Elli
Tak podle něj má opravdový talent? A on tomu jako nějak víc rozumí? Znovu na něj zírá asi o něco déle, než by měl, ale pak se znovu tiše rozesměje. "Co něco jako splátky? Fakt nechci, abys kvůli mě platil nějakou pokutu." Řekne mu, ale jsou to všechno kecy! Někdo je ochotný kvůli němu dělat přestupky a platit pokuty? Ohoh, pořád je sexy, i když měl ty zatracené narozeniny! Jeho ego se vznáší ve výšinách, ale pak ho něco osvítí a natáhne k němu svou dlaň, až černá kůže jeho bundy tiše zavrže.
"Jsem Elli." Prozradí mu svoje jméno. Pak se začne ukazováčkem přehrabovat ve všech možných trsátkách, prohlížet si je a v ten okamžik se mu to v hlavě přepne a začne si dávat stranou různé šílené barvičky v takových silách, které ani nepotřebuje. Hračky... jsou to pro něj hračky... Teď rozhodně. Mezitím mu vrací ty intenzivní pohledy naprosto spokojený s celou zeměkoulí. Nebo spíš s tímhle ostrovem, co má sotva pár kilometrů čtverečních. Pak se znovu nadšeně a uvolněně rozesměje.
"Tak tvoje parketa..." Broukne jemně a mávne na něj dlouhými řasami. Cítí se skvěle. Má pozornost sexy týpka, stojí uprostřed krámku s hudebninami, zahrnovaný dárky... miluje dárky, mohl by je dostávat pořád. Cokoliv.
"Když je to tvoje parketa, tak kam mě pozveš?" Pronese nevinně, zatímco vyskládává trsátka na pult jedno vedle druhého a dělá z nich pestrobarevnou frontu. Pak očima sklouzne k té čáře, kterou přeškrtl kytaru a znovu na něj upře pohled - teď skoro vystrašený.
"Ty hele, neblbni..." Dotkne se spěšně jeho dlaně, ve které třímá tužku.
Lucas
Sleduje ho jak se tváří, něco se mu na jeho výrazu nezdá, hlavně když říká, že nechce. Ušklíbne se naprosto nepřehlédnutelně a protočí okázale oči v sloup. "Klid moc to nebude, rozhodně mě to bude stát o dost míň, než tebe." Zkonstatuje bez jakéhokoliv vzrušení a mávne rukou, než si automaticky prohrábne vlasy. Opře se pohodlně o pult a těch jeho prackách vystoupnou všechny dobře nastřádané svaly s tetováním, no dobře vypadá už skoro jako omalovánky, ale mohlo být hůř, to je jasné. Když se před ním objeví jeho ruka, široce se usměje, než mu ruku stiskne, silněji, jak má většinou ve zvyku. +Vpadá fakt dobře, k sakru, odkdy myslím na slovo dobře, když se dívám na kluka?+ No dobře párkrát už jo, ale tenhle asi vede. +Kruci chlape, vzpamatuj se!+ Na chvíli vypadá, jako by byl úplně mimo, než se zase začne tvářit jako mistr světa.
"Tak Elli. Já jsem Lucas nebo aspoň si tak říkám už nějaký pátek." Představí se mu taky, kdyby byl holka, asi po něm rovnou skočí a nebude se na nic ptát, tohle je pro něj trochu jiná voda, takže brzdí, aby se neutopil moc brzo.
"Říkal jsem, že balení je moje parketa, ne randění. To je trochu zastaralá praktika." Zasměje se upřímně, na tyhle romantické věci jako večeře a podobné, nikdy moc nebyl. Chceš, chceš, nechceš, nech být, heslo, které je pro něj hlavní. Už už chtěl papíry schovat, než ho zastaví jeho ruka. Věnuje mu naprosto nevinný úsměv, než je schová pod pult a mrkne na něj.
"Když se nikdo nedozví, odkud ji máš, bude to okey. Neřeš kraviny." Poplácá ho druhou rukou po hřbetu dlaně.
"Jaký jsem?" Zeptá se naprosto sebevědomě, než rozpřáhne ruce, jakoby mu to tu patřilo.
Elli
Musí mu na ty ruce zírat, prostě musí. Sám je samý obrázek, ale jen na rukou a pak křídla na zádech, no dobře a ten detail v tříslech.... kde a co má asi on? Mohl by to zjistit... A ty žíly, svaly, jen si sáhnout, blízko je na to dost. Mlsně si přejede jazykem po dolním rtu. "Lucas." Převalí jeho jméno na jazyku, než k němu odspodu znovu zvedne pohled.
"To je hezký." Ocení zvuk jeho jména. Další smích.
"Můžeme to klidně přeskočit." Přejde do okamžitého protiútoku, protože bubeník nevypadá jako někdo, kdo by chtěl řadit zpátečku a zatím se chová tak sebevědomě, že by ho opravdu moc zajímalo, jestli si tak bude počínat i v dalších krocích, protože Elli rozhodně...
"Jsi tady široko daleko jedinej, kdo něco takovýho prodává, ale budu lhát, že ji mám ze Země..." Pronese nakonec, protože by byl opravdu pitomec, kdyby nepřijal, když Lucas tak vehementně nabízí. Když však pak na něj udělá to neprozřetelné gesto, spustí něco, co nejde zastavit. Chvíli na něj hledí jako na vánoční dárek co křičí Otevři mě a pak se s provokativním úsměvem zapře dlaněmi o desku pultu. Vytáhne se na něj, nejdřív jedno koleno, pak druhé a najednou už klečí v jeho těsné blízkosti, teď o chloupek vyšší, než Diego a přitiskne se k jeho tělu do té tak pěkně připravené náruče. Rty má teď těsně vedle jeho ucha.
"Jsi úžasný. Asi si tě nechám." Broukne, když se o něj rty jemně otře a nakonec se oddálí, ještě ho chvíli upřeně pozoruje a nakonec z pultu bezstarostně seskočí. Ukazováčkem před něj postrčí přesně tři trsátka, dvě na hraní a jedno čistě pro radost z jeho rozpustilé barvy.
"Přihoď mi je k těm strunám a bude to všechno." Řekne mu a kytaru automaticky počítá, jen ji nehodlá mít na účtě.
Lucas
Pokývá spokojeně hlavou, když to všechno míří směrem, který si představuje. Jediné, co mu kdy dokáže být líto je, když se taková věc jako kytara, zvlášť téhle kvality, dostane do rukou někoho, kdo by ji jenom zneuctil špatnou hrou. Sám není zrovna dobrý kytarista, jeho parketou je spíš foukací harmonika a bicí, ale přesně ví, co taková červená kráska potřebuje a má v tom jasno."No vidíš, že to jde i bez protestů." Neubrání se dalšímu rýpnutí svým sebevědomým tónem, který napovídá, že má jako vždy pravdu. Pozvedne překvapeně obočí, když se Elli začne šplhat na pult a najednou má toho potrefence přilepeného na své těle. Není to nepříjemné, o tom není pochyb, najednou je ale trochu zaražený a úplně neví, co by teď měl udělat.
"Hm, být tebou, tak si to pořádně rozmyslím. Nevíš, do čeho se pouštíš." Varuje ho, aniž by se zabýval tím, co mu vlastně řekl. Je to jiné, než s holkou, to je jasné, ale je to zvláštně příjemné, když na něm Ellli visí jako vánoční ozdoba. Nakonec ho ale pustí a sleze z pultu, objeví se zrovna za závěsem hlava majitele.
"Ehm, všechno v pohodě." Houkne na něj pohotově s tím typický výrazem.
"Mám všechno pod kontrolou." Otočí se zpátky na Elliho, když majitele zaleze.
"Dobře, budou to tři zlaté." Spočítá mu to dohromady s mrknutím, že mu k tomu připočítal jistou slevu. Pak se k němu nakloní a kontroluje, že je vzduch čistý.
"Pro tu kytaru se stav večer do hostince, propašuju ji po zavíračce." Prozradí mu s téměř ďábelsky hravým výrazem v očích a znovu se narovná, aby mu mohl nákup zabalit, trochu neumělecky, ale účel to splní.
Elli
Otočí hlavou za majitelem obchodu a kývnutím ho pozdraví. Tváří se jako učiněná nevinnost a v duchu si pogratuluje, protože to bylo přesně za pět minut dvanáct. Lucas vzorně sčítá jeho oficiální nákup a on si počká, než majitel zapadne, aby pak pronesl. "Já myslím, že vím, do čeho se s tebou pouštím, to ty to nevíš, koho jsi potkal." Zašvitoří a dá při tom ruce za záda, aby na něj mohl chvíli pomrkávat jako panenka. Nakonec sáhne do kapsy u bundy a chvíli v ní doluje, než posbírá všechny drobné, co v ní jsou, protože něco jako peněženku on nemá. Vysype to všechno na pult a odpočítá z toho ty jeho tři zlaté. Prý Mám všechno pod kontrolou. Kdysi mu někdo řekl, že jeho pod kontrolou mít ani nejde. Byl na to moc impulsivní, nikoliv v agresivním slova smyslu. Když se Lucas ocitne zase blízko něj, promne rty o sebe a lehce se pousměje, než přikývne na znamení, že rozuměl. Asi by nebylo úplně ideální, kdyby teď odkráčel i s ní bez jasného obnosu v kase obchodu. Navíc si přinesl svou vlastní, kterou si zase hodí na záda. Tu nechá večer doma. Sleduje, jak mu všechno balí do taštičky a nakonec se pro ní se spokojeným úsměvem natáhne.
"Dáte mi pusu na rozloučenou pane prodavači? Jako té dívce?" Nakloní hlavu k rameni, ale on má v úmyslu nastavit mu rty, ne tvář.
Lucas
Když si vyslechne jeho prohlášení, upřímně se zasměje a jeho hluboký chraplavý smích zaplní celý obchod. Zavrtí jen hlavou, když přemýšlí, co přesně mu na to odpovědět. Nakonec neřekne nic, jen sbalí zlaté a strčí je do kasy, aby měl jistotu, že to za chvíli nepustí z hlavy. "Tak nejspíš oba nevíme, s kým máme tu čest." Vypadne z něj spíš jako vtip, než že by to myslel vážně, i když u něj je to vždycky trochu sporné. Většinou mu je všechno jedno. Tenhle mladý floutek ho ale svým způsobem provokuje, aby začal trochu víc jednat. Je vidět, že se mu něco honí v hlavě, jde to poznat na výrazu ve tváři, kde se mihne klukovské ušklíbnutí.
"Nejspíš bych vám měl poděkovat za váš nákup, pane." Hraje jeho hru do té chvíle, kdy už jeho provokace sahá na hranici jeho flegmatičnosti. Nakloní se k němu, popadne ho ne zrovna vybíravě za látku pod krkem a přitáhne si jej do blízkosti svého obličeje, aby mu vlepil hrubý polibek, aniž by se ptal na dovolení. Za krátkou chvíli se odtáhne, pustí jej přesně ve chvíli, kdy se majitel zase vrazí hlavu skrz závěs a houkne na něj něco ohledně objednávek.
"Hezký den pane a přijďte zas." Prohodí pobaveně, než se otočí na patě a zamíří za závěs, aby probral vše, co objednal nechávaje Ellieho stát v obchodě, bez dalšího slova.
Elli
O několik hodin později Elli tráví doma hodně času před zrcadlem. Kdo ví proč mu tak leželo na srdci, aby dneska vypadal dobře, ale dal si s tím obzvlášť záležet. Nezbytný make-up, doplňky, dokonce si navlnil svoji blond ofinu, akorát to oblečení, kterého nikdy moc neměl - nakonec zůstal u svých černých kalhot a přes černé tílko si natáhl svou červenou kostkovanou košili. V tom obchodě nakonec zůstal stát jako tvrdé Y, ale nevadilo mu to. Už dlouho se nesetkal s takovou reakcí, jakou mu dal Lucas. Chlapi jako on se tvářili, že by na kluka nikdy nesáhli a on byl trochu jako splněný sen. To správné koření jeho života. Teď se ocitne ve dveřích do hostince, ve kterém nebyl ani nepamatuje a nenápadně se rozhlíží hned ve dveřích. Lucasova postava je dost nepřehlédnutelná, ale přesto ho zatím nevidí a tak si zasune ruce hluboko do kapes kalhot a vydá se skrz lokál na bar. Cestou hází tak trochu nezúčastněné pohledy po okolních návštěvnících, sem tam ho někdo zaujme, tak se usměje nebo hodí okem a nakonec dorazí až k baru. Opře se o něj dlaněmi a objedná si piňa coladu pěkně s ananasem a paraplíčkem navrch. Modrýma očima pořád provrtává všechny okolo, ale nic... že by ještě nedorazil? Třeba zapomněl? Nebo si z něho dělal legraci? Jestli si dělal legraci a on to vzal vážně.... kousne se jemně do rtu a nakonec se vyškrábe na barovku, aby se snažil co nejvíc nenuceně cucat svůj koktejl. Možná ho někde pozoruje a směje se mu, jak je pitomý. Bylo by mu to líto, ale i to se stávalo.Lucas
Dneska byl dlouhý den a Lucas začíná v kostech trochu cítit únavu. Musel ještě počkat, než zmizí majitel, aby z obchodu dostal i jednu velmi konkrétní kytaru. Pak se vydal do hostince, kde právě bydlí. Nakonec ještě klepne na sousedku a dá si s ní pár skleniček a bůh ví, co ještě. No řekněme, že když spolu s blondýnkou opouštějí pokoj a míří do lokálu, nepokrytě ji drží kolem pasu. Cestou se ještě zastaví na pokoji pro kytaru, pečlivě uloženou v novém pouzdře a hodí si ji přes rameno. Dívka se chichotá vedle něj a jeho ego je v sedmém nebi, ostatně jako vždy v takové situaci. Za pár sekund se ocitne i se společnicí v hostinci. Má na sobě jen bílé triko a obnošené jeany. Rozhlédne se krátce dravčím pohledem, než spatří to, co hledal, mladíka na baru. Na tváři se mu objeví zvláštní úsměv, který vypovídá o tom, že očekával jeho přítomnost. "Uvidíme se příště." Houkne na blondýnku a s rukama v kapsách vyrazí k baru, kde mu obsluha automaticky podá panáka tmavě zbarvené tekutiny.
"Abych tě pak netáhl na zádech." Prohodí se smíchem, když trochu nevěřícně zhodnotí koktejl, který je před ním a obzvlášť paraplíčko, které nesvědčí nic dobrého. Z ramene shodí kytaru a opře ji vedle místa, kde se pohodlně usadí v ležérním posedu. Sjede ho od hlavy až k patě s neskrývaným hodnocením, než do sebe kopne svého panáka, po němž nezůstane ani kapka.
Elli
Najednou vedle sebe uslyší jeho hlas a s trochu překvapeným pohledem se po něm otočí. Pohledem následuje panáka, kterého zrovna dostává i to jak v něm mizí. Pak nahodí svůj okouzlující úsměv a pohodí vlnou. "Koktejlů můžu vypít kolik chci." Řekne mu. Samozřejmě to není pravda a moc toho nevydržel, ale měl je rád. To, že pak někomu pozvracel špičky bot, si většinou naštěstí nepamatoval a jeho doprovod konec konců taky ne. I tak si rád nalhával, že byl okouzlující i v podobné situaci.
"Ahoj." Zavrká pak a sklouzne očima na kytaru, která se opírá o podlahu vedle Lucasovy židle. Snad tam do ní nikdo nekopne, nerad by o ni hned přišel. Natočí se k němu celým tělem a podepře si tvář dlaní. Čelí jeho pohledu bez mrknutí oka, pozornost si vždycky užíval. Naopak, sám si zálibně prohlíží jeho, hlavně oči tedy, aby pravdu řekl. Blondýny si vůbec nevšiml, ale i kdyby ano, věří tomu, že rozhodně vypadá líp, než ona... než kdokoliv... musí. Ale lhal by, kdyby měl říct, že nežárlil. Jakmile se někdo dostal do jeho hledáčku, vadilo mu, že tam není jediný. Ne snad kvůli závazkům, čistě pro vlastní záři. Natáhne prsty po sklenici s koktejlem a chvíli si hraje s brčkem mezi rty v docela necudném gestu nahoru a dolů… Už si to snad ano neuvědomoval, že podobné věci dělá.
Lucas
Chvíli ještě protáčí sklenku mezi prsty, než s ní praští o bar, upozorňuje tak na žalostný stav svého chlastu. Teprve pak se otočí na svého společníka, který už se opírá o bar takovým tím způsobem, který by byl holky laciný, u něj ale vypadá celkem dost sexy. Pozvedne mírně obočí nad jeho konstatováním a má co dělat, aby se znovu nezačal smát. "Fakt? Kolik jich dáš, než bys odtud odešel po čtyřech?" Optá se bez jakýchkoliv zábran, aniž by prozatím pohledem opustil jeho obličej. Má sám v sobě bordel, to si musí přiznat. Jasně, že ne nahlas, ale momentálně to řešit nehodlá. Nejspíš to nakonec vyžene z hlavy pár lahvemi na pokoji. Hrábne do kapsy kalhot, odkud vytáhne hodně opotřebovanou krabičku cigaret a klenutím o bar z ní vytáhne jedno, které si vloží do úst a připálí si.
"Šéf si myslí, že jsem ji poslal na opravu, takže bez problému, nakonec mu řeknu, že už dát do kupy nejde." Zkonstatuje nakonec a poklepe v krátkém gestu prsty na pouzdro. Přece jen s takovými drobnými podvody nikdy neměl problém, právě naopak dost se v nich vyžívá. Mrkne na něj pobaveně, než do sebe kopne další plné sklo a usmívá se u toho svým typickým, naprosto nevinným, možná i trochu klukovským úsměvem.
Elli
Ještě chvíli pokračuje ve hře s brčkem, než odpoví. "Neodejdu po čtyřech, odnesl bys mě." Vydechne přesvědčeně a sám se rozpustile zasměje, ale pak pokrčí rameny.
"Nevím už dlouho jsem nic takovýho nepil, většinou jsme pili whiskey nebo víno." Řekne a sleduje ho, jak si zapaluje svoje cigáro. Přece by ho tady Lucas nenechal jenom tak válet? Bylo ale klidně možné, že ho sundají dva koktejly. S tou whisky a vínem totiž bylo dost podobné, ale co už?
"Aha a neptal se, jak je možný, že se rozbila? Když tam tak pěkně visela?" Vyptává se s nekončícím úsměvem jako detektiv a nakonec se natáhne, aby mu z krabičky jednu cigaretu vzal. Strčí si ji mezi rty a nakonec mu z ruky jemně sebere i zapalovač a připálí si. Potlačuje touhu přivlastnit si ještě několik cigaret, které by si postrkal za ucho a všude možně. Jak je vidí, tak si nemůže pomoct. Pak mu ten zapalovač do dlaně zase vrátí a sevře jeho prsty kolem něj, aby mohl následně vydechnout obláček kouře a zase si koketně podepře hlavu. Celou dobu z něj nějak nemůže spustit oči. Ten úsměv byl kouzelný. Už dlouho takový úsměv neviděl.
"Za to ty máš asi docela výdrž, jak tě tak pozoruju. Akorát, že já tě nenesu tak dávej bacha." Znovu se tiše zasměje a přehodí si nohu přes nohu. Jenom si představí, že se s ním snaží vláčet třeba po schodech a bylo by to na sanitku pro oba dva.
Lucas
Sleduje po očku jeho hru s brčkem a přemýšlí, proč mu to zrovna teď připadá jiné, než obvykle. Zavrtí hlavou, aby nad tím nemusel tak moc přemýšlet a nezavařil by se mu mozek, raději vypálí první odpověď, která ho napadne. "Vypadám, že mám na čele nápis, donáška do domu?" Zeptá se ho, chvíli se tváří dokonce i vážně. Na jeho obličeji to ale vypadá, až moc komicky a nepřirozeně, proto to raději brzo vzdá a rty zkřiví v něčem podobném úsměvu. Na jeho otázku jen pokrčí rameny.
"Říkal jsem mu už předtím, že hřebíky nejsou pořádně zatlučený, ani se nedivil, když záhadně spadla." Některý věci mu jdou plánovat až moc dobře, přeci jen si rád nechává zadní vrátka, aby měl možnost se zbožím manipulovat, jak on chce.
"Hej, sice makám, ale taky ty peníze nerazím." Houkne na něj, nevypadá, že by to myslel úplně vážně. +Přece si nenechám jen tak krást cigára, to je jasné.+ Nakonec se k tomu ale dál nevyjádří, je spokojený s tím, že se mu zase zapalovač vrátí zpátky do ruky, tenhle by nedal ani za pytel zlata. Když si vzpomene, co kvůli němu podstoupil a shlédne na jizvu na pravém rameni skrytou tetováním, jen se ušklíbne, některé věci holt lepší nebudou.
"To je dobrý, já vždycky dojdu po svých, trochu praxe už za sebou mám." Prohodí naprosto sebejistě, když už pomalu přemýšlí o dalším panáku, zítra do práce nemusí, tak je volba jasná.
Elli
"Docela by ses pronesl. Bydlím odsud dost daleko." Řekne mu a pak se znovu rozesměje. "Máš to docela promyšlený. A to všechno kvůli mně..." Vydechne a je to spíš věta oznamovací, než otázka. Znovu si potáhne.
"A ty bydlíš kde?" Zeptá se na svou první průzkumnickou otázku, kterou zamaskuje napitím z koktejlu. Přece se s ním nebude bavit o počasí.
"Nebudeš tady asi úplně dlouho, co? Do obchodu chodím dost často, ale tebe jsem tam teď viděl poprvé." Odklepe popel do popelníku na baru a špičkou boty mu přejede po holeni, zatímco se mu modrýma očima zavrtá do těch jeho. Tady v baru při téhle atmosféře, která je okolo se mu prostě strašně chce flirtovat a hlavně Lucas v něm prostě zapaluje hormony, které už dlouho nikdo tak silně neprobudil. Možná na to jde moc rychle, ale... čert to vem a on se zatím prostě nebrání. Naopak... Jeho komentář na ukradenou cigaretu naprosto přejde, třeba mu později nabídne vlastní, až tyhle dojdou. Teď se mu vaří hlava z toho, jak s ním navázat takové kontakty, jaké se mu honí hlavou. Domů ho táhnout nemůže, teď to prostě nejde a navíc Gigi po jejich posledním rozhovoru asi nebude v nejlepší náladě. Pomalu si olízne rty a porozhlédne se po lokále.
"Takže... budeme prostě pít dokud jeden z nás neodpadne? Nebo se mi pokusíš utéct, když teď byla kytara doručena?"
Lucas
Promyslí svou fyzickou kondici, když si představí, jak dlouho by ho nejspíš dokázal nést. "No tak dobře, nejspíš bych tě tu nechal ležet pod barem." Prohlásí naprosto klidně bez známky jakéhokoliv vtipu nebo se tak alespoň snaží tvářit. Jasně moc mu to nejde, nešlo by mu to ani ve chvíli, kdy by v sobě neměl panáka, necítí alkohol, ale je v dobré náladě.
"Nedělej si iluze, tohle byl dlouhodobý plán, jak si ji ulít pro sebe, bicí se pašujou dost blbě, ale u tebe na tom bude mnohem líp." Složí mu trochu neurčitý kompliment, na které nikdy moc nebyl. Svým pohledem sjede dolů na jeho botu dotýkající se té jeho a pak pomalu zase vyjede k jeho tváři.
"Ne, jsem tu jenom chvíli. Tady mě zatím nikdo nechce zabít." Zasměje se upřímně, než jeho tvář nepatrně potemní, těžko říct, co všechno se za jeho slovy skrývá. Chvíli přemýšlí o myšlence, že by ho vytáhl k sobě do pokoje, když je to jenom pár metrů, pak to ale zavrhne, přece jenom se ještě úplně nesmířil s tím, s kým by eventuelně mohl sdílet postel.
"Pořád nad tím tak nějak přemýšlím, i když je to teda dost náročné. Já rozhodně tak brzo neodpadnu, ale jestli máš dost kuráže, můžeme to zkusit." Vyzve ho s nádechem provokace, který má v očích už nějakou tu chvíli.
Žádné komentáře:
Okomentovat