Sugizo, Die, Yoshiki, Boogie, Aqui, Sena
Aqui se usměje a upřímně zavrtí hlavou.
"Ne, nikdy. Moje budoucnost je pečlivě vybíraná od chvíle, kdy jsem vstoupil do předškolního vzdělávání a rodiče by nedopustili, abych dělal něco bez titulu. Za nejlepší školy utrácí hodně peněz. Tohle by pro ně bylo nejspíš pod úroveň, aby můj obličej takovým způsobem svítil všude." Řekne mu upřímně a teprve potom mu dojde, jak moc pod úroveň jim bude připadat J. Kluk, spíš chlap od koní, někde z amerického zapadákova, který tady ani nemá občanství. Vlastně ani není Japonec. Dlouze se dívá do jeho obličeje s pootevřenými rty, ale to jsou myšlenky, které nechce řešit, dokud nebude muset. Začíná si na něj zvykat, začíná si vybírat a taky začíná být ochotný Andy přenášet. Možná tady Aki nakonec nebude muset zůstat. Možná budou všichni utíkat tam. Boogie už má zase všechnu svou pozornost u všech ostatních okolo stolu, když k jeho uším dolehnou trochu neuvěřitelná slova o tom, že Aki začíná přehodnocovat svůj dosavadní život a přemýšlení. Že si na té své trojici najednou netrvá a začíná chápat Boogieho pohled na věc. Zaraženě k němu otočí obličej a zírá na něj podobně jako o kousek dál Aqui na J.
"Co?" Vypadne z něj nechápavě. Pro něj je to on? Ale on byl zadaný! A navíc… vždyť se skoro neznali a… Podívá se rychle na Zyeana a pak na chvíli skloní hlavu, jak přemýšlí. Měl by Akiho se všemi procházkami poslat do háje a zároveň má pocit, jako by mu alespoň jednu dlužil, teď když přiznal, že láska patřila jen dvěma. Je to jenom procházka…
"Dobře." Hlesne tiše a má pocit, jako by už Zyemu zahýbal. Chvilku na to zírá pro změnu Aki na něho, když dojde na ty Andy a Boo neví, kam s očima. Usměje se, když ho Aki pozve na farmu, kdykoliv bude chtít. Najednou má potřebu se mu svěřit.
"Víš… mám jenom tátu. Taky by se mu tady líbilo." Rozhlédne se. Nechce před ostatními mluvit o důvodu. Řekne mu víc na té procházce. Aki ještě nekončí, říká mu, jak by se tu mohl učit a jak by ho rušil a on znovu zčervená. Zye se k nim ještě nevrátil. Aki nahlas řekne, že chce, aby ho všichni slyšeli a Boo povyskočí ze židle a přitiskne mu dlaň na rty, až ta židle zavrže tak, že se po nich ohlédnou úplně všichni.
"Ne, to nesmíš!" Boo všeho nechá, zapadne na místo a sjede na něm o hodně níž. Snaží se vypadat, že tady ani není. Kamijo vedle Die taky zabere jednu vizitku a dokonce se zasměje jeho řečem, takže se Die tváří jako král světa, ale Sena se zrovna moc ze sedla vyhodit nenechal. Škoda… není to s ním tak snadné jako se spolužáky.
"Hmm…" Broukne Die pobaveně, když to Kamijo řekne nahlas, ale jestli od Seny něco chtějí, budou muset být hodní. Ohlédne se po Boogiem, který tady ruší, podobně jako Sugizo. Vypadá hodně zvědavě, ale teď se nezeptá. Sena se taky ohlédne, ale ten, kvůli kterému přijel, je někde pryč a ostatní vypadají, že jsou jím vyvedení z míry. Hlavně někteří. Asi nikdy nevzbuzoval tolik nepřátelství nebo nezájmu jako teď.
"Počkám venku." Řekne a vstane, aby odtud odešel. Sugizo se nadechne, aby ho zastavil, ale… Sena odvede svou práci s Yoshikim a odjede odtud na hotel. Asi nemá smysl ho zastavovat a víc ho k nim poutat. Sena se na chodbě protáhne okolo těch tří, co si očividně potřebují něco vyřešit a vyjde ven před farmu, kde je úplně sám. Kdyby kouřil, teď by si dal. Takhle si jenom povzdechne a vytáhne telefon, aby se nějak zabavil. Die si vymění pohled s Kamijem. Půjdou ho otravovat teď nebo toho využijí a někam se zašijí, dokud jim nikdo nic nechce? Pořád tu byl čajový koutek s růžemi… Yoshiki se na chodbě zatváří nechápavě, když jde kolem nich Sena ven, ale teď ho musí chvíli nechat plavat. Toshiya ho poslechne a zamíří okolo něj zpět do kuchyně, ale když ho míjí, má pro něj jasný vzkaz. Yoshiki hledí před sebe a nejspíš by mu měl ukázat, kde je jeho místo a postavení, ale najednou jako kdyby nestál proti studentovi, ale byli tady jen jako dva obyčejní muži.
"Máš pravdu." Řekne mu jednoduše. Teď si na nikom nepotřebuje dokazovat autoritu. A Toshiya chtěl ještě včera dostudovat, víc přes čáru nepůjde, zatím si to o něm myslí. Pak už je čas být se Shinyou sám a všechno mu vysvětlit. Shin podle očekávání řekne, že to byl skvělý nápad, ale moc tak nevypadá. Pousměje se a nakloní hlavu k rameni.
"Ale já s ním nic nemám a myslím si, že ani on nechce mně." Tiše se zasměje. K Senovi se tu nikdo nechoval nijak vřele a podle něj si to vůbec nezasloužil. Nikomu nic neprovedl, jenom přijel na jeho žádost. Ale těch nálepek, co mu kluci hned dali…
"Muž jako on je zvyklý na krásné lidi, drahé věci, jsem pro něj práce, jako všichni, kdo se kolem něj pohybují. Bude za mě mít provizi, když se to povede, nic víc." Znovu se usměje, když mu Shinya řekne, že je krásný.
"To ty taky." Řekne mu upřímně a zadívá se do jeho tváře, i když se na něj Shinyovy oči nedívají. Povzdechne si.
"Kdyby šlo jenom o tu práci, bylo by to vážně jednoduché, že?" Řekne. Tady šlo ale o to, že Shinya ze školy ještě neodešel a on je občas učil. Kdyby si jich kdokoliv všiml, kdekoliv na ulici, Yoshiki by mohl jít do vězení. A přes to tomu nedovede poručit.
"Jsem ochotný to všechno podstoupit…" Hlesne spíš pro sebe.
Toshiya, Zyean, Aki, Kamijo, J, Shinya
J se trochu zamračí, když mu Aqui řekne, jak to má se svou vlastní budoucností. když to tak řekl, zní to hrozně a hlavně tak, že prostě nemá na výběr. On sám byl úplně jiný, šel si za svým, i kdyby to mělo být přes mrtvoly. Aqui by trochu podobného přístupu taky potřeboval."A není čas to změnit? Studovat můžeš, ale nikdo přece neříká, že k tomu nemůžeš udělat i to, co chceš. Jsi skvělý, dokážeš úplně všechno a já ti klidně pomůžu, i kdybych tě měl unést." Uchechtne se a předvede mu svůj frajerský úsměv. Sice tu nemá jistý ani pobyt, ale stejně by klidně rozdal pár ran, kdyby to mělo ASquimu pomoct. +Tak moc s tebou mává.+ Proběhne mu hlavou, ale ve výsledku ho to ani nevyděsí.
"Pořád můžeme do Ameriky." Nabídne mu, jen abys věděl, že s ním počítá, aniž by řešil, jak daleko spolu jsou a že skoro ani nezačali.
"Měl bys dělat to, co chceš ty a ne se celý život motat v tom, co chtějí jiní." Pokrčí rameny a je znát, že jeho názor Aqui klidně nemusí brát. Jen mu přišlo, že by to měl říct. Aki se mírně pousměje, když na něj Boo tak zírá.
"Tohle jsi nečekal co?" Zatváří se pobaveně.
"Ale buď v klidu, já taky ne." Přizná se mu k tomu, že svůj názor začal přehodnocovat až teď. Spíš si to začal uvědomovat. Nakloní se malinko blíž, když čeká na odpověď. Boo nevypadá vyloženě odmítavě a tak cítí možnost, že s tím možná bude souhlasit.
"Skvěle, udělal jsi mi hroznou radost, děkuju." Ujistí ho, že to nebere na lehkou váhu a že si váží tohoto souhlasu. v očích mu zasvítí, protože tohle zní rozhodně víc, než jen naděje.
"Místa tu není zase tak málo, když tu nejsou studenti. Mohl byste si udělat pěkný volný víkend, udělám si brzo ráno práci a pak vás můžu vzít na výlet." Ukáže mu, že se ani seznámením s jeho otcem nebojí. Mezi Boogiem a Zyeanem asi něco není úplně na sto procent, jinak by se o podobných věcech vůbec nebavili.
"Klidně na tebe počkám." Dodá ještě, než Boo vyskočí a zacpe mu pusu. Aki má co dělat, aby se nezačal smát, ale je asi jediný, ostatní na ně zírají a hlavně Zye, který nechápe, co se tu stalo.
"Pleteš se Boo-chan, můžeme úplně cokoliv." Zamumlá, když jeho sevření povolí. Vezme jeho ruku do své a líbne jí na hřbet. Tak trochu přestal vnímat, že tu je ještě někdo jiný. Zye na ně zírá dál a pak odvrátí pohled. Něco v Boogieho výrazu je jinak. Proč má najednou pocit, že ho na tomto výletu spíš ztrácí. Nedochází mu ani to, že byl na Senu možná milejší, než by se slušelo. Jenže všichni tady na něj zírali, jak na největšího nepřítele. Tedy většina z nich, bylo mu ho líto a teď...Přeslechne Senovy slova, že počká venku a sám sáhne po hrnku kafe, aby se napil. Je mu z toho tak nějak smutno a snaží se to maskovat.
"Skočím si ještě do pokoje." Prohodí k Sugizovi a vyjde z kuchyně, aby byl chvíli sám. Zamyšleně loví krabičku cigaret z kapsy kalhot a místo do pokoje míří ven. Tak trochu kašle na to, že se tu někde motá Yoshiki a už si strká nezapálené cigáro mezi rty. Potřebuje se na chvíli vydýchat, zapálit a pak..Ne, asi to lepší nebude ale za pokus to stojí. Projde dveřmi rychleji, než by chtěl a venku do někoho narazí. Automaticky dotyčného vezme za předloktí a je to jen tak tak, že to oba ustojí.
"Uhm, promiň, tohle jsem vážně nechtěl." Už vypadá dost nešťastně jako štěně, které si někdo vzal z útulku a pak ho vyhodil u cesty.
"Nakonec dnešnímu dni nepomůže ani slunko." Dodá ještě úplně mimo mísu.
"Něco bych ti nabídl jako omluvu, ale nemám co." Omluví se mu v podstatě ještě jednou. Kamijo zůstává s Die a ještě pořád zkoumá vizitku.
"Tohle je příležitost, kterou bychom neměli nechat jen tak, ale asi nebude vypadat dobře, kdybychom na něj naběhli rovnou. Chce to promyslet, co mu můžeme nabídnout." Ani si neuvědomí, že mluví o nich dvou a ne jen o sobě. Podívá se na Die a pak se mírně pousměje.
"Ano, myslím, si, že by tohle mohla být ta nejlepší cesta z tohoto zapadákova. Jdeš se mnou?" Nabídne mu tiše. Teď má víc prostoru, Toshiya tu není a do ničeho se jim nebude plést. Toshiya čekal od Yoshikiho nějakou reakci, ale rozhodně ne to, že mu dá pravdu. Nakonec jen pozvedne koutky v ledovém pousmání a kývne hlavou, než se vrátí k ostatním do kuchyně. Usadí se poblíž Sugiza, kde je teď místo a po očku se na něj podívá.
"Nějak se to tu celé hroutí. To se dalo čekat, banda puberťáků." Postěžuje si, rozhodně nemá v plánu začít zbytek řešit.
"Nakonec budu potřebovat dovolenou já. Nevíš o něčem?" Vrátí se k jejich flirtování. Ostatní mají očividně dost práce. Už ani nevnímá Die, jak si šeptá s Kamijem. Shinya se pořád trochu chvěje a má obavy, co teď přijde. Yoshiki by byl blázen, kdyby mu to celé vyvracel a chtěl v tom pokračovat i doma. Opatrně k němu zvedne oči a pousměje se zahanbeně, když mu Yo řekne, že spolu nic nemají a očividně ani mít nebudou.
"Vážně?" Zeptá se, jak kdyby špatně slyšel. Po Yoshikiho komplimentu zase očka sklopí a zčervená.
"Ale ne." Brání se, protože hezký slova přijímat prostě neumí.
"Ano, to asi bylo." Odpoví mu sotva slyšitelně a pak se mu zdá, že asi špatně slyší. Modrá očka se zvednou a podívá se na něj s nadějí v očích.
"Já.." Nedostává se mu slov a pak místo jakéhokoliv mluvení, udělá krok dopředu a prostě ho obejme. Obličej tiskne do jeho ramene a usmívá se.
"Slibuju, že se budu chovat tak, aby to nikdo nepoznal. Poslední, co bych je to, abys měl problémy. To se prostě nestane, jen…Nechej si mě, Yo-koi." Vypadne z něj spontánně, ani ž by si uvědomil, co vlastně říká a hlavně jak.
Sugizo, Die, Yoshiki, Boogie, Aqui, Sena
Aqui se na J podívá a musí se doopravdy usmát. Dokonce zapomene, že jsou tady ostatní, zvedne dlaň a pohladí ho po tváři se strništěm. Myslí to s ním opravdu dobře, i když to není zdaleka tak jednoduché.
"To ještě nejde. Tady v Japonsku bych ještě nemohl žít sám a všechny peníze, které mám a život, který žiji, mám díky svým rodičům. Nejsou moje, takže kamkoliv bych chtěl jít, neměl bych nic. Kromě toho, jsem jejich jediný syn, jediné dítě a mám je rád, nechci jim oplácet nevděkem." Řekne jednoduše. J má pravdu, dělal to, co mu řekli a co si přáli, ale vlastně mu to nikdy nevadilo. Byl přesně tou princeznou, za jakou ho tady všichni měli, i když se mu kvůli tomu občas posmívali. A J… co když tady nebude moct ani zůstat? Nechce na to myslet a nechce mu ti ani připomínat, ale mohlo by se stát, že utečou tři měsíce a on pojede domů jako nic. Vzhledem k tomu, že to nebyl Sugizův syn a dokonce i Aki měl problémy, jaké měl… bylo to velmi pravděpodobné.
"Studium v Americe se bralo vždycky za velmi prestižní." Řekne i něco povzbudivého. Bál by se tam jet a ani neví, jestli někde u míst, kde J žil, stojí nějaká prestižní škola, ale zjistí si toho co nejvíc. Nahodí to doma. I kdyby si na čas museli jen psát. Pojede za oceán a pak už se bude moci rozhodovat sám, bude mnohem starší. J by se asi divil, jak odhodlaný umí být.
"Unesl bys mě a pak co? Neumím uvařit ani čaj." Řekne mu, aby si nemyslel, jak by to s ním měl snadné. Boo se nervózně, ale upřímně zasměje, když Aki řekne, že to nečekal ani on. Tak moc mu pohnul se životem? Přikývne na to poděkování a když Aki začne plánovat, jak by sem přijel i jeho táta, znovu se upřímně usměje. Ještě o něm něco velmi podstatného neví, ale když vidí jeho i Sugiza, připadá mu, že tohle je jediné místo na světě, kde by to nemuselo vadit. Pak se stane ta scénka, kdy se otočí i Zye a on se málem propadne. V uších mu zní Akiho slova o tom, že na něj počká a že můžou úplně cokoliv, ale vidí, jak se Zye dívá a stejně tak vidí, jak se mění něco v jeho pohledu. Boogie nic neudělal, rozhodně méně, než za poslední dny udělal s Akim Zye, ale stejně si připadá, jak kdyby mu bodl nůž do zad. Nadechne se, ale nedovede nic říct, když ho vidí, jak odchází. Podívá se na Akiho, jako by se ho ptal Co teď? Sena uvažuje, že se půjde podívat na králíčky, když do něj najednou někdo zezadu vrazí. Hrkne to v něm, udělá krok dopředu, ale Zyean ho chytá za ruce a udrží na místě. V jeho očích sedí něco smutného a Senovi něco říká, že možná potřeboval na vzduch podobně jako on sám.
"To nic, asi nejsem jediný, kdo má dojem, že venku o samotě mu bude lépe." Trochu nejistě se usměje svým okouzlujícím způsobem. Cigareta mu nic neřekne, ale kývne k těm králíkům.
"Říkal jsem si, že bych jednoho pochoval, ale možná se rozutíkají po dovře, ukážeš mi je?" Zeptá se ho, jako kdyby tady Zye měl nějaké pravomoce. On neví, kdo je kdo a přijde mu, že Zye ví, co a jak.
"Můj klient zdá se nemá čas a já nejsem zvyklý ten svůj marnit, ale vypadalo to důležitě, tak chci ještě chvíli počkat." Trochu se chytá toho jediného, co se na něj nemračí. Die nevěnuje dění v místnosti a kolem nich žádnou pozornost. Toshiya se ještě nevrátil, Sugizo stojí u linky, ti dva si něco vrkají a zbytek je v tahu. Vážně pokývá hlavou, když Kamijo navrhne, aby chvíli počkali.
"Snad hned neodjede." Souhlasí s ním trochu nervózně a ohlédne se ke dveřím, u kterých však Sena není. Co by mu mohli nabídnout?
"Tak tohle rozhodně nechám na tobě, na to jsi ty z nás dvou ten lepší." Klidně mu to přizná a už o něm taky mluví jako o páru. Přikývne a zvedne se, aby odtud odešli, dokud mohou. Sugizo jim nebrání. Ve dveřích se minou s Toshiyou a Die po něm vrhne omluvný a snad skoro i trochu ustrašený pohled, ale nezastaví se. Nechce o něj přijít, ale ne před Sugizem. Sugizo je sleduje očima, zatímco tu s ním zůstali už jenom Boogie a Aki a j s Aquim. Usměje se, když Toshiya mluví o té dovolené a Boogie se po Toshiyovi ohlédne s nevěřícným pohledem.
"Za to ty jsi hrozně dospělý. Ve třídě všechny šikanuješ nejvíc." Klidně to na něj řekne a dojde mu, že to jich šest by tvořilo pomyslnou rodinu.
"Chci alkohol." Řekne a sveze se na židli níž. Sugizo pokrčí rameny a podívá se do skříňky.
"Je tady jenom tequila, co Aki přivezl z Ameriky." Nadhodí. Boo se po něm nevěřícně ohlédne, někde tady je Yoshiki, ale přikývne a Aqui po nich zvědavě pokukuje. Yoshiki tam pořád stojí a pozoruje Shinyu. Přikývne, aby ho ujistil, že opravdu vážně. Pak prohodí tu svou větu, která snad ani nebyla slyšet a Shinya mu najednou visí okolo krku. Yoshiki si upřímně vydechne úlevou, pevně ho obejme a přitiskne k sobě. Zaboří nos do jeho vlasů a na chvíli je mu ukradená celá škola a všechno kolem. Stojí tak dlouho a poslouchá Shinyův slib.
"Budeme si muset hlídat každý krok. Potřebuješ vystudovat a já se potřebuju nenechat zavřít. Nebude to snadné, Shin-chan. Jednou… tam skončím. Doufám, že budu pracovat pro Senu. Pak už bude všechno jedno." Ještě před pěti minutami si myslel, že bude učit do smrti, ale bude bezpečnější, když skončí co nejrychleji.
"Kde vlastně je?" Napadne ho, protože jestli teď Sena odjede, má po plánech.
Toshiya, Zyean, Aki, Kamijo, J, Shinya
J je spokojený, že Aquimu způsobil takový úsměv, ale když zvedne ruku a pohladí ho po tváři, přestane se tvářit, jak největší chlap na světě a jeho výraz vypadá mnohem víc jako zamilovaný. Žádný frajírek. "Tohle mi nedělej." Prohodí tiše, ale hned na to přikryje Aquiho dlaň tou svou, aby bylo jasné, že to právě dělat má.
"Nebyl bys nevděčný, přece bys jim nenadával, jen si k jejich cestě přidal tu svou." Ano, vidí to úplně jinak, jemu nikdo cestičku neukazoval, protloukal se vždycky na vlastní pěst.
"Ano, jsou tam skvělé školy, jsem rád, že se mnou počítáš, i kdyby…" Ne, nechce se mu přemýšlet nad možností, že by se musel vrátit. Tady se cítí mnohem lépe. Jistě byly jisté možnosti, jak by tu mohl zůstat, ale teď když má Aquiho, zrovna o téhle slyšet nechce. Nakloní hlavu na stranu, když mu Aqui prozradí, že ani čaj neumí. Dlouze ho pohledem sjede velmi důkladně, a pak se vrátí k jeho očím.
"Víš, vařit umím, ale některé velmi konkrétní věci sám můžu dělat, ale ve dvou je to lepší." Nějak přestane brát ohled na to, že tu nejsou sami. Ne, jenom na tu jednu věc ho určitě nemá, ale teď to pěkně sedlo, když se Aqui tak shazuje. Aki rád vidí, že se Boo jeho poznámkám a komplimentům nebrání. Vypadá to, že by u něj přece jen mohl mít šanci. Jenže Boo je takový dobráček, že i kdyby chtěl, tak Zyeho nejspíš k vodě nepošle. Chodí spolu už nějakou dobu a Aki by se měl stáhnout a přestat se jim do toho plést. Jenže Boo je jako magnet, který ho k sobě přitahuje a nejde mu odolat. Jenže pak se to všechno semele trochu jinak. Přeskočí pohledem od Boogieho k Zyemu a pak zase zpátky. Stihl zahlédnout, jak odchází a je mu jasné, že to pro světlovlasého není jednoduché. Ano, Aki se cítí provinile a zároveň nechce přestávat.
"Nech ho trochu vychladnout a ať si vyčistí hlavu." Napadne ho jako první, nikdy není nejlepší řešit věci hned a velkou dávkou emocí.
"Můžeš mu pak říct, že jsem blázen, který pořád jen dělá hlouposti. Zye mě zná, nepřijde mu to divné." Má přece pravdu, tohle celé je Akiho vina a nebude mu vůbec vadit, když to Boo přesně tak řekne.
"Odpustí ti všechno, i když vlastně není co. Je potřeba, aby ses pořádně najedl, dneska toho bude hodně." Podsune mu talíř pod nos a málem se neovládne a začne ho krmit.
"Dáš si k tomu kakao?" Přece mu ho po první návštěvě města přivezl. Zyemu vůbec nedochází, že Senu vlastně ještě nepustil, když do něj venku narazil. Zas a znova je u momentu, kde skončil v kuchyni. Zůstává mu hledět zblízka do očí a vypadá trochu přistiženě, když přesně vystihuje jeho situaci.
"No jo, je nás uvnitř moc a nemáme se rádi. Já teda ne, mám rád všechny svým způsobem, ale někteří z nich jsou pěkně protivní a je s nimi těžko k vydržení." Projeví se jeho typická povaha, kdy začne žvanit, aby zakryl své vlastní rozpoložení. Už vůbec nechce mluvit o Boogiem. Jak si myslel, že by něco podobného, co nastínil Aki přijal, tak teď už ví, že to nedokáže. Bylo to v pořádku do doby, kdy Boo odmítal. Pořád je ještě kluk, který hledá věci, jaké se mu líbí a směr, jak by mohl žít. Zye se pousměje a přikývne.
"Rád, už tu přece jen chvíli jsem a nemám sice přehled jako Aki, ale králíka vytáhnout dokážu. Teda pokud to nebude z klobouku." Sice mu uvnitř není dobře, ale stejně se pokouší o dobrou náladu. Teprve teď mu dojde, že ho pořád drží.
"Pardon, čekal jsem další nebezpečí a nedošlo mi, že když já nikam neletím, nic jiného nehrozí." Uculí se hravě, pustí ho a ukáže mu směr, kde králíčci jsou.
"Myslím, že pro druhou stranu to bylo životně důležité." Okomentuje Shinovo rozpoložení.
"Ale nemůžeš se mu divit, když viděl tebe a nevěděl, kdo jsi." Možná o tom před Senou mluvit neměl, ale stejně už viděl, jak Shin utekl a že za nimi Yoshiki běžel. Sena určitě není hloupý, aby to nepochopil. Zye schová cigáro zpátky do krabičky a otevře vrátka, aby mohli projít k dost velké králíkárně.
"Tak který je nejhezčí?" Nejradši by dodal, že by věděl, ale králík to není, jenže nemůže. Uvnitř má přítele a Sena se mu líbí až příliš na to, aby to bylo jen nevinné kočkování. Kamijo zavrtí hlavou.
"Nemyslím si, než si to Yo se Shinem vyřídí a než začnou vůbec něco probírat, bude večer. Podle mě tu nezůstane jen na jeden den." Nadhodí svou vlastní teorii, ale zatím ji podloženou nemá, musí si to někde ověřit. Pak ale překvapeně zamrká, když ho Die pochválí, tohle nečekal.
"Hm, díky." Zavrní svůdně.
"Rád bych ti připomněl tvoje nejlepší schopnosti, ale to bys mi pak neodolal a nejsme sami." Krátce očima těkne po jeho postavě.
"I pro mě je vedle tebe těžké jen tak sedět." Pak už se Die zvedne a on společně s ním, aby mohli odejít. Kamijo na rozdíl od Die Toshiyu naprosto ignoruje a vymýšlí místo, kde by si mohli s Die dopřát menší pauzku. Toshiya si malinko odfrkne, jakmile míjí ty dva, kteří prochází kolem něj. Napadne ho, že Sugizo je ten poslední, co mu tu zůstal. Die se očividně zbláznil a vyměnil jeho společnost. Ještě mu to řekne, až bude dobrá příležitost, ale dnes ne. Po chvilce se Shinem na to nemá náladu ani on. Vydrží mu to do okamžiku, kdy se na něj utrhne zrovna Boo.
"Tobě jsem se zatím celkem vyhýbal, asi se to brzy změní." Sykne na něj výhrůžně, aby si dával pozor na to, co říká. To už se ježí pro změnu Aki.
"Začni se chovat slušně, já ti klidně ránu pěstí dám." Varuje ho, že jsou věci, kterých se štítit nebude a Boo za to rozhodně stojí.
"Aby ses nezbláznil. Jedno mu musím nechat, má skvělé nápady." Myslí samozřejmě přání alkoholu.
"Jestli bude zbytek dne takový, nedožijeme se večera vůbec nikdo." Odfrkne si a promne si čelo, aniž by se přestal mračit. Shin spokojeně inhaluje Yoshikiho vůni a nechce se mu ho vůbec pouštět. Vyslechne si všechno, co mu chce říct a pak se trochu odtáhne a přikývne.
"Já vím, že nebude, ale není nic, co bych kvůli tobě nezvládl. Ve škole nebudu přece do konce života a pak už to bude všechno v pořádku." Ujistí ho, že to je to nejmenší, co by kvůli němu postoupil.
"Víš, dokážu si představit, jak budeš na fotkách zářit. Neexistuje možnost, že bys pro něj nepracoval." Vidí ho v tom nejlepším světle samozřejmě.
Žádné komentáře:
Okomentovat