Sena x Toshiya - Opovaž se tak promenádovat po domě. - část 3.

(Toshiyovy pokoje)

Sena

Sena nakrčí nosánek a nejraději by vážně byl u toho, až Toshiya bude řvát na vlastního tátu a Nijira, jak údajně spali se Senou. Byl by to hurikán ze všech stran, nesmírně zajímavý na pozorování, ale zároveň nechce udělat nic, co by Yusukemu přidělalo vrásku. Ne po tom, co si před chvílí řekli. Yu ještě ani neví, jak zapáleného ochránce si v něm získal. Sena sice neměl jméno ani peníze, ale měl drápy jako tygr a moc se ničeho nebál. Kdyby ano, nestál by teď před Toshiyou, který vypadal jako démon z pekla. Bez nadsázky. Udělá takový ten obličej, že ho to vůbec nezajímá, když Toshiya zmíní obchody. Mělo by, je to jenom póza, ale některé věci děláte při hádce už jenom z principu. A pak Toshiya řekne něco, co ho zase dopálí. 

"Krucinál a nechtěl by sis tuhle otázku položit náhodou ty sám? Co to říkáš mně? Já jsem neprovedl nic, co roky jeho práce zničí, chápeš to? To ty sis pořídil dítě, to ty sis někde užíval, ne já, tak co si to dovoluješ mi to takhle říkat?" Rozkřikne se na něj, že to musí být slyšet až u Yusukeho v kuchyni, pokud tam ještě je. To je jak kdyby čekal dítě Sena, kdyby snad s nimi byl náhodou příbuzný. Neodpoví mu a místo toho vzdorovitě tiskne rty, když mu Toshiya říká, že někoho by si přece brát měl. Najednou by ho zase chtěl. Chvíli ano, chvíli ne… Snaží se ho zmrazit svým sněžným pohledem, ale moc to nefunguje. Zvedne obočí hodně nahoru, když mu Toshiya řekne, že by mu koupil všechno, na co by si jenom ukázal. Seznam má v hlavě během vteřiny a je vážně hodně dlouhý. O spoustě věcech na světě ještě ani neví, takže bude navíc dál narůstat. Konečně má volnou ruku a s našpuleným obličejem převrací v hlavě jeho slova o tom, že mu dal Yusuke šanci. To je pravda! Všeho využije! Nenechá se sebou takhle zametat! A pak už je Toshiya zase u něj, líbá ho divoce na rty, Sena nemůže ani dýchat, vážně se snad udusí a u toho přichází o oblečení. Nechce to dovolit, chce ho s tím poslat do háje a zároveň mu to připadá nesmírně vzrušující. Jeho vlastní tělo ho zrazuje, není to fér a chvíli se vážně nesnáší, ale jakkoliv s ním bojuje a cokoliv říká, chce, aby ho Toshiya přemohl a ukázal mu svou sílu. Sena to k životu prostě potřeboval. Pořád se s ním pere, i když mu polibky dávno oplácí, brání mu ve svlékání, brání mu v tom, aby s ním někam pohyboval a stejně za chvíli skončí u toho stolu, do kterého narazí zadkem, až se lekne. Přepočítal se, když si myslel, že ho na něj Toshiya vysadí, on se ho chytne kolem krku a udobří se. Tohle je Toshiyova pomsta za to, co všechno mu řekl, protože ho k sobě otočí prudce zády a opře o stůl jako nějakou couru. Sena vyhrkne, jak si málem vyrazí dech a zároveň jak moc to nečekal a začne se znovu cukat a zmítat, i když to v klíně docela bolí. Jen těžko by mohl skrýt svoje vzrušení. Toshiya se vrhne na jeho krk, bolí to a bude to vidět a on ho za to vážně nenávidí a stejně už tiše vzdychá pod jeho rty a zavírá oči, protože bolest se mísí s nastupující slastí a je to velmi rychlé. Projede jím další vlna vzrušení, když mu Toshiya nekompromisně řekne, že je jeho a že odsud odejít nesmí. Chtěl by po něm dál prskat, že si bude dělat, co chce, ale nezvládá mluvit. Napadne ho, jestli je Nijiro taky takhle divoký ani neví proč. 

"N-ne…!" Ještě se zkouší bránit, když si Toshiya myslí, jak mu patří. Ještě se nevzali! Jenže to už má jeho ruku v klíně a hlasitě se projeví, když jeho hlas zarezonuje pokojem. Ale ani díky tomu nepřeslechne, co přesně mu to Toshiya řekl. Stejně jako já tobě… po tomhle všem… s tím dítětem na cestě… Nemá čas o tom přemýšlet, dítě všechno změní, otočí jim život vzhůru nohama, nechce se o něj starat a přesto… +Jiné mít nikdy nebudeš. Nesnesl bys to u sebe ani u něj. Potřebuješ jenom aby se ho vzdala...+ Napadne ho. Ne, je moc mladý, ještě kluk, nechce dítě, vždyť je mu pro pána osmnáct!

Toshiya

Toshiya má na pár minut opravdu pocit, že by nejradši tento barák zboural i se všemi obyvateli. Vytáčí ho každé smítko a ví, že jestli nějakým způsobem neupustí páru, něco zlého se stane. Tento otcův odkaz si nesli všichni, i když každý z bratrů v jiné míře. Nejlíp na tom byl Tomo, který se dokázal ovládat nejvíce. Nejhůř samozřejmě Dori, který svým způsobem ani nechtěl potlačovat podobné geny. Zarazí se trochu, když si přebere Senova slova a má svým způsobem pravdu. Vyjel po něm jenom proto, že ho měl po ruce jako prvního a najednou mu cvakla souvislost s manipulací kolem. 

"Dovoluju a budu. Jen chci, aby ti došlo, jak moc vážně to může být pro nás pro všechny." Křičí po něm zpátky a je fakt, že je to asi poprvé, kdy takto na někoho řve. Dochází mu, že to možná budou mít na denním pořádku a všichni kolem nich nejspíš zešílí. Ticho, které přijde posléze, mu jasně napovídá, že nákupy jsou něco, co zabere vždycky. Když u vloží do hlavy myšlenku, že si může koupit, co chce, na chvíli ho umlčí tím, že si pravděpodobně dělá seznam. Už ho přece jenom nějakou dobu zná a ví, jak to na něj působí. Dokonce to Toshiyu ani nevytáčí, už jen proto, že může dnes a denně dokazovat, že na to má. Jsou vážně zvláštní pár, ale jemu to naprosto vyhovuje, myslí si to i teď, když se hádají. Stačí jen vteřina a první prolnutí jejich rtů, jakmile se u něj a Toshiya se už přestává ovládat a myslí jen na to, jak moc ho potřebuje u sebe. Sena se mu brání, cítí částečný odpor jeho dlaní, ale není to nic, kvůli čemu by ho musel pustit. Však on ví, že si to za chvíli rozmyslí. Ne, doufá v to, se Senou si netroufá cokoliv vědět na sto procent. Pak už tělo v jeho náruči povolí a ví, že vyhrál. Teď jen tohle kolo, Sena si po tom všem uvědomí, jak moc ho vytáčel a začnou nanovo, o tom vůbec nepochybuje. Svlékání je o něco složitější, ale i to zvládne a pak už stojí u stolu. Senova kůže příjemně rudne pod doteky zubů. Po Toshiyovi zůstávají patrné stopy, které odráží, jak moc pohlcený jím je. Rukou v Senově klíně už se pravidelně činní, aby konečně vymazal úplně každičkou myšlenku na vztek a nechal mu jen ty slastné. Podvědomě ho celou dobu přitahuje k sobě, aby si víc neublížil o stůl. Nechává ho, aby se mohl opřít aspoň dlaněmi, až bude chtít. Nechce ho týrat, i když by před pár minutami tvrdil něco jiného. Chce, aby si to oba užili. 

"Ale ano, nedopustím, bys někdy odešel k někomu jinému nebo jinam." Ujišťuje ho, že o něj neustále stojí a skoro to zní, jako kdyby ho měl zavřít do sklepa a zamknout, kdyby náhodou pořád odcházet chtěl. 

"Zaplatím té mrše, co si řekne a vezmu si to sítě. Bude naše. S otcem domluvím zbytek." Vydechne skrze zatnuté zuby a ještě pořád oblečeným klínem se pohybuje proti Senovu pozadí. 

"Dokázal z toho vybruslit jednou, pomůže mi vybruslit z toho teď." Pravděpodobně to nebude jednoduchý boj, ale peněz má dost a navíc není dědicem. Nezáleží na tom, co bude pak dělat, rodinnou firmu nikdy nepovede. Sena už se mu nebrání skoro vůbec a tak je čas, aby pustil jeho klín. Prsty zabloudí k Senovým rtům, mezi které se začne dobývat, aby získal trochu vlhkosti. 

"Jestli mě kousneš, kousnu já tebe." Pošeptá mu vzrušeně a vlastně i výhrůžně. Nebere si servítky s tím, co mu provádí, ale je jasné, že neudělá nic, co by mu vyloženě ublížilo. Povzdechne si, jakmile se prsty dostane o jeho úst a pár vteřin si to vážně užívá, než je vytáhne, aby zamířil úplně někam jinam. Povolí trochu své sevření kolem Senova pasu a snaží se ukončit případně protesty krouživým pohyby mezi jeho polovičkami. Je to jen krátká příprava, déle už vydržet nedokáže a v duchu mu slibuje, že další kolo si dá vážně na čas, dokonce má jeden nápad, který by rád zrealizoval. Senovi to bude na stole na čtyřech slušet a jisté partie budou dostatečně vysoko, aby se jim věnoval. Teď se však svou vlastní vlhkou a připravenou špičkou opře o Senův vchod a začne pomalu vstupovat. To je asi jediná část, kde zase tolik nespěchá, i když něžný zrovna není. Donutí Senu se víc narovnat, když ho vezme pod bradou a skoro spíš pod krkem, i když prsty nesvírá. Ale mohl by. Stočí tvář stranou a znovu ho začne líbat, nejde to tak dobře, jak by si přál ale pořád je to lepší než nic. 

"Dneska tě nechám, až mi řekneš, že si můj a že nic jiného nechceš." Šeptá mu do rtů při menších představách. Skoro to vypadá, jak kdyby potřeboval ujištění, že se nic nezměnilo…Nejspíš jen malou jistotu, kterou teď postrádá.

Sena

Kdyby to Sena býval stihl, ještě by rozhodil rukama, protože pořád nechápe, proč by mělo něco docházet zrovna jemu. Myslel si snad Toshiya, že ho pak vezme na milost a odpustí mu to, jak tady po něm vříská? Že si pokaždé řekne, jaké to měli všichni těžké a bude mu dělat otloukánka? Tak to ani omylem, jenže to bylo před tím, než se opíral břichem o stůl. Během vteřiny se dokáže změnit hrozně moc věcí. Sena vymaní ruce z pod Toshiyova sevření a rozčileně s nimi plácne o desku stolu, jako by se po ní chtěl vysápat někam pryč, ale neudělá to. Místo toho poslouchá jeho hlas a především obsah jeho sdělení o tom, že mu nikdy nedovolí nikam odejít. Zabrní mu z toho v žaludku a mírně se zachvěje. Od kohokoliv jiného by ho to rozčilovalo a takový vztah by ukončil, protože by nikdy nesnesl omezení vlastní svobody. Jenže Toshiya to řekl takovým způsobem, jako by se v něm skrýval sériový vrah, který by ho raději zabil, než propustil. A Sena je asi hodně praštěný, když mu to v tuhle chvíli připadá vzrušující. Vytáhne obočí nahoru, když se Toshiya během chvíle rozhodne, že tu ženu uplatí. Není si jistý, jestli to půjde, protože jestli má ta žena svoje dítě ráda, tak některé by raději skočily pod vlak, než o dítě přijít, ale kdyby jí šlo jen o peníze, prostě by si za Toshiyou přišla požádat a nehrozila by mu jeho pádem. Nebo ne? Takže peníze ano, ale ne na dítě. 

"Před chvílí jsi mu říkal parchant." Připomene mu ze své polohy. Nemíní mu dát nic zadarmo, obzvlášť teď, když mu Toshiya okousal celý krk. 

"A mě je osmnáct. Chci si užívat, ne se starat o mimino." Brání se tomu, ale spíš dělá drahoty. Někdo jako Toshiya si může dovolit zástupy chův a opatrovnic a on si bude jenom hrát a mazlit se. No není svět nádherný? Moment… nebude, dítě nechce! 

"Je legrační, jak si myslíš, že tě Yusuke ze všeho bude zachraňovat, vás všechny." Prská dál na oko, aby to s ním Toshiya neměl lehké. Cítí jeho klín, jak se pohybuje proti jeho pozadí, přivírá oči touhou a tiše si povzdechuje. Toshiyovy prsty se snaží dostat do jeho úst a on má vážně chuť ho kousnout, ale nakonec ho jenom hravě vezme mezi zuby a trochu trápí a olíbá, než ho zase pustí ven. Za krátko už cítí vlhkou ruku, jak mu dělá dobře někde úplně jinde. Víc se snaží zatnout nehty do desky stolu, ale nejde to a tak se alespoň tělem tlačí dozadu proti němu a poslouchá, jak tiše šustí Toshiyovo oblečení, když si svléká kalhoty a prádlo. Nebo je spíš spouští kousek níž. Pak už ucítí přímo jeho. Jeho hlas se znovu projeví naplno a ze začátku to docela bolí, ale v tomhle stavu je to Senovi úplně jedno. Nejdřív křik, potom tohle… vůbec by se nedivil, kdyby je Yusuke někam vystěhoval. Toshiya se ho snaží otočit co nejvíc k sobě a líbat, ale je to vážně náročné. Sena toho brzy není schopný ani kvůli dýchání. Musí se trhaně zasmát, když si Toshiya i v téhle chvíli paličatě stojí na tom, že mu dneska Sena musí říct, že nikam nepůjde a že je jeho. 

"Tak to se budeš muset ještě snažit." Dostane ze sebe a ví, že si někam na dno možností sáhnou oba dva, protože oba dost vydrželi a byli paličatí na to, aby dostali svou výhru. Zítra se nejspíš nebudou moct ani pohnout. Kdyby jen tušil, že dokonce i Toshiya může být nejistý a že jeho požadavek má o něco hlubší význam. Ujistil by ho nejspíš hned. Copak by toho pitomce mohl nechat samotného? Vzal by jeho tvář do dlaní a celou by ji olíbal. Udělá to později. Až ta prohra nebude tak okatá. Někdo z nich dvou musí být ten moudřejší.

Toshiya

Začíná mu být jasné, že tohle celé bude mít ještě dohru. Neví, jestli po sobě budou pak ještě štěkat, ale vlastně se na to svým způsobem těší. Jsou věci, které v něm sice do jisté míry vyvolávají vztek, pak se to však překlopí v něco, co začíná mít v oblibě. Takových hádek bude ještě asi dost a možná bude lepší, když v tomto domě nezůstanou. Dokáže si představit ty komentáře. Možná bude lepší nějaká podobná samota v blízkosti města a zároveň dost daleko od lidí. Některé věci by měl asi přehodnotit. No na to bude ještě dost času. První musí vyřešit svého vlastního potomka. Nakonec se celkem jednoduše smířil s faktem, že si ho prostě a jednoduše koupí. Nevěří, že neexistuje částka, kterou by ta ženská nepřijala, a když se to dobře ošetří, nebude už nikdy figurovat v jejich životě. 

"Musí to být parchant, je můj." Odpoví mu úplně jinak, než nejspíš Sena předpokládal, ale jak rychle vybuchl, tak se rychle rozhodl, že to tak prostě bude. Už ani nevěří tomu, že by mu dal Sena vybrat mezi nimi. Už dýchá dost přerývavě a začíná být pro něj problém mu odpovídat. Potřebuje chvíli na to, aby sesbíral všechny své myšlenky. 

"Budeme si užívat, i s ním." Vidí to naprosto jednoduše a je přesvědčený o tom, že i Senovi se to bude líbit. Musí, pokusí se změnit jeho názor, i kdyby si to ze začátku nemyslel. Zarazí se trochu a je znát, že tím posledním prohlášením jej dostal.

"Nebude, vyřeším to já, ale musí o tom vědět. Půjčím si jen jeho právníky." Tohle je Toshiyův boj a hodlá ho vyhrát, i když to nebude jednoduché. Ví, že by ho v tom otec nenechal a stejně si to chce udělat po svém. Rozhodně z toho pak bude mít větší zadostiučinění. Je rád, když Sena pro tuto chvíli konečně drží pusu. Nechce se zrovna teď o dítěti bavit, ale užít si, co mu jeho pozadí právě nabízí. Ano, dává si pozor, aby mu neublížil a zároveň je znát, jak moc nedočkavý je. Tisknou se k sobě v podstatě v objetí, když už je Toshiyova chlouba uvnitř jeho nitra celá. Dává mu tím čas se trochu vzpamatovat a pořádně se přizpůsobit, než mu začne dostávat z hlavy vzteklé myšlenky, které ho nabádaly, aby po sobě křičeli. Aspoň pro tuto chvíli a do doby, než mu slíbí, že bude jen jeho a napořád. Koutky mu povyskočí nahoru, protože tuhle odpověď asi i čekal. Přece jen už se trochu znají.

"Dobře, beru na vědomí." Ujistí Senu, že se nehodlá vzdát bez boje. Pohne se poprvé a už s tím nepřestane. Přesune ruce na Senovy boky a začne se pohybovat pravidelně proti němu. Tempo se postupně zrychluje a je jasné, že tahle jízda bude všechno, jen ne klidná. Nezastavuje, jen čím dál prudčeji přiváží proti němu, a když už má pocit, že by mohli velmi rychle skončit, opustí jeho nitro a prudkým pohybem ho otočí čelem k sobě. Vezme ho pod zadkem a vysadí ho bez obtíží na stůl. Mezi jeho nohama je napasovaný během vteřiny. Dívá se mu do očí a nebezpečně se usmívá. 

"Ještě něco hezkého mi chceš říct?" Zeptá se ho provokativně, než s ním trhne k sobě a víc mu pozvedne zadek, aby se mohl znovu svým přirozením dostat do jeho nitra. Prudčeji vydechne, i když pořád sotva slyšitelně a sevře víc jeho stehna, která se mu tisknou k bokům. 

"Jsem rád, že na to máme dostatek času." Doplní ještě, než rozpohybuje boky znovu v rychlém tempu. Sena se asi bude muset držet, aby se na ten stůl nenatáhl, ale ať se taky snaží. Nakloní se k němu blíž, aby mohl s vášní znovu napadnout jeho rty a jen tak se jich nevzdát. To přijde až v okamžiku, kdy ucítí Senův vrchol. Vyloženě si počkal, až tam bude a pak teprve sám sebe pustil za ním. Pak už mu k tomu stačí jen několik dalších prudkých přírazů. Zůstane stát, i když s ním vyvrcholení pořádně otřásá a konečně trochu povolí stisk na Senově kůži. Pár otisků mu nejspíš zůstane. Pomalu k němu zvedne oči. 

"Pořád mě chceš opustit?" Zeptá se ho a není v tom ani stopa škádlení, je jasné, že tu otázku myslí smrtelně vážně.

Sena

Sena musí nepokrytě otevřít pusu, protože tuhle odpověď prostě nečekal. Toshiya to řekl vlastně úplně přesně, když pochopíte jeho význam slov. To bude tedy skvělé, mít doma dva takové. Ušklíbne se, protočí očima a je rád, že ho v tuhle chvíli Toshiya nemohl vidět. Radši na to ani nic neřekne, stejně měl vlastně pravdu. Mohl by se hádat, že se tak malým dětem neříká, ale teď měl trochu jiné věci na práci. Udělal by pochybovačný obličej, kdyby se Toshiya právě nesnažil zničit jeho tělo. Až tady bude dítě, tak se tyhle věci dít prostě nemohou, takže budou muset pokaždé volat chůvu, aby si ho odnesla nebo někam odejít a on už teď začínal cítit nebezpečně ochranitelské pocity. Co kdyby se něco stalo, až ho budou mít z očí? Mohou ho vůbec svěřit někomu takovému? 

"Mohl by to dělat Hyde…" Napadne ho nahlas, ale Hyde byl sluha, ne chůva a kromě toho… 

"Ne, asi ne…" Nemůže být pokaždé u toho, až si to budou chtít rozdat a ještě k tomu to říkat Hirotovi, to prostě nejde. Musí to být někdo cizí. Ach jo… Pro tuto chvíli to už musí pustit z hlavy. Zarývá nehty do dřeva, aby nedošel na vrchol moc brzy. Zítra bude muset na manikúru a samozřejmě si na to vezme Toshiyovu platební kartu! Pro sebe se spokojeně pousměje, když jeho slova dopadnou na úrodnou půdu a Toshiya souhlasí s tím, že tuhle válku musí vyhrát sám. S půjčováním právníků žádný problém nemá. On si taky rád půjčoval to, co mu něco přineslo. 

"Dobře." Řekne jenom. Zasměje se a skloní hlavu, když Toshiya přijme jeho výzvu. Mluvit už mu stejně nejde, ale co. Už je skoro na vrcholu, slastně si okusuje spodní ret a hlavu pro změnu zaklání, když mu v tom Toshiya najednou zabrání, přestane a dokonce z něj vystoupí. Sena prudce otevře oči, ledově se mu v nich zablýská a už se do něj chce slovně pustit, ale Toshiya ho otočí a jako panenku ho vyzvedne nahoru na stůl. Podívá se mu do očí, ale to už ho má zase mezi svými stehny a za chvíli i ve své těle. Hlasitě zasténá na celý pokoj, možná spíš celý dům a přilehlé pozemky a zvrátí hlavu zase dozadu. To je to jediné, co by mu teď mohl říct, nic víc prostě nesvede a Toshiya pro tuto chvíli vyhrál. Rukama se zapře vzadu za svým tělem, aby mu to tolik neujíždělo a stehny pevně svírá Toshiyovo tělo. Dává mu co proto i svým nitrem, chce ho zničit podobně jako Toshiya jeho, ale nakonec je to on, kdo podlehne jako první a postříká mu svou touhou celé břicho. Když hlavu zase narovná a uvidí to, hříšně se pousměje a obtáhne jazykem oschlé rty. Jeden dostane žízeň po takové akci. Naprosto ho zaskočí Toshiyova otázka. Protože to neznělo jako řečnická otázka ani jako pokračování jejich škádlení a Senovi to prozradí jediné. Totiž to, že se Toshiya doopravdy bojí, že to Sena myslel vážně a že od něj odejde. Nebyl to on, kdo tohle rozpoutal, byl to Toshiya, kdo ho podezříval a vyhazoval jako první, ale… přes to všechno. 

"Jak bych mohl?" Řekne mu upřímně. Taky toho řekl hodně, chtěl mu ublížit, za každou cenu mu ukázat, že není na hraní, jenže… Prohlíží si rysy jeho obličeje, ty roztomilé rty a stejně roztomilou vrásku mezi očima. Takhle ho dovede vidět vážně asi jenom on sám. Nechává ho tam stát, odlepí dlaně od stolu a položí mu paže okolo krku. Stočí tvář do strany a prostě si ji položí na jeho rychle se zvedající prsa. Jen tak, v něžném objetí, které mluví za všechno. Už to není o sexu. Poslouchá tlukot jeho srdce a do očí se mu tlačí slzy. Nechtěl, aby se takhle pohádali a uvědomuje si, jak moc by ho bolelo, kdyby se jejich cesty rozdělily. 

"Patřím ti. A nikam odtud neodejdu." Řekne mu to, co chtěl na začátku tolik slyšet.