(hostinec)
Elli
Trhne k němu hlavou, když mu suše oznámí, že by ho tady nechal ležet a cítí, jak hraně dotčeně špulí vlastní rty. Není tak těžký, aby ho tu někdo nechal!! Ani ošklivý! Potlačí nutkání zkontrolovat svoje faldy pod tričkem. Při tom mu z konce cigarety upadne pořádný kus a jen tak tak, že ne na vlastní kalhoty. Celkem nevybíravě zakleje a opráší si stehna. Pak se pousměje, když si ho chvíli zkoumavě měří. "Takže umíš na bicí o dost líp, než na kytaru? To jsme skoro kapela." Nadhodí mezi dalším potáhnutím a co si bude nalhávat, je skutečně rád, že se Diego rozhodl, nenechat si tu krásku pro sebe. Mohl by. On by to asi udělal, i kdyby se na ni měl jen dívat, ale... Tak počkat. Oči se mu nadšeně rozsvítí, když se zvednou k těm jeho a nadšeně poposedne na svojí barovce.
"Tolik se ti moje hra líbila?" Nakloní hlavu k rameni a odfoukne si pramen vlasů z obličeje. Celkem bezúspěšně. Pak se rozesměje.
"Zabít? Za co? Zlobíš?" Vyptává se a pak se trochu zarazí. Se svou vlastní tělesnou konstitucí a s jeho evidentní výdrží, protože to vypadá, že ji má... měří si ho pohledem.
"Na to nemůžu přistoupit, protože jsi před chvílí řekl, že bys mě tu nechal ležet pod barem. Kdybys řekl, že mě odneseš...hmm... do postele... možná bych to zkusil." Polemizuje s jasnou narážkou.
Lucas
Chvíli se zastaví myšlenkou na svých vlastních problémech, které mu snad tady nehrozí, ovšem se svým sklonem k hazardu, no známe své lidi. Raději tu myšlenku zase rychle zapudí, zrovna ve chvíli, kdy Elli začne mluvit o kapele. "No to není úplně zlej nápad, asi." Opáčí mu klidným hlasem a ten nápad mu utkví v hlavě celkem dlouho. Je to dost úspěch na to, že on nepřemýšlí nad věcmi déle, než pár sekund. Další otázka ho překvapí, ne proto, že by ji nečekal, ale spíš proto, že podle něj byla jeho reakce celkem zjevná. Rádoby lhostejně si hodí ruce za hlavu a opře se na barové židličce o opěrku.
"No já nevím, ještě si to asi budu muset trochu rozmyslet, když se tak ptáš." Rýpne si do něj a na tváři se mu blýskne rošťáčky úškleb, který dává jasně najevo, že si z něj střílí. Trochu se zarazí, když se ho zeptá napřímo na jeho minulost a jen pokrčí rameny v náznaku, že to ani nestojí za řeč.
"Ale nějak mám problémy splňovat závazky trošičku." Dodá a naznačí, jak malá trošička to může být palcem a ukazováčkem. Je jasné, že to asi tak úplně pravda nebude.
"Máš strach, chlapče, že by tě tu nechali i ostatní napospas? Tak málo si věříš?" Zeptá se ho pobaveně a uzme zase panáka do ruky a obrátí ho do sebe, jakoby se nechumelilo.
Elli
Plácl to jen tak do éteru jako první věc, co ho napadla, ale Diego se chytil. Chytil se vážně nebo si ho dobírá? Upře na něj dlouhý a zkoumavý pohled a v tom jeho se zračí zaskočení, překvapení ale taky fakt, že ještě tak pět vteřin a vezme ho za slovo. Mohli by vážně hrát? To vždycky chtěl. A taky by s ním musel cvičit a trávit spousty a spousty času a... pootevře rty a típne cigáro, ze kterého už stejně skoro nic nezbylo. Pak se plaše zasměje, ale zase rychle zvážní, protože on je ještě pořád myšlenkami u té kapely. Při té zmínce o závazcích se ale sám rozesměje na celé kolo, až se to zdá nepatřičné. "Zdá se, že máme společnou vlastnost." Nevinně na něj zamrká a zrovna moc mu to nevysvětlí, ale pak si Lucas docela naběhne s něčím, co nemůže jen tak nechat ležet.
"Ale miláčku... já nechci aby mě zvedal kde kdo cizí, já tady flirtuju s tebou." Oznámí mu jako by se nechumelilo a bavili se spolu o tom, že jim ve zkušebně došlo pivo a někdo z nich by pro něj měl skočit. Obejme dlaněmi svoje koleno, jak má nohu přes nohu a vyhlíží jeho reakci. Copak to nechápe? Samozřejmě, že se nakonec našel někdo, kdo s ním odešel, ale to se nemusí snažit tady a může rovnou vyrazit do nějakého klubu na lov někoho, u koho to vypadá hned slibně.
Lucas
Převalí panáka v ústech, aby si vychutnal ostrou chuť, na kterou si poslední dobou celkem zvykl. Tak nějak se mu vrátila myšlenka na kapelu zpátky do hlavy. "Ta kapela je vážně dobrej nápad, Elli." Řekne zamyšleně, i jeho hlas je nepatrně zastřený tím, jak nad tím přemýšlí. Probere ho až zmínka o společné vlastnosti.
"Už to tak vypadá, ale moc oblíbená vlastnost to není, jak tak sleduju." Houkne se smíchem a zvedne prázdnou sklenku ke své levé tváři, která je poznamenaná a mrkne na něj. Oslovení miláčku v něm ale vyvolá zvláštní zachvění, které by rozhodně nahlas nepřiznal, jen na něj stočí pohled a stáhne obočí. Chvilku vypadá, že se tváří vážně.
"Tak poslouchej, zlato." Nakloní se k němu a přitáhne si jej k sobě, podobně jako v obchodě, až na to, že mu hledí zblízka do tváře.
"To, co jsem udělal v obchodě, byla jen jednorázová záležitost, dobře? Tohle oslovení si nech pro ty, se kterými lezeš do postele." Houkne na něj téměř neslyšně a v jeho očích se objeví blesky, nezdá se ale, že by byl naštvaný, spíš si asi není úplně jistý, co se to s ním v přítomnosti Ellieho vlastně děje. Dřív se zařekl, že některým vazbám se do budoucna vyhne, po jistých zkušenostech a nejistotou ve vlastních rozhodnutích. Pořád mu jeho ego nedovolí tvářit se jinak, než jako chlap, hlavně co se týče okolí.
Elli
Tak poslouchej zlato... zarezonuje mu jeho hlas v hlavě a skoro zatají dech, ale zároveň to uvnitř něj hraje očekáváním. Visí na něm očima a neví, jestli dostane naplácáno nebo pochvalu, ale obojí je vzrušující. Pak se po něm Lucas natáhne a on zůstane sedět na barovce jen opravdu malým kouskem vlastního pozadí, div, že nespadne, takže k němu vystřelí oběma dlaněmi, kterými se zapře o jeho hrudník a pak sklouzne pomněnkovým pohledem na jeho rty. Ahah... dostal naplácáno. Sakra... kde se stala chyba? Jde z něj skoro strach, ale taky je to zatraceně vzrušující. Nakonec se malinko vysouká nazpátek a pomalu z něj dlaně spustí. Jeho vůně ho ale dráždí v nose a nedá se říct, že by ho to odradilo. "No jo, však nechávám…" Oznámí smířlivě, ale zároveň je to jasná narážka na to, že se chystá a tudíž si to může nechávat i pro něj. Radši sáhne po své piňa coládě a nacpe si brčko do pusy, než zase něco řekne.
"Kde budeme zkoušet?" Vrátí se rychle k předchozímu tématu a zamává na něj dlouhými řasami, jako by nic. V duchu ale uvažuje nad jeho nadšením z toho tématu a taky nad tím, jak zmínil cosi o té jejich vlastnosti. Ne, rozhodně to není oblíbená vlastnost, to už si vyzkoušel na vlastní kůži. A taky znělo jako něco zajímavého z Lucasova života. Ten teď ale nevypadá, že by mu o tom chtěl vyprávět. Možná, když si dá ještě pár těch skleniček?
Lucas
Zarazí ho trochu, jak vystartoval, to většinou nebývá jeho styl, i když občas se mu to stane. Nečekal ale, že by dokázal vyletět zrovna teď a tady. Pomalu jej pustí a nadechne se, jakoby se chtěl omluvit, nakonec nic neřekne, jen protočí panáka mezi prsty s pohledem upřeným před sebe. Koutkem oka těkne k Elliemu, jak to vzal. Vypadá celkem v pohodě, už se zaobírá svým utrejchem ve sklence. +Jo, je to v pohodě.+ Jeho slova ho ale zase donutí myslet na něco jiného, daleko klidnějšího, pokud se to tak dá říct. "No myslím, že bych to ukecal na obchod po zavíračce, čistě teoreticky." Zamyslí se nad tím, ale pak ho napadne spásná myšlenka. Vždyť vlastně by měl zanedlouho koupit byt.
"No můžeme zkoušet u mě, byt bude od zítřka můj, takže by to neměl být problém, nic moc tam mít nebudu, vejdeme se tam bez problému." Hlavní jeho požadavek byl velká místnost. Tak nějak plánoval, že si k tomu pořídí bicí, nehledě na názor sousedů, kteří asi nebudou moc nadšení, ale ty on má těžce na háku.
"Jo, u mě to půjde, teda jestli si to nerozmyslíš, se mnou to moc nevyhraješ." Upozorní jej. Nikdy nebyl moc dochvilný ani pečlivý, ať se jedná o cokoliv, dělá si, co chce, hraje si, co chce.
Elli
+Obchod po zavíračce...+ Ušklíbne se v duchu, protože tam nevidí moc prostoru a soukromí a pochybuje, že by se majiteli líbilo, že tam chodí lidé, co tam nejsou zaměstnaní. Mohli by tam přece něco zničit nebo ukrást… Kam ho asi povalí na krabice s paličkama? Pult se zdá moc fajn, ale pořád dokola, to taky ztratí svoje kouzlo. Lucas nemá ani ponětí, nad čím teď Elli přemýšlí. A pak řekne slovo byt. U mě... Obrátí k němu pohled a znovu mu v něm nadšeně zajiskří. Ohoho! To chtěl slyšet! Odloží drink stranou a předkloní se, čímž se mu opře dlaněmi o stehna. Před chvílí dostal za podobné chování vynadáno, ale na to už zapomněl. Já a moje kytara jsme docela skladní, věř mi. Řekne mu nanejvýš spokojeně a pak po něm hodí pohledem Ale prosím tě jako bys MĚ mohl TY rozházet... "Já si to určitě nerozmyslí mil..." +áčku...+ Dokončí si v duchu, protože se právě kouše do spodního rtu, aby to slovo znovu neřekl nahlas a zírá do jeho přísných očí, co on na to. Při tom se snaží nevinně usmívat s dlaněmi stále tam, kde je měl - totiž na těch jeho stehnech.
"Když to samo!" Vystřelí na něj v sebeobraně dřív, než se Lucas zase nafoukne a hodí tak veškerou vinu za tohle všechno na něj. On přece vůbec nic nedělá a jeden by neměl tolik potlačovat svoje spontánní chování, no ne?
Lucas
Shlédne na jeho dlaně na svých nohách s mírně pozvednutým obočím. Není si úplně jistý, jestli si teď nenaběhl úplně, když nabídl svůj budoucí malý squat. Tváří se celkem nepřístupně, ale jeho ego nadšeně poskakuje a vtírá se mu do mozku, neodbytné jako žvýkačka na botě. "Jo, tušil jsem, že to řekneš." Vypadne z něj nakonec s nepatrným ušklíbnutím, evidentně bude muset tuhle svoji stránku rozdýchat nad flaškou někde v klidu. Když mu ale zase málem ulítne to slovo, neubrání se rozhlédnout kolem sebe, jakoby se bál, že už ho fakt někdo uslyší.
"Varuju tě naposledy, mám tu moc rozjednaných věcí, tohle mé reputaci neprospěje." Upozorní jej naposledy, nebyl by tak radikální, ale reputace je to jediné, co ve svém celkem ubohém životě má a tu si opatruje jako oko v hlavě a je na ni i poměrně háklivý.
"Tak si dávej bacha." Upozorní jej a pošle před něho panáka, stejného jako má on, který přistál před několika sekundami před ním.
"Tebe fakt musím rozdýchat, tak pij a žádný protesty." Houkne na něj sebejistě, než do sebe kopne dalšího panáka, s takovou asi opravdu po svých neodejde, má sice výdrž ale tohle tempo je vražedné.
Elli
Zklamaně mu klesne brada. To se jako bojí, že ho někdo uslyší? Někdo jako on? Dělá si legraci?A co mu vadí? Že je kluk? Je to takový problém? Elli přece vypadal dobře, to od druhých prostě věděl. "Tvojí reputaci neprospěje co. Že si lidi budou povídat, že spíš s klukama?" Vypálí na něj teď už naštvaně a založí si ruce na prsou. Kdo ví proč ho to tak popudilo, při tom s tímhle měla problém většina chlapů. Možná to bylo tím, jak moc se mu Lucas podvědomě líbil. Elli nesnášel, když se musel schovávat.
"To je jako nějakej trestnej čin? Žiješ ve středověku?" Zlobí se, ale pak mu dojde, že vlastně jo. Zpropadený ostrov... Čert to vem, ani jeden nejsou odsud a co viděl on, rozhodně by nebyli jediní... Zašilhá na panáka a pak na skleničku namíří prst.
"To mě má jako upokojit? Co? Má mi to zavřít pusu?" Doráží na něj dál a mračí se. On by mu ukázal, co všechno jeho pusa dovede! Pche! Tak on má strach, aby ho s ním někdo neviděl? Pan drsňák Dělám si co chci? Po jeho další větě panáka popadne, otočí ho do sebe, ale pořád si ho naštvaně měří, když ho tekutina řeže v krku. Není na pití tolik zvyklý a musí si hodně hlídat obličej, aby na něj nekřivil grimasy. I tak mu do očí vjedou slzy. Má sto chutí něco mu provést... Nakonec se natáhne pro jeho triko, prudce si ho k sobě přitáhne, využívaje svojí vlastní síly - ještě, že není holka - a vtiskne mu svoje rty na ty jeho lidi nelidi. +Tak a máš to ty... ty... TY!+
Lucas
Zůstane na něj hledět s otevřenou pusou, čekal všechno, opravdu všechno, ale tohle rozhodně ne. Jen naprázdno hledá slova, ten kluk se úplně zbláznil evidentně. Poslouchá, co to tady po něm vlastně křičí a jen zavrtí hlavou, jakoby to všechno šlo mimo něj. Objedná si zvednutím své pracky ještě jednoho panáka, to už si ho ale k sobě přitáhne a políbí přede všemi. Odtlačí ho od sebe, velmi rychle a držíc ho za svršek téměř pod krkem vstane s blesky šlehajícími z jindy bezstarostných očí. Nic neříká, jen ho sebou táhne, až ke dveřím které vedou k pokojům, kde ještě dnešní noc hodlá spát. Jakmile se dveře s hlasitým prásknutím zavřou, přitiskne ho ve vzduchu na zeď, aby mu mohl pohlédnout do očí. Vypadá to, že nemá jen svaly ale i celkem sílu, tentokrát zdání rozhodně neklame. Ještě chvíli mu nasupeně hledí do očí, než mu oplatí polibek, ale ten jeho je hrubý a rozhodně na něj nebere vůbec ohledy. Když dostane to, co chtěl, pustí jej na zem a neřeší, jestli to ustojí nebo ne. "Rozmysli si, co chceš Elli. Máš dvě možnosti, buď to bude podle mě, nebo vůbec." Řekne tvrdě a neoblomně, je jasné, že je zvyklý hrát podle vlastních pravidel. Je to už pár let, kdy takový nebyl, tohle by dřív neudělal, ale kostlivci lezou ze skříně, i když pomalu. Opře se zády o zeď naproti němu s rukama v kapsách a sleduje ho s rozporuplnými pocity, které kryje za sebejistým šklebem.
Elli
Najednou je mu triko nějaké těsné, když ho za něj Lucas popadne a jeho obličej není ani trochu přívětivý. Pohled v jeho vlastních očích je najednou zaskočený a snad i trochu vyděšený. On ho varoval, ale nedal si říct jako vždycky. Nemůže tomu uvěřit, jak může být takhle... Znovu se začne mračit, ale to už ho Lucas táhne skrz lokál ke schodům a nahoru, div, že nezakopne na každém druhém schodu, jak za ním vlaje a klopýtá, aniž by se stihl jakkoliv bránit nebo odporovat. Všichni se za nimi otáčejí, ale to teď vůbec nevnímá. Horší je strach, který se mu usadí někde v žaludku. Ocitnou se v nějakém pokoji, dveře se zabouchnou a on by skoro polkl, ale nestihne nic. Cítí, jak se mu tenisky odlepí od země, když ho Lucas zvedne podél zdi a teď už na něj třeští vysloveně vyděšené modravé oči a prsty svírá kolem těch jeho, jak se snaží popadnout dech. Tohle už kdysi zažil... jak od těch, co ho naháněli na ulici, tak od něj... když se bránil. V hlavě se mu rozpoutá hotové vzpomínkové peklo a panika neúměrná situaci. Čeká útok, možná ránu a pevně před ní sevře víčka, ale najednou se Lucasovy rty obklopené strništěm přitisknou na ty jeho a způsobí mu v hlavě ještě větší zmatek. Klesne zpátky na nohy a jen tak tak to ustojí, jednou rukou se přidržuje zdi za sebou a udělá od něj spěšně několik kroků stranou víc do místnosti. Obrací za ním stále zaskočené a vyděšené pohledy, ale pomalu mu začíná docházet, že to nejhorší asi pominulo. V hlavě mu zní jeho hlas a oznámení, ale není schopný nad ním přemýšlet, na to s ním příliš zamávalo, co se právě stalo. Beze slova se k němu otočí zády - to by asi neměl dělat - a odpotácí se k oknu, o které se opře oběma rukama a rozechvěle se nadechne. Musí se uklidnit.Lucas
Sleduje jeho reakci a nelíbí se mu, co mu vlastně provádí. Jen tam tak stojí s rukama v kapsách a tváří se jako by spasil svět. Možná by i chtěl říct, že se mu omlouvá, ale to je pro něj momentálně zcela nemožné. Když se k němu otočí zády a zamíří k oknu, přeběhne mu přes doteď kamenný výraz náznak lítosti, který zmizí téměř okamžitě. "Varoval jsem tě Elli, nevíš, do čeho ses pustil." Vypadne z něj jen tvrdě, než se otočí na patě, vytáhne ze skříně lahev rumu a natáhne se i s ní na pohovku. Odzátkuje ji zuby, obrátí do sebe několik velkých doušků a nepatrně se ušklíbne. +Vážně, bych si měl pořídit něco lepšího.+ Proběhne mu hlavou, když ho po očku pořád sleduje. Čeká na okamžik, kdy vyběhne ze dveří a už ho nikdy neuvidí. Svým způsobem to dělá schválně, nepřipadá mu jako holky, které k sobě zve, záleží mu na něm a nejspíš i proto to dělá. Odhánět od sebe všechno, na čem by mu jen mohlo záležet. Zvyk je železná košile, z jisté formy strachu, se chová jako idiot s přesvědčením, že je to tak správně. Svoji hlavu ale raději místo slov utopí v dalším velkém loku, už by měl nejspíš přestat, leze mu to fakt na mozek, jinak to ale asi už neumí.
Elli
Polyká na prázdno a snaží se ujasnit si celou situaci, když se ozve Lucasův hlas. Neví do čeho se pustil? Možná to vážně neví? Zakloní hlavu a pomalu se nadechne, když se odlepí od okna a začne se k němu otáčet čelem. Obrázek, který spatří ho však znovu přiměje k zamračení a nakopne v něm novou vlnu nepředvídatelného chování a pošetilosti, protože se to odvahou dá nazvat asi jen stěží. Přejde k němu těch několik kroků až nezvykle rychle a vytrhne mu silou lahev z ruky, takže se Lucas trochu pocintá, ale přijde o ni. "Koukej přestat chlastat! Jsi už úplně na mol! Rozumíš?" Štěkne po něm jako jeho holka, když přijde opilý nad ránem domů a hodí flaškou do kouta pokoje, kde se začne s tichým klokotáním vylévat a vsakovat do koberce. Ozve se jen dutá rána, střepy naštěstí nehrozí.
"Radši ani nepočítám, kolik jsi toho už dneska vypil!" Dodá ještě, když si založí ruce v bok a dál se na něj mračí, jak tam tak leží na kanapi. Skutečně... jako by se znali snad deset let a tohle byla běžná scénka jejich života. Neví proč to dělá, ale nepřemýšlí nad tím. Sleduje jeho sexy obličej a ještě víc přitažlivé tetování na rukou, někde pod kůží ho začne svědit pocit, že Lucas za chvíli vyletí vzteky a minimálně ho přizabije, ale něco mu nedovoluje couvnout nebo odejít. Jen ho propaluje dotčeným pohledem. Prominul by mu všechno, kdyby kývl, ale... tak počkat.... to zase prrrr.....!
Lucas
Uvědomuje si, jak postel stojí úplně za houby, když mu hrboly tlačí do zad. Nějak to ale nevnímá, zažil už i horší, tak nač se poslední noc vzrušovat. Raději sleduje mladíka u okna a přemýšlí, jestli to bylo dostatečné varování a on se otočí a zmizí. Překvapeně zvedne obočí, když se rozejde k němu a zavrčí nepříjemně, když lahev zmizí z jeho ruky. +To vážně přehnal!+ Proběhne mu hlavou, než se zvedne do sedu, ale nevypadá, že by měl znova vyletět jako čertík z krabičky. "Tak hele, tohle se nedělá, do toho kolik vypiju, nikomu nic není." Řekne naprosto klidně a zvedne se, aby přešel k osamělé skříňce v rohu místnosti, kde má svůj bar celkem dobře zásobený. Vytáhne další lahev s rumem a trochu smutně se podívá na ležící skleněnou holku, odkud vytékají poslední kapky.
"Vypil jsem toho tak půlku, co piju obvykle, tak nebuď posera." Protočí oči v sloup a zažene depresivní myšlenky dalším velkým lokem, po kterém se mu zježí chlupy snad všude.
"Nelíbí se ti, co vidíš? Nikdo tě nenutí tu být, tam jsou dveře." Řekne nekompromisně, když se ohlédne jeho směrem a pomalu se vrátí i se skleněnou kráskou zpátky do postele, kde na nočním stolku leží paličky patřící k bicím.
Elli
+Nebuď posera? Cože???+ Zírá na něj nevěřícně a zrovna tak na ten arzenál, co má ve skříni. Teda on toho zažil hodně a lítal v ledas čem a v ledas jaké závislosti, ale tohle? A pak ho vyhodí.... no to snad není pravda! Rozhlédne se kolem sebe a má strašnou chuť mu něco provést, ale nakonec jen zavrtí hlavou."Nevím, jak chceš zkoušet, když se většinu času ani netrefíš do bubnu co má půl metru v průměru, ale jak chceš ty. Byl jsi sexy přesně do doby, dokud bylo reálný, aby se ti taky postavil, což v tomhle stavu..." Důkladně si ho shlédne od hlavy až k patě a významně se zastaví na jeho rozkroku.
"Dost pochybuju. Smutný. V tvým věku." Zaútočí na citlivé místo každého chlapa a v duchu zadoufá, že ho to nakopne místo toho, aby se všechno definitivně dopo.... Pak se otočí na patě a vydá se ke dveřím jeho pokoje. V nich se naposled zastaví a ohlédne po něm a v očích má zvláštní, docela smutný výraz. Nechce se mu ho tady nechávat, ale zároveň nikdy nebyl pan vychovatel - on tedy rozhodně ne a co teď s ním? Když chce pít, ať pije. Taky si vždycky dělal, co chtěl. Dokonce jednou usnul sjetý ve vaně a ráno se vzbudil se zápalem plic, ale to byl jiný příběh... docela smutný a nestal se zase tak dávno. Pak vykročí na chodbu a dveře za ním tiše zaklapnou.
Lucas
Sleduje tekutinu, jak se přelévá z jedné strany na druhou, tak nějak ho to fascinuje, asi je na tom už hodně špatně. Poslouchá, jak k němu odněkud z dálky doléhají slova Elliho a vlastně ho tady celkem kvalitně uráží, ale on už je dost otupělý na to, aby se zmohl na nějakou odpověď. Jen na něj hledí v modrých, momentálně pohaslých očích, je vidět stín bolesti, který jasně naznačuje, že moc dobře ví, že to všechno, co říká je pravda a uvědomuje si to. Sleduje ho bez hnutí a vypadá spíš jako troska, než člověk, kterého potkal v krámě. Tam se dokáže bavit i bez chlastu, asi jediné místo. Když se za ním zavřou dveře, svaly se mu napnou a on mrští lahví o stěnu naproti, kde se roztříští na milion kousků, stejně jako jeho nitro už před hodně dlouhou dobou. Posadí se na posteli s předloktími opřenými o pokrčená kolena, ruce zaboří do krátkého vrabčího hnízda. Pohled sklopí do opotřebované matrace pod sebou a začne pro něj typický večer se svou vlastní hlavou, kterou by v těchto chvílích nejraději rozbil o stěnu stejně jako lahev, která po sobě nechala jen nepořádek a mokrý flek na stěně. Odhání všechny od sebe, i když by neměl. Nechce zničit dalšího člověka a zároveň nejspíš nemá na výběr. Stejně ho nechal odejít a někde v koutku duše doufá, že už se nepotkají, i když by si to vlastně hrozně přál.
Žádné komentáře:
Okomentovat