Boogie
Doriho reakce přijde v podstatě okamžitě. Boogie to ani nečekal, ale vypadalo to, že se mu to líbí a to mu dodávalo víc odvahy, aby přestal tolik přemýšlet a řídil se jenom svým instinktem. Cítí Doriho ruku, která se objevila v jeho vlasech, ale není to proto, aby ho za ně tahala nebo ho někam nutila. Jenom si s nimi taky hraje a Boogie se krátce pousměje, protože i jemu je to příjemné. Vlasy se pokaždé na chvíli dostanou na záda a pak se zase nepoddajně vracejí dopředu. Kloužou a nedrží tvar, ostatně jako nikdy. Boogie zpozorní, když se mu Dori rozhodne něco říct a krátce zvedne oči k němu nahoru, aniž by ustal v tom, co dělá. Zachvěje se, protože Doriho slova jsou vzrušující a navíc je to další ubezpečení, že je všechno fajn. Dori nakonec nevydrží jenom tak stát a čekat, co všechno Boogie udělá. Když se Boo konečně odhodlá vzít ho do úst víc, ucítí, jak se proti němu pohne a zapluje mu mnohem hlouběji do úst. Trochu se vnitřně lekne, protože si není jistý, že to zvládne, ale nebylo to až příliš. Jenže se to opakuje a on se musí rychle adaptovat na novou situaci. Nepoznal by, kdy bude konec a vážně se bál, co bude dělat, ale nakonec všechno dopadne trochu jinak. Dori ho od sebe odtlačí, ale Boo by nečekal, že jeho touha nepůjde do dlaně nebo kamkoliv jinam, že totiž skončí přímo v jeho obličeji. Instinktivně zavře oči a trhne sebou, pak několikrát zaskočeně zamrká a není si ani trochu jistý, co to bylo a co to s ním dělá. Tohle nikdy nedělal a jeho první pocit je touha hledat kapesník nebo cokoliv podobného, ale Dori ho ještě drží za vlasy. Už jenom jemně, ale pořád. Zauvažuje, jestli nevstane a nepůjde si něco sehnat, ale Dori se k němu skloní a prohlíží si ho a tak ustrne na místě s mírně pootevřenými rty. Vůbec si není jistý, že by takhle chtěl pózovat na jakékoliv fotografii a tak se jen nejistě pousměje, ale zároveň se mu líbí, jak spokojeně teď Dori vypadá. No dobře, tohle se nakonec asi povedlo. Usměje se a skloní pohled, když mu Dori řekne, že mu to sluší. Jinak to nešlo… podezřívá ho, že šlo a prostě to chtěl udělat, ale to mu nevadí. Spíš to prostě nečekal. Opětuje mu polibek a trhne sebou, protože nečekal ani dotek v klíně. Bude muset být ostražitější. Zvedne k němu tázavý pohled, když má na něj Dori ještě jednu prosbu. Není to nic složitého, má se jenom přesunout do postele a po pravdě je za to rád. Pohovka byla pohodlná, ale pořád to byla pohovka. Přikývne, ale maličko ho vyvádí z míry to Doriho Pauzu nepotřebuju. Je rád, že se mu tolik líbí, ale začíná si říkat, jestli to přežije on sám a jestli se zítra posadí. Podá mu svou dlaň, aby mohl vstát. Kolena trochu cítí, ale to je jenom chvilka, než se protáhne. Přikývne, když mu Dori řekne, že se postará o jeho věci. "Taky umím vyprat." Prohodí, aby to nevypadalo, že mu teď Dori musí sloužit. Doma to sice dělala pořád máma, ale on to taky zvládne. Už by skoro vyrazil a ani by mu to nedošlo, jenže pak Dori pronese, že se hodlá dívat. Zarazí se a zmateně se po něm ohlédne. Dori tam prostě stojí, vážně se dívá a i když už viděl všechno, Boo má chuť popadnout polštář a zakrýt se s ním. Místo toho se pro něj sehne a hodí ho po Dorim.
"Nech toho! Stydím se." Vyčte mu a vykročí k ložnici, ale když se ohlédne, Dori se nehne ani o milimetr. Protočí očima.
"Přestaň!" Mává na něj prstem, ale není mu to k ničemu. Potlačuje nutkání poslední kroky doběhnout a jakmile je v ložnici, skočí do postele a přetáhne si peřinu až pod bradu. Pod ní se spokojeně culí a převrací v hlavě, co před chvílí dělal a jaký to na něj vlastně udělalo dojem. Poslouchá zvuky od vedle a ví, že zdaleka neskončili, ale… už se cítí o něco dospělejší. Stejně se stydí a jeho tváře jsou rudé.
Dori
Je vidět, že některá gesta Boogiemu vyhovují a líbí se mu. Rozhodně na něj musí být dostatečně něžný. Ještě toho společně zažili málo, aby zkoušel věci, které má taky rád. Nic přehnaného, nikdy si nepotrpěl na velké věci a enormní bolest. Spíš jen rád provokoval kůži a zanechával po sobě drobné památky. Teď mu ke štěstí stačí, jak před ním Boo klečí a má ho ve své moci. Ano, sice to vypadá, že je to spíš naopak, ale Dori si je jistý tím, jak se jisté ohledy vyvíjejí. Jsou to jen drobné krůčky, které společně podstupují. Brzo se však dostatečně prohloubí a vznikne mezi nimi vztah, který jen stěží pochopí někdo z venčí. Boogiemu se to zatím očividně líbí a tak Dori zkouší popojít ještě o stupínek dál, tím, že mu ukáže, co má rád a na co se s radostí podívá. Je mu jasné, že přijde jistá dávka zmatení, jenže si svůj vrchol na Boogieho tváři nedokázal odpustit. Když se ho bude ptát, může to klidně svést na to, že si nebyl jistý, jestli by tekutinu snesl v ústech. Kdyby chtěl, tak se samozřejmě ovládne, aby to skončilo někdo úplně mimo, ale to u hned prozrazovat nebude. Dori už se sklání a nejistý úsměv mu prozrazuje, že to pro Boogieho je překvapivé. Přesto se umu pořád nezačal bránit. "Nemůžu si pomoct." Pousměje se vlastně celkem hravě, aby najevo, že to od něj byla trochu podpásovka.
"Je to další věc, kterou o mě jako jeden z mála víš." Je to opět jeden z promyšlených tahů a zároveň pravda. Dává tím Boogiemu pocit, že je opravdu jedinečný a ví něco, co zůstává ostatním skryto. Pak už je čas na přesun a tak se narovná, aby dal Boogiemu potřebný prostor. Čekal mnohem víc protestů, ale ty nepřijdou. Asi je to tím, že si Boo neuvědomuje, jaké působení jeho pochod bude na Doriho mít. A to je vlastně dobře. Nejspíš by si to rozmyslel a to není rozhodně v plánu.
"Já vím, že umíš. Ale není jediný důvod, proč bys to měl dělat. Je to ztráta času, který můžeš věnovat daleko podstatnějším věcem. A navíc tím dáš vydělat někomu jinému." Vidí to jednoduše a je to hlavně tím, že on dostatek finančních prostředků má. Proč je tedy nepustit do oběhu?
"Praní, úklid a podobné. Co jde, to milerád svěřím někomu jinému." Pokrčí rameny a nespouští z něj zrak, aby nepřišel ani o jedinou vteřinu, kdy se zveden a zamíří do ložnice. Za pár vteřin na to po něm letí polštář a on částečně uhne, ale chytí ho.
"Otáčet se nehodlám. A to byl účel." Potlačuje nutkání na něj vypláznout špičku jazyka a dát tak vale svému obrazu, který běžně vystavuje. Snaží se nesmát, ale koutky mu cukají.
"Nemůžu." Odporuje mu, když ho Boo obviní, že pořád kouká.
"Kdybys jen věděl, jak hypnotizující je, když se ti hýbou ty nádherné polovičky a vlastě všechno ostatní." Nemá problém o tom mluvit a přistihne se, že nakloní hlavu na stranu, aby si všechno prohlédl velmi důkladně. Když mu Boo zmizí z dohledu, sebere jeho prádlo, které nastrká do vaku a pošle je dolů do prádelny, kde mají svého vlastního člověka, jež se o to postará. Pak v kuchyni posbírá všechno, co by mohli potřebovat a přesune to na pojízdný jídelní stolek. Přidá ještě pár drobností, kdyby měl pocit, že to s Boogiem může ještě trochu poposunout. Schová to pod plachtu a tlačí vozík do ložnice. Na sobě už taky nic nemá, ale rozhodně není rudý, jak Boo. Vypadá a tváří se tak, že nahý chodí v jednom kuse i venku.
"Vidím, že budu mít problém tě nakrmit, když si tak moc schovaný." Sáhne po bublinkách, které zkušeně otevře a rozlije do dvou sklenek.
"Trocha občerstvení před…" Nedořekne to. Usadí se k Boogiemu na postel, podá mu sklenku a už táhne pokrývku dolů, aby na něj viděl.
"Jsi moc krásný, neschovávej se, ne přede mnou. Na tebe." Připije, poválí šampaňské na jazyku a pak polkne.
"Je trochu sladší, ale myslím, že je to pro tebe to pravé." Zhodnotí svůj výběr a pak se víc položí na postel, opírají se o předloktí. Natáhne ruku se skleničkou nad Boogieho tělo a dopřeje mu pár ledových kapek na kůži. Pak se skloní a drobný potůček horkými rty slíbne.
"Miluju kontrasty. Dávají pak vyniknou věcem i pocitům, nemyslíš?" A je to tady zase. Zkouší, jak daleko ho Boo pustí a očividně spěchat nehodlá.
Boogie
Nemůže si pomoct? Prominul by mu všechno na světě, když vidí ten jeho dokonale milý klukovský úsměv, který uměl snad jenom Dori, takže i tohle, ale taky mu to řeklo, že to nebyla nehoda. Mohlo se to stát, aby ho ochránil před tekutinou v ústech, ale po tomhle prohlášení a pohledu je Boogiemu jasné, že takhle to nebylo. Stejně na to nic neřekne, prostě to hodí za hlavu. Podle toho, co Dori říká, to asi nezkoušel s každým, ale u něj měl zřejmě pocit, že by mohl a Boogie je samozřejmě rád, že je jeden z mála. Kdo by nebyl. Všechno mu to věří, i kdyby to nebyla pravda a Dori tohle předváděl na počkání. Pak dojde na praní prádla a Boo je vedle podruhé. Totiž… vážně si myslel, že to chce vyprat Dori sám a udělat mu tím radost, ale on na to měl najatou pracovní sílu. Ještě, že neřekl nic nahlas, vypadal by hloupě. Stejně je mu divné, že by si podobné věci neměl dělat sám a někdo cizí by se měl dívat na jeho použité věci. Trochu se vlastně stydí a neumí si ten luxus užít. Co tedy bude celé dny dělat? Zatím se s ním nepře, je rád, že nemusí prát hned dneska, ale když si to tak uvědomí, měl tady vůbec Dori pračku? To vážně posílal všechno někam pryč? O pár minut později už leží v posteli s dekou u nosu a přemýšlí nad tím vším, ale nakonec asi nejvíc nad tím, co mu Dori řekl jako poslední. Že jsou jeho polovičky hypnotizující a nejen to. Jistě, když se to všechno tak kývá při chůzi, ale Boogiemu to přijde spíš divné. Tedy u něho samotného. Kdyby se měl dívat na Doriho, má samozřejmě perfektní zadek a taky by si to užil, ale… dělal by to víc potají, tak, aby to Dorimu ani nedošlo. Dori se vyžíval v tom, když ho mohl přivádět do rozpaků. Boogieho napadne, že si myslel, že to v páru chodí tak, že spolu prostě bydlí, perou a uklízí a když spolu prožijí noc, prostě pak nějak plyne den, ale tady je všechno jinak a dokonce ani ta noc nebude jenom tak. To už Boo pochopil. Žádné jdeme na věc a pak spát, to ani omylem. Dori si rád hrál a jen tak toho nenechá a on se nejspíš utopí v rozpacích. Za to se neutopí nudou, to je mu jasné. Když se Dori konečně objeví v ložnici, jeden by si myslel, že jeho pohled nejvíc zaujme vozík a všechno, co na něm je. Boogieho vůbec překvapuje, že tady ten vozík je, protože doma nosili věci v ruce nebo maximálně na tácu. Jenže jeho zajímá spíš fakt, že Dori taky už nemá nic na sobě a prostě si sem přišel, jako kdyby měl. Není schopný nedívat se na něj, prostě to nejde. Raději na tu poznámku o schovávání se nic neřekne a sleduje ho, jak otevírá šampaňské. Měl ho jenom několikrát v životě, snad nebude opilý? A pak řekne to svoje Před a on zrudne snad nejvíc, jak to jenom jde. Dori se posadí k němu a začne ho o přikrývku pomalu připravovat. Boo ji neochotně pouští mezi prsty a jeho tělo je za chvíli zase jenom tak. Má pocit, že umře na místě, ale je to krásné umírání. Natáhne ruku pro skleničku a přiťukne si s ním. Ochutná a musí uznat, že takhle dobré si to šampaňské nepamatuje. Bude to taky o ceně a ta sladká chuť mu vážně vyhovuje. Prohlédne si skleničku v ruce a poslouchá další jeho sladký kompliment. Podívá se na něj a usměje se, ale Dori už si lehá k němu a on okamžitě zase znervózní. Pořád si říká, kdy to přijde a jaké to bude a hlavně, aby nic nepokazil, ale sklenka se začne naklánět nad jeho tělem a pak sebou cukne, když na něj dopadnou vychlazené kapičky. "Co to…" Hlesne, ale nedokončí to, protože Dori už se sklání nad jeho tělem a olíbá všechno, co způsobil. Horké rty jsou k nesnesení. Boo zavře oči a s povzdechem udělá něco jako Uhm, protože Dori má prostě pravdu. Tahle hra mu nejspíš vůbec vadit nebude. Otevře oči a podívá se na něj s novým očekáváním v nich.
"Jsem rád, že jsem tady." Řekne tiše.
Dori
Zdá se, že Boogiemu vůbec nevadí, když mu ukazuje trochu uvolněnější stránku. Pořád je to o jisté kontrole, kterou nad sebou Dori má. Zatím pořád přemýšlí o tom, jak dávkovat svou povahu, aby Boogieho nevyděsil a on mu neutekl. Ten strach někde uvnitř je a zatím se ho nemůže zbavit. Ví, že je jen tenká hranice, kdy by se to mohlo překlenout a rozhodně se za ni nechce podívat. Nenapadlo by ho, že Boo o obyčejných věcech přemýšlí takovým způsobem. Dori si na luxus zvykl vážně rychle, nebyl problém někomu svěřit jednoduché úkoly všedního dne, aby se jimi nemohl zabývat. Šlo hlavně o to, že většinou na ně neměl prostě čas. Rozjet klub nebylo jednoduché, i když se jim dařilo a tím, že si ohledně toho všechno zařizovali sami, bylo to časově ještě náročnější. Tohle by prostě nesvěřil nikomu jinému. Když se k němu vrátí do ložnice, Boo má všechnu jeho pozornost. Ví, že se stydí a proto se mu snaží ukázat, že opravdu nemusí. Ne, že by se mu takto nelíbil, je velice rád za jeho povahu, ale taky by rád viděl, co všechno se uvnitř něj skrývá. Ví, že se na něj Boo dívá a je znát, že mu to ani trochu nevadí. Spíš ho pohledem ještě vyzývá, aby si to užil, co nejvíce. "Tady jsme doma. Oba dva." Ujistí ho ještě slovy, že si tu může opravdu dělat, co chce a že není věc, které by se měl bát. Dori se rozhodně nebude zlobit, když se Boo osmělí a bude se mu tu třeba procházet v prádle. Pravdou je, že by měl potom problém odejít z domu. Takové pokušení si bude vážně užívat rád. Během přiťuknutí pořád přemýšlí, jak daleko by mohl zajít a s čím by ho Boo už poslal do háje. Nesmí to přehnat, to se prostě nestane. Je vidět, že je rozhozený z toho, že tu Dori vylívá šampaňské. Ty kapičky s slévají do jednoho tenkého potůčku, který nádherně kopíruje Boogieho kůži. Jen se pousměje, když se Boo chce ptát, co to dělá.
"Užívám si umění." Odpoví mu ještě, než se jeho rty dotknou bledé, hebké kůže. Má pocit, že nic krásnějšího neviděl a bude to ještě lepší, tím si je jistý. Dopřeje mu další dávku tekutiny, tentokrát mnohem níž v blízkosti Boogieho klína. Kapičky jemně perlí a dodávají kůži dokonalý efekt. Zarazí se mírně, když mu Boo potvrdí, že je tady rád. Podívá se mu trochu odspodu do tváře a pousměje se.
"Jsem rád, že tě tu mám." Oplatí mu jeho slova a pak se znovu skloní, aniž by z jeho tváře spustil oči. Prsty se mezitím přesune na Boogieho stehno a jemně jej po něm hladí. Klouže směrem nahoru a zastavuje se těsně vedle jeho klína. Zatím se ho v těch místech nedotýká, tam se podívá úplně jiným způsobem. Rty si zatím vychutnává šampaňské a nebrání se ani tomu, aby se jeho kůže dotkl jazykem. Sleduje Boogieho reakce a odhaduje, kdy bude ten nejlepší čas se podívat mnohem dál. Je čas na další chladné kapičky, které dopadnout na Boogieho kůži. Tentokrát už stékají podél jeho chlouby do klína. Posune se kousek dál, aby měl právě k těmto místům blíž. Rty se dotkne hned vedle kořene, kam stéká malý potůček a očistí ho úplně celý. Vlastně by si nedokázal představit lepší servírování.
"Je čas, abys mi znovu řekl, co bych měl udělat." Pobízí ho podruhé, aby mu prozradil své touhy a představy. Dlaní zatím přejíždí po jeho stehnu, které střídavě mne. Vždycky po jeho silnějším doteku zůstane zarudlý otisk, který vzápětí zmizí. Nesvírá ho moc, nepotřebuje, aby ho to bolelo, stačí jen, aby si uvědomil, že je Dori tady i na tomto místě.
"Jsem tu jen a jen pro tebe." Svádí ho svými slovy. Znovu nakloní skleničku, tentokrát už potřísní i jeho chloubu.
"Ale měl by sis pospíšit, jinak nebudeme mít kde spát." V očích se mu zablýskne, je zvědavý, jestli si Boo pospíší, nebo mu to najednou špinavé povlečení najednou přestane vadit. Dori už má jeden vrchol za sebou, je pro něj mnohem snadnější se ovládat. Taky proto to nechal zajít tak daleko. Potřeboval u sebe čas, aby mohl Boogieho přivést k nepříčetnosti a odhalit tak všechno, co se uvnitř jeho hlavy skrývá.
Boogie
Boogie má pocit, že se ocitl v nějaké jiné realitě, když mu Dori dnes už podruhé řekne, že pro něj vypadá jako umění. Nemá ani ponětí o tom, co se dělo v muzeu mezi Dorim a Rukim, stejně jako netuší, že Dori umění skutečně sbírá a že nabídl Rukimu práci. Pak by tu jeho fascinaci pochopil o hodně víc. V bytě bylo hodně originálů, ale on si toho ještě nestačil všimnout a pak si to vyhledat a pochopit. Za to ale chápal, že z nějakého důvodu tak vidí Dori přímo jeho. Jeho tělo, obličej, možná i povahu. Byl to jeho vkus, Boogie tomu nemusel rozumět, stačilo, aby to konečně přijal a přestal to ve své hlavě rozporovat. Měl by si užívat to, že je pro někoho tak moc neskutečný. Užívat, nikoliv zneužívat, to by nikdy neudělal. Nechává ho tedy, aby si hrál s jeho pokožkou a olíbával z ní drahou tekutinu a neodvažuje se tu chvíli narušit ani dotekem v Doriho vlasech. Jenom se napíná a zase povoluje v závislosti na tom, jak moc to právě cvičí s jeho tělem. Je slyšet i jeho nepatrné povzdechy, kterými si ulevuje. Usměje se, když mu Dori oplatí podobnými slovy na ta jeho. Nepřestává ho dráždit a když se Boogie občas podívá dolů, vidí, že se na něj Dori celou dobu taky dívá. Jako když šel sem do ložnice. Nepřestane s tím ani na chvíli. Cítí jeho dlaň, jak stoupá nahoru, ale taky se teď cítí podivně klidný. Líbí se mu to. Kapičky ho zastudí v krajině okolo klína a za chvíli se mu do kůže propálí i Doriho jazyk. Silně se zachvěje a vydechne mnohem výrazněji. Teď už je Dori skoro mezi jeho nohama a on cítí podobné věci, jako mu před chvílí na pohovce způsoboval sám. Vytáhne obočí nahoru, když ho Dori vybídne, aby mu znovu nahlas řekl, co by chtěl. Teď by to asi nemělo být nic obecného o citech a stejně zvedne dlaň a částečně za ní schová tvář ve stydlivém gestu. Dori jeho mlčení potrestá nápojem v klíně, Boo sebou cukne, jak to zastudí a taky zřetelně cítí, jak všechno teče po jeho bocích do postele. Zatím jenom do povlečení a peřin, ale ještě chvíli a bude mokrá i matrace. "Neblbni, vždyť to z toho bude cítit." Napomene ho hravě, ale vlastně se mu to zlobení líbí. Nikdy podobné věci dělat nemohl.
"To není jenom o tom, že vyměním povlečení, copak tu máš náhradní peřiny? Postel?" Ještě pořád nechápe, že Dori je schopný pro nějakou jet teď večer. Protočí očima, spíš sám nad sebou, jak si dodává odvahy a pak se podívá dolů.
"Chci, abys tohle dokončil. Teď hned." Řekne mu a vtáhne spodní ret dovnitř. Nikdo to nemohl slyšet, ale stejně. A pak se to začne dít a nic ho nedovede připravit na ten moment a na to, jaké to je. Ani se nemůže divit tomu, že po tom Dori před chvílí tak toužil, protože udržet boky na místě je nesmysl a to ještě pořádně nic nezačalo. Brzy se propadne do vlastní touhy, zavře oči a přestane vnímat svět kolem sebe a dění v ložnici. Jediné, co nezapomene, je jeho milenec a to, jak vypadá. Vidí ho i za zavřenými víčky, hlavně jeho oči a pohled v nich, který je tak zvláštní a jiný proti komukoliv, koho kdy potkal na ulici nebo ve škole. Má pocit, že to nevydrží ani minutu a je to příliš krátká chvilka, když skutečně přijde ke svému vrcholu. Tak moc si přál, aby to ještě nebylo, že to možní řekl i nahlas, ale zároveň nebyl připravený na to, aby to Dori třeba zastavil. Prostě by mu puklo srdce. Potřebuje si dopřát úlevu, jako před chvílí on. Stejně je mu jasné, že ho Dori z téhle noci jen tak nepropustí a že to rozhodně není všechno. Udýchaně se snaží přijít zase k sobě, otevřít oči a trochu se srovnat. Je to těžké.
Dori
Asi tuší, jak na Boogieho jeho slova působí a doufá, že to bude jen pokračovat. Potřebuje, aby se cítil dobře a výjimečně a zároveň to pro něj v tuto chvíli není nutnost. Baví ho, mu skládat podobné komplimenty a ještě víc ho baví je vymýšlet. Užívá si každou vteřinu, kterou spolu můžou trávit. Nějak se to celé přehouplo a pro Doriho už to dávno není jen jakási povinnost, aby jejich vztah vypadal přesně tak, jak si přeje. Zároveň se neumí odprostit od věcí, které má rád. Hlavně by mu později rozhodně chyběl správný směr, který ve svých vztazích vyznává a potřebuje k životu. Vlastně to není zase tak jednoduché, jak by to mohlo na první pohled vypadat. Už jen Boogieho úsměv, který mu věnuje, když se podívá nahoru, jej ujišťuje, že je všechno v naprostém pořádku. Těší ho to a je rád, že se mu povedlo je dostat právě do tohoto bodu. Dál si s ním hraje a ví, že ho tím přivádí k pocitům, které měl on sám před chvíli u pohovky. Chce mu to hezky oplatit a zároveň docílit toho, aby už nikdy nechtěl nic jiného. Taky proto si dává na čas. Boogieho chvění je naprosto kouzlené a proto se dál vrací k místům, kde bylo neintenzivnější. Ví, že ho přivede na první vrchol a pak si společně užijí ještě jeden. Chce, aby to tak bylo a jejich spojení pak trvalo o to déle. Navíc vinou příjemných pocitů Boo tolik neucítí něco, bez čeho se ve výsledku neobejdou. Chce mu to co nejvíce zpříjemnit, aby později nepřemýšlel, co se mu na tom nelíbilo. Nechce mu k tomu dát vůbec žádný prostor. Překvapeně zvedne obočí, když mu boo řekne, že to z toho povlečení bude cítit. Dori se musí tiše zasmát. "To je to poslední, čeho se bojím. Ale uvědom si, že kvůli tomu sem někdo bude muset běžet, aby nám dal čisté a převlékl to." Dává mu podle něj dost důvodů, aby své přání vyslovil nahlas. Šampaňské už je dost nízko, ale Boo se nakonec odhodlá a sdělí mu svá přání. Dori se jen nevypočitatelně pousměje a pak se beze slova skloní do jeho klína. Teď už se nedrží zpátky. Hýčká jeho chloubu a snaží se ho dohnat svými obratnými rty na vrchol. Opravdu si to užívá, a když ucítí povědomé zacukání, neodtáhne se. Všechno, co mu Boo nabídne, přijme do svých úst a pak bez mrknutí polkne. Podívá se pomalu nahoru, aby si mohl prohlédnout Boogieho po tom zážitku.
"Jsi nádherný." Složí mu kompliment, a i když není originální, teď mu všechno ostatní přijde nepatřičné. Přesune se pomalu nahoru vedle něj a po cestě, ještě než se Boo úplně vzpamatuje, rychle vytáhne z nočního stolku jednu věc, bez které by se podle něj tentokrát neobešli. Pak si přilehne a přitáhne Boogieho k sobě, abys i mohl trochu odpočinout. Volnou rukou ho hladí po celém těle, kam jen dosáhne a občas ho líbne do vlasů.
"Doufám, že sis to užil stejně jako já." Dodá podmanivě šeptem. Tentokrát ani nečeká odpověď, sám to dost dobře viděl. Je zvědavý, jak se bude tvářit, až to celé dokončí. Svou dlaní, kterou hýčkal Boogieho pokožku zamíří k polovičkám, kterým dopřeje pár příjemných doteků, než zapluje mezi ně a prosty se dotkne míst, kam se chystá ještě dneska podívat. Zatím postupuje opatrně, když je Boo ještě příliš citlivý a zároveň využívá toho, že jeho mysl létá mimo tento svět. Své doteky postupně stupňuje a čeká na tu správnou odezvu. Chce, aby se Boogiemu znovu zrychlil dech a začal si tuto drobnou masáž užívat. Jakmile se do toho bodu dostanou, vytáhne malou tubu, kterou si předem připravil a nanese na své prsty trochu chladivého gelu. První ho jen mne mezi prsty, aby nebyl zase taky tak studený, ale ne příliš, ten kontrast chce znovu ponechat. Pak se znovu vrátí mezi Boogieho polovičky, kde pokračuje v pomalém dobývání jeho nitra. Postupuje velmi pomalu a vždycky si počká, až mu dá Boo svých chováním znamení, že je všechno v pořádku.
"Až si budeš něco přát, stačí říct." Znovu se vrátí ke své vlastní hře a zároveň Boogieho pobídka bude jasným znamením, že už to bez něj nevydrží a že má svolení k tomu, co se chystá udělat. Sám už je víc než připravený, ale taky dost trpělivý, aby se do ničeho nehrnul příliš rychle.
Žádné komentáře:
Okomentovat