Aki
Aki ví, že by teď nejraději viděl Boogiemu do hlavy a zároveň tuší, co by se tam mohlo odehrávat. Jistě si prošel peklem, vzhledem k tomu, co se dělo s jeho tátou. Nedá se to srovnávat a on by ani nechtěl. Přesto by byl rád, kdyby pochopil, co se za tím vším skrývalo. Nešlo o problémy, spíš o to, jak moc Akimu na Boogiem záleží. Ty pocity byly najednou silnější, než rozum a nebyl v první chvíli schopný popřemýšlet o tom, co vlastně říká. Vlastně to nešlo ani po tom, kdy nebyl zrovna příjemný na J. Vážně se mu musí omluvit a nejspíš mu doveze basu plnou piv, nebo možná radši nějakou dobrou lahev. Kdyby nad tím Aki víc a víc přemýšlel, dostal by mnohem větší strach a nejspíš by za Boogiem nešel. Dlouho by si pak vyčítal, že ho nechal odejit. Tolik čas na sebe nemají a pak odjede a bude jen na něm, jestli se bude chtít vracet. Aki ho musí do té doby přesvědčit, že to za to stojí. Čeká, jestli od Boogieho přijdou slova o tom, že ho nechce. Nic takového se naděje a Aki se postupně začíná uvolňovat. Kdyby ho neměl ani trochu rád, řekl by to hned a nemusel by nad tím přemýšlet. Teď má aspoň naději. První polibek je jak, kdyby někdo škrtl u hranice polité benzínem. Všechno, co se dělo v lese je zpátky v plné čáře. Kdyby ho teď Boo odmítl, pochopil by to a rozhodně by nebyl tak nepříjemný, jako před tím. Za tu chvíli si stihl pár věcí přerovnat v hlavě. Odmítnutí ale nepřichází, spíš jen jistá podmínka"Bude mi potěšením ti ukázat ta nejlepší rande na světě." Zní to hrozně nafoukaně, ale není to tak myšleno. Spíš jde o to, že hodlá vymyslet ty nejlepší věci, které by se mohli Boogiemu líbit a vymyslí ty, které by ho ani nenapadly. Akiho oči už neskutečně září, jak je rád byť jen za tuhle příležitost. Boo se zase krásně červená a Akimu dělá problémy myslet na cokoliv jiného. Pár mozkových buněk mu naštěstí zůstalo a díly tomu mohl být pohotový při pohybu do nitra stodoly. Ne, není to místo, kde které by sám od sebe vymyslel, ale ten adrenalin. Tiše se zasměje, aniž by ho pustil.
"První budu na řadě já, věř mi." Uculí se s hravým pohledem v očích a už už by dál pokračoval, ale ani nemusí. Boo se o další vývoj událostí postará sám. Myslel si, že líbat ho je skvělé, ale mnohem lepší je, když se na něj takovým způsobem vrhne sám. Aki nezůstane ani na vteřinu pozadu a vrací mu vášnivé a možná i trochu uspěchané polibky. Tak moc po něm touží a ve svém věku rozhodně své tělo ovládat nedokáže.
"Doufám, že ještě chvíli budou mít všichni dost práce." Podaří se mu vydechnout, když se od Boogieho na vteřinu odlepí, ale během okamžiku, už ho zase líbá. Pevněji ho objeme kolem pasu a pomalu se s ní posouvá do zadní části stodoly. Oba dva za chvíli zmizí za obrovskými balíky plnými sena a slámy. Je toho tu dost a vlastně se z toho stalo takové hezké bludiště. Zastaví se společně s ním v malém prostoru, který se tu vytvořil a bez přemýšlení sáhne po lemech Boogieho trika a přetáhne mu ho přes hlavu. Nelíbá ho a tak mu oči automaticky sklouznou na jeho hrudník. Nečekal, že ho pohled na další kousky jeho kůže tak moc odzbrojí, ale očividně není schopný se snad ani nadechnout.
"Já, já..." Koktá jak pitomec, ale pak se uculí.
"Kdybych jen tušil, jak moc to se mnou zamává, odtáhnu tě do svého pokoje hned první den." Podaří se mu ze sebe vydolovat typickou provokaci, než sáhne po lamu jeho kalhot a přitáhne si ho prudčeji na své tělo, kde už je jasně, cítit, jak moc s ním Boogieho přítomnost cvičí. Když ho má zase u sebe, už na nic nečeká a zvonu ho začne líbat. Obě ruce už má zase na jeho bedrech a pak s nimi sjede i níž a za zadek ho k sobě přitiskne. Ozve se tiché zasténání, aniž by blízkost měkkých rtů opustil. Ví, co by chtěl udělat a někde vzadu v hlavě ví, že tady by nic zkoušet neměl a už vůbec ne po tom, co se dělo v lese, ale stejně se neodkáže ovládnout. Boo by ho musel zastavit, aby nechtěl pokračovat dál. Netrvá to zase tak dlouho, než se od něj mírně odtáhne dolní polovinou těla, stáhne jednu ruku z jeho zadku a přesune jí dopředu, kde ho v klíně pohladí a ne jednou. To je přesně ten okamžik, kdy je poslední možnost to celé zastavit. Jenže Aki ani v nejmenším nechce.
Boogie
Boogie se pousměje a vlastně to Akimu věří. Nikdy nebyl z dobré rodiny, co se týkalo peněz a nikdy neměl ani vysoké nároky na svůj život. Líbily se mu maličkosti, hlavně, když to bylo romantické a tak mu bude připadat skvělé každé rande, protože toho zatím moc neviděl, nikde pořádně nebyl, protože na to neměl a navíc si je jistý, že Aki vymyslí něco zábavného protože to byl prostě on. Život nebyl o penězích a kdyby měl čas na to myslet, znovu by ho zarazilo, proč se Zyemu líbí zrovna Sena, ale teď už bylo všechno jinak. Už nebyl s ním, byl tady s někým jiným a dohodli se na tom všichni tři. Znovu se zasměje, když spolu zacouvají do té stodoly, protože vynadáno nakonec dostanou stejně oba dva. Teď je to tak vzrušující, že asi riskne cokoliv. Stejně odtud chtěl odjet a vyhodili by ho, tak jestli se to má stát, ať to má vážně pořádný důvod. Tedy jemu v jeho věku přišel pořádný. Dospělý by mu vyčinil, že první milování a celoživotní kariéra jsou dost rozdíl. Oplácí Akimu polibky, jsou pořád rychlejší a jejich ruce vzájemně nenechavější a skoro ho překvapí, když Aki promluví a zmíní, že by je tu přece jen někdo mohl najít. Jemu to připadá nepravděpodobné. Sem nikdo z kluků nelezl dokonce ani na zašívání se a zaměstnanci mu připadali dost dospělí na to, aby znali lepší místa, kdyby jim snad o něco šlo. Kdo by tady hledal cokoliv kromě sena? A teď se nekrmí… musí se v duchu ujišťovat, aby nedostal moc velký strach a zase to nepokazil. Aki ho pro jistotu nutí couvat někam dozadu a on se nechává vést. V nose ho štípe vůně sena, je tady dost prachu, ale jinak ticho a klid. Už podruhé za tento den přichází o svoje tričko, jen tentokrát už spontánně zvedl ruce nahoru. Nevrátí se k sobě hned, protože Aki vypadá vyvedený z míry a Boogiemu se ani nechce věřit, že by jeho reakce byla tak pravdivá. To má vážně z něj? Vždyť už toho musel vidět, co má říkat on sám? Taky se usměje, protože je to příjemné se někomu tak moc líbit a trochu se začervená. "To už tě přece nemůže překvapit." Hlesne. Neláme z něj další komplimenty, jenom vyzvídá, jak moc hezcí byli tamti. Aki ještě neví, jak moc mu to leží v žaludku. Žárlení na minulost, tolik k jeho vyzrálosti. Místo odpovědi po něm Aki hrábne a za kalhoty si ho přitáhne prudce k sobě. Boogie vzdychne, když ucítí jeho pevný klín proti svému a je to vážně příjemné. Položí mu ruce okolo krku a chvíli se jenom tak líbají, než se Akiho dlaně posunou na jeho zadek a stisknou a on si uvědomí, že touha je čím dál palčivější. Zatím je to všechno skvělé a příjemné a on chce víc už dlouho. Uslyší i Akiho hlas a moc se mu to líbí. Neuvědomí si ten moment, kdy se jedna Akiho ruka přesouvá zezadu dopředu až do chvíle, kdy ho ucítí dlaní mezi svýma nohama. Má pocit, že se sveze k zemi už jenom kvůli tomuhle, prudce se od něj odtrhne, ale není to proto, že by nechtěl nebo se mu chystal vynadat. Jenom se snaží nějak ulevit té náhlé intenzitě vzrušení. Podívá se do Akiho očí, zatímco je v mírném předklonu a není malý, aby nevěděl, jak jedině se to dá řešit. Je hrozně nervózní a nejistý a neví, co přesně by teď měl udělat. Dotkne se svých kalhot, jako kdyby je chtěl sám rozepnout, ale to je na něj najednou moc odvážný krok a tak místo toho přistoupí k Akimu a položí ruce na jeho boky. Bude lepší, když začne s jeho kalhotami, protože tričko Aki nemá. Přijde si trochu sebevědoměji, když se snaží najít zip spíš u něho, ale chvějí se mu ruce a má strach, aby se ho nijak nepatřičně nedotkl, i když by vlastně měl. Protočí očima sám nad sebou a nervózně se zasměje.
Aki
Je rád, že mohl Boogieho rozesmát. Přijde mu, že teď má starostí až nad hlavu. Je to změna prostředí, i když to může být spíš příjemné, ale s tím se pojí i jisté problémy ve vztazích. Ne, není to jednoduché a v jejich věku už vůbec ne. Aki mu to dochází možná taky proto, že si tím přerodem už prošel. Celkově se jeho dospívaní vyvíjelo úplně jinak. Možná to taky bylo tím, že měl ještě starosti o to, kde bude žít. Sám nad tím víc neuvažuje, stejně to nemá smysl a nic nevymyslí. Prostě to tak je. Jen už nechce dál rozebírat změnu svých myšlenek. Boo s ním holt pořádně zamával a tím je to všechno dané. Je rád že po cestě stodolou neskončili někdy v hromádce. Aki to tu sice zná, jako své boty, ale stejně mu hlava lítá v oblacích a tak se mohlo stát, že by zakopli. Naštěstí Boogieho bezpečně provede bludištěm a nikde se nenatáhnout. To by asi pak kvůli smíchu nebo možná i bolesti na nic nedošlo. Aki si pořád netroufá doufat, že by se mohlo dít něco víc, i když by si to moc přál a všechno tomu nasvědčuje. Boo už ho jednou odmítl a bylo to dneska. Je to všechno hrozně narychlo, zároveň si však uvědomuje, že toho času není nazbyt. Co když pak Boo zmizí nadobro? Ne, nad tím taky nechce přemýšlet a tak se radši mnohem víc ponoří do polibků. Když však vidí Boogieho do půl těla, je mu jasné, že kdyby už se nevrátil, asi by ho šel hledat. Nemůže si pomoct, tak moc ho k sobě přitahuje. Je to silnější, než co kdy zažil. Asi měl nakonec pravdu a takovým způsobem nejde milovat dva lidi najednou, na to prostě v srdci není místo. Asi to vpadá nevyzrále, když se mu tyto myšlenky prohání hlavou po tak krátké chvíli, ale je mu to jedno. Tak to právě teď vnímá. "To si piš, že může. Dostáváš mě to do kolen a asi budu mít viditelný problém, kdykoliv tě uvidím a budu vědět, co máš pod trikem. A to jsem ještě neviděl zbytek. Jsi vážně neskutečně nádherný." Je mu jedno, jestli by si někdo myslel něco jiného, on sám to nedokáže vidět jinak. Když se od něj Boo prudce odtáhne, má pocit, že to přehnal. Trochu obav se mu objeví ve tváři, ale ty zmizí hned, jak se Boo odhodlá pustit se do Akiho kalhot. Ten vypadá, že už se nemůže dočkat, až půjdou dolů. Nechá ho, aby je rozepnul, a pak položí dlaně na ty jeho a pomůže mu s vlastním svlékáním. U toho se nepřestává usmívat. Na nic nečeká a udělá to samé jemu, jen nečeká pomoc, tohle si užije. Dokonce si k němu přidřepne, aby je mohl stáhnout i s prádlem a odspodu se na něj podívá. Oblízne si rty jako mlsný pes a pak se skutečně nakloní a políbí ho přímo na jeho chloubu.
"Tohle si užiju, doufám, že ti to nevadí?" Zeptá se, ale na odpověď vlastně nečeká.
"Asi to nebudou jen rande, co ti chci ukázat." Uculí se klukovsky, když se znovu podívá nahoru a pak ho vezme za boky a donutí ho, aby se víc přiblížil. Pak už nemá smysl s ničím otálet. Vezme jeho přirození mezi své rty a začne si hrát. Přece jen už má nějakou praxi a Boo si jistě zaslouží tu nejlepší péči. Opravdu se snaží, aby si to pořádně užil, a pomalu ho vede k vrcholu. Nemyslí si, že to bude trvat přehnaně dlouho, ani ho nechce trápit víc, než je nutné takto ve stoje. Když má pocit, že se blíží jeho vrchol, neoddálí se, jen ho víc objeme pažemi, aby ho jistil, než se přes něj přelije ta největší vlna. Nemá nejmenší problém se vším, co mu Boo předal při svém vrcholu a tak si pak už jen stoupne a obejme ho, aby mu ještě chvíli pomáhal udržet rovnováhu. U toho pozoruje jeho výraz a dost si to užívá.
"Jsi vážně kouzelný." Připojí i další kompliment. Asi ho tlačí svým vlastním klínem, ale ve výsledku si to užívá taky. Chce chvíli počkat, až se Boo trochu vzpamatuje, moc rád by pokračoval dál, ale pořád si není jistý, co všechno si může dovolit.
Boogie
Boogie se zahihňá a trochu se před Akim stydlivě kroutí, když mu říká, jak moc se mu líbí bez oblečení. Potřeboval slyšet podobné věci, aby se tolik nezdráhal a ocitl se před ním někdy nahý a taky je to poprvé, kdy si tak moc užívá, že si o něm někdo něco podobného myslí. Zye mu vždycky říkal, že je krásný, líbili se jeden druhému a pořád se mazlili, ale teď už ví, že byli jako dvě kočky, kterým je spolu dobře a s tímhle živelným vzplanutím se to nedalo porovnávat. Zye potřeboval svoji pochodeň a možná ji brzy dostane. "Nikdy jsem si nijak krásný nepřipadal, ale když takhle mluvíš, je to jako kdyby se za mnou denně otáčely davy." Řekne mu skromně a zároveň potěšeně. Jakmile dojde na to svlékání, Aki hned vycítí, co Boo potřebuje a pomůže mu s tím, aby Akiho společně svlékli z kalhot i prádla pod ním. Je to těžké, aby tam Boogiemu neujížděly oči, i když vůbec nevadilo, že se tam dívá, ale Boogie se stejně pořád hodně styděl. Místo toho se Aki rozhodne pomoct z prádla i jemu a Boogieho na těle za chvíli polechtá vánek ze stodoly. Bylo dost teplo, ale stejně… Mimoděk se rozhlédne po prostoru kolem, aby nějak zaměstnal vlastní stud nad nahotou a pak se podívá dolů, Akimu rovnou do očí. Ještě se nepostavil a Boo sleduje jeho jazyk, jak se mu projde po rtech. Položí ruce na jeho ramena, aby neomdlel hned na místě. Vážně tady jsou oba dva nazí po tom všem, co se mezi nimi stalo? Nebo právě pro to? Zachvěje se a nepatrně ucukne, když ho Aki políbí na citlivou špičku. Slyší jeho slova a moc dobře tuší, co bude následovat, ale stejně víc sevře jeho ramena, když mu Aki říká, co všechno by mu chtěl ukazovat.
"To je dobře." Dostane ze sebe přidušeným hlasem, ale nemyslí to tak, že to jenom chce, ale spíš tak, že by Akiho nemuselo bavit zahazovat se s někým tak nezkušeným a všechno ho učit. Protože on bude potřebovat hodně vést a hodně ohleduplnosti, než se popere se vším, co potřebuje hodit za hlavu. Aki nijak neotálí a rovnou se začne starat o jeho klín a v tu chvíli se Boogie dokonale ztratí a zapomene na svět okolo nich. Je to moment, ve kterém kdyby někdo přišel, on by to netušil, dokud by s ním nezatřásl. Díky tomu, že ani nemá s čím porovnávat, je Aki samozřejmě na vrcholné mistrovské příčce, ale něco mu říká, že to umí i kdyby Boo porovnávat mohl. Prostě ho to baví, to je na něm vidět. Čím víc se Boogie ztrácí, tím víc zaklání hlavu a nechává svůj hlas znít skrz pootevřené rty. Musí se ho už vážně pevně držet a hrozí, že by je za chvíli někdo mohl slyšet, ale Aki se ho nesnaží umlčet. Spíš se snaží všechno dokončit tak, aby si Boo užil a zároveň nepřitahovali zase tak moc pozornosti. Boo není schopný zastavit vlastní vrchol, když přijde a do sladkých horoucích rtů je to to nejlepší, co zažil. To, že měl možná někam uhnout, to mu vůbec nepřijde na mysli, ale netrvá zase tak dlouho, než mu to dojde. Tedy než mu dojde, že to Aki spolkl a ani se nezačervenal. V tu chvíli Boo hrozně zrudne a má strach, že mu třeba chutnat nebude, ale tak to naštěstí nevypadá. Ztrácí se v Akiho pevném sevření, jinak by byl asi už na kolenou, cítí jeho ruce okolo zadku a boků a dívá se na něj dolů, ale nedá se říct, že by ta touha byla zažehnaná, spíš se cítí odvážněji. Srdce mu divoce tluče a nejraději by to dneska konečně udělal, aby už věděl jaké to je a nebyl mezi kluky za toho posledního, kdo neví, o čem se baví. Nebylo to ani náhodou jenom pro to, ale někdy ten krok udělat prostě musíte a teď mu připadalo, že má záchvěv odvahy. Aki si stoupne a on se schová v jeho objetí, aby se ještě pořádně vydýchal. Opře si hlavu o jeho rameno a uvědomí si, jak moc voní on jemu.
"Díky." Hlesne možná pitomě, ale není schopný dodat nic lepšího. Vážně má zatmění mozku.
Aki
Aki se mírně pousměje, skoro to vypadá konejšivě, když Boo zareaguje na jeho kompliment. Nakloní hlavu mírně na stranu, jakoby si ho chtěl ještě jednou prohlédnout, ale ve skutečnosti to není potřeba. To, co vidí a co si myslí, už dávno ví."Jsi to nejkrásnější stvoření, které jsem kdy viděl Boo-chan." Broukne jako první a ukazuje mu tak svou stránku, která není tak zbrklá a je rozhodně něžnější.
"Já se spíš divím, že nám tady za bránou nestojí fronty, které jen čekají na to, až tě zahlédnout." Má v plánu vážně vzít foťák a ještě si pořídit pár obrázků, než mu Boo odjede. Má pocit, že když ho pár hodin neuvidí, prostě nevydrží. Možná by měl být zmatený z toho, jak silné to je, ale spíš je rád a vděčný za to, že to vůbec může cítit. Pak už se jen pousměje, když před ním klečí a Boo se očividně učení bránit nebude. Aki nikdy neuvažoval nad tím, co je pro něj příjemnější, jestli mít někoho, kdo už má zkušenosti nebo někoho, kdo ne. Je mu to vlastně jedno, má rád obojí. Když si uvědomí, že Boogieho bude učit, je to vlastně pocit, který je dost povznášející a popohání jeho ego, které se sice občas projeví, ale většinou ne nějak závratně. Ano, dělá mu to dobře.
"Udělám maximum, abys byl spokojený ve všech ohledech." Slíbí mu ještě, než se pustí do příjemného rozptylování. Boogieho hlas je příjemný a Aki ho hrozně rád poslouchá, hlavně když ví, že je to důkaz toho, jak moc si to užívá. Je zase spokojený sám se sebou, ale taky ví, že to nemůže moc prodlužovat. Pořád jsou ve stodole a mohl by ho kdykoliv slyšet. Náhoda je blbec. Moc rád by tohle s ním zažíval na bezpečném místě, kde by si to celé mohli prodloužit a víc zpříjemnit. Jenže to vypadá, že ani Boogiemu se čekat už nechce. Aki vlastně obdivuje Zyeho trpělivost, že se na Boogieho nevrhl už dávno, on sám by to nejspíš nedokázal. No asi by se podřídil, kdyby ho Boo odmítal, ale to neznamená, že by to nezkoušel. Výraz Boogieho, když dosáhne vrcholu je k nezaplacení, Aki si ho může plně užít a z náruče se mu ho vůbec nechce pouštět.
"Sluší ti to." Prohodí a nechá ho chvíli odpočívat na svém rameni. Pak jednu ruku stáhne a vezme ho zlehka za bradu. Mírně jeho hlavu pozvedne a líbne ho na špičku nosu, než se přesune na rty. Je čas vyzkoušet další stupínek. Líbá ho a ještě trochu se s ním posouvá dozadu. U toho nohou posouvá oblečení k jednomu z balíků, aby vytvořil ideální hromádku. Když je hotovo, aniž by ho v podstatě přestal líbat, vezme ho za ruce a sám se usadí. Přitáhne si Boogieho do náruče a obkročmo na klín. Nedává mu moc šancí pochybovat a zároveň mu dává prostor, aby odmítl pokračování. Počká, až se pohodlně usadí a znovu ho dlaněmi vezme za zadek, za který ho přitiskne víc k sobě.
"Kdybys jen tušil, jak moc tě chci, úplně celého." Povzdechne si skoro, jak kdyby ten pocit byl něco, co ho fyzicky bolí. No, se stavem jeho klína, to vlastně už trochu fyzická bolest doopravdy je. Začne mu pomalu masírovat polovičky a zároveň u toho si znovu uzme jeho rty. Ještě chvíli si jen tak pohrává, než ho pohladí i mezi polovičkami a u s tím jen tak nepřestane. Začne jemnou masáží a po chvíli si i nasliní prsty, aby se mohl vydat na průzkum i mnohem dál. Rty mezitím sklouzne na jeho krk, aby se Boo pořádně uvolnil. Tohle chce čas, poprvé to rozhodně nejde rychle a nějakou dobu trvá, než Boo překoná ten první zvláštní pocit.
"Všechno v pořádku?" Zeptá se ho, aniž by se ho přestal dotýkat a v jeho nitru hledá velmi konkrétní bod, který by měl všechno jako mávnutím proutku změnit. Potřebuje, aby si to Boo začal skutečně užívat, než se pokusí o další kroky. Mezitím Boogieho ruku přesune do svého vlastního klína a donutí ho, aby jej sevřel. Sám zmučeně vydechne, ale tím tak na nějakou dobu oddálí svůj vrchol.
"Musel jsem." Omluví se mu v podstatě.
"Nechal bych tě si hrát, ale skončili bychom dřív, než jsme vůbec začali." Ani neví, proč má potřebu mu to vysvětlit. Možná proto, aby Boo znovu věděl, jak moc na něj působí.
Žádné komentáře:
Okomentovat