budoucímu císaři nabídnout. Zarazí se malinko, když dojde na kompliment a pak Hiro připomene jeho stránku, kterou pečlivě schovával.
"Nevíš, odkud pocházím Hiro-koi. Jednu dobu jsem byl opravdu dost obyčejný." Ještě si o tom jistě budou povídat, ale teď se k tomu vracet nechce.
"Ty si ale nezasloužíš nikoho obyčejného, tak jsem se o to postaral." Složí nakonec kompliment on jemu.
"Ale můžu ti ukázat, jak neobyčejný, ještě umím být." Broukne svůdně a pak začne polibky pomalu mířit podél jeho páteře.
"Neboj, některé věci dost vyhovují i mě, ale kdybys měl nečekané přání, stačí říct." Pošeptá mu ještě, aby bylo jasné, že se na nic dobyvačného nechystá, ale potrápit ho slastí přece jen má v plánu.
"Jsou věci, které jsi ještě nezažil a já ti je rád ukážu." Pokračuje dál ve svádění a věří, že parfém už zařídil své. Promne jeho polovičky mezi prsty, když už je dost nízko a pak ho na obě políbí, než se přesune mezi ně. Nečeká na nic, ani na souhlas, jen se snaží být tím nejlepším, co v životě zažil. Jeho jazyk je hbitý a hravý, trápí ho dál a dál, aniž by mu dovolil se pohnout. Pořád je kluk a nějakou sílu má.
"Mám přestat Hiro-koi?" Zeptá se ho, čím si potvrdí, jak dobrou práci odvedl.
"Můžeš mi ji klidně pak oplatit, jestli se na to cítíš." Popíchne ho a je zvědavý, čeho všeho je schopný. Už ví, že ho dokáže vyprovokovat k ledasčemu a tohle by si náležitě užil. Prsty se ho nepřestává dotýkat v těsném prostoru mezi polovičkami, zatím co si pohodlně hoví mezi jeho stehny, které si stejně musí pořád dokola prohlížet. Obecně z něj nikdy nemohl na dlouho spustit zrak. Jeho nádherné, silné a sebevědomé prokletí.
Hiroto
Saga má samozřejmě pravdu, jsou v tom oba dva a nečekali to ani jeden. Nečekali, že na sebe mohou narazit někde v lesích a hostincích u cest a že se natolik zaujmou, že zapomenou na všechno okolo nich. Doslova na všechno, protože postavení a majetky nebyly málo a oni to házeli přes rameno s mottem Buď jak buď. Teď bude Saga sloužit Aquimu na pozici, kterou nikdo nikdy nenahradí, jedině by ho zradil a vyšší už taky nikdy existovat nebude. Tu výsadu bude mít jedině Tamaki a možná tak Aquiho otec. +Přerostl jsi mě a to hned o několik příček. Tak rychle...+ Pomyslí si, ale jestli byl někdo z nich dvou ten chytřejší, byl to Saga. Hiroto si to přiznával neochotně, rád měl o sobě vysoké mínění, ale jeho miloval, takže před tím musel sklonit hlavu a uznat to. Nahlas mu nic říkat nebude, rozhodně ne sám od sebe, když na to nepřijde řeč, to by byl Saga zase jako balónek a moc by si myslel. Ty pohyby proti vlastnímu pozadí ho vážně znervózňují, ale asi ne tak moc, jak by nakonec měly. Je to další z věcí, kterou nikdy nepřizná nahlas, ale pod vlivem lásky a taky toho parfému, by mu to nakonec odsouhlasil. Jemu jedinému, už jenom proto, že je to taky kluk a po některých věcech by se mu mohlo stýskat a vlastně by je asi i právem vyžadoval. Hiroto by to tak nechtěl pořád, jenom výjimečně, ale neřekl by ne. "Hm…" Zahučí na tu jeho změnu během vteřiny, protože má v hlavě jenom tohle a Saga v tom má pravdu, ale on mluví o něčem trochu jiném. Jak může Hiroto rozebírat Aquiho, když má v hlavě jenom sex?
"Jistě, samozřejmě…" Odpovídá mu a ani moc neví co a na co přesně, ale tohle byla taky pravda. Byl moc jiný na to, aby byl s Aquim takový kamarád. Prostě nebyl z podobného těsta. To spíš půjde na pivo s Tamakim, i když on na pivo nechodil skoro nikdy. Navíc byl šlechtic, někdo urozený a Tamaki byl námořník, co nadával a neuměl se chovat. Obrazně řečeno. Tak to bylo. Hodně se změnil. Asi… vedle císaře ten obrázek totiž nenaplňoval. Totiž vedle císaře… vedle budoucího císaře… Myšlenky se mu pletou jedna přes druhou a svým klínem asi propíchne matraci jejich postele. Je to k zešílení.
"Vlastně bych mu křivdil, zdá se být docela fajn…" Mumlá pro sebe na Tamakiho adresu, ale po pravdě… nečekaně si rozuměl především s Toshiyou a to byl o tolik mladší, než on. Trochu se probere, když Saga řekne, že o něm pořád hodně neví.
"Chtěl jsem na to zeptat, ale nikdy nebyla vhodná příležitost." Zní to jako výmluva, ale tak to vážně nebylo a něco mu říká, že teď se to taky nedozví. A ta narážka na sílu, tak tu rozhodně slyšel!
"No jo nastává vláda královen." Rýpne si do těch dvou. Protáhne překvapeně obličej, když to Saga otočí tak, aby to vyznělo, že po jeho boku nikdo obyčejný nebude a že to udělal snad jenom pro něho nebo co. Znělo to vážně hezky.
"Toho můžeš říkat víc." Saga mluvil dost, ale málokdy takhle. Většinou říkal cokoliv, co ho podráždilo. Po jeho dalších slovech už si je jistý, že dneska to bude prostě obráceně, ale Saga ho najednou ujistí, že to se nestane a on si vnitřně trochu vydechne. Pousměje se, ale neokomentuje. O tohle si bude muset říct Saga, ne on sám. Zavře oči pod dotekem jeho rtů a opře si čelo o polštář, aby to bylo pohodlnější a on se mohl soustředit na prožitek. Saga pořád klesá dolů a Hirotova pokožka už příjemně hoří. Vytáhne obočí nahoru, když Saga zmíní, že ještě nezažil všechno. Nadechne se, aby mu oponoval, ale to je tak to poslední, co dokáže, protože pak už cítí jeho hbitý jazyk někde, kde by ho doopravdy nečekal. Zaskočí ho to, ale… Slast na něj zaútočí s nečekanou silou a doslova mu vyrve hlas z hrudi. Prudce zatne nehty do povlečení a než tohle skončí, asi sám sobě zláme všechny kosti, jak se bude kroutit.
"Ne, rozhodně ne." Vyrazí ze sebe s velkou námahou a ze všech sil se snaží nebýt moc brzy. Jistě oplatit… za tisíc let, až si trochu užije… to bylo sobecké, ale teď nedokáže myslet jinak. Jestli má pak Saga cítit tohle, tak chce být lepší, než on! Soutěživý je prostě ve všem!
Saga
Saga by později mohl dost přemýšlet o tom, jak se jejich cesty spojily a co to pro oba dva znamenalo. Postupně se ukazuje, že všechno má svůj mnohem hlubší smysl, který ze začátku rozhodně nemohli pozorovat. Saga na podobné věci dost věřil už od malička. Všechno, co se kolem nich děje, mu jen potvrzuje to, že se nepletl. Intuice ho přiměla, aby odjel s Hirotem, intuice mu napovídala, aby se sklonil před Aquim a slíbil mu věrnost. Stejný pocit má z toho, že si Hirota vezme. Štěstí, které se rozlévá v jeho mysli i duši, by se jen stěží dalo popsat. Nestěžoval si na život v čajovně. Měl, po čem toužil a vlastně se ani neodvažoval chtít víc. Teď má mnohem víc, než by ho kdy napadlo a i kdyby to bylo protkané nebezpečím, což pravděpodobně bude, nebojí se. Někde je psáno, kdy zemře a kde, a když k tomu dojde, přijme svůj osud bez mrknutí a vděčný za to, co všechno mohl prožít. Jeden malý kluk s velkými sny. Jistě, stálo ho to spoustu dřiny a odvahy, ale stejně to nebyla žádná cena za to, co získal právě teď a co možná ještě získá. Hirotova reakce je kouzelná. Saga ví, že jeho mručení, je dost dobrý důkaz toho, že všechno funguje, jak má. Dostal ho do ideálního rozpoložení, aby si to mohli náležitě užít oba. Tiše se zasměje, když přijde ujištění a vypadá to, že Hiro ani neví, na co mu odpovídá. Neskutečně ho baví jej takovýmto způsobem trápit. Saga na chvíli přestane, jak kdyby musel popřemýšlet o tom, co by na adresu Aquiho řekl."Je to císař, já to v něm vidím, i když je jiný, než ostatní." On sám je sice roztoužený, ale pořád se o podobných věcech dokáže bavit. Jak kdyby měl pocit, že tato věta musí vyznít naplno.
"Ta přijde." Poznamená ještě na příležitost, aby si popovídali. Nestydí se, dokud pochází, i když by byl rád, kdyby to bylo jinak. Všechno by bylo jednodušší.
"Ano, a pánové by se měli snažit, abychom se měli co nejlépe. Nic není horšího, než nespokojená královna." Prohodí tiše mezi krátkými pauzami, které si dává během slastného trápení Hirota. Sagův jazyk zdá se odvádí dobrou práci, tedy podle reakcí Hirotova těla to tak vypadá. Na jeho otázku, zda má pokračovat, se mu dostane ujištění, že ano. Sagovy koutky se stočí nahoru a nejradši by mu řekl, že tak je hodný, ale tuhle provokaci si nechá na jindy, až bude chtít, aby Hiroto vyletěl, jak čertík z krabičky. Teď chce, aby dál ležel a užíval si to, protože on s ním ještě neskončil. Svým jazykem pomalu vjíždí i do nitra Hirotova těla a snaží se ho dostat až za hranici výdrže. Zároveň to však nechce přehnat a držet ho na pomyslném bodě před vrcholem. Dává si krátké pauzy, nejvíc by si užil, kdyby mu Hiro svým pozadím dal najevo, že chce víc. Přesně v tom bodu potřebuje být, aby vyzkoušel ještě něco. Ne, dneska asi nemá ambice na to, aby si ho vzal, to však neznamená, že s jeho hýčkáním přestal. Znovu použije jazyk, které ale ve vteřině vymění na svůj prst, kterým se opatrně dostane do Hirotova nitra a stačí mu jen chvíle, než najde konkrétní bod. Sám ho víc zatíží svou vahou, aby mu nemohl utíkat, zároveň tak aby měl dost prostoru v konkrétních partiích, kdyby potřeboval a takto jej hodlá trápit, než jim hezky nezaneřádí postel. Jakmile Hiroto dojde na vrchol, ještě se nad něj nakloní, přiblíží rty k hořící kůži mezi lopatkami.
"Jednou toho udělám mnohem víc, o to se neboj. Taky tě totiž chci." Pošeptá mu do ouška, než se pozadím pohne proti tomu jeho. Stojí ho to vlastně dost přemlouvání, aby to neudělal rovnou. Jenže je tu něco, co by jeho touhu vybičovalo ještě víc. Kdyby si o to Hiro řekl sám…Jednou by to opravdu chtěl slyšet z jeho rtů a pak to skutečně udělá. Podle něj pak bude odměna daleko sladší.
"Vlastně jsem nikdy nikoho nechtěl víc." Povzdechne si, jak kdyby si užíval úplně jiné věci. Z té touhy, která ho ovládá, se mu už zatmívá před očima, a přesto se stále drží. Skloní se a posune kousek níž, aby mohl zuby přejet po kůži na jeho krku.
"Postarám se o to, abys mě jednou poprosil." V jeho hlase je jasně patrná touha, kterou drží na uzdě, dokud si Hiro trochu neodpočine. Tohle rozhodně není poslední vrchol, na který se společně podívají.
Hiroto
Hiroto se pousměje. Meisa by taky mohla být císařovna, ale pořád byla druhá a navíc byla holka a teď k tomu ten problém s démony… Oni už se rozhodli, kdo by měl dostat šanci jako první a díky tomu, co se stalo mezi Sagou a Aquim dneska, půjde Saga přes mrtvoly. Asi by teď neměl myslet na potencionální mrtvolu princezny, samozřejmě všichni udělají, co bude v jejich silách, aby ji zachránili, ale jejich císařem byl už Aqui. Po císaři otci nemůžete chtít, aby si rovnocenně vybíral mezi svými dětmi, ale po nich to lidé klidně chtít můžou a tak mu s tím rádi pomohou. "Snad neonemocní a neumře…" Prohodí něco hodně kacířského, ale byla to pravda. Aquiho zdraví je nenechá klidně spát. Kdyby umřel on a Meisa vinou démona taky, nechce o tom Hiroto ani moc přemýšlet. Uklidní ho, když mu Saga slíbí, že mu jednoho dne o sobě všechno poví. Vážně by nechtěl, aby to zmizelo někde v historii, protože by o něm chtěl vědět prostě úplně všechno. Měl by to vědět, aby mohl říct, že ho doopravdy zná. Protočí očima na tu jeho poznámku o nespokojených královnách. To byla tedy pravda a oni jako kluci aby se z toho zbláznili. Chlapi málokdy věděli, co si se ženskými mají počít, takže tohle bude peklo. Tam někde skončí všechny jeho myšlenky. Ještě mu jich několik málo zbylo, když Saga začal používat svůj jazyk, ale jakmile se ho dotkl na tom konkrétním místě uvnitř, myslel si, že se prostě sebere a poleze po stěně před sebou, jak se to nedalo snést. Chce tomu uniknout a zároveň nechce, aby to někdy skončilo a vrchol se nezadržitelně blíží. Rád by mu to řekl, ale z jeho hrdla se nedostane nic víc, než sten. Saga to nejspíš tuší, protože ho přilehne. Jsou oba podobně vysocí a i když má Hiroto víc natrénováno, není žádný Gackt, takže se pod ním nedovede hnout až do chvíle, než se na vrchol skutečně dostane. Je to neskutečné a velmi příjemné a uvolňující. Netají se tím, aby to ocenil i svým hlasem. Nikdy vyloženě nekřičel, ale potichu být taky nechce. Prostě na to nechce vůbec myslet. Okusuje si ret a předvádí sérii roztoužených variací ve svém obličeji, které si Saga ze svého místa bohužel moc neužije. Pod ním je parádně mokro, ale to mu zatím nevadí, ještě to nestudí. Do uší se mu dostane Sagův hlas, který mu slibuje, že si ho jednou vezme jako muž. Hiroto vytáhne obočí nahoru, ale neodporuje mu. Jestli to bude v podobném rozpoložení, už na to sám myslel. Trochu se po něm ohlédne a tiše se zasměje, když si Saga tak povzdechne. Ucítí na kůži na krku jeho zoubky. Saga mu zrovna slibuje, že si o to Hiroto řekne sám. Možná řekne, ale rozhodně to bude souboj. Začne se otáčet tak, aby ho ze sebe trochu shodil a mohl se otočit na záda. Ihned si ho ale přitahuje k sobě. Nemíní svoje tělo nechat vychladnout a to jeho už vůbec ne.
"Je mi jasné, že zrovna ty jsi ten jediný, který má všechny prostředky k tomu, aby mu to vyšlo, ale nemysli si, že se vzdám jenom tak. Bude tě to stát hodně kreativity." Řekne mu medově. Jistě, dneska jí bylo dost a dost, ale na to už bude Hiroto připravený. +Na co všechno ještě nejsi? Kdo ví, co má ještě v rukávech.+ Sagovy rukávy byly dost dlouhé a široké, to předvedl dneska i v případě Aquiho. To nejspíš nečekali ani Kamijo s Rukim. Přitáhne si Sagu blíž na svoje rty a začne ho trápit pomalými polibky. Je mu jasné, že teď už hoří touhou, protože ještě nic nedostal. Ovládá se skvěle, ale Hiroto má teď čas. On už si ulevil, tak co. Dráždí jeho rty, hraje si s nimi i jeho jazykem a na všechno má nekonečné moře času. Kdykoliv chce Saga zrychlit, prostě mu to zase zarazí a je zvědavý, jestli mu taky někdy zkratují nervy nebo to nakonec bude zase jen on sám.
Saga
Saga ví, že události dalších dní nebudou zrovna klidné. K něčemu se právě dnes zavázal a udělá všechno proto, aby svá slova dodržel. Kde kdo by mohl říct, že pro něj, kluka z čajovny, čest neznamená nic, ale opak je pravdou. To, co řekl nebo slíbil, vždycky dodržel a nezáleželo na tom, co všechno proto musel udělat. Na pár vteřin se zarazí, když Hiro připomene Aquiho stav, který rozhodně není nejlepší. "Postarám se o to, aby se to nestalo." Možná díky svému studiu i Toshiyi přijde na něco, co by mohlo Aquiho zdraví podpořit. Jestli na to bude mít opravdu talent, zvládne to, i kdyby si měl nechat trochu pomoct. Tyto myšlenky si prozatím nechá pro sebe. Bude se tím zaobírat později, když budou všichni řešit jiné praktické záležitosti, kterým on sám tolik nerozumí. Má jasný cíl a hromadu úkolů, které vedou k jeho splnění. Rád by s Hirotem mluvil o minulosti. Jak své tak jeho. Jenže teď na to prostě nemá myšlenky. Neměli na sebe zase tolik času, aby dokázal odolat pokušení být s ním takovýmto způsobem. Jistě budou mít po cestě čas, aby všechno probrali do nejmenšího detailu, ale teď prostě ne. Je čas, aby mu ukázal, co všechno dokáže. Hiroto to hezky komentuje svým hlasem a Saga je se sebou vlastně spokojený. Jistě, má ještě nějaká esa v rukávu, ke kterým se ještě dostanou, ale prozatím očividně slaví úspěchy. +Rád tě budu trápit.+ Pomyslí si pobaveně a užívá si reakce Hirotova těla, které už toho očividně víc nevydrží. Tak je to správně, dostal ho, kam chtěl a hlavně do rozpoložení, které si pořádně užije. Rozhodně si to zaslouží. Krátce přivře víčka, aby si Hirotův hlas pořádně užil. Když se spokojeně uvelebí, zasměje se jeho slovům. Přesně to chce, aby se navzájem špičkovali a celý jejich život byl tak trochu kdo z koho. Samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Ani jeden nemají šanci se začít nudit. Asi by umřel, kdyby se to někdy stalo.
"Neboj, všechnu svou kreativitu jsem si nechával jen a jen pro tebe. Ještě se budeš divit, co všechno dokážu." Zavrní svůdně a je jasné, že to myslí opravdu vážně. Bude klidně denně vymýšlet něco nového, aby Hirota neustále překvapoval. Nechá se se spokojeným výrazem přitáhnout blíž a tiše si povzdechne. V jeho náruči se mu neskutečně líbí a jeho tělo reaguje opravdu dost citlivě. Jeho vzrušení už nechce příliš dlouho čekat, ale je mu jasné, že bude muset ještě chvíli vydržet. Tímto rozhodně neskončili a on by rád, aby byl Hiro pořádně zničení, až spolu skončí. Je to trochu mučení, když Hiro kontroluje rychlost i intenzitu polibků. Saga nemá šanci zrychlit, i když by moc chtěl. Je to k nesnesení skvělé. Trochu se v jeho náruči snaží vrtět a posouvat se blíž k němu, aby se o jeho tělo mohl alespoň otírat, a doufá, že to nebude mít efekt jen pro něj. Chce, aby si ho Hiro vzal a to co nejdříve. Jen ho k tomu musí nenásilně dotlačit. Sám už dlouho nevydrží.
"Hiro-koi, lásko moje." Brouká, když mají jeho rty zrovna chvíli čas.
"Ty moc dobře víš, jak tě teď potřebuju." Vrní dál a snaží se u toho kontrolovat svůj dech. Moc mu to nejde a jeho výdechy jsou mnohem hlubší s každou další vteřinou. Tuší, že nakonec dojde na prosení a vlastně mu to nevadí. Rád si o to řekne a doufá, že tím Hirotovi trochu přitopí. Natočí se trochu, aby svým stehen dosáhl do blízkosti Hirotovy chlouby, a začne se o ni svou kůží zlehka třít.
"Prosím." Vydechne roztouženě.
"Chci tě cítit uvnitř sebe." Doplní s tichým zasténáním. Jestli tomuhle Hiro odolá, tak je něco asi vážně hodně špatně. Saga si dost věří, aby si byl jistý tím, že dostane, co chce. Nepochybuje o tom, že se na to oba moc těší.
"Jsi ten jediný, po kom jsem takto toužil." Skládá mu další komplimenty, které mu vyvstanou na mysl. Ne, nikdy se na nikoho nedával takovým způsobem. Nikdy nikoho nemiloval tak jako jeho. I když by si kde kdo myslel, že odejít z čajovny je bláznovství. Saga ví, že to bylo nejlepší rozhodnutí jeho života.
Žádné komentáře:
Okomentovat