Sugizo, Die, Yoshiki, Boogie, Aqui, Sena
Aqui si všimne, jak se oči J změnily a není schopný od něj odtrhnout ty svoje. Nezná ho a přece má pocit, jako by jeho srdce dovedlo přesně poznat a popsat to, co se v J odehrává. Prostě mu věří. Jako když jste na někoho napojeni, nemusíte mu vidět do hlavy, stejně to víte. Možná to byla blbost, ale propadal mu díky tomu čím dál víc. Líbí se mu, jak J přikryl svojí dlaní tu jeho.
"Ano, napadá mě řešení, ale ne tak uspěchané." Pousměje se. Nejdřív dokončí svou školu, podá si přihlášky a odjede. Teprve pak rodičům o J řekne. Jinak to nepůjde. Potřebuje jenom, aby J neodjel moc brzy před ním, aby se mohli scházet tady. Sugizo s Akim určitě nebudou proti, když je vidí, jak si sami někoho našli a koho. J svou větu nemusí dokončit. Aqui se domnívá, že ví naprosto přesně, o čem přemýšlí. A pak zrudne, našpulí rty a plácne J po paži, když mu řekne, na co přesně by si ho tam vezl.
"Tseh." Udělá jenom a otočí obličej do strany, čímž si na chvíli získá pozornost Boogieho, ale nikomu nic nevysvětlí. Jenže pak odejde Zye a Boo si kouše ret a neví, jestli by skutečně měl zůstat sedět a nechat ho vychládat. Zyean nebyl horká hlava, možná by naopak pomohlo, kdyby si promluvili hned, ale vzpomene si i sám na sebe a na to, jak je tu od začátku rozhozený. Jak moc mu vadilo, když Zye skončil s Akim na seně a on nevěděl, co se tam děje a jak taky raději odešel s Die k tomu rybníku. Aki má nejspíš pravdu.
"Nebudu nic házet na tebe." Řekne paličatě. Svoje problémy si způsobil sám. Podívá se na jídlo, ale teď na něj nemá vůbec chuť. Zavrtí hlavou, že si nedá ani to kakao. Přesto sáhne po hůlkách. Když se teď nenají, později se mu bude motat hlava. Sena se Zyeanovi zatím nevytrhne, jenom zvedne obočí nahoru.
"Takže ty máš rád všechny? To se dneska nevidí…" Jeden by mu to snad ani nevěřil.
"A to i přes to, že se k tobě nechovají hezky? Já bych jim něco provedl." Poodhalí kus svojí povahy. Někomu jako Zye se líbit nebude. Stejně se na něj usmívá jako andělíček.
"Nemám ponětí, kdo je Aki." Řekne s dalším úsměvem a vykročí společně se Zyeanem ke králíkárně. Zye se ho ještě nepustil, dojde mu to až za chvíli a Sena se znovu rozesměje. Je vážně roztomilý a vypadá to, že má na něj on sám docela vliv.
"Jsi nešikovný?" Zeptá se ho, když se tak sám označí. Udělá chápavý obličej, když mu Zye prozradí, za kým to Yoshiki tak utíkal. Sice mu do toho není a vlastně by ho to nemuselo zajímat, ale nenudí se, tak mu to ještě chvíli promine. Pořádně se na Zyeana podívá, když řekne, že se Shin lekl toho, jak Sena vypadá. Totiž složí mu ten kompliment.
"A co si myslíš ty? Ty ses nelekl?" Zeptá se ho a kdo ví proč s ním najednou flirtuje, ale vždycky rád poslouchal, jak mu to sluší. Navíc v jeho věku… Kolik je tomuhle klukovi? Možná sotva dvacet…? Vrátí pozornost ke králíkům, chvíli si je v předklonu prohlíží a pak namíří na jednoho prstem.
"Přeci ten bílý! Toho chci." Má v tom hned jasno. Die musí uznat, že to zní logicky. Yoshiki si Senu sehnal tady, ne ve škole, takže toho asi bude chtít co nejvíc stihnout poslední dny tady. Takže Sena opravdu ještě přijede.
"Dobře, ale brzo." Je znát, že je nervózní, aby jim to neuteklo. Musí se zasmát, když mu Kamijo tak přesvědčeně tvrdí, že by mu neodolal.
"Ani bych nechtěl…" Zavrní. Dojdou spolu k houpačce u růží. Die nemá ani ponětí o tom, že tady Kamijo sedával s Aquim, jinak by ty růže nejspíš podpálil prostě pro pocit, že pro něj vyrostou jiné. Posadí se do houpačky a rozhlédne se. Nikdy nebyl moc romantický typ.
"Jeden by si myslel, žes to tady navrhoval ty…" Prohodí. Zpátky v kuchyni Boo nebojácně našpulí rty a zamračí se, ale pravda je, že kdyby Toshiyu potkal někde mimo školní chodbu plnou lidí, asi by nestačil utíkat. Zatím ho zachraňovalo, že sám nikdy nechodil a taky pocit, že by nechránil Shinyu, kdyby mu chtěl něco vážně udělat. Aki hned vyjede a Toshiya vychladne a tím potvrdí Boogieho poslední myšlenku. Vnitřně se trochu uklidní. Sugizo mezi tím nalévá všem, kdo tady zůstali a naprosto zapomene na Yoshikiho na chodbě, na to, že Boo je student a že má hlídat Aquiho. Prostě rodinná oslava!
"Tak jak se ti tady zatím líbí?" Zeptá se J. Yoshiki shlédne na Shinyu ve svém náručí a usměje se. Přikývne. Hrozí jim toho oběma hodně, ale on si na to chce vsadit. Usměje se ještě víc, když mu Shinya řekne, jak moc bude na fotkách zářit.
"Jsem rád, že si to myslíš." Zasměje se jako malý kluk. Kdyby byl pro něj moc starý, asi by se rovnou zastřelil. Vezme ho za ruku a rozhodne se společně s ním vrátit do kuchyně, i když Sena vlastně šel kolem nich ven. Už je zase roztržitý a pořádně nepřemýšlí a Shin na jeho otázku do pléna neodpověděl. Možná si ho ani nevšiml. Udiveně se rozhlédne, jak málo je v kuchyni lidí a taky co tam ten zbytek dělá. Boo se málem polije, jak se snaží rychle schovat skleničku, Toshiya na něj upřeně hledí a on…
"Nalij mi taky." Vzdává se.
"Pak už vážně musím… hm… do práce." Spokojeně se usměje na Shinyu vedle sebe.
Toshiya, Zyean, Aki, Kamijo, J, Shinya
J si ani neuvědomil, jak velký dopad by mohlo mít, když se tak zatváří. Aqui na něj zírá, J mu vrací pohled zpátky a ta chvilka se neskutečně natahuje. Kdyby byli někde sami, kdo ví, co by se dělo dál. J už by se asi neudržel. Naštěstí ani on nemá tendence něco nacvičovat v kuchyni a už vůbec ne před Sugizem. Pořád je tu jejich malý rozhovor a doporučení, že by se měl od Aquiho držet dál. No, nedodržuje to vůbec, ale víc provokovat vážně nechce. Povzdechne si. "Já to tušil." Prohodí jako první a vzápětí se ušklíbne.
"A seš si jistej, že bez tebe vydržím?" Tohle možná už trochu přehání, ale není to lež. Sice nebyl nicky zvyklý říkat své pocity nahlas, ale teď tomu nějak nedokázal zabránit. Zasměje se tiše, protože Aqui už se mu tu zase červená. J vůbec nechápe, jak je možné, že ho ještě nepřehodil přes rameno a někam neodtáhl. Nakloní se k němu mnohem blíž.
"Aqui-chan, ty děláš všechno proto, aby nechtěl nic jiného, než tě unést právě teď. Sílu na to mám a nejsem si vůbec jistý, že mě pak zastavíš." Nechce, aby to nikdo jiný slyšel.
"A když se tak hezky červenáš, to nutkání je ještě větší." Doplní, ale pak se narovná, přece nechce, aby se rozpaky propadl na druhý konec světa. Aki ty dva vrkající o kousek dál zdárně ignoruje. Boo vypadá hodně rozhozeně po odchodu Zyeho. Napadne ho, že by se měl možná opravdu stáhnout a nedělat problémy. Není to fér vůči ani jednomu z nich, ale stejně pořád zůstává na místě a nikam neodchází.
"Neházel, řekl bys, jak to bylo. Já tě přece od začátku štvu." Aki se mírně pousměje a v hnědých očích mu zasvítí. Byl to sice vtip, ale zároveň to tak skutečně bylo. Aki si povzdechne, když Boo kakao odmítne a tak mu aspoň naleje čaj a sám si naloží na talíř.
"Promluvíte si a bude to zase dobré. Možná je čas některá témata otevřít a vidět i jiné možnosti." Teď tím nemyslí nic konkrétního, ale co tak vypozoroval tak jim příjezd sem zrovna nesvědčil. Mrzí ho to, opravdu ano, ale nejspíš není ten, který by to dokázal změnit. Zye jen mírně pokrčí rameny, když mu venku Sena řekne, že se to dneska nevidí a je pravda, že na jejich škole byl spíš výjimka. Pak se krátce zasměje.
"Vážně a co třeba? Mohl bych načerpat inspiraci, až někdy změním názor." Zajímá se upřímně. Ne, asi by nikdy nic podobného neprovedl, pokud by to nebyla vyloženě legrace a ne pomsta. Prohlédne si Senu, jako by uvažoval, jaké věci by mohl udělat. Vypadá dost cílevědomě.
"Mám se začít bát?" Jeho pusa je klasicky rychlejší. Pak už čas na králíky. Zyemu až pozdě dojde, že Sena zdejší poměry vlastně nezná.
"Aki je syn majitele. Byl to ten opálenější kluk, co seděl v čele s tím černovlasým." Při narážce na Boogieho na chvíli svůj pohled odvrátí, ale nechce na to chvíli myslet.
"Jsem hrozně nešikovný. Je dost možné, že se ti v mé společnosti něco stane." Zasměje se podruhé a hned má o kousek lepší náladu. Aspoň navenek. Překvapeně zamrká, když dojde na jasný flirt, který pozná i on. Má pocit, že ještě chvíli a snad by i z červenal.
"Ehm." Pročistí si hrdlo, než raději sáhne pro králíka, kterého si Sena vybral. Předá mu ho do náruče, a jakmile je tak blízko a kouká mu do očí, najednou se má k odpovědi.
"Nelekl." Pořád se usmívá.
"Spíš jsem nemohl přestat zírat. Promiň. Asi bych to vydržel i několik hodin, ale tobě by to začalo hrozně lézt na nervy." Uculí se a pohladí králíka v Senově náruči, u toho to rovnou vezme i se Senovou dlaní, aniž by to měl v plánu.
"Uhm, promiň." Dojde mu, co tu provádí.
"Měl bych jim dát rovnou krmení, když jsem tady." Konečně od něj odtrhne oči a odstoupí. Před chvíli se zlobil na Boogieho, i když vlastně nic neudělal a teď se mu děje tohle. Kmaijo se pousměje a přikývne, když se Die strachuje, aby neotáleli příliš dlouho.
"Samozřejmě, nenechám ho jen tak odjet." Popožene ho pohlazením po jeho dokonalém zadku, když míjí dům a obchází ho k houpačce. Pak ho vezme za pas a krátce přitáhne k sobě, aby mu mohl šeptat do ouška.
"Hm, a můžeš mí říct, co bys chtěl? Já mám pár věcí na seznamu a dost z nich obsahují trochu soukromí a tebe." Dál ho cíleně svádí. Nějak si nemůže pomoct, ale od společné noci na hotelu nemyslí na nic jiného. Nechce žádnou rychlovku, ale mít na Die celou noc s veškerým pohodlím. Jeho sametový hlas protne okolí s příjemným smíchem. Takhle poznámka. Nemůže Die upřít, že má pravdu. Samozřejmě se mu do mysli dostane Aqui. Líbil se mu, pokračoval by úplně ve všem, ale bylo jasné, že J je pro něj tak volba, i když ji upřímně nechápe. Kami si však pořádně uvědomuje, že Die ho přitahuje mnohem víc, jak svým vzhledem, tak i povahou.
"Až budu mít svůj dům, podobné místo tam bude taky, ale ještě stylovější." Samozřejmě to znamená, že mnohem dražší. Posadí se na houpačku, kde ho k sobě přitiskne, položí dlaň na vzdálenou tvář a nenásilně donutí se podívat jeho směrem.
"Možná na nějaké velké terase uprostřed Tokya." Nevadil by mu ruch velkoměsta, kdyby to bylo dostatečně vysoko, budou mít nádherný výhled.
"Ale přiznávám, že si to bez tebe tak nějak nedokážu představit." Nechtěl svoje karty odkrývat hned, jenže si nemůže pomoct. Palcem přejde přes jeho spodní ret, než se nakloní mnohem blíž.
"Budeš mi mít za zlé, když tě budu každý den neskrývaně obdivovat, Die-chan?" Láká ho k sobě, ale sám se neudrží a konečně si ukradne jeho rty. Toshiya je rád, když se před ním objeví v kuchyni na stole objeví panák. Potřebuje ho jako sůl a nejen to. Jenže s tím by ho teď Su poslal do háje nebo…? Počká si až se k němu nakloní, aby mu mohl nalít. Podívá se na něj profil s hladovým výrazem v očích.
"Věděl bych, co mě spolehlivě zkrotí." Sice přiznává, že na to má Su patent, ale zas by to mohlo dopadnout tak, že si dají po snídani i ranní rozcvičku, to riskne.
"Přece mě nebudeš mít na svědomí, když pak celý den nebudu moct pracovat ani se soustředit?" Stihne to, než dolije toho panáka, kterého několikrát protočí mezi prsty a pak ho najednou pošle do krku. Aki se podívá na J, když dostane od Aqui otázku na to, jak se mu tu líbí. J se zamyslí, a když se podívá na Aquiho, má jasno.
"Od první chvíle, když jsem dojel na tuhle farmu, se mi odtud vůbec nechce." Je jasné, na co naráží.
"A mám pocit, že je to s každou vteřinou čím dál lepší." Dodá a opodál se zasměje Aki.
"Jistě, rodina je ti úplně ukradená od první chvíle, ale nedivím se ti, jsou tu opravdu nádherné výhledy." Sám stočí oči na Boogieho a ještě mrkne.
"Ano, ano, když si vybere ten svůj." J se pomalu podívá n Sugiza a trhne obočím nahoru. Spí na seně a bývá brzo vzhůru, něco přece jen viděl. Shin se uculí a přikývne.
"Jak bych vůbec mohl přemýšlet jinak." Opáčí mu, aby bylo jasné, jak moc zamilovaný je. Nedokáže to vidět jinak, a kdyby mu Yo řekl, že z toho nic nebude, asi umře žalem. Ano, je si jistý, že by se to stalo. Nechce se mu moc vracet do kuchyně, ale následuje Yoshiho a cestou se po Senovi rozhlíží, otázku nepřeslechl, ale spíš nevěděl, co má odpovědět.
"Možná ho někdo provází." Napadne ho jistá myšlenka. Překvapeně se zarazí, když vidí, co se děje v kuchyni.
"To by mě snad zabilo." Zkonstatuje n druh pití a radši se usadí a přitáhne si k sobě hrnek s čajem.
"Ale nezabilo, neboj. Jen bys možná byl rozvernější." Prohodí Aki a naoko nenápadně se podívá n Yoshiho, jestli to nechce zkusit.
"Ty budeš taky?" Zeptá se ještě Boogieho.
Sugizo, Die, Yoshiki, Boogie, Aqui, Sena
Aqui se zatváří potěšeně a zároveň o něco rozumněji, než J. Když chtěl, uměl být vlastně velmi cílevědomý.
"Budeš prostě muset." Řekne a mírně rozhodí rukama. Jiná šance pro ně nikdy existovat nebude. Buď se sebere a udělá kariéru v Americe, rodičům z očí nebo jim zamezí styk a ani jeden z nich s tím nic neudělají. Po letech v Americe, už bude Aqui stát na vlastních nohách a oni do toho už jen těžko zasáhnou, ale tady to nepůjde. Okusuje si spodní ret, který si ani nestihl nalíčit, jak nad tím přemýšlí a nejraději by si tu školu šel zařídit hned teď, ale bude muset počkat minimálně do konce prázdnin, než se rodiče vrátí a taky mu všechno odkývají a podepíšou a o existenci J nesmějí mít ani ponětí. Vůbec netuší, co zrovna teď udělal, že mu J šeptá takové věci jako že by ho unesl zrovna teď, ale líbí se mu to a tak dál klopí řasy a culí se a vypadá jako nevinná panenka, kterou zase tolik není, když se nikdo nedívá. Když J mluví o své síle, podívá se na něj a na chvíli snad ani nepřeje nic jiného, než aby se to skutečně stalo. Doopravdy si vybral a tahle letní romance přece nemůže skončit jenom u chození za ruku. Teď má příležitost, tak kdy jindy? Rozhlédne se kolem nich. Hodně kluků tady není, učitel taky ne, Sugizo tady má toho kluka a Aki neodlepí oči od Boogieho.
"Co kdybys mi ukázal toho tvého koně?" Řekne a to tak, že to zní vážně všelijak, ale nikdo si toho ani nevšimne a tak se Aqui zvedne a zamíří z kuchyně. Můžou s tím koněm jít kamkoliv a tam… Boogie pokývá hlavou.
"To je pravda." Řekne Akimu, když zmíní, jak ho od začátku štve, ale i jemu trochu zasvítí v očích.
"Ano, to promluvíme." Řekne trochu bezmyšlenkovitě a sleduje Aquiho s J, jak odcházejí z kuchyně. Ohlédne se po Sugizovi a pak se podívá na Akiho.
"Možná bychom na tu procházku mohli jít teď." Rozhodne se spontánně. Pak by nemusela být příležitost a on by mu chtěl některé věci říct. Třeba o tátovi. Taky se zvedne, rozloučí se s těmi dvěma a s panem učitelem, který se zrovna vrátil a nechá panáka vlastně nedopitého. Stejně by mu bylo špatně. Ohlédne se přes rameno, jestli jde Aki za ním a doufá, že je Yoshiki nezastaví, když za ním přijel ten Sena. Vůbec by ho ale nenapadlo, že ho uvidí venku se Zyeanem. Jsou vzadu u králíkárny, nevidí je, ale Boo dobře vidí, jak se Zye zrovna dotkl Seny a jak se na sebe oba culí. Nejdřív Aki, potom tenhle… a Boogie se najednou rozhodne. Prostě k sobě asi nepatří. Sice věci nejsou tak, jak zrovna teď vypadají, ale to on nemůže vědět a tak se pořádně zamračí a zamíří za ohyb domu, aby si ho Zye náhodou nevšiml. Sena si hladí králíčka a zatváří se, že přemýšlí, ale v očích mu jiskří.
"Nechci kazit hodné kluky, ale vymyslel bych toho hodně, kdyby mi někdo škodil." Řekne a podívá se na něj, co on na to. Prý na ty zlobivé ti hodní letěli, jak to má tenhle? Udělá něco jako Ahá, když mu Zye vysvětluje, kdo je kdo, ale vlastně je mu to docela fuk. Do pěti minut to stejně zapomene.
"Ale jak mám říkat tobě?" Nemyslí jméno, prostě dál flirtuje a zajímala by ho odpověď. Zatváří se spokojeně, když mu Zye přizná, že není schopný na něj přestat zírat a jak dlouho by to vydržel. Rád se cítil krásnější, než ostatní.
"Jsi roztomilý." Řekne mu.
"Ne, to by mě neomrzelo." Zavrtí hlavou a v tu chvíli Zye možná neplánovaně pohladí jeho ruku. Zvedne k němu světle modrý pohled a upře ho do toho jeho.
"Jasně, nakrm je." Pronese trochu podmanivě, ale nebrání mu a svého králíka nepustí. Die na oko protočí očima, když ho Kamijo plácne po zadku, ale se smíchem se nechá přitáhnout k němu a poslechne si, co mu chce pošeptat.
"Oboje tady máš, tak na co pořád čekáš?" Vyčte mu s rozhozením rukama, ale pořád to není místo, kam by nemohl nikdo přijít. Rozhlédne se, ale stejně se k němu na chvíli posadí.
"Až budeš mít svůj dům…" Řekne mu s důrazem na slovíčko Svůj. Snad jejich, ne??? Kamijo jako kdyby mu viděl do hlavy, protože otočí jeho tvář směrem k sobě a přiměje Die, aby se mu podíval do očí. Bez něj by to nešlo? Přivře na něj oči jako podezřívavá kočka, ale nakonec se usměje.
"Už jsem se vážně lekl…" Odfoukne si. Klouže pohledem po jeho tváři a nechává ego stoupat do výšin.
"Nic menšího bych nesnesl." Řekne mu, než mu dovolí vzít si jeho rty. Líbají se dlouho, zapomenou na svět a houpačka se mírně pohupuje sem a tam, ale pořád nikdo nejde ani je nevolá.
"Zmizíme někam jinam." Řekne a vstane. Popadne Kamija za ruku. Neví kam, nikde tady nic není, ale něco se najde. Sugizo trochu vyprskne a vybryndá tequilu na stůl, když mu Toshiya řekne, co by ho zkrotilo. To on by věděl taky. Očima zkontroluje ostatní. Protočí očima, když J zmiňuje, jak je farma krásná, ale jemu je jasné, že ta farma se jmenuje Aqui. Ať řekne nebo udělá cokoliv, ty dva nezastaví. Tohle bude ještě katastrofa, tím si je jistý. Sleduje je, jak spolu odcházejí a už poněkolikáté si musí pomyslet, jak je dobře, že nikdo z nich není holka. Za chvilku na to odejdou i Aki a Boogie a on zůstane sám s Toshiyou a Yoshikim se Shiynou. Na Yoshikim je vidět, že vůbec neví, jak se vším naložit, co se studenty, se sebou, s tím focením a jestli mu někdo pomůže, nakonec bude nejvíc ztracený on.
"Nech jim dneska volno. Jdi si zařídit, co potřebuješ, Shinya vypadá, že se bude rád dívat. Ostatní… potom se podívám, kde jsou a vymyslím něco společného." Řekne. Yoshiki se pořád tváří pochybovačně, ale vážně už potřebuje za Senou jít. Sugizo znovu přikývne.
"Běž, zvládnu je." Řekne rozhodně a Yoshiki přikývne. Kývne na Shinyu, že půjdou společně, aby andílek věděl, co se tam děje. Nakonec s nimi bude asi i Zyean, ale to oni ještě nevědí. Jakmile jsou sami, Sugizo se podívá na Toshiyu.
"Ostatní budou rádi, když jim dáme pokoje, co nejvíc, nemyslíš?" Mají hodně, ale opravdu hodně času pro sebe…
Žádné komentáře:
Okomentovat