Boogie
"Dokonce hezčí než Aqui-hime?" Broukne a klopí při tom oči. Ani neví, proč se pořád tolik srovnává se všemi, kdo okolo Akiho prošli. O Zyeanovi věděl všechno, tam tušil, s kým si býval blízký, jak vypadal a jaké byly šance, ale o Akim neví vlastně nic a trochu ho to děsí. A všichni na začátku, když sem přijeli, viděli, jak se Aki k princezně choval. Měli k sobě blízko, než to J všechno změnil. A Aqui byl nepopiratelně nádherný a k tomu bohatý. Hodně se líčil a hezky oblékal a kluci jako oni se mu mohli jenom těžko rovnat. Boo se vlastně líčit neuměl, i když ho sem tam napadlo, že by to zkusil. Prostě jenom z legrace, ne ven mezi lidi. Při tom měl jeho táta make-upu dost. Rozesměje se, když mu Aki řekne o těch frontách. To bylo vážně roztomilé, ale ne, dokonce ani ve škole ani nikde jinde nikdo nestál. Po jejich malé chvilce, kdy se Boo dostane na svůj vrchol si vážně užívá, že může jenom tak existovat v Akiho náručí a nemusí na chvíli vůbec na nic myslet. Kdyby leželi, možná by nakonec i spokojeně usnul, ale dlouho stát není příjemné ani jednomu a kromě toho… někdo tady svůj vrchol ještě nedostal. Aki ho po chvíli přiměje, aby se na něj zase podíval a znovu jej začne líbat a tohle všechno rozhodně není u konce. Boo by to mohl zarazit nebo mu pomoct nějak podobně a na další metu se podívat jindy, ale po pravdě… jindy odvážnější rozhodně nebude. Aki ho ještě někam vede a i když si nevšimne, co dělá s oblečením, napadne ho, že ta sláma bude pěkně píchat, až si do ní lehne. Vůbec by ho nenapadlo, že nebude ten, kdo bude ležet dole. Je to Aki, kdo se posadí a táhne ho za sebou na svůj klín. Boo spontánně poslechne, ale o vteřinu později mu dojde, že to je dost odvážná poloha, která ho jednak nutí být aktivnějším a jednak nutí jeho tělo být mu vydané vážně otevřeně. Okamžitě zrudne a asi se udusí, jestli nevypustí vzduch z plic, ale tohle nečekal a zároveň nechce utéct. Ihned ucítí Akiho ruce na svém zadku a hoří zevnitř, když mu Aki zároveň říká, že ho chce opravdu celého. On taky vlastně chce, jenom se bojí. Nervózně se usměje a vlasy mu co chvíli padají do obličeje, ale položí ruce kolem Akiho krku. Znovu se začnou líbat a masáž na pozadí je vlastně velmi příjemná. Boogie při ní začne zapomínat a když se ho Aki dotkne i jinde, nejdřív mu to ani nepřijde. To až později, když si Aki prsty nasliní a poprvé se dostane i do jeho těla. Cukne sebou a napne se, dívá se do jeho očí a všechny buňky v mozku se soustředí jen na tom místo. Ví, že to by asi neměly, ale snaží se na ten pocit zvyknout a když se ho Aki zeptá, jestli je všechno v pořádku, nakonec přikývne. Musí být, jinak jim to moc klapat nebude. Tohle ke vztahu prostě patří. Skloní pohled dolů, když ho Aki vezme za ruku a položí si Boogieho dlaň do klína. Uvědomí si, že by mu mohl taky nějak udělat dobře a omluvně se usměje, ale Aki nechce, aby pokračoval, nutí ho jen sevřít dlaň. „A to by ti vadilo? Já před chvíli taky přece skončil a ještě ani nezačal.“ Navrhne mu, ale Aki to nejspíš už chce jinak a taky… jsou v té stodole. A pak to s ním škubne snad do všech stran, když se ho Aki dotkne na nějakém místě uvnitř jeho těla, které ho přinutí prohnout se v zádech a zasténat na celou stodolu. Ať se doposud dělo cokoliv, co bylo tohle? Čím víc se to opakuje, tím víc, začíná být Boogie mimo sebe a najednou už mu vůbec nevadí, kde jsou, kde má Aki ruku ani jestli se červená nebo ne. Dokonce má snahy v tom Akiho klíně dělat věci, které Aki nepředpokládal a nedá si říct, prostě tomu nejde poručit.Aki
Aki se na chvilku zarazí, když mu Boo připomene Aquiho. Není si jistý, co by mu na to měl říct, ale ve výsledku..."Ty žárlíš?" Zeptá se ho s nádechem pobavení a uvědomuje si to, jak moc ho to hřeje na duši.
"Aqui je moc hezký a milý." Zkonstatuje jako první, protože je to pravda.
"A známe se opravdu dlouho." Nebude mu lhát, Aqui je mu blízký o tom prostě není sporu.
"Ale není to člověk, kvůli kterému se přehodnotil všechny své názory. Jsi první Boo-koi, o koho bych se nezvládl dělit. Chci být jen s tebou, ať to stojí, co to stojí." Ví, že stejným způsobem se už nedokáže podívat na někoho jiného. Bude umírat, když tu Boo nebude a ví, že se mu bude hrozně stýskat. Přesto si je jistý, že odloučení zvládnout a že si bude vážit každé chvíle, kdy budou spolu. Samozřejmě pokud se Boo rozhodne, že to za to stojí. Nejradši by si ho nastěhoval k sobě do pokoje, ale to bohužel nejde. Jakmile tu však nebudou ostatní, bude to vypadat úplně jinak. Vážně doufá, že se někdy dočká a budou tu moci společně trávit čas bez ostatních lidí. Pousměje se, když Boo zrudne, jakmile ho přesune k sobě na klín. Ví, že to není zrovna ideální na první společně chvilky, ale jinak to nejde.
"Chci, abys měl pohodlí, víš." Zdůvodní mu svůj výběr. Jeho škrábe balík sena do zad, ale není to nic, co by mu vadilo. Radši on, než Boo. Spokojeně si povzdechne, když mu Boo položí ruce na ramena a užívá si jeho rty. Sám se zatím snaží, aby se uvolnil. Možná by měli pospíchat, ale tohle prostě uspěchat nejde. Ne na poprvé. Myšlenka na to, že je první, kdo s Boogiem takovým způsobem bude, mu způsobuje nepoznaný pocit. Líbí se mu to, i když by ho to nikdy předtím nenapadlo. Pokračuje dál ve zkoumání Boogieho nitra a velmi pomalu, i když intenzivně se snaží, aby zapomněl na to, jak zvláštní by to mohlo být. Sám si moc dobře pamatuje, jaký pocit to byl a snaží se, aby si to Boo opravdu užil. Zamyslí se, jestli by mu vadilo, kdyby skončil a pak pokračovali společně. Jindy by mu řekl, že mají klidně celý den a noc, ale to bohužel nemůže.
"Nevadilo, to víš, že nevadilo a užil bych si to. Ale už chci být s tebou." V očích se mu zablýskne touha, která už je snad hmatatelná. Je rád, že se Boo nebránil stisku, jemu to rozhodně pomohlo, i když jeho dlaň příjemně hřeje. Pousměje se, když Boo hlasitě okomentuje jeho dotyk uvnitř jeho těla. Tak a teď by to mělo být všechno v naprostém pořádku.
"Tak a teď už víš, co je nejlepší." Okomentuje to ještě a pak je to on, kdo musí zaklonit hlavu a ozvat se. Boo je mimo a dělá věci, které by teď vážně nečekal. Ještě pár vteřin a vážně to nezvládne. Rozhodne se během vteřiny. Boo už je připravený a on...To je slabé slovo.
"Boo-koi, promiň, ale dýl už to vážně nevydržím." Měl pocit, že by se mu měl omluvit. Opustí prsty jeho nitro, vezme ho za boky a zlehka ho donutí se pozvednout. Podívá se mu to očí a nechá ho pomalu dosedat na svou připravenou chloubu. Musí se prudce nadechnout, když ucítí první dotek a jakmile se kolem jeho klína uzavře Boogieho nitro, je slyšet tentokrát jeho. Sevře Boogieho boky a přidrží ho chvíli na sobě bez pohybu, aby se sám trochu uklidnil, a pak zlehka pohne jeho boky proti sobě.
"Uděláme si menší výlet, společně." Podaří se mu promluvit dost udýchaně. Pak už se čas zastaví a jsou jen oni dva. Aki se snaží nepřivírat oči, aby na Boogieho celou dobu viděl. Ani on už není schopný vnímat, jak hlasití jsou nebo ne. Vezme znovu Boogieho dlaň a položí mu ji do jeho klína. Chce, aby ho na vrchol dostali společně. Sám už k tomu nemá daleko, a když ucítí, že Boo už lítá ve vesmíru pustí tam i sám sebe. Přitiskne Boogieho k sobě a není schopný ho pustit. Jen ztěžka to rozdýchává, ale ví, že lepší pocit nezažil.
"Miluju tě, hrozně moc jsem se do tebe zamiloval." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit. Jsou spolu poprvé, teprve dneska dostal možnost s ním být, ale stejně to řekl, prostě musel.
Boogie
Ta prostá otázka přiměje Boogieho, aby otevřel oči a na chvíli je upřel někam před sebe. Kdyby nebyli tam, kde jsou a nedělali to, co dělají, asi by se zase rozzlobil, čistě jenom pro to, že to Aki trefil a nahlas pojmenoval. Měl taktně dělat, že si ničeho nevšiml a jenom mu odpovědět, nic víc!! Zčervená a přesune pohled do jeho očí. "Já? Na něj?" Vyhýbá se odpovědi a Aki je naštěstí milosrdný, když ho v tom nenechá plácat a místo toho mu složí to vyznání. Zahřejete ho to u srdíčka a spokojeně se usměje, protože teď si připadá klidný a ubezpečený. Kdyby jen Aki tušil, na koho všechno Boo ještě žárlí a to je nikdy ani neviděl. I tak si chvíli okusuje ret nad slovy o tom, že je Aqui hezký a jak dlouho se znají. Jsou to kamarádi… měl by s ním vycházet. Aqui za ním dneska přišel, snažil se mu pomoct. Aki má nejspíš pravdu.
"Chceš být jenom se mnou…" Zopakuje spokojeně a trochu pitomě po všech svých pochodových myšlenkách a znovu se usměje. Pak už mají trochu jiné starosti a Aki ho zrovna ubezpečuje, že si nic nepřeje víc, než aby byli spolu. Boogiemu to trochu připomene, co se chystají udělat a jak daleko už se dostali a v očích se mu na chvilku odrazí strach z toho, aby nic nepokazil a bylo to hezké. Když přijde dotek na tom nejtajnějším místě, všechny obavy se rázem rozplynou a v uších Boogieho pohladí Akiho hlas, který mu říká, že teď už ví, co je nejlepší. Asi je to tak trochu i vtip, ale on moc dobře ví, že po tomhle by kde jaký nalomený kluk změnil názor. Bylo to jenom o tom překonat stud a nechat někoho, aby tam sáhl. V tu chvíli to vážně chcete a jste ochotni podstoupit i nějakou tu bolest. Někteří lidé kvůli tomuhle pocitu dělali vážně šílené věci… Už se mu rosí čelo potem, když se na Akiho podívá teď už zamlženýma očima a trochu se pousměje. Aki zrovna reaguje na to, co mu provádí v klíně a jeho to začíná nebezpečně bavit. Kdyby byli někde jinde, měli by asi dlouho o zábavu postaráno, protože jemu se ho zachtělo provokovat a trápit. Aki mu to bohužel nedovolí a místo toho ho bere za boky. Boo nemá zase tolik času začít panikařit, ale myslel si, že vyhrával víc! Hodně se spletl a za chvíli už ucítí hebkou, ale pevnou špičku Akiho chlouby. Zavrtí hlavou, protože má v první chvíli pocit, že tohle prostě vážně není možné, ale jde to jednodušeji, než by kdy předpokládal. Aki mu stejně nedovolí nic jiného a když slyší jeho hlas a co to s ním všechno dělá, je to pro něj natolik fascinující, že nemá na nic jiného žádné myšlenky. Přijde mu, že je snad nesmysl, aby svým tělem dokázal někoho přimět být tak mimo, jenže ono se to dělo přímo před jeho očima. Rozechvěle přikývne, když mu Aki navrhne ten společný výlet. Pevněji se ho chytí za ramena a nechává si pomáhat s prvními pohyby. Je za to vážně vděčný, protože si není jistý tempem, sklonem ani ničím jiným. Nechce nic pokazit nebo Akimu nějak ublížit, ale čím víc slasti na něj jde, tím spíš to není schopný řídit. Polévá ho horko, zatíná prsty do Akiho ramen a snaží se nějak tomu ulevit, ale ono to nejde. Je to pořád silnější a nesnesitelnější a vrchol je úplně jiný, než co dosud zažil jenom s rukama. Mnohem návykovější. Jedna jeho ruka se díky Akimu přesune do Akiho klína a znovu ho sevře. Najednou ví, co má dělat a nesnaží se nějak mírnit. Stejně to sám už déle nevydrží. A pak už si prostě jenom užívá něco krásného a zatíná svaly svého nitra kolem Akiho chlouby tak pevně, že ho snad nikdy ani nepustí. A ani nechce. Trvá mu to dlouho, než vrátí hlavu ze záklonu a černé vlasy se mu zase přelijí přes ramena. Konečně je schopný otevřít oči a trochu se nadechnout. Uvolnění, které přijde, je neuvěřitelné. Konečně.
"Teď už možná budu chvíli i snesitelný." Udělá si šeptem legraci sám ze sebe, ale Aki mu říká tak krásná slova, že protivný snad ani nikdy být nemohl, jinak by spíš utíkal, no ne? Znovu se usměje, zvedne dlaň a odhrne mu zpocené vlasy z čela. Měl by mu odpovědět to samé, vlastně to tak asi bude, ale to všechno kolem Zyeho… to, že mu slíbil, že ještě oba dva popřemýšlejí. Povzdechne si a přikývne.
"Ano. Já asi taky. Určitě… jen… ještě malou chvilku…" Doufá, že Aki ví, jak to myslí. Chce si jen se Zyem říct definitivní sbohem, než se do všech vyznání opře naplno.
Aki
Aki by se nejradši rozesmál, když vidí Boogieho reakci na jeho slova o žárlení. Je to jasné a vlastně ho to neskutečně těší, že to tak je. Ne, nebyl by rád za konflikty mezi nimi, ale je hezké sledovat, že na něm Boogiemu záleží. "Mám ještě zkusit vymyslet někoho jiného?" Provokuje ho trochu, ale zároveň ví, že podobné myšlenky zvládne zahnat tím, co se bude dít za chvíli. Pousměje se a pak přikývne, aby Boogiemu potvrdil jeho slova o tom, že chce být jen s ním. Už to cítí nějakou chvíli, ale plně si to uvědomuje až teď. Je to natolik silné, že by tu nedokázal být pro někoho jiného, prostě to nejde. Boo si ani neuvědomuje, jak silné jeho kouzlo je. Převrátil Akiho život úplně naruby a to je vlastně dobře. Jen, aby to dopadlo tak, jak by si Aki přál. Jinak bude mít co dělat, aby to vůbec přežil. Uvědomuje si, že kdyby ho Boo poslal k vodě, bude po něm rozhodně tesknit víc, než jen pár týdnů. Kdo ví, jestli by se z toho vůbec vzpamatoval. Dává si celou dobu pozor, aby Boogiemu příliš neublížil. Ví, že první vteřiny, kdy se konečně spojí, nebudou nejpříjemnější, přesto doufá, že to nebude trvat dlouho a dokáže to změnit v něco neskutečně příjemného. Podle výrazu, který sleduje proti sobě, se mu to daří. Je těžké v takovém rozpoložení ještě vnímat něco jiného, ale daří se mu to. Až když vidí, že si Boo užívá úplně stejně, dokáže vypnout hlavu a plně se tomu poddat. Je to návykové, rozhodně bude mít co dělat, aby netrávil dny jenom takto. Jistě, nebylo by reálné si užívat celé dny, aby Boogiemu neublížil, ale stejně na to bude pořád myslet. Kdo za něj bude pracovat, to vážně neví. Boo se baví tím, když se ho dotýkal v klíně, teď se tím samým baví i Aki. Chce, aby měl tu nejlepší péči a zároveň si to užili společně. Podle toho, co vidí a slyší, se mu to daří. Kdyby byl jiné povahy, nosil by se kolem jako páv. No, to možná bude trochu i tak. Rozhodně to na něm půjde poznat. Teď ale nemyslí na nic z toho, co bude. Jediné na čem záleží je to, že tu jsou společně a prožívají ty nejlepší chvilky. Sám byl nejspíš dost hlasitý a ještě víc, když cítil Boogieho dotek a tisknuté ramenou. Jak kdyby se o něj potřeboval řádně opřít, a to ho těší úplně nejvíc. Rád tu pro něj bude každou chvíli, i kdyby to mělo být o půlnoci. Udělá pro něj úplně cokoliv, a kdyby byl Boo vypočítavější, může toho hodně zneužít. Mohl by si s ním hrát, jak se mu zlíbí a Aki by to snad ani nepostřehl. Když se přes něj přelije ta neintenzivnější vlna po vrcholu, začne mu docházet, co mu to vlastně řekl. Ne, nelituje toho ani na vteřinu, jen by s tím za plného vědomí, asi chvíli počkal. Přece jen je to začátek něčeho, co by se snad v budoucnu mohlo rozvinout a Aki nebyl ten, kdo by se do něčeho takové vrhal po hlavě. Jistě skok do vody bez problémů, zběsilá jízda na koni...Klidně, ale tohle...Nejradši by se teď kousl do jazyka. Pořád ještě Boogieho nepouští a opatrně pozoruje jeho tvář. Kdyby byl Boo dostatečně mimo a oplatil mu jeho vyznání, bylo by to krásné a zároveň by to bral velmi opatrně. Uvědomuje si, že je tu pořád ještě Zye, ale je fakt, že na něj ani na vteřinu nepomyslel. Vlastně ani na nikoho jiného. Pro něj ve chvíli největší extáze existoval jen Boo, právě proto to řekl. Mírně se pousměje a zavrtá hlavou.
"Boo-chan, ty jsi snesitelný celou dobu. Ani na vteřinu jsem si nemyslel opak." Ujistí ho, že mu jeho chování ani na vteřinu nepřipadalo špatně. Jen se pral sám se sebou. No, to asi všichni tři, přece jen to není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Začne si trochu myslet, že ho Boo možná přeslechl. Nakonec by to nebyla úplně špatná varianta. Nečekal však, jak ho zasáhne Boogieho prohlášení, že potřebuje ještě čas. Takže myslí na Zyeho i teď. ne, nemá mu to za zlé, asi je to pochopitelné, ale stejně...Tak trochu v duchu doufal, že ho na chvíle vyžene od nich pryč. Teď, když jsou spolu a Boo prožil své poprvé. V duchu si povzdechne.
"Já vím, Boo-chan, tak nějak to ze mě vypadlo." Ujistí ho, že takovou reakci možná i očekával, i když to zase taková pravda není. Uvnitř to vážně hodně zabolelo.
"Podařilo se mi zapomenout, že ještě nejsi můj." Promne si rty o sebe a ne, není naštvaný jen...Neví, jak by měl popsat pocit uvnitř sebe. Přesto všechno se nepřestává usmívat. S tím, co se tu před chvílí dělo, je to vlastně dost snadné.
"Kdybychom byli někde v pohodlí, už se od tebe nehnu, ale asi se budeme muset zvednout." Povzdechne si a je znát, že se mu to nelíbí. Počká si, až se Boo zvedne a pomůže mu se obléknout. Stará se o každý detail jeho oblečení a ještě ho řádně upraví, stejně jako vlasy, kde utkvělo pár kousků sena. Přede dveřmi stodoly, kdy jsou ještě schovaní, si ho přitáhne k sobě a políbí ho.
"Neboj, budu se držet zpátky." Slíbí mu po krátkém polibku.
"Bylo by ti to asi před Zyem nepříjemné." Odsune sám sebe na druhou kolej. Když na něj Boo myslel i po tom, co se mezi nimi stalo, bude na něj jistě myslet i když budou venku. A ano, bolí to pořád stejně, ale už se rozhodl a kvůli Boogiemu to vydrží.
"Kdyby se ti večer podařilo proklouznout, můžeme něco podniknout." Nabídne mu, aby věděl, že ta možnost tu pořád je.
Boogie
Ještě že už Boogie nedostal prostor mluvit. Prý zkusit vymyslet někoho jiného… to vážně nebylo potřeba, měl jich v hlavě až až a nechtěl to na sebe prozrazovat hned teď. Cosi v Boogiem moc dobře ví, že jeho slova nebyla pochopena tak, jak přesně chtěl, což už se dneska jednou stalo. Jenže v tom od začátku byli tři a tak jak si před tím nutně potřeboval promluvit se Zyeanem, aby neměl pocit, že mu zahýbal, tak mu při tom rozhovoru zároveň něco slíbil. Totiž že to oba zkusí s někým jiným a pak si dají vědět. Boo to zkusil a vlastně už se rozhodl, ale Zye ještě ne a měl právo na svůj prostor. Teprve až to mezi sebou definitivně vyřeší, bude fér, aby Akimu oplácel podobná vyznání. Vůbec to nebylo o Akim a o tom, co k sobě začínají cítit, ale o jistém postupu, který mu prostě připadal správný. Nehodlal Zyeana dál přeskakovat, to si prostě za ty měsíce, co spolu byli, nezasloužil. Ani za tu šanci, co mu před chvílí dal. Proč to jen Aki nechce chápat? Před pár hodinami byl pro vícečlenné známosti a teď nerozumí tomu, že ten třetí si zaslouží jisté zacházení? Přece mu řekl, že on to má vlastně úplně stejně nebo ne? Jeho myšlenky se mu odrážejí v očích, ale nahlas neřekne ani jednu z nich. Byl už takový, že si věci hodně nechával pro sebe, když cítil nepochopení a prostě se před tím uzavřel. Kromě toho tohle nebyla chvilka, kdy by chtěl vytahovat podobné složitosti a dál se v nich nimrat. Byl rád, že se Aki ještě usmívá, místo aby to skončilo nedobře a nehodlal to pokazit. Jenže mu to zároveň říkalo, že se v jeho hlavě může něco stát a pak bude Boo ještě rád, že nebyl impulsivní. Ne, jeho city by se už nezměnily a se Zyem by se stejně rozešel, ale prostě by zmizel domů, jak měl před tím v plánu. Aki mu připomene, že by se měli zvednout a on si není jistý, jestli je to kvůli lidem nebo kvůli tomu, co se stalo, ale poslechne ho. Docela ho bolí svaly na stehnech a cítí, jak mu to všechno stéká po nohou, ale prostě se oblékne a nechá Akiho, aby mu se vším pomohl. Společně pak vyjedou na světlo před stodolou, kde ho Aki nenadále pozastaví a nakonec políbí. Boogiemu se doopravdy uleví. Už se bál, že to zase začne být divné. "Nepotřebuju, aby ses držel zpátky." Nakrčí čelo a trochu se zamračí. To je zabedněnec, no vážně.
"Jeden by se kvůli vám naučil kouřit, ale to se nikdy nestane. Tvůj táta by byl nešťastný." Řekne mu a dá mu tím najevo, že docela počítá se životem tady. Přikývne na jeho slova o tom, že by se večer mohli zase sejít, kdyby měli možnost a rychle se vydá hledat třídu a učitele. Podle něj se to tady pěkně napárovalo a Yoshiki by mohl mít jiné starosti. Dny se rychle krátily, pořád se mluvilo o rozlučkovém večírku u Aquiho doma a ten už se taky blížil. Neměli moc času. Nikdo na nic. Návrat bude hodně zajímavý. Celá třída vzhůru nohama. Podaří se mu najít Shinyu u králíků, takže už nefotili. Dozví se, že většina třídy má službu v kuchyni a v ložnici, kde se převlékají postele. Yoshiki ho samozřejmě hledal. Boo zadoufá, že na něm není nic poznat.
"Promiň, měl jsem… bolelo mě břicho. A nechtěl jsem na ty záchody, kde může každou chvíli někdo přijít. Prostě jsem…" Mávne rukou směrem k přírodě a nechá Shinyu trochu v šoku. No co… V kuchyni proklouzne kolem všech a snaží se připojit, ale neujde pozornosti a když zopakuje svou výmluvu, skončí v křesle s obkladem a čajem na žaludek. Špatně mu není ani trochu, ale… když bylo naposledy špatně Toshiyovi… najde ho očima s jasným vzkazem. Potřebuje to udělat jako on, aby skončil u Akiho v ložnici, jestli ho tam Aki ještě bude chtít. Aqui by mohl být na rande s J. Snad… Navíc… jsou teď s Toshiyou přece rodina, no ne? Musí mu pomoct!
Žádné komentáře:
Okomentovat