Boogie x Dori x J - Už za mnou nejezdi. - část 1.

(ulice)

Boogie

Boogie se rozhlédne po Doriho bytě a připadá mu to jako sen. Zajede si dlaní do vlasů a ještě dlouho stojí na místě. Vlastně si ani nic neprohlíží, jenom se dívá všude před sebe a snaží se vzpamatovat. Trvalo to sotva pár dnů, kdy se Dori představil jeho rodičům a pak už šlo všechno ráz na ráz. Tu noc směl odjet s ním do jeho bytu a bylo to jako jeho další pohádkový sen, ale mezi ním a Dorim se nakonec skoro nic nestalo. Neměl ani ponětí o tom, jaký by Dori mohl být, jak schopný byl manipulátor a že měl dost trpělivosti na to, aby si ho podobným způsobem dokonale omotal okolo prstu. Povedlo se mu to. Boogie si velmi vážil jeho zdrženlivosti a trpělivosti, byl mu vděčný za to, že se nestalo nic, i když by vlastně moc chtěl a připadalo mu, že jejich vztah měl tím spíš větší váhu. Byl v tomhle trochu naivní a maličko stará škola a přišlo mu romantické, že spolu dva lidé nejdřív chodili, než došlo úplně na všechno. Potom proběhla večeře s jeho rodiči, kde je Dori požádal, aby se k němu Boogie směl přestěhovat. Samozřejmě ze studijních důvodů a s jasnými podklady ke studiu i sponzorství. Boo se bude muset hodně učit, tu práci bude muset vážně odevzdat a možná z toho bude i titul a i když se jeho rodiče pořád nezdáli zcela přesvědčeni, nakonec s tím souhlasili. A tak byl tady a čekal na něj, až přijede z práce domů. Měl tady všechny svoje věci, zatím jenom v taškách a krabicích a věděl, že by si měl pohnout, protože Dori mu sliboval to tajné rande, které vymyslí a ze kterého bude Boogieho přecházet zrak. Boogieho napadlo, že by dneska na všechno možná už dojít mohlo, ale červená se a neví, jak by takovou věc sám navrhl. S Tamakim se od té doby neviděl, ale věděl, že se má dobře. Psali si a tak věděl o tom, že je s Rukim a jejich vztah se nakonec taky otočil v to dobré a romantické. Tedy… tak si to představoval. Rukiho ještě neznal a rád by šel někam ve čtyřech. Prý byl o hodně starší a měl doktorát a tak. Posledních pár dnů měl Boogie takový zvláštní pocit. Pokaždé, když šel do školy nebo ze školy, měl dojem, jako by kolem projíždělo pořád to samé černé auto. Mělo vždycky jinou poznávací značku, ale drželo se mu za zády a někdy měl i pocit, že byli na ulici divní lidé, kteří se drželi blízko něj, ale vlastně mohli být úplně cizí. Boogieho by ani nenapadlo, že Dori by mohl někomu ležet v žaludku a ten někdo by mohl žít za hranicí zákona. Nenapadlo by ho, že by mohl být sledován a očividně to zatím nenapadlo ani Doriho. Uvažuje, jestli by mu o tom měl říct, ale připadalo mu, že se vlastně nic nestalo, že neměl žádné důkazy a že by zase vypadal jako dítě. Konečně se pohne z místa a začne s vybalováním. Vím, kam má všechny věci dát, už tady byl a Dori mu to ukazoval. Chtěl by být připravený, než přijde domů, ať už půjdou kamkoliv. Nebo možná taky nikam? Nakonec ho napadne, že by to mohl ještě vylepšit a tak vezme novou kartu od výtahu a klíče a vydá se zase ven do ulic. Chce hodně čerstvých květin do vázy a možná nějakou čerstvě namletou kávu? +Co by mu udělalo radost?+ O moc víc toho nepořídí, za svoje kapesné určitě ne, ale všechno se počítá. Je zrovna u pouličního stánku s květinami, když platí. Má náruč plnou bílých pivoněk a jak se otáčí, zase si všimne toho auta. Je to určitě ono. Značky si píše, ale zase je jiná. Tuhle si teď nemá jak zapsat a dovnitř není skrz tmavá okna vidět. Otočí se a vmísí se mezi dav na ulici, ale najednou má nohy jako želé. Nepatrně se ohlédne přes rameno. Auto zatím stojí u krajnice. Boo úplně zapomene na kávu a přejde obchod, ale když se otočí, aby se vrátil, auto je v pohybu. Hodně pomalu. Začne v kapse hledat mobil. Prostě je vyfotí, ať je to, kdo je to. Než ho napadne, co by se mohlo dít, udělá to a fotku hned pošle Dorimu.

J, Dori

Pro Doriho se všechno vyvíjelo tím nejlepším směrem. Boogieho rodiče nebylo vůbec těžké přemluvit. Měli starost o svého syna, ale když jim dal pocit, že by se díky němu mohl mít dobře, bylo to všechno zase o trochu jednodušší. Veškeré podklady si sehnal od svého známého z jedné univerzity, který byl velmi častým zákazníkem u nich v baru. Službička za službičku, tak to prostě fungovalo vždycky, a když někomu slíbíte několik prominentních vstupů, dá se zařídit úplně všechno. Ano, Boo se bude muset snažit, aby to všechno zvládl, není to tak, že by mu svým jednáním koupil i výsledky. Zároveň však bude mát ten pocit svobody, který si přál. Tedy v tomto ohledu. Dori má samozřejmě s dalšími stránkami úplně jiné plány. Ještě nikdy nepotkal nikoho, kdo by jeho skrytým požadavkům vyhovoval takovým způsobem. S každou další minutou zjišťoval, jak moc se trefil. A teď už bude mít Boogieho doma jen pro sebe. Tamakiho teď chvíli nechal být, bylo mu úplně jasné, s kým a jak tráví čas. Podle něj to ani jinak dopadnout nemohlo, když se neozval. Jeho přítel byl většinou dost předvídatelný. To, že by jeho plány mohl zkazit jistá nevraživost…To si zatím nepřipouštěl. J se mu zbavit nepodařilo. Najal si lidi, kteří měli odvést čistou práci. Samozřejmě to směřoval přes několik kontaktů, aby se k němu nikdo nedopracoval, ale stejně se to nepovedlo. Teď je na tahu J a on nepochybuje, že se brzo objeví. Měl by na Boogieho dávat víc pozor. Ani ve snu by ho však nenapadlo, že některé věci už se dějí. I když zrovna není doma, stejně Boogiemu píše zprávy, které ho nenápadně směřují přesně tam, kde by měl být. Nechce příliš tlačit na pilu, tohle se prostě nedá uspěchat. Teď momentálně řeší poslední věci, k jejich plánovanému dostaveníčku, když mu v kapse pípne zpráva. Rychle ji otevře a v tu chvíli se zastaví celá planeta. Boo sice neví, co se děje, za to Dori to ví moc dobře.

 

Okamžitě utíkej domů, pak ti všechno vysvětlím.

Nadiktuje mu hlasovou zprávu sám už sedá za volant. Na tohle řidiče rozhodně nepotřebuje. Auto sleduje Boogieho a najednou jeho telefon začne vyzvánět. Dori už mu volá, aby se ujistil, že je v pořádku. V tu chvíli se ale před jeho láskou objeví sám J. 

"Ahoj, Boo-chan." Vezme ho automaticky kolem ramen, sebere mu telefon a tlačí ho po ulici trochu stranou.

"Jen klid, přišel jsem si jen popovídat. Vlastně potřebuju, abys za mě vyřídil jeden vzkaz." Vede ho dál s sebou, než hovor típne. Vůbec nepochybuje, kdo mu volá.

"Vlastně už jsem se s tebou chtěl chvíli potkat, víš. Nejsi první, koho jsem vedle Doriho viděl, ale pravda je že mu dlouho nevydrželi. Smutné konce. Jeho starost umí být někdy…Až moc pečlivá. Zeptej se ho na to, určitě ti rád odpoví, čím se ve volnu baví." Pokračuje dál, vytáhne cigaretu, nabídne Boogiemu a sám si připálí. 

"Víš, chtěl jsem tě jenom varovat. Promiň mi ta auta, asi tě to vyděsilo, ale čekal jsem na správný okamžik." Trhne rameny, než si potáhne a vydechne obláček dýmu. 

"Ale teď k tomu vzkazu. Vyřiď mu, že jeho pánové neměli úspěch, nemám ani škrábnutí." Řekne mu, jakoby se bavil o počasí.

"A jestli se mě chce zbavit, tak se musí vážně snažit." Ušklíbne se, než se podívá na Boogieho.

"Ale tedy jedno se mu musí nechat má vážně vkus." Zhodnotí ho, aby se neřeklo, že není vůbec všímavý. Jeho hlavu teď však zaměstnává hlavně jedna osoba. Možná by se Kou nechal zlákat na takový dáreček. Neví, jestli by se rád jen podíval, nebo by se k nim nakonec přidal. 

"Jsou věci, které si mezi sebou musíme vyřídit, ale já nejsem takový, abych do detailů tahal i takovou myšku, jako jsi ty. Dori je ale úplně jiný formát. Je mu jedno, koho tím zničí. A že už se mu to párkrát povedlo. Vím, že mi nevěříš a ani se ti nedivím, ale zaměř se na jisté náznaky. Kontroluje tě a bude to horší." Rozhlédne se kolem sebe a když už chce zmizet najednou se před ním zjeví Dori. Jeho výraz napovídá, že ještě vteřinu bude tak držet Boogieho a zabije J pohledem.

"Pojď za mnou, Boo-chan." Vybídne ho gestem dlaně. J se zatváří nadmíru pobaveně.

"Jen si povídáme, já nejsem ty, abych ho zkoušel přejet." Vypálí to, čím si je jistý.

"Ale jen běž." Pobídne Boogieho, stáhne ruku z jeho ramen a jakmile se pohne, plácne ho přes zadek.

Boogie

Odpověď od Doriho přijde prakticky okamžitě. Utíkej… Utíkej domů… I pro Boogieho se zastaví svět, na několik úderů srdce snad zapomene dýchat, celý pobledne a i když netuší proč, najednou ví, co jsou ti lidé. Je tak mimo, že místo aby upustil náruč květin a vážně běžel, co mu nohy stačí, jen se otočí na místě v davu a chce udělat krok prostě kamkoliv. Nestihne to. Telefon zběsile vyzvání, jenže před ním stojí nějaký cizí chlap a říká mu jménem. Dokonce velmi důvěrně. V další vteřině o telefon přijde a nestačí ani nic říct. Ten muž ho bere za ramena a vede stranou davu a Boo cítí, jak začíná panikařit. Snaží se ohlédnout a nejlepší bude začít křičet. Na rušné ulici byla policie úplně všude. Ten chlap ho ujišťuje, že mu nechce ublížit a tak se na něj podívá, ale snaží se co nejvíc zdržovat, spíš skoro stát na místě, aby ho nemohl odvést tam, kde ho už nikdo neuslyší. A celou tu dobu drží ty kytky. Ten muž mu začne říkat, jak ho chtěl potkat a že není Doriho první. To ho napadlo, že Dori nebude nezkušený, když vlastní takový klub a navíc je starší. Proč mu tohle říká? Odpověď se dozví vzápětí.

"Smutné konce?" Zopakuje po něm, ale jeho hlava si neumí vymyslet žádný hrozný scénář. Ano, Dori se hodně staral, ale Boogiemu se to líbilo. Připadalo mu, že mu na něm doopravdy záleží a nic mu nepřipadalo přehnaného. To, že to někomu jinému vadilo, byl prostě jejich problém. Jestli teď seděli doma smutní, není to jeho věc. Čím se ve volnu baví? Jak to myslí? Zamítavě zavrtí hlavou, když mu J chce nabídnout cigaretu. Nekouří. Ta auta ho vážně vyděsila, to má tedy pravdu a i kdyby zamilovaný nebyl, už jen kvůli nim by mu nevěřil. Zastaví se na místě a zvedne k J oči, když začne mluvit o nějakém škrábnutí. Jeho pánové? Jací pánové? Jestli se ho chce zbavit? Je nějaký podnikatel od konkurence? Chvíli mu to trvá, než mu dojde, že s tím vkusem mluví o něm. Kdo ví proč se začervená, ale pořád na něj zírá jako na zjevení a nechápe vůbec nic. 

"Tak proč jsi s tím vůbec začínal?" Řekne konečně něco a zní to odvážněji, než měl v plánu. Dorimu je jedno, koho zničí? Boogie si pořád myslí, že jde o práci. Nejspíš kvůli němu někdo zkrachoval, ale tak to prostě chodilo. Dori přece nebude neúspěšný jenom proto, aby někomu jinému udělal radost? Náznaky? 

"Kontroluje?" Zopakuje po něm. To byl nesmysl. Boo si mohl chodit, kde chtěl. Dori byl v práci a tím to končilo. A pak je najednou Dori přímo před nimi a Boo nechápe, kde se tady vzal. Jak mohl vědět, kde přesně jsou? Dokonce ani teď si to s tou kontrolou nespojí. Je jenom nesmírně rád, že ho vidí. Dori ho vyzve, aby šel k němu, jako tehdy, když byl v muzeu s Tamakim a on to udělá. J mu dokonce ani nebrání. Nadskočí, když ho J plácne po zadku a hned se schová napůl za Doriho záda, ale přejet? 

"O čem to pořád mluví, kdo to je?" Hlesne ze svého místa a kytici si strká před obličej, jako by ho mohla ochránit. Vážně moc chce jít odtud pryč. Ohlédne se směrem, kterým sem přišli. To černé auto tam pořád stojí. Někdo je uvnitř a hlídá, to je jisté. 

"Už za mnou nejezdi." Pobídne J a tím vlastně prozradí, že tohle není poprvé. Jenom to Dorimu neřekl. A nemá ani ponětí, co by tím mohl rozpoutat. Podívá se nahoru na Doriho profil, jako by ho očima mohl uprosit, aby už odtud odešli a jakoby tím J navždycky zmizel a už se nikdy nevrátil. 

"Má můj telefon!" Řekne ještě.

J, Dori

J je jasné, že Boogie začne velmi rychle panikařit a nechce mu dát příležitost k tomu, aby něco vytroubil do světa. To teď vážně nepotřebuje. Ale tuhle příležitost si rozhodně nemohl nechat ujít. Má své důvody, aby Boogieho varoval a zároveň je v tom i jistá pomsta, kterou spřádá už opravdu dlouho. Stačilo jen počkat na tu správnou příležitost a ta se konečně naskytla. Chce ji využít do poslední vteřiny, vůbec nepochybuje o tom, že Boo je pod dokonalým dohledem a Dori se brzo objeví. Ano, chce se s ním setkat, aby věděl, že on má své informátory úplně všude a třeba si i dal pozor. Boo naštěstí vypadá zvědavě a to mu patřičně ulehčuje práci.

"Ano, většina z těch, kteří s Dorim byli, skončili minimálně na práškách, v horším případě přišli o život." +Hlavně jeden z nich.+ Ostatně právě kvůli tomuto případu tu J je. Chce se pomstít, ale i když je dost ignorantský a nevnímá pocity ostatních, nepotřebuje, aby jeho nepřítel zničil další osobu, prostě mu to nedovolí. Dori se dlouho vyhýbal něčemu dlouhodobějšímu, ale teď to změnil a nastěhoval si Boogieho domů. Ano i o tom ví.

"Nevaruju tě jen tak, obvykle je mi to dost jedno. Ale ne v tomto případě." Pokračuje dál a vlastně doufá, že si z toho Boo něco vezme. Díky tomu by mohl pomoct Boogiemu a zároveň zničit Doriho. Určitě to má svůj důvod, proč ho chce mít tak blízko. Kdyby mu ho sebral…Odvedl by svou práci víc, než dobře. Obočí mu vyběhne nahoru a krátce se uchechtne.

"Kvůli tobě a ano taky kvůli sobě." Odpoví mu poněkud neurčitě. 

"Ano, každý tvůj nádech, i když si to zatím neuvědomuješ. To není normální." Upozorní ho na fakt, kterého by si měl dřív nebo později všimnout. Jenže to už je Dori tady, a jak se zdá, je dost naštvaný. O to víc, když vidí, jak J Boogieho plácl po zadku.

"Co si to vůbec dovoluješ?" Vyjede po něm tiše, ale dost výhružně. Boo už je u něj a tak ho částečně schová za svými zády. Když padne otázka, první se jen ušklíbne.

"Jen chlap, co nesnese prohru a od té doby se ho nemůžu zbavit." Ano tolik nelže, i když je pravdou, že J ví víc, než by se Dorimu líbilo. J se ušklíbne típne cigaretu o stěnu domu vedle nich. 

"To ty prohráváš na celé čáře. Jenže je ti to jedno a tváříš se, že to tak není. Brzo to bude dost citelné, to ti slibuju." Oznámí Dorimu a cítí, jak v něm vztek začíná narůstat. Brzo se neovládne, to ví. 

"Neboj, nebudu. Nemám v plánu tě děsit, o to se zanedlouho postará on sám." Protočí očima J a vypadá to, že z jeho varování si Boo nevzal ni.

"Vrať mu telefon." Natáhne k J Dori ruku a pohne prsty, aby mu telefon vrátil.

"Pro mě za mě." Odfrkne si J, než mu telefon hodí. 

"Ještě jednou tě u něj uvidím a věř mi, že toho budeš litovat. Zatím jsem se krotil, ale tohle je dost i na mou trpělivost." Sykne Dori a jeho výraz už je úplně jiný než vždycky. Mnohem nebezpečnější. 

"Však on na to přijde sám. Nevypadá, že by byl hloupý. Pak tě pošle do háje a já se budu smát." Vrátí to Dorimu, než se podívá na Booigeho a mrkne na něj. 

"Až ti poteče do bot, skoč do baru Sázka. Ptej se po J, dostanou tě ke mně." Jeho výraz je najednou vážnější, než před tím.

"A ty si hlídej záda." Přeostří na Doriho, než se otočí a zamíří pryč. Je hlídaný svými muži a pud sebezáchovy postrádá. Dori na jeho záda ještě chvíli vztekle hledí, než vezme Boogieho za ruku a v podstatě ho vleče s sebou do auta.

"Nevěřil bych tomu, že to vážně udělá." Mumlá si pro sebe.

"Jsi v pořádku, neudělal ti nic?" Zajímá se hned, a je rád, když ho nastrká do svého auta. Rovnou se k němu skloní, aby ho mohl připoutat.

"Už nikam sám nepůjdeš." Je vidět, že o něj má strach a jeho touha znát každý Boogieho krok je ještě hmatatelnější. Ne nehodlá mu prozradit, že má v telefonu skrytou aplikaci, aby vždycky věděl, kde je.

Boogie

To poslední, co J řekl, se Boogiemu vůbec nelíbilo. Jak to myslel, že skončili na prášcích nebo to nepřežili? O čem to krucinál mluví? Navíc mu tady J tvrdí, že lidi obvykle nevaruje, ale teď je to jiné a on nechápe proč. Nikdy se neviděli, nemá žádný důvod k tomu, aby ho zachraňoval, i proto mu Boo nedovede věřit. To celé se sledováním z černého auta je divné. Kdyby ho chtěl varovat, udělal by to jinak. Přesvědčuje sám sebe, ale semínko pochybností už bylo zaseto. Jen těžko by na to, co se tu dneska děje a říká mohl zapomenout. Dori už je tady a on stojí v bezpečí za jeho zády. Důkladně si při tom prohlíží tvář J a poslouchá Doriho vysvětlení. Může se snažit, jak chce, ale nemá šanci přijít na to, kde je pravda. Poslouchá ještě velmi krátkou přestřelku mezi nimi, než Dori nařídí J, aby vrátil Boogiemu telefon a ten to skutečně udělá. Boo sleduje svůj mobil v Doriho dlani. Jsou to rivalové, to je už jasné. J mu chce přece jenom ještě naposledy pomoct a navrhuje mu, aby za ním přišel do nějakého baru, kdyby snad potřeboval pomoc. Tohle už Boogiemu divné přijde. Možná chce jen Dorimu ublížit, odvést ho od něj, ale zároveň to vypadá, že té hrozbě opravdu věří. Teď má Boogie jméno baru a rozhodně si zjistí, kde to je. Nejlepší bude, když si na vlastní pěst zjistí taky kdo J a ví o jednom člověku, který mu to řekne. Promluví si s Tamakim a věří tomu, že to Dorimu neřekne. Upřímně mu vyklopí všechno, co ví. Protože on jediný Doriho opravdu zná a on jediný bude vědět, co se tady dneska stalo. Kousne se do rtu. Nejraději by za ním šel hned. Lekne se, když ho Dori z ničeho nic popadne za ruku a vleče ho za sebou, jako kdyby snad něco provedl. Nelíbí se mu to, trochu se mu vzpírá a mračí se na jeho záda, ale nakonec skončí v autě a mne si bolavé zápěstí. Kytice mu už trochu vadne v klíně. Dori se ho snaží připoutat a on zblízka sleduje jeho obličej. Vypadá opravdu rozrušeně. Možná ještě víc, než Boo sám. 

"Nic mi není." Ujistí ho. +Prostě se bál, nic víc.+ Říká sám sobě v duchu na to surové jednání. Zvedne obočí nahoru, když mu Dori nařídí, že nikam sám nepůjde. Minimálně do školy přece musí, to je logické a pak… Teď asi nemá smysl se o tom hádat. Nechá to být, než Dori vychladne a všechno se přežene. Přece mu nebude zakazovat někde chodit? Auto se dá do pohybu. Domů je to jenom malý kousek, Boo z něj nešel daleko. Vyhlíží na ulici, jestli někde, kdekoliv neuvidí to černé auto jako předchozí dny, ale už nikde není. Nejspíš vážně zmizelo nadobro, když jim J řekl všechno, co chtěl. Boogie vydechne a chvíli přemýšlí o Tamakim. Nevypadal jako nějaký psychopat nebo člověk, který by se tak kamarádil s někým, kdo by byl tak hrozný hajzl. Ne, tomu prostě nevěří. Mluvili spolu, vlastně i flirtovali, viděl, jak mu na Rukim záleží, ne to byla blbost. To ho pro tu chvíli definitivně uklidní a přesvědčí o tom, že Dori je v tom nevinně. A jestli se kdysi někomu něco stalo, určitě to byla nehoda. Není si jistý, jestli by se na to teď měl ptát a Dori nevypadá, že by mu teď chtěl cokoliv vysvětlovat. Kéž by s tím začal sám, bylo by to nejjednodušší. 

"Tohle jsem koupil pro tebe." Řekne mu, protože to vypadá, že tady žádné obří pivoňky ani nejsou. Jsou pomačkané, ale pořád hezky voní. Chtěl toho stihnout víc, ale to se nepovedlo. Myslel si, že jeho nastěhování bude vypadat trochu jinak a místo toho mají oba dva pořádně zkaženou náladu. Sklouzne na sedačce mnohem níž a když auto zajede do garáže, ani se mu nechce vystupovat. Taky to mohlo být dál…

Dori

Dori se většinou nenechával tak snadno ovládnout vztekem, ale teď se to děje. Na jeho výrazu je to znát hlavně proto, jak zatíná čelist. J se tu objevil, aniž by to čekal. Nemyslel si, že udělá takový krok, ale nejspíš to čekat měl. Boo pro něj byl důležitý a v tu chvíli se hyeny s radostí sbíhají a čekají, až se ke kořisti domohl, tak J na místě zastřelí a bude po problému. Už se několikrát pokoušel J zbavit tak, aby se na něj nepřišlo, ale zatím bezúspěšně. Ten had měl snad nekonečno životů. Ne, to ne, ale Dori asi ještě nepotkal někoho schopného, kdo by se o to dokázal postarat. J samozřejmě zmíní osobu a Dori hned ví, o koho jde. Před očima se mu mihne vzpomínka, která ještě trochu změní výraz v jeho tváři. Myslel si, že některé věci už vytěsnil z hlavy, ale ne, pořád jsou tam. Jsou věci, které nedokázal ovlivnit a věci, které na svědomí měl. Většinu z nich si nosí ve své hlavě a postaral se o to, aby se o jisté souvislosti nikdo nedozvěděl. Nikdo kromě dvou osob…Jeho výraz je pořád dost kamenný, když strká Boogieho do auta. 

"To má taky jediné štěstí." Ozve se jeho tichý hlas protkaný neskutečným ledem, který okamžitě zmrazí interiér auta. Ví, že Boo jeho chování nepochopí a bude chtít vysvětlení. Dá mu ho, tedy jen jistou část, ale na zbytek ještě není dostatečně chycený. Krátce se s ním střetne pohled a vidí jakýsi odpor. Dojde mu, kvůli čemu to je, ale zatím nic víc neřekne. Jisté aspekty proberou později, dá mu nejspíš ochranku sebou a je mu jedno, že s ním budou i na přednáškách. Usadí se na místo řidiče, a když vyrazí a Boo zmíní kytky, teprve teď k nim stočí pohled, jakoby do této chvíle ani neexistovali. Ne, prostě si jich při tom všem, co se stalo, nevšiml. Viděl jen J a Boogieho, to je celé. 

"Jsou nádherné, děkuji." Jeho výraz nepovolí, i když se pousměje. Nedokáže se dostat do své obvyklé kůže a nasadit masku někoho, koho se nic nedotkne. Tohle byl ale velký zásah do jejich soukromí a ty on bytostně nesnášel. Pak už po zbytek cesty nic neřekne. Vystoupí jako první, jakmile vejdou do garáže a rovnou přijde ke dveří u spolujezdce. Otevře je, vezme kytky a pak natáhne ruku, aby Boogiemu pomohl ven. Zavře za ním dveře a vede ho zpátky do bytu. Své rozpoložení ještě nedokázal zvládnout, ale už se snaží zkoordinovat svůj dech a tlak, který s jeho tělem dělá velmi nepříjemné věci a to mu k náladě nepřidává. Postrčí zlehka Boogieho za dveře bytu, zavře za nimi a rovnou jde dát kytky do vázy kousek od baru. 

"Neměl jsi chodit ven jen kvůli kytkám." Prohodí po chvilce, ale není v tom žádná výčitka. Podívá se na Boogieho a mírně se pousměje. Už je to mnohem vřelejší, než před chvíli. 

"Věříš, že jsem ještě nikdy kytky nedostal." Očividně ještě trochu oddaluje téma toho, co se stalo na ulici. Nakloní se, aby k nim mohl přivonět. Pak se narovná a ujme se přípravy kávy. 

"Nemáš ještě hlad?" Zeptá se Boogieho, i když ví, že bude spíš chtít vědět, co to celé mělo znamenat. 

"Víš, Boo-chan. Tehdy jsme nebyli jen dva nejlepší kamarádi, ale tři. Jun stál u zrodu klubu, stejně jako já a Tamaki." Začne s vyprávěním, než sáhne do malé ledničky nedaleko a vytáhne malý tácek s občerstvením. Přejde k Boogiemu a postaví ho kousek od něj n stolek. Pak vezme jednu čokoládovou kuličku a zvedne j k Boogieho rtům. 

"Čokoláda je na nervy nejlepší, věř mi." Snaží se ho uklidnit a sám si skládá v hlavě věty, které u hodlá přednést. Musí si to řádně promyslet, aby to nevyznělo jinak, než jak má v plánu. Podívá se mu do očí a v těch jeho je pořád ještě viděl zbytek vzteku, který před chvíli prožíval a taky jakéhosi nebezpečného odhodlání. Tohle bude mít pro J ještě dohru, to je jasné.