Boogie x Dori - Už za mnou nejezdi. - část 3.

(Doriho byt)

Boogie

Boogie se kupodivu necítí vyděšeně. Spíš uvažuje, jak přesně to Dori s tím připoutáváním myslel. O předmětech mohly padat narážky, ale taky mohl myslet něco trochu víc na duchovní úrovni a tam už bylo variant víc. Někdo v tom viděl svatbu, někdo prostě jenom příslib dlouhodobého vztahu. V ten moment dokonale zapomene, co všechno mu říkal J a před čím ho varoval. Prostě už se vidí, jak jde spokojeně k oltáři, rodiče jsou nadšení, všude poletují bílé květy a žili šťastně až do smrti. Nemůže si to představovat moc dlouho, protože tady má trochu jiné věci na práci, ale později se k tomu vrátí. Třeba až bude usínat. Boogie se tiše zasměje, když Dori nepopře variantu, že by to osmý div světa být nemusel. Dokonce by se ani nezlobil, prý by se víc snažil. Boogie si ale neuměl představit, že by to bylo možné. To spíš dřív spadne hora Fuji. Podívá se na něj o hodně vážněji, když ho Dori ubezpečí, že je rád, že bude první, s kým Boo bude. Kdyby se pohádka skutečně děla, možná by byl v jeho životě taky poslední. Boo si uměl představit, že by žil jenom s jedním člověkem celý život, možná mu to vlastně vyhovovalo víc. A bylo by nesnesitelné, kdyby věděl, že se s ním Dori otravuje a jenom čeká na to, až bude zkušenější. Jenže některým se to líbilo, ten pocit, že budou první a vypadalo to, že Dori je přesně takový. Snad ho to později nepřestane bavit a nebude hledat zase něco nového? Boogie se kousne do spodního rtu, ale nahlas by mu tohle nikdy neřekl. Pak už se dějí mnohem podmanivější věci a Dori mu řekne, že se chce bavit především o Boogieho pocitech. Okamžitě zčervená. Neodvede si představit, že by říkal cokoliv, natož to, co se v něm odehrává. Moc se stydí. Jenže Dori mu šeptá, že to chce slyšet a on ho nechce zklamat. Jak má v tomhle stavu přemýšlet? 

"Už dlouho si to přeju." Přizná mu neplánovaně a zčervená ještě víc. Cítí, jak jde látka jeho trička nahoru, ale jeho pokožka je tak rozpálená, že by nemohla být zima snad ani na Antarktidě. Nechá si od Doriho pomoct, aby ho mohl svléknout úplně a na chvíli se zase potkají pohledem. Dori mu složí nový kompliment a on spokojeně zazáří. Lehne si a povzdechne si sám, když se Doriho rty dotknou jeho citlivého krku. Je to opravdu velmi příjemné. Posouvají se pořád níž, on spokojeně přivírá oči a tiše povzdechuje a rukama se snaží zaplouvat do jeho tmavých vlasů. Jsou tak akorát na držení mezi prsty. Dori dráždí jeho hrudník, on ho popotahuje pořád víc a jakmile se víc opře i do jeho klína, Boogieho hlas vyzní mnohem výrazněji. Trvá to ještě chvilku, než ucítí Doriho prsty, jak se přesunou na zapínání jeho kalhot. Boogie se trhaně nadechne, ale nijak mu nebrání. Je už tak rozpálený, že by asi nedovedl zastavit ani sám, ale stejně se trochu bojí. Všechno jde dolů, dokonce i najednou s prádlem a on se před Dorim ocitne zcela nahý. Podívá se okamžitě do jeho tváře, co v ní najde. Dori řekne v tuhle chvíli trochu překvapující větu, ale tím staráním asi myslí i tohle a Boo se trochu zasměje. Zamrká, ale ani neví, co mu na to odpovědět. Prostě to bylo dobře. Neví, jestli by mu měl podat svoji ruku a přitáhnout ho zase k sobě nebo co teď přesně dělat, ale sklouzne pohledem po Doriho těle, protože už by ho rád taky viděl pořádně celého. Tuhle přirozenost asi nedovede potlačit žádný kluk.

Dori

Je vidět, že Boo se nelekl a to je dobře. To Dorimu napovídá, že už je celkem zpracovaný. Ještě to bude chvíli trvat, aby ho měl přesně tam, kde ho chce mít. Pak už bude jedno, kdo mu co napovídá, Boo bude příliš chycený, než aby ho poslal pryč. Variantu na připoutání má svou. Boo ještě netuší, co tím přesně myslí a vlastně by mu to v nejlepší možné variantě nemělo dojít. Pokud ho k sobě připoutá správně, ani si to neuvědomí a stejně bez něj pomalu neudělá ani krok. Tak Dori definoval své vztahy a zatím se mu nestalo, že by to bylo jinak. U většiny dokázal odhadnout, když se pro to nehodili a neztrácel s nimi čas. U svého nádherného černovlasého objektu ten pocit neměl ani jednou. Přijde na řadu smích, který pohladí Doriho duši. Je rád, že ho i v tuto chvíli dokázal pobavit. Boo se mu nádherně rozplývá pod rukama a jeho kůže citelně hřeje. Nejradši by se jí dotýkal pořád. Sladká chuť, která mu utkvívá na rtech, je opojná a nutí ho pokračovat dál a i ve výrazu je vidět, jak moc si to užívá. Zvedne k němu oči ve chvíli, kdy si znovu může užít zčervenalé tváře. Je neskutečně roztomilý, a čím víc ho hýčká, tím víc se mu líbí. Boo se ani trochu nebrání, to si Dori užívá naplno. Jeho slova mu zní v hlavě. Jsou skvělá, tohle chtěl samozřejmě taky slyšet, ale je toho víc. 

"To já taky, od první chvíle, kdy jsem tě v klubu viděl." Oplatí mu přiznání tím svým. Pokračuje dál v dráždění jeho těla, aby ho donutil říct toho mnohem víc. Musí povolit neviditelné hradby v mysli, aby se tam mohl dostat a vidět to, co chce. 

"A co ještě cítíš?" Pobízí ho, aby dál pokračovat, i když se mu nejspíš mluvit nechce. Boogieho hlas zabarvený touhou je však něco, co si Dori taky potřebuje užít. Sám přivře víčka, jakmile ucítí Boogieho prsty ve svých vlasech. Je to už dlouho, co někomu dovolil, aby se jich dotýkal. Už snad i zapomněl, jaké to může být. Působí to na něj opravdu hodně, dokonce se i chvíli přestane ovládat. Téměř neznatelně si povzdechne a pak pokračuje dál. Boo už před ním leží nahý. Ten pohled mu zůstane v hlavě ještě dlouho. Bude si ho připomínat, až bude v práci a kdekoliv, kde ho zrovna nebude mít na očích. Dokonce má chuť si ho vyfotit, ale to udělá později. Přidá ho do své velmi soukromé sbírky a posune ho na první místo. Ještě nikdy nebyl někým tolik okouzlený, jako je právě teď. Boo ho dostal doslova na první pohled. Je na něm vidět, že neví, co by měl dělat. I to se Dorimu líbí a užívá si to. Je mu jasné, že by ho Boo taky rád viděl, ale zatím na to ještě není ten správný čas. První se chce postarat o něj a pak dojde i na svlékání. 

"Musím přijít na to, co máš nejradši." Uculí se na něj skoro andělsky a dotkne se konečně holé kůže v jeho klíně. 

"Samozřejmě, je na tobě, abys mi to řekl." Je jasné, že ho bude ještě chvíli trápit, nejspíš mu dopřeje i první vrchol. Má plánu ho příjemně zničit a nepochybuje o tom, že se mu to povede. Volnou rukou zatím jen povolí několik vrchních knoflíků košile a odhalí tak pokožku poloviny hrudníku, která na sobě nemá ani jediný kaz. Vždycky se o sebe hodně staral a je hrdý na to, že je to vidět. Ostatně nemohlo to být jinak, už jen kvůli tomu, co za podnik vlastní. Tamaki měl jiný styl, ale oba si na svém vzhledu dávali hodně záležet. Sevře jeho chloubu mezi svými prsty a zatím se jen obyčejně několikrát pohne nahoru a dolů. Tohle asi ocení taky, ale není to všechno, co si na něj chystá. Povolí své sevření a pohladí ho po celé dálce, než prsty sklouzne mnohem dál, ale ještě nemíří mezi polovičky. Dopřeje mu několik doteků, než se zase vrátí přímo na jeho přirození. Sevře ho podruhé a palcem pohladí jeho odhalenou špičku. Pozoruje jeho tvář a zjišťuje, že některé mimické záchvěvy jsou ještě kouzelnější, když si to tak užívá. 

"Povíš mi, co bys ještě chtěl?" Provokuje ho k dalším slovům. 

"Udělám úplně všechno, o co mě požádáš, Boo-koi." Asi tuší, co za požadavek přijde a pak mu ho splní. Jen je zvědavý, jestli se odhodlá si o to říct sám.

Boogie

Boo trochu zčervená, když mu Dori otevřeně řekne, že ho chtěl už od toho prvního okamžiku. Zajímalo by ho, jestli si to Dori třeba představoval a jaké ty představy byly, ale podobné věty nikdy neuměl říkat nahlas. Přišly mu prostě příliš odvážné.

"No já…" Leze z něj opravdu pomalu. Cítí toho docela hodně, ale slova pro to vůbec nenachází. 

"To by tě vyděsilo." Řekne a nervózně se zasměje, protože před chvílí myslel třeba na svatbu. 

"Nikdy jsem po nikom tak netoužil a asi se cítím dost podobně jako ty. Taky mám strach, že bys mohl někam odejít a už se nikdy nevrátit. Až… až ztratím kouzlo…" Řekne nakonec. Možná měl mluvit spíš o tom, jak se cítí rozpálený a o tom, co by s ním Dori měl dělat, ale jeho povaha byla trochu jiná. To už Dori snad věděl, tak snad mu to nebude mít za zlé. Když zaboří svoje prsty do Doriho vlasů, cítí, jak na chvíli přestal ve vší činnosti a tiše si povzdechl a způsobí mu to nadšené pocity uvnitř hrudníku. Je rád, že mohl udělat něco, co Dorimu udělalo dobře a pobídne ho to k tomu, aby se tolik nebál. Zrudne kompletně celý, když si ho Dori chvíli přemýšlí a pak z něj vypadne se skoro vědeckým zaujetím ta věta, že musí přijít na to, co se mu líbí nejvíc. To skoro vypadá, že tady bude Boogie ležet a utápět se ve slasti, dokud si Dori neodběhne zaspat poznámky. Není si jistý, že je možné něco takového přežít. Trhne sebou, když se ho Dori zase dotkne na nahé pokožce klína a ještě mu řekne, že mu to bude sdělovat on sám. Očima mu říká, že to rozhodně nedokáže, ale jeho trýznitel asi bude dělat, že to nevidí. Sklouzne pohledem na jeho prsty, které rozepnou část košile, ale ne celou. V tu chvíli Boogiemu naplno dojde, že Dori ho rozhodně trápit bude a že to dělá velmi cílevědomě. Není to něco, čeho by se Boo lekl, jenom si myslel, že podobné věci probíhají spontánně, vůbec u nich nepřemýšlíte a oblečení létá na všechny strany, ale Dori mu ukazuje, že se to dělá i jinak a že to může být velmi promyšlená taktika. Po zádech mu přeběhne mrazení a zároveň je vzrušený očekáváním. Co je vlastně zač tenhle Dori? Dneska se toho dozví zase o hodně víc. Dori ho nepřestává dráždit v klíně a on není schopný ničeho víc, než se rukama pevně chytit povlečení pod sebou a hledět mu upřeně do tváře. Ty doteky jsou skoro líné a Boo má stejně pocit, že vyletí střechou někam na měsíc. Nakonec pohled přece jenom odtrhne, zavře oči a těžce polkne. Je těžké vybrat si, co by vlastně chtěl, když nikdy nic pořádně nezažil. On je vlastně ten, u kterého je všechno dost snadné, protože pro něj bude všechno nové a dostačující. 

"Tebe. Prostě jenom tebe." Vypadne z něj s námahou dost jednoduchá odpověď, ale víc pravdivá by stejně být nemohla. Nakonec se přece jenom odváží udělat něco po svém. Otevře oči, zvedne se do sedu a dostane se tak skoro k němu. Zvedne ruce a dorozepne poslední knoflíčky. Krátce kmitne očima k těm jeho nahoru a pousměje se, když mu košili může konečně stáhnout z ramen. Boo byl od přírody poslušný, ale před chvílí při hádce ukázal, že když je něčeho moc, tak se umí mračit a tohle bylo podobné. Už nechtěl jenom ležet a čekat a taky nebude. Zajímalo by ho, jestli se to Dorimu líbí. Pohladí ho po prsou a sklouzne dlaněmi po bezchybném těle až dolů, aby mohl rozepnout i jeho kalhoty, když se k tomu sám tak neměl. Stud je v tu chvíli trochu zapomenutý, jenže když nic neudělá, tak se za chvíli prostě zblázní.

Dori

Dori vyčkává, než se Boo rozhodne mluvit. Je mu jasné, že mu musí dát čas, aby si poskládal myšlenky. Zároveň mu tím trochu oddaluje vrchol a prodlužuje tím dobu, kdy ho může hezky trápit. Nakloní hlavu mírně na stranu a pozoruje Boogieho tvář. Ví, že to, co mu řekne bude něco, co ho sice napadlo mezi prvními, ale není to to, co si skutečně pomyslel. Není to o tom, že by mu lhal, to si nemyslí, ale...Ne, ještě na něm potřebuje trochu pracovat, aby z něj dostal úplně jiné přiznání a to chvíli potrvá. Pousměje se na jeho slova a první jen zavrtí hlavou. 

"Nemůžeš pro mě ztratit kouzlo, Boo-koi. Nemůžeš ztratit sám sebe. Nejsi ten typ, který by to uměl. Budeš vždycky sám sebou, i když si myslíš, že některé věci skrýváš. Já vidím úplně všechno, a pokud ne, brzo se to stane." Dá mu najevo, že o něm chce vědět úplně všechno a že to neodradí. Spíš jeho posedlost černovláskem bude ještě větší. Vidí menší obavy, když mu prozradí, co s ním hodlá dělat. 

"Nemusíš vydržet dlouho, postarám se, abys vydržel přesně takovou dobu, jaká bude potřeba. Stačí mi jen věřit, všechno ostatní vypusť z hlavy." Podsouvá mu věci, které by měl právě teď prožívat. Ta důvěra je pro něj nejdůležitější, aby mohl dál rozvíjet jejich vztah směrem, který potřebuje. Je to dopodrobna promyšlené, ale pro Doriho svým způsobem spontánní. Je to jeho přirozenost, na kterou přišel postupem času. Ne každý se proto hodil, musel to mít v sobě a Boo to podle něj má. Pousměje se, protože Boo už svírá látku. Pokračuje dál v pomalém dráždění, kterému Boogieho tělo dostatečně odpovídá. Je vidět, že se jen těžko ovládá. +Jen tak dál.+ Počká si ještě chvíli a hlídá míru Boogieho vzrušení, aby se náhodou nedostal na vrchol příliš brzy. Ještě chce slyšet pár odpovědí, než mu dodá zaslouženou odměnu. Oči mu zahřejí, což u nich není zase takovým zvykem, když si řekne o osobu ne o činnost. 

"Dobře, mě už máš. Co se mnou budeš dělat?" Nedá mu pokoj a podporuje ho dál ve slovech, které se mu očividně nechtějí říkat. Je vidět překvapení, když se Boo zvedne a začne ho svlékat z košile. S tím úplně nepočítal, ale nebrání mu. Tím by taky mohl všechno zkazit a to nechce. Nechává Boogieho iniciativu, aby se projevila. Klesne očima na Boogieho velmi štíhlé prsty a pozoruje je, jak se velmi plynule potýkají s knoflíky košile. Spokojeně vydechne, jakmile se konečně zbaví látky a když k tomu Boo přidá i dotek na odhalené kůži, je znát, že to na Doriho působí. Je v tom jistá odvážnost, ke které se odhodlal, ale taky jistá opatrnost, se kterou se ho dotýká. Pak přijdou na řadu i kalhoty a Dori vlastně celou dobu nevychází z úžasu. Tohle je už opravdu za hranicemi toho, co očekával. Jakmile jeho pásek povolí a kalhoty už jsou rozepnuté, Dori na nic nečeká a postaví se před něj. Shlíží do Boogieho tváře a pak ji zlehka pozvedne za bradu. Je znát, že potřebuje mít navrch, i když se Boo pustil do věcí sám. 

"Tak je sundej." Pobídne ho měkce s podmanivým úsměvem na rtech. 

"Pak je jen na tobě, co uděláš, klidně tě povedu." Skloní se, aby byl jeho rtům blíž. Přejde po nich několikrát palcem a pak se skloní ještě víc, aby ho mohl políbit. Neodtáhne se hned, chvíli to trvá, ale ani pak se příliš nevzdálí. 

"Není nic, co bys mohl udělat špatně. Na to jsem příliš spokojený, že jsem tu zrovna s tebou." Chce mu posílit sebevědomí v této oblasti a užít si to, co tím může způsobit. Nepochybuje o tom, že ho stejně svým způsobem povede. Jen to teď nesmí pokazit, dost na tom záleží. Pohladí ho po tváři, a když se narovná tak ho pustí. Zatím pořád zůstává stát před ním. Nespěchá na něj, i když je pravdou, že dost bojuje se sebeovládáním. Navíc si teď může užít pohled na něj. Pomyslí si něco o tom, že by mu ta ouška vlastně dost slušela. Nikdy na to zrovna nebyl, ale i ten obojek by měl opravdové kouzlo.

Boogie

Boogie si musí přiznat, že je z Doriho a jeho odpovědí trochu zmatený. Pořád nechápe, čím je pro něj tak speciální a zvláštní a proč si Dori myslí, že by si to nikdy nemohl pokazit, ale nevadí mu, pokud to tak zůstane a Dori svůj názor nikdy nezmění a tak se jenom velmi spokojeně usměje. Vytáhne obočí nahoru, když mu Dori řekne, že v něm dovede tak dobře číst a co neví, to brzy bude. Není si jistý, jak to myslel ani si není jistý, jak můžete člověka bavit, když jste pro něj tolik čitelní, ale je to proto, že mu pořád naprosto uniká Doriho podstata. A to by si myslel, že už ho taky trochu poznává. Jestliže v něm šlo číst, pak Dori byl jako hieroglyfy. Boogie neměl šanci je rozšifrovat. Znovu se nervózně nadechne, když mu Dori řekne, že musí vydržet jenom tak dlouho, jak bude potřeba a že mu má ve všem věřit a prostě to nechat na něm. Brní ho celý žaludek, ale nemá zase takový problém se mu poddat. Dneska to chvíli vypadalo všelijak, ale po tom jako kdyby bylo jejich pouto o to intenzivnější. Jak by spolu mohli žít, kdyby mu Boogie nevěřil. Na chvíli zavře oči a když je znovu otevře, přikývne. Musí dýchat nosem a ovládat se, co to jenom jde, protože Dori ho nepřestává dráždit a on by nechtěl být zase tak brzy. Nechce, aby to skončilo a taky ho nechce zklamat a potom by musel odpočívat. A tak zatíná prsty do prostěradla a poslouchá jeho hlas, který mu slibuje, že jeho už má. Nakonec mu odpovídat ani tak moc nemusel, prostě to místo slov udělal, když se posadil a začal ho svlékat. Dori ho to nechá udělat, dokonce mu ani nebrání, když mu rozepíná kalhoty, ale pak se pohne a pomalu vstane z pohovky. Boogie musí zaklonit hlavu, aby se podíval nahoru do jeho obličeje a mírně pootevřené rty značí otázky. Dori ho vezme za bradu a když pronese svou pobídku, je v tom něco vážně vzrušujícího. Jako kdyby to bylo trochu nebezpečné nebo jak by to Boo jenom popsal. Nezůstane jenom u toho, protože Dori pronese, aby udělal, co chtěl a že ho povede a Boogieho mozek připustí jenom jednu variantu. Nečekal, že by dneska dělal hned tohle, ale zároveň chce, aby byl Dori spokojený. Má strach, že to pokazí, ale Dori říkal, že na to dohlédne… Musí se jenom odhodlat, nic víc. Znovu se hluboce nadechne a krátce dech zadrží. Dori se k němu skloní pro polibek a on na chvíli zavře oči a oplatí mu jej. Dori jako kdyby mu viděl do hlavy, ujistí ho, že to pokazit nemůže a Boo se usměje, když mu řekne, že je rád, že je tu zrovna s ním. Podívá se před sebe a opatrně položí ruce na jeho boky. U toho se na pohovce přesune do sedu na kolena ještě jednou se podívá nahoru do jeho krásné tváře. Možná by měl začít nějakými doteky nebo tak něco, ale proč mu připadá, že to zdržování není potřeba? Tak ho místo toho začne opatrně líbat na nahé pokožce klína a poprvé tak zkoumat jiné tělo, navíc něčím jiným, než rukama. Myslí hlavně na to, co je příjemné jemu a co si sám k sobě může dovolit a podle toho to zkouší i s Dorim, než se naučí, co má rád zase on. Chvíli mu trvá, než se odhodlá zapojit taky svůj jazyk a dlouhé vlasy se mu jako tekuté hedvábí přelévají po ramenou a nejspíš Doriho i lechtají. Prsty hladí jeho boky, za které ho lehce drží a se zavřenýma očima mu to jde mnohem líp. Prostě trochu vytěsní realitu a víc se ponoří do toho, co dělá, takže se nakonec odváží vzít ho do úst víc a hlouběji. Pořád je ale ještě hodně opatrný a co bude dělat na konci, to neví už vůbec. Zvyká si na přítomnost něčeho tak velkého v puse, nemůže zase tak odvážně přidat na tempu, ale za to ho může sát a to ho baví vlastně víc.

Dori

Dori počítá s tím, že Boo se bude v nejistých pocitech pořád trochu plácat. Nečeká, že si na jeho slova příliš zvykne, taková povaha očividně není a komplimenty ho sice těší, ale spíš přivádějí do rozpaků. Proto je taky pro něj naprosto ideální, protože potřebuje někoho, kdo ho bude jistit a o koho se může opřít. Bude velmi rád tou osobou a na oplátku si od Boogieho taky něco vezme a on na to jednou rozhodně přijde, protože není hloupý. Sám mu to však neřekne, byl by sám proti sobě. Na některé detaily je potřeba víc času a mnohem víc pout. Pozoruje ho, kdy ještě leží na pohovce a poddává se dotekům. Pravdou je, že nejradši by si hned přilehl k němu a vyzkoušel, jak moc příjemné jeho tělo může skutečně být. Dokáže si to představit a je to taky moment, kdy si uvědomuje, že realita bude ještě lepší. Přesto odolá. Zatím si vystačí s pocitem, že to nádherné, mladé a pružné tělo, je tu právě teď pro něj a může si s ním dělat naprosto cokoliv. A taky s tím, že mu patří všechny pocity a myšlenky jeho dokonalého milence. Boo je tvárný, kdyby dobře požádal, možná se bude zdráhat, ale nakonec to udělá. Jenže Dori nechce narušit jejich pořád ještě dost křehkou vazbu. Její test přijde vzápětí, když před Boogiem stojí a čeká, jak se rozhodne. Ve svých myšlenkách mu věří a myslí si, že se odváží, přesto je to trochu krok do prázdna a ty Dori většinou nedělá. Pousměje se, když se na něj Boo podívá a kývne hlavou, aby ho ještě víc povzbudil. 

"Ale jen jestli chceš." Podpoří zdánlivou dobrovolnost, i když je pravdou, že ho dostal na místo, kde ho opravdu chtěl vidět. Ne dnes, ale později určitě. Promne si rty o sebe a podvědomě zadržuje dech. Je v tom napětí a hromada očekávání, která možná nebudou naplněna. Dori je sice sebejistý, ale to neznamená, že to musí vyjít. Boo je odvážnější, než očekával a první se do jeho přirození pustí rty. Dori mírně pootevře rty a trhaně vydechne. Ta kombinace plachosti a odhodlání s ním neskutečně cvičí. Jindy byl při podobných všech mnohem tišší, ale teď svými znatelnějšími povzdechy dává Boogiemu jasně najevo, kam by se měl vydat a co se mu líbí. Vede ho pořád a nechce ho nechat tápat, přesto s ním svým způsobem nemanipuluje. Dorimu padnou oči na Boogieho vlasy, které mu padají do tváře. Neodolá pokušení se jich dotknout. První je jen upravuje a posouvá na záda. U toho pozoruje svou chloubu, jak mizí mezi Boogieho rty. Dostane se tak daleko, že na Boogieho temeni jsou všechny černočerné prameny, které sám posbíral a vězní je teď ve své dlani. Přistihne se, že by teď nejraději zatáhnul, ale odolá. Místo toho prameny propustí a jen jimi prsty proplete a nechá dlaň ležet volně na temeni. Netlačí ho proti sobě a zároveň má pocit kontroly. 

"Boo-koi, kdybys jen tušil, co mi způsobuješ. To vlhko a těsno a ty..." Zvládne vydechnout s námahou a je znát, že už dlouho nevydrží. Ani nechce. Shlédne znovu do tváře pod sebou. První jen pohne boky proti jeho ústům, aby viděl, jestli mu to nevadí, pokud ne, zopakuje to ještě párkrát. Netlačí se daleko, jen ovládá nastavené tempo a hloubku. Při posledním pohybu sevře jeho prameny na temeni, i když ne bolestivě a s pohledem upřeným do jeho tváře Boogieho od sebe odtáhne a nechá svou touhu, aby dopadla na jeho dokonalý a nevinný obličej. Okamžitě povolí své pořád něžné sevření hedvábných pramenů a chvíli se vydýchá. Před očima mu tančí Boogieho výraz, když to dokončil a…Mohl by zase. Nepotřebuje moc, navíc má v plánu ještě pokračovat. Skloní se k Boogiemu, vezme jho tvář do dlaní a prohlédne si, co na něm napáchal. 

"Hm, vždycky jsem miloval umění, mít tak tohle na fotce, to by rozhodně umění bylo, pro mě." Oblízne si rty, než ho placem pohladí po tváři a samozřejmě tím jen jistou kapku rozetře. 

"Měl bych se omluvit za ten závěr, ale jinak to nešlo. Déle už bych ti odolávat nemohl. Stejně ti to moc sluší." Skloní se ještě kousek, aby ho mohl políbit a u toho mu rovnou sáhne do klína, aby ho ještě trochu potrápil. 

"Uděláš pro mě ještě jednu věc, Boo-koi? Dneska už poslední, zbytek je na mě a já doufám, že ti připravím nezapomenutelný večer. Stejně jako ty mě." Odmlčí se na moment. 

“Uděláš si pohodlí pěkně v ložnici, já přinesu něco dobrého na pití, abychom pak už nikam nemuseli. Dáš mi tím trochu času, abych se na tebe hned nevrhl a nezaneřádil ještě něco jiného. A ne, pauzu nepotřebuju, to si nechám na ráno." Ukazuje mu něco ze svého já, které nemá nikdy dost. Pak se narovná a natáhne k němu ruku, aby mu pomohl vstát. 

"O oblečení se postarám, zítra ho budeš mít čisté a voňavé." Pobídne ho, protože nutně potřebuje vidět, jak se po tom pokoji projde.

"A ano, budu se dívat, moc si přeju, abych to mohl vidět." Žádá ho o to, i když mu řekl úplně jiný důvod. Je to další, velmi návykový test, jak daleko se spolu dostali.