Sena x Toshiya - Opovaž se tak promenádovat po domě. - část 4.

(Toshiyovy pokoje)

Toshiya

Toshiyu svým způsobem potěší, když vidí ze strany, že svým prohlášením Senu překvapil. Poslední, co by chtěl, je být předvídatelným. To by snad radši spáchal sebevraždu. Pak už jeho výraz nestuduje a je to právě včas, než aby viděl to, jak se šklebí. Stejně mu za chvíli dojde, že mít doma jeho kopii bude vážně zážitek. Nakonec se bude těšit, až ten malý problém bude učit, jak být nedostižný a stejně všehoschopný, jako je on sám. Málem se rozesměje, když Sena odhodí stranou jeho snahu a jisté kratochvíle s dítětem za zadkem. Ne, nakonec by to nedokázal ani on, to mu dojde možná později, ale jako provokace to bylo skvělé. Budou muset najít někoho, kdo se o něj bude starat, když budou mít oba práci. Toshiya všechny případné adepty milerád prověří, jen si není jistý, že někdo jeho sítem vůbec projde. Hyde ho zatím ani na vteřinu nenapadne. Podle něj má totiž své práce až nad hlavu a stejně ho pořád vytáčí tím, že se mu až nesmyslně daří. Uleví se mu, jakmile Sena pronese kouzelné slovíčko dobře. Tím jsou první chmury zažehnány a Totchi je rád, když to nemusí pro tuto chvíli dál řešit. Ostatně mají tu úplně jinou činnost, kterou je potřeba dokončit. Už jen proto, že si Senu otočí a může mu hledět do obličeje. Je nádherný a k tomu se ho nebojí. Dokonalá kombinace a společně s jeho sebevědomím a prořízlou pusou je to dokonalý koktejl toho, co potřebuje. Chce vyhrát a zároveň mít pocit, že je to jen jedna z mnoha bitev, které budou společně svádět. Pak už se chvíli věnují jen společnému prožitku a Toshiya přestane přemýšlet nad čímkoliv jiným. Jediné, co mu probíhá hlavou je to, jak se těší na vrchol a to, že Sena musí být první, což se mu nakonec i povede. Je dokonale spokojený sám se sebou a to se odráží i na jeho výrazu. Nechává ho, aby si ho prohlédl, a sám jen ztěžka oddechuje. Vyčkává na Senovu odpověď, která je pro něj víc než důležitá. Prohlíží si výraz v jeho tváři, a když se k němu Sena nakloní, aby se o něj opřel, spokojeněji vydechne. Tohle rozhodně nevypadá jako odmítnutí a tak je schopný celkem klidně počkat i na jeho slova. U toho ho objímá a automaticky hladí po zádech. Pak se mu dostane odpovědi, která ukonejší jeho nitro. Je to pro něj víc, než nějaký cár papíru. Ví, že kdyby Sena nechtěl, s klidem ho pošle do háje. 

"Patřím ti a nikdy tě neopustím." Povolí své typické hranice. Sena jistě ví, že tohle vyznání jen tak neuslyší, ale teď byla chvíle, kdy to musel říct. Bez obtíží zvedne Senu do náruče a odnese ho k nim do postele, kde jej opatrně položí. Nechá ho tam, než zajde do vedlejšího pokoje pro drobné občerstvení a pak se k němu konečně položí s lahví vody. Prohlíží si jeho tvář a pak neodolá pokušení, prostě to nejde. Položí velkou dlaň na vzdálenou lící a pohladí ho palcem. 

"Ode dneška, když se my pohádáme, odnesou to ostatní." Blýskne se mu v očích. Nepochybuje o tom, že se dohadovat budou poměrně často, ale už nechce, aby to vypadalo, že se kvůli tomu můžou rozejít. Taky to spíš směřoval na svůj vlastní vztek, který si vylil na něm. To už se nestane. Sena tu není od toho, aby si na něm léčil své nálady. Dneska to měl odnést někdo úplně jiný a to dochází i jemu. Pak se odkloní a sáhne na tác, který před chvílí donesl. Jsou tam dvě sklenky šampaňského. Jednu z nich mu podá a naznačí přípitek. 

"Tak na naše malé neoficiální zásnuby." Přivlastní si ho bez mrknutí úplně.

"Prsten ti musím navrhnout sám. Jen já vytvořím něco, co ti přesně padne." Nezdráhá se shodit všechny světové přední návrháře. Sám Senu zná a zbožňuje ho, i když je pro něj těžké to nahlas přiznat. Nikdo jiné nemůže navrhnout lepší šperk. Pak se na chvíli zamyslí, když mu první bublinky sklouznou do krku.

"Ostatně, možná by z toho mohla být celá kolekce." Nevzdává se svého nápadu, že bude se Senou spolupracovat. Teď už ale ne jako model, chce ho mnohem výš.

Sena

Jen malou chvilku je ticho, než se Toshiya rozhodne mu odpovědět a stejně to Senovi připadá jako celá věčnost. Natahuje uši za jeho hlasem, který mu řekne, že mu také patří a že ho nikdy neopustí a v tu chvíli ví, že si vybral toho pravého. Zavře oči a víc ho sevře v objetí, než ho Toshiya zvedne do náruče jako princeznu a odnese do té velké postele, z níž vstával vlastně teprve před chvílí. Je to uvolnění pro jeho tělo, které musel hodně napínat, aby na stole vydržel. Jeden si teprve teď uvědomil, že to bylo vyčerpávající. Ten křik, strach, co bude i výkon samotný. Dobrovolně se ničili a to by dělat neměli. Zaskočeně se za Toshiyou podívá, když se zvedne a chce odcházet. Je teď v takové náladě, že by se potřeboval jenom mazlit a tulit a zapomenout na všechno ostatní i na svou vlastní třaskavou povahu. Toshiya se však rychle vrátí a přinese s sebou občerstvení a především vodu. Ano, před chvílí myslel na to, že by se potřeboval napít, ale zase na to zapomněl a teď je mu opravdu vděčný za to, že se o něj stará. Usměje se a trochu se vytáhne do polosedu, aby se mohl napít. Má pocit, že to do sebe obrátí celé. Toshiya si obrátí jeho tvář směrem k sobě a řekne mu, jak to ode dneška mezi nimi bude. Sena se zatváří podobně udiveně, jako když odcházel. Neměl zase tak velké morální zábrany, ale něco mu říká, že takhle přesně to Toshiya nemyslel. Možná jenom nechtěl, aby se tohle mezi nimi dělo, aby se hádali oni dva, ale aby tu zlobu odnesli skuteční viníci. Usměje se na něj a přikývne. Nechce po něm, aby se mu omlouval, to už si před chvílí vyříkali, ale zároveň je mu velmi vděčný za ujištění, že jejich vztah podobné šrámy neutrpí už nikdy a že budou společně jenom silnější. Chce mu být silnou oporou, chce aby Toshiya věděl, že si vybral dobře. Zkrátka s ním chce držet krok. Odloží vodu stranou a převezme si od něj sklenku šampaňského. Po takovém sexu se na ni opravdu těší. Přiťukne si s ním a s očekáváním ho sleduje. Co ale Toshiya řekne, to vážně nečeká. Jistě, dneska o tom mluvil s Yusukem, stejně jako to vmetl přímo Toshiyovi, ale že s tím bude souhlasit a tak rychle? Prostě mu klesne brada a zírá na něj, jako když zapomněl, kdo vlastně je a kde se nachází. Není schopný přestat takhle zírat, musí vypadat jako naprostý idiot, ale Toshiya toho nenechá a řekne mu, že prsten pro něj chce navrhnout on sám. Sena se dlouze nadechne nosem a dojde mu, že se trochu polil. Honem sklenku narovná, ale ten výraz ho nechce opustit. Přikývne, protože Toshiya má samozřejmě pravdu a konečně se napije. Tedy napije… obrátí to do sebe na ex a má pocit, že se vrhne i na tu lahev. 

"Nevím, jestli jsi neměl podat tu whisky, co obvykle piješ." Vypadne z něj konečně taky něco, ale po tom by asi upadl do bezvědomí. 

"Celá kolekce…" Zamumlá a přesune se na kolena, aby se po nich mohl odsunout ke kraji postele a dolít si plnou skleničku. I tuhle hned vypije a dojde mu, že se mu do chvilky bude pěkně točit hlava, ale co už… dneska se stal zasnoubeným a taky v podstatě otcem. Jeho máma zešílí. Konečně padne Toshiyovi kolem krku a není v tom nic elegantního jako obvykle. Vypadá spíš jako růžové klíště, prostě ho umačká, ale nemůže si pomoct. Trvá to dlouho, než je ochotný ho pustit, vezme jeho tvář do dlaní a pořádně ho políbí, jako kdyby byl on z nich dvou ten dominantní. 

"Nemůžu se dočkat, až ti dva uslyší, že je to pravda a ne jen takové řeči." Zazáří mu v očích. 

"Co ti dva… Daichi omdlí a bude to chtít taky a Hiroto… jen ať nelže…" Přijde si najednou jako vládce planety. Postaví se na matraci se skleničkou v ruce, je mu celkem fuk, že má Toshiya jeho klín před očima a natáhne ruku ve velkém gestu. 

"Víš, co všechno se teď bude dít? A nemyslím tím jenom velkolepou svatbu…" Skloní k němu oči. Tu planetu se nejspíš vážně chystá dobít.

Toshiya

Toshiya si nepřipadá skoro vůbec unavený. Všechny podobné zážitky v něm vždycky měli spíš opačný efekt. Všiml si Senova výrazu, jakmile opustil jeho blízko i okolí postele a došel pro jídlo. Dokonce pocítil něco jako lítost, že ho neplánovaně přiměl se takto tvářit. Pak už ale vstávat nebude muset, takže to šel zařídit hned. Vlastně se dost těší, až si k němu přilehne a budou alespoň chvíli odpočívat. Sena vypadá, že kdyby po něm chtěl hned další kolo, už to nepřežije. Pořád si ho chce ještě pár desítek let nechat, tak na něj bude muset opatrně. Sleduje ho, jak spokojeně vyprazdňuje lahev s vodou. I on sám si musí dopřát pár doušků, aby jeho tělo zase fungovalo tak, jak má. Nakloní hlavu na stranu, jakmile uvidí jeho udivený výraz. Má sto chutí se zasmát tomu, jak ho očividně překvapil. 

"Snad s nimi nebudeš mít soucit?" Dobírá si ho trochu, protože on sám s nimi rozhodně mít soucit nebude. Musel by být padlý na hlavu. Nezaslouží si ho, tak co by na někoho bral ohledy. Když se Sena pousměje, je jasné, že to celé pochopil a Toshiya by vlastně nemohl být spokojenější. Zdá se, že Sena dneska nevyjde z údivu. Je pravdou, že podobné věci asi ještě nikomu neřekl, ale teď je to jiné. Když ho viděl poprvé, ani na vteřinu ho nenapadlo, že by to mohlo skončit takto. Vzpomene si na dobu, kdy na něj spřádal podrazy a chtěl ho do postele jen proto, aby ho odsud dostal. Ne, to už rozhodně neplatí a zabil by každého, kdo by se o tom jen zmínil. Zamyslí se, že by opravdu vstal a tu whisky mu donesl, když vidí, že šampaňské bude asi i málo. Je spokojený sám se sebou, když vidí, jak s ním jeho prohlášení zamávalo. 

"Nakonec ti budu muset pořídit celý bar, aby ti to stačilo." Prozradí mu neplánovaně, že to není to jediné, čím ho hodlá překvapit. Samozřejmě je to hlavně tím, že by jeho ego nesneslo nic menšího a jednoduššího. Sleduje ho, když si znovu dolévá. 

"Jistě, ještě je hodně plánů, které hodlám uskutečnit." Asi ho Senovo překvapení začal bavit, proto ho pořád popichuje k tomu, aby si byl jistý, že to není všechno. Chce se napít ale místo toho mu Sena přistane kolem krku. Rychle odloží sklenku a pak ho bez dalšího váhání přitiskne k sobě. V tu chvíli by srovnal celý svět se zemí, kdyby na něj chtěl někdo sáhnout, nebo u jakkoliv jinak ublížit. Je to zvláštní se takto cítit, ale ne nepříjemné. Sotva se stačí nadechnout, aby mu na to něco řekl, ucítí Senovy rty na těch svých. Automaticky sjede dlaněmi na jeho zadek a za něj ho přitiskne víc k sobě. Ano, už má v plánu ho do té postele povalit. 

"Jen ať klidně puknou závistí. Nic menšího bych nesnesl." Dá dohromady souvislou větu, i když už má myšlenky jen na jedinou věc. 

"Všichni na světě budou chtít být na tvém místě." Podporuje ještě jeho škodolibost vůči ostatním. Je to na něm neskutečně sexy a byl by rád, kdyby to nebylo naposledy. Toshiya se na oko zamyslí, aniž by ho pustil. 

"Hm, ovládneme celé Japonsko svými kousky a tím, kým se staneme. Pak bude ideální čas dostat se do světa." Rozvíjí bez obtíží dál jeho myšlenky a u toho už by ho nejradši pokládal na postel, ale nemůže. 

"Nebude nikdo, kdo by nás neznal a kdo by nechtěl být jak my." Pokračuje dál chladným šeptem a pozoruje ho. Má co dělat, aby se nezačal smát, stojí ho to opravdu hodně přemáhání. 

"To je přesně ten důvod, proč jsi k nám přišel." Ozve se jeho hlas. 

"Potřeboval jsem vedle sebe někoho jedinečného a všehoschopného, jít i přes mrtvoly." Pravý koutek se mu zvedne a na tváři se objeví nebezpečný úsměv. 

"Nikoho jiného k tomu nepotřebujeme, jen ty a já a naše dítě." Vezme to rovnou kompletně, aniž by se teď staral o to, jak složité to bude. Hlavní je, že zůstanou spolu a zbytek…Měl by se začít třást, jakmile oni dva opustí jejich společnou ložnici.

Sena

Jakmile ho Toshiya začne podezřívat, že by mohl mít s někým soucit, zatváří se jako vždycky a zvedne bradu nahoru. 

"Já? Ne…" Řekne honem, aby nevypadal, že má nějakou slabinu, ale samozřejmě, že byli lidé, pro které ji měl. Oni oba. Jakmile se ocitne v Toshiyově objetí, ucítí na zadku jeho dlaně, jak ho tisknou a mačkají a podobně by nejspíš mohl cítit i jeho chtivost. Zasměje se jeho slovům o tom, aby ostatní pukli závistí, ale na druhou stranu je to podle Seny jenom otázka času, než přijde další svatba a možná to ani nebude Hyde. Tipuje si, že povolí spíš Tomohisa. U posledního z bratrů je to hlavně na Kaoru a do něj budou muset trochu kopat, aby si odsedl z vedení a Doriho požádal. To ale zvládnou. Musí se zatvářit hodně spokojeně a oddálit se, aby viděl Toshiyovi do očí, když mu říká, že každý na světě by chtěl být na jeho místě. Na světě existovalo hodně boháčů, mnohem větších, než byla tato rodina, ale oni byli ještě velmi mladí. Nebylo vyloučené, že by se jim mohly povést vážně dobré obchody a investice a to by je pak mohlo vyšvihnout ještě výš. O Yusukeho rodině může říkat kdo chce co chce a ještě bude, když se v ní nepohybuje žádná žena, ale Yusuke začal něco velkého a na nich je, aby z toho udělali něco ještě mnohem impozantnějšího. Těžit z toho budou všichni dohromady. Přikývne na jeho slova o tom, že první se musí ovládnout rodná hrouda a pak půjdou za hranice. Samozřejmě do Ameriky, kam taky jinam. Bylo to blízko, měli tam zkušenosti a trh byl nejlepší. Jinde to bude mnohem složitější. Bylo legrační, jak o tom přemýšlel, když o tom vlastně zase tak moc nevěděl, ale člověk musel mít velké sny, jinak by to nikam nedotáhl. Jakmile Toshiya prohodí, že tohle je ten důvod, proč k nim přišel, podívá se zaskočeně dolů do jeho tváře a uvědomí si, že stojí a že u toho vypadá jako římský císař před dobitím Galie. Je to chvilka, kdy by se snad i začervenal, ale když Totchi dodá, že potřeboval někoho všeho schopného, zase se spokojeně a skromně usměje, jako by to byl ten nejlepší kompliment na světě. Zvedne trochu obočí, když Toshiya nazve to dítě jejich dítětem a je pro něj pořád zvláštní přijmout myšlenku, že sem nějaké přijde, ale nechá se vzít za ruku a přiklekne si k němu zpět do objetí. Přitulí se k němu a sáhne po sklence, aby si ještě jednou přiťukli na jeho slova o tom, co se stane a v klidu všechno dopili. Nějakou dobu si jenom povídají, ale asi by to nebyli oni, kdyby šli teď spát a nedopřáli ostatním ještě trochu Senova pěveckého talentu. Bylo přece sotva poledne a do večera bylo daleko, ale Sena měl to volno a klidně ho pak kousek i prospí. Není si jistý, jestli Toshiya nebude muset odjet, aby zařídil některé věci a bylo velmi pravděpodobné, že ano, protože mu začnou volat právníci. Možná by měli zajít za Yusukem a všechno říct dřív, než taky někam odjede a ještě na to přijde od někoho jiného. Jak tak leží v Toshiyově objetí a prohlíží si bublinky ve skleničce, to všechno mu běží hlavou a přemýšlí, jak teď jeho život bude vypadat. Jaká vlastně bude jeho budoucnost? Bude skutečně tak růžová, jak by se k němu hodilo nebo jim osud postaví do cesty něco zlého? Sena upřímně doufá, že ne. A pak… jsou tu jisté důležité věci, které by měl říct svým vlastním rodičům, jakkoliv obyčejní proti téhle rodině jsou. Matka i otec dlouho tolerovali všechny jeho výstřelky a vlastně spolu měli dobrý vztah a on by chtěl, aby přijali, co jim může dát a žili lépe, než teď. Přece toho všeho nedosáhl jenom proto, aby dál žili v tom malém domku, i když ho měl Sena rád? Nedovolí jeho prodej, ale chtěl by pro rodiče víc. Mnohem víc… 

"Musíme tam zajet…" Zamumlá pro sebe, než se otočí a vrhne se na Toshiyovy rty, takže se znovu polije a ani si toho nevšimne… sklenka se válí o kousek dál na povlečení a jeho zajímá jenom jedno a to je muž, který je tu s ním.

Toshiya

Málem se rozesměje, když se Sena brání soucitu. Tak se mu to líbí úplně nejvíc. V jejich společnosti je podle něj dost důležité, nepoddávat se soucitu, jinak by je sežrali za živa. Všichni z jejich rodiny se to neučili velmi brzy a nejvíc v tom vynikal Dori, i když by to málokdo do něj řekl. Sám příliš nepřemýšlí nad tím, kdo ještě by do toho chtěl v jejich rodině praštit. Kdyby tomu dal ve své hlavě víc prostoru, uvědomil by si, jak velký problém by to mohl ve výsledku být. Všichni se neradi vzdávají a otec asi nejvíc. Oplatí mu pohled do očí a sotva znatelně se pousměje. Je vidět, že Senu jeho prohlášení těší, i když bylo dost osobité. Jinak to ale neuměl, a kdyby to Sena nepřijímal, asi by měli do budoucna velký problém. Je vidět, že i jeho plán má úspěch a všechno se bude další roky točit jen kolem toho. Potřebují mít to nezvučnější jméno, aby se mohli všem podobným útokům bránit. Zatím nejsou tak vysoko, aby to tak bylo, ale to se změní. Udělá proto všechno, i když se vždycky tvářil, že mu na rodině nezáleží, opak byl pravdou. Yusuke jim všem dal hodně a tohle byla jedna z věcí, kterou si odnesli. Rodina vždy na prvním místě. Kdyby jen tušil, jak o tom všem Sena smýšlí, asi by ho obdivoval ještě víc. Jeho podpora je pro Toshiyu důležitá, možná si ani přesně neuvědomuje, jak moc. Vidí zaskočení v Senově tváři a znovu ho to spíš pobaví. 

"Nečekal jsi, že to ode mě někdy uslyšíš hm." Jeho tvář je mnohem uvolněnější, než před chvilkou. Asi za to taky trochu může ta hádka a rozhodně to, co se dělo před chvílí. Nějak přestal mít potřebu před ním cokoliv skrývat. 

"Už jen to, jak si sem nakráčel. Mělo mi být hned jasné, jak to bude vypadat." Okomentuje jejich začátky. Tehdy ho chtěl odsud dostat, ale nejspíš podvědomě věděl, že Sena je mnohem silnější, než se na první pohled mohlo zdát a že to všechno ustojí. Soupeř pro něj v tu dobu, teď už úplně něco jiného. Další čas se nese tak trochu v klidu. Je toho dost, co musejí probrat a když do toho zapojí ještě vzájemné popichování, je to příjemně strávený den i večer. Kolem osmé se ozve zabušení na dveře. Je to zrovna po dalším usmiřování, kdy se pohádali o barvu dětského pokoje. Byl to Dori, který jim oznámil, že už toho slyšeli dost, a i když to bylo očividně dobré a měli by podle něj natočit porno, nemuseli by v tom pokračovat i v noci. 

"Kaoru je očividně v garáži." Neodpustí si poznámku Toshiya, než Doriho s klidem pošel do míst, kam slunce nesvítí. Pak následuje další klidnější chvilka, kdy si znovu povídají a taky každý z nich srovnává myšlenky. Sena pak řekne něco, čemu vůbec nerozumí. Chvíli si ho prohlíží, než si povzdechne. 

"Můžeme zajet, kam jen budeš chtít." Je jasné, že je úplně jedno, co má v plánu, ale jsou v tom společně. Propadl mu tak snadno, mělo by ho to vytáčet, ale místo toho se cítí podivně klidný. Usnou o hodně později a Toshiya snad poprvé v životě málem zaspí budík. Čeká ho hromada vyřizování a právníci otce, kterému všechno řekl hned ráno, když ho potkal v salónku. Čekal, že bude naštvaný, ale místo toho viděl v černočerné pohledu jen nadšení. Rod bude pokračovat, i když si ani jeden nenašli vhodné partnery podle mínění společnosti. Odkaz nezanikne a dál budou společně tvořit budoucnost jejich jména. Toshiyovi se vlastně hrozně uleví a o to víc má energie na ničení všech, kdo se mu postaví do cesty. Nebude to jednoduché, ale ne nemožné. Záleží jen na tom, jak se dokážou semknout a vyhrát boj, který jim zajistí lepší budoucnost a nejen jim, i dalším generacím.

"Já ho zabiju. Tohle si na sebe nikdy nevezmu." Ozve se Toshyiův hlas, když sedí ve své kanceláři a probírá se papíry ohledně osvojení dítěte. Je toho spoustu, co ještě musí zařídit a když se všechno povede, bude to sice stát hromadu peněz, ale už na ně nikdo nebude moct. Na stole mu zrovna přistál balíček, uvnitř kterého je tričko s nápisem táta roku. 

"Jen počkej bráško, až přijedu domů." Vyhrožuje Dorimu za svým stolem a kdyby jen tušil, že se u toho usmívá, asi se začne vážně nenávidět.