Toshiya, Zyean, Aki, Kamijo, J, Shinya
Toshiya sleduje jen Sugiza a tak si všimne, že se po jeho slovech usměje. Nepotřebuje žádné ujištění, tohle mu jako reakce bohatě stačí. Očividně toho po jedné noci nemají dost ani jeden. Dokonce i on sám se usměje, ale pak se zase začne mračit, protože Die sedí vedle Kamjia a nešel k němu. +Nepotřebuju kamarády.+ Pomyslíš si naštvaně a stejný pohled vrhne i na Die. Co ti dva spolu mají? Nějak podezřele se k sobě mají a i když by mu to mělo být jedno, tak stejně žárlí. Jen nejspíš ne takovým způsobem, kdyby s Die spal. Zyemu v první vteřině nedojde, že by se měl na Akiho zlobit. Ví, že Boo se od něj bude držet dál a že ho to očividně zlobí. Stejně si je jistý, že i kdyby Akimu něco řekl, stejně to nepomůže. Třeba ho to přejde, když na něj Boo bude vrhat takové pohledy. Aki se spokojeně pousměje, když si Boo sedne na nabízenou židli a krátce se k němu skloní."Když mě hrozně baví tě rozmazlovat, víš?" Pošeptá mu, než se znovu narovná a zapluje na své místo. Zye si povzdechne a pak se zasměje. Jeho se rozhodně nedotkne poznámka s miskou. Ale Aki to vidí jinak.
"Dej si zpátečku, abys nakonec nedostal misku ty. Možná spíš koryto." Sykne Aki nazpátek a pak se podívá na Zyeho, aby na něj mrkl. Toshiya si začal, on mu to jen vrátil. Nebyl jako jeho otec, že by nad tím mávl rukou. Klidně by Toshiyovi dal pěstí, kdyby na to došlo. Zye nad tím mávne rukou.
"Jen ho nech, očividně nemá lepší zábavu." Zye je dost nad věcí. Toshiya se netrefuje do Boogieho a tak s tím nemá zase takový problém.
"Nenechám. Nemá důvod se do tebe navážet, ale asi mu někdo ukradl zábavu, jak to tak vypadá." Kývne hlavou k Die a Kamijovi, aby upozornil na fakt, že sedí na jiném místě, než bylo zvykem.
"Asi už ho měl taky plné zuby. Kami se aspoň umí chovat." Zhodnotí do Aki s pokrčením rameny. Ani ve snu by ho nenapadlo, že jeho otec s Toshiyou strávil celou noc. Shin se podívá na Yoshiho, zrudne a pak jen přikývne. Samozřejmě má pravdu, ale on měl pocit, že by neměl začínat jíst, dokud se ke snídani nedostanou všichni. Ani si neuvědomí, že se stará o Yoshikiho snídani a nenápadně mu po stole podstrkuje všechno, aby mu nic nechybělo. Dokonce i tu kávu. Mezitím dál v domě si J prohlédne ještě jednou nově příchozího. Jakmile mu Sena objasní své jméno a Aqui to, že nejsou příbuzní, je to on kdo se začne mračit.
"No výborně." Utrousí a vezme Aquiho kolem ramen, když je vede chodbou.
"Pomocná síla asi taky nebudeš." Nelíbí se mu, je očividně s podobné vrstvy jako Aqui a ano, žárlí a dost.
"Ale v jídelně si jistě vybereš společnost, je jich tam dost." Dává jasně najevo, že tady to území je rozhodně zabrané a že mu ten napudrovaný nos klidně rozbije a ani nemrkne. Pořád je to kluk, i když má na sobě make-up. Naštěstí hned, jak projdou dveřmi přejde pozornost na ostatní a on pomůže Aquimu se usadit. Zye ze Seny od první chvíle nepustil pohled. Ani mu nedochází, že by na něj tak zírat neměl. Dokonce v první chvíli i přehlédne Boogieho reakci. Aki hned obrátí pozornost k černovláskovi a mile se pousměje.
"Neboj, pořád jsi tu pro mě nejkrásnější. Ale taky musím občas myslet na ostatní, víš, aby mi nekoukali po tobě." Prohodí jakoby tu byli sami. Po očku pozoruje Zyeho, která jejich malou debatu ani nepostřehl. Jako ostatní zvědavě natahuje krk, aby se dozvěděl, co je nově příchozí zač. Pak se zvedne a jde si doplnit kávu do jejich konvičky, kde už došla.
"A co kafe?" Nabídne Senovi, když jde kolem zpátky na své místo a široce se na něj usměje. Oči se mu v tu chvíli rozsvítí taky.
"Ještě, že jsi nevyhodil Toshiyu z místa, pak by s ním bylo k nevydržení. I když to je i tak." Zavtipkuje a trochu pozvedne ruku s konvičkou aby připomněl tu kávu. Aki se nakloní k Boogiemu.
"Vidíš, je neskutečně milý co?" Kývne hlavou k Zyemu, která je možná víc přátelský než jindy, ale u něj je to vždycky špatně poznat.
"Jahodu?" Nabídne Boogiemu. Toshiya dál poklidně snídá.
"Přijel sem na exkurzi?" Utrousí s chladným uchechtnutím.
"Jsme tu jak exempláře v zoo." Mumlá si pro sebe a je jasné, že už ho to přestává bavit.
"Myslím, že by ti neuškodilo pár lekcí slušného chování." Ne, Kamijo si nemohl odpustit příležitost si do něj rýpnout. Shin nenápadně pokukuju po nové tváři mezi nimi a vůbec se mu nelíbí, že si sedl tak blízko. Nejradši by se zvedl a odešel, jenže je tu nechce nechávat samotné. Rozhodně ne s Yoshikim.
"Klidně vám dám svou snídani, nemám hlad." Jeho povaha ho zase předběhne, ale jinak vypadá dost posmutněle. Sena sice řekl řekl, že nemá hlad, ale možná to byla jen zdvořilost, aby s ním nikdo neměl starosti. On by to tak udělal. Uvěodmuje si, že proti Senovi stejně nemá šanci.
Sugizo, Die, Yoshiki, Boogie, Aqui, Sena
Boo vrhne po Akim rychlým a trochu nechápavým pohledem, když mu řekne, že ho baví ho rozmazlovat. On by to dělat rozhodně neměl, ale je to jako boj s větrnými mlýny a tak už se ani nebrání. Vytáhne obočí nahoru, když se Aki po hlavě pustí do obrany Zyeho a dokonce se musí otočit po Sugizovi, který prve nic neřekl, ale ten vypadá, že ještě pořád neregistruje, že se něco děje. Jako kdyby byl na nějakém vlastním obláčku a se zamyšleným úsměvem míchá svou kávu. Zabere až v okamžik, když Zyean pronese, že Toshiya nemá lepší zábavu, než rýpat, trochu vyprskne smíchy a má pocit, že se asi vzdálí z kuchyně, protože teď je tady největší puberťák on a mohlo by to začít být podezřelé. Ještě, že mají brzy všichni o zábavu postaráno díky Senovi a na něj se snad zapomene! Když poslouchá Akiho, co si o Toshiyovi myslí, nutně si musí pomyslet, co se asi stane, až přijde na to, že s ním něco má. Bude to ještě hodně zajímavé, ale bude doufat, že bude rozumný. On mu do milostného života taky nikdy nemluvil a to měl za sebou zajímavé eskapády ve třech. Krátce se podívá na Die s Kamijem, kteří se o něčem baví a vypadá to, že si doposud ničeho ani nevšimli. Nenapadlo by ho, že Die si ničeho ani všímat nechce a to za každou cenu, aby se příteli nemusel postavit čelem. Ještě ne, později, až budou sami! Sena nemá ani ponětí, proč se na něj J najednou tak mračí, ale ze své branže je zvyklý opravdu na hodně věcí, takže pořád zůstává nad věcí. Konec konců kvůli těmto dvěma tady není. I slepý by si všiml, že se k sobě mají, ale nenapadlo by ho, že je to tak krátce, že se oba dva bojí, aby mezi ně Sena náhodou nevstoupil. To by ho vážně pobavilo. Aqui rozhodně nebyl jeho typ, vyškrábali by si oči. Kdyby jen tušil, že J už myslí na to, jak mu rozbije nos?? Za to Aqui vypadá opravdu spokojeně, když si ho J brání a nevadí mu, že se na něj tak věší. Pokukuje po Senovi, ale tohle nebezpečí je snad zažehnáno. Trochu se uvolní a v kuchyni už na sobě nedá nic znát. Na rozdíl od někoho jiného. Skenuje modrýma očima Shinyu a jeho reakce a nediví se mu, protože učitel se málem přetrhl, aby Senu pustil sednout a ne jenom on. Zye zapomněl, že tady má kluka a ostatní minimálně zírali. Boo vytáhne obočí nahoru, když mu Aki řekne, že je krásnější, než tenhle Sena a po dlouhé době se zase zatváří potěšeně a příjemně, když sklopí oči.
"Jo, jasně." Broukne na to, že se Aki jednom snaží, aby nikdo nebalil Boogieho, ale tady je rvačka o Senu s Aquim, ne o něj. Sena zvedne k Zyeanovi světle modré oči, když jde kolem a nabízí mu kávu. Pěkný kluk, takový roztomilý. Usměje se a přikývne.
"Tak dobře, dám si rád." Souhlasí a očima najde toho, kterému říkají Toshiya, podle toho, kam se Zyean podíval. Střetnou se pohledem. Tohle jsou také velmi zajímavé rysy, hodnotí to Sena profesionálním okem a to jeho mračení snad ani nevidí. Aki nemusí Boogieho ani upozorňovat na to, jak je Zye milý. On to ví, je to jeho kluk, ale teď stojí u někoho jiného a usmívá se tak nějak jinak, to on pozná. Znovu se zamračí a našpulí rty. Mimoděk poslušně otevře ústa a nechá si mezi ně vložit jahodu s pohledem přikovaným k Zyeanovi a ani si neuvědomí, že si ji mohl třeba vzít do ruky. Sena poslouchá přestřelku mezi Toshiyou a Kamijem. Dokonce i Die konečně zvedl oči, aby se na přítele podíval.
"Ne, na exkurzi ne." Vloží se do toho najednou Yoshiki.
"Sena přijel kvůli mně, na moje soukromé pozvání. S vámi nemá a nebude mít nic společného." Řekne jim a spustí další vlnu reakcí. Die se hlasitě rozesměje a je mu Shinyi snad i líto, Sena vypadá, že bude mít společného s kým chce, co chce a Aqui se na Senu nechápavě podívá.
"Ne, díky." Sena znovu odmítne snídani, kterou mu chce dát Shinya a hledí nahoru na stojícího Yoshikiho.
"Budeme pracovat, až vy budete mít volno." Řekne nakonec Sena. Vypadá to, že Yoshiki nakonec nechce na rovinu prozradit, kdo je. Stydí se před svými žáky? Vezme šálek do prstů s neskutečnou manikúrou plnou blyštivých kamenů a pohodlně se opře.
"Jsem z jedné nejmenované agentury, je to druhá práce vašeho učitele." Řekne, i když se smlouva ještě nepodepsala a Yoshiki najednou vypadá, jako kdyby mu Sena dal vánoční dárek.
"Už je?" Vyletí z něj a Sena protočí očima.
"Snad, Yo-san, snad." Pokývá hlavou.
"Schvalování není na mě, ale zkuste mi věřit." Die našpulí rty a větří něco, u čeho chce být.
"Jaká agentura?" Málem spadne ze židle jak na Senovi hledá něco s logem, třeba propisku. Sena se usměje. Je trapič od přírody, nic jim neřekne.
"Všichni tě teď budou tajně sledovat." Řekne Sugizo pobaveně Yoshikimu a ten vypadá, že mu pozornost svědčí.
Toshiya, Zyean, Aki, Kamijo, J, Shinya
Aki se málem rozesměje, když se na něj Boo takovým způsobem podívá. Je mu vidět na očích, že si myslí něco o roztomilosti. Mluvil víc se Zyeanem, ale když je v blízkosti Boogieho, cítí se úplně jinak. Přestává pomalu ale jistě vnímat okolí a je mu úplně jedno, co se kolem děje. Dokonce i přehlédne, že ho Toshiya vraždí pohledem a pak i to, jak se dívá jeho otce. Tehdy by si nejspíš všiml, že se něco děje a že je jeho otec mnohem víc rozvířenější, než kdykoli jindy. Stejně jako Zye má oči pro Senu on je teď věnuje Boogiemu a ten se nebrání. Toshiya si všimne, jak se Su baví a jemu to vlastně taky táhne koutky nahoru. Nikdo z nich netuší, jakou zábavu tu teď má a tak ho to ani nenaštve. Nepotřebuje, aby to všichni věděli, stačí, že on sám si tím je jistý. Skloní pohled k talíři a když ho zvedne tak se mračí jako vždycky. V černočerné tmě jeho očí ale znatelně jiskří. To je taky jediný důvod, proč v tuto chvíli nevnímá chování Die, které se dost změnilo. Až k tomu konečně dojde, bude teprve oheň na střeše. Zatím je i on rád, že se brzo celé téma bude točit kolem Seny a jeho příchodu. J začíná být pomalu nesvůj, když Aqui pokukuje po Senovi. První myšlenka je hlavně na to, že měl začít žárlit a Senu odvést někam daleko do lesa a nechat ho tam. Je si jistý, že by nepřežil ani pět minut. Ta vidina ho pobaví a krátce se uchechtne."Co na něm vidíš?" Sykne k Aquimu, aby ho mohl slyšet jen on, když propaluje Senu pohledem, který by ho snad mohl i probodnout. Zdá se, že ani v jídelně není sám, kdo si na nově příchozí začne dávat pozor. Boo vypadá nafouknutě a Shin...To je taková roztomilá hromádka neštěstí. Aki je spokojený, když se Boo takovým způsobem usmívá. Je vidět, že ho svým komplimentem potěšil a tím mu dává souhlas, aby v tom pokračoval.
"Já to myslím vážně." Pokračuje, i když vidí, že ho Boo zase tolik neposlouchá.
"Můžeme si o tom někdy popovídat, kdybys chtěl. Třeba ve městě." Nabídne mu výlet a ano, klidně přibere i Zyeho, ale byl by radši, kdyby šli sami. To uvědomění ho vlastně dost překvapí, ale zatím to na sobě nedá znát. Zye Senovi klidně naleje kávu, když si o ni řekne. Nějak mu pořád nedochází, jak by to mohlo vypadat. Bere to čistě jako své typické chování, než aby zatím hledal cokoliv víc. Prostě mu to nedochází. Zvědavě zvedne oči, stejně jako minimálně polovina jídelny, když Yo prohlásí, že je tu Sena kvůli němu. Prohlíží si ho se zaujetím, nedošlo mu, že by mohl mít cokoliv společného s agenturou, ale mělo. Už jen proto, jak vypadá. Tohle prohlášení zaujme i Toshiyu, který je stejně zvědavý jako Die. Tohle by taky mohla být cesta. Přece vypadá naprosto skvěle, tak proč by ne. Vidí v tom jistou příležitost. Akiho to ani v nejmenším nezajímá a jen spokojeně dál krmí Boogieho, který se ani trochu nebrání.
"Mohl bys fotit." Podsunuje mu další kompliment.
"Vyfotil bych tě sám, ale myslím, že bych zvládl myslet jen na jedinou věc." Využívá toho, že tu teď Zye není. Ještě se nerozhodl vrátit k nim a jen zaujatě poslouchá. Kamijo se začíná mračit, když vidí zájem Die, ale dojde mu proč.
"Dostaneme se k němu blíž." Pošeptá Die, aby věděl, že stojí na jeho straně a taky na té své. Vidí v tom příležitost, stejně jako Toshiya. Za to Shin bledne snad ještě víc a sjíždí na židli níž a níž. Je mu jasné, že konkurence je obrovská a nemyslí si, že by kdy mohl předčit Senu. To svým chováním prostě nezachrání. Nakonec to nevydrží a zvedne se s tichou omluvou, že nemá hlad. Potřebuje nutně zmizet, co nejdál. J si toho všimne, jeho nějaká agentura vůbec nezajímá, ale není sám. Toshiya byl sice zaujatý a v hlavě se mu rodil plán, ale Shina nejde přehlédnout. Jakmile za ním klapnou dveře, zvedne se taky.
"Prchá vám student, pane profesore." Sekne ostře hlasem k Yoshikimu., aby mu konečně došlo, co se tu děje a že některým by měl jisté věci skutečně vysvětlit. Některá jejich slova zněla opravdu zvláštně a Shin, o kterého se s Die vždycky starali to očividně nevzal dobře. Pak si jen tiše odfrkne a rázným krokem odejde z místnosti. Za dveřmi ještě zrychlí, aby ho dohnal. popadne ho za zápěstí a trhne s ním k sobě, aby ho otočila zastavil. Když k němu zvedne Shin oči vypadá, že se za chvíli rozbrečí.
"Ale no tak." Povzdechne si Totchi chladně.
"Jsi mnohem hezčí a lepší než on. Měl bys mu spíš rozbít hubu a ne utíkat." Trochu ho napomene, ale pak napříč tomu, jak se tváří a co říká, ho přitahuje k sobě.
"Víš co, udělám to já. A klidně oběma, když bude potřeba." Jejich andílkovi se prostě neubližuje.
Sugizo, Die, Yoshiki, Boogie, Aqui, Sena
Aqui na něj vytřeští oči, když mu položí otázku, kterou vážně nečekal. Co on na něm vidí? On? Jak on? Vytvaruje ústy to svoje věčné Co, ale J už mu neodpoví, protože jsou všichni v jídelně a vloží se do toho až příliš mnoho lidí najednou. Boogie sleduje dění kolem a pomalu si zakládá ruce na prsou a teprve po chvíli mu dojde, že Aki mluvil a hlavně co přesně říkal! Nechá Senu Senou a obrátí k němu svůj obličej. Aki ho zve do města. To bylo přesně to, co se Zyeanem chtěli, ale chtěli to pro to, aby tam spolu byli sami a všem z očí. A teď ho tam zve někdo jiný. Ohlédne se k místu, kde stojí Zye, jako by se chtěl ujistit, že to nemohl slyšet a znovu se podívá na Akiho. Nedodal, že by jeli všichni tři a to ani přesto, že původně o těch jeho několikačlenných románcích mluvil.
"Co tím chceš říct?" Řekne mu tiše, protože se v něm nevyzná ani trochu. Pořád v jeho osobě tápe a snaží se přijít na jakýkoliv záchytný bod, ale nedaří se mu to. A vůbec, proč tam Zye stojí a zírá na Senu jako na svatý obrázek? Nikdy ho žádné agentury nezajímaly, měl úplně jiné cíle a nebyl hloupý, aby musel zkoušet podobné věci. V poslední době Boogieho všechno zlobí. Potřeboval by už konečně najít vnitřní klid. Někde se ukotvit. Sena se pousměje, když se ho Die zeptá, o jakou agenturu jde a sáhne do své malé kabelky od Valentina, aby v ní našel několik vizitek. Pomalu je položí na desku stolu před sebou a Die hned vstane a pro jednu se natáhne. Není jich dost pro všechny a on tu svou nemíní nikomu přenechat. Na vizitce stojí název společnosti a kontakty na Senu. Die najde svůj starší telefon a hned si všechno najde, takže za chvíli ví, že Sena dlouho fotil a dělal modela a teď je zaměstnaný jako lovec talentů nebo tak něco.
"To jsi už docela starý, vypadáš mladší." Řekne pobaveně a dost netaktně, ale to mu bylo vždycky ukradené. Sena po něm blýskne modrým pohledem. Takhle se mluví s někým, od koho něco chcete?
"Díky." Řekne jenom nakonec. Pravdou bylo, že se mu blížila třicítka a to byla hranice pro modely obecně. Tedy v té mladé kategorii. Tihle chlapci by mohli mít všechno teprve před sebou. Boogie se znovu podívá na Akiho, když mu řekne, že i on by mohl fotit. On se pro vizitku nežene. Zavrtí hlavou.
"Jsi hodný, že mi to říkáš, ale to není život pro mě." Šeptá mu, aby je nikdo další neposlouchal. Vlastně… byl docela spokojený tady, když sem přijel, venkov se mu líbil. Mezi mnoha lidmi se necítil dobře.
"Myslel jsem spíš na vysokou." Přizná se. Boogie neměl žádný dar geniality, ale učil se dobře a chtěl dělat něco smysluplného. Tohle mu tak nepřipadalo. Prostě to v tom nedovedl vidět.
"Třeba laboratoř nebo tak něco. Chtěl bych si jednou pořídit nějaký slušný mikroskop." Přizná se.
"Třeba bych pak mohl zkoumat mikroby zrovna v těch tvých Andách." Zasměje se uvolněně a jak mu to dojde, hned toho nechá a zase se zamračí. Jako kdyby mu tady sliboval, že by tam s ním jel. +Co blbneš?+ Napomene se. Akimu to nestačí a říká mu, co by se dělo, kdyby ho mohl fotit sám. Boo po něm vrhne pohledem a zrudne asi jako Shinya. Má pocit, že mu bude utíkat v patách.
"Uslyší tě." Svede to na Zyeana. Die se mezitím nakloní ke Kamijovi, když mu chce něco pošeptat a kupodivu je to něco, co chce velmi slyšet. Přikývne a pátravě se podívá na Senu, ale pak se na Kamija kouzelně usměje. Jen ať kvůli němu hory přenáší, to se mu líbí. Yoshiki pokyvuje hlavou na Senova slova o tom, že mu má věřit, ale najednou Shinya vyskočí na nohy a uteče pryč a on vážně nechápe, co se stalo. Na jeho výrazu je ale vidět upřímný šok a starost. Ať to bylo, co to bylo, Yoshiki je do něj zahleděný a už to nejde víc skrývat.
"Já vím." Hlesne jenom, když po něm Toshiya skoro vyjede a ani nedovede nastolit svou autoritu jako vždycky. Zmateně se rozhlédne po všech kolem stolu. Sugizo se pohne z místa, dojde k němu a sevře jeho rameno. Nakloní se k jeho uchu tak, aby ho slyšel jenom on.
"Myslím, že má jenom strach." Zalétne očima směrem k Senově hlavě na židli a Yoshiki pochopí. Doopravdy ho to udiví. Copak udělal něco, co by vypadalo, jako že má o Senu zájem? Nemluvili spolu před tím na loukách dostatečně o tom, co se to děje? Otočí se na patě a vyjde ze dveří. Shinya není daleko a Toshiya je u něj. Ať se snaží vystupovat jakkoliv, očividně se o něj stále staral.
"Toshiya-kun, jdi do kuchyně." Požádá ho tiše. Není v tom žádný rozkaz, ale pořád je ještě jeho učitel. Počká si, až budou se Shinyou na chodbě sami.
"Přiznám se, že když jsi posledně chválil můj parfém, došlo mi, že bych chtěl od života trochu víc, než je plat středoškolského učitele na malé škole na periferii. Nenapadlo mě o moc víc možností, než zkusit štěstí trochu jinak. Sháněli lidi mého věku a tak jsem tam poslal fotky. Mohlo by to vyjít…" Vysvětlí jednoduše.
"Mám učení rád, nenechám toho, ale taky si rád kupuju podobné věci." Plaše se usměje a ani neví, jestli k němu smí udělat krok blíž.
Toshiya, Zyean, Aki, Kamijo, J, Shinya
J si Aquiho výrazu samozřejmě všiml a vnitřně ho tím dost uklidnil, aniž by musel cokoliv říkat. Očividně ho zaskočil a to podle něj znamená, že se na Senu takovým způsobem nedíval. Sena jim prozradí, že je z agentury a J zlehka dloubne Aquiho loktem."Vidíš, o tomhle jsi někdy přemýšlel?" Samozřejmě ho napadlo, že by mohl začít podobnou kariérou. On sám by do toho nešel. Znamenalo by to město a hromadu lidí, bez kterých se klidně obejde, navíc by tu musel nechat svého hřebce a do toho se mu nechce už vůbec. Nakonec by to nějak udělali, kdyby Aqui dostal příležitost. Přál by mu to a zároveň si není jistý, jak by bez něj delší dobu vydržel. Akiho Sena vůbec nezajímá. Říká věci, které vždycky šli mimo něj. Teď tu však má Boogieho, který si krade všechnu jeho pozornost. Po jeho otázce se krátce zamyslí a pak se rozhodne upřímně odpovědět.
"Možná jsem zjistil, že jsi měl pravdu. Že k některým věcem vážně potřebuješ jen jednu osobu, ale musí to být ta správná." Podívá se mu zblízka do očí.
"Pro mě jsi to ty. I kdybys mě nakonec odmítnul, měl bys to vědět." Odmlčí se na moment.
"Můžeme se jít třeba projít, řeknu ti víc a nemusí o tom nikdo vědět." Nabídne mu ještě jednu variantu, kdyby ho Boo mohl vyslechnout a zjistit, co se mu odehrává v hlavě. Záleží jen na něm, jestli se mu bude chtít. Zbytek už nějak zařídí. Nechce nic dělat za Zyeanovými zády, ale víc touží po tom, aby byl s Boogiem chvilku sám. Kamijo taky sáhne po jedné vizitce, kterou si prohlédne. Už teď v duchu kritizuje některé detaily, ale nakonec jen velmi tiše vyprskne smíchy. Die a jeho poznámky asi bude mít vždycky v oblibě. Jeho povaha mu naprosto sedla. Sena však získá nějaké plusové body, když poděkuje.
"Jak to tak vypadá, jeho jen tak nerozhodíš." Zvedne pohled k Senovi a vážně by s ním rád mluvil, pokud by byla možnost. Ani on nechce zůstat v tom zapadákově, kterému říkali domov. Je však jen malá pravděpodobnost, že by vzal někoho víc, než jejich profesora. Stejně se o to pokusí. Aki si vyslechne prohlášení Boogieho o tom, co by chtěl dělat a co má v plánu. Tady by bylo taky dost věcí ke zkoumání a on ho tu rád ubytuje, kdy si jen řekne.
"To je skvělý plán a věřím, že ti to vyjde." Nemá problém ho podporovat v čemkoliv a to spolu ani nechodí. Jenže Boo ho pak odrovná svým prohlášením o Andách. Vzal by ho tam klidně hned. Možná by mu v tom pomohl i táta, aby se jen podívat za mámou. Nikdy mu v tom nebránil, ale Aki farmu opustit nechtěl. Teď by měl důvod.
"Boo-chan." Prohodí tiše a měkce.
"Rád bych tě tam jednou vzal. A kdyby ti stačila jedna obyčejná farma, můžeš přijet, kdy jen chceš." Možná by měl brzdit, ale vůbec se mu nechce. Jsou věci, o kterých by si mohli ještě dlouze popovídat, ale Akimu připadá, že tolik času nemá.
"Mohl by ses tu o víkendu učit, třeba si tu vymyslet nějaké projekt." Možností tu není málo, i když to tu vypadá jako zapadákov.
"A já bych si každou volnou vteřinu užíval toho, že bych tě mohl rozptylovat." Ne, to by nebyl on, kdyby něco podobného neprohodil. Boo ho zastaví a Aki se podívá na Zyeho.
"A co když chci, aby mě všichni slyšeli?" Stočí své oči zpátky na Boogieho a je zvědavý na reakci. Toshiya už je na chodbě u Shina a ten se mu chvěje v náruči.
"Jsem hrozně hloupý." Obviní se andílek. Jenom jeho by dokázala rozhodit podobná návštěva. V duchu si za to hrozně nadává a ví, že by se měl chovat mnohem dospěleji. Jenže svým pocitům nedokáže poručit.
"Ne Shin-chan." Prohodí Totchi s tichým povzdechem.
"Nejsi vůbec hloupý. Jen ti na něm záleží. V tu chvíli tě rozhodí úplně všechno." Protočí sám nad sebou očima v sloup. Kdyby se něco podobného dělo kolem Sugiza, taky by mu to nebylo jedno. Jen by reagoval mnohem agresivněji. Jenže toho Shin není schopný. Totchi se ohlédne, když se za jeho zády ozve hlas Yoshikiho. Propálí ho zamračeným pohledem, ale pořád je to jejich učitel. Pustí Shina, pohladí ho po tváři a otočí se, aby zamířil zpátky do kuchyně. Když prochází kolem Yoshikiho, krátce se u něj zastaví.
"Možná byste měl přemýšlet trochu dopředu, pane profesore." Utrousí ledově a je jasné, že by mu nejraději vynadal.
"Celou dobu se tváříte, jak nám rozumíte, možná je na čase to dokázat." Ušklíbne se a pak pokračuje dál. Jen ať ho klidně vyhodí ze školy, říct to musel. Shin mezitím postává na chodbě a vůbec se mu nechce zvednout oči od svých bot. Vyslechne si celou Yoshikiho zpověď a samozřejmě, že to dává skvělý smysl. Možná to i tušil už v kuchyni, ale v první chvíli ho dokonale ovládl jeho pocity.
"Je to skvělý nápad." Prohodí sotva slyšitelně, ale zatím oči nezvedne.
"Omlouvám se za své chování." Stydí se a stejně by se to stalo znovu, kdyby na to došlo.
"Myslel jsem, že on…Že já…Nemohl bych vedle něj stát a věřit, že si třeba jednou někdo jako ty vybere mě." Není si jistý, jestli to dává smysl.
"Proč bys to dělal? Zasloužíš si něco lepšího a věřím, že ti to focení vyjde a budeš úspěšný. Jsi krásný, víš." Pořád ještě svůj pohled nezvedl.
"Nebudu se zlobit, když to zůstane jen u tohoto léta. Budeš mít hodně práce." Konečně oči zvedne a pokusí se pousmát. Za modrou hladinou, kveru v nich má je jistý ztracenost a bolest, když si uvědomí, že by o něj mohl přijít. Měl s tím počítat, když se zamiloval do učitele, ale nějak si s tím neumí poradit.
Žádné komentáře:
Okomentovat